Menu

Články

AAA

ABCD

OMEZENÍ SMLUVNÍCH SANKCÍ V ZÁKONĚ O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU

Přijetím zákona o spotřebitelském úvěru, jenž nabyl účinnosti dne 1. prosince 2016, došlo k zásadním změnám v oblasti právní regulace poskytování spotřebitelských úvěrů. Velkým přínosem je zejména zvýšení ochrany spotřebitelů za současné harmonizace vnitrostátní a unijní právní úpravy. V tomto článku se zaměříme konkrétně na omezení sankcí ze strany věřitele (poskytovatel úvěru) v případě prodlení dlužníka (spotřebitele) se splácením úvěru.

O spotřebitelském úvěru obecně se můžete dočíst v naší rubrice zabývající se problematikou z oboru financí. Pro účely tohoto článku však postačí vědět, že se jedná o finanční službu (typicky úvěr či peněžitou zápůjčku) poskytovanou spotřebiteli poskytovatelem úvěru na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Spotřebitel žádá o úvěr zpravidla za účelem koupě spotřebního zboží, automobilu, pořízení bytu nebo stavby domu, popřípadě jeho opravy, splacení pohledávek apod. Úvěr pak splácí poskytovateli, ať už bance či nebankovní instituci, v měsíčních splátkách v dohodnutém datu v měsíci. Počet splátek je volitelný a odvíjí se od toho, co nabízí úvěrová společnost, od finančních možností spotřebitele a samozřejmě i výše úvěru.

Nezřídka se však stává, že se spotřebitel dostane se splácením dluhu do prodlení. V takovém případě je věřitel oprávněn požadovat pouze náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v důsledku prodlení spotřebitele, úroky z prodlení nebo smluvní pokutu. Ta je současně limitována zákonem tak, že nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení. Omezena je taktéž maximální výše všech uplatněných smluvních pokut, jež nesmí přesáhnout 50 % z celkové výše úvěru, nejvýše však 200.000,- Kč. Celá konstrukce je jakousi reflexí za zažitými tendencemi poskytovatelů spočívajících v účtování smluvní pokuty ve výši téměř celé jistiny i za krátkodobé prodlení spotřebitele. Takto nemalé sankce působily spotřebitelům nemalé obtíže ve splácení svých dluhů. Výše smluvních pokut je tak s novou právní úpravou limitována podobně jako již zmíněné úroky z prodlení, jež se dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. nesmí odchýlit od cca osmiprocentní výše.

NOVINKY V ZÁKONĚ O PLATEBNÍM STYKU

Dnem 13. ledna 2018 vstoupil v účinnost zákon č. 370/2017 Sb. o platebním styku, který navazuje na evropskou směrnici o platebních službách PSD2. Tento zákon v oblasti ochrany spotřebitele přinesl řadu novinek, o kterých Vás informuje následující článek. První velkou změnou, kterou tento zákon přinesl, je zákaz účtování poplatků za platbu kartou. Poplatky za platbu kartou jsou evropskými nařízeními regulovány již od roku 2015, kdy mohla být výše poplatku maximálně ve výši nákladů, které platbou kartou vznikly. Proto již přirážku v podobě účtování za platbu kartou většina podnikatelů nepožadovala a poplatky rovnoměrně zahrnula do cen zboží a služeb. Nicméně někteří podnikatelé, jako například malé obchody, restaurace, cestovní kanceláře a benzinové pumpy si poplatek účtovali, a to většinou v rozmezí 0,5 -3 % z ceny.

I když je poplatek za platbu kartou účinností zákona o platebním styku zakázán, máme od spotřebitelů informace, že někteří podnikatelé zákon nerespektují a stále si poplatky účtují. Na co má tedy spotřebitel nárok, pokud je mu poplatek za platbu kartou naúčtován? Ze strany podnikatele se v takovém případě jedná o bezdůvodné obohacení. Dle vyjádření ministerstva financí může spotřebitel požadovat vrácení poplatku buď přímo od podnikatele, dále v rámci mimosoudního řešení spotřebitelských sporů u České obchodní inspekce, nebo se může obrátit na soud. Poslední radou na závěr je, že jestliže se setkáte s takovým poplatkem, tak jej neplaťte, jelikož je neoprávněný.

