Současný vývoj na hypotečním trhu zasáhl nejednu domácnost. Nejčastější situací, se kterou se spotřebitelé setkávají, je skončení fixačního období a s tím související nárůst měsíčních splátek až v řádech tisíců korun. Spotřebitelé se tak mohou dostat do situace, kdy nemohou dostát svým měsíčním závazkům a nezvládají splácet hypotéku. Co v takové situaci dělat?

Nejdůležitější je včasné kontaktování bankovní instituce, která hypoteční úvěr poskytuje. Spotřebitelé by neměli před neschopností dostát svým závazkům strkat hlavu do písku. Banky se budou snažit svým klientům vyjít co nejvíce vstříc, neboť je to nepříjemná situace pro obě strany. V dnešní době již není řešením pouze prodej nemovité věci, ale banky mají pro své klienty k dispozici i méně radikální nástroje. K prodeji se tedy snaží přistoupit jako k poslednímu možnému řešení. Je nutné si ale uvědomit, že jakékoliv řešení bude mít dopad na kredibilitu, což je úvěrová důvěryhodnost. Banka provede zápis do registru dlužníků, a to pak v budoucnu může být problém při sjednávání dalších úvěrů.

Jedním z možných řešení je odklad splátek. Je důležité mít na paměti, že odklad splátek se většinou týká jen odkladu splátek jistiny. Úroky, které jsou s úvěrem spojeny, je většinou nutno hradit dále. Podmínkou je bezproblémové splácení úvěru alespoň 1 rok v kuse. Doba odkladu se u jednotlivých bank může lišit, ale standartním je až půlroční odklad.

Další možností je splátkový kalendář, respektive jeho úprava. Pokud dojde k úpravě splátkového kalendáře, dochází i k úpravě doby splatnosti. Proto třeba toto řešení nemusí být přístupné pro všechny věkové kategorie, neboť v pozdějším věku je riziko neschopnosti splácet hypoteční úvěr vyšší.

Možností, která se ale při dnešních úrokových sazbách vyplatí jen málokomu, je refinancování celé hypotéky. O refinancování se jedná, když je stávající úvěr splacen novým úvěrem sjednaným u jiné banky za výhodnějších podmínek. Hledání výhodnější nabídky se ale při rostoucích sazbách stává stále složitějším. Pokud se spotřebitelé přeci jen rozhodnou úvěr refinancovat, je dobré si zjistit, za jakých podmínek mohou stávající úvěr umořit. Často to jde bez jakýchkoliv přídatných sankcí, ale není to pravidlem.

Radikálním řešením je prodej nemovitosti. Prodej může být nařízen bankou, a pak se jedná o prodej ve veřejné dražbě. Může se stát, že vydražená cena zcela nepokryje poskytnutý úvěr. Potom dluh zaniká jen do výše ceny, za kterou byla nemovitost prodána. Dlužníkem banky je tedy spotřebitel stále. Nemovitost, ale může být prodána i vlastní iniciativou spotřebitele. Pak je nutno dát si pozor na zákaz zcizení, který je často bankami při poskytnutí hypotečního úvěru zapisován do katastru nemovitostí. Nemovitost krytá zákazem zcizení může být prodána pouze se souhlasem věřitele, tedy banky, jinak katastr nemovitostí převod vlastnického práva nepovolí.  

Pokud někdo teprve zvažuje rizika hypotečního úvěru, je dobré myslet na zadní vrátka již při jeho sjednávání. Nejjednodušší prevencí, je dostatečná finanční rezerva. Přičemž její výše by se měla pohybovat okolo součtu ročních splátek. Druhou možností je pojištění proti nemožnosti splácet. Například Česká spořitelna toto pojištění v nejvyšší možné variantě nabízí pro případ pracovní neschopnosti, invalidity, úmrtí ale i ztráty zaměstnání. 

Ač se to ze začátku může jevit příliš černě, banky budou chtít svým věrným klientům v takové situaci pomoci. Nejdůležitějším faktorem je včasná a otevřená komunikace s Vaší bankou. Řešením rozhodně není neplacení splátek, protože tím se spotřebitelé dostávají do větších problémů.
Valentýna Poláchová 
Odborná právní poradkyně, Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.