Menu

Články

Kampaň ReadyForLife

Vážení přátelé,

Naše patnerská organizace ANNO JMK se v roce 2020 stala partnerem mezinárodního projektu Ready for life, spolu s iniciátorem projektu ZIPCEM – Združeniem informačných a poradenských centier mladých na Slovensku a Asociací pro podporu informačních center pro mládež v ČR.
Dne 22. 4.2021 byla spuštěna kampaň na ReadyForLife!

Veškeré informace najdete na :WEB: www.readyforlife.tips  a FB: https://www.facebook.com/readyforlife.sk.cz ,IG: https://www.instagram.com/readyforlife.sk.cz/

Ing. Jaromír Hron předsedka ANNO JmK

Gerta Mazalová Předsedkyně  SOS-Asociace, z.s.

Nákup potravin distanční smlouvou

Zapříčením koronaviru vzrostlo objednávání si potravin nebo jídla obecně distanční formou, přes internetové e-shopy a mobilní aplikace. Tím dochází k uzavření tzv. distanční smlouvy, která umožňuje uzavřít smluvní vztah, aniž by strany byly současně fyzicky přítomné. Jedná se o známé e-shopy typu Rohlik.cz, Košík.cz, ale také o kamenné řetězce a supermarkety jako Tesco nebo Albert, které nabízející dovoz nákupu až k vám domů. Kromě těchto řetězců můžeme pod nákup touto formou zahrnout i rozvoz pizzy či jídla kurýrem přes různé aplikace, ale také telefonicky přímo z konkrétní restaurace.

Nejčastějším způsobem pro nákup základních potravin, jako běžného nákupu jsou využívány právě výše zmiňovaní obchodníci. Jejich e-shopy či mobilní aplikace jsou velmi intuitivní a zákazníka navedou. Celý proces začíná vybíráním produktů a jeho přidáváním do košíku. Zboží je roztříděno do různých kategorií podle typu a samotné přidávání do košíku je stejné jako v jiných e-shoppech. U každého produktu najdete cenu za kus nebo za kilogram, jeho původ, složení a informace o dodavateli.  Poté je zákazník vyzván, aby vyplnil své iniciály a adresu, kam bude zboží doručeno. Podle prodejce se liší i způsob doručení. Většinou si můžete vybrat, kam kurýr nákup doveze, do kterého patra vynese, anebo kde bude nákup uložen a zde si jej poté spotřebitel vyzvedne. Podle toho se také liší minimální cena nákupu, pro kterou je možné objednávku vytvořit. Nakonec si zákazník vybírá den a čas, kdy bude zboží doručeno nebo k vyzvednutí. Způsobem dopravy, a především časem je také ovlivněna výsledná cena. Ve frekventované časy je cena vyšší, v méně obvyklé časy zase menší.

Nutno podotknout, že tyto řetězce nemají aktuálně rozvoz po celé republice, pouze v okolí velkých měst. Košík s Rohlíkem jsou podobní, snaží se nabízet především farmářské produkty a potraviny lokálních pěstitelů či chovatelů. Oproti tomu Tesco nabízí to, co najdete v kamenných prodejnách. Pokud platíte nákup online kartou stává se, že prodejce zablokuje na kartě částku o něco vyšší. To kvůli ceně např. za kilogram masa, která se může do data odeslání měnit a rozdíl ve výsledné ceně je vám poté vrácen na kartu zpětně.

S nákupem potravin distančně se váží i některé právní aspekty. Například po dokončení objednávky je obchodník povinen neprodleně potvrdit její přijetí. Horší je to v těchto případech s odstupováním od smlouvy. Podle § 1837 spotřebitel nemůže odstoupit od smlouvy v případech, kdy zboží podléhá rychlé zkáze. Zejména tedy potraviny, ale i třeba právě pizza, která je vám dovezena přímo z pece. To stejné platí, pokud si například přes některý z výše uvedených e-shopů neobjednáte jen potraviny, ale i časopisy, noviny, CD a DVD s hudbou nebo filmy či programy. Případně zboží, které je prodáváno v hygienickém obalu a následně spotřebitelem vyňato, například takový zubní kartáček.