Další novinkou je rozšíření ochrany u plateb prováděných skrze internet. Jedná se o tzv. silné ověření uživatele, kdy u přihlašování do internetového bankovnictví nebo nakupování přes internet budou zpřísněny postupy ověřování identity uživatele. Uživatel tak bude muset podstoupit tzv. dvoustupňové ověřování, kdy musí vyhovět dvěma ze tří bezpečnostních prvků. Tyto prvky jsou: údaj, který je znám pouze uživateli (heslo, PIN), dále věc, kterou má uživatel ve své moci (platební karta, mobilní telefon) nebo použití biometrických údajů (otisk prstu). Prvky pak musí být na sobě natolik nezávislé, aby prolomení jednoho prvku neovlivnilo spolehlivost prvků ostatních. Silné ověřování uživatele má za cíl zvýšit ochranu online plateb a bude povinné od července roku 2019.

Také vyřizování klientských stížností a reklamací je tímto zákonem pozměněno. Nově se zkracuje doba na vyřízení stížnosti či reklamací z 30 na 15 pracovních dnů, přičemž za výjimečných okolností na straně poskytovatele platebních služeb může dojít k prodloužení této lhůty na 35 dnů. V oblasti ochrany spotřebitele je dále zvýšena transparentnost nákladů a poplatků platebních služeb a dále je omezena spoluúčast klientů v případě neautorizované platby (při odcizení platební karty), a to na 50 EUR z dřívějších 150 EUR.

 

Lucie Kučerová,

Odborný právní poradce SOS – Asociace, z.s.

NOVELA ZÁKONA O CESTOVNÍM RUCHU

V pátek 13. dubna 2018 schválila Poslanecká sněmovna novelu zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu (zákon o cestovním ruchu), která by měla přispět ke zvýšení úrovně ochrany spotřebitele v případech krachů cestovních kanceláří. Zákon sice již schválila Poslanecká sněmovna, nicméně celý legislativní proces ještě není ukončen, tudíž na definitivní hodnocení právní úpravy si musíme počkat.

Z pohledu ochrany spotřebitele je zásadní, že evropské právo ukládá členským státům pro případ krachu cestovní kanceláře povinnost zajistit svou právní úpravou to, že spotřebitelé budou mít zajištěnu dopravu zpět do vlasti, a dále to, že spotřebitelé, jejichž zájezd byl v důsledku úpadku cestovní kanceláře zrušen, dostanou zpět všechny uhrazené finanční prostředky. Česká republika měla povinnost zajistit splnění této povinnosti již od svého vstupu do Evropské unie. Zákon o cestovním ruchu však takovou úpravu výslovně nestanovil, takže pojišťovny v praxi vracely spotřebitelům méně, než spotřebitel zaplatil. Tuto praxi změnilo rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2, který spotřebiteli přiznal nárok vůči pojišťovně s tím, že pojišťovny jsou dle platného zákona povinny vracet spotřebitelům 100 % uhrazených finančních prostředků. Pojišťovna, která prohrála spor se spotřebitelem, se s tím nechtěla smířit a obrátila se na Ústavní soud, který v červenci 2015 (a poté opakovaně) potvrdil, že právo spotřebitele dostat od pojišťovny 100 % jím uhrazené ceny zájezdu je právem vyplývajícím z evropského práva a české právo je třeba vykládat eurokonformně. Opřel se přitom o relevantní judikaturu Soudního dvora EU. Čeští spotřebitelé tak měli mít stejná práva jako všichni spotřebitelé v EU a obdržet při krachu cestovní kanceláře 100 % uhrazených finančních prostředků.

Situace se mohla změnit již v roce 2015, nicméně Poslanecká sněmovna na svém jednání dne 24. listopadu 2015 schválila novelu zákona o cestovním ruchu ve znění senátního pozměňovacího návrhu. Novela v rozporu s judikaturou Soudního dvora EU i českého Ústavního soudu poškodila spotřebitele. Pojišťovny totiž podle zákona byly povinny uspokojit při krachu cestovní kanceláře nároky zákazníků jen do výše sjednaného limitu pojistného plnění, tj. nikoliv do 100 %, jak stanoví evropské právo.

