Menu

Životní prostředí

EKOLOGICKÉ OBALY





EKOLOGICKÉ OBALY Mnoho míst na celém světě je stále více zaplňováno odpady, zejména tím plastovým, ze kterých jsou tvořeny obrovské skládky. Proto se společnost snaží vymyslet, jakým způsobem nahradit plastové obaly za takové, které nebudou životnímu prostředí škodit. K tomu využívají přírodní materiály, jež se vyrábí především ze zbytků rostlin, které byly původně použity k jinému účelu. Velká část přírodních obalů se používá na potraviny. Nahrazují tak plastové talíře, jednorázové kelímky nebo igelitové tašky a životnímu prostředí pomáhají tak, že se poměrně snadno rozloží na vašem kompostu.  

Výbornou náhražkou za obyčejný plast jsou vlákna z cukrové třtiny, která zůstanou jako zbytek po vytáhnutí cukru. A proč vlákna vyhazovat, když je lze použít dál a zároveň pomoct s redukcí světového odpadu. Dokonce i ze zbytku jediného stonku je možné vyrobit až 50 jednorázových talířků. Kromě nich se ze třtiny vyrábí také průhledné kelímky. Výrobky ze škrobů a olejů jsou také jedna z možností, jak využít přírodní materiály a omezit použití plastů. Obzvlášť v některých zemích Evropy, kde škrobu vzniká opravdu hodně a mnohdy se všechen nevyužije, je jeho další zpracování výborný nápad. A právě rostlinný škrob a olej má potenciál nahradit oblíbené igelitové tašky.  

Do popředí se dostává také bioplast. Jeho zkratka je PLA a patří mezi odbouratelné obaly. Během procesu fermentace dojde k úpravě, která způsobí, že je bioplast vzhledově podobný polyetylénu. Není jen ekologický, ale i odolný – zvládne teploty až do 40°C. Již známým materiálem je celulóza, která se vyrábí ze dřeva. Je oblíbená jako materiál pro výrobu jednorázových kelímků na kávu. Relativní novinkou jsou i výrobky z palmy Adaka. Z jejích listů se pomocí lisování vyrábí jednorázové nádobí jako například talíře. Dobře vypadají, jsou vhodné pro pečení v troubě i do mikrovlnné trouby a zároveň chuťově neutrální. 

Mezi ekologické obaly patří také kousky látky ošetřené včelím voskem. Jejich výroba je tak jednoduchá, že to zvládnete i doma. Po nanesení vrstvy včelího vosku je látka jednoduše omyvatelná. Vosk totiž nepropustí vodu, takže obal stačí opláchnout a usušit a můžete jej znovu použít. Tyto obaly se využívají především při balení svačin. Neslouží totiž pouze jako obal, ale třeba i jako prostírání.  

Boj s odpadem už není téma pouze pro malou část lidí. Čím dál větší část populace se snaží do určité míry svůj odpad omezit. Podle výzkumů totiž lidé preferují šetrný způsob balení výrobků. Se zvyšováním povědomí o škodlivosti odpadů roste i obliba životního stylu zerowaste, jehož příslušníci se snaží odpad vůbec neprodukovat. 

Spotřebitelé mohou kvalitě životního prostředí pomoci používáním obalů na více použití namísto jednorázových obalů, např. na kávu, oběd apod. 

Označování ekologických obalů 

Označování obalů se řídí zákonem č. 477/2001 Sb., o obalech a dle něho platí, že pokud osoba, která uvádí na trh nebo do oběhu obal nebo balený výrobek, označí na tomto obalu nebo baleném výrobku materiál, ze kterého je obal vyroben, je povinna provést toto značení v souladu s právem Evropských společenství, a to konkrétně se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES o obalech a obalových odpadech a s rozhodnutím Komise 97/129/ES ze dne 28. ledna 1997.Pokud výrobce označuje obaly z hlediska použitého obalového materiálu, měl by se držet číselných a písmenných symbolů obsažených v tomto Rozhodnutí a identifikační značení umístit přímo na součásti obalu, z nichž je obal složen, potiskem, vytlačením nebo vyražením nebo jiným vhodným způsobem. Identifikační značení součásti obalu lze umístit také na etiketu, která je k dané součásti připevněna. Aby označování obalů mělo smysl, musí být identifikační značení odolné a trvanlivé, a to i po otevření obalu. 

