Pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla
aneb tzv. povinné ručení

V rámci minulých článků jsme se zabývali pojištěním obecně, tedy tím, co to pojištění vlastně je, vysvětlením základních pojmů k pojištění se vztahujících, typů pojištění a dalším, co hromadně nazvěme „obecnou částí“. Dnes už se blíže podíváme na jeden specifický typ pojištění, se kterým se ve svém životě setkává každý spotřebitel vlastnící auto či motorku. Tímto je, jak název napovídá, pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, který se do běžné mluvy lidí vžil jednoduše jako „povinné ručení“. Pro účely tohoto článku ho tak i budeme nazývat, ale pozor, povinné ručení je obecný pojem, který se vztahuje, resp. zavazuje různé osoby. Tento typ pojištění lze uzavřít, na mnoho profesí a činností. Ještě jednou tedy, pro jistotu, zopakuji – my budeme v tomto článku jako povinné ručení označovat pouze a toliko pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla.

Povinné ručení upravuje vedle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a (zejména) zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Velmi zjednodušeně se dá říci, že toto pojištění je povinné jednak kvůli ochraně těch řidičů, kteří by byli jinak byli takovým „držgrešlemi“, že by si toto pojištění nesjednali (a při případné nehodě pak čelili povinnosti uhradit značné sumy), jednak samozřejmě též za účelem snazšího poskytnutí finanční kompenzace poškozenému. V případě, že totiž řidič nabourá, čili způsobí škodní událost (dopravní nehodu), je tzv. škůdcem. S tím je mimo jiné spojená povinnost takto způsobenou škodu uhradit.

Ti z čtenářů, kteří disponují automobilem, znají ceny těchto čtyřkolových dopravních prostředků a ceny jakékoliv opravy, si uvědomí, že i taková malá dopravní nehoda v koloně ve velkoměstě, která se stane v rychlosti ne větší než 30 km/h může škůdce vyjít na desítky až stovky tisíc Kč dle toho, jaké auto nabourá. Toto je samozřejmě stále ta lepší možnost, neboť mluvíme toliko o škodě na majetku. Avšak i při malé rychlosti se může někdo zranit, a v tomto případě se částky škodného rychle násobí (morální následky škůdce z toho, že někoho zranil, odložme stranou). Zákonodárce tedy, na základě výše uvedeného a v souladu s principem ochranou poškozeného a jeho kompenzace, zavedl povinnost sjednat povinné ručení. Povinné ručení stojí ročně podstatně menší částku a zajišťuje, že pojistné plnění (tj. náhradu vzniklé škody) uhradí poškozenému pojišťovna. Škůdce díky tomu zároveň není vystaven nebezpečí osobního bankrotu.

Možná si říkáte, že jezdíte opatrně a žádná nehoda se vám stát nemůže. Nebo se naopak bojíte, že ten řidič, co za vaším autem nedodržuje bezpečnou vzdálenost, pojištění nemá a vy si pak opravu budete muset hradit sami.

V dřívějších letech měla ČKP nárok vymáhat pojistné, které byste jinak hradili své pojišťovně. Tato částka byla stanovena právním předpisem, který v souvislosti s objemem motoru daného vozidla stanovoval částku za každý den bez povinného ručení. Ode dne 15. 1. 2015 a účinnosti novely č. 354/2014 Sb. už tento nárok nemá a hříšníkům hrozí nadále „jen“ pokuta, která může dosáhnout výše až 40.000,- Kč (http://www.ckp.cz/tisk/tiskovezpravy/tiskova-zprava-ckp-50.pdf). Nadále má však nárok uplatňovat to, čemu se říká regresní náhrada, tj. nárok toho, kdo za škůdce plnil, vymáhat toto plnění zpátky – tedy tu částku, kterou za vás ČKP uhradí, po vás bude chtít zpátky. Byť je v tomto ohledu na ČKP pohlíženo velmi negativně, je potřeba si uvědomit, že primární účel vymáhání těchto částek je, aby v garančním fondu bylo dostatek prostředků pro hrazení poškozeným, kterým byla způsobena škoda osobou bez povinného ručení.

