Menu

Články

Vánoční nákupy – seriál 1. Dárkové poukázky v e-shopu a na co si dát pozor?

Dárkové poukazy jsou běžnou součástí českých e-shopů. Může se jednat i o zajímavý dárek pro Vaši rodinu nebo kamarády. V tomto článku se na dárkové poukázky podíváme zblízka a povíme si, na co si dát pozor. Dárkové poukázky skvěle doplňují nabídku e-shopu a pomáhají těm, kteří hledají dárky pro své blízké a nevědí, co vybrat.

Dárkové poukazy bychom v zákoně hledali marně. Upravené totiž nejsou. Můžeme mít různé typy poukazů. Může se jednat o poukaz na procentuální slevu, nebo na nákup zboží v určité hodnotě. Dárkové poukázky jsou tak nesmírně variabilní. Zákon je však neupravuje a tím pádem je nutné je detailně upravit.

Vzhledem k tomu, že zákon dárkové poukazy neupravuje, je nutné se vždy detailně podívat do obchodních podmínek daného e-shopu. Jednak by poukázka měla být jasně identifikovatelná, ať už za pomocí nějakého čísla, nebo čárového kódu.

Dále také musí být zřejmé, do kdy je možné poukázku uplatnit. Nesmí zde ani chybět částka nebo případná výše slevy, kterou díky poukázce získáváme.

Otázkou časové omezenosti dárkových poukázek se zabýval Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 30. března 2010, Spis. Zn. 33 Cdo 1956/2007. Ten rozhodl, že je v pořádku, pokud prodejce spotřebiteli určí lhůtu pro uplatnění poukázky v délce jednoho roku, a poté poukázka pozbývá platnosti bez náhrady.

Co tedy doporučujeme, je poukázku využít co nejdříve a hlídat si termín vypršení.

Nákup dárkové poukázky na vašem e-shopu je nákup jako každý jiný. Spotřebitel má tedy právo odstoupit od smlouvy do 14 dnů. Prakticky ale v tomto případě stačí, když e-shop vrátí peníze a poukázku v systému zneplatnit. Není nutné požadovat po spotřebiteli vrácení “papírové karty”.

Rada na závěr: Vždy si důkladně přečtěte obchodní podmínky e-shopu, na kterém nakupujte.

Hezký a klidný advent Vám přeje Sdružení obrany spotřebitelů.

Adam Vacek
Odborný právní poradce SOS – Asociace, z.s.

Ochrana osobních údajů.

Každý se dnes ohání Ochranou osobních údajů a GDPR. Co to vlastně je? Proč je nutné mít nějaké GDPR a chránit osobní údajů?

Ochrana osobních údajů subjektu údajů, se týká fyzických osob a upravena zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, v účinném znění a Nařízením (EU) 2016/679 (tzv. Nařízení GDPR).

V posledních letech došlo k velmi rychlému rozvoji internetu, sociálních sítí, aplikací a obecně přenosu informací elektronickou formou. Stejně tak se velmi rozšířily kapacity datových center, která ukládají spousty informací o nás všech.

Právě velké množství zpracování osobních údajů na jednom je velmi nebezpečné pro naši bezpečnost. Je nutno uložená data chránit proti zneužití. Stejně tak citlivá data. Tato oblast dlouho nebyla komplexně upravena, a proto vznikl systém pravidel, která nejsou tak složitá, jak se zdají být, aby se ve správě uložených dat nastolil řád a pořádek.

Když před více než sto lety vznikla automobilová doprava, také ještě nebyly žádné dopravní předpisy, semafory, rychlostní limity a podobě. První jednotný a ucelenější zákon o provozu na pozemních komunikacích byl vydán až v roce 1935, kdy již byla poměrně rozšířena automobilová doprava. První semafor na našem území byl umístěn v roce 1927 v Praze na Hybernské ulici.

Dnes nám nepřijde vůbec divné, že máme na silnicích nějaké značky, omezené rychlostní limity a pravidla silničního provozu. Stejně tak nám za pár let nepřijde divné, že upravujeme zpracování osobních údajů a na GDPR se nebudeme dívat jako cizí sprosté slovo.

GDPR - ochrana osobních údajů

Shrinkflation – „smrskflace“.

Slovo shrinkflation pochází z anglických slov „shrink“ a „inflation“, což v překladu znamená smršťovat se a inflace – v Česku lze proto narazit také na termín „smrskflace“. V praxi to znamená, že produkty, které jsme byli doposud zvyklí nakupovat v obchodech, přestávají být stejné velikosti a kvality, jako dříve. Jde o nekalou obchodní praktiku, kterou využívají výrobci v době nárůstu inflace. Se záměrem vyhnout se přímému zdražení výrobku, výrobce nepatrně zmenší např. gramáž výrobku, přestože ho zabalí do stejně velkého obalu, jako dříve. Tím sníží výrobní náklady a nemusí produkt zdražovat. Zákazník je tímto nevědomě oklamán s pocitem, že nakupuje stále ten stejný produkt, za stejnou cenu.

Jelikož je psychologicky dokázáno, že zákazník si u známých produktů kromě značky pamatuje především jeho cenu, je pro prodejce nevýhodné ceny zvyšovat. S narůstající inflací však rostou také výrobní náklady, a proto je šetření na kvalitě a velikosti produktů patrně jediná cesta, jak si udržet popularitu mezi zákazníky. Jak již bylo naznačeno, jedná se
o problém především značkových potravin, které si snaží udržet svou přednost před levnějšími náhražkami.

