Životní prostředí
Odhozený odpadek, odložená sedačka nebo černá skládka – co vám hrozí?
Také vás někdy na novoroční procházce během brodění se použitými pyrotechnickými výrobky a rozbitými skleněnými lahvemi napadlo, zda za to někdo nese zodpovědnost? V tomto článku se podíváme na to, jaký postih by vám hrozil, pokud byste například odhodili odpadek na ulici, položili sedačku vedle popelnice nebo dokonce založili černou skládku.
Nakládání s odpady a související otázky upravuje především zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech (dále jen „zákon o odpadech“), dopustit přestupku se však můžete i na základě jiných právních předpisů. Odstraňování a jiné nakládání s odpady může totiž být, a často tomu tak je, upraveno obecně závaznou vyhláškou obce. Porušení takovéto obecně závazné vyhlášky obce je pak přestupkem dle § 4 zákona odst. 2 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, kdy k projednání takovéhoto přestupku je příslušný obecní úřad, který může za tento přestupek uložit pokutu až do výše 100 000 Kč.
Samotný zákon o odpadech obsahuje vícero možností, za nichž se může fyzická či právnická osoba může dopustit přestupku. Tak např. § § 69 odst. 2 tohoto zákona říká, že „Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že neoprávněně založí skládku nebo odkládá odpady mimo vyhrazená místa.“, kdy podle § 69 odst. 4 písm. b) za tento přestupek hrozí pokuta až 50 000 Kč. V praxi půjde pravděpodobně nejčastěji právě o situaci, kdy někdo například vyhodí pytel s odpadky na ulici či zelené prostranství uprostřed města, popř. teoreticky i o odhozený odpadek. Přímo s pojmem „černá skládka“ aktuálně účinný zákon však nepracuje. Konkurující k tomuto ustanovení pak může být zejména § 117 odst. 1 písm. F, který stanovuje, že „Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že nepředá odpad v souladu s hierarchií odpadového hospodářství způsobem stanoveným v § 13 odst. 1 písm. e)“, kdy odkazované ustanovení zejména ukládá každému povinnost předat odpad, který sám nezpracuje v souladu s tímto zákonem do zařízení určeného pro nakládání s odpady nebo na místo určené obcí. Největším rozdílem je, že za tento přestupek je možné uložit pokutu až do výše 100 000 Kč.
O jinou situaci se jedná, pokud např. odložíte sedačku vedle kontejnerů na tříděný odpad. Na toto dopadá § 117 odst. 1 písm. t zákona o odpadech, který říká, že „Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že odkládá odpad nebo movitou věc, které předává do obecního systému, v rozporu s § 61.“, kdy podle § 61 je „každý povinen odpad nebo movitou věc, které předává do obecního systému, odkládat na místa určená obcí v souladu s povinnostmi stanovenými pro daný druh, kategorii nebo materiál odpadu nebo movitých věcí tímto zákonem a obecně závaznou vyhláškou obce, je-li vydána.“. Sedačka tedy patří obvykle do sběrného dvoru, nikoliv ke kontejnerům. Za tento přestupek je pak možné uložit pokutu až do výše 100 000 kč.
Podobných přestupků, jako výše zmíněných pro fyzické osoby, se mohou dopustit samozřejmě i podnikající fyzické osoby či osoby právnické, kdy úprava je velmi podobná, ale s mnohem vyššími pokutami, a to až do 10 mil. Kč.
Speciální úpravu pro pozemky určené k plnění funkce lesa pak obsahuje zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně některých zákonů (dále jen „lesní zákon“). Fyzická osoba se podle § 53 odst. 1 písm. r) tohoto zákona dopustí přestupku tím, že v rámci obecného užívání lesa v lese odhazuje odpady nebo odpadky, za což hrozí pokuta až do výše 15 000 Kč. Toto ustanovení v praxi pokrývá spíše případy jednotlivých kusů odpadu a menšího znečistění (např. odhozená plechovka na procházce v lese). Pokud by se jednalo o větší znečištění, půjde spíše o přestupek dle § 54 odst. 1 písm. b) lesního zákona, kdy „fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí přestupku tím, že provádí činnosti v lese nepovolené nebo zakázané“. Mezi tyto zakázané činnosti pak patří dle § 20 odst. 1 písm. o) právě i znečišťování lesa odpadky a odpady. Za takovéto větší znečištění či založení černé skládky pak hrozí pokuta až do výše 100 000 Kč.
