Ostraha vás může požádat o spolupráci, nemá ale pravomoci policie. Co to znamená v praxi a liší se nějak postup, když hlídač kontroluje dítě?
Požadavek na předložení občanky, nucení k otevření tašky nebo dokonce fyzické zadržení bez pádného důvodu. Nic z toho si k vám ostraha v supermarketu či obchodním centru nesmí dovolit.
Přesto někteří hlídači své zákonné možnosti překračují, i když podle advokáta a předsedy Sdružení obrany spotřebitelů (SOS) – Asociace Ondřeje Zelenky se situace oproti minulosti zásadně zlepšila. „Spotřebitelé jsou dnes obecně informovanější o svých právech a současně i bezpečnostní agentury bývají lépe školeny“, říká.
Co si k vám tedy hlídač v supermarketu dovolit může a na co už rozhodně nemá právo?
Ostraha nemá pravomoci policie
Předně – pracovník ostrahy si k vám rozhodně nemůže dovolit totéž, co policista. Ostraha není orgán veřejné moci a její zaměstnanci nemají vůči zákazníkům žádná zákonná oprávnění. „Z právního hlediska jde v zásadě o běžného občana vykonávajícího smluvní ochranu majetku. Nemůže tedy například legitimovat osoby podle zákona o Policii České republiky, provádět osobní prohlídky ani bez souhlasu zákazníka kontrolovat obsah tašky či kapes“, vysvětluje Zelenka.
Hlídač vás tedy může požádat o spolupráci, vynucovat si ji ale nesmí. To, že mu nechcete obsah tašky ukázat, zároveň nelze vykládat jako důkaz toho, že jste v obchodě něco ukradli. Kontrolu vašich osobních věcí bez souhlasu může za splnění zákonných podmínek provést pouze policie. Pokud by si naopak ostraha takovou kontrolu nepřiměřeně vynucovala, můžete policii zavolat vy.
Pokud se v obdobné situaci ocitnete, je vhodné zajímat se, z jakého důvodu po vás ostraha předložení tašky nebo batohu požaduje. Jestliže jde o namátkovou kontrolu, je jen na vás, zda takovému požadavku vyhovíte. Vaší povinností to rozhodně není.
Kdy vás ostraha může zadržet?
Jak tedy může pracovník ostrahy postupovat, pokud vás podezírá z krádeže? Stejně jako kdokoli jiný, kdo někoho přistihl při páchání trestného činu, vás může za určitých podmínek omezit na osobní svobodě.
„Pokud jde o samotné zadržení zákazníka, právní základ se opírá zejména o ustanovení trestního řádu, které upravuje takzvané občanské zadržení. Podle tohoto ustanovení může kdokoli omezit osobní svobodu osoby přistižené při trestném činu nebo bezprostředně poté, je-li to nezbytné ke zjištění její totožnosti, zabránění útěku nebo zajištění důkazů“, vysvětluje Zelenka. S takto zadrženou osobou je pak nutné počkat na příjezd policie.
Ani občanské zadržení ale nelze provádět jen na základě domněle podezřelého chování. Vždy musí existovat konkrétní skutečnosti, které nasvědčují tomu, že ke krádeži skutečně došlo. Podle Zelenky může jít typicky o kamerový záznam, přímé pozorování činu ostrahou nebo svědeckou výpověď.
Připomeňme, že ani v tento momentě ale není na místě šacování nebo prohlídka tašky proti vůli zadrženého. To může až policie v rámci svých úkonů.
„Je rovněž důležité rozlišovat mezi trestným činem a přestupkem. U drobných krádeží se často jedná o přestupek, nikoli trestný čin. Přesto judikatura připouští, že občanské zadržení může být za určitých okolností použito i při přestupkovém jednání, pokud je osoba přistižena přímo při činu. Každý případ je ale potřeba posuzovat velmi individuálně a především podle zásady přiměřenosti“, dodává Zelenka.
Fyzické útoky ani zamykání nejsou v pořádku
Zadržení zároveň musí být co nejméně intenzivní. Pokud nekladete odpor, mělo by ideálně proběhnout bez použití fyzické síly. „Způsob zadržení by měl být přiměřený chování podezřelého. Pokud se tedy podezřelý nebrání nebo se nesnaží utéct, neměl by ho pracovník ostrahy fyzicky konfrontovat. Jestliže tedy dojde k situaci, kdy zákazníka ostraha požádá o vyčkání na příjezd Policie, doporučujeme tak učinit a situaci neeskalovat“, radí Martin Pitron z právního oddělení dTestu.
Stejně tak by nemělo dojít k tomu, že pracovník ostrahy podezřelého zákazníka například zamkne v kanceláři. „Nepřiměřené použití síly může naplnit znaky přestupku nebo dokonce trestného činu omezování osobní svobody či ublížení na zdraví“, varuje Zelenka.
Co když ostraha zastaví dítě?
Střet s pracovníkem ostrahy se samozřejmě může přihodit i dítěti. Pokud jde o dítě starší 15 let, platí u něj vzhledem k jeho trestní odpovědnosti podobná pravidla jako u dospělého.
Na osobní svobodě ale může být v případě krádeže omezeno i dítě mladší 15 let a následně předáno policii. „Zákon přímo nevyžaduje přivolání rodičů ze strany ostrahy na místo, zákonného zástupce musí následně neprodleně kontaktovat až Policie ČR“, upřesňuje Pitron.
Stejně jako u dospělých by ani u nezletilých rozhodně nemělo dojít k fyzickému násilí. Postup vůči dítěti by měl být naopak maximálně citlivý a přiměřený jeho věku. „Jakékoli zastrašování, psychický nátlak nebo výslech dítěte bez přítomnosti rodiče jsou velmi problematické. U dětí je navíc potřeba zohlednit i Úmluvu o právech dítěte a obecnou povinnost chránit nejlepší zájem nezletilého“, upozorňuje Zelenka.
Jak se bránit?
Co tedy dělat, pokud vás ostraha v obchodě zastaví? Zachovejte klid a zeptejte se, z jakého konkrétního důvodu po vás požaduje kontrolu tašky nebo vyčkání na policii. Můžete požádat o přivolání vedoucího prodejny a trvat na tom, že případnou kontrolu osobních věcí provede až policie. Pokud máte pocit, že ostraha překračuje svoje pravomoci, můžete si situaci zaznamenat nebo přivolat policii sami.