Současná novela postavení spotřebitelů zlepší, takže ji jako spotřebitelská organizace jednoznačně vítáme. Základním bodem nové právní úpravy je to, že bude vytvořen nový garanční fond. Příjmy garančního fondu budou tvořeny zejména z příspěvků cestovních kanceláří, přičemž výše ročního příspěvku cestovní kanceláře bude činit 0,1 % z roční plánované tržby cestovní kanceláře z prodeje zájezdů a jiných služeb cestovního ruchu. Pro spotřebitele je zásadní to, že v případě, že pojišťovna po ukončení šetření pojistné události zjistí, že finanční částka na úhrady zákazníkům v celém rozsahu překročí sjednaný limit pojistného plnění, garanční fond nejpozději do 14 dnů od obdržení podkladů od pojišťovny zašle pojišťovně celkovou částku přesahující limit pojistného plnění. Po obdržení platby pojišťovna vyplatí zákazníkům jejich zákonné nároky podle v plném rozsahu. Za SOS – Asociace změnu zákona velmi vítáme, ale počkáme, jak bude celý proces probíhat v praxi, protože dosud máme na toto téma špatné zkušenosti spotřebitelů.

Mgr. et Mgr. Jan Hejtmánek a Kristýna Dvořáková,

SOS – Asociace, z.s.

K POTŘEBNOSTI PRÁVNÍ ÚPRAVY HROMADNÝCH SPOTŘEBITELSKÝCH ŽALOB

Vláda projedná na svém zasedání dne 4.4. 2018 návrh věcného záměru zákona o hromadných žalobách připravený Ministerstvem spravedlnosti ČR. S ohledem na to se problematika hromadných žalob dostala logicky do hledáčku mnoha médií, která se tak zajímají i o názory SOS – Asociace, z.s. k navrhované právní úpravě. Proto jsme se rozhodli zveřejnit několik poznámek k tomuto tématu i touto formou.

Samotný návrh věcného záměru představený ministerstvem bude naše organizace sledovat a v dalších fázích též připomínkovat. S ohledem na počáteční fázi legislativního procesu se však může finální podoba věcného návrhu i paragrafového znění od současného návrhu značně lišit. Proto se naše vyjádření nyní omezuje primárně na samotnou potřebnost hromadných žalob v českém právním řádu.

Hromadné žaloby ve spotřebitelských věcech v našem právním řádu už nyní zakotveny jsou, ovšem pouze jako žaloby o zdržení se protiprávního jednání dle § 25 zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele v aktuálním znění. V ČR však chybí mechanismus tzv. kolektivního odškodňování. Není tedy umožněno, aby jeden subjekt podal žalobu jménem skupiny osob poškozených stejným protiprávním jednáním. V případě hromadných žalob přitom tyto poškozené osoby samy nejsou účastníky řízení, ale z jeho výsledku následně profitují v podobě podílu na vysouzené náhradě škody. Nyní se musí každá poškozená osoba domáhat svého nároku na odškodnění sama, což zatěžuje soudní soustavu, prodlužuje délku řízení a zvyšuje jeho náklady. Mnoho spotřebitelů se navíc náhrady škody v bagatelních částkách vůbec nedomáhá, přitom takové škody mohou být z celospolečenského hlediska velmi vysoké. Stačí si představit, že nějaká obchodní společnost poškodí svoji protiprávní praktikou každého ze svých stovek či tisíců klientů o pár desítek či stovek korun. Jednotlivě se asi téměř žádný z takto poškozených spotřebitelů náhrady škody soudně domáhat nebude, z celospolečenského hlediska však mohla vzniknout škoda v nezanedbatelné výši, o níž se daná obchodní společnost protiprávně obohatila a získala tak na relevantním trhu neoprávněnou výhodu. A to jistě není ve veřejném zájmu.

