Co je greenwashing?

Greenwashing je klamavá marketingová praktika, kdy firmy předstírají, že jejich produkty nebo služby jsou ekologické, udržitelné či šetrné k životnímu prostředí, aniž by to byla pravda. Cílem je získat důvěru zákazníků, kteří preferují „zelené“ značky, a zvýšit prodeje.

Jak problém greenwashingu vznikl?

Greenwashing – klamavé prezentování výrobků nebo služeb jako ekologických – se stal jedním z největších problémů současného marketingu. Jak se ale tento fenomén zrodil?

Rostoucí ekologické povědomí

Od 70. let minulého století začala veřejnost více vnímat dopady průmyslu na životní prostředí. Vznikly první ekologické hnutí, která upozorňovala na znečištění, odlesňování a klimatické změny. Tyto aktivity postupně vedly k tomu, že ochrana přírody se stala společenským tématem.

Změna spotřebitelského chování

V posledních dvou dekádách se ekologická odpovědnost stala trendem. Spotřebitelé začali preferovat produkty označené jako „bio“, „eko“ nebo „udržitelné“. Firmy si uvědomily, že „zelený“ image přináší konkurenční výhodu – zákazníci jsou ochotni zaplatit více za výrobky, které působí šetrně k přírodě.

Nedostatečná regulace a kontrola

V mnoha zemích chybí jasná legislativa, která by definovala, co znamená „ekologický produkt“. To umožnilo firmám používat zavádějící označení bez reálného dopadu na životní prostředí. Absence jednotných pravidel otevřela prostor pro manipulaci.

Marketingový tlak

V době sociálních sítí a rychlé komunikace se firmy snaží reagovat na trendy okamžitě. Místo skutečných změn ve výrobě často volí levnější cestu – vytvoření „zelené“ kampaně, která působí ekologicky, ale realita je jiná. Marketing se tak stal nástrojem, jak rychle získat důvěru zákazníků, aniž by se investovalo do skutečné udržitelnosti.

Greenwashing je klamavá marketingová praktika, kdy firmy předstírají, že jsou ekologicky odpovědné, aniž by skutečně podnikaly významné kroky k ochraně životního prostředí. Cílem je získat důvěru zákazníků a zvýšit prodeje, aniž by se reálně měnila výroba či podnikání. Tento jev je stále častější, protože udržitelnost se stala silným prodejním argumentem. Jak poznat, že se jedná o greenwashing, a jak se nenechat napálit?

Proč je greenwashing problém?

Greenwashing nejen klame spotřebitele, ale také brzdí skutečný pokrok v ochraně životního prostředí. Pokud firmy investují více do marketingu než do reálných ekologických opatření, odvádí to pozornost od skutečně udržitelných řešení. Spotřebitelé pak často podporují značky, které jen „hrají na zelenou notu“, místo aby volili ty, které opravdu mění své procesy.

Jak poznat greenwashing?

1. Nejasná a vágní tvrzení
Pokud firma používá obecné fráze typu „přírodní“, „eko“ nebo „zelené“ bez konkrétních důkazů, buďte opatrní. Skutečně odpovědné společnosti uvádějí jasné informace – například certifikace (FSC, EU Ecolabel) nebo konkrétní údaje o snížení emisí.

2. Chybějící důkazy
Seriózní ekologické prohlášení by mělo být podpořeno certifikáty od nezávislých organizací, transparentními reporty o udržitelnosti nebo konkrétními čísly, například „snížili jsme spotřebu vody o 30 %“. Pokud firma nic takového neposkytuje, může jít o greenwashing.

3. Přehnané zdůrazňování jedné „zelené“ vlastnosti
Například výrobek je označen jako „vyrobeno z recyklovaného plastu“, ale jeho výroba je energeticky náročná a balení obsahuje toxické látky. Greenwashing často spočívá v tom, že se zdůrazní jedna pozitivní věc a zamlčí negativní dopady.

4. Používání přírodních obrázků a symbolů
Obrázky listů, stromů nebo zelené barvy na obalu neznamenají, že je produkt ekologický – tyto vizuální prvky jsou často jen marketingový tah.

