Menu

Zdravotnictví

Články SOS – Asociace, z. s. v bulletinu Ženy 50+

V novém čísle bulletinu Ženy 50+ naleznete články odborných právních poradců SOS – Asociace, z. s. – Josefa Doubka a Kristýny Dvořákové na téma: Informovaný a svobodný souhlas s poskytováním zdravotních služebHlavní úskalí smluv uzavřených po telefonu. 

Bulletin si můžete přečíst zde:

bulletin Ženy 50+

 

Redakce SOS – Asociace, z. s.

Informovaný a svobodný souhlas s poskytováním zdravotních služeb

Mnoho lidí v dnešní době stále ještě považuje za dané, že „pan doktor přece řekl…“ nebo „paní doktorka mi ale nakázala…“. Tento poměrně patrimoniální vztah ze strany lékařů tu také po desetiletí byl. V dnešní době je tato koncepce však poměrně zastaralá, a naopak současná právní úprava považuje vztah mezi lékařem a pacientem za rovnocenný, nebo se o to alespoň pokouší. Nemění se nic na tom, že lékař je považován za odborníka, a jeho úsudku by se tedy měla dávat patřičná pozornost a důvěra. Nesmí se však stát, že by lékař stanovil postup, s kterým by pacient musel bezpodmínečně souhlasit (pro účely tohoto článku budeme pracovat na příkladu více či méně běžné návštěvy lékaře, resp. naopak vynecháme případy tzv. nucené léčby, kdy se logicky možnost souhlasu ze strany pacienta do jisté míry vylučuje).

Základem určitého „zrovnoprávnění“ pacienta je institut tzv. informovaného a svobodného souhlasu, který je zakotven v ustanovení § 34 a násl. zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů. Prvním východiskem přitom je, že člověk si o svém těle rozhoduje z valné většiny případů sám. To se promítá právě i do zdravotnického prostředí, kdy lékař nebo jakýkoli jiný zdravotní pracovník (např. zdravotní sestra) nesmí provést jakýkoli úkon bez souhlasu pacienta. Za takový úkon se přitom může považovat jak náročná operace srdce, tak i nahlédnutí do úst s dřevěnou špachtlí.  U této druhé skupiny lékařských zákroků, které jsou do značné míry bagatelní, se samozřejmě prakticky nepředpokládá, že pacient bude muset výslovně souhlasit s každým z nich. Pro tyto jednoduché úkony se proto předpokládá, že pacient k nim dal souhlas tzv. konkludentně (např. už jen tím, že za lékařem do ordinace přišel).

Svobodný souhlas je zákonem definován tak, že musí být dán bez jakéhokoli nátlaku. Pokud bychom vzali situaci zcela do důsledků, žádný souhlas není zcela bez nátlaku – svým způsobem je totiž každý pacient vystaven alespoň psychickému tlaku nemoci, díky které přichází za lékařem, aby mu pomohl. S takovýmto pojetím samozřejmě nemůže praxe pracovat. Jde tedy zejména o situace, aby (především v případě těžších operací) dal lékař pacientovi dostatečný prostor a klid, aby se s navrhovaným postupem seznámil a rozhodl se. Za takovou situaci rozhodně nelze považovat, pokud lékař pacientovi v čekárně předhodí předepsaný formulář a stojí nad ním, dokud nepodepíše (a ještě k tomu tlačí pacienta, aby si pospíšil, protože sám pospíchá).

To ostatně souvisí s další požadovanou kvalitou souhlasu, a to, že musí jít o souhlas informovaný. Východiskem přitom je, že lékař je považován za profesionála a pacient oproti tomu zpravidla za laika – cílem tedy je alespoň částečně vyrovnat informační deficit, který mezi stranami je. Zákon přitom přesně stanoví alespoň rámcově, jaké informace před projevem souhlasu musí lékař pacientovi sdělit. Zjednodušeně řečeno musí být pacient poučen o pravděpodobném původu nebo příčině nemoci a o navrhovaném postupu včetně vysvětlení celkového účelu a konkrétních úkonů. V praxi celkem opomíjeným aspektem je to, že lékař musí pacienta obeznámit i s alternativními možnostmi, kdy zároveň musí vysvětlit jejich menší vhodnost, resp. musí vysvětlit, proč dává přednost primárně navrženému postupu. V neposlední řadě by měl být též informován o možnosti, že může určit osoby, které se o jeho zdravotním stavu dozvědět mohou, nebo taky určitým osobám naopak výslovně zakázat přístup k těmto informacím. Opět si takto barvitý postup lze představit u náročnějších lékařských zákroků; u těch bagatelních se předpokládá určitá obecná znalost mezi laickou veřejností, kdy tedy není nutné jít tolik do detailů – každopádně v žádném případě není od věci se zeptat. Je též nutno zdůraznit, že tyto informace musí být pacientovi podány tak, aby jim rozuměl – lékař by se tedy měl vyvarovat použití např. až moc odborných výrazů (na druhou stranu se ale znovu předpokládá, že jisté odborné termíny jsou známy i laické veřejnosti – např. infarkt nebo amputace).