Mgr. Alena Máčová

Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.

Ekologické zemědělství

Ekologické zemědělství lze definovat jako integrovaný zemědělský systém, který usiluje o udržitelnost, zvyšování úrodnosti půdy a biologické rozmanitosti, přičemž až na vzácné výjimky zakazuje syntetické pesticidy, antibiotika, syntetická hnojiva, geneticky modifikované organismy a růstové hormony. Jeho smyslem je produkce zdravých a kvalitních potravin trvale udržitelným způsobem.

Ekologické normy jsou navrženy tak, aby umožňovaly používání přirozeně se vyskytujících látek a zároveň zakazovaly nebo přísně omezovaly syntetické látky. Povoleny jsou přirozeně se vyskytující pesticidy, jako je například pyrethrin, zatímco syntetická hnojiva a pesticidy jsou obecně zakázány. Mezi povolené syntetické látky patří síran měďnatý, elementární síra nebo ivermektin. Zakázány jsou geneticky modifikovanéorganismy, nanomateriály, kaly z čistíren odpadních vod, regulátory růstu rostlin, hormony stejně jako používání antibiotik v chovu hospodářských zvířat. 

Základem ekologického hospodaření je zdravá půda. Udržení a zlepšování úrodnosti půdy se provádí přirozeným hnojením, zeleným hnojením, pestrými osevními postupy a šetrným obděláváním půdy, které musí mimo jiné bránit erozi. Díky střídání plodin na poli a mnohotvárné kulturní krajině v jeho okolí se vytváří biologická rovnováha, která posiluje schopnost rostlin bránit se proti chorobám a škůdcům. Podporovány jsou ekologicky stabilizující prvky krajiny jako remízky, meze i břehové porosty. Regulace plevelů  se v rámci ekologického zemědělství provádí s využitím moderní techniky přizpůsobené přírodě. Ekologičtí zemědělci nesmí používat průmyslová hnojiva, syntetické pesticidy, herbicity, regulátory růstu i plodnosti, přenosy embryí a geneticka modifikované organizmy. 

Zvířata jsou na ekologických farmách krmena převážně z produkce vlastního ekologického podniku, farma chová jen tolik hospodářských zvířat, kolik je schopna uživit vlastní produkcí. Nákup krmiv je možný pouze z jiných certifikovaných ploch. Zvířata musí mít dostatek prostoru, musí jim být umožněn pohyb mimo ustájení (a to i v zimě) a je předepsána minimální rozloha pastvin na 1 kus, přesahující masové chovy jsou proto vyloučeny. Cílem takového zemědělství je pracovat v co nejvíce uzavřených cyklech koloběhu látek, využívat místní zdroje a minimalizovat ztráty. Hlavním principem je biologický koloběh.

Ekologický způsob zemědělství je schopen setrvale zajistit dostatečně vysoké výnosy i v období nepříznivých klimatických změn. Dále poskytuje celou řadu významných a vyčíslitelných ekosystémových služeb např. v podobě zvyšování retence vody v krajině či snižování nákladů na čištění vod, neboť nezatěžuje životní prostředí agrochemickými látkami. Zároveň svým přístupem zajišťuje nadstandardní životní podmínky chovaných zvířat, odpovídající co nejvíce jejich přirozeným potřebám. Výsledkem je pak produkce kvalitních biopotravin bez reziduí agrochemických látek, hormonů nebo léčiv. Tím vším ekologické zemědělství přispívá k důležitému cíli, kterým je zdravý člověk ve zdravé krajině.