A co můžete udělat, pokud na černou skládku narazíte vy sami? Pokud se jedná o černou skládku v lese, na vlastním pozemku nebo znečišťující vodu, pak je vhodné podat podnět na obecní úřad obce s rozšířenou působností. U větších významnějších skládek ohrožujících životní prostředí je pak možné oznámení přímo České inspekci životního prostředí. Pokud byste však náhodou omylem podali podnět nesprávnému správnímu orgánu, nic se neděje, neboť dotyčný správní orgán podnět postoupí tomu příslušnému. Můžete se samozřejmě také sami zapojit do úklidu nebo využít webové stránky zmapujto.cz, platformy, která monitoruje černé skládky a na které je možné černou skládku z pohodlí domova jednoduše nahlásit.
Monika Buzášová
Odborná právní poradkyně
Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.
Modro-zelená infrastruktura
O co jde?
Pojem modro-zelená infrastruktura v sobě nese soubor architektonických prvků, které se v současné době čím dál, tím víc vyžívají za účelem zabránění klimatickým problémům. Jde o systematické využívání vodních a zelených prvků ve městech, které mají za úkol přispět k udržení vody v krajině, ochlazení horkých cest a betonových budov, zlepšení kvality ovzduší či zmírnění mikroklimatu. Celý koncept pak míří na zlepšení zdraví člověka ve městě.
Jak to vypadá?
Zelenou infrastrukturu si můžeme představit jakékoli zelené prvky rostlinného původu v přírodě, které ve městech známe v podobě parků, travnatých ploch či stromořadí. Novým trendem jsou také zelené střechy či porostlé fasády domů. Zelená infrastruktura se může objevit jak v exteriéru budov, tak v interiéru, ale také kdekoliv jinde v prostředí města. Modrou infrastrukturu pak představují vodní plochy a jiné vodní prvky v krajině, včetně systémů, které pomáhají vodu zadržovat a chrání tak před erozí.
Zelená infrastruktura
V exteriérech budov najde tento koncept využití hlavně z hlediska úspory energie, spotřeby vody a celkové udržitelnosti stavby. Zelené fasády budov zajišťují nejen tepelnou izolaci budov v létě i v zimě, ale také zvlhčují i ochlazují vzduch odpařováním vody, zachycují nečistoty, snižují prašnost a hluk. Mimo to jsou také vyhledávané z důvodu své estetičnosti. Co se týče zelených střech, tak ty plní obdobnou funkci. K tomuto bodu můžeme také zdůraznit důležitost hospodaření s dešťovými vodami v domácnosti. Cílem je co nejvíce napodobit přirozený koloběh vody. Základem je sběr dešťové vody a její následné znovu využití např. na zavlažování zahrady.
Co se týče interiéru budov, tak do zelené infrastruktury řadíme také pojem energeticky úsporná domácnost, která se vyznačuje nízkou energetickou náročností. Té můžeme docílit např. recyklací šedých vod či úpravou vody. Cílem by v ideálním případě mělo být nulové vypouštění odpadních vod. Recyklace odpadních vod se dá realizovat pomocí různých filtračních systémů. Dalším bodem úsporné domácnosti je také recyklace tepla, které lze dosáhnout pomocí tepelných výměníků. Jejich princip spočívá v tom, že se již jednou ohřátá voda (např. ze sprchy) znovu použije k předehřátí studené vody.
Nejdůležitější v zelené infrastruktuře jsou však komplexní zelené plochy, které slouží hlavně k odtoku srážkových vod a jejich zadržení v krajině. Je důležité poznamenat, že k zadržování vody v krajině výrazně přispívají různé druhy dřevin – stromy a keře. Není divu, že většina velkých měst se nedostatek zeleně snaží kompenzovat alespoň vytvářením dlouhých stromořadí a travnatých pásů podél cest. Odvodu dešťové vody v místech, kde je potřeba zpevněných ploch, mohou pomoci např. jednoduché drenážní systémy v podobě prosakovací dlažby. Zelené plochy jsou také nepostradatelným útočištěm pro život nejrůznějších živočichů od včel přes ptactvo až po drobné hlodavce či naše domácí mazlíčky, kteří jsou esenciální součástí fungování přírodního ekosystému.
