Menu

Články

ZMĚNY DODAVATELŮ ENERGIÍ A LED ŽÁROVKY

Dnes a denně se v poradnách SOS – Asociace po celé České republice potýkáme s problémy spojenými se změnami dodavatelů energií. Tradiční případ je takový, že k nám přijde spotřebitel, který podepsal podomním prodejcům změnu dodavatele energií, či smlouvu o aukci energií. Bohužel s návštěvou naší poradny dlouho otálí nebo se stydí to říct svým blízkým. Doporučujeme tedy problémy s dodavateli energií řešit ihned.

https://pixabay.com/cs/%C5%BE%C3%A1rovka-hru%C5%A1ka-proud-energie-1640351/

Na vypovězení smlouvy o sdružených dodávkách energií je naštěstí lhůta až do patnácti dnů od zahájení dodávek energií (dle § 11a odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon), pokud byla tato smlouva uzavřena právě při domovním prodeji. Bohužel, pokud byly spotřebiteli spolu se smlouvou o energiích „vnuceny“ i LED žárovky, musejí být vráceny do čtrnácti dnů ode dne uzavření smlouvy a s nimi musí být zasláno i odstoupení od smlouvy. Dle stanoviska České obchodní inspekce je smlouva o koupi žárovek závislá na smlouvě o sdružených dodávkách energií a není tudíž možné požadovat úhradu zvýšené ceny žárovek. Avšak toto stanovisko není právně závazné, ale může posloužit jako argument v případném sporu. Bohužel jsme se také setkali s tím, že podnikatel odmítal přijmout včas zaslané žárovky a odůvodňoval to tak, že jedna žárovka není původní. Pro tyto případy dopředu radíme, aby si spotřebitelé vše zdokumentovali, nejlépe fotograficky.

Dalším problémem spojeným s energiemi je uzavírání tzv. smluv o aukcích energií, a to jak podomním prodejem, tak telefonicky. Velký pozor by si měl dát spotřebitel na to, zda se nejedná o smlouvu na dobu určitou, kterou obvykle nelze vypovědět dříve, než uplyne doba, na kterou je sjednána. Problém s aukcemi energií nastane v okamžiku, kdy společnost, která tyto „aukce“ zajišťuje, uzavře pro spotřebitele smlouvu s novým dodavatelem energie. Spotřebitel obvykle spolu se smlouvou o aukcích energií podepisuje i plnou moc, kterou zmocňuje pořadatele aukce k uzavírání smluv o sdružených dodávkách energií. Spotřebitel si často rozmyslí, že chce zůstat u stávajícího dodavatele energií, čímž poruší smluvní podmínky s pořadatelem aukce a hned je mu účtována pokuta v řádu tisícikorun. Anebo naopak dojde k porušení smluvních podmínek se stávajícím dodavatelem energií a opět je spotřebiteli účtována smluvní pokuta.

Pokud máte v plánu měnit dodavatele energií, dělejte to s rozmyslem. Neuzavírejte smlouvy s podomními prodejci a nenechte se vystavovat nátlaku. Máte právo si smlouvu přečíst i desetkrát. Jestliže je u Vás v obci podomní prodej zakázán, můžete na takovéto prodejce zavolat policii. Zákaz podomního prodeje však nezakládá neplatnost takto podepsané smlouvy. Pokud Vám bude někdo nabízet podobnou smlouvu po telefonu, raději ji odmítněte, protože se po telefonu nemůžete se smlouvou řádně seznámit. Žárovky ke smlouvě také raději nepřijímejte, protože změnu dodavatele energií si můžete ještě rozmyslet.

Pokud přeci jen uzavřete smlouvu, která se Vám později nebude zdát, raději se na nás obraťte hned, a to nejlépe v některé z našich osobních poraden V případě řešení sporů s dodavateli energií se obraťte na Energetický regulační úřad a v případě sporu týkajícího se aukcí či LED žárovek se obraťte na Českou obchodní inspekci. V každém případě se snažte problém řešit co nejrychleji.

Barbora Mitášová,

Odborná právní poradkyně SOS – Asociace, z.s.

ÚČTENKOVKA

Ve středu 15.11. proběhlo první slosování celostátní účtenkové loterie s příznačným názvem Účtenkovka. Loterie slibuje hodnotné ceny v čele s milionovou odměnou, automobilem nebo více než dvacet tisíc dalších cen. Jak se do Účtenkovky hlásit, jak slosování probíhá, proč byla zavedena a k čemu slouží?

https://pixabay.com/cs/pen%C3%ADze-bankovka-euro-m%C4%9Bna-2943692/

 

Od 1. prosince 2016 začala pro některé podnikatele platit povinnost elektronicky evidovat své tržby. V průběhu roku 2017 a 2018 dopadla či teprve dopadne tato povinnost i na další skupiny podnikatelů a živnostníků. Pro spotřebitele se to pak projeví hlavně v tom, že prodávající je povinen jim vystavit doklad obsahující tzv. kód FIK (fiskální identifikační kód) a BPK (bezpečnostní kód poplatníka). Zároveň je nutné podotknout, že na straně kupujícího však není dána povinnost účtenku převzít. Právě aby Ministerstvo financí podpořilo odebírání účtenek ze strany kupujících a zároveň mohlo snáze kontrolovat, zda podnikatelé plní své povinnosti, zavedlo účtenkovou loterii. V té mohou lidé, kteří zaregistrují platnou účtenku na speciálně vytvořeném webovém portálu nebo v mobilní aplikaci, vyhrát některou ze slibovaných cen. Zároveň, pokud jejich účtenka nebude splňovat zákonem předepsané náležitosti, mohou na podnikatele „upozornit“ finanční úřad. Toliko ve zkratce k důvodům zavedení Účtenkovky.

