Zdravotnictví
Dříve vyslovené přání pacienta
Při poskytování zdravotních služeb pacientovi jsou lékaři a jiní zdravotničtí pracovníci povinni pacienta řádně informovat o účelu a povaze zákroku, a také o jeho důsledcích a rizicích. Zdravotní služby pak mohou být pacientovi poskytnuty dle § 28 odst. 1 zákona č. 372/2011, o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen „zákon o zdravotních službách“) pouze s jeho svobodným a informovaným souhlasem, nestanoví-li tento zákon jinak.
Informovaný souhlas má povahu jednostranného právního jednání podle zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí být proto určitý a srozumitelný, učiněný svéprávnou osobou a založený na vážné a svobodné vůli pacienta.
Není však vyloučeno, a ve zdravotnictví se nejedná o výjimečnou situaci, že pacient není, například vzhledem k postupujícímu onemocnění nebo zdravotnímu zákroku vykonávanému na pacientovi ve stavu bezvědomí, schopen sám projevit svou vůli a udělit informovaný souhlas.
V takové situaci však narážíme na ustanovení § 93 a násl. občanského zákoníku, která chrání tělesnou integritu člověka tím, že do ní nikdo nemůže zasáhnout bez souhlasu daného člověka, který jej dává s vědomím o povaze zásahu a o jeho možných následcích.
Aby tak byla co nejvíce respektována skutečná vůle pacienta, je ze zákona možné vyhotovit dříve vyslovené přání. Pacient se může rozhodnout pro přikročení k tomuto řešení zejména v případě, kdy vzhledem k pokračujícímu onemocnění očekává ztrátu svých kognitivních schopností a dopředu tedy, ještě za plného vědomí, projeví dopředu svou vůli, jak s ním má být při poskytování zdravotních služeb zacházeno v době, kdy již nebude schopen udělit informovaný souhlas nebo nesouhlas.
Lékaři pak berou dříve vyslovené přání na vědomí, dokument však musí splňovat určité náležitosti.
Jak vyhotovit dříve vyslovené přání
V zákoně o zdravotních službách je zakotvena podmínka, že dříve vyslovené přání musí mít písemnou formu a musí být dále opatřeno úředně ověřeným podpisem pacienta. Povinnou součástí dříve vysloveného přání je také písemné poučení pacienta o důsledcích jeho rozhodnutí poskytnuté lékařem v oboru všeobecného praktického lékařství, u něhož je pacient registrován, nebo jiným ošetřujícím lékařem v oboru zdravotní péče, s níž dříve vyslovené přání souvisí.
Dříve vyslovené přání je možné sepsat při přijetí do hospitalizace, ale také kdykoli v jejím průběhu. Dokument se poté zakládá do zdravotnické dokumentace pacienta a záznam o jeho vyhotovení podepíše pacient, zdravotnický pracovník a svědek.
Dle § 36 odst. 6 zákona o zdravotních službách však nemohou dříve vyslovené přání vyhotovit nezletilé osoby nebo osoby s omezenou svéprávností.
Použitelnost dříve vysloveného přání
Pokud budete postupovat výše uvedeným způsobem, lékaři budou brát vaše dříve vyslovené přání na zřetel, pokud nastala předvídatelná situace, k níž se dříve vyslovené přání vztahovalo.
Výjimkami, kdy není možno dříve vyslovené přání respektovat, jsou případy, kdy dokument nabádá k aktivnímu způsobení smrti, postupu, který by mohl ohrozit jiné osoby nebo pokud byly v době, kdy poskytovatel neměl k dispozici dříve vyslovené přání, započaty takové zdravotní výkony, jejichž přerušení by vedlo k aktivnímu způsobení smrti pacienta.
Dříve vyslovené přání lékaři rovněž nemusí respektovat, pokud došlo od doby jeho vyhotovení k takovým změnám v poskytování zdravotních služeb, s nimiž dříve vyslovené přání souvisí, že lze důvodně předpokládat, že by pacient souhlasil s jejich poskytnutím. Rozhodnutí o nerespektování dříve vysloveného přání musí být odůvodněno a zaznamenáno do zdravotnické dokumentace pacienta.
Autorka: Adéla Doubková
Jak řešit nespokojenost s postupem poskytovatele zdravotních služeb
Každý pacient má ze zákona právo na poskytování zdravotních služeb náležité odborné úrovně, která odpovídá současným poznatkům lékařské vědy a uznávaným medicínským postupům, jak také stanoví zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen „zákon o zdravotních službách“).
