Finance a exekuce
Spotřebiteli, hlídej si své peníze… 2.díl
Před nějakou dobou u nás vyšel první díl seriálu, popisující problematiku spotřebitele z trošku jiného pohledu (viz. SPOTŘEBITELI, HLÍDEJ SI SVÉ PENÍZE…) a dnes pro Vás máme 2. Díl.
Tento díl věnujeme tzv. Decoy efektu, který popisuje funkci „přebytečné možnosti“ a ukazuje, jak lze snadno ovlivnit, co spotřebitel koupí. Nic nám to neobjasní lépe, než názorný příklady z praxe.
Nejznámějším příkladem je zřejmě týdeník The Economist.
Vpravo nejprve vidíme, jaké bylo rozložení před použitím tzv. decoy prvku. 68% respondentů si kupovalo online přístup k tomu plátku za 59 dolarů. Pouhých 32% respondentů si pak koupilo verzi za 125 dolarů, která obsahovala jak tištěnou tak online verzi.
Poté byl přidán decoy produkt (český ekvivalent pravděpodobně není, obecně lze tedy tento prvek popsat jako možnost, která se jeví jako přebytečná, nikdo ji samozřejmě chtít nebude, ale její samotná existence zásadně ovlivní atraktivitu jiného produktu). Tento produkt stál 125 dolarů, ale obsahoval pouze tištěnou verzi. Jak dopadlo rozvržení prodejnosti, vidíme na obrázku.
Třetí možnost, kterou v prvním případě volilo pouze 32% respondentů, volilo najednou 84%. Tím bylo samozřejmě dosaženo vyššího nákladu dražší varianty a většího zisku pro firmu.
A proč je tomu tak? Vysvětlení je prosté. V prvním případě se nám produkty špatně porovnávají, mají jinou cenu, ale i jiné vlastnosti. Otázkou tedy je, o kolik více si ceníme online verze, před tištěnou.
V druhém případě ačkoliv řešíme zprvu stejný problém, najednou máme možnost porovnat možnosti B a C, tedy pouze tištenou za 125 dolarů a kombinovanou verzi za opět 125 dolarů. Z tohoto porovnání pak jasně možnost C vede. Takto můžeme konstatovat, že u možnosti A stále nevíme jak moc dobrá je, ale u možnosti C víme, že je lepší než možnost B a proto zvolíme raději možnost C.
Podobnou strategii volí (nebo minimálně volil) i The New York Post
Není první uvedená možnost přebytečná? Ano je, její funkce je zlepšit postavení jiné možnosti. Napište nám do komentářů, jestli jste odhalili jakou.
Není to však výsada jenom novinových plátku. S podobnou „fintou“ se lze setkat všude. Pokud Vás toto zaujalo, napište nám do komentářů, kde všude jste s tímto setkali Vy.
Mou osobní zkušeností byla koupě mobilu. Cílem výrobce mé oblíbené značky bylo prodat mobil B s pamětí 32Gb a v plné funkční výbavě za 300dolarů. Jak to udělal? Jednoduše…
Na trh uvedl výrobek A s poloviční výbavou a poloviční pamětí za 230 dolarů a výrobek C se stejnou plnou výbavou a 64 GB paměti, ale za 400 dolarů. Málo kdo ušetří 70 dolarů a koupí možnost A, které poskytuje polovinu funkcí a má poloviční paměť a ještě méně pak utratí navíc 100 dolarů, aby měla jenom dvojnásobnou paměť. Těmito jednoduchými kroky strhnul jednoznačnou pozornost k produktu B, což byl i jeho cíl. Ale byl to i můj cíl? Byla pro mne objektivně tato možnost nejlepší?
Tak co milý spotřebiteli, opravdu si myslíš, že možnost „porovnat produkty“ slouží pro náš prospěch? J
Břetislav Martínek
Odborný právní poradce
Spotřebiteli, hlídej si své peníze…
- díl
Většina spotřebitelů si myslí, že znají hodnotu peněz a že s nimi dokáží řádně hospodařit. Behaviorální ekonomie a psychologie si to však příliš nemyslí a upozorňuje na mnohé úskalí rozhodování. V následujícím miniseriálu se proto podíváme na některá z nich. Jedná se o situace, které se týkají každého z nás, a proto by stálo za to se na chvíli pozastavit a popřemýšlet, zda jsme skutečně tak dobrými hospodáři, jako si o sobě myslíme.
Prvním úskalím našeho uvažování o penězích je připisování historie penězům. O co se jedná? Podívejme se teď spolu na příklad.
Představme si, že stojíme v obchodě, kde si chceme koupit kravatu 300 Kč. Ve frontě u pokladny si však všimneme, že tu stejnou kravatu vidíme i ve výloze přes cestu za 200 Kč. 100 Kč je 100Kč a tak snad skoro všichni obětujeme těch pár minut, co již stojíme ve frontě a co budeme znovu čekat, až přejdeme na druhou stranu rušné silnice a půjdeme kravatu koupit do vedlejšího obchodu.
