Vrácení zboží z čínských internetových tržišť se Evropanům může významně prodražit. Náklady někdy bývají dražší než samotné zboží a spotřebitelská práva se mimo EU vymáhají těžko, varují experti.

Zatímco poštovné za příjem zásilky z čínských internetových tržišť vyjde na pár korun nebo je dokonce zadarmo, za vrácení zboží si zákazníci připlatí.

Některé čínské platformy, jako například AliExpress, sice nabízejí bezplatné vrácení zboží do 15 dnů od data doručení, je ovšem nutné znát správný postup. Vrácení totiž není bezplatné automaticky a musí se správně aktivovat. A navíc se týká jen některého zboží.

Nepoměr v částce za přijetí a vrácení zásilky vzniká podle předsedy Sdružení obrany spotřebitelů Ondřeje Zelenky tím, že logistický proces není obousměrně symetrický. Zatímco zboží bývá do Evropy dopraveno ve velkých objemech a zákazníkům rozesílají zásilky evropská distribuční centra, při vrácení musí zákazník řešit samostatné odeslání mimo EU.

„Čínští prodejci a velké platformy využívají hromadnou přepravu, státní dotace a zvýhodněné poštovní tarify, díky nimž se cena doručení jednotlivé zásilky výrazně snižuje. Naproti tomu vrácení zboží probíhá jako individuální zásilka z Evropské unie do třetí země, bez jakýchkoli subvencí či objemových slev, a často je spojeno i s celními formalitami. Výsledkem je výrazně vyšší cena, která může v některých případech dosahovat hodnoty samotného zboží,“ vysvětluje Zelenka.

Při odstoupení od smlouvy bez udání důvodů může být zákazník povinen hradit náklady na vrácení zboží, ale pouze pokud o tom byl informován před uzavřením smlouvy. V případě, že je však zboží poškozené či neodpovídá popisu, by měl náklady na vrácení nést prodejce, míní Zelenka.

„Mnozí čínští prodejci při snaze odstoupit od smlouvy nabízejí nikoli vrácení plné zaplacené částky, ale jen 30 procent nebo 50 procent s tím, že spotřebitel si zboží může ponechat. Lidé tím bývají překvapeni, ale jde o běžný postup. Někdy prodejce ani nereaguje,“ uvádí ředitel Evropského spotřebitelského centra Ondřej Tichota.

„V rámci distančních forem prodeje obvykle platí, že náklady na doručení/poštovné v případě odstoupení od smlouvy do 14 dnů bez udání důvodů hradí spotřebitel dle ceníku jím zvoleného přepravce. To platí obecně pro e-shopy či online tržiště, pokud na nich prodávající vystupuje z pozice podnikatele,“ vysvětluje mluvčí České obchodní inspekce (ČOI) František Kotrba.

Spotřebitel má podle něj nárok, aby mu prodávající vrátil částku, která odpovídá kupní ceně včetně případných nákladů na dopravné od prodávajícího ke spotřebiteli. To znamená, že pokud si zákazník objedná zboží za 100 korun a za doručení zaplatí 50 korun, v případě vrácení zboží by měl prodávající vrátit také částku 150 korun.

Naopak spotřebitel platí podle Kotrby poštovné spojené s vrácením zboží v případě odstoupení od smlouvy zpět prodávajícímu.

Na co si dát pozor

Pokud jsou spotřebitelé informováni o tom, že nenakupují v českém e-shopu, a je zjevné, že v případě vrácení zboží budou muset poslat zásilku do zahraničí, což bývá zpravidla násobně dražší, je takový požadavek prodávajícího v pořádku, uvádí Martin Pitron z právního oddělení dTestu a koordinátor služby VaseStiznosti.cz.

„Bohužel se často setkáváme i s e-shopy, které se tváří jako české (například dokonce s dlouhou rodinnou tradicí), avšak spotřebitelé při řešení problému (či odstoupení) zjistí, že jde o zahraniční e-shop, který po nich požaduje zaslání například do Nizozemska, ale i asijských států. V takovém případě již jednání prodávajícího v pořádku není a může jít i o nekalou obchodní praktiku,“ říká Pitron.

Spotřebitelé by proto měli být v případě nákupů zboží mimo Evropskou unii opatrní a vyhnout se možným rizikům. Zpozornět by měli, pokud nejsou předem stanovena pravidla hrazení nákladů na vrácení nebo pokud nejsou jasné další obchodní podmínky.

