V posledních desetiletích došlo k výraznému vzrůstu veřejného povědomí o ochraně životního prostředí, o skleníkových plynech a o boji proti znečištění. Z ochrany životního prostředí se tak stalo téma, které u lidí nabylo mnohem většího významu. Najednou se stalo „in“ být ekologickým a šetrným k životnímu prostředí. Podle průzkumu z roku 2021 je pro 85 % spotřebitelů po celém světě ochrana životního prostředí důležitější, než pro ně byla před pár lety.  Toho si všimlo i nemalé množství korporací, které začaly tento trend následovat, ať už zavedením šetrnější a méně znečišťující výroby, nebo změnou obchodní politiky. Některé společnosti ale tento trend zneužívají ve svůj prospěch a páchají tzv. greenwashing. 

Jako greenwashing se označuje způsob zavádějícího marketingu, kterým se snaží společnost nabudit dojem, že podporuje ochranu životního prostředí, že jsou její produkty a způsob jejich výroby šetrné k životnímu prostředí a že se zásady a cíle společnosti zakládají na šetrnosti k přírodě. S takovými hodnotami se ale společnost ztotožňuje jen „na oko“ a ve skutečnosti dělá pro životní prostředí mnohem méně, než by se mohlo zdát.  Tento pojem vymyslel ekolog Jay Westerveld ve své eseji z roku 1986, ve které se zabýval obchodními praktikami hotelů.  Greenwashing vznikl spojením dvou slov, a to „green“, tedy zelený, což má představovat ekologii a ochranu přírody, a „whitewashing“, což je pojem, kterým se označuje manipulativní technika spočívající v ospravedlňování a zastírání různých politováníhodných a žalostných činů. 

Greenwashing může mít různé podoby. Jedním z prvních příkladů, na který poukázal Jay Westerveld ve své eseji, je praktika, kdy hotely dávaly do pokojů cedulky, které nabádaly hosty k tomu, aby si nenechávali čistit ručníky každý den a místo toho je opakovaně používali. Důvodem měla být ochrana životního prostředí a šetření vodou, ve skutečnosti šlo ale pouze o způsob, jakým si hotely chtěly ušetřit práci s praním bez jakékoli námahy s jejich strany. Často pak tímto nebyla ani ušetřena voda a elektřina, ručníky se totiž stále musely i tak průběžně prát, takže by výsledkem bylo to, že by se pralo v poloprázdných pračkách za stejné spotřeby energií a vody. 

V dnešní době se můžeme často setkat s greenwashingem na obalech produktů. Můžou tím být např. různé obrázky a označení, které mají evokovat ekologičnost a „zelenost“, např. „přírodní“, „bio“, „eko“, i když se jedná o zboží, které není v žádném případě šetrné k životnímu prostředí. Výrobci ekologicky náročných produktů často nadšeně poukazují na nepatrnou „zelenou“ vlastnost, kterou jejich produkty mají, přestože se jinak jedná o velice znečišťující výrobky. Greenwashing může být rovněž založen na polopravdách, např. když je výrobku napsáno, že je recyklovatelný, přestože jej lze recyklovat jen z části a není ani patrné, která jeho část recyklovat lze. Další kategorií pak mohou být např. marketingové kampaně velkých firem, které mají motivovat k recyklaci, k vybírání peněz na dobročinné účely a k dalším ekologickým činnostem, když jsou přitom samy velkým zdrojem znečištění. Příkladem je např. banka HSBC ve Spojeném království, která v roce 2022 zahájila reklamní kampaň, ve které poukazovala na své aktivity a přínos v boji proti klimatickým změnám. Co ale opomenula zmínit, je fakt, že rok zpátky provedla velké investice do rozvoje ropného a plynového průmyslu v řádech několika miliard amerických dolarů. 

Greenwashing se bohužel stal poněkud rozšířenou praktikou. Pokud vám záleží na životním prostředí a chcete tomu tak i přizpůsobit své nákupní návyky, tak doporučuji, abyste si nejprve udělali malý průzkum toho, zda je vámi zakoupené zboží skutečně tak ekologické, jak se domníváte. 

Za Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z. s. 

Karel Bělák 

Odborný právní poradce 

EKOLOGICKÉ OBALY Mnoho míst na celém světě je stále více zaplňováno odpady, zejména tím plastovým, ze kterých jsou tvořeny obrovské skládky. Proto se společnost snaží vymyslet, jakým způsobem nahradit plastové obaly za takové, které nebudou životnímu prostředí škodit. K tomu využívají přírodní materiály, jež se vyrábí především ze zbytků rostlin, které byly původně použity k jinému účelu. Velká část přírodních obalů se používá na potraviny. Nahrazují tak plastové talíře, jednorázové kelímky nebo igelitové tašky a životnímu prostředí pomáhají tak, že se poměrně snadno rozloží na vašem kompostu.  