V České republice je ekologické zemědělství charakteristické především extenzivním chovem masného skotu, koz a ovcí v zemědělsky méně příznivých oblastech. Na trhu se pak uplatňují zejména maso, mléko a mléčné výrobky. Pozitivním trendem je sice pomalý, ale stálý růst ploch s rostlinnou výrobou. Rozšíření rostlinné produkce na orné půdě a získání celkově významnějšího podílu na trhu s potravinami jsou však stále velkými výzvami pro české ekologické zemědělství. 

Ekologické zemědělství nese i rozměr sociální. V rámci České republiky přispívá k zaměstnanosti a udržení obyvatel zejména v ekonomicky i geograficky okrajových regionech. Svou péčí se významně podílí na zachování tradičního rázu krajiny a její atraktivity nejen pro turistický ruch.

Mgr. Alena Máčová

Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.


Biopotraviny

Biopotravina je produkt vyprodukovaný v souladu s požadavky platné legislativy pro ekologickou produkci. Biopotravina je tedyprodukt vyprodukovaný v souladu s požadavky zákona č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství, nařízení Rady (ES) č. 834/2007 a nařízení Komise (ES) č. 889/2008 (Přílohy k nařízení Komise (ES) 889/2008).

Biopotraviny jsou produkty, které jsou šetrnější k přírodě a celkově k životnímu prostředí. Biopotraviny přináší výhody zejména, co se týká zdravotní nezávadnosti a kvality. Biopotraviny na rozdíl od klasických potravin neobsahují chemická aditiva, konzervanty, stabilizátory, umělá barviva atd. Je prokázáno, že biopotraviny mají lepší výživnou hodnotu (vyšší obsah vitamínů, zejména vitamínů C a E, vyšší obsah minerálních látek). Ekologicky vypěstovaná zelenina má nižší obsah dusičnanů až o 50 % a nižší obsah pesticidů o více než 90 % v porovnání s konvenční zeleninou. Biopotraviny, díky celému kontrolovanému systému ekologické produkce, nesmějí obsahovat rezidua agrochemických látek, léčiv apod. Dále nesmějí obsahovat geneticky modifikované (GMO) suroviny a nesmějí být ošetřovány ionizujícím zářením. Například biomléko obsahuje více omega-3-mastných kyselin, bio ovoce nebo zelenina mají vyšší obsah látek významných pro lidské zdraví, např. flavonoidů a jiných polyfenolů. Naopak obsahují až o 50 % méně škodlivých dusičnanů. Je také prokázáno, že ekologický chov drůbeže zvyšuje obsah vitaminů a karotenoidů ve vejcích. 

Jestli se jedná o biopotravinu, která splňuje zákonné požadavky pro přídomek BIO, poznáme zejména podle jejího označení. Biopotravina, byla-li vyprodukovaná v rámci Evropské unie, musí na svém obalu uvádět logo tzv. eurolistu. Dle české legislativy musí mít biopotravina na obalu navíc grafický znak BIO, tzv. biozebru, s nápisem „Produkt ekologického zemědělství“.

Takové označení získávají biopotraviny od kontrolní akreditované organizace, která po udělení označení rovněž dohlíží nad dodržováním zákonných požadavků. Každý subjekt, který podniká v ekologickém zemědělství, je zpravidla minimálně jednou za rok zkontrolován kontrolní organizací. V rámci kontroly se zkontroluje účetní evidence a také prostory, ve kterých se nacházejí zvířata nebo pole či jiné prostory, zda splňují zákonné podmínky.

Biopotraviny sice bývají o něco dražší, ale za vyšší cenou stojí nákladnější a zdlouhavější procesy při výrobě takových potravin. Jedná se o produkty, které jsou šetrnější k přírodě a celkově k životnímu prostředí. Bioprodukty se narozdíl od běžných produktů zaměřují spíše na kvalitu potravin a nikoliv na jejich kvantitu. Ekologickým hospodářstvím se cílí na udržitelnost celého systému, především aby byly produkovány potraviny o vysoké kvalitě, v přiměřeném množství a šetrným způsobem k životnímu prostředí.