Modrá infrastruktura
Modrou infrastrukturu zahrnují vodní prvky a vodní plochy, které napomáhají zadržení vody v krajině. Cílem je zakomponovat do infrastruktury města co nejvíce zásobníků a nádrží pro zadržení dešťové vody, zabránit rychlému odtoku přívalových vod pomocí retenčních systémů a tím umožnit vstřebání vody do půdy a zabránit erozi. Modrá infrastruktura řeší také otázku, jak šetrně využívat tekoucí a stojaté povrchové vody.
S modrou infrastrukturou úzce souvisí tzv. šedá infrastruktura, která zahrnuje stavebně-technická opatření, zabraňující rozlivu řek do zranitelných oblastí.
Realizace a právní rámec
Realizace modro-zelené infrastruktury se především opírá o právní úpravu ve stavebním zákoně a v zákoně o ochraně přírody a krajiny. V České republice již existuje také Plán adaptace měst na změnu klimatu prostřednictví modro-zelené infrastruktury, který se realizuje prostřednictvím státních a unijních dotací. Každá obec má navíc možnost vytvářet vlastní předpisy a opatření podle principů udržitelného rozvoje. Velkým krokem vstříc realizování modro-zelených projektů je čerstvá novela stavebního zákona, která nabude účinnosti 1. července 2023. Ta zavede jednotnou soustavu stavebních úřadů, čímž by mělo dojít k urychlení schvalování povolení staveb a zabránění systémové podjatosti, která často brzdila tyto pokrokové projekty. Mimo to by mělo dojít ke zrychlení stavebního řízení a změnám územního plánování.
Závěr
Na závěr nezbývá než dodat, že změna především začíná u jednotlivce. Současná hospodářská krize nám názorně ukazuje, jak je důležité svědomitě a šetrně nakládat s přírodními zdroji. Modro-zelená infrastruktura nám k tomu může jen dopomoci a součástí jejího budování můžeme být my všichni.
Nikol Drozdová
Odborná právní poradkyně – Asociace Sdružení obrany spotřebitelů, z.s.
Poplatky za komunální odpad
S dotazy na poplatky za komunální odpad se na nás obracíte stále častěji, proto jsme se rozhodli Vám tuto problematiku následujícím článkem přiblížit, přestože nespadá do oblasti spotřebitelského práva. Zaměříme se především na odlišení možných druhů zpoplatnění, které často bývají zdrojem nepochopení zdánlivě složitého systému.
Prvním druhem poplatku je poplatek za komunální odpad ve smyslu § 17a zákona o odpadech (zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů). Podle tohoto ustanovení může obec obecně závaznou vyhláškou stanovit a vybírat poplatek za komunální odpad vznikající na jejím území. Záleží tedy, zda odpad skutečně vytváříte, či nikoliv (na rozdíl od místního poplatku uvedeného níže). Pokud se tedy v obci nezdržujete nebo z nějakého jiného důvodu odpad nevytváříte, nemusíte tento poplatek platit, ovšem musíte obci tato tvrzení doložit (např. stavem měřidla vody či energií). Pokud ovšem odpad vytváříte a vyvážíte jinam, poplatek zaplatit musíte (posuzuje se totiž místo vytváření odpadu). Poplatníkem je osoba, která odpad vytváří, plátcem poté vlastník nemovitosti. Pokud tedy bydlíte například v nájmu, jste poplatník a musíte poplatek odevzdat pronajímateli (plátci), který jej poté předá obci. Kdy a kolik máte zaplatit, je stanoveno vyhláškou dané obce. Jestliže poplatek včas neuhradíte, bude Vám obecním úřadem uložen platební výměr. Následně máte možnost se ve lhůtě 30 dnů od doručení výměru odvolat, pokud se domníváte, že Vám byl poplatek vyměřen neprávem. Poplatek za komunální odpad nemůže obec stanovit současně s místním poplatkem (viz následující část).