Tato nekalá praktika však nemusí být nutně protiprávní. Pokud totiž výrobce na obalu uvede skutečnou gramáž výrobku, nelze ho prakticky za takový čin postihnout. V mnohých případech, si však výrobci nedávají pozor a zapomenou změnit složení či upravit gramáž na obalu. Pak už jde o nekalou obchodní praktiku, která může být postihnuta správním orgánem.

Se „smrskflací“ se nesetkáváme pouze v obchodech, ale také například v restauracích, kde jsou jídla servírována na menší talíře, aby se porce zdála opticky větší. Restauratéři si tak snaží v době rostoucí inflace udržet zákazníky. Obezřetnost se proto vyplatí na každém místě.

Příkladem z praxe mohou být např. tyčinky jedné známé společnosti, které za poslední léta snížily svou gramáž o 10g,
i další známí výrobci čokolád se dopouští této praktiky. Smrskflace se však nedotýká pouze cukrovinek. Například u alkoholu se často nepatrně snižuje procento alkoholu v objemu, výjimkou nejsou ani kosmetické produkty, u kterých se šetří především na kvalitě.

V případě, kdy máte podezření, že jste narazili na výrobek, který je obětí „smrskflace“, je vhodné o tom informovat Českou obchodní inspekci. Kupujícímu mohou k odhalení pomoci srovnávací internetové stránky. Další možností je volit raději zboží pod značkami supermarketů, jež nabízejí dobrý poměr ceny a kvality, před značkovým zbožím, kterého se „smrskflace“ často dotýká.

Nikol Drozdová
Odborná právní poradkyně,
Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.

Zvyšování nájemného.

V důsledku rozličných faktorů dochází v posledních měsících k často razantnímu zvyšování nájemného. Pronajímatel však nemůže nájemné zvýšit zcela libovolně, neboť možnosti jeho zvýšení jsou upraveny zákonem, konkrétně zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). V zásadě mohou nastat dvě situace – zvyšování nájemného může být ujednáno přímo v nájemní smlouvě, kdy se poté touto řídí. V případě, že v ní však upraveno není, použije se zákonný režim dle § 2249 a násl. občanského zákoníku.

Zvyšování nájemného dle nájemní smlouvy
Pravidla pro zvyšování nájemného může nájemní smlouva obsahovat od počátku nebo mohou být doplněna i kdykoliv během trvání nájemní smlouvy, a to dohodou obou stran. Tato pravidla ujednaná stranami mají přednost před pravidly obsaženými v občanském zákoníku. Nejčastěji je možné setkat se s tzv. inflační doložkou neboli ujednáním stran o zvyšování nájemného dle míry inflace. Aby bylo toto ujednání platné, je nutné přesně stanovit, kterou konkrétní inflací se zvyšování řídí (např. nájemné je zvyšováno o roční míru inflace vyhlášenou Českým statistickým úřadem) a od kdy se tak stane (např. vždy k 1. lednu nebo k datu výročí smlouvy roku následujícího po roce, za který je inflace vyhlášena). Ke zvýšení nájemného dochází v tomto případě automaticky a nájemce je povinen od dohodnutého data sám od sebe začít platit o inflaci zvýšené nájemné. Jinými slovy, pronajímatel není povinen nájemce na zvýšení nijak upozornit (je to však vždy vhodné). Zásadní pak je, že i ke v nájemní smlouvě dohodnutému zvyšování nájemného může dojít dle § 2248 občanského zákoníku pouze jednou ročně. Pokud je tak například sjednáno pravidelné zvyšování nájemného o určitou částku vždy k 1. lednu, není již možné žádné další mimořádné zvýšení během roku. Méně běžné, ale možné, je pak i úplné vyloučení možnosti jakéhokoliv zvýšení nájemného.

Zvyšování nájemného dle občanského zákoníku
Pokud není zvyšování nájemného ujednáno ve smlouvě, může přesto dojít k jeho jednostrannému zvýšení. Pronajímatel však musí dodržet pravidla obsažená v občanském zákoníku. Nájemci musí zvýšení nájmu navrhnout písemně, kdy může žádat zvýšení nájemného pouze do výše srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě. Postup pro zjištění srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě stanovuje prováděcí právní předpis – konkrétně nařízení vlády č. 453/2013 Sb. V úvahu připadá znalecký posudek nebo prokazatelné doložení výše 3 srovnatelných nájemných v daném místě.

To však není vše. Navržené zvýšení spolu s tím, ke kterému již došlo v posledních 3 letech, nesmí být vyšší než 20 % procent. Pokud tak například byla výše nájemného v roce 2020 stanovena na 10 000 korun měsíčně a v roce 2021 došlo ke zvýšení o 2000 korun, nemůže pronajímatel po nájemci v roce 2022 ani 2023 již žádat žádné zvýšení. Zároveň pronajímatel není oprávněn žádat zvýšení nájemného dříve než po uplynutí 12 měsíců, v nichž nájemné zvýšeno nebylo (pokud tak došlo ke zvýšení nájemného k 1. lednu 2021, může pronajímatel další návrh učinit nejdříve 1. ledna 2022). K návrhu učiněnému před uplynutím těchto dvanácti měsíců se nepřihlíží.