K tomu, aby mohl každý účtenkovou loterii hrát, je třeba si buď zřídit hráčský účet, na kterém budete registrovat jednotlivé účtenky, nebo je zde možnost i jednorázové registrace účtenky (bez registrace účtu). Na webovém portálu nebo mobilní aplikaci je pak třeba vyplnit příslušné údaje, které je možno vyčíst z účtenky a následně data odeslat, čímž se přihlásíte do samotného slosování. Losování probíhá vždy 15. den v měsíci, přičemž se losují účtenky registrované v uplynulém měsíci. Do slosování se zařazují účtenky registrované nejpozději tři dny předem, tedy 12. dne v měsíci. O výhře jsou účastníci informováni SMS zprávou, e-mailem, případně přímo v hráčském účtu. Vyplacení případné výhry je však následně vázáno na zřízení hráčského účtu.

Na závěr několik základních pravidel loterie:

  • každá účtenka může být zaregistrována pouze jednou
  • každý hráč může registrovat více účtenek
  • od jednoho obchodníka je možno registrovat pouze jednu účtenku denně
  • účtenku po registraci není nutné fyzicky uchovávat

Zájem Čechů o Účtenkovku však zatím nesplnil očekávání Ministerstva financí. Přestože Ministerstvo chce ze svého rozpočtu rozdat ročně na výhrách až 65 milionů korun, prvního slosování se účastnilo asi jen 5 % Čechů, kteří registrovali přes 11 milionů účtenek.

Kristian Grézl,

Odborný právní poradce SOS – Asociace, z.s.

Jak reklamovat ojeté auto?

Reklamace vadného zboží není v dnešní době žádnou raritou. Dvojnásob to platí v případě koupě zboží již použitého, kupříkladu auta. Koupí zboží z druhé ruky nicméně za žádných podmínek neztrácíte svá spotřebitelská práva. Jak ale při reklamaci ojetého vozidla postupovat? To Vám prozradí náš článek.

https://pixabay.com/cs/rychlost-auto-vozidlo-pohon-1249610/

 

První a zároveň nejužitečnější radou je snažit se problémovým situacím předcházet. Pro účel tohoto článku jsme se vydali do několika náhodně vybraných brněnských autobazarů. Všichni prodejci se ve věci reklamace ojetého auta shodli na zásadní a mnohdy také osudové chybě kupujících, kteří si auto zřídkakdy pořádně prohlédnou. Jako zákazníci autobazaru máte totiž nejen právo dožadovat se informací ohledně technického stavu vozidla či předchozích majitelů, nýbrž se v něm i svézt, a v neposlední řadě také zvážit jiné nabídky, či zda ojeté auto skutečně koupíte. Zejména zde tedy platí stará zásada dvakrát měř, jednou řež, nehledě na to, jestli auto kupujete u soukromníka, či v bazaru. Výrazně se tak sníží riziko pozdější reklamace, a že se vyhnete zbytečným nepříjemnostem, netřeba dodávat.

V praxi se však mnohdy stává, že se u auta zanedlouho po koupi projeví vady, přestože v době koupě bylo podle všeho v pořádku. Za žádných okolností se pak nepokoušejte vadu odstranit sami. Nelze totiž počítat s tím, že si auto sami opravíte (popřípadě necháte opravit) a následně se budete v bazaru domáhat náhrady vynaložených nákladů. Z tohoto důvodu je nutné reklamovat vůz přímo u prodejce, a to za dodržení následujícího postupu.

Nejprve je důležité zjistit, o jaké vady se přesně jedná. Není totiž možné reklamovat vadu, na kterou jste při koupi dostali slevu, nebo na kterou vás pracovník v bazaru výslovně upozornil. Zda se o takovou vadu jedná, se lze přesvědčit v předávacím protokolu či ve smlouvě, kde by měly být vady na autě řádně specifikovány. U větších autobazarů tak naleznete v předávacích protokolech podrobný popis vozidla včetně doporučeného servisu (nelze se totiž spoléhat na informace původních majitelů) či stavu tachometru. Ten je garantován pouze za předpokladu, že jsou známa fakta ohledně minulosti vozidla, jež jsou podstatná pro jeho následný bezproblémový provoz. Dokumentem, do kterého se tato fakta zapisují, je servisní knížka. Přítomnost nezfalšované servisní knížky je tak velmi důležitým aspektem při koupi ojetého vozidla, neboť při jejím správném vedení a při pravidelných návštěvách autorizovaných servisů získá zájemce o vůz perfektní zpětnou vazbu o stavu, původu a stáří vozidla a o pravidelnosti péče o něj.