Je dobré si uvědomit, že se v České republice po vzoru Západní Evropy již od devadesátých let minulého století pomalu ale jistě proměňuje vnímání vztahu lékaře a pacienta. V současnosti by měl být pacient vnímán jako rovnocenný partner, klient daného lékaře, čímž je omezena plná autorita, které se lékaři historicky těšili.
Zároveň je ale třeba reflektovat skutečnost, že se pacient nachází v daleko zranitelnějším postavení, než lékař. To se projevuje zejména disproporcí ve znalostech a odbornosti dotčených stran, zásahy do tělesné integrity pacienta, a rovněž skutečností, že může nezřídka dojít k situacím, kdy zdravotní stav pacientovi neumožňuje projevit svou vůli a informovaný souhlas či nesouhlas s určitým lékařským zákrokem.
Vzhledem k nutnosti ochrany práv pacientů byl již roku 1992 vypracován Centrální etickou komisí Ministerstva zdravotnictví ČR tzv. Etický kodex práv pacientů, dostupný také na tomto odkaze, který u nás poprvé formuloval pravidla důstojného zacházení s pacientem.
Etický kodex práv pacientů zakotvuje morální standardy ohleduplné zdravotnické péče prováděné s porozuměním, zohledňuje právo na soukromí pacienta, právo na poskytnutí údajů souvisejících s léčbou, poučení o existujících rizicích a podobně. Tyto zásady navíc představují základ, na němž je vystaven v současnosti účinný zákon o zdravotních službách. Informovaný souhlas, právo na nahlížení do zdravotnické dokumentace a další práva pacientů jsou tak přímo vymahatelná.
Jak tedy postupovat, pokud nejsme spokojeni s postupem poskytovatele zdravotních služeb?
Předně je třeba říci, že by mělo být vždy primární snahou obou stran nalézt smírné řešení vzniklé neshody. Může se stát, že došlo k pouhému nedorozumění, které je možné vyřešit s ošetřujícím lékařem osobně a na místě sjednat nápravu. V závažnějších případech nebo pokud není domluva s ošetřujícím lékařem či zdravotnickým personálem možná, se však nabízí další prostředky ochrany práv pacienta. Níže uvádíme možnosti, které se Vám jakožto pacientovi nabízí:
1. Stížnost poskytovateli zdravotních služeb
Dle § 93 a násl. zákona o zdravotních službách je pacient, zákonný zástupce, opatrovník pacienta nebo jiná osoba, která je na základě rozhodnutí soudu oprávněna pacienta zastupovat, osoba blízká v případě, že pacient tak nemůže učinit s ohledem na svůj zdravotní stav nebo pokud zemřel, nebo také osoba zmocněná pacientem, oprávněn podat stížnost. Tato stížnost se pak podává poskytovateli, proti kterému směřuje. Standardně je doručována vedoucímu zaměstnanci příslušného pracoviště (tzn. řediteli nebo primáři). Poskytovatel zdravotních služeb je poté dle ustanovení § 30 odst. 3, písm. b) zákona o zdravotních službách povinen stížnost vyřídit do 30 dnů ode dne jejího obdržení (v odůvodněných případech je možné tuto lhůtu prodloužit o dalších 30 dnů). Pokud se jedná o stížnost, k jejímuž vyřízení je nepříslušný, je povinen ji do 5 dnů ode dne jejího obdržení prokazatelně postoupit věcně příslušnému subjektu nebo správnímu orgánu. O prodloužení lhůty a postoupení stížnosti Vás zároveň musí informovat.
Některé nemocnice mají zřízenou pozici nemocničního ombudsmana, který je příslušný právě k vyřizování stížností pacientů a k ochraně jejich práv. Pokud tedy v příslušném zdravotnickém zařízení nemocniční ombudsman působí, můžete se obrátit přímo na něj.
2. Stížnost proti postupu poskytovatele zdravotních služeb
Není-li stížnost podaná poskytovateli zdravotních služeb úspěšná, lze se
obrátit ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení vyřízení stížnosti (§ 93 odst. 2 zákona
o zdravotních službách) na příslušný krajský úřad v jehož obvodu se nachází zdravotnické zařízení, v němž byly zdravotní služby poskytnuty, který dle ustanovení § 107 zákona
o zdravotních službách vykonává kontrolní činnost nad poskytovateli zdravotních služeb. Bližší informace poskytuje například Krajský úřad Jihomoravského kraje, Odbor zdravotnictví, na tomto odkaze.