V každém případě – pokud máte pocit, že ostraha překročila svoje pravomoci – ať už vůči vám, či vašemu dítěti – můžete se bránit. Požadovat vysvětlení po provozovateli obchodu, obrátit se na policii nebo požadovat omluvu. V závažnějších případech může přijít v úvahu i náhrada nemajetkové újmy soudní cestou.
Shrnutí
Ostraha může:
požádat o spolupráci,
požádat o ukázání tašky,
při konkrétním podezření vás zadržet do příjezdu policie.
Ostraha nesmí:
nutit k předložení občanky jako policista,
sama vám prohledat tašku bez souhlasu,
zadržet vás jen kvůli odmítnutí namátkové kontroly,
Nedostatek lehátek na pláži nebo menší čokolády v regálech bez upozornění na obalu. Spotřebitelé mají právo očekávat, že dostanou výrobky a služby, za které si zaplatí, v plné kvalitě. Co dělat, když se to nestane?
Spotřebitelé, kteří zaplatí za produkt nebo službu, ale nedostanou je v takové podobě, jakou prodejci slibovali, mají možnost se bránit i v případech, nad kterými by někteří jen mávli rukou.
Nedávno se v médiích objevilo několik případů, kdy daly německé soudy v obdobných případech za pravdu spotřebitelům. Jde například o takzvanou smrskflaci, kdy firma zmenší velikost produktu a cena se přitom nesníží, někdy dokonce vzroste.
Například hamburský úřad pro ochranu spotřebitelů žaloval výrobce čokolád Milka, kterého vlastní americký koncern Mondelēz, kvůli tomu, že nedostatečně informoval o změně velikosti čokolády. Prodejce totiž tabulku čokolády zmenšil ze 100 gramů na 90 gramů, aniž by o tom dal zákazníkům vědět a produkt navíc ještě zdražil z 1,49 eura na 1,99 eura. Podle soudu v Brémách, který případ řešil, měla firma změnu obalu výrazně označit alespoň po dobu čtyř měsíců, aby si zákazníci mohli na nový obal zvyknout.
Ačkoliv samotné snížení velikosti výrobku není nezákonné, problém vzniká, když výrobce změnu provede způsobem, který může spotřebitele uvést v omyl, podobně jako v případě čokolády Milka. V minulosti se smrskflace řešila například také u kávy, chipsů, jogurtů nebo pracích prostředků, vypočítává advokát Ondřej Zelenka.
Další podobný případ se odehrál také v Německu. Muž, který si v roce 2024 u cestovní kanceláře zaplatil s rodinou zájezd na řecký ostrov Kos, během dovolené každé ráno trávil až 20 minut hledáním volného lehátka a žádné nenašel, ačkoliv vstával už v šest hodin ráno. Všechna lehátka byla už zabraná ručníky.
Ačkoliv se turista obrátil na hotelový personál i cestovní kancelář, za pravdu mu dal až soud v Hannoveru poté, co muž cestovní kancelář zažaloval. Podle soudu každý, kdo si rezervuje zájezd, má právo očekávat, že bude vybavení u bazénu použitelné. Muž nakonec dostal za dovolenou, která ho vyšla na 7186 eur (174 tisíc korun), odškodnění ve výši 986,70 eura (necelých 24 tisíc korun).
Smrskflace je i českou záležitostí
Tyto případy podle Zelenky ukazují trend posledních let v evropském spotřebitelském právu. „Soudy stále více zdůrazňují, že spotřebitel má právo dostat přesně takový výrobek nebo službu, jaké mu byly prezentovány a za jaké zaplatil. Nejde tedy jen o formální splnění smlouvy, ale také o ochranu legitimního očekávání zákazníka a zákaz klamání spotřebitele. Soudy ukazují, že legitimní očekávání je chráněno legální cestou,“ uvedl.
S podobnými případy, o jakých rozhodovaly soudy v Německu, se potýkají i čeští spotřebitelé.
„Jde o případy, kdy katalog nebo internetová prezentace slibuje určitou úroveň služeb, ale realita je výrazně horší. Může jít například o jiný hotel, nižší standard pokoje, nefunkční klimatizaci, špinavé ubytování, hlučné prostředí, omezený přístup na pláž, přeplněný resort nebo nedostupnost služeb, které byly prezentovány jako součást zájezdu,“ říká Zelenka.
V případě, že by třeba cestovní kancelář prezentovala hotel jako komfortní rodinný resort s dostatečným zázemím, ale turista by zjistil, že kapacity neodpovídají počtu hostů a nabízené služby není možné využít, mohl by se domáhat slevy z ceny zájezdu. Někdy soudy uznají i náhradu újmy za zkaženou dovolenou.
„Český občanský zákoník chrání spotřebitele v případě vad zájezdu a umožňuje požadovat přiměřenou kompenzaci. Nicméně rozhodnutí soudu nelze předjímat. Žalobce by však jistě mohl jako důkaz předložit judikaturu zahraničního soudu, zvláště pak členské země EU,“ popisuje advokát.
Spotřebitelé poukazují i na další problémy
V Česku se také někdy mluví o problematice dvojí kvality produktů, kdy výrobek prodávaný pod stejnou značkou a ve stejném obalu má v různých zemích odlišné složení. I v tomto případě jak evropské, tak české právo posiluje od roku 2023 ochranu spotřebitelů, uvedl Zelenka.
Důvodem ke stížnosti mohou být skryté či nepřehledné poplatky například při nákupu letenek, telekomunikačních služeb, energií nebo předplatných na internetu.
„Spotřebitel může mít pocit, že kupuje službu za určitou cenu, ale až v průběhu objednávky zjistí další povinné příplatky nebo automatické prodlužování smlouvy. I to může být za určitých okolností posouzeno jako nekalá obchodní praktika,“ vysvětlil advokát.
Problematické je také nastavování falešných slev, kdy prodejce uměle navýší původní cenu, z níž následně vypočítává slevu.
