Finance a exekuce
Jak a kdy se mohu obrátit na Finančního arbitra?
Finanční arbitr je orgán zřízený státem, kterého do funkce jmenuje vláda na návrh ministra financí, a to na dobu pěti let. Finanční arbitr je do funkce jmenován společně se svým zástupcem. Vzhledem k náplni jeho činnosti je nutné, aby jak finanční arbitr, tak jeho zástupce splňovali zákonem (zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi) stanovené požadavky. Finanční arbitr a jeho zástupce musí být plné svéprávnosti, bezúhonnosti a magisterského právního vzdělání, nad to musí absolvovat pětiletou praxi v oblasti finančního trhu nebo ochrany zájmů spotřebitelů na finančním trhu a mít dobrou pověst. Arbitr musí stejně jako soudce vykonávat svou funkci nezávisle a nestranně a musí se zdržet všeho, co by mohlo budit pochybnosti o jeho nepodjatosti. Za výkon své funkce pak arbitr odpovídá vládě, která ho může odvolat.
Mgr. Monika Nedelková zastává funkci finančního arbitra již od roku 2011, podruhé byla jmenována do funkce v červenci 2016, naposledy poté v září roku 2021. Jejím zástupcem je již od roku 2013 Mgr. Lukáš Vacek, MPA. Úkoly spojené s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti arbitra plní Kancelář finančního arbitra, která je organizační složkou státu, účetní jednotkou a jejíž příjmy a výdaje jsou součástí rozpočtové kapitoly Ministerstva financí.
Finanční arbitr je nadán pravomocí rozhodovat spory mezi spotřebitelem a
- poskytovatelem platebních služeb při nabízení a poskytování platebních služeb,
- vydavatelem elektronických peněz při vydávání a zpětné výměně elektronických peněz,
- věřitelem nebo zprostředkovatelem při nabízení, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru nebo jiného úvěru, zápůjčky, či obdobné finanční služby,
- osobou obhospodařující nebo provádějící administraci fondu kolektivního investování nebo nabízející investice do fondu kolektivního investování nebo srovnatelného zahraničního investičního fondu při obhospodařování nebo provádění administrace fondu kolektivního investování nebo nabízení investic do fondu kolektivního investování nebo srovnatelného zahraničního investičního fondu,
- pojistitelem nebo pojišťovacím zprostředkovatelem při distribuci životního pojištění nebo při výkonu práv a plnění povinností ze životního pojištění,
- osobou provozující směnárenskou činnost při provádění směnárenského obchodu,
- a dalšími subjekty působícími na finančním trhu.
Pokud tedy budete mít problém s bankou, pojišťovnou v oblasti životního pojištění, či například zprostředkovatelem úvěru, můžete se na tuto instituci obrátit.
Jak se na arbitra obrátit?
Řízení před Finančním arbitrem může probíhat pouze na návrh spotřebitele, banka apod. tedy návrh vůči Vám podat nemůže. Návrh může být podán písemně, elektronicky i osobně v sídle Kanceláře finančního arbitra. Za návrh se neplatí žádný poplatek, řízení před finančním arbitrem je bezplatné. Pro řízení se nevyžaduje ani právní zastoupení.
Každá strana si hradí své náklady, arbitr zároveň však nemůže žádné straně přiznat náhradu nákladů řízení. V zásadě tak vzniknou náklady se zasláním písemného návrhu – poštovné, případně jízdné při podání návrhu osobně. Nejjednodušší je podání návrhu elektronicky prostřednictvím stránek Finančního arbitra (https://finarbitr.cz/cs/reseni-sporu/pruvodce-podanim-navrhu.html). Nemusíte se však ničeho obávat, Finanční arbitr Vám pomůže případné chyby v návrhu odstranit a po celou dobu řízení Vám kdykoliv na Vaši žádost pomůže s účinným uplatněním Vašich práv.
Nezbytným předpokladem pro zahájení řízení před finančním arbitrem je však neúspěšná písemná reklamace pochybení u instituce. Navrhovatel se může domáhat jen toho, čeho se domáhal v této reklamaci. V návrhu postačí, když spotřebitel vylíčí, v čem instituce, se kterou vede spor, pochybila, kdy a jak se co stalo a v čem spatřuje neplatnost smlouvy či ujednání a jaká škoda mu vznikla. Škoda musí být vyčíslena a doložena.
Arbitr poté rozhoduje spor dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, spravedlivě, nestranně a bez průtahů, na základě zjištěných skutečností. Finanční arbitr může během řízení opakovaně vyzývat obě strany k doplnění vyjádření a podkladů. Teprve poté, co finanční arbitr shledá shromážděné podklady pro vydání rozhodnutí ve věci za dostačující, vyzve obě strany, aby se s nimi seznámily.
