Menu

Finance a exekuce

NOVINKY V ZÁKONĚ O PLATEBNÍM STYKU

Dnem 13. ledna 2018 vstoupil v účinnost zákon č. 370/2017 Sb. o platebním styku, který navazuje na evropskou směrnici o platebních službách PSD2. Tento zákon v oblasti ochrany spotřebitele přinesl řadu novinek, o kterých Vás informuje následující článek. První velkou změnou, kterou tento zákon přinesl, je zákaz účtování poplatků za platbu kartou. Poplatky za platbu kartou jsou evropskými nařízeními regulovány již od roku 2015, kdy mohla být výše poplatku maximálně ve výši nákladů, které platbou kartou vznikly. Proto již přirážku v podobě účtování za platbu kartou většina podnikatelů nepožadovala a poplatky rovnoměrně zahrnula do cen zboží a služeb. Nicméně někteří podnikatelé, jako například malé obchody, restaurace, cestovní kanceláře a benzinové pumpy si poplatek účtovali, a to většinou v rozmezí 0,5 -3 % z ceny.

I když je poplatek za platbu kartou účinností zákona o platebním styku zakázán, máme od spotřebitelů informace, že někteří podnikatelé zákon nerespektují a stále si poplatky účtují. Na co má tedy spotřebitel nárok, pokud je mu poplatek za platbu kartou naúčtován? Ze strany podnikatele se v takovém případě jedná o bezdůvodné obohacení. Dle vyjádření ministerstva financí může spotřebitel požadovat vrácení poplatku buď přímo od podnikatele, dále v rámci mimosoudního řešení spotřebitelských sporů u České obchodní inspekce, nebo se může obrátit na soud. Poslední radou na závěr je, že jestliže se setkáte s takovým poplatkem, tak jej neplaťte, jelikož je neoprávněný.

Další novinkou je rozšíření ochrany u plateb prováděných skrze internet. Jedná se o tzv. silné ověření uživatele, kdy u přihlašování do internetového bankovnictví nebo nakupování přes internet budou zpřísněny postupy ověřování identity uživatele. Uživatel tak bude muset podstoupit tzv. dvoustupňové ověřování, kdy musí vyhovět dvěma ze tří bezpečnostních prvků. Tyto prvky jsou: údaj, který je znám pouze uživateli (heslo, PIN), dále věc, kterou má uživatel ve své moci (platební karta, mobilní telefon) nebo použití biometrických údajů (otisk prstu). Prvky pak musí být na sobě natolik nezávislé, aby prolomení jednoho prvku neovlivnilo spolehlivost prvků ostatních. Silné ověřování uživatele má za cíl zvýšit ochranu online plateb a bude povinné od července roku 2019.

Také vyřizování klientských stížností a reklamací je tímto zákonem pozměněno. Nově se zkracuje doba na vyřízení stížnosti či reklamací z 30 na 15 pracovních dnů, přičemž za výjimečných okolností na straně poskytovatele platebních služeb může dojít k prodloužení této lhůty na 35 dnů. V oblasti ochrany spotřebitele je dále zvýšena transparentnost nákladů a poplatků platebních služeb a dále je omezena spoluúčast klientů v případě neautorizované platby (při odcizení platební karty), a to na 50 EUR z dřívějších 150 EUR.

 

Lucie Kučerová,

Odborný právní poradce SOS – Asociace, z.s.

ÚČTENKOVKA

Ve středu 15.11. proběhlo první slosování celostátní účtenkové loterie s příznačným názvem Účtenkovka. Loterie slibuje hodnotné ceny v čele s milionovou odměnou, automobilem nebo více než dvacet tisíc dalších cen. Jak se do Účtenkovky hlásit, jak slosování probíhá, proč byla zavedena a k čemu slouží?

https://pixabay.com/cs/pen%C3%ADze-bankovka-euro-m%C4%9Bna-2943692/

 

Od 1. prosince 2016 začala pro některé podnikatele platit povinnost elektronicky evidovat své tržby. V průběhu roku 2017 a 2018 dopadla či teprve dopadne tato povinnost i na další skupiny podnikatelů a živnostníků. Pro spotřebitele se to pak projeví hlavně v tom, že prodávající je povinen jim vystavit doklad obsahující tzv. kód FIK (fiskální identifikační kód) a BPK (bezpečnostní kód poplatníka). Zároveň je nutné podotknout, že na straně kupujícího však není dána povinnost účtenku převzít. Právě aby Ministerstvo financí podpořilo odebírání účtenek ze strany kupujících a zároveň mohlo snáze kontrolovat, zda podnikatelé plní své povinnosti, zavedlo účtenkovou loterii. V té mohou lidé, kteří zaregistrují platnou účtenku na speciálně vytvořeném webovém portálu nebo v mobilní aplikaci, vyhrát některou ze slibovaných cen. Zároveň, pokud jejich účtenka nebude splňovat zákonem předepsané náležitosti, mohou na podnikatele „upozornit“ finanční úřad. Toliko ve zkratce k důvodům zavedení Účtenkovky.

K tomu, aby mohl každý účtenkovou loterii hrát, je třeba si buď zřídit hráčský účet, na kterém budete registrovat jednotlivé účtenky, nebo je zde možnost i jednorázové registrace účtenky (bez registrace účtu). Na webovém portálu nebo mobilní aplikaci je pak třeba vyplnit příslušné údaje, které je možno vyčíst z účtenky a následně data odeslat, čímž se přihlásíte do samotného slosování. Losování probíhá vždy 15. den v měsíci, přičemž se losují účtenky registrované v uplynulém měsíci. Do slosování se zařazují účtenky registrované nejpozději tři dny předem, tedy 12. dne v měsíci. O výhře jsou účastníci informováni SMS zprávou, e-mailem, případně přímo v hráčském účtu. Vyplacení případné výhry je však následně vázáno na zřízení hráčského účtu.