„Základ je podívat se v obchodních podmínkách hlavně na to, od koho vůbec nakupují. Jaké jsou podmínky pro odstoupení od smlouvy, kam se má zboží zaslat, jaké jsou podmínky pro reklamace a také náklady na zaslání zboží. Hodně pomohou recenze předchozích nakupujících,“ radí Tichota.

U mimounijních nákupů existuje také vyšší riziko závadnosti produktů. Mnoho zahraničních platforem totiž nedodržuje unijní bezpečnostní standardy.

Největším rizikem je podle expertů obtížná vymahatelnost spotřebitelských práv. „V případě sporu je totiž složité domáhat se práv v zemi prodávajícího, zejména ve chvíli, kdy například komunikuje pouze v čínštině. V případě, kdy prodávající peníze nevrátí, je spotřebitel nucen řešit spor soudně, což se u těchto přeshraničních sporů zpravidla nevyplatí. Zároveň se tyto spory nemusejí řídit ani českým (resp. unijním) právem, které spotřebitelům zajišťuje ochranu,“ vysvětluje Pitron.

Je potřeba se ujistit, kde prodávající sídlí a zda se musí řídit evropskými pravidly. Velká online tržiště, jako jsou například Temu nebo Shein, mají podle Kotrby sídlo v Irsku, tedy v členské zemi EU. Proto se na ně vztahuje i evropské spotřebitelské právo. Naproti tomu společnost AliExpress sídlí v čínském městě Chang-čou.

Zdroj: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-firmy-pozor-na-vraceni-zbozi-z-ciny-levny-nakup-se-muze-prodrazit-298642

Denně používáme celou škálu výrobků, od elektroniky, kuchyňských spotřebičů a nářadí, přes sportovní vybavení, až po kosmetiku, hračky nebo dětské kočárky. Mnohé z nich pořizujeme online, jiné běžně nakupujeme v kamenných obchodech. Málokdy si ale uvědomujeme, jak složité mechanismy a právní předpisy stojí za tím, aby tyto výrobky mohly být skutečně bezpečné. 

Evropská unie má jednu z nejpřísnějších legislativ na světě v oblasti bezpečnosti výrobků, která chrání spotřebitele před rizikovými produkty. Nejvýznamnější regulací je aktuálně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/988 o obecné bezpečnosti výrobků, známé jako GPSR. Toto nařízení modernizuje pravidla s ohledem na technologický pokrok a rozvoj online nakupování. Tento článek shrnuje základní informace, které by měl spotřebitel znát o bezpečnosti nepotravinářských výrobků na území České republiky, a zdůrazňuje jeho klíčová práva v případě, že se s takovým výrobkem setká. 

Co znamená „bezpečný výrobek“ 

Za bezpečný se považuje takový výrobek, který při běžném nebo rozumně předvídatelném způsobu použití nepředstavuje riziko pro zdraví nebo bezpečnost spotřebitele, případně jen minimální. Při posuzování bezpečnosti se zohledňují všechna relevantní hlediska, a to jeho fyzikální, mechanické a chemické vlastnosti, jeho prezentace i specifické potřeby různých skupin spotřebitelů. 

Zvláštní pozornost se věnuje právě ochraně nejzranitelnějších skupin, kterými jsou děti, starší osoby či osoby se zdravotním postižením. Výrobci musí zajistit, aby jejich produkty splňovaly nejpřísnější normy bezpečnosti již od fáze návrhu, a to po celou dobu životnosti výrobku. 

Povinnosti výrobců a obchodníků 

Každý subjekt v dodavatelském řetězci má jasně stanovené povinnosti. Výrobce musí před uvedením výrobku na trh provést interní analýzu rizik a vypracovat technickou dokumentaci s popisem výrobku a jeho základních bezpečnostních charakteristik. Každý výrobek musí být navíc označen kontaktem na odpovědnou osobu v EU, na kterou se může spotřebitel obrátit v případě problémů. 

Pokud existuje podezření, že výrobek představuje riziko, musí příslušný subjekt jednat neprodleně. Buď uvedením výrobku do souladu s předpisy, stažením z trhu, nebo vyhlášením svolávací akce (recall). Zároveň je povinen informovat příslušné dozorové orgány. 