Finanční arbitr usiluje o smírné řešení sporu. Finanční arbitr rozhoduje nálezem bez zbytečného odkladu nejpozději však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí. Proti nálezu finančního arbitra může kterákoli strana podat odůvodněné námitky. O námitkách rozhoduje znovu finanční arbitr. Rozhodnutí finančního arbitra o námitkách je konečné, tedy nelze se proti němu odvolat, a rozhodnutí nabývá právní moci.
Pravomocný nález finančního arbitra je po uplynutí lhůty pro splnění uložené povinnosti v něm stanovené vykonatelný a má stejné účinky jako rozhodnutí soudu. Proti pravomocnému rozhodnutí finančního arbitra o námitkách může kterákoli strana sporu podat žalobu k věcně a místně příslušnému obecnému soudu. S podáním žaloby lze požádat soud o odložení právní moci nebo vykonatelnosti rozhodnutí finančního arbitra.
Základní informace o Finančním arbitrovi a řízení před ním zjistíte zde: https://finarbitr.cz/cs/, další potřebné informace, a především formuláře pro podání návrhu naleznete zde: https://finarbitr.cz/cs/reseni-sporu/formulare.html.
Samozřejmě Vám rádi s podáním návrhu na zahájení řízení před Finančním arbitrem rádi pomůžeme, k tomu Vám doporučujeme navštívit osobně kteroukoliv z našich poboček (https://www.asociace-sos.cz/pro-spotrebitele/kontakty/osobni-poradenstvi/).
Mgr. Boleslav Tomšík
Odborný právní poradce
Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.
Jak se může spotřebitel domoci nevrácených peněz od podnikatele?
V době rozšířených nákupů zejména na internetu nebo také aktuálně častých problémů ze strany zhotovitelů objednaných a zaplacených, ale nedodělaných děl, a i v jiných případech, kdy má podnikatel povinnost zaplatit spotřebiteli určitou finanční částku (např. po odstoupení od smlouvy, reklamace vyúčtování energií nebo vrácení přeplatku na zálohách), se může stát a v praxi často děje, že se podnikatel k placení nemá anebo platí až opožděně. Jakým způsobem má poté spotřebitel vůči takovémuto neplatícímu podnikateli postupovat, aby se svých peněz domohl? Tím se budeme zabývat v tomto článku, jehož cílem je poskytnout spotřebiteli srozumitelné a praktické informace, jaké kroky v takových případech vůči dlužníkům podniknout.
Předžalobní a případný další (mimo)soudní postup
Nezaplatí-li podnikatel (dále také „dlužník“) včas, je v tzv. prodlení a krom dlužné částky má spotřebitel (dále také „věřitel“) dle § 1970 občanského zákoníku (dále jen „OZ“) právo požadovat také zaplacení úroků z prodlení z této částky až do zaplacení. Prodlení nastává, jakmile marně uplyne nejzazší lhůta k zaplacení (datum splatnosti), tedy pokud mělo být zaplaceno nejpozději např. 4. 5. 2023, je následující den – 5. 5. 2023 dlužník již jeden den v prodlení a věřitel se svého nároku může domáhat u orgánů veřejné moci (nejčastěji soudu, nebo ve stanovených případech i u jiného orgánu/úřadu – viz také dále).
Před podáním žaloby k soudu doporučujeme dlužníka nejprve k dobrovolnému zaplacení vyzvat ve formě tzv. předžalobní výzvy (dle § 142a odst. 1 občanského soudního řádu) a poskytnout mu náhradní lhůtu v délce nejméně 7 kalendářních dnů. Předžalobní výzva je významná pro pozdější přiznání práva na náhradu nákladů řízení v rámci případného soudního sporu (jako je např. soudní poplatek, odměna advokátovi a hotové výdaje dle tarifu, odměna znalci atd.). Předžalobní výzvu je ideální zaslat prokazatelně a adresně dlužníkovi např. pomocí datové zprávy nebo doporučeného dopisu s dodejkou v písemné formě (postačit může v některých případech i e-mailová zpráva, avšak může také přinést nežádoucí komplikace).
Před podáním předžalobní výzvy je také vhodné dlužníka vyzvat jakkoli neformálně (ústně či telefonicky), pokusit se zjistit, jaké důvody mu v placení brání (nebo se mu jen třeba platit nechce) a případně se s ním také mimosoudně dohodnout na náhradní lhůtě nebo na splátkovém kalendáři. Mimosoudní řešení (ADR) je tedy možnou alternativou, avšak není pro spotřebitele povinné a záleží tak zcela na jeho rozhodnutí. Nicméně může pomoci vyhnout se soudnímu či jinému řízení, a ulehčit tak starosti oběma stranám. ADR řízení, pokud jde o prodej výrobků a služeb, zprostředkovává České obchodní inspekce (ČOI – https://www.coi.cz/informace-o-adr/), podnikatel se jej musí ze zákona účastnit, ale vydané stanovisko ČOI není právně závazné, nicméně má díky právnímu odůvodnění doporučující charakter.