Na závěr několik základních pravidel loterie:

  • každá účtenka může být zaregistrována pouze jednou
  • každý hráč může registrovat více účtenek
  • od jednoho obchodníka je možno registrovat pouze jednu účtenku denně
  • účtenku po registraci není nutné fyzicky uchovávat

Zájem Čechů o Účtenkovku však zatím nesplnil očekávání Ministerstva financí. Přestože Ministerstvo chce ze svého rozpočtu rozdat ročně na výhrách až 65 milionů korun, prvního slosování se účastnilo asi jen 5 % Čechů, kteří registrovali přes 11 milionů účtenek.

Kristian Grézl,

Odborný právní poradce SOS – Asociace, z.s.

Že jste o finančním arbitrovi ještě neslyšeli? To asi nebudete jediní.

Poskytovatel spotřebitelského úvěru si účtuje nedohodnuté úroky? Máte problém s vyplacením stavebního spoření nebo životního pojištění? Anebo podobný problém s finanční institucí? Pokud přemýšlíte, zda se obrátit na soud, Českou obchodní inspekci či na Českou národní banku, vězte, že existuje mnohem jednodušší a efektivnější řešení. Tím je řízení před finančním arbitrem. Finanční arbitr je u nás bohužel velmi opomíjeným institutem ochrany spotřebitele, přestože poskytuje spotřebiteli nejsnazší cestu vyřešení sporů s různými finančními institucemi. Jak už název napovídá, jde o institut mimosoudního řešení sporů týkajících se financí. Jde o rozhodce (arbitra), jehož činnost je upravena přímo zákonem. Jde o zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi.

https://pixabay.com/cs/pen%C3%ADze-pen%C3%ADze-tower-mince-euro-2180330/

 

Finanční arbitr je jmenován do funkce vládou na návrh ministra financí na dobu pěti let spolu se svým zástupcem. Aby byl výkon této funkce co nejkvalitnější, musí finanční arbitr i jeho zástupce splňovat podmínky stanovené zákonem, ke kterým mimo plné svéprávnosti, bezúhonnosti a magisterského právního vzdělání patří i pětiletá praxe v oblasti finančního trhu nebo ochrany zájmů spotřebitelů na finančním trhu a dobrá pověst. Arbitr musí stejně jako soudce vykonávat svou funkci nezávisle a nestranně a musí se zdržet všeho, co by mohlo budit pochybnosti o jeho nepodjatosti. Za výkon své funkce pak arbitr odpovídá vládě, která ho může odvolat.

Stávajícím arbitrem je Mgr. Monika Nedelková, která svou funkci vykonává od listopadu roku 2011, podruhé byla jmenována do funkce v červenci 2016. Jejím zástupcem je Mgr. Lukáš Vacek, MPA. Úkoly spojené s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti arbitra plní Kancelář finančního arbitra, která je organizační složkou státu, účetní jednotkou a jejíž příjmy a výdaje jsou součástí rozpočtové kapitoly Ministerstva financí.

Finanční arbitr může rozhodovat spory mezi spotřebitelem a

  • poskytovatelem platebních služeb při nabízení a poskytování platebních služeb,
  • vydavatelem elektronických peněz při vydávání a zpětné výměně elektronických peněz,
  • věřitelem nebo zprostředkovatelem při nabízení, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru nebo jiného úvěru, zápůjčky, či obdobné finanční služby,
  • pojistitelem nebo pojišťovacím zprostředkovatelem při nabízení, poskytování nebo zprostředkování životního pojištění,
  • osobou provozující směnárenskou činnost při provádění směnárenského obchodu,
  • stavební spořitelnou nebo zprostředkovatelem při nabízení, poskytování nebo zprostředkování stavebního spoření,
  • a jinými subjekty působících na finančním trhu.

I když je sjednána rozhodčí smlouva, není vyloučena pravomoc arbitra. Arbitr se snaží vést spor ke smírnému řešení, smír může být uzavřen kdykoliv i během řízení. Ovšem arbitr nemůže řešit spor, který byl již rozhodnut soudem, finanční arbitrem nebo v rozhodčím řízení, stejně jako spory, které již probíhají před soudem, finančním arbitrem nebo o nichž probíhá rozhodčí řízení.

Řízení před finančním arbitrem

Řízení je zahájeno na návrh spotřebitele (navrhovatelem může být jen spotřebitel). Návrh může být podán písemně, elektronicky i osobně v sídle Kanceláře finančního arbitra. Za návrh se neplatí žádný poplatek, řízení před finančním arbitrem je bezplatné. Každá strana si hradí své náklady, arbitr zároveň však nemůže žádné straně přiznat náhradu nákladů řízení. V řízení před finančním arbitrem není vyžadováno právní zastoupení, arbitr je povinen poskytovat spotřebitelům (navrhovatelům) na jejich žádost pomoc jak při podání návrhu, tak v průběhu řízení, aby mohli účinně a oprávněně uplatňovat své nároky.

Návrh může být podán na formuláři vydaném finančním arbitrem (https://www.finarbitr.cz/cs/reseni-sporu/formulare.html). V návrhu postačí, když spotřebitel vylíčí, v čem instituce, se kterou vede spor, pochybila, kdy a jak se co stalo a v čem spatřuje neplatnost smlouvy či ujednání a jaká škoda mu vznikla. Škoda musí být vyčíslena a doložena. Nezbytným předpokladem pro zahájení řízení před finančním arbitrem je však neúspěšná písemná reklamace pochybení u instituce. Navrhovatel se může domáhat jen toho, čeho se domáhal v této reklamaci.

Arbitr poté rozhoduje spor dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, spravedlivě, nestranně a bez průtahů, na základě zjištěných skutečností. Finanční arbitr může během řízení opakovaně vyzývat obě strany k doplnění vyjádření a podkladů. Až bude mít arbitr za to, že jsou shromážděny všechny podklady potřebné pro vydání rozhodnutí, vyzve strany, aby se s danými podklady seznámily. Poté, co byly shromážděny všechny nezbytné podklady, má arbitr 90 dnů, aby rozhodl.