Pokud nájemce s návrhem na zvýšení nájemného souhlasí, začne zvýšené nájemné platit počínaje třetím měsícem po dojití návrhu (pokud tak návrh obdrží během ledna, zvýšené nájemné začne platit od dubna).

V případě, že nájemce do 2 měsíců od dojití návrhu se zvýšením písemně nevyjádří souhlas, může se pronajímatel ve lhůtě dalších 3 měsíců obrátit na soud, aby výši nájemného určil. Stěžejní pro nájemce je, že pokud by se pronajímatel na soud obrátil až po uplynutí této tříměsíční lhůty, může nájemce vznést námitku, že byl návrh podán opožděně a soud pak návrhu na zvýšení nájemného (i pokud by byl opodstatněný) nevyhoví. Na druhou stranu – pokud je návrh podán včas, soud může nájemné zvýšit až do výše, která je v místě a čase obvyklá, a to již bez dříve zmíněného dvacetiprocentního limitu. Takovéto rozhodnutí soudu pak má navíc účinky ke dni podání návrhu (žaloby) soudu, nikoliv až od právní moci rozsudku. Nájemce tak musí zvýšené nájemné doplatit i zpětně.

Zároveň se pravidla obsažená v občanském zákoníku uplatní pouze po dobu trvání konkrétní nájemní smlouvy. Pokud tak má nájemce s pronajímatelem uzavřenou smlouvu na dobu určitou, může po jejím uplynutí pronajímatel v nové nájemní smlouvě požadovat výrazně vyšší nájemné, kdy již není nijak omezen.

Zvýšení nájemného po provedení stavebních úprav
Občanský zákoník připouští ještě jednu situaci, kdy může dojít ke zvýšení nájemného, a to bez výše zmíněných limitů. Je tomu tak v případě stavební úpravy, která vede k trvalému zlepšení užitné hodnoty pronajatého bytu nebo obecně celkových podmínek k bydlení v domě, popř. která má za následek trvalé úspory energie či vody v domě. Příkladem může být například provedení zateplení fasády bytového domu. V takovém případě se pronajímatel může s nájemci dohodnout na zvýšení nájemného až o 10 % účelně vynaložených nákladů ročně (pokud tak účelně vynaložené náklady činí např. 240 000 Kč, může pronajímatel navrhnout zvýšení maximálně o 24 000 Kč ročně, tedy 2000 Kč měsíčně). Pokud pak s tímto zvýšením souhlasí nájemci alespoň dvou třetin bytů v domě, platí toto zvýšení pro všechny.

Monika Buzášová
Odborná právní poradkyně,
Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.

Podvodné seznamky a obrana proti nim.

V posledních letech značně vzrostl zájem veřejnosti o internetové seznamky či různé seznamovací aplikace a počet jejich uživatelů se stále zvyšuje. Ačkoliv se často může jednat o bezproblémovou cestu k nalezení partnera, v některých případech uživatelé mohou v průběhu seznamování rozhodně narazit na mnohé komplikace. Může se jednat například o situaci, kdy ostatní uživatelé skrývají svoji pravou totožnost a vydávají se za někoho jiného, případné vydírání či zneužití osobních údajů.

V našich poradnách se setkáváme zejména s problematikou placených seznamek. Často totiž může nastat situace, kdy se seznamky snaží přimět nové uživatele k zakoupení takzvaného VIP členství. Děje se tak například prostřednictvím toho, že při „běžném“ členství jsou profilové fotky ostatních uživatelů rozmazány, na základě čehož jsou noví uživatelé motivováni následně zakoupit prémiovou verzi. Uživatel si tedy zaplatí členství, jehož prvotní výše se zpravidla pohybuje v řádu několika stovek korun.

Prvním krokem, který obvykle uživatel v rámci registrace učiní, je vytvoření svého profilu včetně klíčových informací. Při závěrečném potvrzení vytvoření účtu je ve většině případů u placených seznamek nutné potvrdit souhlas se seznámením se s obchodními podmínkami. Jedním z ustanovení obvykle obsažených v obchodních podmínkách je následně ujednání o automatické prolongaci, tedy o automatickém prodlužování smluvního vztahu mezi uživatelem a danou společností. Ačkoliv tedy uživatelé mnohdy počítají s tím, že dojde ke stržení pouze jediné částky při zaregistrování se a následném užívání seznamky během prvního měsíce, čeká je nemilé překvapení, když jim jsou v dalším měsíci automaticky strženy peníze z bankovního účtu, přestože již třeba onu seznamku ani nepoužívají. Zároveň se také může jednat o výrazně vyšší částku, jelikož výše první částky zaplacené při registraci může být označena pouze jako zaváděcí či zvýhodněná. Případně také může dojít k situaci, kdy je uživateli až s několikaměsíčním odstupem doručena upomínka, na základě které má uhradit částku za členství za uplynulé měsíce, navýšenou také o manipulační poplatek.