Bezpečnost online nakupování 

S rostoucí popularitou online nakupování se regulace zaměřuje i na bezpečnost tohoto typu obchodu. Provozovatelé online tržišť mají specifické povinnosti, včetně zajištění kontaktního místa pro komunikaci s dozorovými orgány a spotřebiteli. 

Evropská komise uzavřela dobrovolné dohody s velkými platformami (Amazon, eBay, AliExpress, Allegro aj.) v rámci iniciativy Product Safety Pledge+, kde se tyto společnosti zavazují jít nad rámec zákonných povinností a aktivně monitorovat bezpečnost výrobků. Pokud spotřebitel na těchto platformách narazí na nebezpečné zboží, měl by kromě kontaktování dozorových orgánů informovat i samotného provozovatele platformy. 

Dozorové orgány v České republice 

V České republice je kontrola bezpečnosti výrobků rozdělena mezi několik specializovaných orgánů podle typu produktu. Hlavním dozorovým orgánem je Česká obchodní inspekce, která kontroluje technické požadavky na většinu nepotravinářských výrobků včetně hraček, nábytku, elektroniky nebo sportovního vybavení. Česká obchodní inspekce na svých stránkách vede rubriku ohledně nebezpečných výrobků, do které přidává nejnovější aktuality v této oblasti: https://coi.gov.cz/pro-spotrebitele/rizikove-vyrobky/. 

Mezi další důležité dozorové orgány, na které se spotřebitel může obrátit, patří Česká inspekce životního prostředí (pro chemické látky a jejich směsi), Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva (pro zbraně a pyrotechnika), krajské hygienické stanice Ministerstva zdravotnictví (pro kosmetiku a výrobky pro děti do tří let) nebo Státní zemědělská a potravinářská inspekce (pro tabákové výrobky). 

Systém včasného varování Safety Gate 

EU provozuje systém včasného varování Safety Gate (dříve RAPEX): https://ec.europa.eu/safety-gate-alerts/screen/search, který umožňuje rychlou výměnu informací o nebezpečných výrobcích mezi členskými státy. Když některý z dozorových orgánů identifikuje nebezpečný výrobek, informace se okamžitě sdílí s ostatními zeměmi EU, což umožňuje koordinované a rychlé odstranění rizikových produktů z celého jednotného trhu. 

Spotřebitelé mohou v databázi Safety Gate ověřit, zda výrobek, který chtějí koupit nebo již vlastní, nebyl označen jako nebezpečný. Databáze je veřejně přístupná a pravidelně aktualizována. Pokud například již nějakou dobu nemůže spotřebitel v prodejně svůj oblíbený produkt najít, může si ověřit, zda nebyl stažen z prodeje právě z důvodu jeho nebezpečnosti. 

Práva spotřebitelů při setkání s nebezpečným výrobkem 

Pokud spotřebitel zjistí, že vlastní nebezpečný výrobek, má podle zákona nárok minimálně na dva ze tří z těchto prostředků nápravy: 

a) oprava výrobku; 
b) výměna za bezpečný výrobek stejného typu a hodnoty; 
c) náhrada v minimálně stejné výši, jakou spotřebitel zaplatil. 

Výrobce může nabídnout pouze jeden z těchto prostředků, pokud jsou ostatní objektivně nemožné nebo by představovaly nepřiměřené náklady. Oprava spotřebitelem je možná pouze tehdy, pokud ji spotřebitel může provést snadno a bezpečně, například výměnou baterie. Spotřebitel má rovněž nárok na náhradu škody, pokud mu nebezpečný výrobek způsobí újmu, a to bez ohledu na výše uvedené kompenzace. 

Tipy pro bezpečné nakupování 

• Zkontrolujte návod – ujistěte se, že výrobek má návod k použití ve vašem jazyce s jasnými bezpečnostními pokyny. 

• Pozor na podezřelé znaky – zkontrolujte výrobek na přítomnost výstražných štítků, podezřelého chemického zápachu nebo nestabilní konstrukce. 

• Ověřte si výrobek v databázi – před nákupem můžete ověřit v databázi Safety Gate, zda výrobek nebyl označen jako nebezpečný. 

• Okamžitě přestaňte používat nebezpečný výrobek – pokud máte podezření na nebezpečnost výrobku, přestaňte jej používat a v případě zdravotních problémů vyhledejte lékařskou pomoc. 