Právě v důsledku toho, že právní úprava kolektivního odškodňování v ČR chybí, vznikaly a stále vznikají různé projekty na komerční bázi slibující vymožení náhrady škody ve sporech, které jsou pak laicky označovány za hromadné. Tyto projekty se snaží suplovat chybějící zákonnou úpravu smluvním ujednáním se spotřebiteli, což považuje SOS – Asociace, z.s. za určité riziko pro spotřebitele. Spotřebitelé totiž mohou být nalákáni do nejrůznějších komerčních projektů, které slibují získání odškodnění v mediálně vděčných kauzách, jako byla např. v minulosti kauza bankovních poplatků, či v současné době kauza dieselgate. Spotřebitel, který by se chtěl do takového projektu slibujícího hromadné odškodnění zapojit, by si měl vždy uvědomit, že účastníkem řízení se všemi právy a povinnostmi musí být podle současné úpravy on sám, byť může být v řízení samozřejmě zastoupen. Proto by si měli spotřebitelé vždy velmi pečlivě prostudovat smluvní dokumentaci s daným subjektem, který nabízí, že se pro poškozené spotřebitele stane při vymáhání jejich „zástupcem“ a všechno za ně zařídí. Jedná se obvykle o obchodní společnost, která si pak dále najímá pro zastupování v řízení advokátní kanceláře. Pozornost je třeba věnovat zejména tomu, kdo má hradit náklady řízení, jak bude distribuována případně vymožená náhrada škody a jaké náklady či jakou provizi si za svou činnost vezme samotný zástupce. Právě v důsledku chybějící právní úpravy kolektivního odškodňování se totiž může snadno stát, že při úspěchu spotřebitel nedostane veškerou vysouzenou částku, a naopak při neúspěchu ve sporu že bude muset náklady řízení uhradit sám spotřebitel. Ostatně negativní zkušenosti mají již někteří klienti právě v rámci kauzy bankovních poplatků.

Z výše uvedeného je tedy patrné, že přijetí právní úpravy hromadných žalob je z hlediska české praxe skutečně potřebné. Přípravy nové právní úpravy jsou teprve na začátku. Zatím jsou reakce odborné veřejnosti spíše rozpačité, neboť z návrhu věcného záměru je patrná velká snaha přenést do našeho právního řádu instituty právní úpravy z USA, ačkoliv by bylo jistě možno se více inspirovat úpravami evropských států, které mají k našemu právnímu řádu historicky blíže. Ať už však finální podoba právní úpravy hromadných žalob v ČR bude vypadat jakkoliv, SOS – Asociace, z.s. pevně věří, že tato úprava bude zejména funkčním nástrojem, který posílí ochranu spotřebitelů v ČR. O to se bude naše organizace rozhodně zasazovat.

 

V Brně dne 3.4. 2018

Redakce SOS – Asociace, z.s.

 

Vyjádření Mgr. Tomáše Pally, vedoucího osobní poradny SOS – Asociace, z.s. v Praze, k dané problematice jste mohli v nedávné době nalézt např. v deníku Právo, nebo v reportáži Českého rozhlasu. 

TISKOVÁ ZPRÁVA ZE DNE 12. BŘEZNA 2018: POZOR NA TELEFONÁTY ZA ÚČELEM „KONTROLY ENERGIÍ“

Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s. zaznamenává v rámci svého bezplatného poradenství pro spotřebitele bohužel stále časté nekalé praktiky některých dodavatelů energií či pořadatelů tzv. energetických aukcí při oslovování spotřebitelů a nabízení svých služeb. V poslední době jsme se několikrát setkali s tím, že dodavatel se snažil zneužít názvu oficiálních institucí, nebo alespoň vyvolat dojem, že není podnikatelem, ale jakýmsi „kontrolorem energií“ či „servisem pro spotřebitele“. Spotřebitele proto chceme varovat, aby takovým praktikám nenaletěli.