Pokud tedy nejste spokojeni s tím, co vám seznamka nabízí, či jste již partnera nalezli, v rámci zamezení dalších měsíčních plateb je nutným krokem zrušení členství. Vypovězení smlouvy může být v některých případech poměrně komplikované, protože internetové seznamky se samozřejmě snaží udržet co největší množství aktivních uživatelů. V rámci nastavení profilu uživatele se někdy může nacházet tlačítko, kterým dojde přímo ke zrušení členství, obecně však v platí, že jistotou je ukončení smluvního vztahu prostřednictvím zaslání e-mailu danému provozovateli či případně doporučeného dopisu s dodejkou na adresu společnosti.
Je důležité zmínit, že pouhým smazáním samotného profilu zpravidla nedochází k ukončení smlouvy. Jestliže si uvědomíte svoji nespokojenost se službami seznamky či seznamovací aplikace již brzy po registraci, jakožto spotřebiteli vám i zde náleží možnost odstoupit ve čtrnáctidenní lhůtě dle § 1829 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

V případě, že dojde k situaci, kdy jsou ze strany podnikatele porušovány povinnosti, je možným řešením se obrátit na Českou obchodní inspekci.
V případě, že se však nejedná o českého podnikatele, je nutné se obrátit na Evropské spotřebitelské centrum, které funguje při České obchodní inspekci a pomáhá spotřebitelům řešit spory s podnikateli z jiných zemí Evropské unie, Norska a Islandu.

Petra Císařová
Odborná právní poradkyně,
Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.

Mimosoudní řešení sporů a jeho uplatnění napříč správními orgány.

Mimosoudní řešení sporů je alternativním způsobem řešení sporů, pro který se vžila zkratka ADR z anglického slovního spojení alternative dispute resolution. Jedná se o způsoby urovnávání sporů jinak než v rámci soudního řízení. Cílem ADR je v součinnosti s nezávislým a nestranným subjektem dospět k dohodě mezi dvěma stranami sporu. ADR je zpravidla méně časově i finančně náročné, neboť jsou zákonem dány lhůty k vyřešení sporu a strany ve většině případů hradí pouze vlastní náklady, které jim v průběhu řízení vzniknou. Účast v ADR řízení je dobrovolná a nelze ji vynucovat. Je tedy Vaší volbou, zda tuto možnost využijete.

V oblasti spotřebitelského práva došlo k nejvýraznějšímu začlenění ADR do českého práva novelou zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele. Od té doby narůstá popularita a povědomí o ADR, z části díky zákonné povinnosti podnikatelů informovat spotřebitele o možnosti řešení sporů touto cestou.  Spotřebitel může ADR využít pro řešení spotřebitelského sporu z kupní smlouvy nebo ze smlouvy o poskytování služeb (typicky reklamace zboží, chybné vyúčtování a jiné). Výjimkou jsou smlouvy uzavřené v oblasti zdravotních služeb poskytovaných pacientům zdravotnickými pracovníky za účelem poskytování zdravotní péče, v oblasti služeb obecného zájmu nehospodářské povahy, s veřejnými poskytovateli dalšího nebo vysokoškolského vzdělávání.

Zákon o ochraně spotřebitele určil čtyři subjekty státní správy oprávněné k mimosoudním řešením spotřebitelských sporů, které jsou doplněny o dva subjekty nestátního charakteru s oprávněním tuto činnost poskytovat. Celkem je tedy k dispozici šest subjektů, které poskytují své služby v rámci přesně vymezené působnosti podle specifických odvětví.

Český telekomunikační úřad (ČTÚ) zajišťuje ADR řízení pro spory související s elektronickými komunikacemi a poštovními službami. (https://www.ctu.cz/mimosoudni-reseni-spotrebitelskych-sporu)

Energetický regulační úřad (ERÚ) řeší spory v oblasti elektroenergetiky, teplárenství a plynárenství. (https://www.eru.cz/mimosoudni-reseni-sporu)

Finanční arbitr (FA) řeší spory mezi spotřebitelem a finančními institucemi nebo zprostředkovateli služeb ve finanční oblasti. Typicky jde o spory z platebních služeb, různých druhů pojištění či směny peněz. (https://finarbitr.cz/cs/)

Česká obchodní inspekce (ČOI) má zbytkovou působnost a náleží jí řešení všech ostatních sporů, které nespadají pod ČTÚ, ERÚ ani FA. Spadají sem spory z kupních smluv, smluv o dílo nebo zájezdů. (https://www.coi.cz/informace-o-adr/)

Ve sporech mezi advokáty a spotřebiteli je možné se obrátit na Česká advokátní komoru (ČAK). Posledním subjektem je Kancelář ombudsmana České asociace pojišťoven (KO ČAP), která řeší spory v oblasti pojištění, jež nespadají do působnosti FA (jde především o spory z pojištění pro případ nemoci, úrazového pojištění nebo pojištění odpovědnosti za provoz vozidla.

Chcete-li svůj spor řešit mimosoudně, je třeba podat u příslušného subjektu návrh na zahájení ADR řízení. Ten je nutné učinit v českém jazyce, pouze některé subjekty přijímají návrhy i ve slovenštině či angličtině. Podání návrhu je bezplatné s výjimkou návrhů směřovaných k ČTÚ. Návrh lze učinit zpravidla do 1 roku od okamžiku, kdy byl nárok uplatněn u podnikatele. Pokud tedy ku příkladu máte spor s podnikatelem ohledně (ne)uznání reklamace zakoupeného zboží, začíná lhůta běžet ode dne, kdy byla reklamace podnikateli předána k vyřízení. Většina subjektů umožňuje návrh podat nejen poštou, ale i e-mailem nebo datovou schránkou.

