Potraviny
Proběhlo první jednání meziresortní pracovní skupiny vytvořené pro řešení vysokých cen potravin
K prvnímu jednání se 21.3. na Ministerstvu zemědělství (MZe) sešla meziresortní pracovní skupina, zřízená ministrem Zdeňkem Nekulou (KDU-ČSL) kvůli řešení problematiky vysokých cen potravin. Zabývala se analýzou aktuálních dat k cenám potravin, kompetencemi dozorových orgánů a jejich koordinovaným postupem v rámci kontrolních akcí.
Nejdůležitějšími dozorovými orgány v oblasti cen a dodržování pravidel prodeje jsou Česká obchodní inspekce a Specializovaný finanční úřad. Proto jsou součástí pracovní skupiny nejen zástupci Ministerstva zemědělství, ale i Ministerstva financí a Ministerstva průmyslu a obchodu, které tyto dozorové orgány metodicky řídí. V oblasti bezpečnosti, kvality potravin a uvádění nepravdivých informací je to Státní zemědělská a potravinářská inspekce, příp. Státní veterinární správa, které spadají do kompetence MZe. Zmíněné dozorové orgány budou pracovní skupinu pravidelně informovat o výsledcích kontrol v oblasti potravin a ministr zemědělství bude o vývoji průběžně informovat vládu.
Kontrolní orgány musí maximálně využívat stávající zákonné možnosti a teprve v případě, že se některý ze zákonů ukáže jako nedostatečný, bude MZe navrhovat ve spolupráci s ostatními resorty úpravu těchto zákonů. Pracovní skupina se znovu sejde za dva týdny, kdy by měla mít k dispozici aktuální údaje k podnětům veřejnosti zaslaným na MZe.
Uvidíme, zda nově zřízená komise najde nějakou cestu, jak se dostat z problému stále rostoucích cen potravin, které dnes většinu spotřebitelů trápí.
Mgr. Alena Máčová
Právník Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.
Poslechněte si rozhovor s Gertou Mazalovou
Předsedkyně SOS – Asociace, z.s. hovoří ve vysílání CNN Prima News o označení másla a výrobků z rostlinných tuků. https://cnn.iprima.cz/rostlinne-maslo-si-lide-pletou-s-klasickym-obaly-jsou-podobne-vyrobci-ale-nic-neporusuji-207307
Jaký je rozdíl mezi biopotravinami a klasickými potravinami?
V obchodech můžeme narazit na celou řadu různorodých potravin pod různým označením, mezi nimiž nalezneme i takzvané biopotraviny. Co ale ve skutečnosti takové označení pro nás, coby spotřebitele, znamená?
Jedná se o potraviny, které jsou vyrobeny z produktů ekologického zemědělství. Takové biopotraviny by měly být šetrnější k přírodě a zdravější pro nás, konzumenty. Neobsahují totiž vysoké množství chemikálií, které se v přírodě přirozeně nevyskytují. Rostliny jsou tak pěstovány v půdě, která se hnojí pouze přírodními hnojivy a nikoliv chemickými. Výrobci bioproduktů a biopotravin se snaží neznečišťovat životní prostředí a chrání tím přírodní zdroje, a to zejména půdu a vodu. Cílem ekologického zemědělství je tak ochrana životního prostředí. Výrobci musí také splňovat přísné podmínky týkajících se zvířat, a to především, aby žila v dobrých podmínkách, měla dostatečný prostor a byla krmena přirozenou stravou.
Jestli se jedná o biopotravinu, která splňuje zákonné požadavky pro přídomek BIO, poznáme zejména podle jejího označení. Biopotravina, byla-li vyprodukovaná v rámci Evropské unie, musí na svém obalu uvádět logo tzv. eurolistu. Dle české legislativy musí mít biopotravina na obalu navíc grafický znak BIO, tzv. biozebru, s nápisem „Produkt ekologického zemědělství“.