Jiné je to s reklamací. Podle § 2161 občanského zákoníku prodávající odpovídá spotřebiteli za to, že zboží nemá vady, a to zejména v době, kdy si spotřebitel věc převzal. Toto ustanovení se váže právě i na potraviny. Prodejci však často ve svých obchodních podmínkách na toto upozorňují. Zároveň jsou ochotni si zboží, které se vám nezdá nebo neodpovídá popisu, vyměnit, případně si ho odvézt a vrátit vám peníze. Proto je potřeba si nákup ihned po dovezení překontrolovat. Pokud již kurýr odjel a Vy zjistíte nedostatky, neváhejte se obrátit přímo na prodejce.

Jan Ponížil

Právní poradce

Vouchery a jejich uplatnění – LEX Voucher versus Voucher

O této problematice hovořila naše vedoucí poradny v Praze Mgr. Alena Máčová dne 1. 4. 2021 v TV NOVA v pořadu Snídaně s novou. Pro předplatitele je možné rozhovor shlédnout na voyo.nova.cz.

Jaký poukaz na zájezd mám doma?

Od začátku pandemie uplynul již více než rok. Pandemie s sebou přinesla mnoho nových situací a problémů, na které nebylo možno dát jasnou odpověď. V prvních měsících byl v souvislosti s omezením pohybu zcela ochromen cestovní ruch a ani v letních měsících nebyla situace ohledně zájezdů do ciziny ideální. Statisíce spotřebitelů se tak ocitli v nepřehledné situaci, kdy nevěděli, jak mají postupovat dále. Zda je lepší své zájezdy doplácet, nebo zájezd raději v předstihu zrušit anebo zda není lepší přijmout lákavou nabídku cestovních kanceláří na vystavení poukazu, ve kterém budou jejich peníze zcela bezpečně uloženy.

Naše organizaceSdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s. od začátku pandemie problematiky spojenou se zájezdy pečlivě sledovala a snažila se spotřebitelům, kteří se na nás obraceli, poskytovat jasné informace o nastalé situaci, dle kterých se mohli spotřebitelé rozhodnout, jakým způsobem budou vůči cestovní kanceláři postupovat. Spotřebitele jsme také poučili o tom, kdy mají právo na vydání poukazu dle zákona Lex voucher, kdy naopak musejí zaplatit CK stornopoplatky nebo kdy je nutné přijmout poukaz, který vydala sama cestovní kancelář.

Poukazy vydané dle zákona Lex voucher

Za nekonané zájezdy, které byly zrušeny z mimořádných a nevyhnutelných okolností, které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu ať ze strany zákazníka nebo ze strany CK, mohly CK vydat zákazníkům tzv. Lex voucher. V případě těchto poukazů nemají zákazníci povinnost vybrat si jiný zájezd, a pokud se tak nestane, mají cestovní kanceláře povinnost vrátit peníze za zaplacené zájezdy ve lhůtě od 1. 9. 2021 do 14. 9. 2021. Na jaře minulého roku, kdy byl tento zákon přijat, se samozřejmě počítalo s tím, že v zimní sezóně 2020/2021 bude již situace ohledně koronaviru v pořádku a cestovní kanceláře budou pořádat své zájezdy bez větších omezení. To se ale bohužel nestalo, a proto budeme netrpělivě očekávat, jakým způsobem budou cestovní kanceláře po 31. 8. 2021 peníze svým zákazníkům vracet.

Poukazy, které vydaly samy cestovní kanceláře, a které se neřídí zákonem Lex voucher

Pokud zákazníci zrušili svůj zájezd v době, kdy ještě nebylo jasné, že se konkrétní zájezd nebude konat, odstupovali tak od smlouvy o zájezdu se zaplacením stornopoplatků, které byly často velmi vysoké. Aby zákazníci nemuseli tyto stornopoplatky platit, cestovní kanceláře jim nabídly vydání poukazů na částku, která byla za zájezd zaplacena. Protože zde při zrušení zájezdu ze strany zákazníků nebyly ještě dány podmínky pro to, aby bylo možné odstoupit bez stornopoplatků, nemohly zákazníci od cestovní kanceláře získat poukaz Lex voucher.

Rozdíl oproti poukazům od cestovních kanceláří a poukazu Lex voucher je především ten, že tyto první poukazy nejsou proplatitelné a je nutné je využít na náhradní zájezd, a to do konkrétního daného termínu, např. do konce roku 2021.

