Menu

Životní prostředí

Nové možnosti obrany proti developerským projektům

Od prvního dubna nabyla účinnosti novela zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí (dále jen jako „zákon EIA“). Cílem novelizace bylo sladění české právní úpravy s úpravou Evropské unie, což by České republice mělo umožnit  nárokovat si finanční prostředky EU až ve výši 40 miliard korun. Uvedená novela byla terčem velké kritiky, protože poskytuje veřejnosti nové možnosti zapojení se do procesů schvalujících velké developerské projekty. Nejedná se přitom o možnosti malicherné. Naopak, pokud je pro Vás nepředstavitelné, aby se v blízkosti vaší obce postavila velká jatka, je nyní díky novelizaci možné situaci staviteli hodně zkomplikovat.

Abychom se dostali k samotným možnostem obrany proti takovým projektům, je nutné nejprve definovat veřejnost, která může do procesů schvalování záměru z hlediska jeho vlivu na životní prostředí vstupovat. Jedná se o:

  1. osobu, která může být stavbou nechtěné budovy dotčena na svých právech nebo povinnostech (typicky se může jednat o vlastníka sousedícího pozemku či vlastníka vyvlastňovaného pozemku),
  2. nebo právnickou osobu soukromého práva, jejímž předmětem činnosti je ochrana životního prostředí nebo veřejného zdraví a jejíž hlavní činností není podnikání nebo jiná výdělečná činnost. Tahle právnická osoba však musí vzniknout nejméně 3 roky před zveřejněním informací o napadeném řízení (typicky územní či stavební řízení, nebo i řízení o posuzování vlivů) nebo musí mít podporu svými podpisy alespoň od 200 osob (typicky nespokojení obyvatelé obce).

Nicméně silnější postavení dle zákona EIA má právnická osoba podle bodu b). To znamená, že když je na úřední desce příslušného krajského úřadu oznámen začátek procesu schvalování záměru, pro Vás, jakožto občany, je výhodné najít si právnickou osobu, která bude výstavbě bránit. Může se například jednat o různé ekologické organizace, které budou ochotny do tohoto procesu zasáhnout. Druhá možnost, jak zakomponovat do tohoto procesu právnickou osobu, je založit si vlastní.

Právnická osoba, která by svou činností ráda proti konkrétnímu projektu bojovala, může za prvé podat žalobu proti výsledku tzv. „zjišťovacího řízení“ podle § 7 odst. 9 zákona EIA, nebo zadruhé může podávat žalobu proti výsledku jakéhokoliv řízení navazujícího na řízení o posouzení záměru, to znamená, proti územnímu rozhodnutí, stavebnímu povolení, kolaudačnímu souhlasu, nebo řízení o integrované prevenci (tzv. IPPC, zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci).

A co je dobré v žalobě uvést? Nejlepší je nechat si vypracovat vlastní znalecké posudky o dané stavbě nebo napadat chybný úřední postup. Toho se dopustí správní úřad (typicky krajský při posuzování nebo obecný při navazujících řízeních) už i tím, že se nevyjádří k jakékoliv připomínce. Proto neváhejte a posílejte je ve stanovené lhůtě v průběhu všech řízení, kterými musí developer projít, aby mohl postavit svoji provozovnu.

Právnické osoby, které chrání životní prostředí, už podrobnější postup při blokování staveb budou znát, proto je důležité je kontaktovat, pokud se Vám vybudování nějaké stavby ve Vaší obci nebude líbit.

Filip Glezl
odborný právní poradce SOS-Asociace

Bezhotovostní výkup kovů

Od prvního března nastala zásadní změna ve výkupu kovů, kdy již není možné, aby byl výkup prováděn v hotovosti, jak tomu bylo doposud.  Změnu v oblasti způsobu platby za vykoupené kovy přinesla novelizace vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, která jasně stanovuje zákaz výkupu kovů od fyzických osob v hotovosti.

Zavedení bezhotovostní platby při výkupech kovů by mělo zajistit lepší kontrolovatelnost těchto výkupů a přispět tak ke snížení kriminality v oblasti nelegálního výkupu kovů (např. výkup ukradených měděných drátů, krytů kanálů apod.).

Jediný možný způsob, jakým je možné poskytnout úhradu za vykoupené kovy, tak představuje bezhotovostní platba. Novela vyhlášky však zatím přesně nestanovuje konkrétní způsoby provádění bezhotovostní platby. Tyto způsoby by měla určit teprve připravovaná novela zákona o odpadech. V současné době Ministerstvo životního prostředí doporučuje, aby provozovatelé sběren a výkupů používali pouze dva způsoby bezhotovostní platby. Jedná se o převod na účet a poštovní poukázku.

 Okruh odpadů, které je od března možné vykupovat jen bezhotovostně, je přesně vymezen v § 8 odst. 2 vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. Jedná se o následující odpady:

Kód druhu odpadu Název druhu odpadu
16 01 04* Autovraky
16 01 06 Autovraky zbavené kapalin a jiných nebezpečných součástí
17 04 01 Měď, bronz, mosaz
17 04 02 Hliník
17 04 03 Olovo
17 04 04 Zinek
17 04 06 Cín
17 04 07 Směsi kovů  (17 04 01- 06)
17 04 11 Kabely
16 01 17 Železné kovy
16 01 18 Neželezné kovy
17 04 05 Železo a ocel
17 04 07 Směsné kovy
20 01 40 Kovy

Novela vyhlášky se tak žádným způsobem nedotýká jiných druhotných surovin, jako je např. papír, které je možné nadále vykupovat za hotové.