Každý ze subjektů má odlišná pravidla pro zahájení a postup řízení, proto doporučujeme informovat se před samotným podáním v zákoně nebo na webových stránkách jednotlivých subjektů ADR. Obecně však platí, že návrh by měl obsahovat označení stran sporu, srozumitelný, jasný a výstižný popis všech důležitých skutečností týkajících se sporu, návrh řešení, kterého chce spotřebitel dosáhnout, datum uplatnění nároku u podnikatele, datum podání návrhu a podpis spotřebitele. Zpravidla je nutné také přiložit podklady a důkazy dosvědčující spotřebitelův nárok a jeho dosavadní postup řešení (např. kupní smlouva, vyúčtování, kopie korespondence mezi stranami aj.)

Podaný návrh subjekt ADR přezkoumá, přičemž následně mohou nastat dvě situace. Pokud podání nemá vyžadované náležitosti, je spotřebitel vyzván k nápravě podání v určené lhůtě (např. u sporů řešených ČOI je to 15 dní). Pokud k doplnění nedojde, návrh je odmítnut a k zahájení řízení ADR nedojde. Pokud je ve lhůtě doplněn, a nebo je-li již od počátku bezchybný, je zahájeno ADR. Zahájené řízení je dále vedeno podle pravidel konkrétního subjektu ADR, který v řízení vystupuje jako nezávislý a nestranný prostředník podporující dosažení dohody mezi stranami. Vzhledem k dobrovolnému charakteru ADR je možné zahájené řízení kdykoliv ukončit.

Výsledek řízení se svojí povahou liší podle toho, který subjekt spor řešil. U ADR řízení před ČTÚ, ERÚ a FA se jedná o závazné rozhodnutí, kterému se strany musí podřídit a které je dále právně vymahatelné. U zbývajících subjektů je pak výsledkem právně nezávazná a tudíž nevymahatelná dohoda. To je velkou nevýhodou, přesto však lze výsledek ADR použít při případném dalším řešení před soudem jako podklad.

Souhrnné informace a aktuální seznam subjektů zapojených do mimosoudního řešení spotřebitelských sporů včetně užitečných odkazů naleznete na webových stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky (https://www.mpo.cz/cz/ochrana-spotrebitele/mimosoudni-reseni-spotrebitelskych-sporu-adr/). Zvažujete-li řešení Vašeho sporu s prostřednictvím ADR a nevíte-li si rady s dalším postupem, jsou tyto webové stránky výborným pomocníkem.

Pokud Vám z jakéhokoliv důvodu nepřijde vhodné pokusit se svoji situaci řešit mimosoudně nebo pokud se ke smíru nepodaří dospět, můžete se obrátit na soud, který ve věci pravomocně rozhodne s konečnou platností (v případě sporů řešených před ČTÚ, ERÚ a FA je tento postup také možný, ale za specifických podmínek). Soudní řešení však může trvat i několik let a zpravidla je finančně nákladné, proto spotřebitelům doporučujeme tuto variantu využívat až tehdy, nepodaří-li se spor vyřešit mimosoudně.

Miroslava Losová
Odborná právní poradkyně,
Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.

Chystaná novela občanského zákoníku a zákona o ochraně spotřebitele.

Český zákonodárce opět zaspal, a tak se teprve před prázdninami začala projednávat novelizace občanského zákoníku a zákona o ochraně spotřebitele. Zaspal, jelikož onou novelizací mají být do českého právní řádu vtěleny směrnice, které jsou již účinné, poslední ode dne 28. 05. 2022.

Konkrétně se poté jedná o tři směrnice, a sice o směrnici ,,modernizační“, ta mění další již platné směrnice s cílem jejich lepšího vymáhání a jejich modernizace. Další směrnicí je směrnice, která se týká smluv o digitálním obsahu. Poslední směrnicí, kterou je nutné vtělit do našeho práva je směrnice o prodeji zboží v obchodě, tj. v podstatě o nákupu zboží a jeho reklamaci ve vztahu spotřebitel – podnikatel (B2C).

První dvě směrnice zavedou např. právo spotřebitele od smlouvy odstoupit ve lhůtě 90 dnů, pakliže jeho právo bylo dotčeno nekalou obchodní praktikou, povinnost podnikatele informovat spotřebitele o nejnižší prodejní ceně výrobku v případě slevy, a to nejméně za 30 dnů zpětně, taktéž by mělo dojít k začlenění tzv. dvojí kvality potravin do klamavých konání. Současně dojde k propojení soukromoprávních a veřejnoprávních ustanovení v obou výše uvedených zákonech, tj. např. Česká obchodní inspekce bude moci sankcionovat podnikatele, který do smlouvy se spotřebitelem zahrne i v občanském zákoníku zakázaná ujednání apod., což k dnešnímu dni není možné. Také bude do občanského zákoníku zaveden nový smluvní typ – smlouva o poskytování digitálního obsahu, v rámci něhož bude mít poskytovatel povinnost dodat či poskytnout digitální obsah bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy.

Poslední směrnice pak do jisté míry pozmění práva spotřebitelů z vadného plnění v případě kupní smlouvy. Jednak bude prodloužena doba domněnky vadnosti zboží již při převzetí, a to z dosavadních šesti měsíců na jeden rok. Spotřebitel však bude muset reklamaci uplatnit bez zbytečného odkladu.