Takové označení získávají biopotraviny od kontrolní akreditované organizace, která po udělení označení rovněž dohlíží nad dodržováním zákonných požadavků. Každý subjekt, který podniká v ekologickém zemědělství, je zpravidla minimálně jednou za rok zkontrolován kontrolní organizací. V rámci kontroly se zkontroluje účetní evidence a také prostory, ve kterých se nacházejí zvířata nebo pole či jiné prostory, zda splňují zákonné podmínky.
Pokud potravina nese označení eurolistu a označení biozebry (je-li vyprodukovaná v České republice), jedná se o potravinu, která splňuje přísné podmínky ekologického zemědělství. Biopotraviny sice bývají o něco dražší, ale za vyšší cenou stojí nákladnější a zdlouhavější procesy při výrobě takových potravin. Jedná se o produkty, které jsou šetrnější k přírodě a celkově k životnímu prostředí. Bioprodukty se na rozdíl od běžných produktů zaměřují spíše na kvalitu potravin a nikoliv na jejich kvantitu. Ekologickým hospodářstvím se cílí na udržitelnost celého systému, především aby byly produkovány potraviny o vysoké kvalitě, v přiměřeném množství a šetrným způsobem k životnímu prostředí.
Adéla Corhonová
Odborná právní poradkyně
Sdružení obrany spotřebitelů -Asociace, z.s.
Shrinkflation – „smrskflace“.
Slovo shrinkflation pochází z anglických slov „shrink“ a „inflation“, což v překladu znamená smršťovat se a inflace – v Česku lze proto narazit také na termín „smrskflace“. V praxi to znamená, že produkty, které jsme byli doposud zvyklí nakupovat v obchodech, přestávají být stejné velikosti a kvality, jako dříve. Jde o nekalou obchodní praktiku, kterou využívají výrobci v době nárůstu inflace. Se záměrem vyhnout se přímému zdražení výrobku, výrobce nepatrně zmenší např. gramáž výrobku, přestože ho zabalí do stejně velkého obalu, jako dříve. Tím sníží výrobní náklady a nemusí produkt zdražovat. Zákazník je tímto nevědomě oklamán s pocitem, že nakupuje stále ten stejný produkt, za stejnou cenu.
Jelikož je psychologicky dokázáno, že zákazník si u známých produktů kromě značky pamatuje především jeho cenu, je pro prodejce nevýhodné ceny zvyšovat. S narůstající inflací však rostou také výrobní náklady, a proto je šetření na kvalitě a velikosti produktů patrně jediná cesta, jak si udržet popularitu mezi zákazníky. Jak již bylo naznačeno, jedná se
o problém především značkových potravin, které si snaží udržet svou přednost před levnějšími náhražkami.
Tato nekalá praktika však nemusí být nutně protiprávní. Pokud totiž výrobce na obalu uvede skutečnou gramáž výrobku, nelze ho prakticky za takový čin postihnout. V mnohých případech, si však výrobci nedávají pozor a zapomenou změnit složení či upravit gramáž na obalu. Pak už jde o nekalou obchodní praktiku, která může být postihnuta správním orgánem.
Se „smrskflací“ se nesetkáváme pouze v obchodech, ale také například v restauracích, kde jsou jídla servírována na menší talíře, aby se porce zdála opticky větší. Restauratéři si tak snaží v době rostoucí inflace udržet zákazníky. Obezřetnost se proto vyplatí na každém místě.
Příkladem z praxe mohou být např. tyčinky jedné známé společnosti, které za poslední léta snížily svou gramáž o 10g,
i další známí výrobci čokolád se dopouští této praktiky. Smrskflace se však nedotýká pouze cukrovinek. Například u alkoholu se často nepatrně snižuje procento alkoholu v objemu, výjimkou nejsou ani kosmetické produkty, u kterých se šetří především na kvalitě.
V případě, kdy máte podezření, že jste narazili na výrobek, který je obětí „smrskflace“, je vhodné o tom informovat Českou obchodní inspekci. Kupujícímu mohou k odhalení pomoci srovnávací internetové stránky. Další možností je volit raději zboží pod značkami supermarketů, jež nabízejí dobrý poměr ceny a kvality, před značkovým zbožím, kterého se „smrskflace“ často dotýká.