Typický scénář, který spotřebitelé v našich poradnách popisují, vypadá tak, že operátor dané společnosti spotřebiteli zavolá a představí sebe i společnost, jejímž jménem volá, následně provádí jakýsi průzkum ohledně dodávek energie a jejího vyúčtování, aby pak ve finále nabídl spotřebiteli službu za účelem „optimalizace“ jeho nákladů apod. Problém je v tom, že informace o názvu podnikatele proběhne hned na začátku hovoru, kdy spotřebitel nemusí být plně koncentrován a může snadno přeslechnout firmu volajícího. Názvy některých společností jsou navíc velmi zavádějící a mohou připomínat názvy jiných dodavatelů či názvy státních institucí jako jsou např. Energetický regulační úřad či Státní energetická inspekce. Tyto instituce však spotřebitele telefonicky ani jinak s žádnou nabídkou služeb nikdy neoslovují.

V poslední době jsme zaznamenali několik stížností na telefonáty společnosti, která se představuje jako „Sdružení pro kontrolu energií“. Právnickou osobu s takovým názvem však ve veřejném rejstříku nenajdete. Jedná se tedy evidentně o použití nekalé obchodní praktiky. Ve spotřebiteli je vyvoláváno zdání jakéhosi průzkumu a následně jsou spotřebiteli nabízeny služby konkrétního dodavatele. Za naprosto nehorázné považujeme, když se někteří podnikatelé prezentují jako spotřebitelské organizace. Minimálně názvy některých podnikatelů, které obsahují slovo „spotřebitel“ či „spotřebitelský“ mohou k mylnému dojmu o povaze volajícího vést. O pravé povaze takových subjektů se pak spotřebitel mnohdy dozví až na konci hovoru nebo až v rámci uzavírané smlouvy.

Nabádáme proto spotřebitele, aby si vždy ověřili, s kým opravdu vedou telefonní hovor a jaký jeho účel. V případě, že se Vám volající jeví podezřele, neváhejte hovor ukončit.

 

Kontakt: Gerta Mazalová, předsedkyně SOS – Asociace, z.s., tel: 542 210 778

POZOR – SPOLEČNOST UPC ROZESÍLÁ UPOMÍNKY K PROMLČENÝM POHLEDÁVKÁM

V posledních několika týdnech se na naši organizaci obrátilo několik spotřebitelů s tím, že jim společnost UPC Česká republika, s.r.o. zaslala upomínku k neuhrazené pohledávce. Jelikož si tito spotřebitelé nebyli vědomi jakýchkoliv svých dluhů vůči této společnosti, až po komunikaci se společností UPC se spotřebitelé dozvěděli, že se jedná o staré již promlčené pohledávky (např. z let 2013 a 2014), přičemž společnost UPC vyžaduje jejich úhradu pod možnou sankcí přerušení poskytování služeb a odstoupení od smlouvy. Spotřebitelé si nejsou jisti, jak takovou situaci řešit a jak dále postupovat, aby společnost UPC nepřikročila k omezení služeb nebo jejich úplnému ukončení.

Obecně je právo na omezení nebo ukončení poskytování služeb elektronických komunikací ze strany poskytovatele služeb garantováno § 65 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Zde je stanoveno, že nezaplatil-li spotřebitel ve lhůtě splatnosti za poskytnuté služby, poskytovatel služeb jej nejprve prokazatelně upozorní a stanoví náhradní lhůtu ke splnění dluhu. Po marném uplynutí náhradní lhůty může podnikatel účastníku omezit poskytování služeb. Poskytovatel služeb může podle tohoto ustanovení úplně ukončit smluvní vztah pouze v případě, kdy spotřebitel soustavně opožděně platil nebo soustavně neplatil cenu za služby. V případě promlčených pohledávek je ale podle našeho názoru situace odlišná.

Názor Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s. je takový, že podle § 609 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, platí, že nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Obecně je poté promlčecí lhůta podle § 629 občanského zákoníku tříletá. Vymáhá-li tedy společnost UPC po spotřebitelích starší pohledávky, nejsou spotřebitelé povinni promlčené pohledávky uhradit. Je-li pohledávka promlčená, nemá poskytovatel telekomunikačních služeb právo na omezení nebo ukončení poskytování služeb, jelikož i toto právo je podle našeho názoru majetkovým právem ve smyslu § 611 občanského zákoníku. Takové právo se tedy uplynutím promlčecí doby promlčí ve smyslu § 609 občanského zákoníku.

 

Právní oddělení SOS – Asociace, z.s.