Rovněž nelze reklamovat vadu, která odpovídá míře používání nebo opotřebení auta. Současně je třeba, aby se vada projevila ještě před uplynutím záruční doby. Ta má v případě použitého zboží často délku nikoliv obvyklých 24 měsíců, nýbrž bývá zkrácena na polovinu, tedy jeden rok. Při koupi vás prodejce musí o případném zkrácení záruční lhůty informovat, respektive je třeba se na něm dohodnout ve smlouvě. V ideálním případě se vada projeví již v prvních šesti měsících. Má se totiž za to, že vada zde byla již v době převzetí. Je pak na prodejci, aby prokázal opak, zpravidla proto reklamaci auta uzná. Vada může být zjištěna buďto přímo v bazaru, či jinde, přičemž je pak zapotřebí vše doložit servisní správou. Uznaná reklamace musí být vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději ale do 30 kalendářních dnů, tedy stejně jako v případě koupě auta nového. Není-li však reklamace uznána, nabízí se řešení v podobě vyhotovení znaleckého posudku, v němž soudní znalec specializující se v daném oboru potvrdí oprávněnost reklamace, či naopak. Ani v případě, kdy znalecký posudek bude svědčit ve váš prospěch, však není prodejce povinen reklamaci uznat, ačkoliv tak přeci jen většinou učiní. Auto vám pak v bazaru opraví či poskytnou slevu, ať u v částečném či plném rozsahu.

Jakub Robenek,
odborný právní poradce SOS – Asociace, z.s.

Reklamace díla

Dnes a denně se v poradnách SOS – Asociace, z.s. setkáváme s problémy, kdy se u koupeného zboží vyskytne vada a my se musíme obrátit na prodejce s uplatněním reklamace. Jelikož je reklamace zboží získaného na základě kupní smlouvy poměrně častá, většinou alespoň zhruba víme, jak se zachovat. Jak je to ale v případě, kdy uzavřeme smlouvu o dílo a toto dílo má následně vady?

https://pixabay.com/cs/instalat%C3%A9r-p%C3%B6mpel-postava-sanit%C3%A1rn%C3%AD-2547329/

 

Obecně o smlouvě o dílo platí, že se zhotovitel zavazuje zhotovit určitou věc (dílo), která nespadá pod kupní smlouvu, a to na svůj náklad a nebezpečí a za úplatu pro objednatele. Objednatel se pak zavazuje dílo převzít a zaplatit jeho cenu. Zejména pod smlouvu o dílo řadíme údržbu, opravu, úpravu věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části je dílem vždy.

V případě, že uzavřete takovouto smlouvu a po zhotovení a následném převzetí díla zjistíte, že dílo smlouvě neodpovídá, tedy že trpí vadou, musíte se podle občanského zákoníku podívat na ustanovení, která se týkají uplatnění práva z vadného plnění v rámci kupní smlouvy. Zde tedy vidíme úzkou provázanost mezi těmito úpravami. Podíváme-li se do úpravy o uplatnění práv z vadného plnění u kupní smlouvy, nalezneme v § 2169 občanského zákoníku čtyři základní možnosti, co můžete požadovat v rámci reklamace – výměnu, opravu, slevu či odstoupení od smlouvy. V rámci uplatnění reklamace díla můžete požadovat všechny tyto reklamační nároky, obvykle však kromě výměny, jelikož se v rámci smlouvy o dílo jedná o jedinečný výrobek, od kterého neexistují dva stejné kusy.

Abyste mohli využít práva z vadného plnění, musí nastat alespoň jedna z následujících skutečností: věc nemá vlastnosti, které si strany ujednaly; věc se nehodí k účelu, pro který měla sloužit; věc neodpovídá jakostí nebo provedením smluvenému vzorku nebo předloze; věc nemá odpovídající množství, míru nebo hmotnost; věc nevyhovuje požadavkům právních předpisů. Záruční doba, v rámci které můžete uplatnit reklamaci u prodejce, případně u jiné osoby určené k opravě, je u díla také totožná jako u koupě, tedy 24 měsíců. Stejně tak platí, že je vadu nutné vytknout bez zbytečného odkladu poté, co ji zjistíte.

Co se týče stavby, která se vždy považuje za dílo, je možné ji reklamovat v záruční době dlouhé 5 let podle § 2629 odst. 1 občanského zákoníku. Při uplatnění reklamace stavby musíme brát v potaz, kdo je současně zavázaný se zhotovitelem stavby, a tedy současně zavázaný z vadného plnění. Dle § 2630 občanského zákoníku těmito osobami mohou být poddodavatel, ten, kdo dodal stavební dokumentaci, nebo ten, kdo prováděl dozor. Každý z nich (včetně zhotovitele) se však může ze své povinnosti z vady stavby za určitých podmínek zprostit.

Michaela Černá,

Odborná právní poradkyně SOS – Asociace, z.s.

Že jste o finančním arbitrovi ještě neslyšeli? To asi nebudete jediní.