Jak se bránit
Pokud se spotřebitelé domnívají, že nedostávají výrobek nebo službu v kvalitě, za kterou zaplatili, je podle Zelenky důležité jednat co nejrychleji. Je dobré si uchovat účtenky, fotografie reklam, smluvních podmínek nebo komunikace s prodejcem. Například u zájezdů je důležité vady vytknout personálu už na místě, pozdější dokazování je totiž složité, radí advokát.
Ne všechny spotřebitelsko-podnikatelské spory se musejí řešit soudně, je možné si stěžovat u dozorčího orgánu, jako je třeba Česká obchodní inspekce (ČOI). „Co se týče podání spotřebitelů, registrujeme za poslední roky nižší desítky podání, týkají se především rozdílu mezi deklarovanou a skutečnou gramáží nebo objemem výrobku,“ uvedl mluvčí ČOI František Kotrba. Inspekce může prodejcům jako trest uložit pokutu.
Podle advokáta Michala Neřáda z advokátní kanceláře Valíček & Valíčková se při výpočtu odškodnění často pracuje s takzvanou frankfurtskou tabulkou, kterou v roce 1985 vytvořil Zemský soud ve Frankfurtu jako orientační přehled slev za vady zájezdu. Počítá s různými komplikacemi, například s hlučným hotelem, špinavou pláží, nefunkční klimatizací či nedostatkem lehátek. Ačkoliv v Česku není tabulka právně závazná a výše kompenzace vždy závisí na rozhodnutí soudu, řada advokátů i soudů k ní přihlíží jako k orientačnímu bodu při posuzování přiměřené slevy z ceny zájezdu.
„Ostatně i Nejvyšší soud v minulosti připustil, že může sloužit jako podpůrný nástroj při určování kompenzace za nejčastější vady zájezdu. Právě s ohledem na značné rozdíly v rozhodovací praxi českých soudů bývá frankfurtská tabulka vnímána jako užitečný prostředek pro větší předvídatelnost rozhodování,“ uvedl Neřád.
Lze se však obrátit i na advokáta. České právo umožňuje podat žalobu i jednotlivému spotřebiteli, který tak může u soudu uspět i sám, a není nutné prokázat kolektivní újmu spotřebitelů.
První hromadná žaloba uspěla
„Zároveň je ale důležité zmínit, že od 1. července 2024 v České republice platí nový zákon o hromadném občanském řízení soudním. Česká republika tedy již hromadné žaloby má, ale jejich podoba je výrazně užší než například v USA,“ míní Zelenka.
Hromadnou žalobu totiž nemůže podat běžný spotřebitel ani advokát sám za klienty. Mohou ji podat jen vybrané neziskové spotřebitelské organizace zapsané na seznamu oprávněných subjektů. Navíc se tento zákon týká pouze sporů mezi spotřebiteli a podnikateli. Poškození spotřebitelé se musí do řízení přihlásit, nestačí jen existence větší skupiny poškozených osob.
První hromadná žaloba v Česku skončila ve prospěch spotřebitelů. Nezisková organizace OnlineADR.cz v roce 2024 podala hromadnou žalobu na prodejce postýlek Postýlkov s tím, že firma poškodila práva spotřebitelů. Při uzavření kupní smlouvy o dodání dětských postelí a jejich příslušenství totiž firma žádala o zaplacení celé kupní ceny předem s tím, že nábytek dodá do dvou až tří měsíců.
To se ovšem nestalo, a to ani v dodatečné lhůtě, jak píše web Česká justice. Ačkoliv se firma odvolala, nezaplatila potřebný poplatek, čímž soud řízení o odvolání zrušil. Soud uznal nároky na vrácení peněz u 52 zákazníků z 56. U zbylých čtyř spotřebitelů byla situace jiná, firma zboží dodala, ale třeba s vadami nebo neúplné.
„V praxi bude velmi zajímavé sledovat, jak často budou tyto žaloby skutečně využívány. Teoreticky mohou být vhodné právě pro případy typu systematicky klamavých obchodních praktik, neplatných smluvních podmínek, neoprávněně účtovaných poplatků nebo situací, kdy je poškozeno velké množství zákazníků relativně malou částkou, kvůli níž by se jednotlivci samostatně nesoudili,“ uzavírá Zelenka. Ochrana spotřebitelů v Česku podle něj postupně sílí a evropské právo má na českou praxi stále větší vliv. Spotřebitelé tak dnes mají výrazně více možností obrany než před deseti nebo patnácti lety.
Tento článek vznikl ve spolupráci se seznamzpravy.cz:
Každý pacient má ze zákona právo na poskytování zdravotních služeb náležité odborné úrovně, která odpovídá současným poznatkům lékařské vědy a uznávaným medicínským postupům, jak také stanoví zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen „zákon o zdravotních službách“).
Je dobré si uvědomit, že se v České republice po vzoru Západní Evropy již od devadesátých let minulého století pomalu ale jistě proměňuje vnímání vztahu lékaře a pacienta. V současnosti by měl být pacient vnímán jako rovnocenný partner, klient daného lékaře, čímž je omezena plná autorita, které se lékaři historicky těšili.
Zároveň je ale třeba reflektovat skutečnost, že se pacient nachází v daleko zranitelnějším postavení, než lékař. To se projevuje zejména disproporcí ve znalostech a odbornosti dotčených stran, zásahy do tělesné integrity pacienta, a rovněž skutečností, že může nezřídka dojít k situacím, kdy zdravotní stav pacientovi neumožňuje projevit svou vůli a informovaný souhlas či nesouhlas s určitým lékařským zákrokem.
Vzhledem k nutnosti ochrany práv pacientů byl již roku 1992 vypracován Centrální etickou komisí Ministerstva zdravotnictví ČR tzv. Etický kodex práv pacientů, dostupný také na tomto odkaze, který u nás poprvé formuloval pravidla důstojného zacházení s pacientem.
Etický kodex práv pacientů zakotvuje morální standardy ohleduplné zdravotnické péče prováděné s porozuměním, zohledňuje právo na soukromí pacienta, právo na poskytnutí údajů souvisejících s léčbou, poučení o existujících rizicích a podobně. Tyto zásady navíc představují základ, na němž je vystaven v současnosti účinný zákon o zdravotních službách. Informovaný souhlas, právo na nahlížení do zdravotnické dokumentace a další práva pacientů jsou tak přímo vymahatelná.