• Oznamte nebezpečný výrobek – pokud objevíte nebezpečný výrobek, obraťte se na příslušný dozorový orgán nebo využijte kontaktní formuláře na jejich webových stránkách. 

Česká obchodní inspekce rozdala v závěru minulého roku největším obchodním řetězcům za porušení pravidel slev a porušování zákona na ochranu spotřebitele pouhé čtyři pokuty dohromady za 1,7 milionu korun. Největší pokutu tentokrát musel zaplatit Lidl.

Za poslední loňské čtvrtletí inspekce uložila Lidlu pokutu jeden milion korun. Albert zaplatí 600 tisíc, Globus sto tisíc a Kaufland pouhých deset tisíc korun.

„Ve čtvrtém čtvrtletí nebylo vydáno žádné pravomocné rozhodnutí o uložení sankce společnostem Billa, Penny Market ani Tesco Stores,“ upřesnil pro Novinky Michael Maxa, zástupce ústředního ředitele inspekce.

Pokuty byly výrazně nižší než ve třetím čtvrtletí, kdy jich padlo celkem šestnáct za skoro devět milionů korun. Nejvyšší sankce tehdy dostala Billa, přes pět milionů korun.

Pravomocné pokuty se týkají pochybení, kterých se řetězce dopustily většinou začátkem loňského roku nebo i předloni. Mezitím probíhají různá odvolání, jejichž doba projednávání také mohla nižší bilanci pokut ovlivnit. Inspekce nižší pokuty blíže nekomentovala.

Například Lidl loni v únoru v Břeclavi chyboval, když nabízel například dětské pyžamo se slevou 61 procent a menším písmem ji vysvětloval jako „cenové srovnání s loňským modelem“. Stejně postupoval u řady dalších výrobků. V Brně zase slevu 50 korun odvozoval vůči ceně aktuálně zveřejněné na e-shopu.

V Česku přitom již tři roky platí zákon, podle kterého mají prodejci u slev uvádět nejnižší cenu platnou za posledních třicet dnů a z této ceny počítat procentuální slevu.

Albert v Olomouci zase u výrobku Milka Choco Brownie lákal na slevu 30 procent, s prodejní cenou 44 korun a údajně původní cenou 62,90 koruny. Z evidence ale inspekce zjistila, že nejnižší cena, za kterou jej obchod v době třiceti dnů před poskytnutím slevy nabízel, činila 37,90 korun. Prakticky tak výrobek zdražil.

Lidská chyba?

To, že se podobné chyby nebo triky stále dějí, ukázal případ ze začátku tohoto roku v Bille. Ta lákala na sušenky zlevněné vůči „dřívější ceně“, ale přitom podle správného porovnání naopak cenu navýšila.

„V rámci úpravy cen po Novém roce byl systém chybně nastaven členem týmu nákupního oddělení. Technická chyba, která způsobila chybný výpočet ceny, byla ihned po zjištění odstraněna. Všem zákazníkům se za tuto situaci omlouváme,“ sdělila Novinkám mluvčí Billy Dana Bratánková.

Podle experta na marketing a obchod Roberta Le Veneura nelze lidskou chybu vyloučit, je ale podle něj málo pravděpodobná. „Cenotvorbu i tisk štítků většinou hlídají počítačové algoritmy a programy,“ konstatoval.

Advokát a předseda Sdružení obrany spotřebitelů Ondřej Zelenka pak poznamenal, že by byl opatrný s interpretací, že nízké pokuty automaticky znamenají výrazné zlepšení chování obchodních řetězců.

„Spíše se nabízí kombinace několika faktorů. Velké řetězce dnes mají velmi propracované procesy a silné právní zázemí, které jim umožňuje jednak chybám předcházet, jednak se efektivně bránit v řízeních s obchodní inspekcí – ať už rozporováním skutkového stavu, nebo procesními námitkami,“ uvedl Zelenka.

Ze zmíněného pravidla třicet dní platí určité výjimky, jednak pro rychle se kazící zboží, jednak pro označení typu „naše cena“, což dává obchodům prostor manévrovat.

„Zároveň nelze vyloučit ani vliv samotné kontrolní činnosti. Kapacity inspekce jsou omezené a kontrolní strategie se může v jednotlivých obdobích posouvat, například směrem k menším subjektům nebo k jiným typům porušení, která nejsou mediálně tak viditelná. To se pak projeví i ve statistice pravomocných pokut,“ dodal Zelenka.