A co dělat v případě, kdy vás nabourá někdo, kdo nemá povinné ručení? Zde se není třeba obávat. Česká kancelář pojistitelů, která disponuje oním garančním fondem, jím disponuje právě pro tyto případy. Tedy, pokud vám škodu v rámci dopravní nehody způsobí osoba bez sjednaného povinného ručení, ČKP vám škodu uhradí z tohoto fondu. Zjistíte-li něco takového, zachovejte tedy klid.

Pokud již dojde k dopravní nehodě, je v prvé řadě třeba vše zdokumentovat. V autě byste měli mít oficiální formulář s nadpisem „Záznam o škodní události“. (Můžete jej sehnat například u svého pojistitele). Zde obě strany vyplní údaje, údaje o pojistiteli a popíší, jak se nehoda stala. Na oficiálním formuláři jsou papíry propisovací. Každý z účastníků nehody obdrží po vyplnění jeden výtisk formuláře. Je velmi důležité, aby pravdivost údajů v dokumentu stvrdily obě strany podpisem. Po podpisu dokumentu není možné nic do formuláře dopisovat. Pak už stačí jen kontaktovat asistenční službu a své auto předat do rukou profesionálů, kteří z něj opět udělají krasavce. Avšak pozor na odtahové služby, co u vás jsou za pár minut od nehody. Jste-li v nesnázích, volejte na asistenční linku svého pojistitele, ten vám poradí, co a jak a hlavně doporučí servis svého smluvního partnera, čímž minimalizujete případné problémy s uznáním nároku na plnění.

Adam Plajner
odborný právní poradce

V minulém díle našeho pojišťovacího seriálu jsme rozebírali, co vlastně pojištění je a kdo jsou jednotlivé strany pojistné smlouvy. Zmínili jsme pojmy jako pojistné, pojistná událost a pojistné plnění. V rámci praktických příkladů a úvodu jsme zmínili i termíny jako pojištění domácnosti nebo povinné ručení. Co by ale měl spotřebitel vědět, je, že pojem jako je „pojištění domácnosti“ nebo „cestovní pojištění“ v občanském zákoníku nenalezneme. A i když například „životní pojištění“ vyloženě nalezneme, životní pojištění, které Vám bude pojišťovací agent či finanční poradce nabízet, může jít nad rámec toho, jak životní pojištění chápe občanský zákoník. Jak to? To si vysvětlíme v dnešním článku.

V prvé řadě je potřeba nahlédnout do stránek zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen OZ). Jako první je v § 2779 a násl. OZ zmíněno povinné pojištění, tj. takové, které má osoba povinnost uzavřít na základě jiného právního předpisu. Sem, pro spotřebitele klasicky, patří právě povinné ručení, které musí mít uzavřené provozovatel motorového vozidla. Dále se pojištění jako takové dělí na tzv. škodové, obnosové, životní, úrazové, pro případ nemoci, pojištění majetku, právní ochrany, odpovědnosti, úvěru nebo záruky a finančních ztrát. Seznam je to poměrně dlouhý a vezmeme-li v potaz, že v rámci např. cestovního pojištění sem spadá hned několik výše uvedených, je třeba si jednotlivé vysvětlit.

Škodové pojištění ve smyslu § 2811 a násl. OZ je takové, které vyrovná úbytek majetku vzniklý v důsledku pojistné události. V praxi je tedy škodové pojištění např. již tolikrát zmíněné povinné ručení – pokud způsobíte škodu jinému majiteli vozidla, dojde k pojistné události a pojišťovna vyrovná oprávněné osobě finanční kompenzací škodu, kterou jste způsobili.