Nezaplatí-li dlužník ani v náhradní lhůtě stanovené předžalobní výzvou, může se spotřebitel se svým nárokem obrátit na soud a podat žalobu. Pro zastoupení v soudním řízení silně doporučujeme vyhledat advokáta z důvodu poměrné složitosti celého procesu. V případě úspěchu je pak spotřebitel oprávněn žádat také náhradu již zmíněných nákladů řízení.
Některé typy soukromoprávních sporů mohou krom soudů řešit příslušné správní orgány. Jedná se pak o mimosoudní sporná řízení, kdy rozhoduje daný úřad ve správním řízení, což může být pro spotřebitele efektivnějším a levnějším prostředkem k domožení se svých práv. Jedná se například o spory s dodavatelem nebo zprostředkovatelem energií, které je oprávněn rozhodovat Energetický regulační úřad, v oblasti finančních služeb (např. spotřebitelského úvěru) rozhoduje Finanční arbitr a u telekomunikačních a poštovních služeb pak Český telekomunikační úřad. Vykonatelná rozhodnutí úřadu jsou poté (obdobně jako soudní rozhodnutí) exekučním titulem pro výkon rozhodnutí (viz dále).
Exekuce (výkon) rozhodnutí – Jak na reálné vymožení dluhu?
Nezaplatí-li dlužník ani na základě vydaného soudního (či správního) rozhodnutí a stane-li se rozhodnutí vykonatelným (tzn. uplyne lhůta k plnění povinnosti v rozhodnutí stanovená), může se oprávněná osoba obrátit na příslušný soud s návrhem na výkon rozhodnutí nebo k soudnímu exekutorovi s exekučním návrhem na provedení exekuce – reálného vymožení dluhu včetně nákladů s tím spojených (exekuce).
Kde hledat více informací?
V případě jakýchkoli spotřebitelských dotazů se každý spotřebitel může osobně, telefonicky nebo elektronicky obrátit na naši bezplatnou spotřebitelskou poradnu. Seznam poboček, provozní dobu a kontakty nalezete na webové stránce naší organizace. Můžete si také přečíst řadu našich článků týkajících se dalších oblastí problematiky ochrany spotřebitele.
Jan Solanský
Odborný právní poradce
Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.
Podvodné investice do dluhopisů.
Na začátku dubna letošního roku informovala Policie české republiky veřejnost o obvinění čtyř osob ve věci podvodného vylákávání finančních prostředků za tvrzeným účelem investice do dluhopisů. Dle dosavadního vyšetřování kriminalistů Národní centrály proti organizovanému zločinu došlo tímto způsobem poškozeným dohromady ke vzniku škody ve výši 234 milionů Kč. [1]
Celá podvodná operace byla muži uskutečněna skrze společnost RAMFIN Holding a.s., kterou si založili v únoru roku 2016. RAMFIN Holding a.s. se následně stala společníkem v několika dalších společnostech provozovaných stejnou skupinou osob. Jednou z nich byla také právnická osoba nesoucí název SENIOR SAFE s.r.o., pomocí které se obviněným podařilo oslovit drtivou většinu poškozených.
SENIOR SAFE s.r.o. začala v České republice působit již v roce 2015 a zaměřovala se na poskytování služeb především osobám starším 50 let. Mezi nabízené úsluhy patřila široká škála pomoci s běžnými aktivitami, kterým se málokdo vyhne, od domluvy kominíka, až po poradenství v právní oblasti. Skrze poskytování nastíněných asistenčních služeb společnost získala množství klientů, především v důchodovém věku, u kterých si navíc vybudovala důvěru v pozici spolehlivého pomocníka s mnohdy náročnými úkony.
Právě této nabyté důvěry ovšem začala společnost velmi brzy zneužívat a svým klientům nabízet finanční služby v podobě uzavírání smluv o zápůjčce, tedy nabízela investiční zhodnocení úspor s úrokem ve výši 2,1 % měsíčně. Od poloviny roku 2016, až do začátku roku 2018, se jí tímto způsobem podařilo získat zápůjčky ve výši 66 214 000 Kč. Toto jednání ovšem neuniklo pozornosti České národní banky, která jakožto dozorový orgán dohlíží na poskytování bankovních služeb. Jelikož společnost SENIOR SAFE s.r.o. (potažmo tedy RAMFIN Holding a.s.) neměla potřebná oprávnění pro přijímání investičních vkladů, udělila ji Česká národní banka pokutu ve výši 1 000 000 Kč. [2] Na udělení pokuty a potenciální ohrožení reputace SENIOR SAFE s.r.o. reagovala společnost svým přejmenováním na Celostátní česká služba s.r.o., přičemž pod tímto názvem působí dodnes.