3. Stížnost na jednání lékařů k České lékařské komoře
Všichni lékaři, kteří vykonávají na území České republiky lékařské povolání v léčebné
a preventivní péči, jsou povinně členy České lékařské komory (dále také jen „ČLK“). Jedná se o samosprávnou profesní organizaci lékařů, jejíž revizní komise je oprávněna přijímat stížnosti dle § 3 odst. 1 a odst. 2 SP – 4 – Disciplinárního řádu ČLK. Disciplinární řád ČLK stanoví, že pacient může podat stížnost k ČLK do jednoho roku od spáchání disciplinárního provinění lékaře, ta má poté šestiměsíční lhůtu, ve které musí být stížnost vyřízena. Stížnost k ČLK slouží především řešení situací, kdy se lékař zachoval neeticky či neodborně. Podrobnější informace uvádí ČLK na svých webových stránkách.
Obdobně je možné podat stížnost také k České stomatologické komoře.
4. Stížnost podaná zdravotní pojišťovně
Tento postup můžete zvážit v případě, kdy je zřejmé, že Vám lékař naúčtoval částku za poskytnuté zdravotní služby, na kterou však neměl nárok. Může se jednat například
o zdravotní péči, která je hrazena zdravotní pojišťovnou, a lékař tak vedle porušení zákona jedná v rozporu se smlouvou o poskytování a úhradě hrazených služeb uzavřenou se zdravotní pojišťovnou.
5. Podnět veřejnému ochránci práv (ombudsmanovi ČR)
V nejzazším případě, pokud výše uvedené úřady a instituce nejednají v souladu se zákonem a nevyřídí Vaši stížnost zákonným způsobem, je možné obrátit se na veřejného ochránce práv.
Veřejný ochránce práv nepřezkoumává odborný postup při poskytování zdravotních služeb, ale až následný postup orgánů vyřizujících stížnost pacienta.
6. Žaloba na náhradu škody
V případě, že zvolíte možnost podání žaloby na náhradu škody způsobenou neodborným postupem lékaře, je doporučeníhodné nechat se zastoupit advokátem, který Vám pomůže nastavit procesní postup tak, aby byla měla Vaše žaloba co nejvyšší šanci na úspěch.
Svůj nárok je třeba opřít především o znalecký posudek soudního znalce v oboru zdravotnictví a o údaje vyplývající ze zdravotní dokumentace, kterou je Vám poskytovatel zdravotních služeb povinen na žádost zpřístupnit.
Závěrem lze shrnout, že se Vám v případě nespokojenosti s postupem při poskytnutí zdravotních služeb nabízí několik možností jak svá práva hájit. Výběr závisí na míře porušení povinností zdravotnických pracovníků a možnosti dohodnout se na smírném řešení vzniklého problému přímo u poskytovatele zdravotních služeb.
Autorka: Adéla Doubková
Odborná právní poradkyně
Senioři by si měli dát pozor na padělky léků a nelegální přípravky
V poslední době se objevují stížnosti spotřebitelů, zejména seniorů, na pozvánky na předváděcí akce, kde jim mají být nabízeny podezřelé doplňky stravy. Nabídky nelegálních a padělaných léků také umožňuje anonymní prostředí internetu, a proto se podíváme na to, jaký je rozdíl mezi padělanými a nelegálními přípravky.
Nelegální přípravky
Nelegálním přípravkem se rozumí přípravek v rozporu s legislativou příslušného státu. Těmito přípravky mohou být ty, které sice obsahují nějakou léčivou látku, ale nejsou registrovány jako léčivý přípravek nikde ve světě. Mezi nelegální přípravky řadíme i takové, které sice v jiné zemi zaregistrované k používání jako léčivý přípravek jsou, ale nejsou zaregistrovány pro použití v ČR a není u něj známé jeho přesné složení, jakost a účinnost. Takovéto přípravky se hojně vyskytují zejména na nelegálním trhu s léčivy.
Nelegální přípravky – doplňky stravy
Mezi nelegální přípravky patří i některé doplňky stravy. Laboratorním rozborem je totiž v některých doplňcích stravy prokázána přítomnost látek, které v těchto přípravcích obsaženy být nesmí. Často se jedná o velice účinné přípravky, při jejichž užívání je nezbytný lékařský dohled. U nelegálních přípravků není možné zaručit jejich kvalitu, účinnost a bezpečnost!
