Články
Jak zvládnout předání bytu
Jakmile se nájemník rozhodne z bytu odejít, nájem vypoví, nebo dostane výpověď z nájmu od majitele bytu, přichází na řadu jedna z hlavních částí ukončení nájmu a tou je předání nemovitosti tím „správným“ způsobem a ve „správném stavu“, což je pak také ideální stvrdit náležitým dokumentem. V praxi se povětšinou nejedná o nic problematického a strany, když chtějí, společnou řeč při předání bytu vždy najdou, přesto je však nejlepší nespoléhat se na dobré slovo protistrany, dodržet ho sice může, ale také nemusí, a těžko se budete zpětně dožadovat ústní dohody.
V jakém stavu musím byt předávat?
V jakém stavu má nájemce byt či dům předávat by mělo být definováno už v samotné smlouvě, v níž se běžně uvádí, že „po skončení nájmu předá nájemce byt pronajímateli v původním stavu“, což je i ustanovení, které nám říká §2225 odst. 1 občanského zákoníku, který však dodává, že se při vracení v původním stavu musí přihlížet k běžnému opotřebení. Běžné opotřebení zkrátka znamená, že zákon počítá s tím, že v bytě se žije, byt se používá a je tak jasné, že je to na něm znát. V praxi to například znamená, že pokud si strany ve smlouvě neujednají opak, nemusí nájemník při ochodu z bytu malovat, protože se počítá s tím, že stěny se lehce zašpiní a zašednou, pokud by to však bylo již více, než jen běžně opotřebené, je samozřejmě nutné po sobě vymalovat, abychom byt dostali právě do stavu, v jakém jsme ho od pronajímatele převzali, když jsme se do něj stěhovali.
K „předávacímu protokolu“
Hladké, poklidné a oběma stranám vyhovující předání bytu by měl pomoci zajistit tzv. předávací protokol. Jedná se vlastně o způsob, jakým přesuneme nedostatky předávaného bytu a všechny možné myšlenky a podrobnosti, které se předání bytu týkají na papír, který následně obě strany podepíšou. Předávací protokol je oboustranně výhodný, jelikož brání majitele bytu před tím, že mu nájemník zmizí z bytu, který před tím poškodil a on na něho nebude mít žádný důkaz, že byt opravdu poškodil on. Naopak nájemníka brání, aby si majitel po ukončení nájmu nevymýšlel další vady, nesváděl je na nájemníka a nepožadoval po něm další nesmyslné platby a náhrady škody. Sepsat tedy datovaný a podepsaný předávací protokol je nutností.
Protokol je nejlepší připravit ve dvou výtiscích, například podle mnoha a mnoha předloh dostupných zdarma na internetu, na místě při předání obě kopie doplnit a dvakrát vše podepsat. Smyslem celého protokolu je sepsat a zkontrolovat vše, co se dá, a to především vrácené a chybějící klíče, ovladače, zapsat stavy měřidel, zkontrolovat v jednotlivých místnostech podlahy, hmoždinky, hřebíky, úklid, svítidla, všechno předané vybavení a jeho funkčnost, všechny přístroje atp., a případné problémy sepsat jako „závady k řešení“, na jejichž vyřešení se následně s pronajímatelem dohodnete. Při takové dohodě se hodí do protokolu sepsat dlužné částky nájemného a případně částky za věci rozbité, nebo poškozené a ty následně odečíst od kauce, kterou Vám má pronajímatel vrátit.
K zaplacené jistotě a jejímu vrácení
Na vrácení jistoty, kterou jste při pronajímání bytu skládali pronajímateli nezapomeňte! Je možné ji po skončení nájmu ponížit právě o dlužné částky nájemného a případně částky za věci rozbité, nebo poškozené, vždy však musí dojít k jejímu vrácení. O odečtení toho, co nájemce pronajímateli dluží mluví také občanský zákoník v §2254 odst. 2, který však zároveň stanoví pro nájemníka podstatnou věc a to sice, že při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci. Při skončení nájmu opravdu znamená ve chvíli, kdy je nájem ukončen a byt předán, nikoli za rok, nikoli za měsíc. Na tom, aby pronajímatel jistotu vrátil je opravdu nutné trvat a úplně nejlepší a nejbezpečnější je nechat si jistotu vrátit při předání bytu z ruky do ruky např. přímo hotově, v takovém případě se nemůže nic stát a pronajímatel se z vrácení již dodatečně nemůže nijak vymlouvat.
Co dělat, když majitel odmítá kauci vrátit?
I to se bohužel stává. Někdy majitel důvod k nevráceni vůbec nemá, někdy si vymýšlí důvody, které nejsou pravdivé. Tomu se sice dá zabránit kvalitním, pečlivým a velmi podrobným sepsáním předávacího protokolu, který zdokumentuje všechny vady a chyby na bytě, někdy však ani to nestačí. Pokud by k něčemu takovému došlo a majitel odmítal jistotu vrátit, nedejte se a o své peníze bojujte. Nejprve je dobré opakovaně vyzvat majitele bytu nebo domu, aby Vám peníze vrátil, k čemuž je ideální také přiložit důkazy (fotky, protokol, …) vyvracející jeho případné důvody pro nevrácení kauce. Pokud majitel bytu na urgence nereaguje nebo jsou jeho reakce zamítavé, obraťte se na naši organizaci a nebo na právníka. Pronajímateli se nejprve zašle předžalobní výzva na zaplacení a pokud ani to pronajímatele nepřesvědčí, případ může skončit u soudu, často se však, vzhledem k výši jistot, i to vyplatí.
Za Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z. s.
Hubert Dokoupil
Odborný právní poradce
Odstoupení od smlouvy o zájezdu ze strany zákazníka
Odstoupení od smlouvy o zájezdu s odstupným je možné vždy před zahájením zájezdu, tudíž před nastoupením do dopravního prostředku či začátkem realizace první ze služeb. Přiměřená výše odstupného může být sjednána dopředu nebo následně vypočítána dle § 2533 odst. 2 občanského zákoníku. Odstupné je pak ve výši celkové ceny zájezdu bez úspor nákladů a příjmů z alternativního využití služeb cestovního ruchu. Zohlední se také délka doby od odstoupení po plánované zahájení zájezdu. Čím dříve zákazník od smlouvy o zájezdu odstoupí, tím nižší bude odstupné.
