Menu

Aktuality

Jak vrátit nevhodný vánoční dárek?

Dárek zakoupený v e-shopu

Od koupě dárků na e-shopu je spotřebitel oprávněn odstoupit ve lhůtě 14 dnů. Nezáleží na tom, zda si zboží vyzvedáváte osobně na výdejně e-shopu, klíčové totiž je, že k uzavření smlouvy došlo přes internet. V žádném případě podnikatel nesmí spojit toto právo s jakoukoli sankcí. Lhůta pro odstoupení od smlouvy obecně končí uplynutím 14 dnů od převzetí zboží. Následující den potom, co jste zboží převzali, je prvním dnem 14denní lhůty. Pokud její konec připadá na sobotu, neděli či svátek, lhůta končí nejbližší následující pracovní den. Někteří prodávající ale lhůtu pro vrácení nevhodně zakoupených vánočních dárků prodlužují!

POZOR! Důležité je, že odstoupení od smlouvy stačí (prokazatelně) odeslat prodávajícímu i poslední den 14denní lhůty.

Zakoupené zboží je poté nutné vrátit prodávajícímu nejpozději do 14 dnů od odstoupení od smlouvy a povinností prodávajícího je vám vrátit veškeré peněžní prostředky, včetně počátečních nákladů na dodání zboží, nejpozději do 14 dnů. Musí k tomu využít stejný způsob, jakým jste platili, pokud se nedohodnete na jiném. S vrácením částky je prodávající oprávněn počkat, dokud od vás neobdrží buď zboží, nebo doklad o jeho odeslání.

POZOR! Náklady vynaložené spotřebitelem na zaslání zboží zpět podnikateli poté, co spotřebitel od smlouvy odstoupil, však nese spotřebitel!

Ne každá distančně uzavřená smlouva však umožňuje odstoupení! Výjimky jsou zakotveny v § 1837 občanského zákoníku. Typickým příkladem, kdy odstoupit nelze, je zboží zapečetěné v hygienickém obalu (zubní kartáček, spodní prádlo), noviny, časopisy a magazíny nebo zboží, které bylo upraveno na míru spotřebiteli (fotoalbum, šaty, aj.) nebo např. též smlouva o ubytování v rekreačním zřízení, pokud bylo dohodnuto na určitý termín. Odstoupit také nelze od smluv vyjmenovaných v § 1840 občanského zákoníku, na něž se obecně neaplikují ustanovení o distančních smlouvách (hrací los, lístky na kulturní akce, zájezd apod.).

Dárek zakoupený v kamenném obchodě

Zákon neukládá prodejci povinnost, aby musel přijmout zboží zakoupené v kamenném obchodě zpět. Mnoho prodávajících ale tuto možnost nad rámec zákona umožňuje v rámci tzv. prozákaznického přístupu. Protože to ale činí dobrovolně, nad rámec svých zákonných povinností, mohou si prodávající podmínky vrácení zboží upravit.

Prodávající si může například určit, zda zákazníkovi peníze za zboží vrátí anebo zda mu pouze nabídne výměnu zboží. V případě, že si zákazník jiné zboží nevybere, je mu poté vrácená částka nahraná na zákaznickou kartu, z které si pak zákazník později může zakoupit u daného obchodníka jiné zboží. Je třeba ale pamatovat na to, že i platnost takové zákaznické karty může být omezena na určitou dobu a například po roce již nebude možné nahrané peníze při nákupu využít. Proto je při koupi dárku v kamenném obchodě si dopředu zjistit možnosti a podmínky jejich vrácení, aby pak nedošlo k nepříjemnému překvapení.

Mgr. Alena Máčová

Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.

DLUH NA PŘEPLATCÍCH SI MOHOU SPOTŘEBITELÉ OD SVÝCH DODAVATELŮ „ODEBÍRAT“ ZE ZÁLOH

TISKOVÁ ZPRÁVA ERÚ

Na Energetický regulační úřad (ERÚ) se denně obracejí spotřebitelé, jimž dodavatelé nevracejí přeplatky z vyúčtování. V některých případech se přitom jedná o desetitisícové částky. Občané mohou v těchto případech obchodníkům oznámit, že jim nebudou hradit zálohy na energie, neboť vůči nim započítávají pohledávku představovanou přeplatkem. V některých případech je také možné odstoupit od smlouvy. Je ovšem třeba postupovat velmi precizně a přesně.

Jedním z nejčastějších důvodů, proč se letos spotřebitelé obracejí na ERÚ, je neuhrazený přeplatek ze strany dodavatele elektřiny nebo plynu. Obchodník ho sice řádně uvede ve vyúčtování, i s datem splatnosti, termín ovšem nedodrží a se svými klienty následně nekomunikuje buď vůbec, nebo komunikuje jen velmi sporadicky.