Současně dojde také k zavedení nejzazšího možného termínu pro dodání zboží, kdy tuto povinnost bude muset podnikatel, pakliže se se spotřebitelem nedohodne jinak, do třiceti dnů ode dne uzavření smlouvy, tato změna cílí především na tzv. nákupní galerie a nepoctivé podnikatele. Na třicet dnů se také prodlouží lhůta pro odstoupení od smlouvy uzavřené u spotřebitele doma, pokud si prodejce s tímto nesjedná předem schůzku.

Ke všem změnám zde uvedeným, je však potřeba říci, že se stále jedná pouze o návrh zákona, který je nyní v poslanecké sněmovně, může se tedy stát a jistě se tak i stane, že dojde k odchylkám od zde popsaných změn v obou zákonech. Nicméně nezbývá než doufat, že konečná podoba novelizace jak občanského zákoníku, tak zákona o ochraně spotřebitele bude ku prospěchu spotřebitelům.

Boleslav Tomšík
Odborný právní poradce,
Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.

Jak NEuzavírat smlouvu o dílo

Jedním z nejvíce využívaných smluvních typů je smlouva o dílo. Občanský zákoník ji v § 2586 definuje jako smlouvu, kde „[..] se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.“ Jak ale smlouvu, jejímž předmětem je dílo uzavřít a jakým chybám se vyhnout?

Ještě předtím, než se rozhodneme takovou smlouvu, jejímž je předmětem zhotovení, údržba, oprava nebo úprava určité věci uzavřít, měli bychom pečlivě zvážit výběr zhotovitele. Pokud se zhotovitel vydává za podnikatele, můžeme existenci jeho podnikání lehce ověřit prostřednictvím obchodního rejstříku. Častokrát ale stačí jméno zadat přímo do internetového prohlížeče a ověřit si pravdivost poskytovaných informací. 

Smlouva o dílo nemá zákonem stanovenou formu. Může být tedy jak písemná, tak ústní. V písemně uzavřené smlouvě si můžete navzájem potvrdit vše, co bylo dohodnuto a vyhnout se tak budoucím sporům. V případě, že se rozhodnete pouze pro ústní dohodu, je pak vhodné si podstatné náležitosti stanovené dohodou písemně potvrdit. Nejdůležitějším bodem je ujednání o ceně. Cena může být předem stanovená pevnou částkou, odhadem nebo může být zhotoviteli poskytnut rozpočet. Pokud se spotřebitel rozhodne pro určení ceny rozpočtem, je vhodné sjednat záruku úplnosti rozpočtu. Takto sjednaný rozpočet totiž nemůže být později měněn. V případě zvýšení ceny, pak může spotřebitel od smlouvy odstoupit, a to bez zbytečného odkladu.

Důležitou náležitostí samotné smlouvy, a to i ústně uzavřené, je přesné vymezení, o jaké dílo se jedná. Přesně vymezený předmět smlouvy hraje roli při prokazování, zda dílo odpovídá či neodpovídá dohodě. Pokud by totiž neodpovídalo tomu, co si mezi sebou strany ujednaly, má objednatel (spotřebitel) zákonem přiznaná práva z vadného plnění. Takto vadné dílo je třeba převzít s výhradou a následně po zhotoviteli požadovat nápravu. V případě, že na vadu díla spotřebitel přijde až po převzetí, je povinen tuto vadu oznámit zhotoviteli bez zbytečného odkladu.

Podnikatel má zároveň povinnost vystavit, na žádost spotřebitele, doklad o zaplacení. Nevydáním tohoto dokladu potom, co o něj spotřebitel zažádal, se podnikatel dopouští přestupku dle § 24 odst. 7 písm. q) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Takto vystavený doklad je pak důkazem, který usnadňuje pozici spotřebitele v případném soudním sporu.

Jak tedy takovou smlouvu o dílo neuzavírat? Bez písemné dohody o alespoň nejdůležitějších bodech. Nejdůležitějším bodem vzájemné dohody stran je cena. Pokud není stanovena, přistupuje se k ceně obvyklé, jejíž určení ale může být v mnoha situacích poněkud ošemetné. Pokud se někdo přece jen rozhodne uzavřít smlouvu o dílo bez jakéhokoliv písemného potvrzení, je vhodné zažádat alespoň o doklad o zaplacení, který slouží jako důkazní materiál v případném sporu.

Valentýna Poláchová,
Odborná právní poradkyně Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.

Jak postupovat při zamítnuté reklamaci z důvodu běžného opotřebení?

Nákup spotřebního zboží je pro mnohé každodenní záležitostí. Dnes už si je většina nakupujících spotřebitelů vědoma toho, že na zakoupené spotřební zboží od podnikatele je ze zákona poskytována tzv. záruka (reklamační lhůta) v délce 24 měsíců. Pokud se v této době u zboží projeví nějaká vada, má kupující možnost takové zboží reklamovat (uplatnit práva z vadného plnění) a požadovat po prodejci nápravu (ať už v podobě odstranění vady opravou, výměny zboží či vadné součásti za nové, slevy z kupní ceny nebo odstoupení od smlouvy a vrácení peněz). Záruka se však nevztahuje na veškeré případy, kdy je se zakoupeným zbožím nějaký problém.

