Přijetím zákona o spotřebitelském úvěru, jenž nabyl účinnosti dne 1. prosince 2016, došlo k zásadním změnám v oblasti právní regulace poskytování spotřebitelských úvěrů. Velkým přínosem je zejména zvýšení ochrany spotřebitelů za současné harmonizace vnitrostátní a unijní právní úpravy. V tomto článku se zaměříme konkrétně na omezení sankcí ze strany věřitele (poskytovatel úvěru) v případě prodlení dlužníka (spotřebitele) se splácením úvěru.

O spotřebitelském úvěru obecně se můžete dočíst v naší rubrice zabývající se problematikou z oboru financí. Pro účely tohoto článku však postačí vědět, že se jedná o finanční službu (typicky úvěr či peněžitou zápůjčku) poskytovanou spotřebiteli poskytovatelem úvěru na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Spotřebitel žádá o úvěr zpravidla za účelem koupě spotřebního zboží, automobilu, pořízení bytu nebo stavby domu, popřípadě jeho opravy, splacení pohledávek apod. Úvěr pak splácí poskytovateli, ať už bance či nebankovní instituci, v měsíčních splátkách v dohodnutém datu v měsíci. Počet splátek je volitelný a odvíjí se od toho, co nabízí úvěrová společnost, od finančních možností spotřebitele a samozřejmě i výše úvěru.

Nezřídka se však stává, že se spotřebitel dostane se splácením dluhu do prodlení. V takovém případě je věřitel oprávněn požadovat pouze náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v důsledku prodlení spotřebitele, úroky z prodlení nebo smluvní pokutu. Ta je současně limitována zákonem tak, že nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení. Omezena je taktéž maximální výše všech uplatněných smluvních pokut, jež nesmí přesáhnout 50 % z celkové výše úvěru, nejvýše však 200.000,- Kč. Celá konstrukce je jakousi reflexí za zažitými tendencemi poskytovatelů spočívajících v účtování smluvní pokuty ve výši téměř celé jistiny i za krátkodobé prodlení spotřebitele. Takto nemalé sankce působily spotřebitelům nemalé obtíže ve splácení svých dluhů. Výše smluvních pokut je tak s novou právní úpravou limitována podobně jako již zmíněné úroky z prodlení, jež se dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. nesmí odchýlit od cca osmiprocentní výše.