Mgr. Alena Máčová 

Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.

Reklamace pokojových rostlin

S příchodem slunečných a teplých dní je příroda plná rozkvetlých květin a nádherně zelených rostlin. Mnoho lidí v tomto čase zatouží mít část přírody doma a nakupuje pokojové nebo řezané květiny, případně sazenice na zahrádky nebo do truhlíků. Někdy se může stát, že radost z krásy zkazí špatný stav rostliny nebo její úhyn. Ne všichni spotřebitelé ale tuší, že i na rostliny se vztahuje záruční doba, proto jsme si pro Vás připravili několik rad, jak tuto nepříjemnou situaci řešit.

Řezané květiny obvykle mají krátkou dobu životnosti, což obdobně platí i pro reklamační době. Květiny je nutné reklamovat do 24 hodin od zakoupení, nejlépe ale ihned. Nepodceňujte proto prohlídku květin přímo v květinářství! Na pozdější reklamace již nemusí být brán zřetel.

Pro pokojové rostliny platí standardní dvouletá doba, ve které lze vady vytknout. Pokud navíc k projevení vady dojde v prvním roce a spotřebitel rostlinu reklamuje, má posílené postavení, neboť zákon předpokládá, že vada projevená v prvním roce byla na rostlině již při koupi. Tudíž prodávající by měl reklamaci vyřídit, pokud neprokáže, že si vadu způsobil sám spotřebitel např. špatnou péčí.

Speciální pravidla podle zákona o oběhu osiv a sadby pro sazenice rostlin. Jednoleté druhy rostlin mají reklamační dobu 1 rok, pro víceleté standardní 2 roky a pro sazenice zeleniny a květin 3 týdny. Je vhodné proto vitální znaky rostliny po zasazení sledovat a případně reklamovat co nejdříve.

Mimo zákonné doby se mohou spotřebitelé setkat i s reklamační dobou delší, kterou někteří prodávající dávají na některé druhy rostlin. Pokud k dohodě nedošlo, uplatní se doba zákonná.

A jaké nároky z vadného plnění můžete uplatnit? Opravu, výměnu, slevu z ceny a případně (spíše výjimečně) odstoupení od smlouvy. Např. pokud má rostlina škůdce, může dojít k opravě provedením postřiku, nebo pokud si objednáte květinovou vazbu bez trnů a dostanete ji s trny, můžete žádat o napravení dodatečným odstraněním trnů. K výměně dochází až tehdy, nelze-li vadu napravit. Pokud uplatníte nárok na slevu z kupní ceny, nemůžete již uplatnit nárok na opravu nebo výměnu.

Pamatujte však na to, že nároky z vad se nevztahují na situace, kdy rostlina uhyne nebo neprospívá z důvodu špatné péče! Pokud se o rostlinu nestaráte (nedostatečná nebo přílišná zálivka, špatné stanoviště,…), není chybou prodávajícího, že rostlina není v dobrém stavu. Vady rostlin vzniklé špatnou péčí nebudou uznány.

V případě sporů s prodávajícím je možné spor řešit v rámci mimosoudního řešení spotřebitelských sporů před Českou obchodní inspekcí. Pokud by se v rámci řízení nepodařilo problém vyřešit, můžete si nechat zpracovat znalecký posudek. Ten by osvětlil příčinu špatného zdravotního stavu nebo úhynu rostliny. Vyloučil-li by znalec Vaše pochybení, pak musí prodávající reklamaci uznat, a nadto Vám uhradit výdaje spojené s vypracováním znaleckého posudku. V krajních případech se spor může dostat až před soud.

