Problematika dodávek elektřiny a plynu, jejich cen a vyúčtování je v posledních letech hojně diskutovaným tématem. Není proto určitě na škodu si připomenout některé základní informace týkající se vyúčtování, která spotřebitelům přicházejí od jejich dodavatelů elektřiny a plynu.  Základ právní úpravy nalezneme v energetickém zákoně (zákon č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a dále v prováděcích předpisech, jimiž jsou zejména:  

• vyhláška č. 207/2021 Sb., o vyúčtování dodávek a souvisejících služeb v energetických odvětvích, 
• vyhláška č. 540/2005 Sb., o kvalitě dodávek elektřiny a souvisejících služeb v elektroenergetice, 
• vyhláška č. 545/2006 Sb., o kvalitě dodávek plynu a souvisejících služeb v plynárenství. 

Dodavatel má povinnost dodávku plynu a elektřiny zákazníkovi bezplatně vyúčtovávat. Vyúčtování může být poskytováno dle volby zákazníka v listinné podobě, nicméně dodavatel je povinen nabízet i elektronickou formu vyúčtování (§ 11 odst. 7 energetického zákona). Vyúčtování se provádí jednou ročně, zúčtovací období se však nemusí nutně krýt s kalendářním rokem. Krom tohoto každoročního řádného vyúčtování má spotřebitel právo požádat dodavatele o mimořádné vyúčtování k 31. prosinci daného roku, přičemž za tímto účelem učiní tzv. samoodečet. Dále je mimořádné vyúčtování vystavováno při ukončení odběru v daném odběrném místě nebo při změně dodavatele. Vždy doporučujeme si stav měřitel k rozhodným dnům poznamenat a zdokumentovat (např. ofotit).  

Vyúčtování obsahuje tři části (A, B a C): 

ČÁST A (obecná část) obsahuje: 

• celkovou výši částky za dodanou energii a související služby s daní z přidané hodnoty a bez této daně, 
• výši přeplatku nebo nedoplatku za zúčtovací období, 
• datum splatnosti přeplatku nebo nedoplatku, způsob a informace týkající se jeho úhrady 
• identifikační údaje obchodníka s elektřinou/plynem, 
• identifikační údaje zákazníka, 
• vymezení zúčtovacího období datem prvního a posledního dne zúčtovacího období, 
• celkové množství dodané elektřiny/plynu do odběrného místa, 
• celkovou výši záloh uhrazených za zúčtovací období, 
• kontakt na zákaznickou linku dodavatele a poruchovou telefonní linku provozovatele distribuční soustavy; 

ČÁST B (podrobná část) obsahuje mimo jiné: 

• adresu a EAN kód (elektřina) nebo EIC kód (plyn) odběrného místa, 
• produkt (ceník) dodavatele elektřiny nebo plynu a sazbu distribuce elektřiny, 
• rozpis plateb za dodávku energie a související služby, 
• celkovou výši záloh uhrazených zákazníkem za zúčtovací období a rozpis těchto záloh podle data úhrady a jejich výše, 
• cenu za jednotku dodané elektřiny a její složek (včetně změn ceny v průběhu období) a to s rozlišením podle tarifního časového pásma (VT/NT), obdobně cenu za jednotku plynu, 
• množství elektřiny/plynu dodané do každého odběrného místa ve zúčtovacím období a alespoň ve dvou bezprostředně předcházejících zúčtovacích obdobích srovnatelných z hlediska časového trvání, pokud jsou takové údaje dostupné prostřednictvím informačního systému operátora trhu; 

ČÁST C (doprovodná část), obsahuje zejména informace o: 

• způsobu uplatnění reklamace vyúčtování včetně údaje o tom, kde a v jakých lhůtách lze reklamaci vyúčtování uplatnit, 
• právech zákazníka, vznikne-li mezi zákazníkem a dodavatelem elektřiny/plynu spor ve věci týkající se dodávky elektřiny a souvisejících služeb nebo jejich vyúčtování, a způsobech řešení takových sporů, 
• kontaktních údajích na Energetický regulační úřad, Ministerstvo průmyslu a obchodu a Státní energetickou inspekci. 

