Menu

Zdravotnictví

Péče o zdraví – práva pacienta

Pokud navštívíme lékaře, ať už například v rámci preventivní prohlídky či v případě nemoci nebo úrazu, dochází mezi pacientem a poskytovatelem zdravotních služeb k uzavření takzvané smlouvy o péči o zdraví. V rámci poskytování těchto zdravotních služeb musí poskytovatel zdravotních služeb, tedy typicky lékař, dodržovat a plnit zákonné povinnosti. Na druhé straně pacientovi plyne řada významných práv. Některá práva pacienta v tomto článku blíže rozeberme.

  • Právo na poskytování zdravotních služeb na náležité zdravotní úrovni. Tím se rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti.
  • Právo na informace o zdravotním stavu pacienta a o navržených zdravotních službách. Pacient musí od lékaře srozumitelným způsobem obdržet informace týkající se pacientova zdraví. Mezi tyto informace patří zejména informace o výsledcích vyšetření, o příčině a původu nemoci, případně o jejím stadiu, dále informace o navrhovaných zdravotních službách, včetně jejich účelu, povahy, přínosu a možných rizik a prognóz do budoucna. Rovněž by měly být poskytnuty informace o další potřebné léčbě, o omezeních a doporučeních ve způsobu života s ohledem na zdravotní stav pacienta.
  • Právo nahlížet do zdravotnické dokumentace, pořizovat její výpisy nebo kopie.
  • Právo na úctu, důstojné zacházení, na ohleduplnost a respektování soukromí při poskytování zdravotních služeb.
  • Právo zvolit si poskytovatele zdravotních služeb. S tímto právem se pojí i právo pacienta vyslovit souhlas s poskytnutím zdravotních služeb nebo právo na odmítnutí léčby.
  • Právo vyžádat si konzultační služby od jiného poskytovatele zdravotních služeb.
  • Právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce, opatrovníka, osoby blízké či jiné osoby pacientem určené.
  • Právo být předem informován o ceně poskytovaných zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění a o způsobu jejich úhrady.
  • Právo znát jméno, popřípadě jména, a příjmení zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků přímo zúčastněných na poskytování zdravotních služeb.
  • Právo odmítnout přítomnost osob, které nejsou na poskytování zdravotních služeb přímo zúčastněny, a osob připravujících se na výkon povolání zdravotnického pracovníka.
  • Právo zakázat poskytování informací o zdravotním stavu komukoliv.
  • Právo přijímat návštěvy ve zdravotnickém zařízení lůžkové nebo jednodenní péče, a to s ohledem na svůj zdravotní stav a v souladu s vnitřním řádem a způsobem, který neporušuje práva ostatních pacientů.
  • Právo přijímat ve zdravotnickém zařízení duchovní péči a duchovní podporu od duchovních církví a náboženských společností registrovaných v ČR.

V případě porušení pacientových práv, může pacient podat stížnost na postup v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb, načež je poskytovatel povinen do 30 dní na takové podání písemně odpovědět. Pokud se pochybení týká přímo lékaře, může se pacient obrátit i na Českou lékařskou komoru. Pacient se může rovněž obrátit na zdravotní pojišťovny, pacientské organizace, Ministerstvo zdravotnictví či Veřejného ochránce práv. Další možností je pochopitelně i domáhání se svých práv soudní cestou.

Pacient se nachází v nevýhodném postavení, a proto mu jsou v rámci poskytování zdravotnických služeb přiznána rozsáhlá práva. Je však zapotřebí, aby každý pacient řádně uplatňoval a dbal svých práv.

Adéla Cohornová

Odborná právní poradkyně

Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.

Senioři by si měli dát pozor na padělky léků a nelegální přípravky

V poslední době se objevují stížnosti spotřebitelů, zejména seniorů, na pozvánky na předváděcí akce, kde jim mají být nabízeny podezřelé doplňky stravy. Nabídky nelegálních a padělaných léků také umožňuje anonymní prostředí internetu, a proto se podíváme na to, jaký je rozdíl mezi padělanými a nelegálními přípravky.