Několik tipů na závěr:

  • Kupujte rostliny ve specializovaných obchodech, které mají s prodejem zkušenosti
  • Prohlédněte si před nákupem listy, květy i substrát a hledejte známky špatného zdravotního stavu – např. výskyt plísně nebo hmyzu, zkrabacení listů,…
  • Nechte si poradit s péčí o konkrétní druh kupované rostliny a dodržujte obdržené rady
  • Při přenosu z obchodu domů rostlinu zabezpečte proti vlivům počasí!
  • Pokud se rozhodnete zboží reklamovat, nenechte se odbýt – prodávající je k vyřízení reklamace povinen a musí Vám vydat také reklamační protokol

Miroslava Losová

Odborná právní poradkyně

Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.

Zveme Vás na červnové spotřebitelské přednášky v Brně!

Odhozený odpadek, odložená sedačka nebo černá skládka – co vám hrozí?

Také vás někdy na novoroční procházce během brodění se použitými pyrotechnickými výrobky a rozbitými skleněnými lahvemi napadlo, zda za to někdo nese zodpovědnost? V tomto článku se podíváme na to, jaký postih by vám hrozil, pokud byste například odhodili odpadek na ulici, položili sedačku vedle popelnice nebo dokonce založili černou skládku.

Nakládání s odpady a související otázky upravuje především zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech (dále jen „zákon o odpadech“), dopustit přestupku se však můžete i na základě jiných právních předpisů. Odstraňování a jiné nakládání s odpady může totiž být, a často tomu tak je, upraveno obecně závaznou vyhláškou obce. Porušení takovéto obecně závazné vyhlášky obce je pak přestupkem dle § 4 zákona odst. 2 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, kdy k projednání takovéhoto přestupku je příslušný obecní úřad, který může za tento přestupek uložit pokutu až do výše 100 000 Kč.

Samotný zákon o odpadech obsahuje vícero možností, za nichž se může fyzická či právnická osoba může dopustit přestupku. Tak např. § § 69 odst. 2 tohoto zákona říká, že „Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že neoprávněně založí skládku nebo odkládá odpady mimo vyhrazená místa.“, kdy podle § 69 odst. 4 písm. b) za tento přestupek hrozí pokuta až 50 000 Kč. V praxi půjde pravděpodobně nejčastěji právě o situaci, kdy někdo například vyhodí pytel s odpadky na ulici či zelené prostranství uprostřed města, popř. teoreticky i o odhozený odpadek. Přímo s pojmem „černá skládka“ aktuálně účinný zákon však nepracuje. Konkurující k tomuto ustanovení pak může být zejména § 117 odst. 1 písm. F, který stanovuje, že „Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že nepředá odpad v souladu s hierarchií odpadového hospodářství způsobem stanoveným v § 13 odst. 1 písm. e)“, kdy odkazované ustanovení zejména ukládá každému povinnost předat odpad, který sám nezpracuje v souladu s tímto zákonem do zařízení určeného pro nakládání s odpady nebo na místo určené obcí. Největším rozdílem je, že za tento přestupek je možné uložit pokutu až do výše 100 000 Kč.

O jinou situaci se jedná, pokud např. odložíte sedačku vedle kontejnerů na tříděný odpad. Na toto dopadá § 117 odst. 1 písm. t zákona o odpadech, který říká, že „Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že odkládá odpad nebo movitou věc, které předává do obecního systému, v rozporu s § 61.“, kdy podle § 61 je „každý povinen odpad nebo movitou věc, které předává do obecního systému, odkládat na místa určená obcí v souladu s povinnostmi stanovenými pro daný druh, kategorii nebo materiál odpadu nebo movitých věcí tímto zákonem a obecně závaznou vyhláškou obce, je-li vydána.“. Sedačka tedy patří obvykle do sběrného dvoru, nikoliv ke kontejnerům. Za tento přestupek je pak možné uložit pokutu až do výše 100 000 kč.