Proti nálezu může každá ze stran podat námitky, které musí odůvodnit. O námitkách rozhoduje arbitr. Po rozhodnutí o námitkách nabývá rozhodnutí právní moci. Nález arbitra je poté i exekučním titulem. Samozřejmě i u tohoto řízení musí existovat opravný prostředek. Proto lze pravomocné rozhodnutí arbitra o námitkách napadnout žalobou u soudu a zároveň lze požádat o odložení právní moci nebo vykonatelnosti tohoto rozhodnutí. Podáním žaloby se však už budou zvedat náklady na vyřešení sporu.

 

Barbora Mitášová,

Odborná právní poradkyně SOS – Asociace, z.s.

Spotřebitelský úvěr na dovolenou?

Předtím, než si odpovíme na tuto otázku, tak si definujme, co to spotřebitelský úvěr je. Definici nalezneme v zákoně o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb, kde je stanoveno, že je to odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Zákon nabyl účinnosti v prosinci 2016 a přinesl v oblasti spotřebitelského úvěru několik novinek. Mezi ně například patří změny v oblasti předčasného splacení úvěru, nebo to, že se zákon již vztahuje i na tzv. mikropůjčky (úvěry do 5000 Kč), které nebyly dříve zákonem regulované.

Úvěr na dovolenou se využívá v případě, kdy chceme uzavřít s cestovní kanceláří smlouvu o zájezdu, ale nemáme dostatek prostředků na zaplacení ceny zájezdu. Může se jednat jak o tzv. vázaný spotřebitelský úvěr, který uzavíráme za účelem nákupu konkrétního zboží nebo služeb (tedy např. zájezdu), nebo i o běžný spotřebitelský úvěr bez konkrétního účelu. Vzít si na letní dovolenou úvěr ale může přinést i několik úskalí.

Prvním je skutečnost, že z pohledu rozumného hospodaření domácnosti je tento typ úvěru velmi nevhodný. Půjčujeme si totiž peníze na službu, která trvá většinou okolo 14 dnů. Je tedy krátkodobá a po jejím uplynutí už musíme jen splácet úvěr. Dalším problematickým faktorem vázaných úvěrů na dovolenou mohou být vyšší úroky, případně další náklady spojené s úvěrem (různé poplatky, sankce, apod.).

Pokud se rozhodnete pro úvěr na dovolenou, tak doporučujeme zjistit si vaše finanční možnosti (kolik můžete měsíčně splácet), jaké jsou náklady na splácení úvěru (RPSN – roční procentní sazba nákladů, úroky, smluvní pokuty, apod.) a též si přečíst všeobecné obchodní podmínky poskytovatele úvěru. Nicméně, základní rada zní: úvěrům na dovolenou se pokud možno vyhnout.

 

Klíčová slova: spotřebitelský úvěr, cestovní kancelář, dovolená, zájezd

 

Zdeněk Nevřivý,

odborný právní poradce

Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.

NOVELA ZÁKONA O ROZHODČÍM ŘÍZENÍ

Po dlouhou dobu byly častým tématem médií rozhodčí řízení, v nichž jako strany sporu vystupoval podnikatel na straně žalobce a spotřebitel na straně žalovaného. Problémy se objevovaly stran způsobu, jakým tzv. rozhodčí doložka byla uzavřena či osobami rozhodce, resp. jednostranným určením ze strany podnikatele. Počínaje prvním lednem roku 2017 se však situace novelou zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů značně změnila.

Nejprve však k tomu, co rozhodčí řízení je. Je-li mezi stranami spor, v rámci spotřebitelských smluv šlo nejčastěji o peněžní spory, který se nepodaří vyřešit mimosoudní cestou, zbývá cesta soudní, tedy obrátit se na místně a věcně příslušný soud, který má možnost vydat závazné rozhodnutí, které za určitých podmínek nabude právní moci a je vykonatelné. Alternativou jsou pak právě rozhodčí řízení, kdy se smluvní strany dohodnou, že určité vymezené majetkové spory budou řešeny před rozhodcem namísto soudu. Institut se využívá zejména v obchodních vztazích a mnohdy s sebou nese řadu výhod, jako je možnost určit místo konání jednání, výběr osoby rozhodce, který může být nejlepším z odborníků na dané téma či finanční a zejména časovou stránku sporu. Pravomoc rozhodovat spor se na rozhodce deleguje na základě projevu vůle obou smluvních stran, nejčastěji tzv. rozhodčí doložkou či smlouvou.

V čem však spočívá ona převratná změna zmíněná v odstavci prvním? Na základě zkušeností, resp. problémů, které se vyskytly na úrovni rozhodčích řízení se spotřebitelem, došel zákonodárce k závěru, že spotřebitelské smlouvy by měly být zcela vyloučeny z možnosti delegovat rozhodování sporu na rozhodce. Dle § 2 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení, ve znění k 1. 1. 2017 tvoří spotřebitelské smlouvy, spory z titulu výkonu rozhodnutí a incidenční spory výjimku z možnosti dohodnout se, že majetkový spor bude rozhodován před rozhodcem.

Pokud tedy po 1. 1. 2017 podepíšete smlouvu, která obsahuje rozhodčí doložku, není taková doložka platná a spor se i přes dané ujednání musí řešit před místně a věcně příslušným soudem, tj. nejčastěji okresním soudem, v jehož místní působnosti má žalovaný své bydliště.

Zároveň pro vás přetrvávající rozhodčí doložka obsažená ve smlouvách uzavíraných po 1. 1. 2017 může signalizovat skutečnost, že osoba sedící naproti vám, ochotně vám nabízející vlastní pero k podpisu, nemusí mít čisté úmysly, či je minimálně neznalá platné a účinné právní úpravy v České republice, což u podnikatele, který má být profesionálem, není žádoucí.

 

Adam Plajner
odborný právní poradce
SOS – Asociace z.s.

JAK TO TEDY BUDE S TĚMI ÚČTENKAMI PO ZAVEDENÍ EET?

Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s. zaznamenalo v některých médiích poněkud nepřesné či zavádějící informace týkající se vydávání účtenek v souvislosti se zavedením tzv. elektronické evidence tržeb (EET), o níž jsme na našem webu již podrobněji informovali. Rozhodli jsme se proto spotřebitele uklidnit a situaci vysvětlit.

Elektronická evidence tržeb je zaváděna pro účely kontroly tržeb poplatníka daně z příjmu fyzických a právnických osob. Jejím účelem tedy není ochrana spotřebitele, ale kontrola zdanění. Zákon č. 112/2016 Sb. o evidenci tržeb proto stanoví poplatníku daně povinnost při uskutečnění evidované tržby zaslat datovou zprávou údaje o této evidované tržbě správci daně a vystavit účtenku tomu, od koho evidovaná tržba plyne. V § 20 pak tento zákon stanoví náležitosti účtenky, které jsou však zákonem nastaveny právě a jen pro účely evidence tržby. Účtenka dle tohoto zákona proto musí obsahovat např. pořadové číslo účtenky, celkovou částku tržby, nebo označení pokladního zařízení, na kterém je tržba evidována. Nemusí však obsahovat označení prodávaného zboží či služby, protože evidována je celková tržba, nikoliv jednotlivé položky.

Naproti tomu zákon o ochraně spotřebitele stanoví v § 16 povinnost podnikateli vydat na žádost spotřebitele doklad o zakoupení výrobku nebo o poskytnutí služby s uvedením data prodeje výrobku nebo poskytnutí služby a zejména toho, o jaký výrobek nebo o jakou službu se jedná a za jakou cenu byl výrobek prodán nebo služba poskytnuta, spolu s identifikačními údaji prodávajícího. Tento doklad pak kupující obvykle využívá v rámci reklamace k prokázání data koupě konkrétního zboží, od kterého je odvozen počátek jeho záruční doby. Datum koupě však lze prokazovat i jinými způsoby. Vzhledem k tomu, že doklad o koupi, splňující náležitosti podle zákona o ochraně spotřebitele, obsahuje i údaj o zakoupeném zboží či službě a o ceně jednotlivých zakoupených položek, je tento doklad vhodnější k prokázání potřebných údajů při reklamaci zakoupeného zboží či služby než by byla účtenka obsahující pouze údaje podle zákona o EET. Samozřejmě problém nenastává v případech, kdy podnikatel vydává doklady splňující náležitosti jak podle zákona o EET, tak i podle zákona o ochraně spotřebitele.

Média informovala o tom, že zákon o evidenci tržeb a zákon o ochraně spotřebitele stanoví v některých bodech odlišné náležitosti účtenky/dokladu předávaného zákazníkovi. To je skutečně pravda a prodávající musí skutečně splnit povinnosti dle obou zákonů. Není však pravdou, že by to automaticky znamenalo povinnost prodejců vydávat zákazníkovi dvě účtenky. Jak potvrdila tisková zpráva ČOI i informace z Ministerstva průmyslu a obchodu, podnikatel může vydávat jednu účtenku, která bude splňovat náležitosti účtenky a dokladu o koupi dle obou zákonů.

Jen v případě, že prodejce bude vydávat účtenky splňující náležitosti pouze podle zákona o evidenci tržeb (tyto musí vydávat automaticky), musí na žádost spotřebitele vydat též další doklad o zakoupení výrobku nebo o poskytnutí služby dle zákona o ochraně spotřebitele a pouze v takovém případě obdrží kupující doklady dva – účtenku dle zákona o evidenci tržeb a doklad o koupi dle zákona o ochraně spotřebitele.

Spotřebitelům tedy doporučujeme vždy si zkontrolovat, zda účtenka, kterou obdrželi při koupi zboží, obsahuje uvedení konkrétního výrobku a jeho ceny (a nikoliv pouze celkovou částku tržby). Pokud ne, doporučujeme spotřebitelům požadovat doklad o koupi splňující náležitosti dle zákona o ochraně spotřebitele!

 

Kontakty:       Gerta Mazalová, předsedkyně SOS – Asociace, z.s. tel: 542 210 778

Co přinese spotřebitelům nový zákon o spotřebitelském úvěru? (Telegrafický výčet nejdůležitějších změn)

Co přinese spotřebitelům nový zákon o spotřebitelském úvěru? (Telegrafický výčet nejdůležitějších změn)

Nový zákon o spotřebitelském úvěru byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 257/2016 Sb. a nabude účinnosti od 1. 12. 2016. Zákon sám o sobě je oproti „starému“ zákonu o spotřebitelském úvěru (tedy zákonu č 145/2010 Sb.) velmi obsáhlý. Vychází z požadavků evropských směrnic a přináší řadu novinek posilujících ochranu spotřebitele v ČR. Cílem tohoto článku není podat detailní právní rozbor všech novinek, jež s sebou nová právní úprava přináší, a všech přesahů nového zákona do vztahů mezi spotřebiteli a dodavateli i mimo klasické úvěrové smlouvy. V tomto článku bychom se naopak chtěli pokusit přinést spotřebitelům možnost co nejpřehlednějšího seznámení se s novou právní úpravou jako celkem a poukázat na to, jak jsou nově upraveny ty úvěrové právní vztahy, s nimiž se nejčastěji setkáváme v naší poradenské praxi.

I. Časová účinnost nového zákona o spotřebitelském úvěru

Nový zákon o spotřebitelském úvěru se obecně bude vztahovat na smlouvy uzavřené po jeho účinnosti, smluvní strany si však mohou ujednat, že i „stará“ smlouva se bude řídit novým zákonem o spotřebitelském úvěru. V některých specifických případech nový zákon automaticky dopadne i na „staré“ smlouvy. Například půjde o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele podle podmínek stanovených novým zákonem v případech, kdy je významně navyšován úvěr ze „staré“ smlouvy, nebo o některé informační povinnosti. Nový zákon také dává možnost předčasně splatit „staré“ úvěry na bydlení za podmínek stanovených novým zákonem. Též nově zavedená limitace smluvních sankcí se částečně uplatní i na staré úvěrové smlouvy avšak za použití poměrně komplexních pravidel (§ 168 nového zákona o spotřebitelském úvěru).