Nikol Drozdová
Odborná právní poradkyně,
Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.
Reklamace jídla v restauraci.
Jídlo v restauraci či jiném stravovacím zařízení, se kterým nejsme spokojeni lze reklamovat stejně, jako jsme zvyklí reklamovat například obuv a jiné zboží. V restauraci totiž také uzavíráme kupní smlouvu a pokud nejsme s plněním (jídlem či pitím) spokojeni, neodpovídá našim představám, je přesolené či studené, máme právo se ozvat. Jak tedy postupovat?
Co můžeme reklamovat?
Reklamovat lze cokoliv, co je předmětem smlouvy, kterou v restauraci uzavíráme, především přinesení nápojů a jídla dle jídelního či nápojového lístku. Vady se mohou skrývat v množství, teplotě, vzhledu, postupu přípravy či chuti, může také dojít k záměně pokrmu.
Restaurace je odpovědná za to, že podávané pokrmy i nápoje mají sjednané vlastnosti, a to buď dle jídelního lístku, nebo dle domluvy s obsluhou, byl-li zákazníkem vznesen zvláštní požadavek, například výměna obyčejného pečiva za bezlepkové. Pokud vlastnosti nebyly specifikovány, měly by odpovídat povaze zboží a jeho obvyklým vlastnostem. Pokrmy i nápoje by také měly být podávány v množství výslovně uvedeném v menu, v případě pochybností máme právo obsluhu požádat o přeměření daného množství. To samé platí také o správné teplotě pokrmu, pokud je nám doneseno studené jídlo, máme právo na jeho výměnu či přihřátí, pokud by tím nedošlo ke změně jeho kvality.
Reklamovat můžeme i konečný účet. To, zda výsledná cena odpovídá ceně uvedené v menu, je vždy potřeba zkontrolovat. Účtenka nesmí obsahovat dodatečné zákazníkem neočekávané poplatky.
Také v případě dlouhého čekání můžeme požadovat slevu či od smlouvy odstoupit a odejít, to však neplatí, pokud byla doba přípravy výslovně uvedena v jídelním lístku, nebo pokud jsme byli na dobu čekání upozorněni a tato doba byla dodržena. Čekání musí být přiměřené složitosti objednávky a obsazenosti restaurace.
Jak postupovat?
Vady a nespokojenost je potřeba obsluze oznámit neprodleně a bez zbytečného odkladu. Není vhodné nesprávně připravený pokrm kromě prvotního ochutnání sníst celý. Vždy je třeba jednat slušně a co nejpřesněji popsat, co je v nepořádku. V provozovně vždy musí být přítomen někdo, kdo je odpovědný vyřídit stížnosti zákazníků, pokud s nimi obsluha nejedná spravedlivě či k řešení problému vůbec nepomáhá.
Práva z vadného plnění
Nespokojený zákazník má vždy právo na přiměřenou slevu, nebo na nápravu či přinesení nového pokrmu. Pokud se jedná o opravdu závažný nedostatek, který již nelze ke spokojenosti zákazníka napravit, například příliš dlouhé čekání, i přes upozornění, že zákazník spěchá a je mu slíbeno přednostní vyřízení objednávky ve sjednaném čase, lze odstoupit od smlouvy a odejít bez placení.
Jak vady prokázat?
Spousta nedostatků může být prokázána poměrně jednoduše. Dlouhou dobu čekání můžeme například prokázat dle času zadání objednávky do elektronického systému restaurace, pokud je takový systém v restauraci používán. O kontrolu množství na lze obsluhu také požádat, obsluha je pak povinna daný pokrm či nápoj před zákazníkem přeměřit dle povahy produktu.
Složitější je prokazování vad subjektivní povahy, týkající se například chuti, zde se názory nemusí shodovat. V případě, že jsme přesvědčeni o nedostatku na straně restaurace, můžeme vždy restauraci zanechat negativní recenzi. Lze také podat podnět dozorovému orgánu – České obchodní inspekci, případně Státní zemědělské a potravinářské inspekci.