Podobných přestupků, jako výše zmíněných pro fyzické osoby, se mohou dopustit samozřejmě i podnikající fyzické osoby či osoby právnické, kdy úprava je velmi podobná, ale s mnohem vyššími pokutami, a to až do 10 mil. Kč.

Speciální úpravu pro pozemky určené k plnění funkce lesa pak obsahuje zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně některých zákonů (dále jen „lesní zákon“). Fyzická osoba se podle § 53 odst. 1 písm. r) tohoto zákona dopustí přestupku tím, že v rámci obecného užívání lesa v lese odhazuje odpady nebo odpadky, za což hrozí pokuta až do výše 15 000 Kč. Toto ustanovení v praxi pokrývá spíše případy jednotlivých kusů odpadu a menšího znečistění (např. odhozená plechovka na procházce v lese). Pokud by se jednalo o větší znečištění, půjde spíše o přestupek dle § 54 odst. 1 písm. b) lesního zákona, kdy „fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí přestupku tím, že provádí činnosti v lese nepovolené nebo zakázané“. Mezi tyto zakázané činnosti pak patří dle § 20 odst. 1 písm. o) právě i znečišťování lesa odpadky a odpady. Za takovéto větší znečištění či založení černé skládky pak hrozí pokuta až do výše 100 000 Kč.

A co můžete udělat, pokud na černou skládku narazíte vy sami? Pokud se jedná o černou skládku v lese, na vlastním pozemku nebo znečišťující vodu, pak je vhodné podat podnět na obecní úřad obce s rozšířenou působností. U větších významnějších skládek ohrožujících životní prostředí je pak možné oznámení přímo České inspekci životního prostředí. Pokud byste však náhodou omylem podali podnět nesprávnému správnímu orgánu, nic se neděje, neboť dotyčný správní orgán podnět postoupí tomu příslušnému. Můžete se samozřejmě také sami zapojit do úklidu nebo využít webové stránky zmapujto.cz, platformy, která monitoruje černé skládky a na které je možné černou skládku z pohodlí domova jednoduše nahlásit.

Monika Buzášová
Odborná právní poradkyně
Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.

