Ani pojištění proti krádeži někdy nepomůže, když Vás zloděj pouze okrade…! Napřed facka, potom krádež – jinak žádné pojištění!

Všichni často telefonujeme při chůze na ulici, v MHD, v autobuse a podobně.  Mobil nám zazvoní vždy, když to nečekáme, např. při nákupu. Víme sice, že to není slušné, ale dělá se to, je doba elektronická a šetříme časem. Někdy se nám to však může pěkně prodražit.

Panu Michalovi zazvonil mobil zrovna ve chvíli, kdy šel po ulici a “ ve chvíli, kdy vzal telefon, přiběhl k němu muž, vytrhl mu telefon z ruky a utekl neznámo kam“, jak bylo napsáno v protokole Policie ČR, kde krádež pochopitelně ihned nahlásil. Protože měl mobil řádně pojištění proti možnosti odcizení, uplatnil u příslušné pojišťovny tzv. „škodní událost.“

Jak byl překvapen, když byla tato „škodní událost“ zamítnuta s odůvodněním, že se pojištění nevztahuje „na jakoukoliv ztrátu pojištěné věci kromě ztráty pojištěné věci v důsledku loupeže a krádeže vloupáním“, jak je uvedeno v podrobných Všeobecných obchodních podmínkách této pojišťovny.

Jinými slovy, pachatel by musel použít násilí v případě loupeže, překonat překážku (např. mobil by musel být v uzamčené místnosti) nebo aspoň měl před okradením vyhrožovat, že mu ublíží, když mu mobil nevydá. V případě krádeže zase nepoužil násilí, nezmlátil p. Michala a tím ho připravil o náhradu škody za mobilní telefon v ceně cca 15 tisíc korun. Je otázkou, zda se tím p. Michal může utěšit.

Michal může litovat nejen ztráty drahého mobilu, ale i zbytečně vyhozených peněz za jeho pojištění. Pojišťovně můžeme jen poradit, aby upravila svou pojistnou smlouvu tak, aby nebyla pro běžného spotřebitele matoucí nejen svým obsahem, ale hlavně také názvem.

Navrhujeme místo Sjednaný druh pojištění změnit na nový název Sjednaný druh pojištění pro odcizení vloupáním nebo krádeží za použití násilí!…

Podle judikatury uvedené v komentáři k trestnímu zákoníku  “Neočekávané vytrhnutí věci z ruky není ještě násilím ve smyslu § 173 odst. 1. Proto je takové jednání pouze krádeží podle § 205, zde však zloděj nepřekonal žádnou překážku. Za násilí by však bylo třeba považovat takové počínání pachatele, při kterém pachatel například tím, že věcí cloumá, překonává odpor napadeného, který věc pevně svírá a snaží se klást odpor, aby se jí již proti projevované vůli napadeného zmocnil.

Podle pojistné smlouvy čl. 9 odst. 1 se pojištění vztahuje na nahodilé poškození a odcizení věci a zneužití mobilního telefonu. A podle odst. 3 se v případě odcizení vztahuje pojištění na ztrátu pojištěné věci v důsledku loupeže nebo krádeže vloupáním. Název pojištění může působit poněkud matoucím dojmem, protože pokud si spotřebitel nepřečte pojistné podmínky, nemusí mu být jasné, že se pojištění nevztahuje na prostou krádež (bez použití násilí). Není to sice protiprávní, ale je třeba varovat spotřebitele, že pojištění proti odcizení se nemusí vztahovat na všechny možné způsoby odcizení a je potřeba si vždy pořádně přečíst pojistné podmínky.

To ostatně říkáme spotřebitelům u všech druhů pojištění, i u cestovních apod.  Nicméně běžný spotřebitel, který nemá právní vzdělání a nevede se za ruku s právníkem, když jde podepisovat pojistnou smlouvu. Spoléhá se na odbornost a poctivost pracovníků bankovního úřadu, kteří by mu měli vysvětlit a informovat ho přesně o tom, na co si věc vlastně pojišťuje. A pojišťovna, ať už má sídlo v ČR nebo ve Francii, by neměla používat háčků ve svých obchodních podmínkách jen proto, aby se vyhnula své finanční ztrátě.

Gerta Mazalová

předsedkyně SOS – Asociace,z.s.