Poskytovatel spotřebitelského úvěru si účtuje nedohodnuté úroky? Máte problém s vyplacením stavebního spoření nebo životního pojištění? Anebo podobný problém s finanční institucí? Pokud přemýšlíte, zda se obrátit na soud, Českou obchodní inspekci či na Českou národní banku, vězte, že existuje mnohem jednodušší a efektivnější řešení. Tím je řízení před finančním arbitrem. Finanční arbitr je u nás bohužel velmi opomíjeným institutem ochrany spotřebitele, přestože poskytuje spotřebiteli nejsnazší cestu vyřešení sporů s různými finančními institucemi. Jak už název napovídá, jde o institut mimosoudního řešení sporů týkajících se financí. Jde o rozhodce (arbitra), jehož činnost je upravena přímo zákonem. Jde o zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi.

https://pixabay.com/cs/pen%C3%ADze-pen%C3%ADze-tower-mince-euro-2180330/

 

Finanční arbitr je jmenován do funkce vládou na návrh ministra financí na dobu pěti let spolu se svým zástupcem. Aby byl výkon této funkce co nejkvalitnější, musí finanční arbitr i jeho zástupce splňovat podmínky stanovené zákonem, ke kterým mimo plné svéprávnosti, bezúhonnosti a magisterského právního vzdělání patří i pětiletá praxe v oblasti finančního trhu nebo ochrany zájmů spotřebitelů na finančním trhu a dobrá pověst. Arbitr musí stejně jako soudce vykonávat svou funkci nezávisle a nestranně a musí se zdržet všeho, co by mohlo budit pochybnosti o jeho nepodjatosti. Za výkon své funkce pak arbitr odpovídá vládě, která ho může odvolat.

Stávajícím arbitrem je Mgr. Monika Nedelková, která svou funkci vykonává od listopadu roku 2011, podruhé byla jmenována do funkce v červenci 2016. Jejím zástupcem je Mgr. Lukáš Vacek, MPA. Úkoly spojené s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti arbitra plní Kancelář finančního arbitra, která je organizační složkou státu, účetní jednotkou a jejíž příjmy a výdaje jsou součástí rozpočtové kapitoly Ministerstva financí.

Finanční arbitr může rozhodovat spory mezi spotřebitelem a

  • poskytovatelem platebních služeb při nabízení a poskytování platebních služeb,
  • vydavatelem elektronických peněz při vydávání a zpětné výměně elektronických peněz,
  • věřitelem nebo zprostředkovatelem při nabízení, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru nebo jiného úvěru, zápůjčky, či obdobné finanční služby,
  • pojistitelem nebo pojišťovacím zprostředkovatelem při nabízení, poskytování nebo zprostředkování životního pojištění,
  • osobou provozující směnárenskou činnost při provádění směnárenského obchodu,
  • stavební spořitelnou nebo zprostředkovatelem při nabízení, poskytování nebo zprostředkování stavebního spoření,
  • a jinými subjekty působících na finančním trhu.

I když je sjednána rozhodčí smlouva, není vyloučena pravomoc arbitra. Arbitr se snaží vést spor ke smírnému řešení, smír může být uzavřen kdykoliv i během řízení. Ovšem arbitr nemůže řešit spor, který byl již rozhodnut soudem, finanční arbitrem nebo v rozhodčím řízení, stejně jako spory, které již probíhají před soudem, finančním arbitrem nebo o nichž probíhá rozhodčí řízení.

Řízení před finančním arbitrem

Řízení je zahájeno na návrh spotřebitele (navrhovatelem může být jen spotřebitel). Návrh může být podán písemně, elektronicky i osobně v sídle Kanceláře finančního arbitra. Za návrh se neplatí žádný poplatek, řízení před finančním arbitrem je bezplatné. Každá strana si hradí své náklady, arbitr zároveň však nemůže žádné straně přiznat náhradu nákladů řízení. V řízení před finančním arbitrem není vyžadováno právní zastoupení, arbitr je povinen poskytovat spotřebitelům (navrhovatelům) na jejich žádost pomoc jak při podání návrhu, tak v průběhu řízení, aby mohli účinně a oprávněně uplatňovat své nároky.

Návrh může být podán na formuláři vydaném finančním arbitrem (https://www.finarbitr.cz/cs/reseni-sporu/formulare.html). V návrhu postačí, když spotřebitel vylíčí, v čem instituce, se kterou vede spor, pochybila, kdy a jak se co stalo a v čem spatřuje neplatnost smlouvy či ujednání a jaká škoda mu vznikla. Škoda musí být vyčíslena a doložena. Nezbytným předpokladem pro zahájení řízení před finančním arbitrem je však neúspěšná písemná reklamace pochybení u instituce. Navrhovatel se může domáhat jen toho, čeho se domáhal v této reklamaci.

Arbitr poté rozhoduje spor dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, spravedlivě, nestranně a bez průtahů, na základě zjištěných skutečností. Finanční arbitr může během řízení opakovaně vyzývat obě strany k doplnění vyjádření a podkladů. Až bude mít arbitr za to, že jsou shromážděny všechny podklady potřebné pro vydání rozhodnutí, vyzve strany, aby se s danými podklady seznámily. Poté, co byly shromážděny všechny nezbytné podklady, má arbitr 90 dnů, aby rozhodl.

Proti nálezu může každá ze stran podat námitky, které musí odůvodnit. O námitkách rozhoduje arbitr. Po rozhodnutí o námitkách nabývá rozhodnutí právní moci. Nález arbitra je poté i exekučním titulem. Samozřejmě i u tohoto řízení musí existovat opravný prostředek. Proto lze pravomocné rozhodnutí arbitra o námitkách napadnout žalobou u soudu a zároveň lze požádat o odložení právní moci nebo vykonatelnosti tohoto rozhodnutí. Podáním žaloby se však už budou zvedat náklady na vyřešení sporu.