Také podle něj zdůvodnění pochybení supermarketů „lidskou chybou“ pokulhává. „U velkých řetězců s centralizovaným řízením cen je nepravděpodobné, že by šlo výhradně o ojedinělá selhání jednotlivců. Spíše se pohybujeme na hraně nastavení interních procesů a motivací, kde je riziko porušení zákona kalkulováno jako relativně nízké v porovnání s potenciálním obchodním přínosem,“ dodal Zelenka.

Zástupci spotřebitelských organizací často zmiňují, že velké řetězce v Česku mají miliardové tržby a zisky ve výši stovek milionů až jednotek miliard korun. I maximální hranice pokuty od inspekce, což je pět milionů korun, tak pro ně není citelná.

Smysl by proto mohlo mít zpřísnění postihů. „Například ve Francii lze manažery za nepoctivou cenotvorbu odsoudit až na dva roky do vězení. V Rakousku je možné žalovat konkrétní manažery. Ve Francii a Rakousku jsou také mnohem větší pokuty, v Rakousku až do výše čtyř procent obratu. V Německu je možné obchodníka za nepoctivé slevy snadno žalovat,“ popsal Le Veneur.

Zdroj: https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-pokuty-retezcum-za-slevy-klesly-stale-ale-chybuji-40558120

Maraton slev nekončí ani letos. Po období Black Friday, trvajícím nejméně od začátku listopadu, a následných předvánočních akcích přicházejí novoroční výprodeje. „Šňůra výhodných cen“ přitom podle expertů bude pokračovat i v dalších týdnech a měsících.

„Jakmile odezní jedna sezonní vlna, okamžitě ji nahradí další. Valentýn, Mezinárodní den žen, Velikonoce, Den matek či letní výprodeje,“ shrnuje advokát a předseda Sdružení obrany spotřebitelů Ondřej Zelenka.

Jednotlivé fáze slev se tak prakticky slévají v jeden dlouhý, nepřerušovaný celek. „Hovořit o tom, kdy tento nápor skončí, je dnes spíše iluzorní,“ myslí si Zelenka. Prodejci se podle něj snaží období bez akčních nabídek už naprosto minimalizovat.

Slevy tak přestávají být výjimkou a začínají být běžnou součástí tvorby cen. „Nákup ve slevě se stává standardem. Spotřebitel má pocit, že platit plnou cenu je chyba, nikoli běžný stav,“ míní Zelenka.

Směřujeme tak ke stavu, jejž za poslední roky známe ze supermarketů – že některé produkty se prodávají převážně ve slevách, míní manažer serveru Zboží.cz Vojtěch Poleno. „A většina uživatelů si na to zvyká a na slevu prostě čeká,“ zdůrazňuje.

Důsledkem ale může být takzvaná slevová únava. Tedy stav, kdy lidé začínají být ke zvýhodněným nabídkám imunní, ignorují je nebo k nim přistupují s nedůvěrou.

„Opakované používání výrazů jako ‚poslední šance‘ nebo ‚časově omezená nabídka‘, které se opakují víceméně pořád, může u části zákazníků vyvolat i odpor ke konkrétním značkám,“ varuje Zelenka.

Podle dalších expertů vyloženě k averzi dojít nemusí, lidé se tak ale spíše učí, že některé produkty zkrátka nemá smysl kupovat za plnou cenu, když jsou každou chvíli ve slevě. Jako příklad Poleno uvádí Coca-Colu, jež se prodává v podstatě jen v akci.

Postupně tak ztrácí svůj význam i zmíněný Black Friday, který loni místo jednoho dne v roce trval prakticky celý listopad a plynule na něj navázaly další výprodeje. „Pokud je dlouhý několik týdnů a navíc se jeho intenzita prakticky neliší od vánočních akcí, ztrácí svou jedinečnost,“ je přesvědčen Zelenka.

Spotřebitelé tak přestávají věřit, že by jednotlivé slevy byly skutečně výjimečné a že právě „teď“ nakoupí výhodněji než jindy.

Bez slev ztrácíme zájem

Plná cena už podle Zelenky funguje spíš jako referenční číslo, od kterého se odvíjí cena po slevě, než jako částka, za niž by se zboží reálně prodávalo.