„V první řadě by měl spotřebitel dodavateli vždy zaslat písemnou výzvu k uhrazení přeplatku. Pokud zůstane bez reakce, může dluh postupně ´umazávat´ ze záloh, na základě úkonu započtení, nebo může dluh vymáhat cestou sporného řízení. V případě započtení sdělí spotřebitel obchodníkovi, že zálohu neuhradí z důvodu, že vůči ní započítává pohledávku představovanou přeplatkem,“ říká Markéta Zemanová, členka Rady ERÚ, která zároveň zdůrazňuje: „Pozor na to, že ani pokud nám dodavatel dluží, nemůžeme mu prostě přestat platit zálohy. Úkonem započtení je však tato naše zákaznická povinnost splněná.“

Vymáhání celého přeplatku je možné pouze formou exekuce – skrze soudního exekutora či soud. Je pro ni nutné disponovat tzv. exekučním titulem, většinou rozhodnutím o přiznání pohledávky. Toho se každý zákazník domůže u příslušného civilního soudu prostřednictvím žaloby. Spotřebitel (osoba odebírající elektřinu a plyn mimo rámec podnikatelské činnosti, typicky pro svou domácnost) navíc u ERÚ v rámci návrhu na spor, který je mimosoudní obdobou žaloby. Výjimku by představovala situace, kdy by u dodavatele bylo zahájeno insolvenční řízení, v takovém případě lze pohledávky uplatnit pouze přihlášením do insolvenčního řízení.

Neuhrazený přeplatek v nezanedbatelné výši může být zároveň podstatným porušením smlouvy ze strany dodavatele. To zákazníkovi umožňuje (podle občanského zákoníku) od ní bez zbytečného odkladu odstoupit, pokud se protistrany nedomluví na jiném řešení, například snížení záloh na další období.

„Odstoupení od smlouvy je účinné od okamžiku jeho doručení dodavateli. Pokud se tedy rozhodneme tímto způsobem s obchodníkem spolupráci ukončit, měli bychom už mít sjednanou smlouvu s obchodníkem novým, abychom po určité období nezůstali bez dodavatele. Naše pohledávka se tím neruší,“ upřesňuje Ladislav Havel, člen Rady ERÚ.

Dluh nezaniká ani tehdy, když dodavatel, který svou finanční situaci není schopen řešit, své zákazníky převede k jinému obchodníkovi, většinou prostřednictvím transakce označované jako prodej obchodního závodu. V tom případě se jeho povinnosti převádějí na nového dodavatele.

ERÚ se setkává také s případy, kdy zákazníky kontaktuje jiný obchodník s tím, že ví o problémech jejich dodavatele, a nabízí jim přechod k němu. „Tady je na místě velká obezřetnost. Je totiž pravděpodobné, že tento obchodník získal informaci a kontakt na ně od jejich problémového dodavatele. A nyní využívá jejich nepříznivé situace,“ radí Ladislav Havel

V případě, že by zákazník smlouvu s jiným dodavatelem bez dalšího uzavřel, mohl by tím porušit smlouvu s dodavatelem stávajícím, a vystavit se tím riziku smluvní pokuty. Pohledávka vůči původnímu dodavateli by se v případě uzavření nové smlouvy s jiným dodavatelem na nového dodavatele nepřevedla, na rozdíl od výše zmiňovaného prodeje obchodního závodu.

Podrobný návod, jak postupovat v případě neuhrazeného přeplatku ze strany dodavatele, najdou spotřebitelé na webu ERÚ.

Zdroj: Energetický regulační úřad. www.eru.cz. Dostupné on-line: https://eru.gov.cz/dluh-na-preplatcich-si-mohou-spotrebitele-od-svych-dodavatelu-odebirat-ze-zaloh

Vábivá reklama aneb nekalá obchodní praktika nejen v supermarketech

Prakticky na běžném pořádku prodejci nabízejí nějaké zboží v pro spotřebitele opravdu výhodné slevě. Tyto slevy inzerují ve svých letácích, internetových stránkách či aplikacích. Mnohdy se však stává, že spotřebitel navštíví na popud této inzerce prodejcovu pobočku, nicméně prodejce toto zlevněné zboží již nemá k dispozici. Pokud prodejce záměrně využil toho, že nabízí ve slevě jen nízký počet inzerovaného zboží a učinil tak k přilákání spotřebitele, aby navštívil jeho pobočku, kde je poté velká pravděpodobnost, že spotřebitel od podnikatele nakoupí jiné zboží, jedná se o tzv. vábivou reklamou, která je v českém právním řádu nekalou obchodní praktikou. 