 

Barbora Mitášová,

Odborná právní poradkyně SOS – Asociace, z.s.

Přehled dozorových orgánů na úseku ochrany spotřebitele

V oblasti ochrany spotřebitele působí na území České republiky celá řada dozorových orgánů, které dohlíží na ochranu spotřebitele a kontrolují podnikatele. Tyto orgány disponují různými pravomocemi od kontroly, práva sankcionovat podnikatele až po pravomoc rozhodovat spory mezi spotřebitelem a podnikatelem. Tato specifická možnost rozhodovací pravomoci, tedy poskytnutí tzv. ADR – mimosoudního řešení sporů, bude popsána v dalším článku. Tento článek spotřebitele navede, který dozorový orgán má v kompetenci danou věc řešit, a jakým způsobem se může spotřebitel na tento orgán obrátit. Za nesplnění zákonných povinností podnikateli skrze tyto instituce hrozí sankce, které sice přímo spor nevyřeší, ale můžou podnikatele motivovat k nápravě a zejména k dodržování pravidel v další obchodní praxi.

Zdroj obrázku: https://pixabay.com/cs/okna-ru%C4%8Dn%C3%AD-zv%C4%9Bt%C5%A1ovac%C3%AD-sklo-hledat-1231894/

 

Česká obchodní inspekce

Česká obchodní inspekce (ČOI) je instituce, která je obecným dozorovým orgánem pro kontrolu fyzických a právnických osob, které prodávají nebo dodávají výrobky a zboží na trh, poskytují služby, nebo vyvíjejí jinou podobnou činnost na trhu. Působnost ČOI je zaměřena na jakost, nezávadnost a bezpečnost spotřebního zboží a služeb dodávaných na trh, dále na označování zboží, plnění informační povinnosti prodávajícího, poctivost prodeje a klamavé obchodní praktiky prodejce. Pokud má spotřebitel podezření na nějaké pochybení, které spadá do působnosti ČOI (např. nevyřízení reklamace v zákonné lhůtě 30 dnů), může podat elektronický podnět k prošetření. Podnikateli, který poruší některý ze zákonů, který spadá do působnosti ČOI (zejména zákon o ochraně spotřebitele), může tento orgán uložit pokutu až 50 000 000 Kč. Mimo jiné je ČOI jedna z institucí, která nabízí mimosoudní řešení sporů.

Webové stránky: www.coi.cz

 

Energetický regulační úřad

Energetický regulační úřad (ERÚ) provádí dozor nad činností dodavatelů energií (zejména elektřiny a plynu), a to zejména nad dodržováním povinností zákazu používání nekalých obchodních praktik, zákazu diskriminace spotřebitele a povinnosti řádně informovat o ceně na úseku podnikání v energetických odvětvích. Internetové stránky tohoto úřadu nabízí množství užitečných informací, jako je například kalkulátor a srovnání nabídek dodavatelů. ERÚ taktéž nabízí podání stížnosti skrze elektronickou podatelnu a poskytuje mimosoudní řešení spotřebitelských sporů.

Webové stránky: www.eru.cz

 

Český telekomunikační úřad

Český telekomunikační úřad (ČTÚ) provádí kontrolu poskytování a vyúčtování telekomunikačních služeb telefonních operátorů, poskytovatelů internetového připojení apod. Na ČTÚ se může spotřebitel obrátit v případě neuznané reklamace za vyúčtování mobilních či internetových služeb, ať už za vyšší vyúčtování, nebo v případě, že daná služba nefungovala. Proti neuznané reklamaci lze u ČTÚ podat tzv. návrh na zahájení řízení o námitce proti vyřízení reklamace, takový návrh je ovšem zpoplatněn a je možné jej uplatnit nejpozději 1 měsíc ode dne vyřízení doručení reklamace. ČTÚ vedle ERÚ a ČOI poskytuje také mimosoudní řešení sporů.

Webové stránky: www.ctu.cz

 

Česká národní banka

Česká národní banka (ČNB) kontroluje činnost podnikatelů a společností poskytujících finanční služby, přičemž se typicky jedná o banky a pojišťovny. Také dohlíží nad celým trhem se spotřebitelskými úvěry včetně nebankovních společností. Dříve byla dozorovým orgánem pro nebankovní společnosti Česká obchodní inspekce, ale z důvodu nového zákona o spotřebitelském úvěru, který nabyl účinnosti 1. prosince 2016, bude i nad nebankovními společnostmi, které musí mít licenci od ČNB, dohlížet právě Česká národní banka. I zde je možné podat elektronický podnět ke stížnosti.

Webové stránky: www.cnb.cz

 

Státní zemědělská a potravinářská inspekce

Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) kontroluje zemědělské výrobky, potraviny, tabákové výrobky a také kontroluje reklamu a pokrmy v zařízeních společného stravování. Kontrola je zaměřena na jakost a zdravotní nezávadnost potravin, dále na hygienické podmínky výroby, skladování a dopravu a také označení potravin. Chrání tak spotřebitele před nebezpečnými potravinami, nebo potravinami, které jsou klamavě označené, s prošlým datem použitelnosti či neznámého původu. Tato instituce taktéž nabízí elektronickou formu podnětu k prošetření. Potraviny a provozovny, u kterých bylo nalezeno pochybení, jsou zveřejněny na internetových stránkách SZPI.