Žaneta Dočkalíková
odborná právní poradkyně SOS-Asociace

Proč nenechávat elektrospotřebiče u popelnic aneb využijte recyklačního poplatku

Žádný z elektrospotřebičů, které využíváme denně v práci, škole, či domácnosti bohužel nemá neomezenou životnost. Proto se dříve či později každý z nás potýká s problémem, jak se starým elektrospotřebičem naložit. Někteří volí nejsnazší možnou cestu a bez dlouhých úvah starý elektrospotřebič uloží doma v komoře, sklepě nebo na půdě se slovy „možná se ještě bude hodit“ (např. v českých domácnostech se nachází až 8 milionů nepoužívaných mobilních telefonů). Jiní naopak ponechají elektrospotřebič u popelnice nebo ho pohodí v lese, aniž by si přitom uvědomili, že odložením elektrospotřebiče mimo místa určená k jeho odložení či zpětnému odběru, se dopouštějí přestupku, za nějž jim hrozí pokuta do výše 20 000 Kč. Je proto dobré zvážit, zdali není lepší využít možnosti ekologické likvidace, kterou jsme si zaplatili.

Od roku 2005 byl zaveden tzv. recyklační poplatek s cílem zajistit financování zpětného odběru elektrozařízení. Jinými slovy zaplacením recyklačního příspěvku přispíváme na celý proces od odevzdání elektrospotřebiče ve sběrném místě až po ukončení procesu jeho recyklace. Výše recyklačního poplatku se přitom liší dle jednotlivých typů elektrospotřebičů. Zatímco u chladících zařízení se recyklační poplatek (např. lednice, mrazáky) pohybuje kolem dvou set korun, u velkých domácích elektrospotřebičů (např. pračka, myčka) okolo sedmdesáti korun. Přesnou výši recyklačního poplatku bychom ale vždy měli nalézt na účtence či faktuře.

Rozlišujeme přitom dva typy recyklačních příspěvků. Příspěvek na historická elektrozařízení (PHE) představuje částku, kterou přispíváme na recyklaci elektrospotřebičů vyrobených před datem 13. 8. 2005., zatímco PNE částku, jíž přispíváme na recyklaci elektrospotřebičů vyrobených po datu 13. 8. 2005.  Recyklační poplatek PHE musí být viditelně uváděn na dokladu vydaném při prodeji elektrospotřebiče (u PNE tato povinnost není) a musí být zahrnut v konečné ceně zboží. Přesto někteří prodejci ve snaze nalákat zákazníka, uvádí ceny bez recyklačního poplatku a tak se zákazník o jeho výši dozví až při samotné platbě. V závěru pak lednice, která měla stát necelých dvanáct tisíc korun, nakonec se započtením recyklačního poplatku stojí o pár stovek korun více. Nijak neobvyklé nejsou ani praktiky, kdy poplatky jsou uvedeny zvlášť či psány drobným písmem.

Se zavedením recyklačního poplatku prodejcům elektrospotřebičů vznikla řada povinností při zajištění procesu jejich ekologické likvidace. Prodejce elektrospotřebičů je totiž povinen zajistit spotřebiteli možnost bezplatně odevzdat použitý elektrospotřebič při koupi nového. Při zpětném odběru elektrospotřebiče se tak uplatňuje princip kus za kus, při němž nezáleží na výrobní značce elektrospotřebiče.  Stačí, že se jedná o zboží podobného typu a použití.  Kupující zároveň není povinen prokázat, kde odevzdávaný elektrospotřebič zakoupil. Prodejce tak nemá oprávnění po kupujícím požadovat, aby předložil doklad o koupi odevzdávaného elektrospotřebiče.

Prodejci, jejichž prodejní plocha je alespoň 400 m2, mají zároveň povinnost zajistit možnost zpětně odevzdat použitý elektrospotřebič, u něhož žádný z vnějších rozměrů nepřesahuje 25 cm, bez ohledu na výrobní značku a bez vázání na nákup zboží. Některé prodejny proto disponují různými typy sběrných nádob a je tak u nich možné elektrospotřebič vrátit, aniž bychom si museli kupovat nový.

Žaneta Dočkalíková
odborná právní poradkyně SOS-Asociace

Poplatek za komunální odpad

Vlastníte byt nebo rodinný dům, v němž nemá nikdo trvalý pobyt, a dosud jste neplatili poplatek za komunální odpad? Pak byste měli číst dále.

Již více než rok je účinná novela zákona o místních poplatcích, která v § 10b stanovuje povinnost vlastníka nemovitosti zaplatit poplatek za komunální odpad v nemovitosti, ve kterém není hlášena k pobytu žádná fyzická osoba, a to ve výši odpovídající poplatku za jednu fyzickou osobu.

Příkladem může být situace, kdy pronajímáte byt, ve kterém žádný z nájemníků (a ani nikdo jiný) není přihlášen k pobytu.

V případě změny vlastnictví nemovitosti nebo změny pobytu osoby v průběhu roku se poplatek platí v poměrné výši podle počtu měsíců v příslušném kalendářním roce, přičemž se vychází ze stavu v posledním dni měsíce.

Konkrétní informace o poplatku, jako je splatnost poplatku, lhůty pro plnění ohlašovací povinnosti nebo sazba poplatku, která nesmí překročit 1000 Kč na osobu, stanoví každá obec obecně závaznou vyhláškou.

Richard Hazucha
Odborný právní poradce SOS – Asociace