Odstoupení od smlouvy o zájezdu bez odstupného je možné pouze v případech vymezených v § 2531 odst. 2 a § 2535 občanského zákoníku. Odstupuje-li zákazník dle § 2531 odst. 2, odstoupení proběhne v souladu s § 2534 bez stornopoplatků a zákazník má právo na náhradu škody. To lze například při významném zvýšení ceny zájezdu nebo podstatné změně náležitosti služeb ze strany pořadatele (např. změna délky pobytu, způsobu stravování atd.).
Dle § 2535 občanského zákoníku má zákazník právo odstoupit od smlouvy před zahájením zájezdu bez zaplacení odstupného, jestliže v místě určení cesty nebo pobytu nebo jeho bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu. Nevyhnutelnou a mimořádnou okolností může být např. epidemie, válka, živelná katastrofa jako třeba povodně, požáry, zemětřesení apod. Tato okolnost by však měla být zákazníkovi známa až po uzavření smlouvy o zájezdu. Pokud si zákazník objedná zájezd do země, kde je např. válka nebo epidemie již několik měsíců či let, nemůže odstoupit od smlouvy bez stornopoplatků, jelikož tato okolnost je dlouhodobá a není tedy mimořádná. Důležité také je, že okolnost musí být v daném místě zájezdu nebo jeho bezprostředním okolí. V případě loňských požárů na Rhodosu byly peníze bez odečtení stornopoplatků vráceny zákazníkům, kteří měli jet na místa, kde se požár nacházel a či do jeho blízkého okolí. Co vše je bezprostředním okolím však doposud není jasné a posuzuje se to individuálně dle typu konkrétní hrozby. V okamžiku odstoupení dále musí být dle Nejvyššího soudu „značná míra pravděpodobnosti, že mimořádné okolnosti budou trvat a významnou měrou ovlivní poskytnutí sjednaných služeb či přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu“.
Za Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z. s.
Nikola Novotná
Odborná právní poradkyně
Kompenzace při zpoždění nebo zrušení letu
Letní měsíce jsou obdobím dovolených a mnoho z nás při tom využije možnosti letecké dopravy. Někdy však dopravce let nečekaně zruší nebo se letadlo opozdí a namísto příjemné dovolené nastávají komplikace. Jaká mají cestující v případě zrušení nebo zpoždění letu práva a jakým způsobem se jich domoci? To se dozvíte v tomto článku.
Právní úprava
Práva cestujících v letecké dopravě upravuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 (dále jen „Nařízení č. 261/2004“) a také Úmluva o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké přepravě (dále jen „Montrealská úmluva“), mezi jejíž smluvní strany patří i nečlenské státy Evropské unie. Přestože se jedná o normy odlišného charakteru, nejsou v rozporu a mohou být aplikovány souběžně. Nicméně většina cestujících využije právě Nařízení č. 261/2004, protože upravuje pravidla náhrad a pomoci pro leteckou dopravu převážně v rámci Evropské unie. Mimo to Nařízení č. 261/2004 stanovuje náhrady za zrušený či zpožděný let paušálně bez nutnosti prokazování výše škody. Naopak Montrealská úmluva se vztahuje na mezinárodní leteckou přepravu osob, zavazadel a nákladu a upravuje právo na náhradu skutečné škody, která je posouzena případ od případu a nárok na náhradu musí prokazovat samotný cestující. Z tohoto důvodu se v následujících řádcích budu věnovat pouze úpravě Nařízení č. 261/2004.
Podmínky pro ochranu dle Nařízení č. 261/2004
Aby cestující mohl využít svých práv v případě zrušení nebo zpoždění letu, musí být splněna alespoň jedna z následujících podmínek:
- Let je uskutečněn v rámci Evropské unie nebo Norska, Islandu či Švýcarska.
- Odlet je uskutečněn ze státu Evropské unie nebo Norska, Islandu či Švýcarska.
- Letecká společnost, která let uskutečňuje, má sídlo na území Evropské unie nebo na území Norska, Islandu či Švýcarska.
Jestliže cestující letí z České republiky do Turecka, ochrana plynoucí z Nařízení č. 261/2004 se na něj vztahuje. Ale pokud využije například při cestě z Dubaje do Prahy leteckou společnost Emirates, vztahují se na něj pouze podmínky daného leteckého dopravce.
Zproštění odpovědnosti leteckých dopravců z důvodu mimořádných okolností
Je důležité mít na paměti, že povinnosti provozujících leteckých dopravců mohou být omezeny nebo vyloučeny v případech, kdy je let zrušen nebo zpožděn z důvodu takzvaných mimořádných okolností. To jsou takové okolnosti, kterým by nebylo možné zamezit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření. Tyto mimořádné okolnosti se mohou vyskytnout zejména v případech politické nestability, povětrnostních podmínek neslučitelných s uskutečněním dotčeného letu, bezpečnostních rizik, neočekávaných nedostatků letové bezpečnosti a stávek, které postihují provoz leteckého dopravce. Povinnost dokázat existenci mimořádné okolnosti pak samozřejmě leží na leteckém dopravci.
Zrušený let
Pokud je Váš let zrušen, máte nárok na náhradu pořizovací ceny letenky do 7 dní spolu s případným zpátečním letem do původního místa odletu nebo náhradním letem do cílového místa určení. Jakou možnost si cestující zvolí, je čistě na něm. V případě náhrady pořizovací ceny letenky mnohdy letecké společnosti nabízejí vrácení peněz formou voucheru, avšak to je možné pouze tehdy, pokud s tím cestující souhlasí. Primárně má být totiž náhrada poskytnuta formou vrácení peněžních prostředků. Mimo tyto nároky, mají cestující také právo na poskytnutí občerstvení a možnost bezplatně kontaktovat své blízké či jiné osoby (telefonicky nebo elektronicky). Pokud se cestující rozhodne pro přesměrování letu, může mít také nárok na bezplatné ubytování a přepravu mezi hotelem a letištěm, v závislosti na časovém odstupu mezi původním a novým přesměrovaným letem.