Co dělat, když nám jídlo doveze kurýr?
Trochu jiná situace nastává, když nám jídlo veze kurýr a objednáváme si ho prostřednictvím provozovatele dovážkových služeb, například přes aplikaci. Při zjištění nedostatků je jídlo totiž zpravidla již zaplacené a při reklamaci je potřeba postupovat jinak.
Většina platforem umožňuje kontaktovat zákaznickou podporu, kde je možné tento problém vyřešit k nejvyšší spokojenosti zákazníka. Prostřednictvím komunikace se zákaznickou podporou je pak potřeba popsat, co reklamujeme, případně zaslat fotografii a podobně. Zpravidla zákazník získá jako omluvu slevu na další nákup, jsou mu vráceny peníze či je náprava sjednána jiným způsobem.
Kateřina Kotrlová
Odborná právní poradkyně,
Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.
Pozvánka na přednášky – Brněnské dny pro seniory (5.9.2022)
Rádi bychom Vás pozvali na další přednášky které se budou konat v rámci Brněnských dnů pro seniory. Přednášky se budou konat:
9.9. – Jak chránit své zdraví
16.9. – Pacient spotřebitel
7.10. – Bezpečné potraviny
14.10. – Kde a jak nakupovat
Přednášky se budou konat na našem brněnském sídle na adrese Mečová 5, Brno 602 00 v budově staré radnice. 3. patro Přihlásit na přednášky se můžete na telefonních číslech 542 210 778 nebo na čísle 542 210 549. Na všechny zájemce se velmi těšíme.
Vaše Sdružení obrany spotřebitelů
Nákup potravin distanční smlouvou
Zapříčením koronaviru vzrostlo objednávání si potravin nebo jídla obecně distanční formou, přes internetové e-shopy a mobilní aplikace. Tím dochází k uzavření tzv. distanční smlouvy, která umožňuje uzavřít smluvní vztah, aniž by strany byly současně fyzicky přítomné. Jedná se o známé e-shopy typu Rohlik.cz, Košík.cz, ale také o kamenné řetězce a supermarkety jako Tesco nebo Albert, které nabízející dovoz nákupu až k vám domů. Kromě těchto řetězců můžeme pod nákup touto formou zahrnout i rozvoz pizzy či jídla kurýrem přes různé aplikace, ale také telefonicky přímo z konkrétní restaurace.
Nejčastějším způsobem pro nákup základních potravin, jako běžného nákupu jsou využívány právě výše zmiňovaní obchodníci. Jejich e-shopy či mobilní aplikace jsou velmi intuitivní a zákazníka navedou. Celý proces začíná vybíráním produktů a jeho přidáváním do košíku. Zboží je roztříděno do různých kategorií podle typu a samotné přidávání do košíku je stejné jako v jiných e-shoppech. U každého produktu najdete cenu za kus nebo za kilogram, jeho původ, složení a informace o dodavateli. Poté je zákazník vyzván, aby vyplnil své iniciály a adresu, kam bude zboží doručeno. Podle prodejce se liší i způsob doručení. Většinou si můžete vybrat, kam kurýr nákup doveze, do kterého patra vynese, anebo kde bude nákup uložen a zde si jej poté spotřebitel vyzvedne. Podle toho se také liší minimální cena nákupu, pro kterou je možné objednávku vytvořit. Nakonec si zákazník vybírá den a čas, kdy bude zboží doručeno nebo k vyzvednutí. Způsobem dopravy, a především časem je také ovlivněna výsledná cena. Ve frekventované časy je cena vyšší, v méně obvyklé časy zase menší.