Druhým poplatkem je místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. Zákonnou úpravu nalezneme v § 10b zákona č. 565/1990, o místních poplatcích. Základním rozdílem je, že tento poplatek jsme povinni zaplatit bez ohledu na to, za odpad skutečně vytváříme. Platí tedy všichni, kdo mají v obci hlášený pobyt a ti, kdo na území obce vlastní nemovitost, ve kterém není hlášen k pobytu nikdo (v tomto případě odpovídá poplatek výši poplatku za jednu osobu). Z tohoto pravidla existují některé výjimky. Poplatek například nemusí platit osoby umístěné v domovech pro seniory nebo v domovech pro osoby se zdravotním postižením. Zároveň je dobré si přečíst příslušnou vyhlášku obce, je totiž možné, že v určitých případech Vás od poplatku osvobodila samotná obec. Celková výše poplatku nesmí přesáhnout částku 1000 Kč na osobu za jeden kalendářní rok (základní sazba je 250 Kč, k té se přičítají ještě skutečné náklady obce) a zjistíte ji opět v příslušné vyhlášce. Pokud poplatek nezaplatíte, je postup zpravidla stejný, jako v prvním případě. Obec ovšem může v případě včasného nezaplacení poplatek zvýšit až na trojnásobek. Také je dobré vědět, že tento poplatek Vám může obec na základě Vaší žádosti z ospravedlnitelných důvodů prominout pro tzv. tvrdost právního předpisu (a to i zpětně v případě již uhrazeného poplatku).
Obec také může vybírat poplatky na základě smlouvy (viz § 17 odst. 5 zákona o odpadech). Pokud se obec rozhodne pro tento způsob, nemůže si zároveň účtovat i poplatky způsoby popsanými výše. Smlouva musí být písemná a musí obsahovat výši poplatku.
Jelikož si každá obec může vybrat, jaký způsob vybírání poplatků za komunální odpad uplatní, může se bohužel stát, že budete povinni platit poplatek vícekrát (například pokud máte hlášený pobyt v jiné obci, než kde skutečně bydlíte).
Iveta Kvardová
odborná právní poradkyně SOS – Asociace, z.s.
Nové možnosti obrany proti developerským projektům
Od prvního dubna nabyla účinnosti novela zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí (dále jen jako „zákon EIA“). Cílem novelizace bylo sladění české právní úpravy s úpravou Evropské unie, což by České republice mělo umožnit nárokovat si finanční prostředky EU až ve výši 40 miliard korun. Uvedená novela byla terčem velké kritiky, protože poskytuje veřejnosti nové možnosti zapojení se do procesů schvalujících velké developerské projekty. Nejedná se přitom o možnosti malicherné. Naopak, pokud je pro Vás nepředstavitelné, aby se v blízkosti vaší obce postavila velká jatka, je nyní díky novelizaci možné situaci staviteli hodně zkomplikovat.
Abychom se dostali k samotným možnostem obrany proti takovým projektům, je nutné nejprve definovat veřejnost, která může do procesů schvalování záměru z hlediska jeho vlivu na životní prostředí vstupovat. Jedná se o:
- osobu, která může být stavbou nechtěné budovy dotčena na svých právech nebo povinnostech (typicky se může jednat o vlastníka sousedícího pozemku či vlastníka vyvlastňovaného pozemku),
- nebo právnickou osobu soukromého práva, jejímž předmětem činnosti je ochrana životního prostředí nebo veřejného zdraví a jejíž hlavní činností není podnikání nebo jiná výdělečná činnost. Tahle právnická osoba však musí vzniknout nejméně 3 roky před zveřejněním informací o napadeném řízení (typicky územní či stavební řízení, nebo i řízení o posuzování vlivů) nebo musí mít podporu svými podpisy alespoň od 200 osob (typicky nespokojení obyvatelé obce).
Nicméně silnější postavení dle zákona EIA má právnická osoba podle bodu b). To znamená, že když je na úřední desce příslušného krajského úřadu oznámen začátek procesu schvalování záměru, pro Vás, jakožto občany, je výhodné najít si právnickou osobu, která bude výstavbě bránit. Může se například jednat o různé ekologické organizace, které budou ochotny do tohoto procesu zasáhnout. Druhá možnost, jak zakomponovat do tohoto procesu právnickou osobu, je založit si vlastní.
Právnická osoba, která by svou činností ráda proti konkrétnímu projektu bojovala, může za prvé podat žalobu proti výsledku tzv. „zjišťovacího řízení“ podle § 7 odst. 9 zákona EIA, nebo zadruhé může podávat žalobu proti výsledku jakéhokoliv řízení navazujícího na řízení o posouzení záměru, to znamená, proti územnímu rozhodnutí, stavebnímu povolení, kolaudačnímu souhlasu, nebo řízení o integrované prevenci (tzv. IPPC, zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci).