Kromě toho podle Nařízení č. 261/2004 mají cestující při zrušeném letu i právo na náhradu škody od provozujícího leteckého dopravce, jestliže:
- Nejsou o zrušení letu informování alespoň 2 týdny před plánovaným časem odletu, nebo
- Nejsou o zrušení letu informováni ve lhůtě od 2 týdnů do 7 dnů před plánovaným časem odletu a není jim nabídnuto přesměrování, které by jim umožnilo odletět nejpozději 2 hodiny před plánovaným časem odletu a dosáhnout jejich cílového místa určení nejpozději 4 hodiny po plánovaném čase příletu, nebo
- Nejsou informování o zrušení letu ve lhůtě kratší sedmi dnů před plánovaným časem odletu a není jim nabídnuto přesměrování jejich letu, které by jim umožnilo odletět nejpozději jednu hodinu před plánovaným časem odletu a dosáhnout cílového místa určení nejpozději dvě hodiny po plánovaném čase příletu.
Výše náhrady škody se odvíjí od délky letu:
- V případě letů na vzdálenost kratší 1500 kilometrů se jedná o 250 €.
- V případě letů na vzdálenost delší než 1500 kilometrů ale kratší než 3500 kilometrů se jedná o 400 €.
- V případě všech letů, které nespadají pod písmena a) nebo b), se jedná o náhradu ve výši 600 €.
Je třeba mít na zřeteli, že letecký dopravce není povinen platit náhradu škody, pokud prokáže, že zrušení letu bylo způsobeno právě výše zmíněnými mimořádnými okolnostmi.
Zpožděný let
Pokud se let zpozdí, práva cestujících se liší podle toho, zda jde o významné nebo nevýznamné zpoždění. Nařízení č. 261/2004 poskytuje ochranu těm cestujícím, jejichž lety splňují alespoň jednu z těchto podmínek:
- Zpoždění o 2 hodiny nebo více v případě letů o délce nejvýše 1500 kilometrů, nebo
- Zpoždění o 3 hodiny nebo více v případě všech letů v Evropské unii delších než 1500 kilometrů a všech ostatních letů o délce od 1500 kilometrů do 3500 kilometrů, nebo
- Zpoždění o 4 hodiny nebo více v případě všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b)
Jestliže dojde k výše vymezenému zpoždění, mají cestující vždy nárok na stravu a občerstvení v rozsahu přiměřeném čekací době. Pokud se pobyt na jednu noc nebo více nocí stane nezbytným, musí letecký dopravce cestujícím nabídnout taktéž ubytování.
Pokud je očekávaný čas odletu zpožděný alespoň o 1 den, mohou mimo to cestující požadovat přepravu mezi letištěm a místem ubytování. Podle článku 6 máte v případě zpoždění trvajícím alespoň 5 hodin právo na náhradu pořizovací ceny letenky, a to za část nebo části neuskutečněné cesty a za část nebo části již uskutečněné cesty, jestliže let nadále neslouží Vašemu původnímu účelu, spolu s případným zpátečním letem do původního místa odletu.
Nařízení č. 261/2004 nijak nehovoří o finanční kompenzaci v případě zpožděného letu. Přesto jsou podle judikatury Soudního dvora cestující zpožděných letů pro účely uplatnění nároku na náhradu postaveni na roveň cestujícím zrušených letů, pokud zpoždění jejich letu trvá tři nebo více hodin. Důvod spočívá v tom, že cestující zrušeného letu utrpí stejnou škodu jako cestující, jejichž let má významné zpoždění. Proto máte i v případě minimálního 3hodinového zpoždění nárok na náhradu škody v rozmezí 250 až 600 € v závislosti na délce letu.
Překvapivá judikatura Soudního dvora
Soudní dvůr Evropské unie ale začátkem roku vydal rozhodnutí (C-474/22), jímž výrazně oslabil práva cestujících. Nárok na výše zmíněnou paušální náhradu cestující nemá, pokud se vůbec nepřihlásil k přepravě na let, který následně přiletěl s významným zpožděním. V rozsudku šlo o cestujícího, který si zarezervoval letenku z Německa do Mallorcy, kde se měl účastnit obchodního jednání. Již před odletem se od leteckého společnosti dozvěděl o významném zpoždění svého letu. Proto se rozhodl na letiště vůbec nedorazit a k přepravě se nepřihlásil. Bylo mu totiž předem jasné, že by kvůli 3hodinovému zpoždění pracovní schůzku stejně nestihl. Let nakonec skutečně přiletěl do Mallorcy se zpožděním 3 hodin a 32 minut. Následně se cestující domáhal paušální náhrady ve výši 250 €, která mu dle Nařízení č. 261/2004 přísluší. Soudní dvůr mu však jeho právo odepřel – cestující, který se nedostaví na letiště, údajně neutrpí časovou ztrátu, a tak nemá nárok na náhradu škody. To znamená, že cestující, jejichž let má významné zpoždění, se i tak musí odbavit. Soudní dvůr vycházel z toho, že let se zpožděním na rozdíl od zrušeného letu totiž stále proběhne, a odbavení je tudíž nutné. Dále Soudní dvůr rozhodl, že újma zmeškáním pracovní schůzky je individuální povahy a lze ji nárokovat pouze cestou vnitrostátního práva, nikoli formou paušální částky podle Nařízení č. 261/2004.