II. Poznámky k rozsahu působnosti nového zákona o spotřebitelském úvěru

Na rozdíl od starého zákona o spotřebitelském úvěru upravuje nový zákon například také samotnou činnost osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat úvěry (nově včetně nebankovních subjektů), podmínky výkonu této činnosti a dohled nad touto činností. To považujeme na základě našich zkušeností z poradenské praxe za krok správným směrem, který (jak doufáme) povede k „vyčištění“ trhu od používání některých neférových praktik těchto subjektů vůči spotřebitelům. Za významnou novinku považujeme to, že nový zákon o spotřebitelském úvěru se mimo jiné vztahuje také na úvěry na bydlení, které byly z okruhu působnosti starého zákona vyloučeny. Taktéž se nově vztahuje na tzv. „mikropůjčky“, jak se dříve označovaly úvěry do 5.000,- Kč, které byly z rozsahu působnosti starého zákona o spotřebitelském úvěru vyloučeny.

III. Podmínky pro činnost zprostředkovatelů a poskytovatelů spotřebitelských úvěrů a pro jejich jednání se spotřebiteli

Podmínky stanovené nově pro výkon činnosti zprostředkovatelů a poskytovatelů úvěru (a to i nebankovních) jsou poměrně přísné. Licence zprostředkovatelům a poskytovatelům úvěrů uděluje Česká národní banka (ČNB), která rovněž vykonává dohled nad jejich činností. Doufáme, že tento mechanismus přinese lepší ochranu spotřebitele před kupříkladu subjekty, které poskytovaly tzv. predátorské úvěry nebo úvěry, které by se daly označit za lichevní. Jako jednoznačné pozitivum vnímáme fakt, že byla nově nastavena pravidla také pro nebankovní poskytovatele úvěrů a také jejich činnost byla svěřena pod dozor ČNB, která může ukládat opatření k nápravě a pokuty, případně i odnímat licence pro činnost poskytovatelů a zprostředkovatelů úvěrů. Bezprostředně po účinnosti zákona nastane přechodné období, v němž mohou poskytovatelé a zprostředkovatelé úvěrů požádat o licence podle nového zákona. Zjednodušeně lze říci, že než bude o udělení či neudělení těchto licencích rozhodnuto (nejdéle však do 18 měsíců od účinnosti zákona), bude stále (avšak dočasně) vykonávat dohled nad nebankovními poskytovateli i po účinnosti nového zákona Česká obchodní inspekce (ČOI). Je vhodné poznamenat, že nakonec byla zákonodárci vyslyšena veřejná výzva některých neziskových organizací (včetně SOS – Asociace, z.s.)  a kontrolní pravomoc ČNB byla v novém zákoně upravena tak, aby se vztahovala i na subjekty, které zprostředkovávají nebo poskytují spotřebitelský úvěr bez příslušných oprávnění.

Nový zákon též poprvé výslovně normuje pravidla jednání poskytovatelů a zprostředkovatelů se spotřebiteli, klade zejména důraz na to, aby nebyly používány nejasné, zavádějící a nepravdivé informace. Opačné jednání zprostředkovatele nebo poskytovatele úvěru postihuje jako správní delikt, jehož potrestání bude v kompetenci ČNB (případně ČOI v rámci přechodného období u nebankovních subjektů).

IV. Posuzování úvěruschopnosti spotřebitele a úprava informační povinnosti

Zákon poměrně detailně upravuje posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitel je povinen poskytnout úplné a pravdivé informace. Poskytovatel je povinen posoudit jeho úvěruschopnost nejen podle jím poskytnutých informací, ale pokud je to nezbytné, i na základě informací o spotřebiteli z příslušných databází, případně z jiných zdrojů. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vychází z jeho dosavadních příjmů a splácení jeho dosavadních dluhů. Pokud poskytovatel úvěru neprovede posouzení úvěruschopnosti, je smlouva o úvěru neplatná. Tuto neplatnost musí spotřebitel namítnout v tříleté promlčecí lhůtě. Pokud odmítne poskytovatel na základě výsledků posouzení úvěruschopnosti poskytnout spotřebiteli úvěr, musí spotřebitele o tom informovat a vyrozumět jej rovněž o tom, jaké databáze pro posouzení použil. Zde je vhodné poznamenat, že od letošního roku obsahuje zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v § 20z a § 20za obecná pravidla pro vedení databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele a také pravidla pro opravy chyb v případech, kdy jsou údaje vedené v takových databázích nesprávné. Podle našeho názoru by tedy spotřebitelé mohli tuto úpravu v zákoně o ochraně spotřebitele využít například v případech, kdy by se po negativním posouzení své úvěruschopnosti dověděli, že poskytovatel úvěru vycházel z mylných informací obsažených v těchto databázích.

Nový zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje též propracovanou úpravu informační povinnosti poskytovatele úvěru v reklamě, v době před uzavřením smlouvy i po dobu trvání smlouvy. Samostatně též upravuje informace o zprostředkovateli a o poskytovateli úvěru. Zmiňme například to, že poskytovatel úvěru musí některé základní informace o sobě a o svých produktech zpřístupnit trvale na internetu nebo na trvalém nosiči dat. Pro poskytování předsmluvních informací jsou upraveny standardizované formuláře, podobně jako za účinnosti starého zákona o spotřebitelském úvěru.

Nová právní úprava poněkud zmírnila následky nedodržení informačních povinností ve smlouvě o spotřebitelském úvěru tím, že je odstupňovala. Tak zákonodárce reagoval na to, že starý zákon o spotřebitelském úvěru postihoval i některá drobná opomenutí poskytovatelů úvěrů v úvěrových smlouvách poněkud „drakonicky“ rovnou úročením úvěru pouze diskontní sazbou ČNB.