Souhlas tedy nejčastěji dáváme slovně nebo už jen tím, že pokud nám bude řečeno, že se nám chystají odebrat krev, tak nastavíme ruku. Zákon je v tomto ohledu velice neformální, neboť povinná písemná podoba souhlasu (tedy že pacient podepíše nějaký papír) je tu pouze v případě, že tak výslovně stanoví zákon. V ostatních případech je to na úvaze lékaře. Listinná podoba mu totiž výrazně ulehčí případné dokazovaní, pokud by se např. řešilo, zda postupoval s náležitou péčí. V souvislosti s výše zmíněnou informovaností se též v praxi stává značný neduh, že lékař má formulářově předpřipravené informace k postupu a tím považuje věc za vyřízenou. Tento postup ale také není zrovna v pořádku – není nic proti ničemu, pokud lékař užije standardizovaný formulář, ale každopádně by tu měla proběhnout jistá míra individualizace na případ konkrétního pacienta. Krom toho by měl lékař vždy tento formulář nějak slovně doprovodit a zeptat se, zda pacient opravdu všemu rozumí.

Závěrem tedy jen shrnu, že z hlediska práva není pacient tak bezmocný, jak se může zdát. Lékaři jsou též jen lidé, ale je nutné, aby i s pacienty zacházeli jako s lidmi a respektovali jejich autonomii vůle.

S přáním pevného zdraví

 

Josef Doubek

odborný právní poradce Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.

Letní kosmetika a její reklamace

Je doba dovolených, parných letních dnů, a s tím jsou tradičně spojeny i nákupy letní kosmetiky. Zejména opalovacích, po opalovacích, či hydratačních krémů, ale třeba i různých repelentních přípravků. Důležité je nepodcenit už samotný výběr kosmetiky. Pozastavme se u opalovacích krémů. Krémy jsou nabízeny s ochrannými faktory od hranice 5 až k 50 UV. Toto číslo udává propustnost filtru, který je obsažen v krému vůči UV paprskům. Obecně platí, že čím vyšší číslo, tím vyšší ochrana. Nicméně je při výběru nutné zvážit i to, jaký jste kožní fototyp, laicky řečeno „jak rychle se opalujete a jak snadno se spálíte“, a dále také fakt, v jakých zeměpisných šířkách se chystáte na slunci pobývat.

Krém jste nezvolili správně, nesedí Vám, či je jiný, než jste očekávali? Přemýšlíte, jak postupovat, pokud budete s kosmetickým výrobkem nespokojení a budete jej chtít reklamovat, popřípadě úplně vrátit? Pokud jste zboží objednávali přes internet, případně telefonicky, máte standardně nárok na odstoupení od smlouvy uzavřené distančním způsobem ve 14denní lhůtě, a to bez udání důvodu. Pro kosmetické výrobky je však stanovena zákonná výjimka, dle které spotřebitel nemůže v této lhůtě vrátit zboží, které bylo dodáno v uzavřeném obalu a které spotřebitel z tohoto obalu vyňal a není možné jej z hygienických důvodů vrátit. Pokud tedy krém rozbalíte a „zkusíte“, ztrácíte právo na odstoupení od smlouvy. U nerozbaleného zboží by však neměl být s vrácením problém. V případě koupě v kamenné prodejně právo na odstoupení od smlouvy spotřebitel ze zákona nemá.