Nelegální přípravky

Nelegálním přípravkem se rozumí přípravek v rozporu s legislativou příslušného státu. Těmito přípravky mohou být ty, které sice obsahují nějakou léčivou látku, ale nejsou registrovány jako léčivý přípravek nikde ve světě. Mezi nelegální přípravky řadíme i takové, které sice v jiné zemi zaregistrované k používání jako léčivý přípravek jsou, ale nejsou zaregistrovány pro použití v ČR a není u něj známé jeho přesné složení, jakost a účinnost. Takovéto přípravky se hojně vyskytují zejména na nelegálním trhu s léčivy.

Nelegální přípravky – doplňky stravy

Mezi nelegální přípravky patří i některé doplňky stravy. Laboratorním rozborem je totiž v některých doplňcích stravy prokázána přítomnost látek, které v těchto přípravcích obsaženy být nesmí. Často se jedná o velice účinné přípravky, při jejichž užívání je nezbytný lékařský dohled. U nelegálních přípravků není možné zaručit jejich kvalitu, účinnost a bezpečnost!

Padělky léčivých přípravků

Padělkem léčivého přípravku je přípravek, k němuž někde na světě existuje originál, tj. originální registrované léčivo, které je k dispozici na světovém trhu pod stejným názvem. Obecně se jedná o nelegálně vyrobené kopie imitující již existující, v některé zemi registrované, léčivé přípravky. S rozvojem technických možností padělatelů je stále obtížnější rozeznat zdařilý padělek od originálu, neboť oko laika posuzuje pouze vnější a vnitřní obal výrobku. Padělání léčiv se tak stává výnosným a organizovaným obchodem, který se logicky zaměřuje na oklamání spotřebitele.

Padělky mohou obsahovat správnou nebo nesprávnou účinnou látku, nemusejí ji však obsahovat vůbec, případně neobsahovat deklarované množství látky. Padělkem je i originální přípravek, jehož obal je falešnou napodobeninou. Padělatelé se v současnosti zaměřují na léčiva, která jsou předmětem běžné spotřeby. Z hlediska trhu s léčivy se soustředí např. na léky k léčbě psychických onemocnění, k léčbě vysokého tlaku, antibiotika a cystostatika. Další cílovou skupinou padělatelů jsou přípravky, které v určité oblasti vylepšují životní styl pacienta, a to jsou zejména léky na léčbu erektilní dysfunkce nebo anabolické steroidy. 

Internetové stránky s nelegálními nabídkami neschválených přípravků

Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s. varuje spotřebitele před nákupem produktů určených k léčbě zdravotních problémů na podezřelých internetových stránkách. Ke zvýšení důvěryhodnosti využívají takovéto webové stránky velmi často ilustrační fotografie lékařů/lékárníků a odkazují na jejich odborné názory. I cenová výhodnost těchto nabídek může být velmi relativní, neboť zásilka může být zadržena při kontrole poštovních zásilek, v horším případě může vážně poškodit zdraví, což následně může vést k finančně i časově náročné léčbě.

V případě, že se setkáte s nabídkou na prodej přípravků vázaných na lékařský předpis nebo neregistrovaných léčiv, jedná se s velkou pravděpodobností o nelegální nabídku.

Pokud byste se setkali, ať již při předváděcích akcích či na internetu s padělanými či nelegálními přípravky, obraťte se na nás.

Mgr. Alena Máčová

Právník Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.

Právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce u nezletilého pacienta a pobyt zákonného zástupce s hospitalizovaným nezletilým pacientem

Poskytování zdravotních služeb, i podmínky jejich poskytování, jakož i práva a povinnosti pacientů a osob pacientům blízkých je upraveno zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách).

Právo na nepřetržitou přítomnost je právem dětského pacienta, nikoliv jeho rodiče. Právo na nepřetržitou přítomnost může být realizováno pouze v případě, že je možné jej realizovat v souladu s dalšími právními předpisy, je možné jej realizovat v souladu s vnitřním řádem zdravotnického zařízení, a nenaruší-li přítomnost rodičů poskytnutí zdravotních služeb.

S výkonem práva na nepřetržitou přítomnost úzce souvisí i požadavek rodičů na zajištění pobytu s hospitalizovaným dítětem. Zdravotnickým zařízením vzniká povinnost umožnit pobyt za předpokladu, že to umožňuje vybavení zdravotnického zařízení, nebude narušeno poskytování zdravotních služeb a takový pobyt není na základě jiného právního předpisu vyloučen.