Padělky léčivých přípravků
Padělkem léčivého přípravku je přípravek, k němuž někde na světě existuje originál, tj. originální registrované léčivo, které je k dispozici na světovém trhu pod stejným názvem. Obecně se jedná o nelegálně vyrobené kopie imitující již existující, v některé zemi registrované, léčivé přípravky. S rozvojem technických možností padělatelů je stále obtížnější rozeznat zdařilý padělek od originálu, neboť oko laika posuzuje pouze vnější a vnitřní obal výrobku. Padělání léčiv se tak stává výnosným a organizovaným obchodem, který se logicky zaměřuje na oklamání spotřebitele.
Padělky mohou obsahovat správnou nebo nesprávnou účinnou látku, nemusejí ji však obsahovat vůbec, případně neobsahovat deklarované množství látky. Padělkem je i originální přípravek, jehož obal je falešnou napodobeninou. Padělatelé se v současnosti zaměřují na léčiva, která jsou předmětem běžné spotřeby. Z hlediska trhu s léčivy se soustředí např. na léky k léčbě psychických onemocnění, k léčbě vysokého tlaku, antibiotika a cystostatika. Další cílovou skupinou padělatelů jsou přípravky, které v určité oblasti vylepšují životní styl pacienta, a to jsou zejména léky na léčbu erektilní dysfunkce nebo anabolické steroidy.
Internetové stránky s nelegálními nabídkami neschválených přípravků
Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s. varuje spotřebitele před nákupem produktů určených k léčbě zdravotních problémů na podezřelých internetových stránkách. Ke zvýšení důvěryhodnosti využívají takovéto webové stránky velmi často ilustrační fotografie lékařů/lékárníků a odkazují na jejich odborné názory. I cenová výhodnost těchto nabídek může být velmi relativní, neboť zásilka může být zadržena při kontrole poštovních zásilek, v horším případě může vážně poškodit zdraví, což následně může vést k finančně i časově náročné léčbě.
V případě, že se setkáte s nabídkou na prodej přípravků vázaných na lékařský předpis nebo neregistrovaných léčiv, jedná se s velkou pravděpodobností o nelegální nabídku.
Pokud byste se setkali, ať již při předváděcích akcích či na internetu s padělanými či nelegálními přípravky, obraťte se na nás.
Mgr. Alena Máčová
Právník Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.
Doručování léků do výdejních boxů může být nebezpečné.
Podívejte se na reportáž CNN Prima NEWS, která upozorňuje na problémy s doručováním léků do výdejních boxů. K možnosti případné reklamace poškozených léčiv se vyjadřuje předseda SOS – Asociace, pan JUDr. Ondřej Zelenka.
https://www.facebook.com/SOS.Asociace/videos/4914071488817181
Péče o zdraví – práva pacienta
Pokud navštívíme lékaře, ať už například v rámci preventivní prohlídky či v případě nemoci nebo úrazu, dochází mezi pacientem a poskytovatelem zdravotních služeb k uzavření takzvané smlouvy o péči o zdraví. V rámci poskytování těchto zdravotních služeb musí poskytovatel zdravotních služeb, tedy typicky lékař, dodržovat a plnit zákonné povinnosti. Na druhé straně pacientovi plyne řada významných práv. Některá práva pacienta v tomto článku blíže rozeberme.
- Právo na poskytování zdravotních služeb na náležité zdravotní úrovni. Tím se rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti.
- Právo na informace o zdravotním stavu pacienta a o navržených zdravotních službách. Pacient musí od lékaře srozumitelným způsobem obdržet informace týkající se pacientova zdraví. Mezi tyto informace patří zejména informace o výsledcích vyšetření, o příčině a původu nemoci, případně o jejím stadiu, dále informace o navrhovaných zdravotních službách, včetně jejich účelu, povahy, přínosu a možných rizik a prognóz do budoucna. Rovněž by měly být poskytnuty informace o další potřebné léčbě, o omezeních a doporučeních ve způsobu života s ohledem na zdravotní stav pacienta.
- Právo nahlížet do zdravotnické dokumentace, pořizovat její výpisy nebo kopie.
- Právo na úctu, důstojné zacházení, na ohleduplnost a respektování soukromí při poskytování zdravotních služeb.
- Právo zvolit si poskytovatele zdravotních služeb. S tímto právem se pojí i právo pacienta vyslovit souhlas s poskytnutím zdravotních služeb nebo právo na odmítnutí léčby.
- Právo vyžádat si konzultační služby od jiného poskytovatele zdravotních služeb.
- Právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce, opatrovníka, osoby blízké či jiné osoby pacientem určené.