A jak je to s reklamací? V případě, že kosmetika nemá prodejcem deklarované vlastnosti, nehodí se k účelu, který pro její použití prodávající uvádí, neodpovídá množstvím, či nemá smluvenou jakost, pak je možné ji do 24 měsíců od koupě reklamovat. Reklamace však musí být uplatněna bezodkladně po zjištění vady, tedy není možné výrobek používat a téměř spotřebovaný se jej pokusit reklamovat. Také musí být k reklamaci objektivní, zákonem uznaný důvod, například právě neodpovídající množství, či kvalita výrobku. Výrobek reklamujte vždy, pokud má jinou konzistenci či barvu, než by mít měl, anebo pokud nepříjemně zapáchá. Přejeme krásné prázdniny. J

Pavlína Hojná,

odborná právní poradkyně

SOS – Asociace, z.s.

 

TISKOVÁ ZPRÁVA Ministerstva zdravotnictví ohledně rozhodnutí Ústavního soudu ve věci očkování dětí

Ústavní soud dnes (23. 2. 2015) potvrdil, že Ministerstvo zdravotnictví může nařizovat očkování dětí a za vyhýbání se této povinnosti má zákonným zástupcům i nadále hrozit pokuta až 10.000 korun.  

 

„Je to skvělá zpráva pro ochranu veřejného zdraví, protože povinné očkování má zcela zásadní význam pro ochranu populace před šířením smrtelně nebezpečných chorob. Povinným očkováním dosahuje Česká republika vysoké proočkovanosti a kolektivní imunity. Tento stav zároveň chrání i ty lidi, kteří ze zdravotních důvodů očkováni být nemohou, nebo se u nich po očkování nevytvořila dostatečná imunita. Dojde-li v populaci k poklesu proočkovanosti, pak lze kolektivní imunitu pro dané onemocnění ztratit. Ročně se podaří díky očkování v Česku zabránit až 150 tisícům onemocnění nákazami a až 500 úmrtím na tyto infekce,“ konstatoval k verdiktu Ústavního soudu ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček.

Očkování proti infekčním nemocem patří mezi nejefektivnější opatření jak z hlediska zdravotního, tak i z hlediska ekonomického. Díky povinnému pravidelnému očkování, jeho kontrole a vysoké proočkovanosti, se v ČR podařilo například zcela eliminovat výskyt dětské přenosné obrny a záškrtu. Povinným očkováním je naplňován také požadavek Světové zdravotnické organizace na proočkovanost a na předcházení výskytu některých infekcí.

Pro více informací kontaktujte Ministerstvo zdravotnictví ČR, tel.: 224 972 166

Odbor komunikace s veřejností, e-mail: tisk@mzcr.cz

 

Na co si dát pozor při nákupu kosmetiky a léčiv. Aneb není obal jako obal.

Zimní období může pro organismus některých z nás znamenat zátěž. Ranní mrazíky, silné poryvy větru či nízké teploty se tak mohou projevit nejen na vzhledu naší pokožky, ale také na našem zdraví. Nemálo z nás proto v zimním období navštíví drogerii, aby si koupilo např. vysoce hydratační krém nebo lékárnu při boji s chřipkou. Není proto na škodu vědět, jaké požadavky jsou kladeny na kosmetické výrobky a léčiva uváděné na trh a zdali námi zakoupený výrobek splňuje vše, co by měl.

Požadavky na kosmetické výrobky uváděné na trh EU upravuje nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1223/2009 o kosmetických přípravcích. Pokud se jedná o požadavky kladené na léčiva, tak jejich zákonnou úpravu nalezneme především v zákoně č. 378/2008 Sb. o léčivech a vyhlášce 228/2008 Sb. o registraci léčivých výrobků.

Základním pravidlem je, že veškeré spotřebitelům na obalu výrobku poskytované údaje musí být snadno čitelné, srozumitelné, nesmazatelné a uvedené v českém jazyce. Přičemž platí, že u obalu léčiv jsou zakázány jakékoliv prvky reklamního charakteru. Naopak s cílem zajištění bezpečného zacházení s léčivy, je navíc stanovena povinnost uvádět název humánního léčivého přípravky na vnějším obalu Braillovým písmem.