Nepřetržitá přítomnost rodiče u nezletilého pacienta přechází v pobyt okamžikem, kdy zákonný zástupce projeví zájem o nocleh/přespání u svého dítěte. Podmínkou pro vznik povinnosti zdravotnického zařízení umožnit pobyt rodičům je skutečnost, že to umožňuje vybavení tohoto zařízení. I když mnoho zdravotnických zařízení prošlo v poslední době modernizací právě za tímto účelem, je stále větší část zařízení, které na takový pobyt vybaveny nejsou a kde pobyt rodičů není fakticky možný. Za této situace pak povinnost umožnit pobyt zákonného zástupce u nezletilého pacienta zdravotnickému zařízení nevzniká.

Přítomnost zákonných zástupců dále nesmí být v rozporu s jinými právní předpisy a z nich vyplývajícími podmínkami, omezeními, právy a povinnostmi. Těmito předpisy mohou být např. stavební, hygienické ale i protipožární předpisy, jejichž dodržování zajišťuje bezpečnost všech v budovách přítomných lidí. Zdravotnický personál musí vždy dbát i na dodržování těchto předpisů.

Možnost nepřetržité přítomnosti, jakož i pobytu rodičů hospitalizovaných dětí je sice kýženým a vítaným stavem, nicméně ve skutečnosti bude vždy záležet na tom, zda je výkon těchto práv možný v konfrontaci s jinými právy a povinnostmi, a to zejména s nerušeným poskytováním zdravotní služby všem ostatním pacientům.

Mgr. Alena Máčová
Právník Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.

Pozvánka na přednášky – Brněnské dny pro seniory (5.9.2022)

Rádi bychom Vás pozvali na další přednášky které se budou konat v rámci Brněnských dnů pro seniory. Přednášky se budou konat:

9.9. – Jak chránit své zdraví

16.9. – Pacient spotřebitel

7.10. – Bezpečné potraviny

14.10. – Kde a jak nakupovat

Přednášky se budou konat na našem brněnském sídle na adrese Mečová 5, Brno 602 00 v budově staré radnice. 3. patro Přihlásit na přednášky se můžete na telefonních číslech 542 210 778 nebo na čísle 542 210 549. Na všechny zájemce se velmi těšíme.

Vaše Sdružení obrany spotřebitelů

Pozvánka na přednášku (5.9.2022)

Vážení spotřebitelé, rádi bychom Vás pozvali na přednášku, která se bude konat tento pátek 9.9. Přednáška bude na téma Jak chránit své zdraví. Přednáška se bude konat na našem brněnském sídle na adrese Mečová 5, Brno 602 00 v budově staré radnice. 3. patro Přihlásit na přednášky se můžete na telefonních číslech 542 210 778 nebo na čísle 542 210 549. Na všechny spotřebitele se velmi těšíme.

🤩

Pacient jako spotřebitel

Pacient jako spotřebitel

Každý z nás alespoň jednou za život navštívil lékaře. Například když se nám stal nějaký úraz a potřebovali jsme lékařské ošetření, nebo jsme byli na pravidelné lékařské prohlídce. V těchto situacích se nacházíme v postavení pacienta, který má určitá práva. V tomto článku bych Vám chtěla některá z nich nastínit. Zmíním se o souhlasu ošetřovaného k lékařskému úkonu, svobodné volbě výběru lékaře a práva nahlížet do zdravotnické dokumentace.

Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách uvádí, že ke každému úkonu ze strany poskytovatele zdravotních služeb (lékaře) je potřeba souhlasu ošetřovaného (pacienta). Musí se jednat o informovaný souhlas, což znamená, že pacient musí být informovaný o daném zákroku, o možných rizicích a následcích, které mohou nastat. Je nutné upozornit na to, že ne vždy je nutná jeho písemná forma, ta je potřebná jen v případech, kdy tak stanoví zákon. Souhlas lze tedy dát i ústně, nebo konkludentně (určitým jednáním). Například pokud lékaři při odběru krve nastaví pacient ruku, už se toto jednání bere jako konkludentní souhlas s lékařským úkonem, kterým je odebrání krve.