Celostátní česká služba s.r.o. není jedinou společností, která pod záštitou RAMFIN Holding a.s. dále poskytovala úvěry, a tedy získávala od svých klientů vysoké finanční obnosy pod příslibem jejich zhodnocení. RAMFIN se podařilo vybudovat rozsáhlou strukturu podobně vystupujících subjektů, kteří na první pohled působily důvěryhodně a často bylo možné navštívit jejich pobočky po celé České republice. Problematičnost poskytnutých úvěrů (dluhopisů) se navíc nezačala projevovat ihned, společnost totiž vlastníkům daných dluhopisů pravidelně vyplácela měsíční úroky a ti na základě této skutečnosti často investovali další peníze. Vyplácení měsíčních úroků bylo možné díky příchodu stále nových „investorů“ (tedy klientů, kteří se rozhodli dluhopisy společnosti také zakoupit = poskytnout jí úvěr) a zároveň také onomu zvětšování zainteresovanosti stávajících investorů povzbuzených dobrou zkušeností s nabýváním výnosu z úroků a vírou v serióznost a stabilitu společnosti. Takto nově získané prostředky byly využívány pro vyplácení úroků investorům starším a systém tímto způsobem mohl poměrně bezproblémově (na omezenou dobu) fungovat.
Popsaný, bezpochyby rafinovaný, model není novinkou, se kterou by přišla skupina RAMFIN Holding a.s. jako první, využitý postup nese označení Ponziho schéma a svůj název získal již v minulém století, kdy podnikatel Charles Ponzi s jeho pomocí získal krátkodobě obrovské bohatství a následně také několik let ve vězení.[3] Celé schéma by se dalo označit za časovanou bombu, která pod konstrukcí dotiká nejpozději v momentě, kdy přiliv nových finančních prostředků nestačí na pokrytí výdajů spočívajících ve vyplácení úroků předchozích investorům a znepokojení těchto investorů následně vede k odhalení reálného nakládání s investovanými penězi a zborcení celé struktury od základů. Po zevrubném zhodnocení účetních dokumentů společnosti(í) pak dochází k odhalení zadluženosti subjektu a nezbývá než počítat ztráty, kterým se podvedení investoři nevyhnou.
Závěrem nelze než nedoporučit pečlivý rozmysl nad způsobem zhodnocování úspor, ačkoliv žádná investice není bezriziková, důkladné prověření subjektu, kterému finance poskytujeme a svěřujeme je pro výši rizika zásadní.
Veronika Hladká
Odborná právní poradkyně,
Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.
[1] Vylákání 234 milionů Kč – obvinění 4 osob [online] policie.cz [cit. 15.9.2022] https://www.policie.cz/clanek/vylakani–234–milionu–kcobvineni–4–osob.aspx
[2] rozhodnutí České národní banky č.j. 2019/77161/570 ze dne 10. července 2019, sp.zn. Sp/2018/264/573
[3] Charles Ponzi [online] wikipedia.org [cit. 15.9.2022] https://en.wikipedia.org/wiki/Charles_Ponzi
Co dělat, když nezvládám splácet hypotéku?
Současný vývoj na hypotečním trhu zasáhl nejednu domácnost. Nejčastější situací, se kterou se spotřebitelé setkávají, je skončení fixačního období a s tím související nárůst měsíčních splátek až v řádech tisíců korun. Spotřebitelé se tak mohou dostat do situace, kdy nemohou dostát svým měsíčním závazkům a nezvládají splácet hypotéku. Co v takové situaci dělat?
Nejdůležitější je včasné kontaktování bankovní instituce, která hypoteční úvěr poskytuje. Spotřebitelé by neměli před neschopností dostát svým závazkům strkat hlavu do písku. Banky se budou snažit svým klientům vyjít co nejvíce vstříc, neboť je to nepříjemná situace pro obě strany. V dnešní době již není řešením pouze prodej nemovité věci, ale banky mají pro své klienty k dispozici i méně radikální nástroje. K prodeji se tedy snaží přistoupit jako k poslednímu možnému řešení. Je nutné si ale uvědomit, že jakékoliv řešení bude mít dopad na kredibilitu, což je úvěrová důvěryhodnost. Banka provede zápis do registru dlužníků, a to pak v budoucnu může být problém při sjednávání dalších úvěrů.
Jedním z možných řešení je odklad splátek. Je důležité mít na paměti, že odklad splátek se většinou týká jen odkladu splátek jistiny. Úroky, které jsou s úvěrem spojeny, je většinou nutno hradit dále. Podmínkou je bezproblémové splácení úvěru alespoň 1 rok v kuse. Doba odkladu se u jednotlivých bank může lišit, ale standartním je až půlroční odklad.
Další možností je splátkový kalendář, respektive jeho úprava. Pokud dojde k úpravě splátkového kalendáře, dochází i k úpravě doby splatnosti. Proto třeba toto řešení nemusí být přístupné pro všechny věkové kategorie, neboť v pozdějším věku je riziko neschopnosti splácet hypoteční úvěr vyšší.