Modro-zelená infrastruktura

O co jde?
Pojem modro-zelená infrastruktura v sobě nese soubor architektonických prvků, které se v současné době čím dál, tím víc vyžívají za účelem zabránění klimatickým problémům. Jde o systematické využívání vodních a zelených prvků ve městech, které mají za úkol přispět k udržení vody v krajině, ochlazení horkých cest a betonových budov, zlepšení kvality ovzduší či zmírnění mikroklimatu. Celý koncept pak míří na zlepšení zdraví člověka ve městě.
Jak to vypadá?
Zelenou infrastrukturu si můžeme představit jakékoli zelené prvky rostlinného původu v přírodě, které ve městech známe v podobě parků, travnatých ploch či stromořadí. Novým trendem jsou také zelené střechy či porostlé fasády domů. Zelená infrastruktura se může objevit jak v exteriéru budov, tak v interiéru, ale také kdekoliv jinde v prostředí města. Modrou infrastrukturu pak představují vodní plochy a jiné vodní prvky v krajině, včetně systémů, které pomáhají vodu zadržovat a chrání tak před erozí.
Zelená infrastruktura
V exteriérech budov najde tento koncept využití hlavně z hlediska úspory energie, spotřeby vody a celkové udržitelnosti stavby. Zelené fasády budov zajišťují nejen tepelnou izolaci budov v létě i v zimě, ale také zvlhčují i ochlazují vzduch odpařováním vody, zachycují nečistoty, snižují prašnost a hluk. Mimo to jsou také vyhledávané z důvodu své estetičnosti. Co se týče zelených střech, tak ty plní obdobnou funkci. K tomuto bodu můžeme také zdůraznit důležitost hospodaření s dešťovými vodami v domácnosti. Cílem je co nejvíce napodobit přirozený koloběh vody. Základem je sběr dešťové vody a její následné znovu využití např. na zavlažování zahrady.
Co se týče interiéru budov, tak do zelené infrastruktury řadíme také pojem energeticky úsporná domácnost, která se vyznačuje nízkou energetickou náročností. Té můžeme docílit např. recyklací šedých vod či úpravou vody. Cílem by v ideálním případě mělo být nulové vypouštění odpadních vod. Recyklace odpadních vod se dá realizovat pomocí různých filtračních systémů. Dalším bodem úsporné domácnosti je také recyklace tepla, které lze dosáhnout pomocí tepelných výměníků. Jejich princip spočívá v tom, že se již jednou ohřátá voda (např. ze sprchy) znovu použije k předehřátí studené vody.
Nejdůležitější v zelené infrastruktuře jsou však komplexní zelené plochy, které slouží hlavně k odtoku srážkových vod a jejich zadržení v krajině. Je důležité poznamenat, že k zadržování vody v krajině výrazně přispívají různé druhy dřevin – stromy a keře. Není divu, že většina velkých měst se nedostatek zeleně snaží kompenzovat alespoň vytvářením dlouhých stromořadí a travnatých pásů podél cest. Odvodu dešťové vody v místech, kde je potřeba zpevněných ploch, mohou pomoci např. jednoduché drenážní systémy v podobě prosakovací dlažby. Zelené plochy jsou také nepostradatelným útočištěm pro život nejrůznějších živočichů od včel přes ptactvo až po drobné hlodavce či naše domácí mazlíčky, kteří jsou esenciální součástí fungování přírodního ekosystému.
Modrá infrastruktura
Modrou infrastrukturu zahrnují vodní prvky a vodní plochy, které napomáhají zadržení vody v krajině. Cílem je zakomponovat do infrastruktury města co nejvíce zásobníků a nádrží pro zadržení dešťové vody, zabránit rychlému odtoku přívalových vod pomocí retenčních systémů a tím umožnit vstřebání vody do půdy a zabránit erozi. Modrá infrastruktura řeší také otázku, jak šetrně využívat tekoucí a stojaté povrchové vody.
S modrou infrastrukturou úzce souvisí tzv. šedá infrastruktura, která zahrnuje stavebně-technická opatření, zabraňující rozlivu řek do zranitelných oblastí.
Realizace a právní rámec
Realizace modro-zelené infrastruktury se především opírá o právní úpravu ve stavebním zákoně a v zákoně o ochraně přírody a krajiny. V České republice již existuje také Plán adaptace měst na změnu klimatu prostřednictví modro-zelené infrastruktury, který se realizuje prostřednictvím státních a unijních dotací. Každá obec má navíc možnost vytvářet vlastní předpisy a opatření podle principů udržitelného rozvoje. Velkým krokem vstříc realizování modro-zelených projektů je čerstvá novela stavebního zákona, která nabude účinnosti 1. července 2023. Ta zavede jednotnou soustavu stavebních úřadů, čímž by mělo dojít k urychlení schvalování povolení staveb a zabránění systémové podjatosti, která často brzdila tyto pokrokové projekty. Mimo to by mělo dojít ke zrychlení stavebního řízení a změnám územního plánování.
Závěr
Na závěr nezbývá než dodat, že změna především začíná u jednotlivce. Současná hospodářská krize nám názorně ukazuje, jak je důležité svědomitě a šetrně nakládat s přírodními zdroji. Modro-zelená infrastruktura nám k tomu může jen dopomoci a součástí jejího budování můžeme být my všichni.

Nikol Drozdová
Odborná právní poradkyně – Asociace Sdružení obrany spotřebitelů, z.s.