S tím souhlasí i psycholožka se specializací na reklamu Romana Mazalová, která původní cenu považuje už jen za jakousi kotvu. Zároveň se podle ní slevy stávají de facto podmínkou pro to, aby zákazník měl o zboží vůbec zájem.

„Představte si, že v obchodě uvidíte dvě stejné pánvičky. Na jedné bude cena 2500 korun, cenovka bude přeškrtnutá a nová cena bude 800 korun. Vedle bude viset úplně stejná pánvička a bude tam pouze cena 800 korun. Je mnohem větší pravděpodobnost, že sáhnete po té akční,“ popisuje. Lidé podle ní totiž budou věřit, že tak kupují kvalitu za výhodnou cenu, a ne „jen“ levnou pánev.

Zboží mimo slevu se tak v extrémním případě může stát neprodejným. Jako příklad Mazalová uvádí pokus amerického obchodního domu, který se rozhodl se slevami skončit a místo nich nastavil trvale nízké ceny.

„Výsledek byl katastrofa. Tržby se propadly o třetinu a lidé tam přestali chodit,“ popisuje psycholožka. Zákazníkům podle ní jednoduše chyběl pocit, že vyhráli a získali něco víc, než na co měli nárok.

„Češi slevy a akce milují a myslím si, že je budou vyhledávat i v budoucnu a budou jimi motivováni k většině svých nákupů,“ shrnuje Poleno.

Mazalová navíc připomíná, že bez ohledu na zahlcenost výhodnými nabídkami nakupujeme stále více než ochotně: „Podle Asociace pro elektronickou komerci Češi jen za poslední listopadový týden utratili okolo 8,5 miliardy korun, což je oproti loňsku nárůst asi o osm procent.“

Podle psycholožky nicméně přestáváme mít přehled o tom, jakou má co skutečně hodnotu. „Když se mě dnes zeptáte, kolik stojí kostka másla, upřímně vám odpovím, že netuším. Jeden den jsem ji viděla za 39 korun a druhý den za 89 korun. Kolik má stát? Nevím,“ zamýšlí se.

Vojtěch Poleno tudíž doporučuje, aby si zákazníci ceny na internetu vždy porovnali. „Aby poznali, zda je daná nabídka skutečně příznivá,“ zdůvodňuje.

Dozvuk zlatého čtvrtletí

Přelom roku je podle expertů pro obchodníky a majitele e-shopů jedním z nejdůležitějších období v roce.

Přímo poslední čtvrtletí se v marketingu dokonce označuje jako „zlatý kvartál“, anglicky Golden Quarter. „Je to období, které bývá nejrušnějším obdobím roku, co se týče nákupů, a generuje největší část ročních příjmů,“ popisuje Mazalová s tím, že prodejci se na něj často připravují dlouho dopředu, ať už zásobami zboží, nebo různými reklamními strategiemi.

Psycholožka také upozorňuje na zajímavý rozdíl v tom, co nás motivuje k nákupům před Vánoci a co po nich. „Zatímco v listopadu a prosinci nás k utrácení žene adrenalin, stres a snaha obdarovat druhé, v lednu nastupuje úplně jiný motor,“ říká Mazalová. Řada spotřebitelů si podle ní právě v této chvíli řekne, že teď je konečně čas na ně.

„A chceme si koupit něco sami pro sebe, protože už jsme utratili tolik, že je to stejně jedno. Spousta lidí se v tomto období ani nedívá na účet,“ dodává.

„A chceme si koupit něco sami pro sebe, protože už jsme utratili tolik, že je to stejně jedno. Spousta lidí se v tomto období ani nedívá na účet,“ dodává.

Stručně

Neustálé slevy neskončí podle expertů ani v lednu a plynule na ně navážou další akce.
Zvýhodněné ceny začínají být pro spotřebitele standardem, na který si zvykli.
Zákazníci tak mohou vůči cenovým nabídkám začít být imunní, protože je přestávají považovat za „něco výjimečného“.
Zároveň čím dál tím více platí, že beze slev je některé zboží neprodejné.

Zdroj: https://denikn.cz/1939379/jakmile-skonci-jedna-sleva-zacne-dalsi-zvykame-si-na-to-ze-platit-puvodni-cenu-je-chyba-rikaji-experti/?cst=0381a1928a4a1265c2ce4e271fb2791a2734d773f88f72f9e3c5c6a97e7e1638