Možností, která se ale při dnešních úrokových sazbách vyplatí jen málokomu, je refinancování celé hypotéky. O refinancování se jedná, když je stávající úvěr splacen novým úvěrem sjednaným u jiné banky za výhodnějších podmínek. Hledání výhodnější nabídky se ale při rostoucích sazbách stává stále složitějším. Pokud se spotřebitelé přeci jen rozhodnou úvěr refinancovat, je dobré si zjistit, za jakých podmínek mohou stávající úvěr umořit. Často to jde bez jakýchkoliv přídatných sankcí, ale není to pravidlem.
Radikálním řešením je prodej nemovitosti. Prodej může být nařízen bankou, a pak se jedná o prodej ve veřejné dražbě. Může se stát, že vydražená cena zcela nepokryje poskytnutý úvěr. Potom dluh zaniká jen do výše ceny, za kterou byla nemovitost prodána. Dlužníkem banky je tedy spotřebitel stále. Nemovitost, ale může být prodána i vlastní iniciativou spotřebitele. Pak je nutno dát si pozor na zákaz zcizení, který je často bankami při poskytnutí hypotečního úvěru zapisován do katastru nemovitostí. Nemovitost krytá zákazem zcizení může být prodána pouze se souhlasem věřitele, tedy banky, jinak katastr nemovitostí převod vlastnického práva nepovolí.
Pokud někdo teprve zvažuje rizika hypotečního úvěru, je dobré myslet na zadní vrátka již při jeho sjednávání. Nejjednodušší prevencí, je dostatečná finanční rezerva. Přičemž její výše by se měla pohybovat okolo součtu ročních splátek. Druhou možností je pojištění proti nemožnosti splácet. Například Česká spořitelna toto pojištění v nejvyšší možné variantě nabízí pro případ pracovní neschopnosti, invalidity, úmrtí ale i ztráty zaměstnání.
Ač se to ze začátku může jevit příliš černě, banky budou chtít svým věrným klientům v takové situaci pomoci. Nejdůležitějším faktorem je včasná a otevřená komunikace s Vaší bankou. Řešením rozhodně není neplacení splátek, protože tím se spotřebitelé dostávají do větších problémů.
Valentýna Poláchová
Odborná právní poradkyně, Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.
CO DĚLAT V PŘÍPADĚ KRACHU BANKY (SBERBANK)?
Nikomu zřejmě neuniklo dění posledních týdnů. Dopady války na Ukrajině již pocítili také čeští spotřebitelé v souvislosti s krachem největší ruské banky SBERBANK. Zhruba 106 tisíc klientů této banky se tak ocitlo v nečekaných problémech.
Krátce po ruském vpádu na Ukrajinu zavládla mezi klienty Sberbanky panika. Lidé se rozhodli na poslední chvíli vybrat všechny své vklady a zahltili pobočky po celé republice. Došlo také k několika fyzickým útokům vůči zaměstnancům banky, a proto již 25. února došlo k uzavření poboček za účelem zajištění bezpečnosti zaměstnanců.
V následujících dnech postupně začaly mizet vklady z účtů a přestalo fungovat internetové bankovnictví. Česká národní banka se proto 28. 2. 2022 rozhodla odebrat Sberbank licenci.
Všechny banky mají ze zákona povinnost pojištění pohledávek z vkladů. Toto pojištění v České republice zajišťuje Garanční systém finančního trhu. Všechny vklady fyzických a právnických osob jsou pojištěny až do výše 2 499 500 Kč (resp. 100 000 EUR).
Výplatu tzv. základní náhrady (do výše 2 499 500 Kč) poskytuje Garanční systém, který zasílá všem osobám oprávněným k vyplacení základní náhrady informační dopis, který obsahuje informaci o výši náhrady náležející příslušné oprávněné osobě a také informaci o tom, jak postupovat pro získání náhrady. Tento dopis mimo jiné zahrnuje také informaci o možnosti případné reklamace vypočtené náhrady. Reklamační formulář naleznete na internetových stránkách Garančního systému a po vyplnění ho zašlete ideálně poštou na adresu Garančního systému, popřípadě e-mailem. Pro uplatnění nároku na vyplacení základní náhrady vkladu není nutné nic vyplňovat nebo se hlásit u Garančního systému.
Vyplácením vkladů byla pověřena Komerční banka. Od 9. 3. 2022 je možné si své peníze vyzvednout v hotovosti na uvedených pobočkách KB, jejichž seznam naleznete na stránkách Garančního systému. Pro bezhotovostní způsob vyplacení jsou k dispozici všechny pobočky KB.
Pro vyzvednutí vkladů je potřeba předložit doklad opravňující k vyzvednutí náhrady (občanský průkaz nebo pas) a zvolit si, na jaký účet chcete náhradu vkladu převést, případně, zda chcete náhradu vyplatit v hotovosti. Výplaty náhrad probíhají po dobu tří let od zahájení – tedy do 10. 3. 2025. Nemusíte mít tedy strach, že byste si nestihli své peníze vyzvednout včas.