Současné problémy s poukazy

Naše rady a informace se bohužel nemohly dostat ke všem zasaženým spotřebitelům. V současné době, kdy se blíží další letní sezona a kdy se zákazníci cestovních kanceláří začínají zajímat o možnosti využití svých poukazů, ve kterých mají uložené nemalé finanční částky, se na nás začínají obracet především ti spotřebitelé, ke kterým se naše informace včas nedostaly. A proto bohužel přibývá stížností spotřebitelů, kteří teprve nyní s velkým úžasem zjišťují, že jim doma několik měsíců neleží poukaz Lex Voucher, ale poukaz, který vydaly samy cestovní kanceláře a které se řídí jen jejich podmínkami. Naše sdružení zastává názor, že pokud spotřebitel přijal díky nejasným informacím od cestovních kanceláří jejich poukaz, ačkoli měl právo na vydání poukazu Lex Voucher, měl by mu být poukaz Lex voucher vydán dodatečně. Situace v prvních měsících pandemie byla velice nejasná a informace, které cestovní kanceláře svým klientům poskytovaly, byly velice matoucí. Cestovní kanceláře se v této době snažili, aby zákazníci přijali poukaz, který je neproplatitelný a z kterého pro cestovní kanceláře plyne více výhod. Závazně rozhodnout a stanovit povinnost vydat dodatečně spotřebiteli poukaz Lex voucher může bohužel jedině soud.

Problémy, které smluvní vouchery přinášejí, spočívají v jejich omezené platnosti trvání. Situace ohledně coronaviru je bohužel stále velice špatná a mnoho zákazníků nebude chtít z obav o své zdraví a díky různým omezením, které panují v zahraničních destinacích, tyto poukazy v době jejich platnosti využít. Nastává tedy otázka, zda budou cestovní kanceláře prodlužovat platnost svých poukazů, nebo budou nutit své zákazníky odjíždět do destinací, kde je nutné nosit po celou dobu roušky, kde nebudou otevřeny restaurace, bary, muzea a další služby, jejichž využívání ke spokojené dovolené patří? Jak se k této situaci cestovní kanceláře postaví? Na závěr mi zbývá jen dodat, že naše sdružení doufá, že cestovní kanceláře se budou snažit svým zákazníkům vyjít co nejvíce vstříc.

Mgr. Alena Máčová

Vedoucí osobní poradny v Praze

Zpoplatněné pozemní komunikace a elektronické dálniční známky

Na českých silnicích se můžeme setkat se dvěma druhy zpoplatnění, které se liší podle způsobu vyměření a druhů vozidel, pro které jsou určeny. První z nich je mýtné, které je stanoveno dle typu vozidla a ujeté vzdálenosti po pozemní komunikaci, a to dle § 20 odst. 2 písm. a) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v aktuálním znění. Druhý typ zpoplatnění je definován v písm. b) stejného ustanovení, a to jako časový poplatek, který je stanoven podle časového období užívání pozemní komunikace.

Mýtné se dle § 22 zákona o pozemních komunikacích vztahuje na motorová vozidla s nejméně čtyřmi koly, která mají maximální povolenou hmotnost vyšší než 3,5 tuny. Do této kategorie patří zejména kamiony a různá nákladní vozidla.

Časový poplatek může být dle § 21 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích využit pro motorové vozidlo s minimálně čtyřmi koly, jehož hmotnost nepřesahuje 3,5 tuny. Tato kategorie je tedy významná především pro řidiče osobních automobilů a menších dodávek. To mimo jiné znamená, že motocykly poplatek k datu zveřejnění tohoto článku hradit nemusí.

Časový poplatek lze uhradit na jeden rok, třicet dnů, anebo deset dnů, a to dle § 21 odst. 2. To bylo do konce loňského roku realizováno dálničními známkami, které se lepily za okno motorového vozidla. Od ledna letošního roku se časový poplatek hradí prostřednictvím elektronické dálniční známky. Ty je možné zakoupit prostřednictvím internetové stránky https://edalnice.cz/, nebo také na České poště či čerpacích stanicích EuroOil. Pro nákup je také možné využít samoobslužné kiosky, které se nacházejí v příhraničních oblastech.