Kde to je upraveno? 

Daná praktika je výslovně uvedena v tzv. černé listině nekalých obchodních praktik, konkrétně v písm. d) přílohy č. 1 k zákonu č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele („Obchodní praktiky jsou vždy považovány za klamavé, pokud prodávající nabízí ke koupi výrobky nebo služby za určitou cenu, aniž by zveřejnil důvody, na jejichž základě se může domnívat, že nebude sám nebo prostřednictvím jiného podnikatele schopen zajistit dodávku uvedených nebo rovnocenných výrobků nebo služeb za cenu platnou pro dané období a v přiměřeném množství vzhledem k povaze výrobku nebo služby, rozsahu reklamy a nabízené ceny (vábivá reklama).“).  

V jakých případech se již jedná o vábivou reklamu? 

Je nepochybné, že hranice, kdy se již jedná o nekalou obchodní praktiku a kdy ještě ne, může být v těchto případech poměrně tenká. K dané věci se proto ve svém rozhodnutí vyjádřil Nejvyšší správní soud: Je třeba se zabývat otázkou, zda prodávající mohl důvodně očekávat, že množství inzerovaného zboží nebude přiměřené. V této souvislosti je třeba respektovat prostor pro racionální a logickou podnikatelskou úvahu prodávajícího, pokud není v rozporu s požadavkem náležité profesionální péče.“ (Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018, č. j. 4 As 123/2018-48). Vychází se tedy z jakési přiměřenosti mezi počtem oslovených lidí, potenciálních zákazníků, a počtem dostupného zboží. Pokud by byl tento poměr rozumný, tak se o nekalou obchodní praktiku nejedná. Nicméně jestliže má podnikatel na prodejně pár kusů zboží, inzeruje jej tisícovkám zákazníků a dá se očekávat, že o toto zboží bude velký zájem, tak se nepochybně o nekalou obchodní praktiku jedná. 

Jaké jsou následky? 

Dle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele se výrobce, dovozce, vývozce, dodavatel, prodávající nebo jiný podnikatel se dopustí přestupku tím, že poruší zákaz používání nekalých obchodních praktik. Podle § 24 odst. 19 písm. e) a odst. 20 zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele pak může za tento přestupek dozorový orgán (k tomu viz níže) udělit pokutu do výše 5 000 000 Kč a v některých vymezených případech až dokonce do výše 50 000 000 Kč. 

Nadto přináší zákon o ochraně spotřebitele od ledna tohoto roku pro spotřebitele možnost odstoupit od smlouvy, či požadovat slevu, pakliže byl spotřebitel při uzavření smlouvy ovlivněn nekalou obchodní praktikou (§ 5d odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele). Nicméně nutno podotknout, že s ohledem na odst. 2 §5d zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele, spotřebitel nemůže odstoupit od smlouvy podle odstavce 1 písm. a), prokáže-li prodávající, že je to s ohledem na předmět smlouvy, povahu a závažnost nekalé obchodní praktiky nepřiměřené. V úvahu tedy přichází situace, kdy se spotřebitel v naději, že si bude moci koupit inzerovanou věc dostaví do prodejny, avšak nakonec koupí věc jinou, původně nezamýšlenou, a to právě na základě vábivé reklamy podnikatele. 

Na koho se obrátit? 

Dle § 23e zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele se při výkonu dozoru v oblasti regulace reklamy, která je nekalou obchodní praktikou podle tohoto zákona, postupuje podle zákona o regulaci reklamy. Příslušný dozorový orgán je tedy určen v § 7 zákona č. 40/1995 Sb. o regulaci reklamy. V těchto případech zpravidla půjde o Radu pro rozhlasové a televizní vysílání nebo krajské živnostenské úřady, v závislosti na způsobu inzerce. 

Roman Šubrt 

Odborný právní poradce    

Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z. s.     

Podvody na internetu

Poslechněte si rady Jana Solanského, vedoucího hlavní poradny v Brně, které zazněly ve vysílání televizních zpráv TV Nova v pondělí 19. prosince.

https://tv.nova.cz/porad/televizni-noviny/epizoda/397157-18-12-2023

EKOLOGICKÉ OBALY





EKOLOGICKÉ OBALY Mnoho míst na celém světě je stále více zaplňováno odpady, zejména tím plastovým, ze kterých jsou tvořeny obrovské skládky. Proto se společnost snaží vymyslet, jakým způsobem nahradit plastové obaly za takové, které nebudou životnímu prostředí škodit. K tomu využívají přírodní materiály, jež se vyrábí především ze zbytků rostlin, které byly původně použity k jinému účelu. Velká část přírodních obalů se používá na potraviny. Nahrazují tak plastové talíře, jednorázové kelímky nebo igelitové tašky a životnímu prostředí pomáhají tak, že se poměrně snadno rozloží na vašem kompostu.  