Jak se domoci náhrady škody či jiné kompenzace
Pokud byl Váš let zrušen či měl zpoždění, s žádostí o náhradu škody neotálejte – musíte tak totiž učinit do 6 měsíců ode dne zrušeného či zpožděného letu. Výzvu k úhradě směřujte nejprve na danou leteckou společnost. Musíte přitom doložit doklady o rezervaci letenek (kde je uveden původní čas odletu), palubní lístek a případně veškeré podklady k výdajům, které Vám vznikly (například účtenky od zakoupeného občerstvení). V případě zpoždění nezapomeňte vyfotit i tabuli odletů, pokud z ní byla zřejmá délka zpoždění (nebo si pořiďte printscreen z aplikace FlightRadar24). Dále doporučuji uvést i bankovní údaje, které poslouží k urychlení komunikace s dopravcem v případě uznání nároku. Většina leteckých společností má pro případy kompenzací na svých stránkách předpřipravené formuláře. Můžete však využít i Formulář EU pro stížnosti cestujících v letecké dopravě. Bohužel se musíte obrnit jistou mírou trpělivosti, protože vyřízení žádosti může delší dobu trvat.
V případě, že se odpovědi od letecké společnosti nedočkáte ani do 2 měsíců, anebo s ní nejste spokojeni, máte možnost se obrátit na příslušný dozorový orgán. Pro Českou republiku je tímto dozorovým orgánem Úřad pro civilní letectví. Úřad Vaši stížnost prošetří a může stanovit, že letecký dopravce byl k náhradě povinen a případně jej může i pokutovat za přestupek. Jestliže Úřad pro civilní letectví stanoví, že dopravce svou povinnost porušil, může cestující toto rozhodnutí využít i jako důkaz pro případné soudní řízení. Je ale důležité zdůraznit, že Úřad náhradu škody či jinou kompenzaci pro cestujícího nevymáhá. V kompetenci Úřadu také není dohled na plnění povinností dopravce, pokud zrušený či zpožděný let směřoval z letiště umístěného na území jiného členského státu EU. Na Úřad pro civilní letectví se tedy obracejte jen v případě, že se komplikace uskutečnily buďto při odletu z letiště na území České republiky, anebo při odletu z letiště umístěného ve třetí zemi (tj. země mimo EU) na letiště umístěné na území ČR, byl-li let provozován dopravcem EU. Pokud tomu tak není, je vhodné se obrátit na Evropské spotřebitelské centrum (ESC). ESC totiž může spotřebitelům pomoci při prosazení nároků vůči leteckým dopravcům v rámci smírného řešení. Jestliže se Vám nepodaří získat náhradu škody či jinou kompenzaci ani tímto způsobem, můžete se svých práv domoci jedině soudní cestou.
Za Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z. s.
Erika Kerschbaumová
Odborná právní poradkyně
Zákon o hromadných žalobách nabyl účinnosti
Po mnohaleté diskusi odborné i široké veřejnosti a několika legislativních pokusech dnes nabyl účinnosti zákon č. 179/2024 Sb., o hromadném občanském řízení soudním, který komplexně upravuje problematiku hromadných žalob. Přijetím tohoto zákona tak Česká republika splní svou povinnost, kterou jí ukládá Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1828 ze dne 25. listopadu 2020 o zástupných žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů a o zrušení směrnice 2009/22/ES (dále jen „Směrnice“).
Co si lze obecně představit pod pojmem hromadné žaloby?
Hromadné nebo též kolektivní žaloby jsou právním institutem, který umožňuje skupině subjektů spojit své nároky do jednoho soudního řízení. Tento nástroj je zejména užitečný v případech, kdy by jednotlivé soudní spory byly pro jednotlivce příliš nákladné, a kdy by společné vymáhání práva bylo efektivnější. Hromadnou žalobou je možné sloučit několik bagatelních sporů, jejichž vymáhání soudní cestou by pro individuální žalobce bylo kontraproduktivní – výsledný vymožený nárok by byl totiž pravděpodobně nižší nežli náklady na jeho vymožení. Společnou žalobou je ovšem možné náklady na vymáhání nároků vůči společnému žalovanému spojit a jejich úhradu rozdělit mezi vícero žalobců.
Co bude zákon znamenat v praxi?
Český zákon o hromadném občanském řízení soudním se zatím týká pouze spotřebitelských sporů. Spotřebitelé a mikropodniky (podnikatel, který zaměstnává méně než deset osob a jehož roční obrat nebo bilanční suma roční rozvahy nepřesáhne 50 milionů korun) budou mít nově možnost společného vymáhání nároků vůči podnikatelům. Hromadné žaloby bude možné podávat u Městského soudu v Praze prostřednictvím neziskových organizací zapsaných ve zvláštním seznamu; ty musí být zastoupeny advokátem.
Závěrem
,,Na přijetí zákona o hromadných žalobách jsme jako spotřebitelská organizace velmi dlouho čekali. Nyní je ovšem zákon přijat v podobě, díky které může být pro neziskové organizace problematické spotřebitelská práva u soudu vymáhat, a to zejména z důvodu zvoleného principu přihlašovacího řízení a řešení financování hromadných žalob,” říká
Alena Máčová, předsedkyně Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.
Zákon stojí na principu přihlašovacího řízení, tedy tzv. princip opt-in. To v praxi znamená, že spotřebitelé se jako tzv. zúčastnění členové skupiny (nejsou účastníky, ani vedlejšími) musí k hromadnému řízení sami přihlásit.
Jako hlavním argumentem proti modelu opt-in je tzv. problém racionálního nezájmu, kdy jednotliví spotřebitelé přehlížejí své bagatelní nároky, nepřihlásí se a tím nedojde k reparaci vzniklé škody. Zároveň hrozí, že se kvůli bagatelním škodám bude soudit málokdo a pro neziksové organizace bude velmi problematické poškozené vyhledat a kontaktovat je. Opačný princip opt-out znamená, že do předmětu kolektivního řízení jsou bez dalšího zahrnuty nároky všech potenciálně dotčených poškozených. Ti se tedy automaticky, bez ohledu na své přání a bez nutnosti aktivně projevit svou vůli vstoupit do kolektivního řízení, stanou žalobci. Mají ovšem možnost ze sporu vystoupit.
Zákon pak sice umožňuje přiznat spotřebitelským organizacím odměnu ve výši až 16% z vyhraného sporu, kterou spotřebitelká organizace obdrží až po vyhraném řízení a odpuštění soudního poplatku, ale pro neziskovou organizaci je ovšem financování hromadných žalob a zejména zajištění přípravných fázi hromadného řízení, sběr dat a jejich vyhodnocení z vlastních zdrojů prakticky nemožné a nedostatek financí na vedení a přípravu hromadných řízení může představovat důvod, proč spotřebitelské organizace nebudou moci hájit práva spotřebitelů u soudu.
Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.
Investiční podvody
V době vysoké inflace a všeobecné nejistoty se investice stávají velmi populárním nástrojem jak zhodnotit své finance a zabránit inflaci v postupnému ohlodávání hodnoty úspor.
S tímto rostoucím zájmem o investice však přichází i podvodníci, kteří zneužívají skutečnosti, že pro mnoho lidí je investiční prostředí nové a složité. Proto se v tomto článku zaměříme na to, jak mohou investiční podvody vypadat, jak je odhalit a jak se proti nim bránit.
Reklamy, vyskakovací okna a e-maily
Velká část podvodníků láká své oběti pomocí různých typů internetových reklam. Ať už se jedná o reklamní příspěvky na Facebooku nebo jiných sociálních sítích, nebo o vyskakující okna, která se objevují typicky na zpravodajských webech, nebo i skrze nevyžádané reklamní emaily.
Většinu takových reklam spojují tyto znaky. Snaží se nalákat slibem vysokých výdělků. A tvrdí, že jsou podporovány nějakou autoritou, například vládou nebo prezidentem, nebo že stojí za nimi nějaká velká korporace – například ČEZ nebo Agrofert.
Podvodná reklama může typicky vypadat třeba takto:
Manipulace podvodníku
Po kliknutí na podobnou reklamu na Vás obyčejně vyskočí registrační tabulka, pro vyplnění kontaktních údajů, především telefonního čísla.
Právě na to se vám později podvodníci ozvou. Bohužel už dnes nelze spoléhat na to, že podvodníka v telefonu na první pohled poznáte. Podvodníci jsou většinou rodilí Češi nebo Slováci bez přízvuku, kteří mohou působit velmi přátelsky a profesionálně. Obyčejně mají nachystaný mnohastránkový scénář, podle kterého postupují a pomalu si Vás získávají na svou stranu. Velkou silou podvodníků je, že jsou velmi trpěliví a telefonáty s nimi tak mohou trvat až překvapivě dlouho, čímž ve vás dokáží vzbudit dojem, že se znáte už delší dobu a získat si tak vaši důvěru.
Podvodníci přitom během hovoru používají řadu manipulačních technik. Apelují na strach z inflace a nejistoty. Často apelují na emoce sliby vysokých zisků. Ukazují, jaké minulé příležitosti jste propásli a urgují abyste nepropásli další šance vydělat. Na konci hovoru tak často máte v podvodníka důvěru, pocit nadšení z celé nabídky a zároveň strach, že pokud nyní nezainvestuje přijdete o skvělou příležitost, jak vydělat a „porazit“ inflaci.
Falešné platformy
Podvodníci vám pak během telefonátu představí také svou webovou investiční aplikaci. Ta obyčejně vypadá velmi skutečně a přesvědčivě. Nejde tak pouze o amatérský narychlo vytvořený web, ale o sofistikovanou a profesionálně vytvořenou platformu, kterou lze od skutečných investičních stránek jen stěží rozeznat. Přesto je zde zásadní rozdíl – peníze na tuto stránku vložené, již nelze vybrat.
Propojení účtu s bankou
Poté co vám podvodník představí jeho falešnou stránku bude chtít, abyste si svůj nově založený investiční účet propojili s bankovním účtem.
Podvodník vás navede, abyste se přihlásili do internetového bankovnictví a zaslali peníze převodem na jim nadiktovaný účet. Ten bude většinou zahraniční, aby bylo pro policejní orgány co nejtěžší podvodníka vystopovat.
Jakmile jsou peníze odeslány je poslední možnosti záchrany zablokování podezřelé transakce bankou, to ovšem nefunguje vždy. Nižší částky pak banky obvykle neblokují.
Stále není konec!
Tím ovšem podvod bohužel nekončí. Odeslaná částka se vám totiž připíše na falešnou investiční platformu, třeba i se štědrým bonusem. S částkou pak můžete na této stránce disponovat a různě investovat, přičemž jde samozřejmě jen o pouhé divadlo.
Navíc to bude vypadat, že investování vám opravdu vynáší, můžete tak mít tendenci poslat i další peníze. Řada podvedených tak v této iluzi může vydržet i několik měsíců a že se jedná o podvod zjistí až když se poprvé pokusí o výběr svých peněz.
Jak podvod poznat?
Jak jste jistě pochopili, novodobé podvody už bohužel nejsou tak snadno prokouknutelné. Podvodníci se neustále překonávají a vytvářejí čím dál přesvědčivější iluze, jen aby z vás vymámili vaše peníze.
Je tedy třeba být vždy ostražití a raději neinvestovat na neprověřených stránkách. Vždy je dobré si pročíst recenze. A to nejen z investiční stránky, ty totiž mohou být falešné, ale i z nezávislých srovnávacích a hodnotících fór.
Také doporučujeme se vždy před velkou investicí poradit například s partnerem nebo blízkými. Investičně zkušenější blízcí vám pak jistě poradí také s výběrem té správné investiční platformy.
Závěr
Co říci závěrem? Snad jen, že je skutečně třeba být vždy na internetu opatrný. Pokud nás však někdo opravdu podvede a okrade, není to nikdy vina naší neopatrnosti. Je to POUZE vina podvodníka.
Pokud tak máte nějaký problém, byli jste podvedeni nebo si to třeba jen myslíte, neváhejte se obrátit na policii, svěřit se blízkým nebo si přijít pro radu do našeho sdružení. V každém případě je dobré celou věc řešit, neboť tím můžete pomoci jak sami sobě, tak dalším potenciálním obětem.
Za Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z. s.
Michal Bruzek
Odborný právní poradce
Co by nemělo být v nájemní smlouvě?