Jak tedy postupovat, pokud nejsme spokojeni s postupem poskytovatele zdravotních služeb?
Předně je třeba říci, že by mělo být vždy primární snahou obou stran nalézt smírné řešení vzniklé neshody. Může se stát, že došlo k pouhému nedorozumění, které je možné vyřešit s ošetřujícím lékařem osobně a na místě sjednat nápravu. V závažnějších případech nebo pokud není domluva s ošetřujícím lékařem či zdravotnickým personálem možná, se však nabízí další prostředky ochrany práv pacienta. Níže uvádíme možnosti, které se Vám jakožto pacientovi nabízí:
1. Stížnost poskytovateli zdravotních služeb
Dle § 93 a násl. zákona o zdravotních službách je pacient, zákonný zástupce, opatrovník pacienta nebo jiná osoba, která je na základě rozhodnutí soudu oprávněna pacienta zastupovat, osoba blízká v případě, že pacient tak nemůže učinit s ohledem na svůj zdravotní stav nebo pokud zemřel, nebo také osoba zmocněná pacientem, oprávněn podat stížnost. Tato stížnost se pak podává poskytovateli, proti kterému směřuje. Standardně je doručována vedoucímu zaměstnanci příslušného pracoviště (tzn. řediteli nebo primáři). Poskytovatel zdravotních služebje poté dle ustanovení § 30 odst. 3, písm. b) zákona o zdravotních službách povinen stížnost vyřídit do 30 dnů ode dne jejího obdržení (v odůvodněných případech je možné tuto lhůtu prodloužit o dalších 30 dnů).Pokud se jedná o stížnost, k jejímuž vyřízení je nepříslušný, je povinen ji do 5 dnů ode dne jejího obdržení prokazatelně postoupit věcně příslušnému subjektu nebo správnímu orgánu. O prodloužení lhůty a postoupení stížnosti Vás zároveň musí informovat.
Některé nemocnice mají zřízenou pozici nemocničního ombudsmana, který je příslušný právě k vyřizování stížností pacientů a k ochraně jejich práv. Pokud tedy v příslušném zdravotnickém zařízení nemocniční ombudsman působí, můžete se obrátit přímo na něj.
2. Stížnost proti postupu poskytovatele zdravotních služeb
Není-li stížnost podaná poskytovateli zdravotních služeb úspěšná, lze se obrátit ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení vyřízení stížnosti (§ 93 odst. 2 zákona o zdravotních službách) na příslušný krajský úřad v jehož obvodu se nachází zdravotnické zařízení, v němž byly zdravotní služby poskytnuty, který dle ustanovení § 107 zákona o zdravotních službách vykonává kontrolní činnost nad poskytovateli zdravotních služeb. Bližší informace poskytuje například Krajský úřad Jihomoravského kraje, Odbor zdravotnictví, na tomto odkaze.
3. Stížnost na jednání lékařů k České lékařské komoře
Všichni lékaři, kteří vykonávají na území České republiky lékařské povolání v léčebné a preventivní péči, jsou povinně členy České lékařské komory (dále také jen „ČLK“). Jedná se o samosprávnou profesní organizaci lékařů, jejíž revizní komise je oprávněna přijímat stížnosti dle § 3 odst. 1 a odst. 2 SP – 4 – Disciplinárního řádu ČLK. Disciplinární řád ČLK stanoví, že pacient může podat stížnost k ČLK do jednoho roku od spáchání disciplinárního provinění lékaře, ta má poté šestiměsíční lhůtu, ve které musí být stížnost vyřízena. Stížnost k ČLK slouží především řešení situací, kdy se lékař zachoval neeticky či neodborně. Podrobnější informace uvádí ČLK na svých webových stránkách.
Obdobně je možné podat stížnost také k České stomatologické komoře.
4.Stížnost podaná zdravotní pojišťovně
Tento postup můžete zvážit v případě, kdy je zřejmé, že Vám lékař naúčtoval částku za poskytnuté zdravotní služby, na kterou však neměl nárok. Může se jednat například o zdravotní péči, která je hrazena zdravotní pojišťovnou, a lékař tak vedle porušení zákona jedná v rozporu se smlouvou o poskytování a úhradě hrazených služeb uzavřenou se zdravotní pojišťovnou.
5. Podnět veřejnému ochránci práv (ombudsmanovi ČR)
V nejzazším případě, pokud výše uvedené úřady a instituce nejednají v souladu se zákonem a nevyřídí Vaši stížnost zákonným způsobem, je možné obrátit se na veřejného ochránce práv.
Veřejný ochránce práv nepřezkoumává odborný postup při poskytování zdravotních služeb, ale až následný postup orgánů vyřizujících stížnost pacienta.
6. Žaloba na náhradu škody
V případě, že zvolíte možnost podání žaloby na náhradu škody způsobenou neodborným postupem lékaře, je doporučeníhodné nechat se zastoupit advokátem, který Vám pomůže nastavit procesní postup tak, aby byla měla Vaše žaloba co nejvyšší šanci na úspěch.
Svůj nárok je třeba opřít především o znalecký posudek soudního znalce v oboru zdravotnictví a o údaje vyplývající ze zdravotní dokumentace, kterou je Vám poskytovatel zdravotních služeb povinen na žádost zpřístupnit.
Závěrem lze shrnout, že se Vám v případě nespokojenosti s postupem při poskytnutí zdravotních služeb nabízí několik možností jak svá práva hájit. Výběr závisí na míře porušení povinností zdravotnických pracovníků a možnosti dohodnout se na smírném řešení vzniklého problému přímo u poskytovatele zdravotních služeb.
Od roku 2026 platí v Česku nová pravidla pro rozvody. Soud už běžně neřeší, kdo za rozpad manželství „může“, a celý proces má být rychlejší, jednodušší a méně konfliktní. Co přináší nový smluvený rozvod, jak se mění řízení o dětech a co čekat při sporném rozvodu?