Doba použitelnosti

Jak u kosmetických přípravků tak léčiv musí být na vnějším obalu uvedena doba, do kdy je možné přípravek bezpečně používat, tzv. minimální trvanlivost či doba použitelnosti. Má-li však kosmetický výrobek minimální trvanlivost delší než 30 měsí­ců, měl by být spotřebitel navíc informován, po jakou dobu po otevření může být kosmetický přípravek používán, aniž by došlo k jeho újmě na zdraví. Požadavek uvedení minimální trvanlivosti se ale netýká kosmetických přípravků určených k jednorázovému použití a přípravků, u nichž nehrozí zka­žení. Tato informace musí být podle potřeby doplněna i údajem o podmínkách, které musí být splněny, aby byla zaručena minimální trvanlivost, např. způsob skladování. U léčiv se pak uvádí nejen doba jejich použitelnosti v neporušeném obalu, ale též po jejich naředění, přípravě dle návodu nebo prvním otevření.

Povinné údaje

U kosmetických i léčivých přípravků je stanoven seznam povinných údajů, které musí být uváděny na obale. Přičemž základní údaje uváděné na obalech léčiv představují: název přípravku, jeho síla, léková forma, obsah léčivých látek, uvedení držitele rozhodnutí o registraci léčivého přípravku v České republice (odpovědná osoba), způsob uchovávání, doba použitelnosti a registrační číslo referenčního přípravku v České republice.

Každý léčivý či kosmetický přípravek by také měl být vybaven příbalovou informací s výjimkou případů, kdy jsou veškeré údaje uvedeny přímo na obalu léčivého přípravku. V příbalové informaci u léčiv bychom pak měli nalézt:

  • informace o dávkování a způsob podání (podávání dětem, nejvyšší denní dávka apod.)
  • uvedení nežádoucích účinků přípravku
  • možnost reakce s jinými léčivými prostředky a potravinami
  • možnost účinků ovlivňujících schopnost řídit a ovládat stroje
  • možnost předávkování
  • seznam pomocných látek
  • opatření pro likvidaci přípravku

U kosmetických přípravků se jedná o údaj o jméně, názvu a adrese odpovědné osoby, přičemž v případě dovážených kosmetických přípravků musí být zmíněna i země původu. Základním povinným údajem je i určení hmotnosti či objemu obsahu výrobku. Výjimku představují pouze balení s obsahem nižším než pět gramů nebo pět mililitrů, bezplatné vzorky, balení pro jedno použití  a výrobky skládající se z více než jedné položky, pokud je uveden na obalu počet jejich položek. Dále se jedná o uvedení funkce výrobku a seznamu přísad.

Spotřebiteli je tak umožněno být informován o přísadách použitých při výrobě kosmetického přípravku, kdy mezi povinně uváděné přísady jsou zahrnuty i alergenní látky. Výrobce je oprávněn navíc uvádět, že výrobek nebyl testován na zvířatech. Takové tvrzení je ale možné uvést pouze v v případě, že při přípravě výrobku opravdu nebyly použity přísady, které by byly zkoušeny na zvířatech.

Žaneta Dočkalíková
odborná právní poradkyně SOS-Asociace

Kosmetika

Mnoho mužů chce mít své drahé polovičky krásné, a proto při výběru dárků k Valentýnu sáhnou po kosmetice. Všechny kosmetické přípravky, které jsou uvedeny na trh EU, musí splňovat požadavky, které jsou uvedeny v nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1223/2009 o kosmetických přípravcích. Víte však, co musí kosmetika splňovat a také co má být na obalu uvedeno?

Označení

Dle článku 13 výše uvedeného nařízení musí obal, do kterého je přípravek naplněn a také vnější obal obsahovat nesmazatelně a čitelně údaje o odpovědné osobě. Těmito údaji (mohou být zkráceny) jsou jméno, či zapsaný název a adresa, země původu. Co se týká kosmetiky samotné je nutno uvést obsah a také ho vyjádřit v hmotnosti, nebo objemu. Tato nutnost nespadá na výrobky, které mají méně než 5 gramů, nebo mililitrů, bezplatné vzorky a balení pro jedno použití a dále také na výrobku, který se skládá z více než jedné položky, pokud je uveden na obalu počet položek. Dále musí být uvedeno datum, funkce výrobku a také seznam přísad. Přísady mohou být uvedeny i pouze na vnějším obalu.

Tvrzení o přípravku

Tvrzení je uvedeno na přípravku a zní například takto „tento krém vás zbaví vrásek do třiceti dnů“.