Každý člověk si může svobodně zvolit registrujícího lékaře. Ze zákona jsou stanoveny důvody, pro které může lékař nového pacienta odmítnout. Jedním z důvodů je vzdálenost místa pobytu pacienta, která by znemožňovala výkon návštěvní služby, nebo případ, kdy je pacient pojištěn u jiné pojišťovny, než se kterou má lékař uzavřenou smlouvu. Dalším důvodem pro odmítnutí jsou také kapacitní důvody lékaře, kdy už nemá místo pro nového pacienta. V případě, že lékař pacienta odmítne, musí mu tuto skutečnost sdělit písemně s uvedeným důvodem odmítnutí. V případě nutné a neodkladné péče či porodu nesmí lékař pacienta odmítnout a musí ho ošetřit.

Lékař má povinnost vést a uchovávat zdravotnickou dokumentaci svých pacientů, a to buď v listinné nebo elektronické podobě. Zdravotnická dokumentace je souborem informací, které se vztahují k pacientovi, a musí být vedena pravdivě, čitelně a musí být průběžně doplňována. Obsahuje např. identifikační údaje poskytovatele zdravotních služeb, identifikační údaje pacienta, pohlaví, rodinou či osobní anamnézu a informace o jeho zdravotním stavu. Pacient má právo do zdravotnické dokumentace nahlížet a pořizovat si z ní výpisy a kopie, a to za přítomnosti zdravotníků. Toto právo náleží také zákonnému zástupci, opatrovníkovi pacienta či např. osobám, které pacient sám určil.

Stůjte si za svými právy, která se týkají lékařské péče, protože jde o Vaše zdraví.

Odborná právní poradkyně

Aneta Nejedlá


 

Články SOS – Asociace, z. s. v bulletinu Ženy 50+

V novém čísle bulletinu Ženy 50+ naleznete články odborných právních poradců SOS – Asociace, z. s. – Josefa Doubka a Kristýny Dvořákové na téma: Informovaný a svobodný souhlas s poskytováním zdravotních služebHlavní úskalí smluv uzavřených po telefonu. 

Bulletin si můžete přečíst zde:

bulletin Ženy 50+

 

Redakce SOS – Asociace, z. s.

Informovaný a svobodný souhlas s poskytováním zdravotních služeb

Mnoho lidí v dnešní době stále ještě považuje za dané, že „pan doktor přece řekl…“ nebo „paní doktorka mi ale nakázala…“. Tento poměrně patrimoniální vztah ze strany lékařů tu také po desetiletí byl. V dnešní době je tato koncepce však poměrně zastaralá, a naopak současná právní úprava považuje vztah mezi lékařem a pacientem za rovnocenný, nebo se o to alespoň pokouší. Nemění se nic na tom, že lékař je považován za odborníka, a jeho úsudku by se tedy měla dávat patřičná pozornost a důvěra. Nesmí se však stát, že by lékař stanovil postup, s kterým by pacient musel bezpodmínečně souhlasit (pro účely tohoto článku budeme pracovat na příkladu více či méně běžné návštěvy lékaře, resp. naopak vynecháme případy tzv. nucené léčby, kdy se logicky možnost souhlasu ze strany pacienta do jisté míry vylučuje).

Základem určitého „zrovnoprávnění“ pacienta je institut tzv. informovaného a svobodného souhlasu, který je zakotven v ustanovení § 34 a násl. zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů. Prvním východiskem přitom je, že člověk si o svém těle rozhoduje z valné většiny případů sám. To se promítá právě i do zdravotnického prostředí, kdy lékař nebo jakýkoli jiný zdravotní pracovník (např. zdravotní sestra) nesmí provést jakýkoli úkon bez souhlasu pacienta. Za takový úkon se přitom může považovat jak náročná operace srdce, tak i nahlédnutí do úst s dřevěnou špachtlí.  U této druhé skupiny lékařských zákroků, které jsou do značné míry bagatelní, se samozřejmě prakticky nepředpokládá, že pacient bude muset výslovně souhlasit s každým z nich. Pro tyto jednoduché úkony se proto předpokládá, že pacient k nim dal souhlas tzv. konkludentně (např. už jen tím, že za lékařem do ordinace přišel).