Rozvod je soudní rozhodnutí, kterým dochází k ukončení manželství. Tímto krokem zanikají vzájemná práva a povinnosti mezi manželi. Základním předpokladem rozvodu je dlouhodobý a nenapravitelný rozpad vztahu, tedy stav, kdy manželství už neplní svou funkci a nelze očekávat jeho obnovení.Od začátku roku 2026 došlo k výrazné proměně pravidel, podle nichž se rozvody projednávají. Smyslem změn je především zjednodušit a urychlit celý proces. Jednou z nejzásadnějších novinek je, že soud už běžně nezkoumá důvody rozpadu manželství, ale soustředí se jen na to, zda došlo skutečně k rozvratu. Významnou novinkou je také propojení rozvodu s úpravou poměrů k nezletilým dětem. Nově může soud rozhodnout o obou otázkách najednou, což šetří čas i administrativu a přispívá k větší přehlednosti celého procesu.
Smluvený rozvod (dříve nesporný)
Nejjednodušší cestou k ukončení manželství je dnes tzv. smluvený rozvod (tento pojem nově zaveden od roku 2026). Jde o situaci, kdy se oba manželé shodnou nejen na tom, že se chtějí rozvést, ale také na všech důležitých otázkách do budoucna, tedy majetkové uspořádání, popřípadě dohoda o úpravě poměru dítěte, pokud jsou rodiči nezletilého dítěte. Zároveň odpadla podmínka, že manželé musí určitou dobu žít odděleně (konkrétně 6 měsíců), což dříve často celý proces prodlužovalo. Výhodou je také nižší soudní poplatek, což má motivovat k dohodě.
Nesmluvený rozvod (sporný)
Pokud se manželé nedokážou dohodnout, přichází na řadu nesmluvený (nebo také někdy označovaný sporný) rozvod. Zde se promítá důležitá změna, že soud nezkoumá příčiny rozvratu manželství. To totiž často není efektivní a může vést k zvyšování napětí mezi manžely Výjimkou jsou situace, kdy jsou tvrzeny důvody pro zamítnutí návrhu na rozvod dle § 755 odst. 2 písm. b) o.z. To zahrnuje případy, kdy manželství nemůže být rozvedeno, pokud je rozvod v rozporu se zájmem manžela a mohla by mu tím být způsobena závažná újma. Takové řízení bývá delší a náročnější, a to nejen finančně, ale i psychicky. Vyšší je také soudní poplatek. Pokud se však během řízení podaří dosáhnout dohody, část poplatku se vrací, což opět podporuje snahu o smírné řešení.
Změny účinné od roku 2026 posouvají rozvodové řízení směrem k větší praktičnosti a menší formálnosti. Důraz se přesouvá od hledání viníka k rychlému a funkčnímu vyřešení situace.
Ve středu 20. května 2026 se v brněnském Björnsonově sadu uskuteční už 2. ročník akce „Žijeme v souladu s přírodou“, kterou pořádá Odbor životního prostředí města Brna. A součástí programu bude i SOS Asociace.
Akce je otevřená široké veřejnosti, rodinám s dětmi, školám i studentům a nabídne celodenní program zaměřený na ekologii, udržitelnost a ohleduplnější přístup k přírodě.
Letošním hlavním tématem je bioodpad a jeho využití v praxi.
Návštěvníci se dozví například:
jak správně třídit bioodpad,
jak začít s domácím kompostováním,
co je vermikompostování,
nebo proč jsou žížaly pro přírodu tak důležité.
Těšit se můžete také na:
divadelní, hudební i baletní vystoupení
ukázky dravců a živá zvířata
tvořivé dílny a interaktivní stanoviště
hry, soutěže a zážitkové aktivity pro malé i velké
Součástí akce bude i soutěžní stezka, během které budou návštěvníci sbírat hrášky za splněné úkoly. A proč právě hrách? Brno je historicky spojeno s Gregorem Mendelem, který právě díky pokusům s hrachem položil základy moderní genetiky.
Najdete tam i náš stánek SOS Asociace, kde Vám budeme k dispozici od 8:30 do 16:30. Přijďte si s námi popovídat o spotřebitelských právech, udržitelnosti i každodenních situacích, se kterými se spotřebitelé nejčastěji setkávají.
Předmanželská smlouva, v právní terminologii označovaná jako smlouva o manželském majetkovém režimu, je smluvní nástroj soukromého práva, který snoubencům umožňuje upravit majetkové vztahy ještě před vznikem manželství. Právní základ tohoto institutu najdeme v českém občanském zákoníku č. 89/2012 Sb., konkrétně v § 716 a následujících, jež snoubencům přiznávají poměrně rozsáhlou smluvní volnost při uspořádání vzájemných majetkových poměrů.
Pokud snoubenci žádnou smlouvu neuzavřou, vzniká uzavřením sňatku automaticky společné jmění manželů. Tento zákonný majetkový režim zahrnuje zpravidla veškerý majetek nabytý některým z manželů nebo oběma za trvání manželství, a to i včetně některých jejich dluhů. Předmanželská smlouva však umožňuje se od tohoto výchozího stavu odchýlit. Partneři mohou zvolit režim oddělených jmění, v němž každý samostatně nakládá se svým majetkem a odpovídá výhradně za vlastní závazky. Stejně tak lze zákonný rozsah společného jmění smluvně rozšířit nebo naopak zúžit podle konkrétní situace a potřeb obou stran.
Co se formálních náležitostí týče, zákon výslovně vyžaduje uzavření smlouvy ve formě notářského zápisu, tedy jako veřejné listiny. Přítomnost notáře přitom není pouhou formalitou – notář plní roli nezávislého odborného garanta, který ověřuje zákonnost, srozumitelnost a platnost celého ujednání. Předmětem smlouvy může být jak majetek existující ke dni jejího uzavření, tak i majetek budoucí, přičemž strany mohou upravit rovněž způsob jeho správy nebo způsob majetkového vypořádání pro případ zániku manželství.
Přestože je předmanželská smlouva v obecném povědomí spojována především s ochranou a rozdělením majetku pro případ rozvodu, její skutečná funkce je podstatně širší. V praxi plní zejména preventivní roli – chrání jednoho z partnerů před důsledky podnikatelských rizik druhého, zajišťuje nedotknutelnost majetku nabytého před uzavřením manželství nebo slouží k promyšlenému nastavení majetkových vztahů s přesahem do oblasti dědického práva.