- Právo být předem informován o ceně poskytovaných zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění a o způsobu jejich úhrady.
- Právo znát jméno, popřípadě jména, a příjmení zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků přímo zúčastněných na poskytování zdravotních služeb.
- Právo odmítnout přítomnost osob, které nejsou na poskytování zdravotních služeb přímo zúčastněny, a osob připravujících se na výkon povolání zdravotnického pracovníka.
- Právo zakázat poskytování informací o zdravotním stavu komukoliv.
- Právo přijímat návštěvy ve zdravotnickém zařízení lůžkové nebo jednodenní péče, a to s ohledem na svůj zdravotní stav a v souladu s vnitřním řádem a způsobem, který neporušuje práva ostatních pacientů.
- Právo přijímat ve zdravotnickém zařízení duchovní péči a duchovní podporu od duchovních církví a náboženských společností registrovaných v ČR.
V případě porušení pacientových práv, může pacient podat stížnost na postup v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb, načež je poskytovatel povinen do 30 dní na takové podání písemně odpovědět. Pokud se pochybení týká přímo lékaře, může se pacient obrátit i na Českou lékařskou komoru. Pacient se může rovněž obrátit na zdravotní pojišťovny, pacientské organizace, Ministerstvo zdravotnictví či Veřejného ochránce práv. Další možností je pochopitelně i domáhání se svých práv soudní cestou.
Pacient se nachází v nevýhodném postavení, a proto mu jsou v rámci poskytování zdravotnických služeb přiznána rozsáhlá práva. Je však zapotřebí, aby každý pacient řádně uplatňoval a dbal svých práv.
Adéla Cohornová
Odborná právní poradkyně
Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.
Právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce u nezletilého pacienta a pobyt zákonného zástupce s hospitalizovaným nezletilým pacientem
Poskytování zdravotních služeb, i podmínky jejich poskytování, jakož i práva a povinnosti pacientů a osob pacientům blízkých je upraveno zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách).
Právo na nepřetržitou přítomnost je právem dětského pacienta, nikoliv jeho rodiče. Právo na nepřetržitou přítomnost může být realizováno pouze v případě, že je možné jej realizovat v souladu s dalšími právními předpisy, je možné jej realizovat v souladu s vnitřním řádem zdravotnického zařízení, a nenaruší-li přítomnost rodičů poskytnutí zdravotních služeb.
S výkonem práva na nepřetržitou přítomnost úzce souvisí i požadavek rodičů na zajištění pobytu s hospitalizovaným dítětem. Zdravotnickým zařízením vzniká povinnost umožnit pobyt za předpokladu, že to umožňuje vybavení zdravotnického zařízení, nebude narušeno poskytování zdravotních služeb a takový pobyt není na základě jiného právního předpisu vyloučen.
Nepřetržitá přítomnost rodiče u nezletilého pacienta přechází v pobyt okamžikem, kdy zákonný zástupce projeví zájem o nocleh/přespání u svého dítěte. Podmínkou pro vznik povinnosti zdravotnického zařízení umožnit pobyt rodičům je skutečnost, že to umožňuje vybavení tohoto zařízení. I když mnoho zdravotnických zařízení prošlo v poslední době modernizací právě za tímto účelem, je stále větší část zařízení, které na takový pobyt vybaveny nejsou a kde pobyt rodičů není fakticky možný. Za této situace pak povinnost umožnit pobyt zákonného zástupce u nezletilého pacienta zdravotnickému zařízení nevzniká.
Přítomnost zákonných zástupců dále nesmí být v rozporu s jinými právní předpisy a z nich vyplývajícími podmínkami, omezeními, právy a povinnostmi. Těmito předpisy mohou být např. stavební, hygienické ale i protipožární předpisy, jejichž dodržování zajišťuje bezpečnost všech v budovách přítomných lidí. Zdravotnický personál musí vždy dbát i na dodržování těchto předpisů.
Možnost nepřetržité přítomnosti, jakož i pobytu rodičů hospitalizovaných dětí je sice kýženým a vítaným stavem, nicméně ve skutečnosti bude vždy záležet na tom, zda je výkon těchto práv možný v konfrontaci s jinými právy a povinnostmi, a to zejména s nerušeným poskytováním zdravotní služby všem ostatním pacientům.
Mgr. Alena Máčová
Právník Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.