Podle nového zákona o spotřebitelském úvěru bude platit, že pokud úvěrová smlouva neobsahuje některé základní informace (tj. informaci o zápůjční úrokové sazbě, o RPSN nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit) nebo nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, úročí se smlouva REPO sazbou ČNB a k ujednáním o ostatních platbách se nebude přihlížet. (V případě, že by v úvěrové smlouvě byla původně ujednána nižší úroková sazba než je REPO sazba ČNB, zůstal by úvěr úročen touto nižší sjednanou sazbou a k ujedná o ostatních platbách by se nepřihlíželo.)  Důležité je zmínit, že stejná sankce se uplatní i pokud nebylo písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na trvalém nosiči dat.

U ostatních případů poskytnutí vadných informací spotřebiteli ve smlouvě o úvěru platí jiný (mírnější) režim:

– Pokud je ve smlouvě uvedena úroková sazba, celková částka, kterou má spotřebitel zaplatit, nebo RPSN ve výši nižší než odpovídá skutečnosti, snižují se platby za úvěr tak, aby odpovídaly těmto nižším údajům uvedeným ve smlouvě.

– Není-li spotřebitel informován ve smlouvě o některém právu věřitele nebo o podmínkách jeho uplatnění, pak věřitel toto právo ztrácí.

– Není-li spotřebitel informován o některé své povinnosti vůči věřiteli nebo o podmínkách jejího uplatnění, pak spotřebitel tuto povinnost nemá.

– Není-li spotřebitel informován o podmínkách uplatnění některého svého práva vůči věřiteli, je toto právo nepodmíněné (tedy nezkoumá se, zda podmínky pro jeho uplatnění byly spotřebitelem splněny).

Obdobně se budou řešit případy, kdy úvěrová smlouva v rozporu se zákonem obsahuje neúplnou nebo nesprávnou informaci o právech a povinnostech daných kogentně zákonem.

V. Některá práva spotřebitele daná zákonem

Podstatnou novinkou je, že u úvěrů na bydlení je obecně dána spotřebiteli lhůta 14 dní na rozmyšlení nabídky před samotným uzavřením smlouvy. Po tuto dobu nemůže být nabídka změněna ani odvolána, takže by se mělo předejít „natlačení“ spotřebitele do hypotéky tím, že nabídka platí „pouze nyní“. Pro poskytování úvěrů telefonicky též nesmějí být použita čísla s vyšší než běžnou sazbou. Obdobně jako starý zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje i ten nový právo spotřebitele na předčasné splacení úvěru. Novinka ovšem je, že se právo na předčasné splacení uplatní i u úvěrů na bydlení (jako jsou typicky hypotéky).

Velmi podstatným právem spotřebitele je právo odstoupit od jiného úvěru než úvěru na bydlení vždy ve lhůtě 14 dnů od uzavření smlouvy (i bez uvedení důvodu), a to písemně v souladu s informacemi poskytovatele uvedenými ve smlouvě o úvěru. Do 30 dnů po odstoupení je však spotřebitel povinen vrátit jistinu úvěru, úrok za dobu od uzavření smlouvy do vrácení jistiny a případné veřejnoprávní poplatky zaplacené poskytovatelem. Odstoupením zanikají i doplňkové služby spojené s úvěrem. Je vhodné poznamenat, že úprava práva na odstoupení spotřebitele od smlouvy u jiných úvěrů než na bydlení je velmi podobná úpravě tohoto práva ve starém zákoně o spotřebitelském úvěru. Ze starého zákona o spotřebitelském úvěru zůstalo zachováno i v novém zákoně právo spotřebitele úvěr uzavřený na dobu neurčitou může spotřebitel kdykoliv vypovědět.

U úvěrů na bydlení zákon přináší ještě jednu zcela zásadní změnu. Upravuje tzv. minimální standard shovívavosti vůči spotřebiteli zejména tak, že stanoví, že zastavená nemovitost nemůže být prodána dříve než po půl roce od oznámení, že bude proti spotřebiteli realizován prodej zástavy, a také tím, že věřitel nesmí spotřebiteli bránit, aby nemovitost prodal sám. Dlužník má tak šanci pokusit se prodat zastavenou nemovitost výhodněji než by byla prodána v dražbě věřitelem a tak splatit pokud možno co největší část svého dluhu vůči poskytovateli úvěru

VI. Vázaný úvěr

Zákon (v podstatě obdobně jako starý zákon o spotřebitelském úvěru) upravuje také tzv. vázaný úvěr. V praxi jde typicky o úvěry na nákup zboží či služeb, ovšem s výjimkou úvěrů na bydlení (zejména hypoték). Odstoupením od hlavní smlouvy (smlouva o koupi zboží nebo služby) zanikne automaticky i úvěrová smlouva (kterou měla být hrazena cena zboží či služby). S tím nesmí být pro spotřebitele spojena žádná sankce, ale spotřebitel musí poskytovatele úvěru o svém odstoupení od hlavní smlouvy informovat. Pokud byla hlavní smlouva uzavřena mimo prostory obvyklé k podnikání (typicky půjde o nákup zboží na předváděcí akci) nebo prostředky komunikace na dálku, není spotřebitel po zániku úvěrové smlouvy povinen vrátit poskytnuté finanční prostředky dřív, než mu prodávající vrátí zaplacenou kupní cenu. Zde je tedy (stejně jako dříve) patrná snaha zákonodárce o zvýšenou ochranu spotřebitelů nakupujících zboží „na úvěr“ či „na splátky“ mimo prostory obvyklé k podnikání nebo na dálku.

VII. Stanovení maximální výše smluvních sankcí

Reakcí na dříve často diskutované „predátorské úvěrování“ je výslovné „zastropování“ výše sankcí za prodlení se splácením úvěru (§ 122 nového zákona o spotřebitelském úvěru). Obecné limity jsou nastaveny tak že uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení (pro tento limit však zákon stanoví výjimku v § 122 odst. 2 věta druhá) a souhrn všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Limitována je nově rovněž výše úroků z prodlení, které nemohou přesáhnout výši stanovenou právním předpisem (tj. nařízením vlády č. 351/2013 Sb.).