Kromě motocyklů, které nespadají ani do jedné z kategorií, jsou dle § 20a zákona o pozemních komunikacích od hrazení poplatků také osvobozeny některé další kategorie vozidel, které by jinak poplatky hradily. Kromě různých složek státu, jako např. hasičské záchranné sbory, policie, vězeňské služby atd., jsou od poplatků osvobozeny také elektromobily, vozidla na vodík a tzv. hybridy, jejichž hodnota emisí CO2 nepřesahuje 50g/km, dále historická vozidla a vozidla, které provozují těžce zdravotně postižení držitelé průkazu ZTP, popř. osoby jim blízké.

U elektromobilů je oproti předchozím rokům rozdíl v tom, že musí být buď opatřeny speciální státní poznávací značkou (začínající písmeny „EL“), nebo musí být jejich SPZ spolu s důvodem pro osvobození oznámena Státnímu fondu dopravní infrastruktury. Není tedy možné důvod pro osvobození prokazovat až u případné silniční kontroly, kdy dříve stačilo ukázat technický průkaz o vozidle, kde jsou uvedeny potřebné informace.

Nespornou výhodou elektronické dálniční známky je to, že platí od data, které je možné si zvolit až tři měsíce po datu koupě. To znamená, že roční dálniční známka zakoupená např. v květnu 2021 bude platit až do května 2022 a nikoliv pouze do 31. ledna 2022, jak tomu bylo za dřívější podoby dálničních známek. V případě, že je začátek platnosti dálniční známky takto posunut, je také možné opravit chybně zadanou SPZ, což v případě okamžitého začátku platnosti nejde. To neplatí v případech, kdy je známka zakoupena prostřednictvím obsluhy výdejních míst (např. na čerpacích stanicích). V takovém případě je možné chyby opravit pouze do 15 minut od zakoupení známky, a to opět v místě prodeje.

Na závěr by bylo dobré zmínit to, že od nákupu dálničních známek přes internet není možné odstoupit do 14 dnů od koupě. Jelikož v tomto případě jde o poplatek státu, nejedná se o spotřebitelský vztah, který pro takové odstoupení od smlouvy vyžaduje § 1829 zákona č. 89/2012 sb., občanský zákoník.

Jakub Naiman

Odborný právní poradce

Odstoupení od smlouvy o neúčelovém spotřebitelském úvěru

Odstoupení od smlouvy o neúčelovém spotřebitelském úvěru

Právní zakotvení spotřebitelského úvěru

Obecně je spotřebitelský úvěr zakotven v zákoně o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., který garantoval výhodnější postavení spotřebitele při odstoupení od smlouvy. 

Co spotřebitelský úvěr znamená?

Spotřebitelský úvěr je v zákonně definován, jakožto odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Nutno podotknout, že se jedná o úvěr, který je výhradně poskytován spotřebiteli, to znamená fyzické osobě, která jedná mimo své podnikání.

Výhody a nevýhody neúčelového spotřebitelského úvěru?

Samotný název napovídá, že neúčelový úvěr se neváže na konkrétní věc, tzn. že spotřebitel s daným úvěrem může naložit dle libosti. Věřiteli tedy nemusí dokazovat, na co úvěr využil. Nicméně neúčelový úvěr bývá zpravidla méně výhodný než účelový úvěr a úroková sazba neúčelových spotřebitelských úvěrů se pohybuje okolo 15 % p. a.

Náležitosti smlouvy o spotřebitelském úvěru

Zákon o spotřebitelském úvěru stanovuje formální náležitosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Smlouva musí být vždy uzavřena v písemné podobě, nicméně zákonná úprava nestanovuje následek neplatnosti při jeho porušení. Věřitel má povinnost spotřebiteli poskytnout informace stanovené zvlášť pro smlouvu o spotřebitelském úvěru, smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě možnosti přečerpání i smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě možnosti překročení.

Smlouva jako taková musí obsahovat informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů (RPSN) nebo konečnou částku, kterou má spotřebitel zaplatit. Pokud by některá z výše zmíněných informací chyběla v písemné formě nebo písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je tzn. “repo sazba“ (základní sazba) uveřejněná ČNB, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, pokud nebyla sjednána nižší zápůjční úroková sazba.  

Mezi povinné informace uváděné v reklamě s číselným údajem o nákladech, jako například celková výše a doba trvání spotřebitelského úvěru a informací trvale přístupných spotřebiteli, zejména se jedná o kontaktní údaje a dobu trvání spotřebitelského úvěru. Zákon též stanoví náležitosti předsmluvních informací, poskytovaných a náležitě vysvětlených prostřednictvím speciálních formulářů, které jsou přílohami zákona o spotřebitelském úvěru a informace poskytované během trvání závazku, příkladem může být částka a datum čerpání spotřebitelského úvěru.