V případě, že výše zůstatku na účtu klienta v době krachu banky přesáhla částku 2 499 500 Kč, Garanční fond nabízí možnost výplaty tzv. zvýšených náhrad. Tato možnost se však týká pouze fyzických osob, kterým byla taková částka připsána na účet v posledních 3 měsících. Pro vyplacení zvýšené náhrady je třeba s příslušnými doklady doručit žádost Garančního systému do 28. 4. 2022. Celkový limit výplaty u zvýšených náhrad je 5 000 000 Kč (resp. 200 000 EUR).
Klientům, kteří měli ve Sberbank vklady nad 2 499 500 Kč a nemají nárok na zaplacení zvýšené náhrady, nezbývá nic jiného než vyčkat, až bude jmenován likvidátor banky a poté svou pohledávku přihlásit do likvidace banky (popř. insolvenčního řízení). Účelem likvidace je vypořádat majetek banky, vyrovnat dluhy věřitelům a naložit s čistým majetkovým zůstatkem. Likvidace banky může trvat i déle než rok.
Co se týče hypoték a jiných úvěrů, které měli klienti zřízeny u Sberbank, povinnost splácet úvěry nadále zůstává. Splátky se hradí na příslušný účet banky jako doposud. Po dokončení likvidace Sberbank pak budou tyto závazky převedeny na jinou banku. Důležité je v následujícím období sledovat pokyny likvidátora.
Nikol Drozdová
Odborná právní poradkyně SOS – Asociace, z.s.
Odstoupení od smlouvy o neúčelovém spotřebitelském úvěru
Odstoupení od smlouvy o neúčelovém spotřebitelském úvěru
Právní zakotvení spotřebitelského úvěru
Obecně je spotřebitelský úvěr zakotven v zákoně o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., který garantoval výhodnější postavení spotřebitele při odstoupení od smlouvy.
Co spotřebitelský úvěr znamená?
Spotřebitelský úvěr je v zákonně definován, jakožto odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Nutno podotknout, že se jedná o úvěr, který je výhradně poskytován spotřebiteli, to znamená fyzické osobě, která jedná mimo své podnikání.
Výhody a nevýhody neúčelového spotřebitelského úvěru?
Samotný název napovídá, že neúčelový úvěr se neváže na konkrétní věc, tzn. že spotřebitel s daným úvěrem může naložit dle libosti. Věřiteli tedy nemusí dokazovat, na co úvěr využil. Nicméně neúčelový úvěr bývá zpravidla méně výhodný než účelový úvěr a úroková sazba neúčelových spotřebitelských úvěrů se pohybuje okolo 15 % p. a.
Náležitosti smlouvy o spotřebitelském úvěru
Zákon o spotřebitelském úvěru stanovuje formální náležitosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Smlouva musí být vždy uzavřena v písemné podobě, nicméně zákonná úprava nestanovuje následek neplatnosti při jeho porušení. Věřitel má povinnost spotřebiteli poskytnout informace stanovené zvlášť pro smlouvu o spotřebitelském úvěru, smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě možnosti přečerpání i smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě možnosti překročení.
Smlouva jako taková musí obsahovat informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů (RPSN) nebo konečnou částku, kterou má spotřebitel zaplatit. Pokud by některá z výše zmíněných informací chyběla v písemné formě nebo písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je tzn. “repo sazba“ (základní sazba) uveřejněná ČNB, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, pokud nebyla sjednána nižší zápůjční úroková sazba.
Mezi povinné informace uváděné v reklamě s číselným údajem o nákladech, jako například celková výše a doba trvání spotřebitelského úvěru a informací trvale přístupných spotřebiteli, zejména se jedná o kontaktní údaje a dobu trvání spotřebitelského úvěru. Zákon též stanoví náležitosti předsmluvních informací, poskytovaných a náležitě vysvětlených prostřednictvím speciálních formulářů, které jsou přílohami zákona o spotřebitelském úvěru a informace poskytované během trvání závazku, příkladem může být částka a datum čerpání spotřebitelského úvěru.
Mohu od smlouvy odstoupit?
Spotřebitel má právo od smlouvy o spotřebitelském úvěru odstoupit bez udání důvodu, a to ve lhůtě 14 dnů ode dne jejího uzavření. Pro odstoupení od smlouvy je zákonem stanovená písemná forma a stanovená lhůta má procesní povahu (tzn. odstoupení od smlouvy stačí odeslat v poslední den lhůty).
Pokud by však smlouva neobsahovala výše zmíněné formální náležitosti smlouvy, lhůta pro odstoupení od smlouvy neskončí dříve než 14 dnů poté, co spotřebitel od věřitele obdrží v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat zhojení dané smlouvy.
