Sleva 50 % – kdo by odolal? Mozek okamžitě přepne do režimu lovce výhod. Jenže co když byla cena ještě před pár týdny stejná – nebo dokonce nižší? Červené cedulky, přeškrtnuté ceny a velká čísla v nás probouzejí pocit, že právě teď děláme životní nákup. Jenže je ta „původní cena“ opravdu původní? 

Zákonodárce na tento případ myslel a promítl jej do ochranného ustanovení § 12a zákona o ochraně spotřebitele (dále „ZOS“), který zní následovně: 

„Informace o slevě z ceny výrobku obsahuje informaci o nejnižší ceně výrobku, za kterou jej prodávající nabízel a prodával 

a) v době 30 dnů před poskytnutím slevy, 

b) od okamžiku, kdy začal výrobek nabízet a prodávat, do okamžiku poskytnutí slevy, pokud je výrobek v prodeji dobu kratší než 30 dnů, nebo 

c) v době 30 dnů před prvním poskytnutím slevy, zvyšuje-li prodávající slevu z ceny postupně. 

(2) Odstavec 1 se nepoužije pro výrobky, které podléhají rychlé zkáze, nebo pro výrobky s krátkou dobou spotřeby.“ 

Co si pod touto informací představit? Informací o slevě ve smyslu uvedeného ustanovení se rozumí každá informace, která vyvolává dojem snížení ceny. Jde tedy nejen o uvedení konkrétního údaje o slevě, např. „-70 %“, „sleva 300,- Kč“, „sleva 15 % na vše“, ale i o všeobecná tvrzení typu „akce“, nebo „Black Friday“. Naopak na tvrzení typu „nejnižší cena“, „naše cena“, „dlouhodobě výhodná cena“, „2+1 zdarma“ se uvedené ustanovení nevztahuje. 

Informace o slevě musí obsahovat informaci o nejnižší ceně výrobku, za kterou jej prodávající nabízel a prodával v době 30 dnů před poskytnutím slevy. Výrobek pak musí být zároveň označen cenou platnou v okamžiku nabídky, a to konečnou cenou, za kterou je výrobek prodáván. Žádné další cenové údaje zde být uvedeny nemusí. Naopak by na spotřebitele mohly působit spíše matoucím dojmem, takže jsou spíše nežádoucí (nikoli však zakázané). Za plnění povinnosti řádně označovat výrobky v souvislosti s poskytováním slev pak odpovídá každý prodávající. 

K možnosti uplatnění –  ust. § 12a ZOS dopadá jak na kamenné provozovny, tak i na internetové obchody. Vztahuje se tak na informování o slevě v podstatě jakýmkoli způsobem (od letáku, přes vývěsní tabuli přímo na prodejně, až po blikající barevné pole na webových stránkách prodejce). 

Výjimka z tohoto označení je pak stanovena ve druhém odstavci stejného, výše uvedeného, ustanovení. Informace o nejnižší ceně výrobku, za kterou byl nabízen a prodáván v době 30 dnů před poskytnutím slevy, nemusí být uvedena u výrobků označených „spotřebujte do“ či u výrobků, které nemusí být označeny ani datem použitelnosti, ani datem minimální trvanlivosti, protože jde o výrobky určené k okamžité spotřebě (lze si pod těmito potravinami představit čerstvé ovoce, zeleninu, pečivo, maso, krájené uzeniny, chlebíčky, zákusky apod.). Pokud nejde o potraviny, musí jít o výrobky, které vykazují podobné vlastnosti jako netrvanlivé potraviny. Typicky může jít o řezané květiny, nebo živé bylinky v květináči, které ale nejsou určeny k dlouhodobému pěstování. 

Při zahájení ani v průběhu akce nemá prodejce povinnost uvádět délku jejího trvání. Délka slevové akce zároveň  není zákonem omezena. Jediný mantinel, který se v tomto případě nabízí je však možné riziko porušení zákazu klamat spotřebitele (plynoucí z § 5 ZOS). V momentě, kdy by byl výrobek nabízen a prodáván za cenu prezentovanou jako sleva po příliš dlouhé období, nejednalo by se o slevu, která je chápána jako kratší, časově ohraničené období, během něhož prodávající nabízí výrobek za sníženou/zvýhodněnou cenu. 

Autor: Marek Tasch

Také jste si v poslední době všimli změn velikosti balení i přesto, že cena zůstává stejná? Já velmi často také ne. Tomu by však mohl být v budoucnu konec. Inspiraci by šlo čerpat z okolních států, a to klidně i od našich sousedů v Rakousku. 

Česká obchodní inspekce toto skryté zmenšování výrobků nehlídá. Zaměřuje se primárně na to, zdali obal neklame (tedy množství uvedené na obalu odpovídá skutečnému obsahu). Problémem je neurčitost české právní úpravy. Podle zákona musí být obal celkově co nejmenší, aby i výsledného odpadu bylo co nejméně. Nikde však není specifikováno, co už je považováno za nepřiměřenou velikost. S tím však přichází problém skrytého zdražování. 

Skryté zdražování v praxi znamená, že obal výrobku zůstává zachován, ale samotný výrobek se zmenší a cena zůstává stále stejná. Výrobce často spoléhá na to, že si zákazník změny často ani nevšimne, protože větší balení vyvolává dojem většího obsahu. Tento jev se označuje také jako smrskflace. 