Častým důvodem zamítnutí reklamace (zejména třeba u obuvi) je tvrzení, že se jedná o vadu způsobenou obvyklým (příp. mechanickým) opotřebením, a proto není reklamace oprávněná. Slovy zákona kupující nemůže reklamovat zboží z důvodu opotřebení věci způsobené jejím obvyklým užíváním, u použitého zboží pak není prodávající odpovědný za stav vyplývající z míry předchozího používání a opotřebení jaké je zde při převzetí (§ 2167 písm. b), c) Občanského zákoníku, dále jen „OZ“). To může hrát významnou roli taky například při koupi ojetého automobilu.

 Prodejci tak mohou důvodu obvyklého opotřebení využívat, aby se zbavili své povinnosti vůči spotřebitelům. Nelze totiž vždy jednoznačně říci, zda se v konkrétním případě jedná o obvyklé opotřebení nebo o vadu zakládající práva z vadného plnění. Je tak v každém případě potřeba posuzovat všechny konkrétní okolnosti a charakter daného zboží či jeho součásti. Práva ze záruky kupující samozřejmě nemá, pokud si vadu způsobil sám, například použitím věci v rozporu s návodem nebo jejím účelem, neodborným zásahem/opravou nebo zanedbáním potřebné údržby (§ 2170 OZ).

Zamítnutí reklamace však musí být písemně odůvodněno (§ 19 odst. 1 Zákona o ochraně spotřebitele). Samotné tvrzení, že jde o běžné opotřebení, zpravidla nestačí a mělo by být něčím opodstatněné. S neuznáním reklamace může spotřebitel nesouhlasit a trvat na vyhovění s užitím následujících argumentů. Prodejce totiž ze zákona odpovídá za to, že dodá zboží bez vad a že má zboží ujednané vlastnosti nebo že odpovídají popisu uvedeného výrobcem/prodávajícím anebo které kupující očekával s ohledem na povahu zboží a na základě reklamy (§ 2161 odst. 1 písm. a) OZ. Takovými vlastnostmi může být například typ použitého materiálu, ze kterého je zboží vyrobeno, výrobní technologie garantující určitou kvalitu nebo různé funkce, kterými je zboží vybaveno. 

Dále prodávající odpovídá za to, že se zboží hodí k účelu, který pro její použití prodávající uvádí (např. v popisu, reklamě nebo k účelu obvyklému, ke kterému se dané zboží běžně používá, § 2161 odst. 1 písm. b) OZ). Pokud je tedy nějaké zboží třeba popsáno či prezentováno jako terénní či sportovní obuv, lze očekávat, že bude dostatečně odolné pro zátěž při nošení v terénu, resp. pro sportovní aktivity, než to bude u obuvi vycházkové či společenské.

Nutné je také odlišovat 24-měsíční zákonnou záruku od tzv. záruky na jakost. Zárukou na jakost se rozumí určitá garance doby, kdy bude zakoupené zboží způsobilé plnit stanovený účel (§ 2113 OZ). Tedy, že bude fungovat (např. žárovka bude svítit 1000 hodin) nebo po kterou si zboží udrží určité vlastnosti (např. že baterie telefonu bude mít po roce používání minimálně 80% původní kapacity). Je-li ve smlouvě, na obalu, v návodu nebo v reklamě taková doba trvanlivosti (garance životnosti) uvedena, může kupující samozřejmě nedostatek reklamovat a taková reklamace by neměla být z důvodu obvyklého opotřebení zamítnuta. Jedná se tedy jakousi vyšší garanci, kterou se prodejce zavázal poskytnout vyšší jistotu ohledně kvality a výdrže zboží.

Nevyřeší-li prodejce reklamaci ke spokojenosti kupujícího a ani se spor případně nepodaří vyřešit přijatelným kompromisem nebo mimosoudním řešením prostřednictví České obchodní inspekce, zbývá pak spotřebiteli možnost řešit situaci soudní cestou. Pro tyto situace lze doporučit vyhledat odbornou právní pomoc a zastoupení v podobě advokáta.

Ještě před řešením sporu pomocí soudu je možné si nechat vypracovat znalecký posudek soudním znalcem z příslušného oboru, který, zní-li samozřejmě ve prospěch spotřebitele, může prodejce přimět reklamaci uznat. Pak může spotřebitel požadovat také proplacení toho, co za posudek zaplatil. Jedná se totiž o náklad účelně vynaložený pro uplatnění reklamace (§ 1924 OZ).

V případném soudním řízení pak bude zásadně ze strany spotřebitele jako žalobce potřeba dokázat existenci svého nároku vůči prodejci. Jednoduše řečeno, že se vyskytla vada, za kterou je prodejce odpovědný. Ohledně toho nese tzv. důkazní břemeno žalující spotřebitel. A protože se bude jednat zpravidla o otázku vyžadující odborné znalosti, je vhodné svá tvrzení opřít nejlépe o znalecký posudek.

Důkazní pozice spotřebitele je podstatně posílena pro případy projevení vady v prvních šesti měsících od převzetí zboží. Uplatní se totiž tzv. vyvratitelná domněnka existence vady již při převzetí (§ 2161 odst. 2 OZ), která přenáší důkazní břemeno na prodejce. Na něm pak bude, aby vyvrátil, že zboží bylo při převzetí vadné (§ 133 občanského soudního řádu). Nepodaří-li se mu to, měl by být spotřebitel v řízení úspěšný. Prodejce by tedy musel prokázat, že zboží při převzetí vadné nebylo (např. tím, že si vadu způsobil později sám spotřebitel nebo že se jedná o následek běžného používání), což pro něj nemusí být jednoduché.