Důsledky odstoupení od smlouvy
Odstoupením od smlouvy je spotřebitel povinen věřiteli zaplatit jistinu, a to nejpozději do 30 dnů ode dne odeslání odstoupení. Spotřebitel má povinnost zaplatit věřiteli úrok ode dne čerpání spotřebitelského úvěru do zaplacení jistiny. Tento úrok je ve výši věřitelova nároku, který by jinak vznikl, kdyby k odstoupení od dané smlouvy nedošlo. Věřitel nemá právo požadovat po spotřebiteli žádné další plnění, výjimkou je však náhrada nevratných poplatků zaplacených věřitelem orgánu veřejné správy.
Ivana Kloudová
právní poradkyně
Předvánoční půjčky – časopis “Zdraví”
V časopise “Zdraví” si na straně 18 přečtete rozhovor s naší předsedkyní Gertou Mazalovou na témata, jak je to s půjčkami na vánoční dárky, roozdíly mezi bankovními a nebankovními půjčkami, jak postupovat, když chceme od nevýhodné smlouvy odstoupit, kam se obrátit v případě problémů a hlavně, jak se nezadlužovat zbytečně.
SOS-Asociace, z.s.
OMEZENÍ SMLUVNÍCH SANKCÍ V ZÁKONĚ O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU
Přijetím zákona o spotřebitelském úvěru, jenž nabyl účinnosti dne 1. prosince 2016, došlo k zásadním změnám v oblasti právní regulace poskytování spotřebitelských úvěrů. Velkým přínosem je zejména zvýšení ochrany spotřebitelů za současné harmonizace vnitrostátní a unijní právní úpravy. V tomto článku se zaměříme konkrétně na omezení sankcí ze strany věřitele (poskytovatel úvěru) v případě prodlení dlužníka (spotřebitele) se splácením úvěru.
O spotřebitelském úvěru obecně se můžete dočíst v naší rubrice zabývající se problematikou z oboru financí. Pro účely tohoto článku však postačí vědět, že se jedná o finanční službu (typicky úvěr či peněžitou zápůjčku) poskytovanou spotřebiteli poskytovatelem úvěru na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Spotřebitel žádá o úvěr zpravidla za účelem koupě spotřebního zboží, automobilu, pořízení bytu nebo stavby domu, popřípadě jeho opravy, splacení pohledávek apod. Úvěr pak splácí poskytovateli, ať už bance či nebankovní instituci, v měsíčních splátkách v dohodnutém datu v měsíci. Počet splátek je volitelný a odvíjí se od toho, co nabízí úvěrová společnost, od finančních možností spotřebitele a samozřejmě i výše úvěru.
Nezřídka se však stává, že se spotřebitel dostane se splácením dluhu do prodlení. V takovém případě je věřitel oprávněn požadovat pouze náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v důsledku prodlení spotřebitele, úroky z prodlení nebo smluvní pokutu. Ta je současně limitována zákonem tak, že nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení. Omezena je taktéž maximální výše všech uplatněných smluvních pokut, jež nesmí přesáhnout 50 % z celkové výše úvěru, nejvýše však 200.000,- Kč. Celá konstrukce je jakousi reflexí za zažitými tendencemi poskytovatelů spočívajících v účtování smluvní pokuty ve výši téměř celé jistiny i za krátkodobé prodlení spotřebitele. Takto nemalé sankce působily spotřebitelům nemalé obtíže ve splácení svých dluhů. Výše smluvních pokut je tak s novou právní úpravou limitována podobně jako již zmíněné úroky z prodlení, jež se dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. nesmí odchýlit od cca osmiprocentní výše.
NOVINKY V ZÁKONĚ O PLATEBNÍM STYKU
Dnem 13. ledna 2018 vstoupil v účinnost zákon č. 370/2017 Sb. o platebním styku, který navazuje na evropskou směrnici o platebních službách PSD2. Tento zákon v oblasti ochrany spotřebitele přinesl řadu novinek, o kterých Vás informuje následující článek. První velkou změnou, kterou tento zákon přinesl, je zákaz účtování poplatků za platbu kartou. Poplatky za platbu kartou jsou evropskými nařízeními regulovány již od roku 2015, kdy mohla být výše poplatku maximálně ve výši nákladů, které platbou kartou vznikly. Proto již přirážku v podobě účtování za platbu kartou většina podnikatelů nepožadovala a poplatky rovnoměrně zahrnula do cen zboží a služeb. Nicméně někteří podnikatelé, jako například malé obchody, restaurace, cestovní kanceláře a benzinové pumpy si poplatek účtovali, a to většinou v rozmezí 0,5 -3 % z ceny.
I když je poplatek za platbu kartou účinností zákona o platebním styku zakázán, máme od spotřebitelů informace, že někteří podnikatelé zákon nerespektují a stále si poplatky účtují. Na co má tedy spotřebitel nárok, pokud je mu poplatek za platbu kartou naúčtován? Ze strany podnikatele se v takovém případě jedná o bezdůvodné obohacení. Dle vyjádření ministerstva financí může spotřebitel požadovat vrácení poplatku buď přímo od podnikatele, dále v rámci mimosoudního řešení spotřebitelských sporů u České obchodní inspekce, nebo se může obrátit na soud. Poslední radou na závěr je, že jestliže se setkáte s takovým poplatkem, tak jej neplaťte, jelikož je neoprávněný.