Nájemní smlouva představuje základní kámen vztahu mezi nájemcem a pronajímatelem. Je to právní dokument, který stanovuje podmínky pronájmu nemovitosti a určuje práva a povinnosti obou stran. Nicméně, ne všechny nájemní smlouvy jsou vytvořeny rovnocenně. Existují určité body, které by v nájemní smlouvě neměly figurovat, a mohou přivodit nepříjemnosti a nerovnováhu jedné nebo obou stran. V tomto článku se podíváme na to, co by se v nájemních smlouvách nemělo objevovat.
Zákony se obvykle snaží chránit tu stranu, která je ve vztahu slabší. V případě nájemní smlouvy se jedná o nájemce. Proto občanský zákoník říká, že v nájemní smlouvě nesmí být, ustanovení, která by nájemníka zkracovala na právech nebo mu ukládala nepřiměřené povinnosti. Tyto ustanovení v nájemních smlouvách jsou neplatná, takže se jimi nájemce nemusí řídit. Přesto se ale v praxi stává, že se v nájemních smlouvách objevují.
Příkladem takového ustanovení je zákaz mít v bytě zvíře. Právo na chov zvířete nájemce je dokonce přímo stanoveno v §2258 občanského zákoníku. Dále nájemce chrání výslovným uvedením toho, že pronajímatel nemůže dát do nájemní smlouvy bezpodmínečný zákaz podnikání nebo návštěv v bytě. Doba nájmu v nájemní smlouvě určena být nemusí. Pokud uvedena není, je nájem uzavřen na dobu neurčitou. Jako další zakázaná ustanovení zákon výslovně označuje také smluvní pokuty ukládané nájemci, či zákaz kouření.
Pronajímatelé někdy do smlouvy zkouší vložit i různé kuriózními požadavky a doufají v neznalost zákona nájemce. Stává se tak tedy, že se v nájemních smlouvách objevují body jako je třeba zákaz návštěv opačného pohlaví nebo příkaz uspat nemluvně do devíti hodin večer. I taková ustanovení nepřiměřeně zkracují nájemce na jeho právech a jsou samozřejmě neplatná.
Je nutné zdůraznit, že pokud se ve vaší nájemní smlouvě objeví některé ze zakázaných ustanovení, neznamená to, že je celá nájemní smlouva neplatná. Neplatné budou pouze tyto ustanovení. Pokud je nájem sjednán pouze ústně nebo není smlouva platná, může vznik nájmu zpochybnit nájemce jako slabší strana nájmu, pronajímatel tak učinit nemůže. Nájem je řádně uzavřen po uplynutí tří let od doby, kdy nájemce byt užíval bez písemné nebo bez platné smlouvy a zároveň se on i pronajímatel chovali způsobem, jako by nájem sjednán byl. V tomto případě však může být problém s dokazováním, a proto doporučujeme vždy uzavřít písemnou smlouvu.
Důležité je tedy si smlouvu před uzavřením vždy řádně přečíst. Ve smlouvě je dobré si ujednat jasně definující podmínky nájmu minimalizují riziko sporů. Jak jsme si vysvětlili v tomto článku, je dobré být obezřetný také k výše zmíněným zakázaným ujednáním.
Za Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z. s.
Barbora Červenková
Odborná právní poradkyně
Greenwashing
V posledních desetiletích došlo k výraznému vzrůstu veřejného povědomí o ochraně životního prostředí, o skleníkových plynech a o boji proti znečištění. Z ochrany životního prostředí se tak stalo téma, které u lidí nabylo mnohem většího významu. Najednou se stalo „in“ být ekologickým a šetrným k životnímu prostředí. Podle průzkumu z roku 2021 je pro 85 % spotřebitelů po celém světě ochrana životního prostředí důležitější, než pro ně byla před pár lety. Toho si všimlo i nemalé množství korporací, které začaly tento trend následovat, ať už zavedením šetrnější a méně znečišťující výroby, nebo změnou obchodní politiky. Některé společnosti ale tento trend zneužívají ve svůj prospěch a páchají tzv. greenwashing.
Jako greenwashing se označuje způsob zavádějícího marketingu, kterým se snaží společnost nabudit dojem, že podporuje ochranu životního prostředí, že jsou její produkty a způsob jejich výroby šetrné k životnímu prostředí a že se zásady a cíle společnosti zakládají na šetrnosti k přírodě. S takovými hodnotami se ale společnost ztotožňuje jen „na oko“ a ve skutečnosti dělá pro životní prostředí mnohem méně, než by se mohlo zdát. Tento pojem vymyslel ekolog Jay Westerveld ve své eseji z roku 1986, ve které se zabýval obchodními praktikami hotelů. Greenwashing vznikl spojením dvou slov, a to „green“, tedy zelený, což má představovat ekologii a ochranu přírody, a „whitewashing“, což je pojem, kterým se označuje manipulativní technika spočívající v ospravedlňování a zastírání různých politováníhodných a žalostných činů.
Greenwashing může mít různé podoby. Jedním z prvních příkladů, na který poukázal Jay Westerveld ve své eseji, je praktika, kdy hotely dávaly do pokojů cedulky, které nabádaly hosty k tomu, aby si nenechávali čistit ručníky každý den a místo toho je opakovaně používali. Důvodem měla být ochrana životního prostředí a šetření vodou, ve skutečnosti šlo ale pouze o způsob, jakým si hotely chtěly ušetřit práci s praním bez jakékoli námahy s jejich strany. Často pak tímto nebyla ani ušetřena voda a elektřina, ručníky se totiž stále musely i tak průběžně prát, takže by výsledkem bylo to, že by se pralo v poloprázdných pračkách za stejné spotřeby energií a vody.