Výše zmíněné nařízení ve svém článku 20 tyto tvrzení upravuje tak, že nesmí být používány texty, názvy, ochranné známky, vyobrazení ani názorné nebo jiné znaky, které by přisuzovaly těmto přípravkům vlastnosti nebo funkce, které nemají.

Na koho se obrátit, když nám reklama na přípravku přijde jako klamavá obchodní praktika dle § 5 zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele? Na Českou obchodní inspekci.

Testováno na zvířatech

Testování na zvířatech má být nahrazeno alternativními metodami, pokud je to možné a z vědeckého hlediska vyhovující. Když není možná jiná cesta, testuje se na zvířatech jen alternativními metodami. Testování na zvířatech může být povoleno jen ve dvou případech. V prvním případě se jedná o přísadu, která je široce používána a nelze ji nahradit jinou přísadou, která by plnila podobnou funkci.  Druhý případ se týká zvláštního problému ve vztahu k lidskému zdraví, kdy testování na zvířatech je nezbytné a dostatečně odůvodněné.

Anežka Vrchotová

odborná právní poradkyně SOS-Asociace

Papírové recepty zůstanou zachovány

Již před osmi lety došlo k zahájení zkušebního provozu centrálního úložiště elektronických receptů. Od té doby se projevovaly snahy prosadit elektronické recepty v celé republice. První elektronické recepty se v oběhu objevily roku 2010. Provázelo je ovšem množství jak kladných, tak negativních ohlasů.

Tento nový druh receptů by měl ušetřit čas jak pacientům, tak lékařům, jelikož by nebylo nutné chodit si pro každý recept za lékařem a lékař by mohl recepty vypisovat v čase, jaký si určí sám. Také by se tímto novým postupem mělo zamezit falšování receptů. Zejména pro mladší generace je lákavá představa objednání receptu telefonním hovorem, nebo pouhou SMS. Další vizí do budoucna, která se jeví lákavá, je nakupování léků přes internet a jejich následné doručení kurýrem až do domu, což by bylo prospěšné starším pacientům. Lékaři se také naskytuje možnost kontrolovat, jestli pacient léky skutečně z lékárny vyzvedává. Z řad poslanců se dokonce ozývá názor, že systém elektronických receptů by dokázal ročně ušetřit až dvě miliardy korun.

Naproti tomu se v této tematice ozývá i značné množství problémů, které se se zavedením elektronických receptů, a jejich provozem spojují. Zejména fakt, že velké množství lékařů vůbec nepoužívá ve svých ordinacích počítač, představuje spoustu komplikací. Přestože je již centrální úložiště elektronických receptů v provozu, drtivá většina lékařů stále využívá recepty papírové. Nemalé náklady, které již byly do elektronických receptů investovány, tudíž neodpovídají využívání nového systému. Skeptici také zmiňují fakt, že tímto způsobem předepisování receptů, kdy pacient nemusí vůbec chodit, si lékař nemůže ověřit, jak léčba probíhá, což je v rozporu s odbornými pravidly poskytování lékařské péče. Navíc stejně není možné ověřit, jestli pacient léky skutečně používá, pouze, jestli si je v lékárně vyzvedl.

V současnosti schválila vláda novelu zákona o léčivech, která umožní lékařům i nadále předepisovat léčivé přípravky na recepty jak v listinné, tak v elektronické podobě. Podle platné legislativy mělo být totiž od 1. ledna 2015 možné léčivé přípravky předepisovat pouze na elektronické recepty, a novela tak v podstatě umožní zachování stávajícího stavu. Nicméně nejde o konečné rozhodnutí, mnoho poslanců prosazuje pouhé odložení. Na otázku, za jak dlouho se dočkáme povinných elektronických receptů, si tedy budeme muset počkat.

Helena Gottfriedová
Odborná právní poradkyně

Hygienické kontroly táborů aneb čistota musí být

Léto už je v plném proudu a spolu s ním se objevuje jeden letní tábor za druhým. Rodiče se jen zdráhavě loučí se svými ratolestmi a představují si hrůzy, které se jejich potomkům můžou stát. Možná je však uklidní pomyšlení, že i tábory podléhají různým pravidlům a kontrolám.