A co je dobré v žalobě uvést? Nejlepší je nechat si vypracovat vlastní znalecké posudky o dané stavbě nebo napadat chybný úřední postup. Toho se dopustí správní úřad (typicky krajský při posuzování nebo obecný při navazujících řízeních) už i tím, že se nevyjádří k jakékoliv připomínce. Proto neváhejte a posílejte je ve stanovené lhůtě v průběhu všech řízení, kterými musí developer projít, aby mohl postavit svoji provozovnu.
Právnické osoby, které chrání životní prostředí, už podrobnější postup při blokování staveb budou znát, proto je důležité je kontaktovat, pokud se Vám vybudování nějaké stavby ve Vaší obci nebude líbit.
Filip Glezl
odborný právní poradce SOS-Asociace
Bezhotovostní výkup kovů
Od prvního března nastala zásadní změna ve výkupu kovů, kdy již není možné, aby byl výkup prováděn v hotovosti, jak tomu bylo doposud. Změnu v oblasti způsobu platby za vykoupené kovy přinesla novelizace vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, která jasně stanovuje zákaz výkupu kovů od fyzických osob v hotovosti.
Zavedení bezhotovostní platby při výkupech kovů by mělo zajistit lepší kontrolovatelnost těchto výkupů a přispět tak ke snížení kriminality v oblasti nelegálního výkupu kovů (např. výkup ukradených měděných drátů, krytů kanálů apod.).
Jediný možný způsob, jakým je možné poskytnout úhradu za vykoupené kovy, tak představuje bezhotovostní platba. Novela vyhlášky však zatím přesně nestanovuje konkrétní způsoby provádění bezhotovostní platby. Tyto způsoby by měla určit teprve připravovaná novela zákona o odpadech. V současné době Ministerstvo životního prostředí doporučuje, aby provozovatelé sběren a výkupů používali pouze dva způsoby bezhotovostní platby. Jedná se o převod na účet a poštovní poukázku.
Okruh odpadů, které je od března možné vykupovat jen bezhotovostně, je přesně vymezen v § 8 odst. 2 vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. Jedná se o následující odpady:
| Kód druhu odpadu | Název druhu odpadu |
| 16 01 04* | Autovraky |
| 16 01 06 | Autovraky zbavené kapalin a jiných nebezpečných součástí |
| 17 04 01 | Měď, bronz, mosaz |
| 17 04 02 | Hliník |
| 17 04 03 | Olovo |
| 17 04 04 | Zinek |
| 17 04 06 | Cín |
| 17 04 07 | Směsi kovů (17 04 01- 06) |
| 17 04 11 | Kabely |
| 16 01 17 | Železné kovy |
| 16 01 18 | Neželezné kovy |
| 17 04 05 | Železo a ocel |
| 17 04 07 | Směsné kovy |
| 20 01 40 | Kovy |
Novela vyhlášky se tak žádným způsobem nedotýká jiných druhotných surovin, jako je např. papír, které je možné nadále vykupovat za hotové.
Žaneta Dočkalíková
odborná právní poradkyně SOS-Asociace
Proč nenechávat elektrospotřebiče u popelnic aneb využijte recyklačního poplatku
Žádný z elektrospotřebičů, které využíváme denně v práci, škole, či domácnosti bohužel nemá neomezenou životnost. Proto se dříve či později každý z nás potýká s problémem, jak se starým elektrospotřebičem naložit. Někteří volí nejsnazší možnou cestu a bez dlouhých úvah starý elektrospotřebič uloží doma v komoře, sklepě nebo na půdě se slovy „možná se ještě bude hodit“ (např. v českých domácnostech se nachází až 8 milionů nepoužívaných mobilních telefonů). Jiní naopak ponechají elektrospotřebič u popelnice nebo ho pohodí v lese, aniž by si přitom uvědomili, že odložením elektrospotřebiče mimo místa určená k jeho odložení či zpětnému odběru, se dopouštějí přestupku, za nějž jim hrozí pokuta do výše 20 000 Kč. Je proto dobré zvážit, zdali není lepší využít možnosti ekologické likvidace, kterou jsme si zaplatili.