TISKOVÁ ZPRÁVA ZE DNE 26. ÚNORA 2018: NEKALÁ PRAKTIKA – PRAVIDELNÝ ODBĚR HOLÍTEK

Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s. zaznamenává stále mnoho spotřebitelských stížností týkajících se telefonických nabídek vykazujících různé nekalé obchodní praktiky. V poslední době vedou nabídky holicích strojků a holítek.

Typický případ vypadá tak, že operátor spotřebiteli zavolá a nabídne mu zaslání holícího strojku zdarma s tím, že stačí uhradit pouze poštovné ve výši 129,- Kč. Pokud spotřebitel souhlasí, je mu nabídnut též pravidelný odběr holicích břitů. Přestože spotřebitel odmítne takový pravidelný odběr nabízených produktů, tak spolu s holicím strojkem dostane oznámení, že se stal pravidelným odběratelem zásilek holítek v hodnotě 399,- Kč a přiloženou fakturu na příští měsíc. Pokud přiloženou fakturu na 399,- Kč spotřebitel zaplatí, stane se dle obchodních podmínek dané společnosti pravidelným odběratelem a společnost požaduje další platby.

Podle § 1838 Občanského zákoníku platí, že “dodal-li podnikatel spotřebiteli něco bez objednávky a ujal-li se spotřebitel držby, hledí se na spotřebitele jako na poctivého držitele. Spotřebitel nemusí na své náklady podnikateli nic vracet, ani ho o tom vyrozumět.“ Dodavatel se ovšem podle toho nechová a obtěžuje spotřebitele neustálými telefonáty a posílá výzvy k zaplacení neobjednaných břitů. Po nějakém čase dokonce spotřebitel může obdržet i výzvu od vymahačské společnosti k uhrazení dluhu s formulářem k uznání neexistujícího dluhu. Tyto společnosti zneužívají strachu spotřebitelů a spoléhají na to, že to někteří spotřebitelé psychicky nevydrží, formulář podepíší, čímž dluh uznají a vymáhanou částku raději zaplatí.

Lukáš Havel, odborný právní poradce SOS – Asociace, z.s. k tomu uvádí: „Spotřebitelé by si měli dávat pozor na podobné telefonáty a nepodléhat vidině holícího strojku zdarma. Je vždy potřeba míti na paměti, že nabídka zboží zdarma je podezřelá. Pokud spotřebitel s nabídkou souhlasil a zboží převzal, nevzniká mu tím však automaticky povinnost odebírat další produkty, k jejichž odběru se nezavázal.“

Varujeme proto všechny spotřebitele, aby si na podobné nabídky dávali pozor a rozhodně nepodepisovali uznání dluhu, který ve skutečnosti nevznikl. V případě spotřebitelského problému se neváhejte obrátit na spotřebitelské poradny SOS – Asociace, z.s.

 

Kontakt: Gerta Mazalová, předsedkyně SOS – Asociace, z.s., tel: 542 210 778

ROZÚČTOVÁNÍ TEPLA A TEPLÉ VODY V BYTOVÝCH DOMECH

Spotřebitelé se na nás často obracejí s dotazy ohledně rozúčtování plateb za teplo v bytových domech. Při vytápění hodně záleží na poloze bytu a na tom, zda jsou sousední byty přetápěné, nebo naopak studené. Velkou roli hraje i to, že se části spotřebitelů v poslední době podstatně změnily platby, což je způsobené novou právní úpravou. Tuto problematiku upravuje Vyhláška č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům (dále jen „Vyhláška“).

ROZÚČTOVÁNÍ TEPLA

Vyhláška stanovuje rozsah výše základní a spotřební složky u rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody. Dále pak stanovuje náležitosti, které musí splňovat vyúčtování těchto nákladů. Platba za teplo se skládá z tzv. základní a spotřební složky. Základní složku určuje poskytovatel služeb v rozmezí od 30 % do 50 % celkových nákladů. Spotřební složka se určuje podle hodnot, které naměřili měřidla. Odečty měřidel provádí poskytovatel služby minimálně jednou ročně, vždy však na konci zúčtovacího období. Tam, kde nejsou měřidla instalována, je spotřební složka rozdělena stejně jako složka základní. Výše základní a spotřební složky se pak vypočítá dle vzorců, které nalezneme v příloze Vyhlášky.