Představme si však jinou situaci, kdy například kupujeme notebook za 21 500 Kč, před pokladnou nám však někdo pošeptá, že ten samý notebook viděl v obchodě za rohem za 21 400 Kč. Šli byste do toho nového obchodu? Co kdyby se jednalo o 100 korunový rozdíl v ceně téhož auta, které kupujeme buď za 450 100 Kč, nebo 450 000 Kč, šli byste? Logika mi velí „100 Kč jako 100 Kč“, mozek však upozorňuje na irelevantní fakt, z jakého množství, jak procentuálně velká daná úspora je a snaží se mi namluvit, že 100 Kč ze 400 000 Kč není tak dobrých jako 100 Kč z 300 Kč. Jinak řečeno pro 100 korunový rozdíl na nákupu oběhneme klidně 5 obchodů, ale pro 100 korunovou slevu na auto ne. Proč? Protože nejednáme tak racionálně, jak si myslíme…
Slyšeli jste už někdy o Decoy Effectu, neboli o „přebytečné možnosti“? Jedná se o zboží, které nikdo nechce, ale stejně nás ovlivňuje… Toto a mnohem více si můžete přečíst v dalších dílech tohoto seriálu, proto nás nezapomeňte pravidelně sledovat na našich webových stránkách i facebooku či twitteru.
Břetislav Martínek
Odborný právní poradce
Kreditní karty aneb půjčte si, i když to nepotřebujete!
Poslechněte si, jaká jsou vaše práva oblasti kreditních karet v rozhovoru Českého rozhlasu Praha, kde vystoupila naše předsedkyně Gerta Mazalová.
Celý rozhovor naleznete ZDE v čase 36:20
Kreditní karty aneb půjčte si, i když to nepotřebujete
Nabízením kreditních karet se v dnešní době banky snaží motivovat spotřebitele k většímu utrácení, avšak k utrácení peněz, které nejsou jejich. V poslední době zaznamenáváme více a více dotazů týkajících se kreditních karet, proto se na ně podíváme blíže. Většina spotřebitelů si kreditní karty pořizuje jako takovou rezervu pro případ nouze, avšak mnozí si už neuvědomují, že uzavřením smlouvy o sjednání kreditní karty vlastně uzavírají smlouvu o spotřebitelském úvěru. Většinou sice nabízí určité bezúročně období, ve kterém může spotřebitel použité prostředky vrátit, ale přináší s sebou rovněž některá úskalí, na která by si každý při uzavírání smlouvy měl dát pozor.
Nejprve je potřeba si uvědomit, na jakém principu kreditní karty fungují – jsou to vlastně platební karty spojené s úvěrem. Klient tedy při každé platbě kreditní kartou čerpá peníze z poskytnutého úvěru a tuto odčerpanou částku musí samozřejmě vrátit. Banky většinou poskytují určité bezúročné období, ve kterém spotřebitel vrátí tu částku, kterou si půjčil, a pokud peníze v tomto období nestihne vrátit, musí pak vrátit půjčenou částku již navýšenou o úrok.
A jak má taková smlouva o kreditní kartě, tedy vlastně smlouva o spotřebitelském úvěru vypadat? Kromě základních náležitostí smluv (identifikace účastníků, datum, podpis,…) musí obsahovat informace uvedené v příloze 3 zákona o spotřebitelském úvěru jako například dobu trvání spotřebitelského úvěru, celkovou výši spotřebitelského úvěru a podmínky jeho čerpání a další. Smlouva musí mít písemnou formu, musí k ní být přiloženy obchodní podmínky, na které smlouva odkazuje a spotřebitel musí obdržet jedno vyhotovení smlouvy. Pokud však není dodržena informační povinnost nebo písemná forma smlouvy, věřitel se dopouští správního deliktu, avšak následkem není neplatnost smlouvy!
Pokud si spotřebitel po uzavření smlouvy rozmyslí, že ji již dále nechce používat, má dvě možnosti, jak smlouvu ukončit – odstoupení od smlouvy nebo výpověď smlouvy. Odstoupit od smlouvy může spotřebitel dle § 11 zákona o spotřebitelském úvěru bez uvedení důvodu ve lhůtě 14 dnů ode dne uzavření této smlouvy. Podrobný postup jak správně odstoupit od smlouvy pak naleznete na našich stránkách.
Pokud spotřebitel ve čtrnáctidenní lhůtě odstoupit nestihne, může smlouvu ukončit již jedině výpovědí. Zde však záleží na tom, jestli vypovídá smlouvu na dobu určitou nebo smlouvu na dobu neurčitou. V případě, že uzavřel smlouvu na dobu neurčitou, tuto může ze zákona bez sankce vypovědět kdykoliv, a to s okamžitou účinností, pokud nebyla sjednána výpovědní lhůta. Pokud byla sjednána výpovědní lhůta, pak nesmí být delší než 1 měsíc. Pokud však spotřebitel uzavřel smlouvu na dobu určitou, její výpověď může být již vázána na určitou sankci a podmínky výpovědi závisí především na smlouvě, resp. na obchodních podmínkách poskytovatele úvěru.
Nakonec uveďme, na co se při uzavření smlouvy zaměřit. V tomto případě doporučujeme zjistit si délku tzv. bezúročného období, poplatky, které jsou spojené s vydáním kreditní karty a vedení karty, úrok a podmínky splácení. A samozřejmě jako u všech smluv doporučujeme řádně a v klidu si smlouvu přečíst, neuzavírat ji ve spěchu, nýbrž si její uzavření promyslet a třeba se i informovat u ostatních poskytovatelů, zda nenabízí pro lepší a výhodnější služby.
Klára Trněná odborná právní poradkyně SOS-Asociaces