Další novinkou je rozšíření ochrany u plateb prováděných skrze internet. Jedná se o tzv. silné ověření uživatele, kdy u přihlašování do internetového bankovnictví nebo nakupování přes internet budou zpřísněny postupy ověřování identity uživatele. Uživatel tak bude muset podstoupit tzv. dvoustupňové ověřování, kdy musí vyhovět dvěma ze tří bezpečnostních prvků. Tyto prvky jsou: údaj, který je znám pouze uživateli (heslo, PIN), dále věc, kterou má uživatel ve své moci (platební karta, mobilní telefon) nebo použití biometrických údajů (otisk prstu). Prvky pak musí být na sobě natolik nezávislé, aby prolomení jednoho prvku neovlivnilo spolehlivost prvků ostatních. Silné ověřování uživatele má za cíl zvýšit ochranu online plateb a bude povinné od července roku 2019.
Také vyřizování klientských stížností a reklamací je tímto zákonem pozměněno. Nově se zkracuje doba na vyřízení stížnosti či reklamací z 30 na 15 pracovních dnů, přičemž za výjimečných okolností na straně poskytovatele platebních služeb může dojít k prodloužení této lhůty na 35 dnů. V oblasti ochrany spotřebitele je dále zvýšena transparentnost nákladů a poplatků platebních služeb a dále je omezena spoluúčast klientů v případě neautorizované platby (při odcizení platební karty), a to na 50 EUR z dřívějších 150 EUR.
Lucie Kučerová,
Odborný právní poradce SOS – Asociace, z.s.
ÚČTENKOVKA
Ve středu 15.11. proběhlo první slosování celostátní účtenkové loterie s příznačným názvem Účtenkovka. Loterie slibuje hodnotné ceny v čele s milionovou odměnou, automobilem nebo více než dvacet tisíc dalších cen. Jak se do Účtenkovky hlásit, jak slosování probíhá, proč byla zavedena a k čemu slouží?
https://pixabay.com/cs/pen%C3%ADze-bankovka-euro-m%C4%9Bna-2943692/
Od 1. prosince 2016 začala pro některé podnikatele platit povinnost elektronicky evidovat své tržby. V průběhu roku 2017 a 2018 dopadla či teprve dopadne tato povinnost i na další skupiny podnikatelů a živnostníků. Pro spotřebitele se to pak projeví hlavně v tom, že prodávající je povinen jim vystavit doklad obsahující tzv. kód FIK (fiskální identifikační kód) a BPK (bezpečnostní kód poplatníka). Zároveň je nutné podotknout, že na straně kupujícího však není dána povinnost účtenku převzít. Právě aby Ministerstvo financí podpořilo odebírání účtenek ze strany kupujících a zároveň mohlo snáze kontrolovat, zda podnikatelé plní své povinnosti, zavedlo účtenkovou loterii. V té mohou lidé, kteří zaregistrují platnou účtenku na speciálně vytvořeném webovém portálu nebo v mobilní aplikaci, vyhrát některou ze slibovaných cen. Zároveň, pokud jejich účtenka nebude splňovat zákonem předepsané náležitosti, mohou na podnikatele „upozornit“ finanční úřad. Toliko ve zkratce k důvodům zavedení Účtenkovky.
K tomu, aby mohl každý účtenkovou loterii hrát, je třeba si buď zřídit hráčský účet, na kterém budete registrovat jednotlivé účtenky, nebo je zde možnost i jednorázové registrace účtenky (bez registrace účtu). Na webovém portálu nebo mobilní aplikaci je pak třeba vyplnit příslušné údaje, které je možno vyčíst z účtenky a následně data odeslat, čímž se přihlásíte do samotného slosování. Losování probíhá vždy 15. den v měsíci, přičemž se losují účtenky registrované v uplynulém měsíci. Do slosování se zařazují účtenky registrované nejpozději tři dny předem, tedy 12. dne v měsíci. O výhře jsou účastníci informováni SMS zprávou, e-mailem, případně přímo v hráčském účtu. Vyplacení případné výhry je však následně vázáno na zřízení hráčského účtu.
Na závěr několik základních pravidel loterie:
- každá účtenka může být zaregistrována pouze jednou
- každý hráč může registrovat více účtenek
- od jednoho obchodníka je možno registrovat pouze jednu účtenku denně
- účtenku po registraci není nutné fyzicky uchovávat
Zájem Čechů o Účtenkovku však zatím nesplnil očekávání Ministerstva financí. Přestože Ministerstvo chce ze svého rozpočtu rozdat ročně na výhrách až 65 milionů korun, prvního slosování se účastnilo asi jen 5 % Čechů, kteří registrovali přes 11 milionů účtenek.
Kristian Grézl,
Odborný právní poradce SOS – Asociace, z.s.