Z fyzikální podstaty tepla a jeho šíření vyplývá, že bude spravedlivější nastavit větší podíl základní složky v zateplených domech, kde dochází k menším tepelným ztrátám a více se projevují takové faktory jako proslunění a tepelná výměna se sousedními byty. V domech, kde dochází k větším tepelným únikům, bude naopak lepší určit větší podíl spotřební složky. Společenství vlastníků a bytová družstva by měla zohledňovat zejména byty, které jsou nad sklepními prostory nebo pod střechou. Tyto byty mají tepelné ztráty největší.

Je nutno dodat, že rozúčtování tepla nikdy nebude zcela spravedlivé a vždy bude bohužel docházet k situacím, kdy některé byty budou zvýhodněny a některé budou doplácet. I z tohoto důvodu je ve vyhlášce ustanovení, dle kterého rozdíl v nákladech na 1 m2 započitatelné podlahové plochy nesmí překročit u konečných spotřebitelů s měřením či indikací v zúčtovací jednotce hodnotu 100 % oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období. Ostatně už při koupi bytu by se měl člověk zamyslet nad tím, jaké budou náklady na vytápění s ohledem na orientaci bytu na světové strany a na umístění bytu v domě.

ROZÚČTOVÁNÍ TEPLÉ VODY

Náklady na teplo spotřebované při přípravě teplé vody se účtují dle stejné Vyhlášky a také se dělí na základní a spotřební složku. Základní složka vždy činí 30 % a určuje se obdobně jako základní složka u tepla. Spotřební složka tvoří 70 % nákladů a rozpočítává se poměrně podle náměrů vodoměrů instalovaných u konečných spotřebitelů. V případě, že u konečných spotřebitelů nejsou vodoměry instalovány, postupuje se dle § 4 odst. 3 Vyhlášky, a to buď rozdělením spotřební složky podle průměrného počtu osob, které byt nebo nebytový prostor v zúčtovacím období využívaly, nebo v případě dohody všech konečných spotřebitelů podle poměrů velikostí podlahové plochy. Rozdíly ve vybavení jednotlivých zúčtovacích jednotkách, které mají vliv na spotřebu teplé vody, však musí určit odborné posouzení.

Pokud spotřebitel neumožní instalaci vodoměru, přes opakované prokazatelné upozornění neumožní jejich odpočet, nebo je ovlivní, pak je u tohoto spotřebitele spotřební složka určena ve výši trojnásobku průměrné hodnoty spotřební složky nákladů na 1 m2  podlahové plochy. Vzorec pro výpočet je v příloze 2 Vyhlášky.

VYÚČTOVÁNÍ NÁKLADŮ

Vyúčtování podává poskytovatel služeb, přičemž uvádí spotřebu tepla na ohřev vody v GJ a množství vody v m3, dále jednotkové ceny tepla na ohřev vody v Kč/GJ a vody v Kč/m3. Poskytoval rovněž uvede procentuální rozdělní základních a spotřebních složek nákladů na teplo a teplou vodu. V případě účtování podle počtu osob nebo podle podlahové plochy uvede poskytovatel i tyto údaje. Dále uvede skutečný náměr všech měřidel podle zákona o meteorologii a zúčtovací jednotku vyjádřenou v GJ na m2 z podlahové plochy. Je třeba uvést i koeficienty a součinitele použité pro přepočty podlahové plochy a přepočty odečtů měřidel.

ZÁVĚREM

Vyhláška má za cíl vyrovnat rozdíly mezi byty, kde se zákonitě musí topit více, a byty, kde stačí topit méně. Dále má přestat zvýhodňovat ty, co se tzv. nechávají vytápět od sousedů, díky vhodné poloze svého bytu. Na duhou stranu nemotivuje spotřebitele k tomu, aby při topení šetřili, což může vést ke zvýšení nákladů za topení téměř pro všechny byty v daném domě.