Smluvní volnost stran ale není bezbřehá. Předmanželská smlouva nemůže zasahovat do práv a povinností ve vztahu k dětem ani do osobnostních práv manželů. Její obsah musí být v souladu s platným právem a nesmí se příčit dobrým mravům – v opačném případě by byla taková ujednání stižena absolutní neplatností.
Předmanželská smlouva tak představuje flexibilní nástroj rodinného majetkového práva, který snoubencům umožňuje přizpůsobit majetkový režim jejich konkrétním životním poměrům, předejít případným budoucím sporům a vnést do manželského svazku větší právní jistotu tam, kde zákonná úprava sama o sobě nemusí být dostačující.
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) posiluje pozici spotřebitele zakotvením možnosti odstoupit ve lhůtě čtrnácti dnů bez udání důvodu od smlouvy uzavřené distančním způsobem dle ustanovení § 1829 občanského zákoníku. Spotřebitel může v souladu se zákonem odstoupit do čtrnácti dnů od uzavření smlouvy, nebo případně, je-li předmětem závazku koupě zboží, do čtrnácti dnů od převzetí zboží nebo posledního kusu zboží v rámci jedné objednávky.
Ustanovení § 1829 odst. 4 občanského zákoníku rovněž stanoví, že spotřebitel může od smlouvy uzavřené distančním způsobem odstoupit do jednoho roku ode dne uplynutí výše uvedené lhůty, pokud nebyl podnikatelem poučen o právu odstoupit od smlouvy podle § 1820 odst. 1. písm. i) občanského zákoníku. Poučil-li podnikatel spotřebitele o právu odstoupit od smlouvy do jednoho roku, skončí lhůta pro odstoupení uplynutím čtrnácti dnů ode dne, kdy spotřebitel obdržel poučení dle § 1829 odst. 4 občanského zákoníku.
Je však třeba nezapomínat na výjimky z tohoto pravidla, které nalezneme ve výčtu v ustanovení § 1837 občanského zákoníku. Spotřebitel tak nemůže odstoupit od smlouvy
o poskytování služeb, byly-li již v plném rozsahu poskytnuty (v případě plnění za úplatu, pokud bylo započato s předchozím výslovným souhlasem spotřebitele),
o dodávce zboží nebo služby, jejichž cena závisí na výchylkách finančního trhu nezávisle na vůli podnikatele, k němuž může dojít během lhůty pro odstoupení od smlouvy. Toto ustanovení dopadá na trh s investičními nástroji, jejichž definice je uvedena v § 3 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu. Dle tohoto ustanovení se jedná například o akcie, dluhopisy nebo depozitní poukázky představující vlastnické právo k cenným papírům. Vedle toho se výjimka vztahuje také na komoditní trhy s drahými kovy, zemědělskými komoditami či jinými surovinami.
O dodání alkoholických nápojů jež mohou být dodány až po uplynutí třiceti dnů a jejichž cena závisí na výchylkách finančního trhu nezávislých na vůli podnikatele. Toto omezení vychází ze Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011. V bodu (49) této Směrnice je uveden příklad spekulativní koupě vína, které bylo dodáno až po dlouhé době od uzavření smlouvy spekulativní povahy a jehož cena závisí na kolísání cen na trhu. Tato právní úprava proto míří proti spekulacím s vymezeným druhem zboží.
O dodávce zboží vyrobeného podle požadavků spotřebitele nebo přizpůsobeného jeho osobním potřebám,
O dodávce zboží, které podléhá rychlé zkáze nebo zboží s krátkou dobou spotřeby. Rovněž se bude jednat o zboží, které je po dodání vzhledem ke své povaze nenávratně smíseno s jiným zbožím, jako například dodávka paliva, jak uvádí Směrnice 2011/83/EU.
O neodkladné opravě nebo údržbě provedená v místě určeném spotřebitelem na jeho žádost,
O dodávce zboží v uzavřeném obalu, které není vhodné vrátit z hygienických důvodů po porušení obalu. Typicky se bude jednat o zubní kartáček, spodní prádlo, obvazy a podobně. Zajímavé však je, že se ustanovení nevztahuje na matrace (pokud nebyla vyrobena se specifickými parametry na zakázku), a to ani v případě, že spotřebitel již odstranil ochrannou folii, jak rozhodl Soudní dvůr EU ze dne 27. března 2019 ve věci C-6821/17 slewo – schlafen leben wohnen GmbH v. Sascha Ledowski.
O dodávce zvukové nebo obrazové nahrávky nebo počítačového programu v zapečetěném obalu, pokud jej spotřebitel porušil. Týká se to typicky USB disků, paměťových karet, audioknih, počítačových programů apod. Účelem tohoto pravidla je ochrana proti bezúplatnému užívání a šíření díla, protože by bylo velmi snadné dílo zkopírovat a následně v zákonné lhůtě jednoduše odstoupit od smlouvy.
O dodávce novin, periodik nebo časopisů s výjimkou smluv o předplatném,
o ubytování, přepravě zboží, nájmu dopravního prostředku, stravování nebo využití volného času, pokud má být plněno k určitému času či období. Důvodem pro přijetí této úpravy je zohlednění omezené kapacity rekreačních zařízení a omezení možnosti opětovného prodeje.
Uzavírané na základě veřejné dražby, které může být spotřebitel fyzicky přítomen,
o dodání digitálního obsahu, který není dodán na hmotném nosiči, poté, co bylo započato s plněním, nebo v případě plnění za úplatu a byl dodán s předchozím výslovným souhlasem spotřebitele před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy a podnikatel před uzavřením smlouvy sdělil spotřebiteli, že v takovém případě nemá právo na odstoupení od smlouvy. Na rozdíl od zboží uvedeného v § 1837 písm. h) občanského zákoníku se nemusí jednat o zvukovou nebo obrazovou nahrávku a spotřebitel nezískává data na hmotném nosiči. Spotřebitel obdrží například jen přístupové údaje k určitému digitálnímu obsahu, přičemž se může jednat o různé aplikace, hry, počítačové programy, texty apod.
Pokud se tedy vyskytl problém s odstoupením od smlouvy ve lhůtě čtrnácti dnů od uzavření smlouvy či převzetí zboží, doporučujeme nejdříve zkontrolovat, zda Vaše ujednání nespadá pod některou z výše uvedených výjimek, kdy se zákonná čtrnáctidenní lhůta pro odstoupení od smlouvy neuplatní. Pokud zboží ve výčtu uvedeno není, Vaše právo spotřebitele na odstoupení od smlouvy uzavřené distančním způsobem do čtrnácti dnů dotčeno není.