5. Nepřiměřené sliby
Pokud firma tvrdí, že její produkt „zachraňuje planetu“ nebo „je 100% udržitelný“, je to podezřelé. Udržitelnost je komplexní proces, který nelze vyřešit jedním výrobkem.

V posledních desetiletích došlo k výraznému vzrůstu veřejného povědomí o ochraně životního prostředí, o skleníkových plynech a o boji proti znečištění. Z ochrany životního prostředí se tak stalo téma, které u lidí nabylo mnohem většího významu. Najednou se stalo „in“ být ekologickým a šetrným k životnímu prostředí. Podle průzkumu z roku 2021 je pro 85 % spotřebitelů po celém světě ochrana životního prostředí důležitější, než pro ně byla před pár lety.  Toho si všimlo i nemalé množství korporací, které začaly tento trend následovat, ať už zavedením šetrnější a méně znečišťující výroby, nebo změnou obchodní politiky. Některé společnosti ale tento trend zneužívají ve svůj prospěch a páchají tzv. greenwashing. 

Jako greenwashing se označuje způsob zavádějícího marketingu, kterým se snaží společnost nabudit dojem, že podporuje ochranu životního prostředí, že jsou její produkty a způsob jejich výroby šetrné k životnímu prostředí a že se zásady a cíle společnosti zakládají na šetrnosti k přírodě. S takovými hodnotami se ale společnost ztotožňuje jen „na oko“ a ve skutečnosti dělá pro životní prostředí mnohem méně, než by se mohlo zdát.  Tento pojem vymyslel ekolog Jay Westerveld ve své eseji z roku 1986, ve které se zabýval obchodními praktikami hotelů.  Greenwashing vznikl spojením dvou slov, a to „green“, tedy zelený, což má představovat ekologii a ochranu přírody, a „whitewashing“, což je pojem, kterým se označuje manipulativní technika spočívající v ospravedlňování a zastírání různých politováníhodných a žalostných činů. 

Greenwashing může mít různé podoby. Jedním z prvních příkladů, na který poukázal Jay Westerveld ve své eseji, je praktika, kdy hotely dávaly do pokojů cedulky, které nabádaly hosty k tomu, aby si nenechávali čistit ručníky každý den a místo toho je opakovaně používali. Důvodem měla být ochrana životního prostředí a šetření vodou, ve skutečnosti šlo ale pouze o způsob, jakým si hotely chtěly ušetřit práci s praním bez jakékoli námahy s jejich strany. Často pak tímto nebyla ani ušetřena voda a elektřina, ručníky se totiž stále musely i tak průběžně prát, takže by výsledkem bylo to, že by se pralo v poloprázdných pračkách za stejné spotřeby energií a vody. 

V dnešní době se můžeme často setkat s greenwashingem na obalech produktů. Můžou tím být např. různé obrázky a označení, které mají evokovat ekologičnost a „zelenost“, např. „přírodní“, „bio“, „eko“, i když se jedná o zboží, které není v žádném případě šetrné k životnímu prostředí. Výrobci ekologicky náročných produktů často nadšeně poukazují na nepatrnou „zelenou“ vlastnost, kterou jejich produkty mají, přestože se jinak jedná o velice znečišťující výrobky. Greenwashing může být rovněž založen na polopravdách, např. když je výrobku napsáno, že je recyklovatelný, přestože jej lze recyklovat jen z části a není ani patrné, která jeho část recyklovat lze. Další kategorií pak mohou být např. marketingové kampaně velkých firem, které mají motivovat k recyklaci, k vybírání peněz na dobročinné účely a k dalším ekologickým činnostem, když jsou přitom samy velkým zdrojem znečištění. Příkladem je např. banka HSBC ve Spojeném království, která v roce 2022 zahájila reklamní kampaň, ve které poukazovala na své aktivity a přínos v boji proti klimatickým změnám. Co ale opomenula zmínit, je fakt, že rok zpátky provedla velké investice do rozvoje ropného a plynového průmyslu v řádech několika miliard amerických dolarů. 