Výbornou náhražkou za obyčejný plast jsou vlákna z cukrové třtiny, která zůstanou jako zbytek po vytáhnutí cukru. A proč vlákna vyhazovat, když je lze použít dál a zároveň pomoct s redukcí světového odpadu. Dokonce i ze zbytku jediného stonku je možné vyrobit až 50 jednorázových talířků. Kromě nich se ze třtiny vyrábí také průhledné kelímky. Výrobky ze škrobů a olejů jsou také jedna z možností, jak využít přírodní materiály a omezit použití plastů. Obzvlášť v některých zemích Evropy, kde škrobu vzniká opravdu hodně a mnohdy se všechen nevyužije, je jeho další zpracování výborný nápad. A právě rostlinný škrob a olej má potenciál nahradit oblíbené igelitové tašky.  

Do popředí se dostává také bioplast. Jeho zkratka je PLA a patří mezi odbouratelné obaly. Během procesu fermentace dojde k úpravě, která způsobí, že je bioplast vzhledově podobný polyetylénu. Není jen ekologický, ale i odolný – zvládne teploty až do 40°C. Již známým materiálem je celulóza, která se vyrábí ze dřeva. Je oblíbená jako materiál pro výrobu jednorázových kelímků na kávu. Relativní novinkou jsou i výrobky z palmy Adaka. Z jejích listů se pomocí lisování vyrábí jednorázové nádobí jako například talíře. Dobře vypadají, jsou vhodné pro pečení v troubě i do mikrovlnné trouby a zároveň chuťově neutrální. 

Mezi ekologické obaly patří také kousky látky ošetřené včelím voskem. Jejich výroba je tak jednoduchá, že to zvládnete i doma. Po nanesení vrstvy včelího vosku je látka jednoduše omyvatelná. Vosk totiž nepropustí vodu, takže obal stačí opláchnout a usušit a můžete jej znovu použít. Tyto obaly se využívají především při balení svačin. Neslouží totiž pouze jako obal, ale třeba i jako prostírání.  

Boj s odpadem už není téma pouze pro malou část lidí. Čím dál větší část populace se snaží do určité míry svůj odpad omezit. Podle výzkumů totiž lidé preferují šetrný způsob balení výrobků. Se zvyšováním povědomí o škodlivosti odpadů roste i obliba životního stylu zero waste, jehož příslušníci se snaží odpad vůbec neprodukovat. 

Spotřebitelé mohou kvalitě životního prostředí pomoci používáním obalů na více použití namísto jednorázových obalů, např. na kávu, oběd apod. 

Označování ekologických obalů 

Označování obalů se řídí zákonem č. 477/2001 Sb., o obalech a dle něho platí, že pokud osoba, která uvádí na trh nebo do oběhu obal nebo balený výrobek, označí na tomto obalu nebo baleném výrobku materiál, ze kterého je obal vyroben, je povinna provést toto značení v souladu s právem Evropských společenství, a to konkrétně se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES o obalech a obalových odpadech a s rozhodnutím Komise 97/129/ES ze dne 28. ledna 1997.Pokud výrobce označuje obaly z hlediska použitého obalového materiálu, měl by se držet číselných a písmenných symbolů obsažených v tomto Rozhodnutí a identifikační značení umístit přímo na součásti obalu, z nichž je obal složen, potiskem, vytlačením nebo vyražením nebo jiným vhodným způsobem. Identifikační značení součásti obalu lze umístit také na etiketu, která je k dané součásti připevněna. Aby označování obalů mělo smysl, musí být identifikační značení odolné a trvanlivé, a to i po otevření obalu. 

Mgr. Alena Máčová

Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.