Mohu od smlouvy odstoupit?

Spotřebitel má právo od smlouvy o spotřebitelském úvěru odstoupit bez udání důvodu, a to ve lhůtě 14 dnů ode dne jejího uzavření. Pro odstoupení od smlouvy je zákonem stanovená písemná forma a stanovená lhůta má procesní povahu (tzn. odstoupení od smlouvy stačí odeslat v poslední den lhůty).

Pokud by však smlouva neobsahovala výše zmíněné formální náležitosti smlouvy, lhůta pro odstoupení od smlouvy neskončí dříve než 14 dnů poté, co spotřebitel od věřitele obdrží v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat zhojení dané smlouvy.

Důsledky odstoupení od smlouvy

Odstoupením od smlouvy je spotřebitel povinen věřiteli zaplatit jistinu, a to nejpozději do 30 dnů ode dne odeslání odstoupení. Spotřebitel má povinnost zaplatit věřiteli úrok ode dne čerpání spotřebitelského úvěru do zaplacení jistiny.  Tento úrok je ve výši věřitelova nároku, který by jinak vznikl, kdyby k odstoupení od dané smlouvy nedošlo. Věřitel nemá právo požadovat po spotřebiteli žádné další plnění, výjimkou je však náhrada nevratných poplatků zaplacených věřitelem orgánu veřejné správy.

Ivana Kloudová

právní poradkyně

Přepravní smlouva nejen v době covidové

Přepravní smlouva nejen v době covidové

Cestování, jako jedno z nejrizikovějších aktivit za doby pandemie, zaznamenalo během roku zásadní vývoj, který můžeme spatřit jak ve formě poklesu poptávky nebo též při pohledu na nové povinnosti cestujících.

Přepravní smlouva je jedním z typových závazků, které nalezneme v občanském zákoníku. Na úvod upozorníme, že samotným nástupem do vlaku vzniká konkludentně smlouva mezi cestujícím a přepravcem. Tento fakt si ne každý cestující uvědomuje, ale skutečně nástupem do přepravního prostředku dochází k uzavření smlouvy. Tento závazek se mimo jiné řídí smluvními přepravními podmínkami, které můžeme nalézt na internetových stránkách přepravce nebo na pobočce.

V době pandemie se do již zmíněných smluvních přepravních podmínek, jakožto části ujednání smlouvy mezi přepravcem a cestujícím, dostávají v minulosti nevídané ustanovení, které mají nároky na cestujícího především v zájmu veřejného zdraví.

Zcela typické je ustanovení povinnosti cestujícího nosit ochranné pomůcky, resp. nyní respirátory třídy FFP2 či nanoroušky. Pojďme se pozastavit na praktičností speciální smluvní úpravy, která je duplicitní k úpravě nařízení Ministerstva zdravotnictví ČR. Přepravci se totiž skrze toto funkční ustanovení mohou vyhnout řešení vleklejších sporů s Policií ČR při vymáhání povinnosti stanové nařízením. Toto ustanovení má totiž důsledek takový, že při porušení této povinnosti má oprávněná osoba přepravce právo vyloučit cestujícího z přepravy, a to i bez asistence Policie ČR a též bez kompenzace. Taky je vhodné si uvědomit následnou sankční stránku věci. Pokud by cestující odmítl uposlechnout vykázání z přepravy tak mu hrozí až desetitisícové pokuty za zpoždění z důvodu vykázání z přepravy.

Dále můžeme vidět v mezinárodní letecké přepravě zajímavý trend, a to ustanovování povinnosti cestujícího podstoupit test před nástupem na palubu. Bez negativního testu na koronavirus spousta leteckých společností neumožňuje nástup do letadla. Tento fakt si však někteří spotřebitelé neuvědomují. Vycházejí totiž mylně pouze například z cestovatelských map, které někdy ukazují povinnost postoupit testování až v samotné zemi. Musíme konstatovat, že při cestování v této turbulentní době je nutné nejenom sledovat předpisy jednotlivých států pro vstup na jejich území, ale též samotné smluvní podmínky přepravce.