Supermarkety i nadále klamou zákazníky při slevových akcích – a musí za to platit. V prvním čtvrtletí rozdala Česká obchodní inspekce pravomocné pokuty za více než osm milionů korun. Skoro polovinu této sumy zaplatí Kaufland, následují Penny Market a Albert. Pokuty jsou téměř pětkrát vyšší než v předchozím kvartálu, kdy obchodníci museli zaplatit 1,7 milionu korun.
Šetření ukazuje, že řetězce sázejí na osvědčené triky: například stále častěji využívají barevné cenovky a další vizuální prvky připomínající slevu. „Vytvářejí tak dojem, že nabízená cena je výhodná, i když ve skutečnosti nemusí znamenat úsporu,“ uvedl mluvčí inspekce František Kotrba.
V Česku už tři roky platí zákon, podle nějž musí prodejci u slevových akcí uvádět nejnižší cenu za posledních 30 dní a z ní počítat slevu. Inspektoři opakovaně zjišťují, že řetězce pravidlo nedodržují.
Jak prodejci někdy zákazníky matou, ilustruje případ z prodejny Kauflandu v Kyjově. Tam uváděli u aviváže Lenor slevu 21 procent z původních 159,90 koruny na 124,90 koruny. Inspektoři ale zjistili, že nejvyšší cena za posledních 30 dní byla v daném obchodě 99,90 koruny. Aviváž tam tedy ve skutečnosti zdražila, Kaufland pochybení přiznal.
Celkově za všechny prohřešky tento řetězec zaplatí 3,7 milionu korun. Penny Marketu inspektoři vyměřili 2,5 milionu, Albertu 1,2 milionu a Globusu 620 tisíc korun. Tresty v desítkách tisíc korun dostaly ještě Lidl a Tesco. Billa vyvázla bez sankce.
Ojedinělé chyby, hájí se prodejci
Pravomocné pokuty z prvního čtvrtletí se týkají kontrol především z loňska, kdy se proti nim řetězce mohly odvolat.
„Nekalé obchodní praktiky inspektoři zjistili v 368 případech, což je oproti roku předchozímu významné zvýšení,“ upozornil mluvčí inspekce Kotrba. Většinou se podle něj jednalo o porušení zákona o ochraně spotřebitele. „Při ukládání sankcí přihlížíme k závažnosti provinění i k tomu, zda je prodejci páchají opakovaně,“ vysvětlil.
Potrestané řetězce patří ke špičce místního potravinářského trhu. Tři čtvrtiny maloobchodního prodeje potravin v Česku ovládá šest největších hráčů, dominantní postavení mají německé firmy. Téměř třicetiprocentní podíl drží skupina Schwarz-Gruppe, do níž patří Lidl a Kaufland. Druhou největší skupinou je REWE, vlastník Billy a Penny Marketu, s patnáctiprocentním podílem.
Nejvyšší částkou pokutovaný Kaufland prohřešky vysvětluje velikostí své prodejní sítě. „Pokuty jsou souhrnem několika odlišných pochybení napříč našimi 148 prodejnami. V tak velkém objemu každodenně spravovaných dat může v ojedinělých případech dojít k provozně-administrativní chybě,“ řekla Novinkám mluvčí řetězce Renata Maierl.
Pokuty jsou nízké
V porovnání s výdělky obchodníků jsou pokuty nízké. Tržby Kauflandu v Česku za poslední účetní rok dosáhly téměř 80 miliard korun a čistý zisk 3,2 miliardy. Maximální výše jednotlivé pokuty činí podle zákona pět milionů korun, inspekce navíc k této horní hranici trestu zpravidla nesahá.
Penny Market se provinil tím, že na některých prodejnách sice uváděl nejnižší cenu za 30 dní, ale vedle ní ještě jinou, vyšší cenu „před slevou“, ze které nesprávně počítal procentuální slevu. Jde o trik používaný i jinými řetězci v dřívějších letech, přestože ho zakazují i rozhodnutí evropských soudů.
Nárůst celkové výše pokut oproti poslednímu čtvrtletí loňského roku je sice značný, na druhou stranu ale celková částka nedosahuje rekordní výše z počátku loňska. Tehdy se pokuty vyšplhaly až k 21 milionům korun.
Pravomocně uložené sankce obchodním řetězcům v 1. čtvrtletí 2026
řetězec
počet pokut
součet uložených pokut
Kaufland
3
3 700 000 Kč
Penny Market
1
2 500 000 Kč
Albert
1
1 200 000 Kč
Globus
3
620 000 Kč
Lidl
1
35 000 Kč
Tesco
1
10 000 Kč
Uložené pokuty celkem
10
8 065 000 Kč
Zdroj: ČOI
Letošních osm milionů příliš nepřeceňuje ani advokát a předseda Sdružení obrany spotřebitelů Ondřej Zelenka. „Spíše to potvrzuje, že se problematika falešných slev z trhu nevytratila, jen kolísá její zachycení při kontrolách,“ řekl Novinkám. Část řetězců se podle něj pohybuje v režimu pokus-omyl, po období větší opatrnosti se vrací k agresivnějším praktikám, zejména pokud riziko postihu vyhodnotí jako nízké.
Zelenka radí zákazníkům, aby nespoléhali na vizuální prvky, jako jsou barvy cenovek nebo výrazná hesla. „Klíčové je sledovat, zda je uvedena i předchozí cena a zda odpovídá realitě, tedy jestli jde o nejnižší cenu za posledních 30 dní. Pokud tato informace chybí, je na místě zvýšená obezřetnost,“ upozornil.
Odborník na marketing Robert Le Veneur vidí za celým problémem hlubší příčinu. „Na českém trhu vznikla toxická spirála psychologické závislosti na slevách. Obchodníci se dostali do pasti: pokud nenasadí cedulku ‚sleva‘, okamžitě přicházejí o tržby. To mnohé z nich nutí uchylovat se k cenovým iluzím a klamavým marketingovým praktikám,“ řekl Novinkám.