Doručené vyúčtování doporučujeme co nejdříve zkontrolovat. Zaměřit se je potřeba zejména na množství fakturovaného odběru plynu/elektřiny (a zda sedí počáteční a konečný stav měřidla), uváděné jednotkové ceny (zda je účtováno v souladu se sjednaným ceníkem) a zda dodavatel zohlednil veškeré zaplacené zálohy za dané období. Cena elektřiny a plynu se skládá z tzv. regulované a neregulované části, o tom více např. zde. Pokud by údaje uvedené ve vyúčtování byly chybné, je nutné jej vůči dodavateli bez zbytečného odkladu reklamovat. 

Dodavatel je povinen reklamaci do 15 dnů od obdržení písemně vyřídit a případně vystavit opravné vyúčtování. Pokud je reklamace oprávněná, do 30 dnů od jejího obdržení musí dodavatel vyrovnat rozdíl v platbách (vrátit přeplatky). V případě nevyřízení reklamace včas může spotřebitel vůči dodavateli uplatnit právo na náhradu ve výši 600 Kč za každý den opoždění (limit max. 24.000 Kč) u dodávek elektřiny a ve výši 750 Kč za každý den (limit max. 7.500 Kč) v případě dodávek plynu. Právo na náhradu je nutné uplatnit nejpozději do 60 dnů od marného uplynutí lhůty pro vyřízení reklamace. 

V případě dotazů či potíží týkajících se vyúčtování dodávek energií můžete kontaktovat naší bezplatnou spotřebitelskou poradnu. V případě problémů s dodavatelem energií se spotřebitel může obrátit také na dozorový správní orgán, kterým je Energetický regulační úřad. 

Za Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z. s. 

Jan Solanský 

Odborný právní poradce 

Energetický zákon patří mezi nejčastěji novelizované a měněné zákony v našem právním řádu. Ještě na tento rok jsou naplánované dvě další změny, třetí má přijít s rokem 2025.

Není proto příliš s podivem, že i k 1. lednu byl Energeticky zákon nemálo pozměněn. Objevily se v něm nové podmínky pro vystavování licencí, předělané definice všemožných pojmů a měnily se také délky zúčtovacích období.

My se ovšem v tomto článku budeme věnovat změnám, které se bezprostředně týkají nás, spotřebitelů.

Automatické prodloužení smlouvy – Co to je?

Nejzásadnější změnou prošel institut tzv. „automatické prolongace“. Zjednodušeně řečeno, jde o to, že si strany smlouvy o dodávce energií mohou ujednat, že po uplynutí doby smlouvy, se smlouva automaticky znovu uzavře na další období. Přičemž spotřebitel má možnost obnovení smlouvy zabránit tím, že jí do 20 dní před uplynutím doby původní smlouvy vypoví.

Troufnu si říci, že absolutní většina čtenářů podobnou větu ve své smlouvě nalezne, neboť obnovování je pro dodavatel v zásadě velmi výhodné. Udrží si tak totiž stávající klienty, a to s vynaložením minimálního úsilí.

Stejný benefit to má pro spotřebitele. Když je s dodavatelem spokojený je automatické prodloužení skvělý způsob, jak na smlouvu navázat a nemuset nic vyřizovat.

Automatické prodlužování smlouvy – Problémy

Potíž nastává tehdy pokud s dodavatelem spokojení nejsme a musíme si dávat dobrý pozor, abychom stihli prodloužení zabránit, přičemž když tento termín zmeškáme, čekají nás ve většině případů další 3 roky nespokojenosti s dodavatelem.

Navíc se nejedná vyloženě o prodloužení, ale spíše o novou smlouvu za stejných podmínek. Jenže ony podmínky vždy úplně stejné být nemusí. Vlastně se mohou zcela zásadně lišit v ceně, smluvní pokutách za porušení smlouvy, platebních podmínkách a dalších věcech.

Před novelizací přitom spotřebitel v zásadě neměl možnost se proti takovýmto změnám, jakkoliv bránit. To už naštěstí dnes neplatí.

Automatické prodlužování smlouvy – Ochrana spotřebitele

Nově má dodavatel povinnost 30 dní před uplynutím původní smlouvy, tedy 10 dní před uplynutím lhůty pro výpověď automatického prodloužení, poučit spotřebitele o jeho právu vypovědět.