Svobodný souhlas je zákonem definován tak, že musí být dán bez jakéhokoli nátlaku. Pokud bychom vzali situaci zcela do důsledků, žádný souhlas není zcela bez nátlaku – svým způsobem je totiž každý pacient vystaven alespoň psychickému tlaku nemoci, díky které přichází za lékařem, aby mu pomohl. S takovýmto pojetím samozřejmě nemůže praxe pracovat. Jde tedy zejména o situace, aby (především v případě těžších operací) dal lékař pacientovi dostatečný prostor a klid, aby se s navrhovaným postupem seznámil a rozhodl se. Za takovou situaci rozhodně nelze považovat, pokud lékař pacientovi v čekárně předhodí předepsaný formulář a stojí nad ním, dokud nepodepíše (a ještě k tomu tlačí pacienta, aby si pospíšil, protože sám pospíchá).

To ostatně souvisí s další požadovanou kvalitou souhlasu, a to, že musí jít o souhlas informovaný. Východiskem přitom je, že lékař je považován za profesionála a pacient oproti tomu zpravidla za laika – cílem tedy je alespoň částečně vyrovnat informační deficit, který mezi stranami je. Zákon přitom přesně stanoví alespoň rámcově, jaké informace před projevem souhlasu musí lékař pacientovi sdělit. Zjednodušeně řečeno musí být pacient poučen o pravděpodobném původu nebo příčině nemoci a o navrhovaném postupu včetně vysvětlení celkového účelu a konkrétních úkonů. V praxi celkem opomíjeným aspektem je to, že lékař musí pacienta obeznámit i s alternativními možnostmi, kdy zároveň musí vysvětlit jejich menší vhodnost, resp. musí vysvětlit, proč dává přednost primárně navrženému postupu. V neposlední řadě by měl být též informován o možnosti, že může určit osoby, které se o jeho zdravotním stavu dozvědět mohou, nebo taky určitým osobám naopak výslovně zakázat přístup k těmto informacím. Opět si takto barvitý postup lze představit u náročnějších lékařských zákroků; u těch bagatelních se předpokládá určitá obecná znalost mezi laickou veřejností, kdy tedy není nutné jít tolik do detailů – každopádně v žádném případě není od věci se zeptat. Je též nutno zdůraznit, že tyto informace musí být pacientovi podány tak, aby jim rozuměl – lékař by se tedy měl vyvarovat použití např. až moc odborných výrazů (na druhou stranu se ale znovu předpokládá, že jisté odborné termíny jsou známy i laické veřejnosti – např. infarkt nebo amputace).

Souhlas tedy nejčastěji dáváme slovně nebo už jen tím, že pokud nám bude řečeno, že se nám chystají odebrat krev, tak nastavíme ruku. Zákon je v tomto ohledu velice neformální, neboť povinná písemná podoba souhlasu (tedy že pacient podepíše nějaký papír) je tu pouze v případě, že tak výslovně stanoví zákon. V ostatních případech je to na úvaze lékaře. Listinná podoba mu totiž výrazně ulehčí případné dokazovaní, pokud by se např. řešilo, zda postupoval s náležitou péčí. V souvislosti s výše zmíněnou informovaností se též v praxi stává značný neduh, že lékař má formulářově předpřipravené informace k postupu a tím považuje věc za vyřízenou. Tento postup ale také není zrovna v pořádku – není nic proti ničemu, pokud lékař užije standardizovaný formulář, ale každopádně by tu měla proběhnout jistá míra individualizace na případ konkrétního pacienta. Krom toho by měl lékař vždy tento formulář nějak slovně doprovodit a zeptat se, zda pacient opravdu všemu rozumí.

Závěrem tedy jen shrnu, že z hlediska práva není pacient tak bezmocný, jak se může zdát. Lékaři jsou též jen lidé, ale je nutné, aby i s pacienty zacházeli jako s lidmi a respektovali jejich autonomii vůle.

S přáním pevného zdraví

 

Josef Doubek

odborný právní poradce Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.