Výbornou náhražkou za obyčejný plast jsou vlákna z cukrové třtiny, která zůstanou jako zbytek po vytáhnutí cukru. A proč vlákna vyhazovat, když je lze použít dál a zároveň pomoct s redukcí světového odpadu. Dokonce i ze zbytku jediného stonku je možné vyrobit až 50 jednorázových talířků. Kromě nich se ze třtiny vyrábí také průhledné kelímky. Výrobky ze škrobů a olejů jsou také jedna z možností, jak využít přírodní materiály a omezit použití plastů. Obzvlášť v některých zemích Evropy, kde škrobu vzniká opravdu hodně a mnohdy se všechen nevyužije, je jeho další zpracování výborný nápad. A právě rostlinný škrob a olej má potenciál nahradit oblíbené igelitové tašky.  

Do popředí se dostává také bioplast. Jeho zkratka je PLA a patří mezi odbouratelné obaly. Během procesu fermentace dojde k úpravě, která způsobí, že je bioplast vzhledově podobný polyetylénu. Není jen ekologický, ale i odolný – zvládne teploty až do 40°C. Již známým materiálem je celulóza, která se vyrábí ze dřeva. Je oblíbená jako materiál pro výrobu jednorázových kelímků na kávu. Relativní novinkou jsou i výrobky z palmy Adaka. Z jejích listů se pomocí lisování vyrábí jednorázové nádobí jako například talíře. Dobře vypadají, jsou vhodné pro pečení v troubě i do mikrovlnné trouby a zároveň chuťově neutrální. 

Mezi ekologické obaly patří také kousky látky ošetřené včelím voskem. Jejich výroba je tak jednoduchá, že to zvládnete i doma. Po nanesení vrstvy včelího vosku je látka jednoduše omyvatelná. Vosk totiž nepropustí vodu, takže obal stačí opláchnout a usušit a můžete jej znovu použít. Tyto obaly se využívají především při balení svačin. Neslouží totiž pouze jako obal, ale třeba i jako prostírání.  

Boj s odpadem už není téma pouze pro malou část lidí. Čím dál větší část populace se snaží do určité míry svůj odpad omezit. Podle výzkumů totiž lidé preferují šetrný způsob balení výrobků. Se zvyšováním povědomí o škodlivosti odpadů roste i obliba životního stylu zerowaste, jehož příslušníci se snaží odpad vůbec neprodukovat. 

Spotřebitelé mohou kvalitě životního prostředí pomoci používáním obalů na více použití namísto jednorázových obalů, např. na kávu, oběd apod. 

Označování ekologických obalů 

Označování obalů se řídí zákonem č. 477/2001 Sb., o obalech a dle něho platí, že pokud osoba, která uvádí na trh nebo do oběhu obal nebo balený výrobek, označí na tomto obalu nebo baleném výrobku materiál, ze kterého je obal vyroben, je povinna provést toto značení v souladu s právem Evropských společenství, a to konkrétně se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES o obalech a obalových odpadech a s rozhodnutím Komise 97/129/ES ze dne 28. ledna 1997.Pokud výrobce označuje obaly z hlediska použitého obalového materiálu, měl by se držet číselných a písmenných symbolů obsažených v tomto Rozhodnutí a identifikační značení umístit přímo na součásti obalu, z nichž je obal složen, potiskem, vytlačením nebo vyražením nebo jiným vhodným způsobem. Identifikační značení součásti obalu lze umístit také na etiketu, která je k dané součásti připevněna. Aby označování obalů mělo smysl, musí být identifikační značení odolné a trvanlivé, a to i po otevření obalu. 

Mgr. Alena Máčová

Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.

Dnes se pro Vás koná přednáška na téma Finanční podvody na internetu

Senior akademie a SOS-Asociace, z.s.

Sdružení obrany spořebitelů dnes znovu vystoupilo na Senior akademii, kterou pořádá Městská policie Brno. Senior akademie je speciální studijní program ve formátu celoživotního vzdělávání (obdoba Univerzit třetího věku) určený seniorům. Senioři byli lektory Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s. proškoleni v oblasti telekomunikací, energií a nájmu.

Senior akademie a SOS-Asociace, z.s.