Petr Gloc,

Odborný právní poradce SOS – Asociace, z.s.

ZMĚNY DODAVATELŮ ENERGIÍ A LED ŽÁROVKY

Dnes a denně se v poradnách SOS – Asociace po celé České republice potýkáme s problémy spojenými se změnami dodavatelů energií. Tradiční případ je takový, že k nám přijde spotřebitel, který podepsal podomním prodejcům změnu dodavatele energií, či smlouvu o aukci energií. Bohužel s návštěvou naší poradny dlouho otálí nebo se stydí to říct svým blízkým. Doporučujeme tedy problémy s dodavateli energií řešit ihned.

https://pixabay.com/cs/%C5%BE%C3%A1rovka-hru%C5%A1ka-proud-energie-1640351/

Na vypovězení smlouvy o sdružených dodávkách energií je naštěstí lhůta až do patnácti dnů od zahájení dodávek energií (dle § 11a odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon), pokud byla tato smlouva uzavřena právě při domovním prodeji. Bohužel, pokud byly spotřebiteli spolu se smlouvou o energiích „vnuceny“ i LED žárovky, musejí být vráceny do čtrnácti dnů ode dne uzavření smlouvy a s nimi musí být zasláno i odstoupení od smlouvy. Dle stanoviska České obchodní inspekce je smlouva o koupi žárovek závislá na smlouvě o sdružených dodávkách energií a není tudíž možné požadovat úhradu zvýšené ceny žárovek. Avšak toto stanovisko není právně závazné, ale může posloužit jako argument v případném sporu. Bohužel jsme se také setkali s tím, že podnikatel odmítal přijmout včas zaslané žárovky a odůvodňoval to tak, že jedna žárovka není původní. Pro tyto případy dopředu radíme, aby si spotřebitelé vše zdokumentovali, nejlépe fotograficky.

Dalším problémem spojeným s energiemi je uzavírání tzv. smluv o aukcích energií, a to jak podomním prodejem, tak telefonicky. Velký pozor by si měl dát spotřebitel na to, zda se nejedná o smlouvu na dobu určitou, kterou obvykle nelze vypovědět dříve, než uplyne doba, na kterou je sjednána. Problém s aukcemi energií nastane v okamžiku, kdy společnost, která tyto „aukce“ zajišťuje, uzavře pro spotřebitele smlouvu s novým dodavatelem energie. Spotřebitel obvykle spolu se smlouvou o aukcích energií podepisuje i plnou moc, kterou zmocňuje pořadatele aukce k uzavírání smluv o sdružených dodávkách energií. Spotřebitel si často rozmyslí, že chce zůstat u stávajícího dodavatele energií, čímž poruší smluvní podmínky s pořadatelem aukce a hned je mu účtována pokuta v řádu tisícikorun. Anebo naopak dojde k porušení smluvních podmínek se stávajícím dodavatelem energií a opět je spotřebiteli účtována smluvní pokuta.

Pokud máte v plánu měnit dodavatele energií, dělejte to s rozmyslem. Neuzavírejte smlouvy s podomními prodejci a nenechte se vystavovat nátlaku. Máte právo si smlouvu přečíst i desetkrát. Jestliže je u Vás v obci podomní prodej zakázán, můžete na takovéto prodejce zavolat policii. Zákaz podomního prodeje však nezakládá neplatnost takto podepsané smlouvy. Pokud Vám bude někdo nabízet podobnou smlouvu po telefonu, raději ji odmítněte, protože se po telefonu nemůžete se smlouvou řádně seznámit. Žárovky ke smlouvě také raději nepřijímejte, protože změnu dodavatele energií si můžete ještě rozmyslet.

Pokud přeci jen uzavřete smlouvu, která se Vám později nebude zdát, raději se na nás obraťte hned, a to nejlépe v některé z našich osobních poraden V případě řešení sporů s dodavateli energií se obraťte na Energetický regulační úřad a v případě sporu týkajícího se aukcí či LED žárovek se obraťte na Českou obchodní inspekci. V každém případě se snažte problém řešit co nejrychleji.

Barbora Mitášová,

Odborná právní poradkyně SOS – Asociace, z.s.