Můžeme očekávat, že než pandemie skončí, tak změny smluvních přepravních podmínek budou stále vcelku časté, proto doporučujeme spotřebitelům se informovat o zvláštních podmínkách právě u přepravce.

Jan Tomeček

Právní poradce

Označování (nejen) zdravých potravin

Označování (nejen) zdravých potravin

Označování potravin je velmi složitou tematikou potravinového a spotřebitelského práva. Mimo uvedení data spotřeby či výživových údajů je třeba u potravin dbát na uvedení spousty dalších potřebných informací, aby spotřebitel dobře věděl, co si kupuje.

Při nákupu potravin si jako první zpravidla všímáme obalu, jenž je pro nás jako pro spotřebitele základním zdrojem informací o dané potravině. To, co musí být na výrobku uvedeno, upravuje obecně pro všechny členské země evropská legislativa a podrobněji pak jednotlivé národní legislativy.

Z obecného hlediska platí, že informace uváděné na potravinách musí být čitelné, dostatečně srozumitelné, a také musí být uvedeny v jazyce srozumitelném pro zemi, ve které se prodávají.

V žádném případě nesmějí tyto údaje uvádět spotřebitele v omyl. Pod tímto si můžeme představit to, že charakteristika výrobku nesmí slibovat účinky, které daný výrobek nemá. Dále není vhodné, aby bylo na obalu zdůrazněno, že má daná potravina vlastnosti, jimiž se vyznačují všechny podobné potraviny od jiných výrobců, především v případě přítomnosti či nepřítomnosti určitých složek.

Za informace o potravině odpovídá provozovatel podniku, pod jehož jménem nebo obchodním názvem se potravina prodává.

Mezi povinné údaje, které musí být na obalu vyznačeny patří: název a složení (včetně množství jednotlivých složek) potraviny, zvýraznění složek způsobujících alergie či nesnášenlivost, čisté množství potraviny, datum minimální trvanlivosti nebo datum spotřeby, podmínky uchování a použití, výživové údaje, země původu, v určitých případech návod pro přípravu a u alkoholických nápojů skutečný obsah alkoholu v procentech.

V lednu 2021 zveřejnila Evropská komise k projednání novou iniciativu týkající se označování potravin, která se zaměřuje na potraviny s výživovými a zdravotními tvrzeními. Jejím cílem je vytvořit tzv. výživové profily o složení potravin, které by mohly omezit propagaci potravin s vysokým obsahem soli, tuku nebo cukru. Navrhuje se například zavedení povinného označování nutričních údajů na přední straně obalu, rozšíření povinnosti uvádět informace o původu na další produkty a revize pravidel vyznačování data spotřeby.

Označování speciálních potravin

Mimo jiné se často na obalech potravin můžeme setkat se štítky označujícími potraviny, které usnadňují nákup spotřebitelům se speciálními požadavky na výživu. Mezi tato označení patří například tzv. „V-Label“. Značka V-Label je mezinárodně uznávaný symbol a označuje produkty vhodné pro vegany a vegetariány.

Pro osoby trpící celiakií je důležité označování bezlepkových potravin, které také upravuje speciální nařízení. V tomto případě se označení liší dle obsahu lepku v dané potravině na „bez lepku“ nebo „s velmi nízkých obsahem lepku“. Správné označení je u těchto výrobků velmi klíčové, protože chyba v označení může kupujícímu způsobit nepříjemné až nebezpečné zdravotní potíže.

Kateřina Kotrlová

Právní poradkyně

Zdroje:

https://www.bezpecnostpotravin.cz/kategorie/oznacovani-potravin.aspx?count=20
https://www.komora.cz/legislation/eu-7-21-oznacovani-potravin-a-stanoveni-vyzivovych-profilu-t25-1-2021/
http://www.szu.cz/tema/bezpecnost-potravin/do-brezna-2021-se-efsa-vyjadri-k-oznacovani-na-predni-strane
https://www.szpi.gov.cz/clanek/oznacovani-potravin-z-hlediska-obsahu-lepku.aspx

Bio či NEbio?

Bio či NEbio?

V praxi se při nakupování potravin také často setkáváme s biopotravinami. Často se však stává, že zaměňujeme pojmy „zdravý“ a „bio“. Pod pojmem „bio“ si častěji představíme „lepší“ alternativu něčeho, co bio není. Co si tedy můžeme pod pojmem biopotravina představit a co od ní můžeme očekávat?