Závěrem lze tedy shrnout, že rozeznávání obvyklého opotřebení od vad zakládajících oprávněnost reklamace může být někdy z hlediska právní úpravy problematické. To však rozhodně neznamená, že by byl díky tomu prodejce oprávněn jednoduše bez dalšího reklamace neuznávat s pouhým odkazem na běžné opotřebení, aniž by je řádně vyřizoval a případné zamítnutí dostatečně odůvodňoval. Spotřebitelův aktivní přístup ať už v podobě komunikace s prodejcem, mimosoudního řešení sporu či podání podnětu dozorovému orgánu při prohřešku ohledně vyřizování reklamací může být přínosnější než pouhé smíření se s neuznáním reklamace. Vypracování znaleckého posudku a případné uplatnění práv u soudu je vždy třeba zvážit. Zpravidla bude mít smysl tam, kde půjde o zboží vyšší hodnoty anebo když je oprávněnost reklamace zřejmá.

Jan Solanský,
Odborný právní poradce Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.

Možnosti ukončení smluv se zprostředkovatelem bez sankcí na základě novely energetického zákona

Počátkem letošního roku došlo k významné změně v oblasti spotřebitelského práva, jelikož 1. ledna 2022 nabyla účinnosti novela energetického zákona, na základě které došlo k výraznému posílení postavení spotřebitele v boji proti nepoctivým zprostředkovatelům nebo dodavatelům energií. Jednou z hlavních novinek, které novela přinesla, je mimo jiné i možnost ukončení smluv se zprostředkovatelem bez sankce.

Smlouvou o zprostředkování dodávek energií, pravděpodobně více známou pod tzv. „aukcemi energií“ rozumíme smlouvu, ve které se zprostředkovatel zavazuje, že zájemci vybere výhodnějšího dodavatele energií a zpravidla s ním na základě udělené plné moci následně uzavře smlouvu. Uzavření smluv s aukčními společnostmi v mnoha případech přinášelo spotřebitelům časté komplikace, ovšem nyní je na základě novely situace pro veřejnost značně výhodnější. Předchozí právní úprava totiž nedávala spotřebiteli tak silné postavení, a proto bylo často poměrně obtížné se efektivně bránit nekalým praktikám, které mnohé aukční společnosti používaly.

Na základě původní právní úpravy tedy spotřebiteli náleželo standardní právo bez sankce odstoupit do 14 dnů od uzavření smlouvy, které stanovuje § 1829 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Toto právo spotřebitel ovšem měl pouze za předpokladu, že došlo k uzavření smlouvy mimo obchodní prostory, tedy nejčastěji formou podomního prodeje. Často ovšem tato poměrně krátká čtrnáctidenní lhůta nebyla dostačující k tomu, aby si spotřebitel uzavření smlouvy důkladně rozmyslel, případně aby si uvědomil, že vůbec k samotnému uzavření smlouvy došlo.

Oproti tomu nová právní úprava, která je účinná od letošního ledna, výrazně zvyšuje možnosti, kterými se spotřebitel může proti postupu aukčních společností bránit. Klíčovou změnou, kterou novela přinesla, je skutečnost, že nyní spotřebitel může vypovědět závazek se zprostředkovatelem energií kdykoli bez jakéhokoliv postihu a finančního plnění. Je však důležité upozornit, že v případě nově uzavíraných smluv je třeba dávat pozor na to, že v sobě mohou obsahovat ujednání o odměně zprostředkovatele. Odměna zprostředkovatele, která je uvedena ve zprostředkovatelské smlouvě nebo její poměrná část za již poskytnutou službu, se tedy nepovažují za výše zmíněné finanční plnění, které nemůže být požadováno. Rovněž je velmi důležité zmínit fakt, že novela energetického zákona je nepřímo retroaktivní, což znamená, že lze vypovědět i zprostředkovatelské smlouvy, které byly uzavřeny již před 1. lednem 2022. Pokud tedy někdo podepsal smlouvu se zprostředkovatelem již v minulých letech, nyní ji může bez postihu vypovědět, což může být pro mnohé ze spotřebitelů velmi vítané.

Dalším právem, které nyní spotřebitel získal na základě § 11n, je také možnost bez sankce odvolat zmocnění k uzavření smlouvy o dodávce elektřiny nebo plynu či smlouvy o sdružených službách. Příznivé pro spotřebitele je také to, že pokud k odvolání uděleného zmocnění nedojde, automaticky zanikne po uplynutí 12 měsíců od jeho udělení. Tím se tedy mohou spotřebitelé zbavit mnohých problémů, souvisejících s tím, že plná moc byla zprostředkovateli mnohdy udělena nevědomky již samotným podepsáním přihlášky, či s následným uzavíráním nežádoucích smluv.

Závěrem je vhodné říct, že novela energetického zákona nyní výrazně omezila prostor pro nepoctivé praktiky zprostředkovatelů energií a přinesla pro spotřebitele množství příznivých změn. Pokud se tedy i Vy nacházíte v situaci, kdy se potýkáte s některým z výše zmíněných problémů, které původní právní úprava neregulovala, neváhejte se obrátit na některou z našich poboček.

Petra Císařová,
Odborná právní poradkyně  Sdružení obrany spotřebitelů – Asocicace, z.s.