Sdružení obrany spořebitelů dnes vystoupilo na Senior akademii, kterou pořádá Městská policie Brno. Senior akademie je speciální studijní program ve formátu celoživotního vzdělávání (obdoba Univerzit třetího věku) určený seniorům. Senioři byli lektory Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s. proškoleni v oblasti problematiky kupních smluv, smlouv o dílo a nekalých obchodních praktik.

Pozor na automatické prodloužení smlouvy s dodavatelem energií

Pokud uzavíráme s dodavatelem energií smlouvu, tak můžeme uzavřít buď smlouvu na dobu určitou, nebo smlouvu na dobu neurčitou. Pokud uzavřeme smlouvu na dobu neurčitou, tak smlouva platí, dokud jedna ze stran od smlouvy neodstoupí nebo ji nevypoví. V případě smlouvy na dobu určitou pak smlouva zaniká po uplynutí doby, na kterou byla sjednaná. Je ale tomu tak vždy?

  U smluv o dodávkách energií se většinou můžeme setkat s institutem tzv. automatické prolongace (prodloužení) smlouvy. To znamená, že pokud jedna ze stran nevysloví nesouhlas s prodloužením smlouvy v podobě výpovědi smlouvy, tak se po uplynutí sjednané doby smlouva automaticky prodlouží, a to zpravidla za stejných podmínek a o stejnou dobu, na jakou byla původní smlouva sjednána. Podáním výpovědi pak naopak dojde k tomu, že po uplynutí sjednané doby smlouva zanikne.

  Automatické prodloužení smlouvy může být obsaženo buď již v samotné smlouvě, nebo v obchodních podmínkách dodavatele. Nejedná se přitom o nějaký “výmysl” dodavatelů, ale naopak o právní institut, s kterým počítá i zákon, jako např. § 11c odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb. energetický zákon, který počítá se smlouvou, “ve které je sjednáno prodloužení doby trvání závazku ze smlouvy bez jeho výslovného souhlasu“.

  Je ale nutné pamatovat na to, že nemůžeme podat takovou výpověď (a tedy projevit nesouhlas s prodloužením) kdykoliv. Ve smlouvách bývá často upravena lhůta, ve které musí spotřebitel podat výpověď, aby došlo ke zrušení automatické prolongace. Ve starších smlouvách, především pak u pochybnějších dodavatelů, se šlo často setkat s poněkud striktními lhůtami, které mohly často zaskočit spotřebitele a nechat ho “na pospas” automatické prolongaci. Ve stínu energetické krize pak na tuto praxi reagovala novela energetického zákona s účinností od 1. 1. 2022, kdy do energetického zákona přibyl výše zmíněný § 11c odst. 1, kdy je spotřebitel “oprávněn závazek ze smlouvy bez postihu vypovědět kdykoliv až do dvacátého dne před uplynutím sjednané doby trvání závazku ze smlouvy s účinností ke dni uplynutí sjednané doby trvání závazku ze smlouvy.” To znamená, že pokud by byla ve smlouvě nebo v obchodních podmínkách mnohem přísnější lhůta, tak by se daná lhůta nepoužila a místo toho by se ustanovení řídilo lhůtou dvaceti dní před uplynutím sjednané doby trvání smlouvy.

  Ze zákona nevyplývá dodavatelům žádná povinnost informovat spotřebitele o blížící se prolongaci smlouvy. Je tak dobré být obezřetný a hlídat si termín konce smlouvy, abychom nepromeškali lhůtu pro vypovězení smlouvy.

  Pokud máme dobré zkušenosti s naším dodavatelem a chtěli bychom nadále mít u něj smlouvu, tak je automatická prolongace smlouvy naopak celkem vítaná. I tak je ale dobré myslet na rizika, která jsou spjata s touto prolongací. V poslední době se mezi dodavateli vyskytla praxe, kdy společně s prolongací dojde taky ke zvýšení ceny, s kterým spotřebitel nepočítal. Za běžných okolností může spotřebitel v případě jednostranného zvýšení ceny ze strany dodavatele vypovědět smlouvu do desátého dne předem dnem účinnosti zvýšení ceny, a to na základě § 11a odst. 4 energetického zákona. Prostřednictvím automatického prodloužení ale může dodavatel určitým způsobem tuto právní úpravu „obejít“. K dané praktice se vyjádřil i Energetický regulační úřad v tiskové zprávě z 3. července 2023. Pokud se například ve smlouvě odkazuje na ceník s vyššími cenami, který je zveřejněný a platný v dostatečném předstihu před prolongací, tak je spotřebitel po prodloužení smlouvy vázaný tímto ceníkem, aniž by měl možnost vypovědět smlouvu z důvodu zvýšení ceny.

Za Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z. s.

Kare Bělák

Odborný právní poradce