Po mnohaleté diskusi odborné i široké veřejnosti a několika legislativních pokusech dnes nabyl účinnosti zákon č. 179/2024 Sb., o hromadném občanském řízení soudním, který komplexně upravuje problematiku hromadných žalob. Přijetím tohoto zákona tak Česká republika splní svou povinnost, kterou jí ukládá Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1828 ze dne 25. listopadu 2020 o zástupných žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů a o zrušení směrnice 2009/22/ES (dále jen „Směrnice“).

Co si lze obecně představit pod pojmem hromadné žaloby?

Hromadné nebo též kolektivní žaloby jsou právním institutem, který umožňuje skupině subjektů spojit své nároky do jednoho soudního řízení. Tento nástroj je zejména užitečný v případech, kdy by jednotlivé soudní spory byly pro jednotlivce příliš nákladné, a kdy by společné vymáhání práva bylo efektivnější. Hromadnou žalobou je možné sloučit několik bagatelních sporů, jejichž vymáhání soudní cestou by pro individuální žalobce bylo kontraproduktivní – výsledný vymožený nárok by byl totiž pravděpodobně nižší nežli náklady na jeho vymožení. Společnou žalobou je ovšem možné náklady na vymáhání nároků vůči společnému žalovanému spojit a jejich úhradu rozdělit mezi vícero žalobců.

Co bude zákon znamenat v praxi?

Český zákon o hromadném občanském řízení soudním se zatím týká pouze spotřebitelských sporů. Spotřebitelé a mikropodniky (podnikatel, který zaměstnává méně než deset osob a jehož roční obrat nebo bilanční suma roční rozvahy nepřesáhne 50 milionů korun) budou mít nově možnost společného vymáhání nároků vůči podnikatelům. Hromadné žaloby bude možné podávat u Městského soudu v Praze prostřednictvím neziskových organizací zapsaných ve zvláštním seznamu; ty musí být zastoupeny advokátem.

Závěrem

,,Na přijetí zákona o hromadných žalobách jsme jako spotřebitelská organizace velmi dlouho čekali. Nyní je ovšem zákon přijat v podobě, díky které může být pro neziskové organizace problematické spotřebitelská práva u soudu vymáhat, a to zejména z důvodu zvoleného principu přihlašovacího řízení a řešení financování hromadných žalob,” říká
Alena Máčová, předsedkyně Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.

Zákon stojí na principu přihlašovacího řízení, tedy tzv. princip opt-in. To v praxi znamená, že spotřebitelé se jako tzv. zúčastnění členové skupiny (nejsou účastníky, ani vedlejšími) musí k hromadnému řízení sami přihlásit.
Jako hlavním argumentem proti modelu opt-in je tzv. problém racionálního nezájmu, kdy jednotliví spotřebitelé přehlížejí své bagatelní nároky, nepřihlásí se a tím nedojde k reparaci vzniklé škody. Zároveň hrozí, že se kvůli bagatelním škodám bude soudit málokdo a pro neziksové organizace bude velmi problematické poškozené vyhledat a kontaktovat je. Opačný princip opt-out znamená, že do předmětu kolektivního řízení jsou bez dalšího zahrnuty nároky všech potenciálně dotčených poškozených. Ti se tedy automaticky, bez ohledu na své přání a bez nutnosti aktivně projevit svou vůli vstoupit do kolektivního řízení, stanou žalobci. Mají ovšem možnost ze sporu vystoupit.

Zákon pak sice umožňuje přiznat spotřebitelským organizacím odměnu ve výši až 16% z vyhraného sporu, kterou spotřebitelká organizace obdrží až po vyhraném řízení a odpuštění soudního poplatku, ale pro neziskovou organizaci je ovšem financování hromadných žalob a zejména zajištění přípravných fázi hromadného řízení, sběr dat a jejich vyhodnocení z vlastních zdrojů prakticky nemožné a nedostatek financí na vedení a přípravu hromadných řízení může představovat důvod, proč spotřebitelské organizace nebudou moci hájit práva spotřebitelů u soudu.

Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.