Webové stránky: www.szpi.gov.cz

 

Státní veterinární správa

Státní veterinární správa (SVS) zajišťuje kontrolu zdravotní nezávadnosti a jakosti potravin živočišného původu, dále nákazové situace zvířat a ochranu před týráním zvířat. Co se týče ochrany spotřebitele, jsou na stránkách SVS zveřejněny informace o kontrolách živočišných potravin a kontrole dodržování povinností provozovatelů potravinářských podniků. I tato instituce nabízí elektronickou podatelnu.

Webové stránky: www.svscr.cz

 

Úřad pro ochranu osobních údajů

Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) dozoruje dodržování odpovědnosti při zpracování osobních údajů. Jedná se např. o situaci, kdy spotřebitel při nákupu přes internet poskytuje své osobní údaje. Takto uchované údaje musí být spravovány v souladu se zákonem o ochraně osobních údajů a v případě pochybení je dozorovým orgánem právě ÚOOÚ. Pokud jsou Vaše údaje zneužity či došlo k jejich úniku, můžete se na úřad obrátit se stížností skrze elektronickou podatelnu. V případě, že je stížnost opodstatněná, hrozí za takové porušení zákonů pokuta až 10 000 000 Kč.

Webové stránky: www.uoou.cz

 

Živnostenské úřady

Rozsah působnosti živnostenských úřadů (ŽÚ) vychází ze zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání. ŽÚ kontrolují podnikatele, zda plní své povinnosti v rámci tohoto zákona, případně podnikatele za porušení jejich povinnosti pokutují. ŽÚ jsou, mimo jiné, kontaktní místa systému Spotřebitelský ombudsman. Jedná se o systém, kdy ŽÚ postupují spotřebitelské spory nevládním neziskovým organizacím, včetně SOS – Asociace, z. s., a napomáhají tak oklamaným spotřebitelům rychle, efektivně a bezplatně se domoci svých spotřebitelských práv.

Webové stránky: www.statnisprava.cz

 

Lucie Kučerová,

Odborná právní poradkyně SOS – Asociace, z.s.

Informovaný a svobodný souhlas s poskytováním zdravotních služeb

Mnoho lidí v dnešní době stále ještě považuje za dané, že „pan doktor přece řekl…“ nebo „paní doktorka mi ale nakázala…“. Tento poměrně patrimoniální vztah ze strany lékařů tu také po desetiletí byl. V dnešní době je tato koncepce však poměrně zastaralá, a naopak současná právní úprava považuje vztah mezi lékařem a pacientem za rovnocenný, nebo se o to alespoň pokouší. Nemění se nic na tom, že lékař je považován za odborníka, a jeho úsudku by se tedy měla dávat patřičná pozornost a důvěra. Nesmí se však stát, že by lékař stanovil postup, s kterým by pacient musel bezpodmínečně souhlasit (pro účely tohoto článku budeme pracovat na příkladu více či méně běžné návštěvy lékaře, resp. naopak vynecháme případy tzv. nucené léčby, kdy se logicky možnost souhlasu ze strany pacienta do jisté míry vylučuje).

zdroj: https://pixabay.com/cs/l%C3%A9ka%C5%99e-tux-zv%C3%AD%C5%99e-pt%C3%A1k-bonnet-161345/

 

Základem určitého „zrovnoprávnění“ pacienta je institut tzv. informovaného a svobodného souhlasu, který je zakotven v ustanovení § 34 a násl. zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů. Prvním východiskem přitom je, že člověk si o svém těle rozhoduje z valné většiny případů sám. To se promítá právě i do zdravotnického prostředí, kdy lékař nebo jakýkoli jiný zdravotní pracovník (např. zdravotní sestra) nesmí provést jakýkoli úkon bez souhlasu pacienta. Za takový úkon se přitom může považovat jak náročná operace srdce, tak i nahlédnutí do úst s dřevěnou špachtlí.  U této druhé skupiny lékařských zákroků, které jsou do značné míry bagatelní, se samozřejmě prakticky nepředpokládá, že pacient bude muset výslovně souhlasit s každým z nich. Pro tyto jednoduché úkony se proto předpokládá, že pacient k nim dal souhlas tzv. konkludentně (např. už jen tím, že za lékařem do ordinace přišel).

Svobodný souhlas je zákonem definován tak, že musí být dán bez jakéhokoli nátlaku. Pokud bychom vzali situaci zcela do důsledků, žádný souhlas není zcela bez nátlaku – svým způsobem je totiž každý pacient vystaven alespoň psychickému tlaku nemoci, díky které přichází za lékařem, aby mu pomohl. S takovýmto pojetím samozřejmě nemůže praxe pracovat. Jde tedy zejména o situace, aby (především v případě těžších operací) dal lékař pacientovi dostatečný prostor a klid, aby se s navrhovaným postupem seznámil a rozhodl se. Za takovou situaci rozhodně nelze považovat, pokud lékař pacientovi v čekárně předhodí předepsaný formulář a stojí nad ním, dokud nepodepíše (a ještě k tomu tlačí pacienta, aby si pospíšil, protože sám pospíchá).