O co jde?
Pojem modro-zelená infrastruktura v sobě nese soubor architektonických prvků, které se v současné době čím dál, tím víc vyžívají za účelem zabránění klimatickým problémům. Jde o systematické využívání vodních a zelených prvků ve městech, které mají za úkol přispět k udržení vody v krajině, ochlazení horkých cest a betonových budov, zlepšení kvality ovzduší či zmírnění mikroklimatu. Celý koncept pak míří na zlepšení zdraví člověka ve městě.
Jak to vypadá?
Zelenou infrastrukturu si můžeme představit jakékoli zelené prvky rostlinného původu v přírodě, které ve městech známe v podobě parků, travnatých ploch či stromořadí. Novým trendem jsou také zelené střechy či porostlé fasády domů. Zelená infrastruktura se může objevit jak v exteriéru budov, tak v interiéru, ale také kdekoliv jinde v prostředí města. Modrou infrastrukturu pak představují vodní plochy a jiné vodní prvky v krajině, včetně systémů, které pomáhají vodu zadržovat a chrání tak před erozí.
Zelená infrastruktura
V exteriérech budov najde tento koncept využití hlavně z hlediska úspory energie, spotřeby vody a celkové udržitelnosti stavby. Zelené fasády budov zajišťují nejen tepelnou izolaci budov v létě i v zimě, ale také zvlhčují i ochlazují vzduch odpařováním vody, zachycují nečistoty, snižují prašnost a hluk. Mimo to jsou také vyhledávané z důvodu své estetičnosti. Co se týče zelených střech, tak ty plní obdobnou funkci. K tomuto bodu můžeme také zdůraznit důležitost hospodaření s dešťovými vodami v domácnosti. Cílem je co nejvíce napodobit přirozený koloběh vody. Základem je sběr dešťové vody a její následné znovu využití např. na zavlažování zahrady.
Co se týče interiéru budov, tak do zelené infrastruktury řadíme také pojem energeticky úsporná domácnost, která se vyznačuje nízkou energetickou náročností. Té můžeme docílit např. recyklací šedých vod či úpravou vody. Cílem by v ideálním případě mělo být nulové vypouštění odpadních vod. Recyklace odpadních vod se dá realizovat pomocí různých filtračních systémů. Dalším bodem úsporné domácnosti je také recyklace tepla, které lze dosáhnout pomocí tepelných výměníků. Jejich princip spočívá v tom, že se již jednou ohřátá voda (např. ze sprchy) znovu použije k předehřátí studené vody.
Nejdůležitější v zelené infrastruktuře jsou však komplexní zelené plochy, které slouží hlavně k odtoku srážkových vod a jejich zadržení v krajině. Je důležité poznamenat, že k zadržování vody v krajině výrazně přispívají různé druhy dřevin – stromy a keře. Není divu, že většina velkých měst se nedostatek zeleně snaží kompenzovat alespoň vytvářením dlouhých stromořadí a travnatých pásů podél cest. Odvodu dešťové vody v místech, kde je potřeba zpevněných ploch, mohou pomoci např. jednoduché drenážní systémy v podobě prosakovací dlažby. Zelené plochy jsou také nepostradatelným útočištěm pro život nejrůznějších živočichů od včel přes ptactvo až po drobné hlodavce či naše domácí mazlíčky, kteří jsou esenciální součástí fungování přírodního ekosystému.
Modrá infrastruktura
Modrou infrastrukturu zahrnují vodní prvky a vodní plochy, které napomáhají zadržení vody v krajině. Cílem je zakomponovat do infrastruktury města co nejvíce zásobníků a nádrží pro zadržení dešťové vody, zabránit rychlému odtoku přívalových vod pomocí retenčních systémů a tím umožnit vstřebání vody do půdy a zabránit erozi. Modrá infrastruktura řeší také otázku, jak šetrně využívat tekoucí a stojaté povrchové vody.
S modrou infrastrukturou úzce souvisí tzv. šedá infrastruktura, která zahrnuje stavebně-technická opatření, zabraňující rozlivu řek do zranitelných oblastí.
Realizace a právní rámec
Realizace modro-zelené infrastruktury se především opírá o právní úpravu ve stavebním zákoně a v zákoně o ochraně přírody a krajiny. V České republice již existuje také Plán adaptace měst na změnu klimatu prostřednictví modro-zelené infrastruktury, který se realizuje prostřednictvím státních a unijních dotací. Každá obec má navíc možnost vytvářet vlastní předpisy a opatření podle principů udržitelného rozvoje. Velkým krokem vstříc realizování modro-zelených projektů je čerstvá novela stavebního zákona, která nabude účinnosti 1. července 2023. Ta zavede jednotnou soustavu stavebních úřadů, čímž by mělo dojít k urychlení schvalování povolení staveb a zabránění systémové podjatosti, která často brzdila tyto pokrokové projekty. Mimo to by mělo dojít ke zrychlení stavebního řízení a změnám územního plánování.
Závěr
Na závěr nezbývá než dodat, že změna především začíná u jednotlivce. Současná hospodářská krize nám názorně ukazuje, jak je důležité svědomitě a šetrně nakládat s přírodními zdroji. Modro-zelená infrastruktura nám k tomu může jen dopomoci a součástí jejího budování můžeme být my všichni.

Nikol Drozdová
Odborná právní poradkyně – Asociace Sdružení obrany spotřebitelů, z.s.