Obnosové pojištění ve smyslu § 2821 a násl. OZ je takové, kdy se pojišťovna smluvně zaváže v případě pojistné události poskytnout buďto jednorázové nebo opakované pojistné plnění, klasicky tedy určité finanční plnění. Dojde-li tedy k nějaké skutečnosti, kterou pojistná smlouva charakterizuje jako pojistnou událost, vznikne oprávněné osobě (v tomto případě nejčastěji pojištěnému) právo na pojistné plnění, jímž je již zmíněné buďto jednorázové či opakované plnění.

Životní pojištění, jak název napovídá, se vztahuje k životu pojištěného. Tento druh pojištění lze sjednat, dle OZ, toliko jako pojištění obnosové, zmíněné v odstavci výše, tedy, dojde-li k pojistné události, je oprávněné osobě vyplacena určitá suma. Životní pojištění lze sjednat pro případ smrti. To může např. stanovit banka jako podmínku pro poskytnutí hypotéky (tedy, zemře-li dlužník, dříve, než splatí bance celou částku, uspokojí se banka, jakožto oprávněná osoba, z tohoto pojištění). Životní pojištění lze však také sjednat pro dožití se určitého věku či jiné změny osobního postavení člověka. V praxi se tedy může životní pojištění sjednat, vedle výše uvedeného příkladu s bankou, pro případ smrti za účelem zaopatření rodiny nebo jako opakované či jednorázové plnění po, např. dosažení důchodového věku. Důležité je nezaměnit pojištění životní, úrazové a pro případ nemoci, kde jsou rozdílné podmínky pro plnění ze strany pojišťovny. Faktem zůstává, že pokud Vám „pojišťovák“ sjednává životní pojištění, často sjednává, dle OZ, všechny tři zároveň. Tedy, v rámci životního pojištění máte, dejme tomu, plnění o určité sumě, jakmile se dožijete 65 let a zároveň opakované plnění pro případ, že vás srazí automobil nebo vám bude diagnostikována určitá život velmi ztěžující nemoc. Závěrem k životnímu pojištění nutno zmínit seč velmi nepříjemnou, ale v praxi vídanou situaci, kdy si pojištěný, který se ocitne v nepříznivé finanční situaci, vezme život, aby pojistným plněním zaopatřil rodinu. Zde upozorňuji, že v 99% případů, dojde-li policie k závěru, že došlo k sebevraždě či se pojištěný záměrně choval tak, aby mu někdo smrt způsobil („vběhne“ pod autobus, který musel vidět), pojišťovna nic nevyplatí.

Dále se dostáváme k pojištění úrazovému a pro případ nemoci. Jak bylo nastíněno výše, obě dvě tato pojištění se většinou sjednávají v rámci životního, ale úrazové také např. v rámci cestovního pojištění (klasicky si představte, že vás někdo srazí na lyžích). Tato pojištění mají velmi široký záběr pojistných událostí, přes úraz pracovní, na dovolené, v rámci běžného života (řidič vás srazí na přechodu) přes mnoho a mnoho dalších, bavíme-li se o pojištění úrazovém a přes těhotenství (ano, zde je název „pro případ nemoci“ poměrně nešťastný, ale zároveň nemůžeme po zákonodárci reálně chtít, aby upravoval vše samostatně), preventivní péči až po nemoci, o kterých většina z nás nechce slyšet, které se mohou pojištěnému stát až osudnými, v případě pojištění pro případ nemoci. Zde je třeba zmínit, že pojištění pro případ nemoci směřuje na zdravotní péči, jenž je nutná z titulu nemoci. Tedy, zemře-li pacient s rakovinou, plnění by vycházelo z životního pojištění.