Limitace smluvních sankcí je z našeho pohledu snad nejpřevratnější změna pro spotřebitele, kterou nový zákon o spotřebitelském úvěru přináší. Predátorské úvěrování bylo totiž často založeno na tom, že úvěr byl poskytnut spotřebiteli, u kterého byla velká pravděpodobnost, že nebude splácet včas, a přitom za pozdní splátky byly ve smlouvě ujednány neúměrně vysoké pokuty, které vedly k tomu, že se spotřebitel upadl do bludného kruhu splácení sankcí ze smlouvy, zatímco k zaplacení samotné jistiny se prakticky nemohl dostat.

VIII. Zprostředkování spotřebitelského úvěru

Nový zákon o spotřebitelském úvěru také výslovně upravuje smlouvu o zprostředkování spotřebitelského úvěru. Zmiňme pro jednoduchost v tomto článku pouze to, že pro telefonické zprostředkování úvěru také nemohou být použita čísla s vyšší než běžnou sazbou a je též výslovně upraveno právo spotřebitele na odstoupení od jakékoliv smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru a stanoven zákonný limit smluvních sankcí za neplnění dluhů ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru.

IX. Ekonomická výhodnost úvěru

Orientačním indikátorem pro srovnání „cen“ úvěrů i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru dále zůstává RPSN (roční procentní sazba nákladů). RPSN představuje celkové náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše spotřebitelského úvěru, které se počítá podle vzorce uvedeného v příloze č. 1 k novému zákonu o spotřebitelském úvěru. Podle důvodové zprávy k novému zákonu o spotřebitelském úvěru „RPSN vyjadřuje hodnotu všech závazků (čerpání, plateb a poplatků) budoucích nebo stávajících, dohodnutých mezi věřitelem a spotřebitelem.“  Pro orientaci spotřebitele na trhu úvěrů však slouží (obdobně jako dříve) též celkové náklady spotřebitelského úvěru, které podle zákona představují veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře. Celkovou výší spotřebitelského úvěru se pak dle zákona rozumí souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli k dispozici.

Mgr. Karel Carbol

Odborný spolupracovník SOS – Asociace, z. s.

Elektronická evidence tržeb

O elektronické evidenci tržeb (EET) koluje nyní v naší společnosti mnoho fám. Jelikož první etapa elektronické evidence tržeb má být spuštěna již od 1. prosince 2016, pojďme si tedy EET přiblížit. První etapa (od 1.12. 2016) se bude týkat ubytovacích a stravovacích služeb. Od března roku 2017 se připojí maloobchody a velkoobchody. V březnu roku 2018 by se už elektronická evidence měla týkat téměř všech, jelikož se připojí podnikatelé provozující všechny ostatní činnosti a na závěr se budou přidávat v červnu roku 2018 vybraná řemesla a vybrané činnosti, která se nebudou zapojovat v rámci předchozí fáze.

Elektronická evidence tržeb se nebude týkat pouze podnikatelů, dotkne se i spotřebitelů, například účtenka bude muset obsahovat více údajů než doposud.

Hlavní novinkou na účtence bude tzv. fiskální a identifikační kód. Jde o specifický kód, který bude zasílat prodejci správce daně (tj. příslušný finanční úřad). Kód by měl od správce daně dorazit během 2 vteřin, a proto se nedá očekávat výrazně delší čekání na účtenku než nyní. V případě, že nebude fungovat spojení se správcem daně, tak na účtence tento kód může chybět, mělo by se ale jednat pouze o výjimečné situace.

Na účtence musí být uvedeno také daňové identifikační číslo. Jedná se o číslo, které je při registraci přiděleno každému daňovému subjektu (tedy osobě – podnikateli, u které budete nakupovat) a slouží k jeho jednoznačné identifikaci.

Dále musí být označena provozovna, kde je tržba uskutečněna, pokud půjde o kamennou provozovnu pak název a adresa, pokud půjde například o internetový obchod, pak internetovou adresu webové stránky.

Nesmí chybět ani označení pokladního zařízení, na kterém je tržba evidována, pořadové číslo účtenky, tedy kolikátá účtenka je vydána daným zařízením, datum a čas přijetí tržby nebo vystavení účtenky, pokud je vystavena dříve, je už i dnes na účtence samozřejmostí stejně jako celková částka tržby.

Na účtence nebude chybět ani bezpečnostní kód poplatníka. Tento kód bude mít za úkol potvrdit, že účtenku doopravdy vydal konkrétní podnikatel. Zatím není jasné, jak přesně bude kód vypadat, bude o tom rozhodnuto vyhláškou, která zatím nemá konečnou podobu.

V neposlední řadě nesmí chybět údaj o tom, zda je tržba evidována v běžném nebo ve zjednodušeném režimu. Zjednodušený režim evidence tržeb bude probíhat v offline režimu, takže nedojde k on-line spojení se správcem daně a poplatník bude údaje o evidované tržbě zasílat správci daně následně datovou zprávou nejpozději do 5 dnů od uskutečnění evidované tržby. Ve zjednodušeném režimu budou moct fungovat pouze podnikatelé, kteří dostanou předem povolení od správce daně. Dá se tedy očekávat, že se spotřebitelé nebudou příliš často s vydáváním účtenek ve zjednodušeném režimu setkávat.

Po zavedení elektronické evidence tržeb bude novinkou také plánovaná účtenková loterie, která má motivovat spotřebitele, aby si vždy vyžádali účtenku. Účtenkovou loterii bude pořádat Ministerstvo financí a bude v ní možné vyhrát věcné a finanční ceny.

David Rotrekl
odborný právní poradce
SOS – Asociace z.s.

Jaké změny přinese zákon o spotřebitelském úvěru?

