Poslechněte si, jaká jsou vaše práva oblasti kreditních karet v rozhovoru Českého rozhlasu Praha, kde vystoupila naše předsedkyně Gerta Mazalová.

Celý rozhovor naleznete ZDE v čase 36:20

Kreditní karty aneb půjčte si, i když to nepotřebujete

            Nabízením kreditních karet se v dnešní době banky snaží motivovat spotřebitele k většímu utrácení, avšak k utrácení peněz, které nejsou jejich. V poslední době zaznamenáváme více a více dotazů týkajících se kreditních karet, proto se na ně podíváme blíže. Většina spotřebitelů si kreditní karty pořizuje jako takovou rezervu pro případ nouze, avšak mnozí si už neuvědomují, že uzavřením smlouvy o sjednání kreditní karty vlastně uzavírají smlouvu o spotřebitelském úvěru. Většinou sice nabízí určité bezúročně období, ve kterém může spotřebitel použité prostředky vrátit, ale přináší s sebou rovněž některá úskalí, na která by si každý při uzavírání smlouvy měl dát pozor.

            Nejprve je potřeba si uvědomit, na jakém principu kreditní karty fungují – jsou to vlastně platební karty spojené s úvěrem. Klient tedy při každé platbě kreditní kartou čerpá peníze z poskytnutého úvěru a tuto odčerpanou částku musí samozřejmě vrátit. Banky většinou poskytují určité bezúročné období, ve kterém spotřebitel vrátí tu částku, kterou si půjčil, a pokud peníze v tomto období nestihne vrátit, musí pak vrátit půjčenou částku již navýšenou o úrok.

            A jak má taková smlouva o kreditní kartě, tedy vlastně smlouva o spotřebitelském úvěru vypadat? Kromě základních náležitostí smluv (identifikace účastníků, datum, podpis,…) musí obsahovat informace uvedené v příloze 3 zákona o spotřebitelském úvěru jako například dobu trvání spotřebitelského úvěru, celkovou výši spotřebitelského úvěru a podmínky jeho čerpání a další. Smlouva musí mít písemnou formu, musí k ní být přiloženy obchodní podmínky, na které smlouva odkazuje a spotřebitel musí obdržet jedno vyhotovení smlouvy. Pokud však není dodržena informační povinnost nebo písemná forma smlouvy, věřitel se dopouští správního deliktu, avšak následkem není neplatnost smlouvy!

            Pokud si spotřebitel po uzavření smlouvy rozmyslí, že ji již dále nechce používat, má dvě možnosti, jak smlouvu ukončit – odstoupení od smlouvy nebo výpověď smlouvy. Odstoupit od smlouvy může spotřebitel dle § 11 zákona o spotřebitelském úvěru bez uvedení důvodu ve lhůtě 14 dnů ode dne uzavření této smlouvy. Podrobný postup jak správně odstoupit od smlouvy pak naleznete na našich stránkách.

            Pokud spotřebitel ve čtrnáctidenní lhůtě odstoupit nestihne, může smlouvu ukončit již jedině výpovědí. Zde však záleží na tom, jestli vypovídá smlouvu na dobu určitou nebo smlouvu na dobu neurčitou. V případě, že uzavřel smlouvu na dobu neurčitou, tuto může ze zákona bez sankce vypovědět kdykoliv, a to s okamžitou účinností, pokud nebyla sjednána výpovědní lhůta. Pokud byla sjednána výpovědní lhůta, pak nesmí být delší než 1 měsíc. Pokud však spotřebitel uzavřel smlouvu na dobu určitou, její výpověď může být již vázána na určitou sankci a podmínky výpovědi závisí především na smlouvě, resp. na obchodních podmínkách poskytovatele úvěru.

            Nakonec uveďme, na co se při uzavření smlouvy zaměřit. V tomto případě doporučujeme zjistit si délku tzv. bezúročného období, poplatky, které jsou spojené s vydáním kreditní karty a vedení karty, úrok a podmínky splácení. A samozřejmě jako u všech smluv doporučujeme řádně a v klidu si smlouvu přečíst, neuzavírat ji ve spěchu, nýbrž si její uzavření promyslet a třeba se i informovat u ostatních poskytovatelů, zda nenabízí pro lepší a výhodnější služby.