Od roku 2005 byl zaveden tzv. recyklační poplatek s cílem zajistit financování zpětného odběru elektrozařízení. Jinými slovy zaplacením recyklačního příspěvku přispíváme na celý proces od odevzdání elektrospotřebiče ve sběrném místě až po ukončení procesu jeho recyklace. Výše recyklačního poplatku se přitom liší dle jednotlivých typů elektrospotřebičů. Zatímco u chladících zařízení se recyklační poplatek (např. lednice, mrazáky) pohybuje kolem dvou set korun, u velkých domácích elektrospotřebičů (např. pračka, myčka) okolo sedmdesáti korun. Přesnou výši recyklačního poplatku bychom ale vždy měli nalézt na účtence či faktuře.
Rozlišujeme přitom dva typy recyklačních příspěvků. Příspěvek na historická elektrozařízení (PHE) představuje částku, kterou přispíváme na recyklaci elektrospotřebičů vyrobených před datem 13. 8. 2005., zatímco PNE částku, jíž přispíváme na recyklaci elektrospotřebičů vyrobených po datu 13. 8. 2005. Recyklační poplatek PHE musí být viditelně uváděn na dokladu vydaném při prodeji elektrospotřebiče (u PNE tato povinnost není) a musí být zahrnut v konečné ceně zboží. Přesto někteří prodejci ve snaze nalákat zákazníka, uvádí ceny bez recyklačního poplatku a tak se zákazník o jeho výši dozví až při samotné platbě. V závěru pak lednice, která měla stát necelých dvanáct tisíc korun, nakonec se započtením recyklačního poplatku stojí o pár stovek korun více. Nijak neobvyklé nejsou ani praktiky, kdy poplatky jsou uvedeny zvlášť či psány drobným písmem.
Se zavedením recyklačního poplatku prodejcům elektrospotřebičů vznikla řada povinností při zajištění procesu jejich ekologické likvidace. Prodejce elektrospotřebičů je totiž povinen zajistit spotřebiteli možnost bezplatně odevzdat použitý elektrospotřebič při koupi nového. Při zpětném odběru elektrospotřebiče se tak uplatňuje princip kus za kus, při němž nezáleží na výrobní značce elektrospotřebiče. Stačí, že se jedná o zboží podobného typu a použití. Kupující zároveň není povinen prokázat, kde odevzdávaný elektrospotřebič zakoupil. Prodejce tak nemá oprávnění po kupujícím požadovat, aby předložil doklad o koupi odevzdávaného elektrospotřebiče.
Prodejci, jejichž prodejní plocha je alespoň 400 m2, mají zároveň povinnost zajistit možnost zpětně odevzdat použitý elektrospotřebič, u něhož žádný z vnějších rozměrů nepřesahuje 25 cm, bez ohledu na výrobní značku a bez vázání na nákup zboží. Některé prodejny proto disponují různými typy sběrných nádob a je tak u nich možné elektrospotřebič vrátit, aniž bychom si museli kupovat nový.
Žaneta Dočkalíkováodborná právní poradkyně SOS-Asociace
Poplatek za komunální odpad
Vlastníte byt nebo rodinný dům, v němž nemá nikdo trvalý pobyt, a dosud jste neplatili poplatek za komunální odpad? Pak byste měli číst dále.
Již více než rok je účinná novela zákona o místních poplatcích, která v § 10b stanovuje povinnost vlastníka nemovitosti zaplatit poplatek za komunální odpad v nemovitosti, ve kterém není hlášena k pobytu žádná fyzická osoba, a to ve výši odpovídající poplatku za jednu fyzickou osobu.
Příkladem může být situace, kdy pronajímáte byt, ve kterém žádný z nájemníků (a ani nikdo jiný) není přihlášen k pobytu.
V případě změny vlastnictví nemovitosti nebo změny pobytu osoby v průběhu roku se poplatek platí v poměrné výši podle počtu měsíců v příslušném kalendářním roce, přičemž se vychází ze stavu v posledním dni měsíce.
Konkrétní informace o poplatku, jako je splatnost poplatku, lhůty pro plnění ohlašovací povinnosti nebo sazba poplatku, která nesmí překročit 1000 Kč na osobu, stanoví každá obec obecně závaznou vyhláškou.
Richard Hazucha Odborný právní poradce SOS – Asociace