V ČR se smrskflace objevila v posledních několika letech hned několikrát, a to zejména u čokolád, brambůrků, oplatek a kečupů. Zákazník roky kupující stejné balení tak nevědomky mohl postupně platit více za méně, než si uvědomoval. 

Podobné případy jsou však vidět napříč státy v celé Evropě. V Německu na tuto praktiku dlouhodobě upozorňují, francouzští obchodníci v některých případech začali přímo do regálů umisťovat varovné štítky upozorňující na změnu gramáže. 

Nejdále je v tomto směru Rakousko, které takový typ označení přímo uzákonilo. Od dubna letošního roku platí v Rakousku nový zákon proti klamavým balením (Anti-Mogelpackungs-Gesetz). Ten ukládá obchodníkům povinnost označit zboží, jehož obsah se při zachování stejné velikosti obalu zmenšil. Výrobek musí být takto označen po dobu 60 dní ode dne prvního nabízení zboží (§ 2). Výrobek takto musí být označen na obalu, popř. musí být označení přítomno na regálu, či v jeho bezprostřední blízkosti. Z povinnosti takto označovat jsou vyjmuti prodejci, kteří nemají více než 5 prodejen, popř. také prodejny pod 400 m². Z tohoto označení má výjimku také zboží, u něhož toto snížení nezpůsobilo zvýšení ceny za měrnou jednotku o více než 3 %. Za porušení tohoto značení hrozí sankce 2.500 € za výrobek, maximálně však do výše 10.000 €. Při opakovaném porušení se však pokuta může vyšplhat až na 15.000 € (tedy přibližně 365.000 Kč). 

Je tedy otázkou, zdali se něco takového v Česku někdy v budoucnu objeví, nebo naše úprava bude i nadále nechávat této problematice volný prostor. Podobná povinnost obchodníkům zatím z ničeho neplyne a v horizontu nejbližších měsíců se změna nechystá. Nezbývá nám prozatím tak nic jiného, než být obezřetní a čas od času kontrolovat balení našich oblíbených produktů. 

Autor: Marek Tasch

Je sice teprve začátek srpna, ale brzy se naplno rozjede prodej velmi oblíbeného alkoholického nápoje s ryze českým původem – burčáku. Co to vlastně je a jaká jsou pravidla pro jeho výrobu a prodej? 

Burčák je částečně zkvašený mošt, tedy mladé víno, které se nachází v rané fázi kvašení. Obsahuje ještě velké množství přírodního cukru, ale zároveň už i alkohol. Jeho chuť je sladká, šťavnatá a svěží, s jemně perlivým charakterem, což je důsledek aktivního kvašení. Vzhledem k tomu, že kvašení stále probíhá, může se jeho chuť i účinky měnit doslova z hodiny na hodinu. 

Zákon o vinohradnictví a vinařství č. 321/2004 Sb. stanoví, že jako burčák smí být označován pouze částečně zkvašený mošt, pokud pochází výhradně z vinných hroznů sklizených a zpracovaných na území České republiky. Pokud by hrozny měly původ mimo ČR, musí být produkt označen jako „částečně zkvašený hroznový mošt“. To je důležité zejména proto, že například v Maďarsku nebo na Slovensku dozrávají hrozny o něco dříve, ale mošt z těchto hroznů nesmí být označován jako burčák. Obvyklý obsah alkoholu v burčáku se pohybuje mezi 1 až 7 %, přičemž odborníci za ideální považují hodnotu kolem 4 %. 

Burčák je možné prodávat od 1. srpna do 30. listopadu kalendářního roku, v němž byly hrozny sklizeny. Vrchol sezóny tohoto nápoje v Česku obvykle nastává začátkem září – dříve totiž hrozny na našem území zpravidla ještě nejsou dostatečně zralé. Pozor tedy na možné podvodné označení původu, i když vše samozřejmě záleží na počasí – slunečné léto může urychlit dozrávání hroznů. 

Při prodeji burčáku musí být viditelně uvedeny následující údaje: název produktu (burčák nebo částečně zkvašený mošt), jméno výrobce, původ hroznů, z nichž je burčák vyroben, a informace o obsažených alergenech. 

Podle odborníků je ideální stáří burčáku maximálně tři dny. Každé vývojové stádium má však své příznivce. Ideální chuť by neměla být ani příliš sladká, ani trpká. Jak tedy má vypadat ideální burčák: 

• Barva: U bílého burčáku by měla být světle žlutá až medová, nikoliv hnědavá nebo kalná s podezřelými usazeninami. 

• Vůně: Příjemně ovocná, bez zápachu po octu nebo zatuchlině. 

• Chuť: Měla by být vyvážená – ne příliš sladká, ale ani kyselá či „páchnoucí“ alkoholem. 

• Kvašení: Měl by jemně perlit, což je známka aktivního kvašení. 

Důvěryhodní prodejci by měli být schopni doložit původ burčáku i potřebné informace uvedené na viditelném štítku. 

Nejčastěji se burčák vyrábí z bílých aromatických odrůd hroznů. Existuje však i červená  a růžová varianta, jejíž výroba je poněkud složitější – používají se celé, nerozdrcené a neupravené bobule.  

Mezi nejčastější prohřešky, které při kontrolách odhaluje Státní zemědělská a potravinářská inspekce, patří přidávání vody, nesprávné nebo chybějící označení a nedostatky v hygieně prodeje. Někteří výrobci se dokonce snaží prodávat burčák vyrobený z jiného ovoce – to však zákon výslovně zakazuje. 

Tak ať to perlí a hlavně chutná – ale doporučujeme pít s mírou.