Menu

Reklamace

letak2017Reklamace jsou typickým a podle našich zkušeností nejčastějším spotřebitelským problémem. Zákonná záruční doba v délce 24 měsíců poskytovaná na spotřební zboží je již dlouholetým standardem a spotřebitelé svá práva z odpovědnosti za vady samozřejmě využívají. V osobní, telefonické i internetové poradně spotřebitelům opakovaně poskytujeme informace o tom, jaké reklamační nároky mají, co je to rozpor s kupní smlouvou, v jaké lhůtě musí prodávající reklamaci vyřídit, jak správně vyplnit reklamační protokol, jak se mají bránit proti zamítnuté reklamaci či jak je to se záruční dobou u použitého zboží. Máte i vy problémy s reklamací a chcete znát svá práva? Pak čtěte tuto sekci. Zde se můžete dočíst řadu důležitých informací, jež jsou s problematikou reklamací spojeny.

Samotný pojem „reklamace“ je použit v zákoně č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, jako legislativní zkratka pro uplatnění práva z vadného plnění ze smluv, na které se zákon o ochraně spotřebitele vztahuje. Obecně je pojem reklamace používán pro uplatnění práv z vadného plnění jakékoliv smlouvy, nejčastěji se jedná o spotřebitelské smlouvy kupní. Termín „reklamace“ je však často spojován též s reklamací vyúčtování telekomunikačních služeb či energií, kdy se však jedná spíše o námitky.

Smlouva je splněna řádně, je-li splněna bez vad s vlastnostmi vymíněnými nebo obvyklými tak, aby bylo možné použít předmět plnění podle smlouvy, a je-li stranám znám, i podle účelu smlouvy (§ 1914 občanského zákoníku). Je-li splněno vadně, má příjemce plnění (např. kupující z kupní smlouvy) nová práva vznikající mu z takového vadného plnění. V případě spotřebitelských smluv je třeba zmínit ještě jeden významný pojem, kterým je záruka. Zatímco zákonná odpovědnost za vady je dána v případě všech smluv jako odpovědnost za vady, které věc měla již při převzetí, tedy v době plnění, záruční odpovědnost je odpovědností za vady, které na věci začaly existovat (vyskytly se) v záruční době, tedy v určité době po splnění. Podstatný rozdíl je především v praktickém uplatnění, protože v případě existence záruky nemusí příjemce plnění (např. kupující z kupní smlouvy) prokazovat, že vada na věci existovala již při převzetí. Z hlediska záruky upravuje občanský zákoník tzv. záruku za jakost v § 2113, kdy jej konstruuje jako smluvní závazek prodávajícího. V případě spotřebitelských smluv (smluv z prodeje zboží v obchodě) však § 2165 občanského zákoníku obsahuje režim zákonné záruky, neboť kupující může uplatnit právo z vady, která se vyskytne na zboží v době 24 měsíců od převzetí. I za takovou vadu tedy prodávající kupujícímu spotřebiteli odpovídá.