Greenwashing se bohužel stal poněkud rozšířenou praktikou. Pokud vám záleží na životním prostředí a chcete tomu tak i přizpůsobit své nákupní návyky, tak doporučuji, abyste si nejprve udělali malý průzkum toho, zda je vámi zakoupené zboží skutečně tak ekologické, jak se domníváte. 

Za Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z. s. 

Karel Bělák 

Odborný právní poradce 

Odpady provázejí lidstvo již od nepaměti. Jsou produktem v podstatě veškeré lidské činnosti. Vznikají jak při průmyslové činnosti, stavební činnosti, zemědělství, dopravě, tak v běžném životě člověka. Zejména komunální odpady a kaly z čistíren odpadních vod jsou produktem téměř všech obyvatel.

Obecně lze říci, že odpad je tedy každá movitá věc, pokud se jí osoba zbavuje, má úmysl nebo povinnost se jí zbavit. Odpady lze dělit z různých hledisek. Podle skupenství hmoty se dělí na pevné a kapalné, podle původu na odpady z těžby, průmyslové odpady, zemědělské odpady a komunální odpady. Specifickým druhem odpadu jsou odpady z výroby, především strojírenské. Různé kovové třísky, zbytky tyčového materiálu po dělení normalizovaných profilů jsou ve skutečnosti cennou, a především neznečištěnou surovinou.

Navíc můžeme odpady dělit dle legislativy, tzv. Katalogu odpadů (20 skupin odpadu) a lze je dělit podle složení na: nebezpečný odpad, ostatní odpad a odpady, které nejsou uvedeny v seznamu NO, ale kategorie nebezpečný jim byla přiřazena.

Druhy kontejnerů na odpad:

S vyprodukovaným odpadem je třeba nějakým způsobem naložit. Od jednotlivých občanů a firem, kteří odpad ukládají do popelnic a kontejnerů, obvykle odpad vyvážejí popelářskými vozy obecní či městské komunální služby. Po jeho shromáždění se obvykle využije jedna z následujících možností:

a) opětovné využití

b) materiálové využití                                                               

c) recyklace

d) kompostování

e) energetické využití

f) přímé spalování / zplyňování

g) výroba paliv

h) uložení na skládce odpadů 

Zvláštním způsobem se nakládá s některými nebezpečnými odpady, například s jaderným odpadem. Samostatnou kapitolu také tvoří benezpečný odpad, jako jsou vybité baterie, staré léky, oleje, staré ledničky a další elektrospotřebiče. Takovýto odpad do běžné popelnice nepatří. Odvézt je můžeme do sběrného dvora. Nepoužité či prošlé léky je možné vrátit v lékárně, baterie je možné odevzdat v elektroprodejnách.

Základní pravidla pro nakládání s odpady jsou stanovena zákonem č. 541/2020 Sb., o odpadech. Cíle pro nakládání s odpady a opatření pro jejich dosažení jsou stanoveny Plánem odpadového hospodářství České republiky (POH ČR) pro období 2015 – 2024, který byl v souladu se zákonem o odpadech vydán formou nařízení vlády a k roku 2022 aktualizován tak, aby byl v souladu s balíčkem odpadové legislativy i Operačním programem Životní prostředí 2021+, mezi jeho hlavní snahy patří podpora recyklování a snížení počtu využitelného odpadu na skládkách zvyšováním poplatků za ukládání vybraných druhů odpadů.

Ministerstvo Životního prostředí už také v současné době pracuje na přípravách Plánu odpadového hospodářství na období 2025-2035, který bude platit od ledna 2025. Plán odpadového hospodářství zpracovává Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s jednotlivými kraji.

Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.