Letní kosmetika a její reklamace

Je doba dovolených, parných letních dnů, a s tím jsou tradičně spojeny i nákupy letní kosmetiky. Zejména opalovacích, po opalovacích, či hydratačních krémů, ale třeba i různých repelentních přípravků. Důležité je nepodcenit už samotný výběr kosmetiky. Pozastavme se u opalovacích krémů. Krémy jsou nabízeny s ochrannými faktory od hranice 5 až k 50 UV. Toto číslo udává propustnost filtru, který je obsažen v krému vůči UV paprskům. Obecně platí, že čím vyšší číslo, tím vyšší ochrana. Nicméně je při výběru nutné zvážit i to, jaký jste kožní fototyp, laicky řečeno „jak rychle se opalujete a jak snadno se spálíte“, a dále také fakt, v jakých zeměpisných šířkách se chystáte na slunci pobývat.

Krém jste nezvolili správně, nesedí Vám, či je jiný, než jste očekávali? Přemýšlíte, jak postupovat, pokud budete s kosmetickým výrobkem nespokojení a budete jej chtít reklamovat, popřípadě úplně vrátit? Pokud jste zboží objednávali přes internet, případně telefonicky, máte standardně nárok na odstoupení od smlouvy uzavřené distančním způsobem ve 14denní lhůtě, a to bez udání důvodu. Pro kosmetické výrobky je však stanovena zákonná výjimka, dle které spotřebitel nemůže v této lhůtě vrátit zboží, které bylo dodáno v uzavřeném obalu a které spotřebitel z tohoto obalu vyňal a není možné jej z hygienických důvodů vrátit. Pokud tedy krém rozbalíte a „zkusíte“, ztrácíte právo na odstoupení od smlouvy. U nerozbaleného zboží by však neměl být s vrácením problém. V případě koupě v kamenné prodejně právo na odstoupení od smlouvy spotřebitel ze zákona nemá.

A jak je to s reklamací? V případě, že kosmetika nemá prodejcem deklarované vlastnosti, nehodí se k účelu, který pro její použití prodávající uvádí, neodpovídá množstvím, či nemá smluvenou jakost, pak je možné ji do 24 měsíců od koupě reklamovat. Reklamace však musí být uplatněna bezodkladně po zjištění vady, tedy není možné výrobek používat a téměř spotřebovaný se jej pokusit reklamovat. Také musí být k reklamaci objektivní, zákonem uznaný důvod, například právě neodpovídající množství, či kvalita výrobku. Výrobek reklamujte vždy, pokud má jinou konzistenci či barvu, než by mít měl, anebo pokud nepříjemně zapáchá. Přejeme krásné prázdniny. J

Pavlína Hojná,

odborná právní poradkyně

SOS – Asociace, z.s.

 

TISKOVÁ ZPRÁVA Ministerstva zdravotnictví ohledně rozhodnutí Ústavního soudu ve věci očkování dětí

Ústavní soud dnes (23. 2. 2015) potvrdil, že Ministerstvo zdravotnictví může nařizovat očkování dětí a za vyhýbání se této povinnosti má zákonným zástupcům i nadále hrozit pokuta až 10.000 korun.  

 

„Je to skvělá zpráva pro ochranu veřejného zdraví, protože povinné očkování má zcela zásadní význam pro ochranu populace před šířením smrtelně nebezpečných chorob. Povinným očkováním dosahuje Česká republika vysoké proočkovanosti a kolektivní imunity. Tento stav zároveň chrání i ty lidi, kteří ze zdravotních důvodů očkováni být nemohou, nebo se u nich po očkování nevytvořila dostatečná imunita. Dojde-li v populaci k poklesu proočkovanosti, pak lze kolektivní imunitu pro dané onemocnění ztratit. Ročně se podaří díky očkování v Česku zabránit až 150 tisícům onemocnění nákazami a až 500 úmrtím na tyto infekce,“ konstatoval k verdiktu Ústavního soudu ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček.

Očkování proti infekčním nemocem patří mezi nejefektivnější opatření jak z hlediska zdravotního, tak i z hlediska ekonomického. Díky povinnému pravidelnému očkování, jeho kontrole a vysoké proočkovanosti, se v ČR podařilo například zcela eliminovat výskyt dětské přenosné obrny a záškrtu. Povinným očkováním je naplňován také požadavek Světové zdravotnické organizace na proočkovanost a na předcházení výskytu některých infekcí.

Pro více informací kontaktujte Ministerstvo zdravotnictví ČR, tel.: 224 972 166

Odbor komunikace s veřejností, e-mail: tisk@mzcr.cz