Nutno podotknout, že tyto řetězce nemají aktuálně rozvoz po celé republice, pouze v okolí velkých měst. Košík s Rohlíkem jsou podobní, snaží se nabízet především farmářské produkty a potraviny lokálních pěstitelů či chovatelů. Oproti tomu Tesco nabízí to, co najdete v kamenných prodejnách. Pokud platíte nákup online kartou stává se, že prodejce zablokuje na kartě částku o něco vyšší. To kvůli ceně např. za kilogram masa, která se může do data odeslání měnit a rozdíl ve výsledné ceně je vám poté vrácen na kartu zpětně.
S nákupem potravin distančně se váží i některé právní aspekty. Například po dokončení objednávky je obchodník povinen neprodleně potvrdit její přijetí. Horší je to v těchto případech s odstupováním od smlouvy. Podle § 1837 spotřebitel nemůže odstoupit od smlouvy v případech, kdy zboží podléhá rychlé zkáze. Zejména tedy potraviny, ale i třeba právě pizza, která je vám dovezena přímo z pece. To stejné platí, pokud si například přes některý z výše uvedených e-shopů neobjednáte jen potraviny, ale i časopisy, noviny, CD a DVD s hudbou nebo filmy či programy. Případně zboží, které je prodáváno v hygienickém obalu a následně spotřebitelem vyňato, například takový zubní kartáček.
Jiné je to s reklamací. Podle § 2161 občanského zákoníku prodávající odpovídá spotřebiteli za to, že zboží nemá vady, a to zejména v době, kdy si spotřebitel věc převzal. Toto ustanovení se váže právě i na potraviny. Prodejci však často ve svých obchodních podmínkách na toto upozorňují. Zároveň jsou ochotni si zboží, které se vám nezdá nebo neodpovídá popisu, vyměnit, případně si ho odvézt a vrátit vám peníze. Proto je potřeba si nákup ihned po dovezení překontrolovat. Pokud již kurýr odjel a Vy zjistíte nedostatky, neváhejte se obrátit přímo na prodejce.
Jan Ponížil
Právní poradce
Označování (nejen) zdravých potravin
Označování (nejen) zdravých potravin
Označování potravin je velmi složitou tematikou potravinového a spotřebitelského práva. Mimo uvedení data spotřeby či výživových údajů je třeba u potravin dbát na uvedení spousty dalších potřebných informací, aby spotřebitel dobře věděl, co si kupuje.
Při nákupu potravin si jako první zpravidla všímáme obalu, jenž je pro nás jako pro spotřebitele základním zdrojem informací o dané potravině. To, co musí být na výrobku uvedeno, upravuje obecně pro všechny členské země evropská legislativa a podrobněji pak jednotlivé národní legislativy.
Z obecného hlediska platí, že informace uváděné na potravinách musí být čitelné, dostatečně srozumitelné, a také musí být uvedeny v jazyce srozumitelném pro zemi, ve které se prodávají.
V žádném případě nesmějí tyto údaje uvádět spotřebitele v omyl. Pod tímto si můžeme představit to, že charakteristika výrobku nesmí slibovat účinky, které daný výrobek nemá. Dále není vhodné, aby bylo na obalu zdůrazněno, že má daná potravina vlastnosti, jimiž se vyznačují všechny podobné potraviny od jiných výrobců, především v případě přítomnosti či nepřítomnosti určitých složek.
Za informace o potravině odpovídá provozovatel podniku, pod jehož jménem nebo obchodním názvem se potravina prodává.
Mezi povinné údaje, které musí být na obalu vyznačeny patří: název a složení (včetně množství jednotlivých složek) potraviny, zvýraznění složek způsobujících alergie či nesnášenlivost, čisté množství potraviny, datum minimální trvanlivosti nebo datum spotřeby, podmínky uchování a použití, výživové údaje, země původu, v určitých případech návod pro přípravu a u alkoholických nápojů skutečný obsah alkoholu v procentech.
V lednu 2021 zveřejnila Evropská komise k projednání novou iniciativu týkající se označování potravin, která se zaměřuje na potraviny s výživovými a zdravotními tvrzeními. Jejím cílem je vytvořit tzv. výživové profily o složení potravin, které by mohly omezit propagaci potravin s vysokým obsahem soli, tuku nebo cukru. Navrhuje se například zavedení povinného označování nutričních údajů na přední straně obalu, rozšíření povinnosti uvádět informace o původu na další produkty a revize pravidel vyznačování data spotřeby.