Kromě poučení nabídne dodavatel spotřebiteli také podmínky, za kterých bude smlouva prodloužena. Musí tak dopředu sdělit cenu, platební podmínky, výši smluvních pokut nebo i dobu, na kterou se smlouva prodlužuje.

Spotřebitel má poté 10 dní na to se rozmyslet, zda smlouvu vypovědět nebo u dodavatele za stanovaných podmínek setrvat nadále.

Automatické prodlužování smlouvy – Nedodržení povinnosti

Pokud dodavatel nesplní výše uvedenou informační povinnost a spotřebitel smlouvu nevypoví k obnovení smlouvy sice dojde, ale nebude se již jednat o smlouvu na dobu určitou, nýbrž na dobu neurčitou, kterou má spotřebitel možnost kdykoli s tříměsíční výpovědní lhůtou vypovědět.

Za cenu energií v takto prodloužené smlouvě bude platit cena platná v původní smlouvě. Přičemž pokud dodavatel veřejně pro smlouvy na dobu neurčitou nabízí cenu nižší, použije se ta.

Nesplnění informační povinnosti dodavatele je tak pro spotřebitele dosti výhodné. Za změny automatického prodlužování smluv o dodávkách energií tak můžeme pouze chválit. Přesuňme se ale nyní ke zbývajícím změnám

Smlouvy na dobu určitou delší naž 3 roky

Smlouvy o dodávkách energií mohou být uzavřeny na dobu určitou nejdéle na dobu 3 let. Toto pravidlo mají dodavatele dosti zažité a v praxi se dodržuje téměř 100%.

Změnil se nám ovšem následek, který s sebou uzavření smlouvy na dobu určitou na dobu delší 3 let přináší. Původně by taková smlouva platila 3 roky za smlouvu na dobu určitou a po uplynutí 3 let by se sama změnila na smlouvu na dobu neurčitou, kterou může spotřebitel kdykoliv vypovědět.

Tak už to dnes není. Nově totiž smlouvy uzavřené na dobu delší než 3 roky, prostě po 3 letech skončí. To nebrání možnosti sjednat si automatické prodloužení, jak jsme se bavili výše, ale k automatické přeměně už zde nedochází.

Zrušení výpovědi smluv se spotovými tarify?

K žádné podobné změně naštěstí nedochází, ač to tak na první pohled tak vypadá. Z § 11c totiž tato možnost zmizela, ale zůstala zachována v § 11ca. Před změnou totiž bylo právo vypovědět v zákoně uvedené hned dvakrát po sobě. Odstranění bylo tak spíše takovou kosmetickou úpravou.

Každopádně je určitě dobré zde připomenout, že každý spotřebitel může smlouvu o dodávce energií se spotovým tarifem (navázání ceny energií na vývoj ceny na tzv. organizovaných trzích) vypovědět, a to kdykoliv s pouze měsíční výpovědní dobou.

Závěr

Změny v Energetickém zákoně jsou spotřebitelům rozhodně ku prospěchu. Konkrétně po změnách ohledně automatického prodlužování smluv naše organizace volala už dlouho.

K příjemným změnám došlo také v oblasti sdílené energetiky, tohle téma si ovšem pošetříme na jiný článek.

Přestože je tato změna pro spotřebitele změnou velmi pozitivní, zdá se mi absurdní, jak obrovským počtem změn Energetický zákon prochází. Jedná se o poměrně nový předpis, ale už nyní má kvůli četným a často zbytečným změnám úplně nesmyslnou systematiku a nemohou se v něm vyznat ani vzdělaní právníci. Bylo by proto myslím na místě se nad stavem tohoto zákona, který má na životy občanu zcela zásadní dopad, zamyslet a zvážit nějakou rozsáhlejší změnu nebo rekodifikaci, po které by byl alespoň na nějakou dobu tzv. legislativní klid.

Za Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z. s. 