Přednáška pro veřejnost na téma “Enviromentální povědomí ” 14.12.2022

Přednáška pro veřejnost na téma “Enviromentální povědomí” 7.12.2022

Poplatky za komunální odpad

S dotazy na poplatky za komunální odpad se na nás obracíte stále častěji, proto jsme se rozhodli Vám tuto problematiku následujícím článkem přiblížit, přestože nespadá do oblasti spotřebitelského práva. Zaměříme se především na odlišení možných druhů zpoplatnění, které často bývají zdrojem nepochopení zdánlivě složitého systému.

Prvním druhem poplatku je poplatek za komunální odpad ve smyslu § 17a zákona o odpadech (zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů). Podle tohoto ustanovení může obec obecně závaznou vyhláškou stanovit a vybírat poplatek za komunální odpad vznikající na jejím území. Záleží tedy, zda odpad skutečně vytváříte, či nikoliv (na rozdíl od místního poplatku uvedeného níže). Pokud se tedy v obci nezdržujete nebo z nějakého jiného důvodu odpad nevytváříte, nemusíte tento poplatek platit, ovšem musíte obci tato tvrzení doložit (např. stavem měřidla vody či energií).  Pokud ovšem odpad vytváříte a vyvážíte jinam, poplatek zaplatit musíte (posuzuje se totiž místo vytváření odpadu). Poplatníkem je osoba, která odpad vytváří, plátcem poté vlastník nemovitosti. Pokud tedy bydlíte například v nájmu, jste poplatník a musíte poplatek odevzdat pronajímateli (plátci), který jej poté předá obci. Kdy a kolik máte zaplatit, je stanoveno vyhláškou dané obce. Jestliže poplatek včas neuhradíte, bude Vám obecním úřadem uložen platební výměr. Následně máte možnost se ve lhůtě 30 dnů od doručení výměru odvolat, pokud se domníváte, že Vám byl poplatek vyměřen neprávem. Poplatek za komunální odpad nemůže obec stanovit současně s místním poplatkem (viz následující část).

Druhým poplatkem je místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. Zákonnou úpravu nalezneme v § 10b zákona č. 565/1990, o místních poplatcích. Základním rozdílem je, že tento poplatek jsme povinni zaplatit bez ohledu na to, za odpad skutečně vytváříme. Platí tedy všichni, kdo mají v obci hlášený pobyt a ti, kdo na území obce vlastní nemovitost, ve kterém není hlášen k pobytu nikdo (v tomto případě odpovídá poplatek výši poplatku za jednu osobu). Z tohoto pravidla existují některé výjimky. Poplatek například nemusí platit osoby umístěné v domovech pro seniory nebo v domovech pro osoby se zdravotním postižením. Zároveň je dobré si přečíst příslušnou vyhlášku obce, je totiž možné, že v určitých případech Vás od poplatku osvobodila samotná obec. Celková výše poplatku nesmí přesáhnout částku 1000 Kč na osobu za jeden kalendářní rok (základní sazba je 250 Kč, k té se přičítají ještě skutečné náklady obce) a zjistíte ji opět v příslušné vyhlášce. Pokud poplatek nezaplatíte, je postup zpravidla stejný, jako v prvním případě. Obec ovšem může v případě včasného nezaplacení poplatek zvýšit až na trojnásobek. Také je dobré vědět, že tento poplatek Vám může obec na základě Vaší žádosti z ospravedlnitelných důvodů prominout pro tzv. tvrdost právního předpisu (a to i zpětně v případě již uhrazeného poplatku).

Obec také může vybírat poplatky na základě smlouvy (viz § 17 odst. 5 zákona o odpadech). Pokud se obec rozhodne pro tento způsob, nemůže si zároveň účtovat i poplatky způsoby popsanými výše. Smlouva musí být písemná a musí obsahovat výši poplatku.

Jelikož si každá obec může vybrat, jaký způsob vybírání poplatků za komunální odpad uplatní, může se bohužel stát, že budete povinni platit poplatek vícekrát (například pokud máte hlášený pobyt v jiné obci, než kde skutečně bydlíte).

Iveta Kvardová

odborná právní poradkyně SOS – Asociace, z.s.