Abychom se v letních pobytech vyznali, musíme rozlišovat zotavovací akce a jiné podobné akce. Zotavovacími akcemi rozumíme organizovaný pobyty 30 a více dětí do věku 15 let na minimálně 5 dní, jejichž cílem je posílit zdraví dětí, zvýšit tělesnou zdatnost, popřípadě získat specifické znalosti či dovednosti. Tyto typy pobytů mají povinnost se ohlásit orgánu ochrany veřejného zdraví. Naopak akce, které mezi zotavovací nepatří, tuto povinnost nemají. Počet dětí je menší než 30 nebo trvá po dobu kratší než 5 dnů.  Také počet záležitostí, které musí pro chod pobytu zajistit, je výrazně nižší než u zotavovacích akcí.

 Ke dni 30. 6. 2014 obdržely krajské hygienické stanice údaje o počtu konání letních dětských rekreací na území ČR. Ve výsledku jde o 1 486 zotavovacích akcí a 2 379 běhů (části akce). Celkový počet dětí, který se táborů a jiných akcí letos zúčastní, čítá 151 120 dětí. Také v letošním roce jsou naplánovány hygienické kontroly, na které klade důraz zejména ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček.  Oproti loňskému roku jsou počty značně nižší. Loni se uskutečnilo 1 899 zotavovacích akcí, kterých se účastnilo 175 478 dětí. Orgány ochrany veřejného zdraví v nich provedli 1 234 kontrol a v průběhu celé sezóny nebyl vydán žádný zákaz konání zotavovací akce nebo jiné podobné akce pro děti. „Také v letošním roce se hygienici na kontroly chystají a doufáme, že výsledek bude stejně pozitivní,“ doplňuje hlavní hygienik Vladimír Valenta.  V počtu konání zotavovacích akcí vede s počtem 198 Jihočeský kraj. V těsném závěsu za ním je se 191 zotavovacími akcemi Vysočina a třetí místo si odnáší Královohradecký kraj s počtem 153 akcí.

O podmínkách, které musí akce splňovat, pojednává předpis o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti. Pokud jde o umístění tábora, měl by ležet mimo území, kde lze předpokládat nadměrné znečištění vzduchu. Nutná je také přístupová cesta. Zotavovací akce se pořádají buď ve stavbách, nebo ve stanech, přičemž pro každý z prostorů jsou určeny další specifické podmínky. Na jedno umyvadlo by mělo vycházet 5 dětí, jedna sprchová růžice na 30 dětí a na 1 záchod 15 dětí. Tedy pokud budeme pořádat tábor se 30 dětmi, budeme potřebovat zařídit 6 umyvadel, 1 sprchu a 2 záchody. Samozřejmě se může stát, že některé z dětí onemocní. Z toho důvodu je povinné mít k dispozici izolaci a ošetřovnu. Na 30 dětí se zřizuje jedno lůžko. V průběhu zotavovací akce musí být prováděn denní úklid všech prostor sloužících zotavovací akci. Pitné vody musí být dostatek pro veškeré činnosti a musí splňovat hygienické podmínky.

Dostáváme se k tematice stravování. Prostory pro stravování musí být s výjimkou ohniště vždy zastřešené a chráněné před nepříznivými vlivy počasí. Musí zde být obsaženy prostory pro přípravu, pro konzumaci, pro skladování a pro mytí nádobí. Pracovní plochy, nástroje a nádobí musí být z materiálu způsobilého pro styk s potravinami. Důležitým bodem je důkladný úklid těchto prostor. Také skladování musí být věnována dostatečná pozornost, aby bylo prováděno pečlivě. Denní menu se skládá ze snídaně, přesnídávky, oběda, svačiny a večeře, přičemž jedno z hlavních jídel musí být podáváno teplé. Nápoje musí být pro účastníky zotavovací akce k dispozici celý den.  Pokud jde o režim dne, musí být pevně stanovena doba pro spánek, osobní hygienu a stravování.  Děti do 10 let musí mít k dispozici nejméně 9 hodin spánku, starším dětem stačí 8 hodin. Osoby činné mají také povinnost kontrolovat děti ohledně oblečení, obuvi a hygieny. Koupání musí probíhat pod dohledem osoby činné, která je schopna poskytnout záchranu tonoucímu.

Takto vypadají zestručněné podmínky, které je nutno splnit k úspěšnému absolvování kontroly. Nezbývá než čekat, jestli bude letošní rok stejně úspěšný jako loňský.

Helena Gottfriedová

Odborná právní poradkyně