V dnešní době se můžeme často setkat s greenwashingem na obalech produktů. Můžou tím být např. různé obrázky a označení, které mají evokovat ekologičnost a „zelenost“, např. „přírodní“, „bio“, „eko“, i když se jedná o zboží, které není v žádném případě šetrné k životnímu prostředí. Výrobci ekologicky náročných produktů často nadšeně poukazují na nepatrnou „zelenou“ vlastnost, kterou jejich produkty mají, přestože se jinak jedná o velice znečišťující výrobky. Greenwashing může být rovněž založen na polopravdách, např. když je výrobku napsáno, že je recyklovatelný, přestože jej lze recyklovat jen z části a není ani patrné, která jeho část recyklovat lze. Další kategorií pak mohou být např. marketingové kampaně velkých firem, které mají motivovat k recyklaci, k vybírání peněz na dobročinné účely a k dalším ekologickým činnostem, když jsou přitom samy velkým zdrojem znečištění. Příkladem je např. banka HSBC ve Spojeném království, která v roce 2022 zahájila reklamní kampaň, ve které poukazovala na své aktivity a přínos v boji proti klimatickým změnám. Co ale opomenula zmínit, je fakt, že rok zpátky provedla velké investice do rozvoje ropného a plynového průmyslu v řádech několika miliard amerických dolarů.
Greenwashing se bohužel stal poněkud rozšířenou praktikou. Pokud vám záleží na životním prostředí a chcete tomu tak i přizpůsobit své nákupní návyky, tak doporučuji, abyste si nejprve udělali malý průzkum toho, zda je vámi zakoupené zboží skutečně tak ekologické, jak se domníváte.
Za Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z. s.
Karel Bělák
Odborný právní poradce
Nový zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla
Dnem 1. 4. 2024 nabyl účinnosti nový zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (o tzv. povinném ručení), který byl publikován ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv pod č. 30/2024 Sb. Nová pravidla se týkají především minimálních limitů plnění, rozšíření okruhu osob s povinností uzavřít pojištění nebo také zelené (bílé) karty. Jaké významné změny pro nás nový zákon přináší a proč by měl zbystřit každý uživatel elektrokoloběžky či segwaye? To všechno se dozvíte v tomto článku.
Vyšší pojistné limity
Jednou z hlavních změn je zvýšení minimálních limitů pojistného plnění v případě újmy na zdraví, smrti nebo majetkové škody. Limity pojistného plnění představují maximální finanční částku, která je v případě škodné události vyplacena poškozenému. Nynější limit se ve všech případech zvyšuje z 35 milionů na 50 milionů Kč. Pokud dojde k dopravní nehodě, vztahuje se limit u újmy na zdraví nebo smrti na každého poškozeného. U majetkové škody je pak nový limit stanoven pro jednu škodní událost bez ohledu na počet poškozených osob. Zvýšení minimálních limitů se týká nejen nově uzavřených smluv, ale i těch dosavadních, u kterých k tomu došlo automaticky ze zákona.
Rozšíření definice vozidla
Další novinkou je změna definice vozidla, k němuž musí být pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „povinné ručení“) sjednáno. Za takové vozidlo se nově považuje každé motorové vozidlo určené k pohybu po zemi, jehož maximální konstrukční rychlost je vyšší než 25 km/h, nebo jehož provozní hmotnost je vyšší než 25 kg a maximální konstrukční rychlost vyšší než 14 km/h a dále také přípojná vozidla k těmto vozidlům. Tyto hodnoty přesáhne většina rychlejších a těžších elektrokoloběžek, motorových golfových vozítek, sněžných skútrů, zahradních traktůrků, ale i jednokolek, dvojkolek (segway) či trojkolek. Za nesplnění povinnosti sjednání povinného ručení hrozí ve správních řízení pokuta až ve výši 50 000 Kč.
Výjimka se pak vztahuje na vozidla, která se pohybují výhradně v uzavřených či veřejně nepřístupných prostorech a invalidní vozíky. Pokud tedy například zahradní traktor neopustí soukromý pozemek a nevyjede na veřejnou silnici, sjednání povinného ručení se jej netýká. Dále jsou povinnosti zproštěna elektrokola, protože jejich hlavním zdrojem energie je šlapání a nikoli přípojný elektromotor.
Kdo je nově zodpovědný za sjednání pojištění
Mimo to došlo ke změně určení osoby, která je zodpovědná uzavřít povinné ručení. Doposud měl povinnost uzavřít pojistnou smlouvu vlastník vozidla. Nově však tato povinnost dopadá na osobu provozovatele, protože ten má i odpovědnost za újmu způsobenou provozem vozidla. Ve většině případech je provozovatel a vlastník vozidla tatáž osoba, a tak k žádné faktické změně nedochází. Zpozornět by však měli provozovatelé vozidel na leasing, protože nově se povinnost sjednat povinné ručení zpravidla týká i jich. Všechno však závisí na konkrétních podmínkách, které si strany v leasingové smlouvě stanovily.
Konec papírové zelené karty
Poslední významná změna souvisí se zelenou (bílou) kartou, kterou se prokazuje platné pojištění vozidla. Od 1. října 2024 odpadne povinnost ji mít v tištěné podobě u sebe, což se však bude vztahovat pouze na české území. Nově si totiž policisté budou moci povinné ručení ověřit při silniční kontrole online pomocí informačních systémů. Pro cesty do zahraničí je však stále nutné mít zelenou (bílou) kartu u sebe v tištěné podobě.
Za Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z. s.
Erika Kerschbaumová
Odborná právní poradkyně
Nákup na Temu – aneb když nízká cena znamená velké riziko
Temu – název, který se poslední dobou neustále objevuje v online prostředí. Pokud se pohybujete na internetu nebo sociálních sítí, pravděpodobně jste narazili na jeho výrazné reklamní kampaně. Temu láká spotřebitele neuvěřitelně levnými produkty, které jsou jim předkládány ze všech stran. Za zdánlivě výhodnými nabídkami se ovšem může skrývat řada rizik a nebezpečí.
Co to vlastně je Temu?
Temu je čínské online tržiště, které se od loňského roku rozšířilo i do Česka. Jeho expanze však vyvolává určité kontroverze. Podle Asociace pro elektronickou komerci (APEK) Temu nedodržuje řadu pravidel stanovených českou a unijní legislativou. Na čínském online tržišti je možné nalézt téměř vše za podezřele nízké ceny. Temu ovládá online reklamní prostor a svými neobvykle levnými nabídkami láká zákazníky téměř ze všech směrů. E-shop Temu je v České republice dostupný jak na internetu, tak i ve formě mobilní aplikace.