Označování speciálních potravin
Mimo jiné se často na obalech potravin můžeme setkat se štítky označujícími potraviny, které usnadňují nákup spotřebitelům se speciálními požadavky na výživu. Mezi tato označení patří například tzv. „V-Label“. Značka V-Label je mezinárodně uznávaný symbol a označuje produkty vhodné pro vegany a vegetariány.
Pro osoby trpící celiakií je důležité označování bezlepkových potravin, které také upravuje speciální nařízení. V tomto případě se označení liší dle obsahu lepku v dané potravině na „bez lepku“ nebo „s velmi nízkých obsahem lepku“. Správné označení je u těchto výrobků velmi klíčové, protože chyba v označení může kupujícímu způsobit nepříjemné až nebezpečné zdravotní potíže.
Kateřina Kotrlová
Právní poradkyně
Zdroje:
Bio či NEbio?
Bio či NEbio?
V praxi se při nakupování potravin také často setkáváme s biopotravinami. Často se však stává, že zaměňujeme pojmy „zdravý“ a „bio“. Pod pojmem „bio“ si častěji představíme „lepší“ alternativu něčeho, co bio není. Co si tedy můžeme pod pojmem biopotravina představit a co od ní můžeme očekávat?
Bio potravina je produkt vyprodukovaný v souladu s požadavky platné legislativy pro ekologickou produkci. Jedná se především o ovoce, zeleninu, mléko a mléčné produkty, pečivo, vejce, maso, a podobně. V dnešní době je sortiment biopotravin velmi široký, avšak stále mírně oproti jiným zemím zaostává, některé biopotraviny se k nám stále musí dovážet ze zahraničí.
V České republice je podíl biopotravin oproti celkové spotřebě potravin velmi nízký, pohybuje se okolo 1 %. Povědomí spotřebitelů o bioproduktech totiž není příliš velké. Problémem je také zvýšená cena bioproduktů. Bioprodukty jsou však ve srovnání s těmi „nebio“ mnohem kvalitnější a důvodem vyšší ceny je větší náročnost a nákladnost jejich zpracování.
Typickým příkladem zvýšené ceny je bio drůbeží maso a vejce. Na rozdíl od drůbeže chované v klecích je tato drůbež chována ve volném výběhu a její život je mnohem delší.
Biopotraviny jsou vyráběny bez použití konzervantů, barviv, dochucovadel a nesmí obsahovat chemické látky a geneticky modifikované suroviny. Bio ovoce a zelenina jsou pěstovány v ekologickém zemědělství a nejsou chemicky ošetřovány.
Biopotravina je pro naše tělo zpravidla přirozenější a v určitých případech zdravější. Výzkumy prokázaly, že biopotraviny mají zpravidla lepší výživovou hodnotu, především vyšší obsah vitamínů a minerálních látek. Bio zelenina obsahuje o 50 % méně pesticidů než konvenční zelenina.
A jak je spotřebiteli zaručeno, že kupuje bioprodukt? Pro rozpoznání biopotravin je velmi důležité jejich označení, které musí být v souladu s nařízením Rady Evropy a Komise EU, a také se zákonem č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství. Na obalu produktu označeným jako bio musí být: evropské logo, kód kontrolní organizace, informace o původu surovin a v případě české produkce musí být biopotravina označena českým národním logem. Každý producent biopotravin musí být registrován v Registru podnikatelů, ve kterém si spotřebitel může oprávnění a certifikát daného prodejce ověřit.
Kateřina Kotrlová
Právní poradkyně
Zdroje:
Nakupování aneb jak na to z hlediska práva, ČÁST 2 – ODPOVĚDI NA OTÁZKY POSLUCHAČŮ
V druhé části přednášky zodpovídá Mgr. Ondřej Zelenka ze Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s. otázky posluchačů. Celou přednášku můžete sledovat zde