To ostatně souvisí s další požadovanou kvalitou souhlasu, a to, že musí jít o souhlas informovaný. Východiskem přitom je, že lékař je považován za profesionála a pacient oproti tomu zpravidla za laika – cílem tedy je alespoň částečně vyrovnat informační deficit, který mezi stranami je. Zákon přitom přesně stanoví alespoň rámcově, jaké informace před projevem souhlasu musí lékař pacientovi sdělit. Zjednodušeně řečeno musí být pacient poučen o pravděpodobném původu nebo příčině nemoci a o navrhovaném postupu včetně vysvětlení celkového účelu a konkrétních úkonů. V praxi celkem opomíjeným aspektem je to, že lékař musí pacienta obeznámit i s alternativními možnostmi, kdy zároveň musí vysvětlit jejich menší vhodnost, resp. musí vysvětlit, proč dává přednost primárně navrženému postupu. V neposlední řadě by měl být též informován o možnosti, že může určit osoby, které se o jeho zdravotním stavu dozvědět mohou, nebo taky určitým osobám naopak výslovně zakázat přístup k těmto informacím. Opět si takto barvitý postup lze představit u náročnějších lékařských zákroků; u těch bagatelních se předpokládá určitá obecná znalost mezi laickou veřejností, kdy tedy není nutné jít tolik do detailů – každopádně v žádném případě není od věci se zeptat. Je též nutno zdůraznit, že tyto informace musí být pacientovi podány tak, aby jim rozuměl – lékař by se tedy měl vyvarovat použití např. až moc odborných výrazů (na druhou stranu se ale znovu předpokládá, že jisté odborné termíny jsou známy i laické veřejnosti – např. infarkt nebo amputace).

Souhlas tedy nejčastěji dáváme slovně nebo už jen tím, že pokud nám bude řečeno, že se nám chystají odebrat krev, tak nastavíme ruku. Zákon je v tomto ohledu velice neformální, neboť povinná písemná podoba souhlasu (tedy že pacient podepíše nějaký papír) je tu pouze v případě, že tak výslovně stanoví zákon. V ostatních případech je to na úvaze lékaře. Listinná podoba mu totiž výrazně ulehčí případné dokazovaní, pokud by se např. řešilo, zda postupoval s náležitou péčí. V souvislosti s výše zmíněnou informovaností se též v praxi stává značný neduh, že lékař má formulářově předpřipravené informace k postupu a tím považuje věc za vyřízenou. Tento postup ale také není zrovna v pořádku – není nic proti ničemu, pokud lékař užije standardizovaný formulář, ale každopádně by tu měla proběhnout jistá míra individualizace na případ konkrétního pacienta. Krom toho by měl lékař vždy tento formulář nějak slovně doprovodit a zeptat se, zda pacient opravdu všemu rozumí.

Závěrem tedy jen shrnu, že z hlediska práva není pacient tak bezmocný, jak se může zdát. Lékaři jsou též jen lidé, ale je nutné, aby i s pacienty zacházeli jako s lidmi a respektovali jejich autonomii vůle.

S přáním pevného zdraví

 

Josef Doubek

odborný právní poradce Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.

Konference o dvojí kvalitě potravin v zemích EU

Ve čtvrtek 5. října 2017 proběhla v prostorách galerie Černá Labuť v Praze zajímavá konference pořádaná organizací Spotřebitelské fórum. Akce nazvaná „Kvalita zboží a potravin: Má český spotřebitel na výběr?“ se věnovala zejména tématu dvojí kvality potravin v zemích Evropské unie, diskutovány byly ale i jiné aktuální otázky spotřebitelského práva, např. vznik nového spotřebitelského kodexu, problematika hromadných žalob, apod.

Za Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s. na konferenci jako jeden z řečníků vystoupil vedoucí právník SOS – Asociace Mgr. et Mgr. Jan Hejtmánek, který zde prezentoval naše stanoviska k daným tématům. Ohledně dvojí kvality potravin je postoj naší organizace takový, že tento problém na jedné straně vnímáme velmi citlivě a uvědomujeme si nutnost diskuze na toto téma. Na druhou stranu si uvědomujeme, že otázka regulace dvojí kvality potravin na celoevropské úrovni je velmi složitá. Nesouhlasíme tedy s tím, že diskutovaný problém má jednoduché řešení spočívající např. v okamžitém přijetí evropského nařízení, které zcela zakáže prodávat složením rozdílné potraviny pod stejným označením. Tímto našim názorem se nám podařilo na akci vyvolat zajímavou a podnětnou diskuzi.

V druhé části akce, kterou byla diskuze se zástupci politických stran, jsme prezentovali naše poměrně skeptické stanovisko k nutnosti vzniku nového spotřebitelského kodexu, naopak jsme zdůraznili naléhavost problému smluv uzavřených po telefonu, což podle nás vyžaduje okamžité řešení co nejdříve po říjnových volbách do Poslanecké sněmovny. Diskutovali jsme i možné změny v oblasti mimosoudního řešení sporů. Za politické strany se diskuze aktivně zúčastnili pan Martin Plíšek (TOP 09) a paní Veronika Vrecionová (ODS), zástupci ostatních stran se bohužel z různých důvodů nezúčastnili.