Podezřele nízké ceny
Na Temu můžete nalézt široký sortiment produktů, zahrnující oblečení, doplňky do bytu, hračky, elektroniku nebo kosmetiku. Jedním z hlavních lákadel tohoto e-shopu jsou především až neuvěřitelně nízké ceny. Tato skutečnost přirozeně vyvolává spoustu otázek zejména ohledně kvality nabízeného zboží. Jedním z faktorů, který přispívají k těmto nízkým cenám, je skutečnost, že výrobní náklady nejsou příliš vysoké. To je způsobeno tím, že lidé, kteří se podílejí na výrobě daného produktu, nedostávají odpovídající plat. Tento jev je způsoben nízkými mzdami v některých zemích, kde se produkce zboží provádí, a také nedostatkem pracovních standardů a ochrany zaměstnanců. Tyto podmínky vedou ke snížení nákladů na výrobu a následně i k nižším cenám pro zákazníky.
Nekvalitní produkty
Jedním z hlavních problémů Temu je absence kvalitních produktů a nedodržování legislativních norem. Produkty často nejsou opatřeny patřičnými atesty, což může představovat zdravotní rizika, jež se mohou projevit až po delší době. Navíc mnohdy produkty neobsahují ani český návod k použití, což může vést spotřebitele k nebezpečnému užívání.
Nedodržování legislativy
Temu nedodržuje pravidla týkající se povinnosti poskytnout zákazníkovi veškeré nezbytné informace před a během nákupu. Tyto zákonem stanovené povinnosti buď vůbec neplní, nebo plní jen částečně a pro nakupujícího nejasným a nesrozumitelným způsobem. Tím se Temu dopouští klamání spotřebitele.
Temu také inzeruje slevy v rozporu se zákonem, jelikož slevy musí být vypočteny z nejnižší ceny, za kterou bylo zboží nabízeno během posledních 30 dní. Temu tyto ceny odvozuje z doporučených maloobchodních cen produktů. Společnost rovněž nedodává přesné informace o podmínkách odstoupení od kupní smlouvy, záruce a postupu při reklamaci. Z webových stránek není patrné, zda Temu funguje jako klasický e-shop nebo online tržiště, což je informace, která by měla být transparentně uvedena. Asociace pro elektronickou komerci (APEK) podala podnět na Českou obchodní inspekci, která se v současné době touto záležitostí zabývá.
Hrozba pro české e-shopy
Internetový obchod Temu má výrazný dopad na trh českých online obchodů, což způsobuje problémy především menším prodejcům, jejichž prodej je závislá na internetové reklamě. Temu využívá agresivní reklamní strategie, které mohou výrazně překročit reklamní rozpočty menších e-shopů. Důsledkem toho se tyto e-shopy mohou ocitnout v obtížné situaci a začít vykazovat ztráty, což může dokonce vést k jejich uzavření.
Kybernetická hrozba
Mobilní aplikace Temu shromažďuje rozsáhlé množství uživatelských informací, které následně přenáší na servery v Číně. Mezi tyto údaje patří zejména adresy, data narození, fotografie, historie prohlížeče a odkazy na sociální sítě. Aplikace má také přístup k mikrofonu, GPS lokalizaci a informacím o zařízení. Aktuálně probíhá vyšetřování Národním úřadem pro kybernetickou a informační bezpečnost kvůli podezření z neoprávněného prodeje osobních dat uživatelů.
Závěr
Na závěr bychom chtěli apelovat na všechny spotřebitele, aby byli obezřetní při nákupu na e-shopu Temu. I když lákavé nabídky mohou být poutavé, je důležité si uvědomit potenciální rizika spojená s nákupy na této platformě. Doporučujeme si pečlivě promyslet nákup na Temu, důkladně si prostudovat obchodní podmínky, zhodnotit kvalitu produktů a zvážit možná rizika v souvislosti s ochranou osobních údajů. Buďte při nákupu na internetu opatrní a raději dávejte přednost nákupu u důvěryhodných a ověřených prodejců.
Za Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z. s.
Klára Červinková
Odborná právní poradkyně
Zákaz HHC
V únoru tohoto roku schválila vláda nařízení č. 52/2024 Sb. měnící nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které rozšiřuje seznam psychotropních, a tedy zakázaných látek v příloze 4 tohoto nařízení o tři typy látek – HHC, HHC-O a THCP. Tato změna vešla v platnost dne 5. března 2024 publikací ve sbírce zákonů, přičemž účinnost nabyla dnem následujícím. Od 6. března 2024 tak jsou uvedené látky právně upraveny obdobně jako jiné drogy (např. THC) a podléhají regulaci zákonem č. 167/1998 Sb. (zákon o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů). Nebude-li v budoucnu rozhodnuto jinak, platí tento zákaz (prozatím) do 31. prosince 2024. Předpokládá se totiž, že od roku 2025 dojde k novele zákona o návykových látkách a tyto látky budou sice opět dostupné, nicméně přísněji regulovány, aby se předešlo například v minulosti vyskytlým případům jejich užívaní dětmi a z tohoto plynoucího možného nežádoucího ohrožení jejich zdraví (nebo dokonce i života).
Porušení právních předpisů spočívající např. v neoprávněném přechovávání návykové látky v malém množství pro vlastní potřebu je přestupkem a může být pokutováno příslušnými orgány veřejné správy. Pokud by se jednalo o přechovávání množství již většího než malého, mohlo by takové jednání naplnit i skutkovou podstatu trestného činu (ve smyslu § 284 trestního zákoníku – přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu). Případní výrobci, distributoři či prodejci by se mohli dopustit trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve smyslu § 283 trestního zákoníku, za který v základní skutkové podstatě hrozí trest odnětí svobody v délce jednoho až pěti let nebo peněžitý trest.
Tímto chceme především apelovat na spotřebitele, aby při případném styku s nejen v tomto článku uvedenými, ale jakýmikoliv návykovými látkami dbali zvýšené opatrnosti, dodržovali právní předpisy, a tím především chránili své zdraví a zdraví svých blízkých.
Za Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.
Jan Solanský
odborný právní poradce