Ke konci článku se dostáváme k méně depresivním druhům pojištění, jimiž jsou pojištění majetku; tedy, způsobí-li vám nebo vy sami neúmyslně škodu na majetku, pojišťovna tuto škodu uhradí. Zde je nutno zmínit důležitou věc, a to, že pojištěný – vlastník dané věci – nesmí danou věc svépomocně opravovat. Musí být dodržen striktní postup, tedy nafocení škody, abyste disponovali vlastními důkazy o stavu majetku, nahlášení škodné události a vyčkání, až přijede pojistný likvidátor a stav zdokumentuje ještě on. Dalším typem pojištění je pojištění právní ochrany, zde se jedná o poměrně jednoduché pojištění, kdy v případě pojistné události, což je reálná potřeba pojištěného být právně zastoupen, blíže specifikována smluvními podmínkami, bude pojišťovna hradit náklady (jako odměnu právního zástupce aj.). Často využívaným pojištěním je pojištění odpovědnosti. Toto lze taktéž vysvětlit poměrně jednoduše: pojišťovna uhradí oprávněné osobě škodu, za kterou je pojištěný odpovědný, a to při splnění podmínek stanovených pojistnou smlouvou a spadá-li zároveň druh odpovědnosti pod pojistnou událost dle pojistné smlouvy. Pojištění úvěru nebo záruky a pojištění finančních ztrát není mezi spotřebiteli příliš časté, kryje určité události, díky nimž hrozí pojištěnému ztráta finančních prostředků či majetku.

Občanský zákoník rozeznává mnoho druhů pojištění a díky kombinacím, které vytvářejí pojišťovny nám, spotřebitelům, na tváři vznikají vrásky při snaze je pochopit. Některé druhy pojištění jsou velmi nepříjemné, a to jen, když je má člověk sjednat. Ze své osobní zkušenosti mohu říci, že rozhovor o životním pojištění je nepříjemný jak pro spotřebitele, tak pro pojišťovacího agenta, který musí pokládat otázky typu „Na jaké smrtelné nemoci se chcete pojistit?“ nebo „Kolik má Vaše rodina dostat peněz po Vaší smrti?“.

V rámci našich běžných článků týkajících se bydlení, energií, reklamací nebo dovolených se veškerá škoda točí kolem ztráty finančních prostředků či zkažené radosti z dovolené, což v konečném důsledku není nic  natolik osudového. Pojištění je poměrně odlišné téma, neboť člověka donutí zamyslet se nad tím, co všechno se mu může stát, což většina z nás slyšet nechce. Je však důležité tento „knedlík v hrdle“ spolknout a zamyslet se, případně i u důvěryhodné osoby si zjistit,  zda je pro vás některé pojištění vhodné. Zároveň je důležité uvědomit si, že například cestovní pojištění na týden vyjde spotřebitele zpravidla na několik stokorun Na jednu stranu to jsou peníze, které, jak se říká, nenajdete na chodníku. Na stranu druhou  jde o cenu nepoměrně menší, než mohou být náklady na zdravotní péči, pokud si spotřebitel např. na lyžích pochroumá páteř, potřebuje převést vrtulníkem do nemocnice a dva měsíce nebude moci pracovat. Samozřejmě u každého pojištění je důležité zvolit nejen vhodný typ pojištění, ale také zvážit, zda vámi uzavírané konkrétní pojištění i podle svých konkrétních pojistných podmínek vůbec kryje rizika, kterým můžete být vystaveni. U zmiňovaného cestovního pojištění například pojišťovny nabízejí různé druhy pojištění v závislosti na aktivitách, jimž se budete na dovolené věnovat.

Pokud nechápete jak je to tedy přesně s životním pojištěním, o kterém mluví pojišťovna, nezoufejte. K rozebrání jednotlivých druhů se dostaneme v dalších článcích. Smyslem toho dnešního bylo seznámit spotřebitele s přehledem pojištění, které zná náš občanský zákoník a nastínit, co tzv. kryjí. Pokud potřebujete konkrétní radu ohledně pojistné smlouvy, neváhejte kontaktovat SOS – Asociaci prostřednictvím našeho emailu poradna@asociace-sos.cz, na telefonní lince 900 10 10 10 (10 Kč,-/min) či na jedné z našich mnoha osobních poraden po celé České republice.

Adam Plajner
odborný právní poradce