Bio potravina je produkt vyprodukovaný v souladu s požadavky platné legislativy pro ekologickou produkci. Jedná se především o ovoce, zeleninu, mléko a mléčné produkty, pečivo, vejce, maso, a podobně. V dnešní době je sortiment biopotravin velmi široký, avšak stále mírně oproti jiným zemím zaostává, některé biopotraviny se k nám stále musí dovážet ze zahraničí.

V České republice je podíl biopotravin oproti celkové spotřebě potravin velmi nízký, pohybuje se okolo 1 %. Povědomí spotřebitelů o bioproduktech totiž není příliš velké. Problémem je také zvýšená cena bioproduktů. Bioprodukty jsou však ve srovnání s těmi „nebio“ mnohem kvalitnější a důvodem vyšší ceny je větší náročnost a nákladnost jejich zpracování.

Typickým příkladem zvýšené ceny je bio drůbeží maso a vejce. Na rozdíl od drůbeže chované v klecích je tato drůbež chována ve volném výběhu a její život je mnohem delší.

Biopotraviny jsou vyráběny bez použití konzervantů, barviv, dochucovadel a nesmí obsahovat chemické látky a geneticky modifikované suroviny. Bio ovoce a zelenina jsou pěstovány v ekologickém zemědělství a nejsou chemicky ošetřovány.

Biopotravina je pro naše tělo zpravidla přirozenější a v určitých případech zdravější. Výzkumy prokázaly, že biopotraviny mají zpravidla lepší výživovou hodnotu, především vyšší obsah vitamínů a minerálních látek. Bio zelenina obsahuje o 50 % méně pesticidů než konvenční zelenina.

A jak je spotřebiteli zaručeno, že kupuje bioprodukt? Pro rozpoznání biopotravin je velmi důležité jejich označení, které musí být v souladu s nařízením Rady Evropy a Komise EU, a také se zákonem č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství. Na obalu produktu označeným jako bio musí být: evropské logo, kód kontrolní organizace, informace o původu surovin a v případě české produkce musí být biopotravina označena českým národním logem. Každý producent biopotravin musí být registrován v Registru podnikatelů, ve kterém si spotřebitel může oprávnění a certifikát daného prodejce ověřit.

Kateřina Kotrlová

Právní poradkyně

Zdroje:

http://eagri.cz/public/web/mze/potraviny/znacky-kvality-potravin/biopotraviny/
https://www.bezpecnostpotravin.cz/kategorie/biopotraviny-(bio).aspx

NÁHRADA ŠKODY Z DŮVODU PORUŠENÍ POVINNOSTI ÚDRŽBY CESTY

Každému z nás se to nejspíš už někdy stalo – napadnutý sníh, namrzlý chodník a veškeré naše smysly soustředící se na to, abychom se v pořádku a bez újmy dostali na bezpečnější část cesty. Když se ale z poklidné procházky stane nebezpečná výprava, která vyústí naším pádem a zraněním, můžeme po někom požadovat náhradu škody?

Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jako „silniční zákon“) stanovuje povinnost vlastníkům pozemních místních komunikací, silnic a dálnic (státu, krajům, obcím) pečovat o typově významné komunikace, a zajistit tak jejich bezpečné užívání jejich uživatelům, včetně chodců. Tuto povinnost silniční zákon shrnuje pod pojem „správa“ komunikace, pod kterou patří zejména pravidelné a mimořádné prohlídky, údržba a opravy. Vlastník komunikace je mimo jiné také povinen, aby zajistil schůdnost chodníku. Chodcům tedy musí stav chodníku umožňovat bezpečný pohyb.  Závadou ve schůdnosti pozemní komunikace se pak rozumí natolik významné změny schůdnosti, že chodec ani při obezřetné chůzi respektující technický stav chodníku či povětrnostní situaci a její důsledky, nemůže jejich výskyt předpokládat a účinně na ně reagovat.

Tato povinnost správy ale neplatí absolutně pro všechny chodníky. Silniční zákon umožňuje krajům a obcím vyjmout za určitých podmínek některé komunikace ze zimní údržby, u kterých obec nebo kraj usoudí, že mají malý dopravní význam.