            V prosinci vejde v účinnost zákon o spotřebitelském úvěru, který přináší celou řadu změn v poskytování spotřebitelských  úvěrů. Zákon podmínky pro poskytování těchto úvěrů zpřísňuje, a proto se nejspíše sníží množství nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Dohled nad poskytováním všech půjček bude držet Česká národní banka, která také bude udělovat povolení k poskytování půjček. Toto je změna oproti staré úpravě, kde nad některými institucemi dohlížela Česká obchodní inspekce.

            V současné době nemusí poskytovatelé úvěrů ověřovat schopnost spotřebitele splácet u půjček do 5.000 Kč, což se dle znění nového právního předpisu změní. Od prosince budou muset poskytovatelé spotřebitelského úvěru ověřovat schopnost spotřebitele splácet i u těchto malých půjček. V případě, že poskytovatel neověří schopnost spotřebitele splácet, spotřebitel bude moct namítnout neplatnost smlouvy v 3 leté lhůtě. Když se tak stane, spotřebitel bude muset vrátit pouze jistinu půjčky, tedy částku, kterou si půjčil a nebude muset vracet úroky, případně další příslušenství svého dluhu.

            Další novinkou bude, že pokud je spotřebitelský úvěr poskytován na bydlení (tj. to, čemu dnes říkáme hypotéka), nesmí být jeho návrh v době 14 dnů odvolán. Spotřebitel tak získá čas na rozmyšlenou, případně na porovnání nabídek jiných poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Pokud spotřebitelský úvěr není poskytnut na bydlení, může od něj spotřebitel do 14 dnů bez sankce odstoupit.

            V dalším článku se dozvíte, jak nový zákon o spotřebitelském úvěru ovlivní poskytování hypoték.

David Rotrekl

odborný právní poradce

SOS – Asociace z.s.

 

Ani pojištění proti krádeži někdy nepomůže, když Vás zloděj pouze okrade!

Ani pojištění proti krádeži někdy nepomůže, když Vás zloděj pouze okrade…! Napřed facka, potom krádež – jinak žádné pojištění!

Všichni často telefonujeme při chůze na ulici, v MHD, v autobuse a podobně.  Mobil nám zazvoní vždy, když to nečekáme, např. při nákupu. Víme sice, že to není slušné, ale dělá se to, je doba elektronická a šetříme časem. Někdy se nám to však může pěkně prodražit.

Panu Michalovi zazvonil mobil zrovna ve chvíli, kdy šel po ulici a “ ve chvíli, kdy vzal telefon, přiběhl k němu muž, vytrhl mu telefon z ruky a utekl neznámo kam“, jak bylo napsáno v protokole Policie ČR, kde krádež pochopitelně ihned nahlásil. Protože měl mobil řádně pojištění proti možnosti odcizení, uplatnil u příslušné pojišťovny tzv. „škodní událost.“

Jak byl překvapen, když byla tato „škodní událost“ zamítnuta s odůvodněním, že se pojištění nevztahuje „na jakoukoliv ztrátu pojištěné věci kromě ztráty pojištěné věci v důsledku loupeže a krádeže vloupáním“, jak je uvedeno v podrobných Všeobecných obchodních podmínkách této pojišťovny.

Jinými slovy, pachatel by musel použít násilí v případě loupeže, překonat překážku (např. mobil by musel být v uzamčené místnosti) nebo aspoň měl před okradením vyhrožovat, že mu ublíží, když mu mobil nevydá. V případě krádeže zase nepoužil násilí, nezmlátil p. Michala a tím ho připravil o náhradu škody za mobilní telefon v ceně cca 15 tisíc korun. Je otázkou, zda se tím p. Michal může utěšit.

Michal může litovat nejen ztráty drahého mobilu, ale i zbytečně vyhozených peněz za jeho pojištění. Pojišťovně můžeme jen poradit, aby upravila svou pojistnou smlouvu tak, aby nebyla pro běžného spotřebitele matoucí nejen svým obsahem, ale hlavně také názvem.

Navrhujeme místo Sjednaný druh pojištění změnit na nový název Sjednaný druh pojištění pro odcizení vloupáním nebo krádeží za použití násilí!…

Podle judikatury uvedené v komentáři k trestnímu zákoníku  “Neočekávané vytrhnutí věci z ruky není ještě násilím ve smyslu § 173 odst. 1. Proto je takové jednání pouze krádeží podle § 205, zde však zloděj nepřekonal žádnou překážku. Za násilí by však bylo třeba považovat takové počínání pachatele, při kterém pachatel například tím, že věcí cloumá, překonává odpor napadeného, který věc pevně svírá a snaží se klást odpor, aby se jí již proti projevované vůli napadeného zmocnil.

Podle pojistné smlouvy čl. 9 odst. 1 se pojištění vztahuje na nahodilé poškození a odcizení věci a zneužití mobilního telefonu. A podle odst. 3 se v případě odcizení vztahuje pojištění na ztrátu pojištěné věci v důsledku loupeže nebo krádeže vloupáním. Název pojištění může působit poněkud matoucím dojmem, protože pokud si spotřebitel nepřečte pojistné podmínky, nemusí mu být jasné, že se pojištění nevztahuje na prostou krádež (bez použití násilí). Není to sice protiprávní, ale je třeba varovat spotřebitele, že pojištění proti odcizení se nemusí vztahovat na všechny možné způsoby odcizení a je potřeba si vždy pořádně přečíst pojistné podmínky.

To ostatně říkáme spotřebitelům u všech druhů pojištění, i u cestovních apod.  Nicméně běžný spotřebitel, který nemá právní vzdělání a nevede se za ruku s právníkem, když jde podepisovat pojistnou smlouvu. Spoléhá se na odbornost a poctivost pracovníků bankovního úřadu, kteří by mu měli vysvětlit a informovat ho přesně o tom, na co si věc vlastně pojišťuje. A pojišťovna, ať už má sídlo v ČR nebo ve Francii, by neměla používat háčků ve svých obchodních podmínkách jen proto, aby se vyhnula své finanční ztrátě.

 

Gerta Mazalová

předsedkyně SOS – Asociace,z.s.