Michal Bruzek

Odborný právní poradce 

Pokud uzavíráme s dodavatelem energií smlouvu, tak můžeme uzavřít buď smlouvu na dobu určitou, nebo smlouvu na dobu neurčitou. Pokud uzavřeme smlouvu na dobu neurčitou, tak smlouva platí, dokud jedna ze stran od smlouvy neodstoupí nebo ji nevypoví. V případě smlouvy na dobu určitou pak smlouva zaniká po uplynutí doby, na kterou byla sjednaná. Je ale tomu tak vždy?

  U smluv o dodávkách energií se většinou můžeme setkat s institutem tzv. automatické prolongace (prodloužení) smlouvy. To znamená, že pokud jedna ze stran nevysloví nesouhlas s prodloužením smlouvy v podobě výpovědi smlouvy, tak se po uplynutí sjednané doby smlouva automaticky prodlouží, a to zpravidla za stejných podmínek a o stejnou dobu, na jakou byla původní smlouva sjednána. Podáním výpovědi pak naopak dojde k tomu, že po uplynutí sjednané doby smlouva zanikne.

  Automatické prodloužení smlouvy může být obsaženo buď již v samotné smlouvě, nebo v obchodních podmínkách dodavatele. Nejedná se přitom o nějaký “výmysl” dodavatelů, ale naopak o právní institut, s kterým počítá i zákon, jako např. § 11c odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb. energetický zákon, který počítá se smlouvou, “ve které je sjednáno prodloužení doby trvání závazku ze smlouvy bez jeho výslovného souhlasu“.

  Je ale nutné pamatovat na to, že nemůžeme podat takovou výpověď (a tedy projevit nesouhlas s prodloužením) kdykoliv. Ve smlouvách bývá často upravena lhůta, ve které musí spotřebitel podat výpověď, aby došlo ke zrušení automatické prolongace. Ve starších smlouvách, především pak u pochybnějších dodavatelů, se šlo často setkat s poněkud striktními lhůtami, které mohly často zaskočit spotřebitele a nechat ho “na pospas” automatické prolongaci. Ve stínu energetické krize pak na tuto praxi reagovala novela energetického zákona s účinností od 1. 1. 2022, kdy do energetického zákona přibyl výše zmíněný § 11c odst. 1, kdy je spotřebitel “oprávněn závazek ze smlouvy bez postihu vypovědět kdykoliv až do dvacátého dne před uplynutím sjednané doby trvání závazku ze smlouvy s účinností ke dni uplynutí sjednané doby trvání závazku ze smlouvy.” To znamená, že pokud by byla ve smlouvě nebo v obchodních podmínkách mnohem přísnější lhůta, tak by se daná lhůta nepoužila a místo toho by se ustanovení řídilo lhůtou dvaceti dní před uplynutím sjednané doby trvání smlouvy.

  Ze zákona nevyplývá dodavatelům žádná povinnost informovat spotřebitele o blížící se prolongaci smlouvy. Je tak dobré být obezřetný a hlídat si termín konce smlouvy, abychom nepromeškali lhůtu pro vypovězení smlouvy.

  Pokud máme dobré zkušenosti s naším dodavatelem a chtěli bychom nadále mít u něj smlouvu, tak je automatická prolongace smlouvy naopak celkem vítaná. I tak je ale dobré myslet na rizika, která jsou spjata s touto prolongací. V poslední době se mezi dodavateli vyskytla praxe, kdy společně s prolongací dojde taky ke zvýšení ceny, s kterým spotřebitel nepočítal. Za běžných okolností může spotřebitel v případě jednostranného zvýšení ceny ze strany dodavatele vypovědět smlouvu do desátého dne předem dnem účinnosti zvýšení ceny, a to na základě § 11a odst. 4 energetického zákona. Prostřednictvím automatického prodloužení ale může dodavatel určitým způsobem tuto právní úpravu „obejít“. K dané praktice se vyjádřil i Energetický regulační úřad v tiskové zprávě z 3. července 2023. Pokud se například ve smlouvě odkazuje na ceník s vyššími cenami, který je zveřejněný a platný v dostatečném předstihu před prolongací, tak je spotřebitel po prodloužení smlouvy vázaný tímto ceníkem, aniž by měl možnost vypovědět smlouvu z důvodu zvýšení ceny.

Za Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z. s.

Kare Bělák

Odborný právní poradce