Silniční zákon ukládá povinnost vlastníka chodníku k náhradě škody, jejíž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku. Z této povinnosti se vlastník chodníku může vyvázat, pokud prokáže, že nebylo v jeho možnostech tuto závadu odstranit, v případě vady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni upozornit. Chodec má také tzv. prevenční povinnost, pod kterou se skrývá například to, že chodec by měl přizpůsobit svou obuv, rychlost a způsob chůze situaci, která zrovna venku je. Pokud tedy chodec věděl, jaké podmínky venku panují, této situaci se přizpůsobil, a přesto nemohl předpokládat existenci významné změny ve schůdnosti, která byla příčinou jeho pádu (například uklouznutí na ojedinělé kluzké ploše), přichází v úvahu odpovědnost vlastníka chodníku.

S posouzením, kdy vlastník zanedbal správu chodníku a naopak nakolik chodec měl nebo mohl vzniklou situaci předvídat, to není jednoduché. Pokud by chodec totiž nedodržel jeho prevenční povinnost, je možné, že se to projeví vzhledem ke konkrétní situaci ve snížení, nebo dokonce vyloučení povinnosti obce k náhradě škody z důvodu spoluúčasti chodce na vzniku škody s ohledem na míru spoluúčasti.

Kamila Sůkopová

Právní poradkyně

Carsharing aneb bezstarostná alternativa vlastnění automobilu

Už i česká města zachvátil v posledních letech fenomén sdílených dopravních prostředků. Ve městech se velké oblibě těší zejména systém sdílení kol. Víte však, že stejný koncept existuje také v případě aut?

Lidem jsou zcela jistě dobře známy klasické autopůjčovny. Jejich koncept fungoval na principu, že auto po sjednané době vrátíte na místo, kde jste si jej půjčili. Nevýhodou konceptu byl kromě limitace místech také čas, ve který jsme auto museli vrátit. V opačné případě se cena značně navyšuje. V turistických oblastech je běžně možné vrátit auto i na další pobočce provozovala sítě autopůjčoven.

V posledních letech se však začal uplatňovat mnohem volnější režim carsharingu. Auto je možné vrátit v jakékoliv vyznačené zóně. Mnohem jednodušší je tak i vypůjčení vozidla. Nemusíte pro auto zajíždět na pobočku autopůjčovny. Je dost možné, že vozidlo bude parkovat na ulici nebo parkovišti poblíž bytu.

Rychlá dostupnost jízdy je sice obrovským lákadlem, ale přinejmenším před prvním půjčením vozidla se bez registrace neobejdete. Založit si účet u carsharingové společnosti lze snadno přes internet. Následuje krok ověření, kdy je nutné zaplatit registrační poplatek a ověřit totožnost zasláním kopie řidičského a občanského průkazu. Některé společnosti po registraci zasílají čipové karty k odemčení vozidla, dnes jich však stále více používá mobilní aplikace.

Samotná cena se pak liší podle tarifů dané společnosti. Například v Brně velmi populární společnost AJO umožňuje platby prostřednictvím předplatného nebo i variantu jednorázových plateb autorizovanou kartou. V tarifních cenách bývá běžně zahrnuto povinné ručení, havarijní pojištění, dálniční známka pro území ČR, palivo a půjčovné. V autech se běžně nacházejí tankovací karty, prostřednictvím kterých dochází k úhradě paliva na čerpacích stanicích.

Zájemce o zapůjčení sdíleného vozu je v pozici spotřebitele. Zákon ukládá carsharingovým společnostem povinnost poskytnout spotřebiteli čtrnáctidenní lhůtu k vrácení předplatného bez udání důvodu. Množství carsharingových společností jde nad rámec zákonných povinností a poskytuje spotřebitelům možnost odstoupit od rámcové smlouvy do 30 dnů bez udání důvodu. Jednotlivé výpůjčky vozidla jsou uskutečňovány na základě smlouvy o nájmu vozidla.

Alternativou je rovněž takzvaný peer-to-peer carsharing. Jde o variantu sdílení automobilů mezi lidmi. Majitelé, kteří svá vozidla plně nevytěžují, je za poplatek nabízejí uživatelům, kteří mají zájem o půjčení vozidla. Na tomto principu v České republice funguje platforma HoppyGo.

Carsharing tak ve výsledku může být skvělou alternativou k hromadné dopravě, drahým taxislužbám nebo k samotnému vlastnictví auta. Perspektivní je zejména ve vztahu k příležitostným řidičům ve velkých městech nebo k turistům.

Tomáš Kubečka

Právní poradce