Závěrem opakujeme, že problém dvojí kvality potravin považujeme za závažný a vítáme diskuzi na toto téma, ke které jistě přispěla i uspořádaná konference. Děkujeme organizaci Spotřebitelské fórum za pozvání a těšíme se na další spolupráci.

Tématu dvojí kvality potravin se budeme podrobněji věnovat v dalších článcích.

 

Mgr. et Mgr. Jan Hejtmánek,

Vedoucí právník SOS – Asociace, z.s.

 

 

Novinky v oblasti smluv s mobilními operátory

 2. září 2017 vstoupila v účinnost novela zákona o elektronických komunikacích, která přinesla několik zajímavých změn v oblasti ochrany spotřebitele ve vztazích s mobilními operátory a dalšími poskytovateli služeb elektronických komunikací. Jaké konkrétní změny novela přinesla? Novinkou je regulace délky výpovědní doby. Pokud nyní spotřebitel vypoví smlouvu se svým stávajícím operátorem, nesmí délka výpovědní doby překročit 30 dnů. Ačkoliv se stále jedná o poměrně dlouhou dobu, zavedení této novinky můžeme jistě považovat za krok správným směrem, protože výpovědní doby před novelou zákona byly zpravidla delší.

Dále je nově povinnou součástí smlouvy s operátorem ujednání o rozsahu možných jednostranných změn a způsobu jejich oznámení účastníkovi, včetně oznámení možnosti odstoupení od smlouvy. Na to navazuje ustanovení, že pokud podnikatel takto jednostranně změní smlouvu, je povinen informovat účastníka způsobem sjednaným ve smlouvě rovněž o jeho právu ukončit smlouvu ke dni nabytí účinnosti změny, a to bez sankce, jestliže nové podmínky nebude účastník akceptovat.

Třetí důležitou novinkou je podstatná změna v oblasti automatického prodlužování smluv uzavřených na dobu určitou. Dosud museli operátoři spotřebitele o prodloužení smlouvy pouze informovat. Nyní platí, že pokud účastník neudělí svůj prokazatelný souhlas s prodloužením smlouvy na dobu určitou, přechází smlouva ve smlouvu na dobu neurčitou. Tuto novinku hodnotíme jednoznačně jako přínos, jelikož v praxi často docházelo k situacím, kdy podnikatel spotřebitele informoval takovým způsobem, že si spotřebitel informace o prodloužení nevšiml (např. byla tato informace „ukryta“ na poslední straně vyúčtování). Smlouva poté byla automaticky prodloužena např. o další dva roky, aniž by spotřebitel měl o toto prodloužení zájem. K takovým situacím by nyní docházet nemělo.

Podnikatelé poskytující služby elektronických komunikací jsou nyní povinni uvést smlouvy do souladu s novými zákonnými podmínkami do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona, tedy do začátku března roku 2018. To však nic nemění na tom, že na stávající i nové smlouvy se nová pravidla vztahují již nyní, jak potvrdil ve svém vyjádření i Český telekomunikační úřad.

Mgr. et Mgr. Jan Hejtmánek,

Vedoucí právník SOS – Asociace, z.s.

Průzkum společně s novináři z MF DNES

Na další průzkumy brněnských podniků jsme se vydali dne 8. srpna 2017 společně s dvěma redaktory deníku MF DNES. Nejprve jsme se zaměřili na nebalenou zmrzlinu. V provozovně Božský kopeček na Zelném trhu si naše poradkyně Pavlína objednala zmrzlinu s netradiční příchutí pomeranč – bergamot. Chuťově byla zmrzlina výborná, na naši žádost byl vydán i doklad o koupi, i když vzhledem k reakci obsluhy se zřejmě nejedná o běžný požadavek zákazníků.

Poté jsme se přesunuli do brněnských restaurací. Nejprve jsme navštívili letní zahrádku restaurace Potrefená Husa v centru Brna poblíž Zelného trhu. Objednali jsme si tři různá piva za poměrně vyšší ceny (od 39 do 48 korun). Jedno z piv (Staropramen Granát 0,4 litru) bylo lehce pod míru, po naší reklamaci bylo pivo bez problémů a s omluvou dotočeno, i když pochybení obsluha odmítla. Chuťově byla všechna piva v pořádku, při zaplacení nám automaticky vydali účtenku. Drobný problém nastal, když si jeden z našich poradců chtěl objednat pivo Staropramen 11°, které sice restaurace nabízela v nápojovém lístku, ale k objednání nebylo. Jako náhrada nám bylo nabídnuto pivo Ostravar, ovšem ani v nápojovém lístku, ani na účtence, nebyla uvedena nestandardní míra 0,4 litru. Ačkoliv věříme, že někde byla tato informace k nalezení, uvítali bychom přehlednější označení. Nakonec jsme se vydali do blízké restaurace U zlatého meče na Mečové ulici. Zde jsme si objednali dvě piva Altbier Volba sládků, která nám byla doporučena obsluhou. Obě piva byla natočena výrazně nad míru a i celkový dojem z restaurace, zejména z obsluhy, byl velmi pozitivní.

 

Jan Hejtmánek,

Vedoucí právník SOS – Asociace, z.s.