Pozvánka na přednášky – Brněnské dny pro seniory (5.9.2022)
Rádi bychom Vás pozvali na další přednášky které se budou konat v rámci Brněnských dnů pro seniory. Přednášky se budou konat:
9.9. – Jak chránit své zdraví
16.9. – Pacient spotřebitel
7.10. – Bezpečné potraviny
14.10. – Kde a jak nakupovat
Přednášky se budou konat na našem brněnském sídle na adrese Mečová 5, Brno 602 00 v budově staré radnice. 3. patro Přihlásit na přednášky se můžete na telefonních číslech 542 210 778 nebo na čísle 542 210 549. Na všechny zájemce se velmi těšíme.
Vaše Sdružení obrany spotřebitelů
Pozvánka na přednášku (5.9.2022)
Vážení spotřebitelé, rádi bychom Vás pozvali na přednášku, která se bude konat tento pátek 9.9. Přednáška bude na téma Jak chránit své zdraví. Přednáška se bude konat na našem brněnském sídle na adrese Mečová 5, Brno 602 00 v budově staré radnice. 3. patro Přihlásit na přednášky se můžete na telefonních číslech 542 210 778 nebo na čísle 542 210 549. Na všechny spotřebitele se velmi těšíme.
Pacient jako spotřebitel
Pacient jako spotřebitel
Každý z nás alespoň jednou za život navštívil lékaře. Například když se nám stal nějaký úraz a potřebovali jsme lékařské ošetření, nebo jsme byli na pravidelné lékařské prohlídce. V těchto situacích se nacházíme v postavení pacienta, který má určitá práva. V tomto článku bych Vám chtěla některá z nich nastínit. Zmíním se o souhlasu ošetřovaného k lékařskému úkonu, svobodné volbě výběru lékaře a práva nahlížet do zdravotnické dokumentace.
Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách uvádí, že ke každému úkonu ze strany poskytovatele zdravotních služeb (lékaře) je potřeba souhlasu ošetřovaného (pacienta). Musí se jednat o informovaný souhlas, což znamená, že pacient musí být informovaný o daném zákroku, o možných rizicích a následcích, které mohou nastat. Je nutné upozornit na to, že ne vždy je nutná jeho písemná forma, ta je potřebná jen v případech, kdy tak stanoví zákon. Souhlas lze tedy dát i ústně, nebo konkludentně (určitým jednáním). Například pokud lékaři při odběru krve nastaví pacient ruku, už se toto jednání bere jako konkludentní souhlas s lékařským úkonem, kterým je odebrání krve.
Každý člověk si může svobodně zvolit registrujícího lékaře. Ze zákona jsou stanoveny důvody, pro které může lékař nového pacienta odmítnout. Jedním z důvodů je vzdálenost místa pobytu pacienta, která by znemožňovala výkon návštěvní služby, nebo případ, kdy je pacient pojištěn u jiné pojišťovny, než se kterou má lékař uzavřenou smlouvu. Dalším důvodem pro odmítnutí jsou také kapacitní důvody lékaře, kdy už nemá místo pro nového pacienta. V případě, že lékař pacienta odmítne, musí mu tuto skutečnost sdělit písemně s uvedeným důvodem odmítnutí. V případě nutné a neodkladné péče či porodu nesmí lékař pacienta odmítnout a musí ho ošetřit.
Lékař má povinnost vést a uchovávat zdravotnickou dokumentaci svých pacientů, a to buď v listinné nebo elektronické podobě. Zdravotnická dokumentace je souborem informací, které se vztahují k pacientovi, a musí být vedena pravdivě, čitelně a musí být průběžně doplňována. Obsahuje např. identifikační údaje poskytovatele zdravotních služeb, identifikační údaje pacienta, pohlaví, rodinou či osobní anamnézu a informace o jeho zdravotním stavu. Pacient má právo do zdravotnické dokumentace nahlížet a pořizovat si z ní výpisy a kopie, a to za přítomnosti zdravotníků. Toto právo náleží také zákonnému zástupci, opatrovníkovi pacienta či např. osobám, které pacient sám určil.
Stůjte si za svými právy, která se týkají lékařské péče, protože jde o Vaše zdraví.
Odborná právní poradkyně
Aneta Nejedlá
Články SOS – Asociace, z. s. v bulletinu Ženy 50+
V novém čísle bulletinu Ženy 50+ naleznete články odborných právních poradců SOS – Asociace, z. s. – Josefa Doubka a Kristýny Dvořákové na téma: Informovaný a svobodný souhlas s poskytováním zdravotních služeb, Hlavní úskalí smluv uzavřených po telefonu.
Bulletin si můžete přečíst zde:
Redakce SOS – Asociace, z. s.