EKOLOGICKÉ OBALY Mnoho míst na celém světě je stále více zaplňováno odpady, zejména tím plastovým, ze kterých jsou tvořeny obrovské skládky. Proto se společnost snaží vymyslet, jakým způsobem nahradit plastové obaly za takové, které nebudou životnímu prostředí škodit. K tomu využívají přírodní materiály, jež se vyrábí především ze zbytků rostlin, které byly původně použity k jinému účelu. Velká část přírodních obalů se používá na potraviny. Nahrazují tak plastové talíře, jednorázové kelímky nebo igelitové tašky a životnímu prostředí pomáhají tak, že se poměrně snadno rozloží na vašem kompostu.  

Výbornou náhražkou za obyčejný plast jsou vlákna z cukrové třtiny, která zůstanou jako zbytek po vytáhnutí cukru. A proč vlákna vyhazovat, když je lze použít dál a zároveň pomoct s redukcí světového odpadu. Dokonce i ze zbytku jediného stonku je možné vyrobit až 50 jednorázových talířků. Kromě nich se ze třtiny vyrábí také průhledné kelímky. Výrobky ze škrobů a olejů jsou také jedna z možností, jak využít přírodní materiály a omezit použití plastů. Obzvlášť v některých zemích Evropy, kde škrobu vzniká opravdu hodně a mnohdy se všechen nevyužije, je jeho další zpracování výborný nápad. A právě rostlinný škrob a olej má potenciál nahradit oblíbené igelitové tašky.  

Do popředí se dostává také bioplast. Jeho zkratka je PLA a patří mezi odbouratelné obaly. Během procesu fermentace dojde k úpravě, která způsobí, že je bioplast vzhledově podobný polyetylénu. Není jen ekologický, ale i odolný – zvládne teploty až do 40°C. Již známým materiálem je celulóza, která se vyrábí ze dřeva. Je oblíbená jako materiál pro výrobu jednorázových kelímků na kávu. Relativní novinkou jsou i výrobky z palmy Adaka. Z jejích listů se pomocí lisování vyrábí jednorázové nádobí jako například talíře. Dobře vypadají, jsou vhodné pro pečení v troubě i do mikrovlnné trouby a zároveň chuťově neutrální. 

Mezi ekologické obaly patří také kousky látky ošetřené včelím voskem. Jejich výroba je tak jednoduchá, že to zvládnete i doma. Po nanesení vrstvy včelího vosku je látka jednoduše omyvatelná. Vosk totiž nepropustí vodu, takže obal stačí opláchnout a usušit a můžete jej znovu použít. Tyto obaly se využívají především při balení svačin. Neslouží totiž pouze jako obal, ale třeba i jako prostírání.  

Boj s odpadem už není téma pouze pro malou část lidí. Čím dál větší část populace se snaží do určité míry svůj odpad omezit. Podle výzkumů totiž lidé preferují šetrný způsob balení výrobků. Se zvyšováním povědomí o škodlivosti odpadů roste i obliba životního stylu zero waste, jehož příslušníci se snaží odpad vůbec neprodukovat. 

Spotřebitelé mohou kvalitě životního prostředí pomoci používáním obalů na více použití namísto jednorázových obalů, např. na kávu, oběd apod. 

Označování ekologických obalů 

Označování obalů se řídí zákonem č. 477/2001 Sb., o obalech a dle něho platí, že pokud osoba, která uvádí na trh nebo do oběhu obal nebo balený výrobek, označí na tomto obalu nebo baleném výrobku materiál, ze kterého je obal vyroben, je povinna provést toto značení v souladu s právem Evropských společenství, a to konkrétně se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES o obalech a obalových odpadech a s rozhodnutím Komise 97/129/ES ze dne 28. ledna 1997.Pokud výrobce označuje obaly z hlediska použitého obalového materiálu, měl by se držet číselných a písmenných symbolů obsažených v tomto Rozhodnutí a identifikační značení umístit přímo na součásti obalu, z nichž je obal složen, potiskem, vytlačením nebo vyražením nebo jiným vhodným způsobem. Identifikační značení součásti obalu lze umístit také na etiketu, která je k dané součásti připevněna. Aby označování obalů mělo smysl, musí být identifikační značení odolné a trvanlivé, a to i po otevření obalu. 

Mgr. Alena Máčová

Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.