Po mobilních telefonech, tabletech či třeba digitálních fotoaparátech došlo i na notebooky. I ty už musí mít podle směrnice Evropské unie nově jen jeden typ nabíjecího konektoru, konkrétně USB-C. Unijní úředníci si od toho slibují nejen větší komfort pro spotřebitele, ale především snížení elektroodpadu. Smějí obchodníci prodávat ještě notebooky s různými nabíjecími konektory? Zmizí z balení nabíječky, jako se to stalo třeba u chytrých telefonů? Deník.cz připravil odpovědi na nejčastější otázky.
Od kdy novinka platí?
Nařízení platí od úterý 28. dubna 2026.
Jedná se o nové nařízení Evropské unie?
Sjednocování nabíječek není v Evropské unii novinkou. Evropský parlament přijal pravidla sjednocující typy nabíječek už v roce 2022, a to pro malá elektronická zařízení, jako jsou například mobilní telefony, tablety, ale také digitální fotoaparáty, sluchátka či přenosná navigační zařízení. Jednotný USB-C konektor musí mít zařízení od 28. prosince 2024. Mezi výčtem elektroniky byly i notebooky. Výrobci však dostali časovou výjimku 40 měsíců na přizpůsobení.
Proč ke sjednocování nabíječek dochází?
Hlavním cílem členských států Evropské unie je snížení elektroodpadu, kterého Evropa produkuje podle dat z roku 2020 nejvíce. Na každého Evropana připadá ročně v průměru 16,2 kilogramu e-odpadu, o desetinu méně pochází z Oceánie (16,1 kg), naproti tomu v Asii je to 5,6 kilogramu. „Nabíječka, kterou můžeme použít pro vícero zařízení, ušetří peníze a čas a také nám pomůže snížit množství elektronického odpadu,“ sdělil tehdejší ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (za STAN).
Jaký je nový standard pro notebooky?
Stejně jako u mobilních telefonů a další elektroniky se jedná o nabíjení přes USB-C.
V obchodě už tedy notebooky s jiným nabíjením nelze od úterý najít?
Prodejci mohou nadále nabízet notebooky s různými typy nabíjecích konektorů. „Změna se týká pouze nově uváděných produktů na trh, nikoli zařízení, která už jsou v prodeji. Výrobci se novému evropskému nařízení o jednotné nabíječce postupně přizpůsobují a zajišťují, aby nové produkty odpovídaly požadavkům,“ sdělila PR manažerka obchodu Alza.cz Eliška Čeřovská.
V čem je změna přínosná pro spotřebitele?
Jedná se především o komfort. V domácnosti se totiž zcela běžně nachází i více notebooků. Pokud má každý vlastní konektor pro nabíjení, a tudíž nejsou kompatibilní, dochází k hromadění kabelů. „Kromě toho změna snižuje kupujícímu náklady, když uživatel nebude odkázán na konkrétního výrobce a jeho příslušenství, ale bude moci využít jednu nabíječku pro více zařízení napříč značkami. Navíc originální příslušenství bývá dražší,“ upozornil předseda Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace Ondřej Zelenka.
Budou se notebooky prodávat bez nabíječek?
Bude to podobné jako u mobilních telefonů. Notebooky dodávané na evropský, a tudíž i český trh budou moci být prodávány bez nabíječek. Smyslem nařízení totiž není jen komfort pro uživatele, ale hlavně redukce elektroodpadu. „Velká část elektroodpadu v této oblasti vzniká právě kvůli zbytečné obměně nabíječek, které přestanou být využitelné s novým zařízením. Standardizace konektorů umožní delší životní cyklus příslušenství a jeho opakované využití, což je z hlediska cirkulární ekonomiky žádoucí. Je však třeba dodat, že skutečný dopad bude záviset i na chování výrobců a spotřebitelů, například na tom, zda výrobci skutečně omezí přibalování nabíječek ke každému zařízení a zda spotřebitelé budou ochotni využívat stávající příslušenství,“ myslí si Zelenka.
Dozví se zákazník, co vše si musí dokoupit?
Obchody musí u prodávaného výrobku zobrazovat speciální piktogram. Tuto povinnost nařizuje legislativa. „Piktogram zobrazujeme přímo na detailu produktu – konkrétně v levém horním rohu u hlavního obrázku. Jeden z piktogramů informuje o požadovaném výkonu napájecího adaptéru a podpoře technologie Power Delivery. Druhý pak jasně uvádí, zda je napájecí adaptér součástí balení, nebo je potřeba jej dokoupit zvlášť. Informaci o tom, zda zařízení podporuje nabíjení přes USB-C, zákazníci najdou také v technických parametrech produktu,“ přiblížila Čeřovská.
Je na obzoru další vlna sjednocování?
V minulém roce došlo ze strany Evropské komise ke schválení rozšiřujících pravidel iniciativy Common Charger. Po sjednocení nabíječek pro drobnou elektroniku a notebooky se dočkají změny i samotné nabíječky. Ty uvedené na trh v roce 2028 budou muset splňovat povinně několik požadavků. Kromě toho, že každá nabíječka bude muset mít alespoň jeden port USB-C, bude muset také zvládat výkon až 240 wattů. Aby se zákazník lépe orientoval v nabízených produktech, nabíjecí adaptéry budou muset nést označení EU Common Charger. To bude zaručovat kompatibilitu s notebookem a mobilním telefonem.
Sousedy si člověk nevybírá, a situace, ve které se s těmi svými neshodnete, může dlouhodobě negativně ovlivnit vaše sousedské vztahy. Mezi nejčastější důvody sousedské nespokojenosti, na které si lidé na sociálních sítích stěžují, patří třeba rušení klidu, stínění pozemku nebo spory o bazén. Zjišťovali jsme pro vás, na co si dát pozor a jak se sousedským konfliktům vyhnout.
Co může vadit?
Sousedské imise upravuje § 1013 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Tento zákon je základním pilířem sousedského práva a mimo jiné zakazuje vlastníkům nemovitostí obtěžovat sousedy nad míru přiměřenou místním poměrům:
hlukem
prachem
pachem
kouřem
světlem
stínem
vibracemi
Přílišný hluk bude pravděpodobně nejčastějším původcem sousedských sporů. Kromě hlasité hudby může vadit i zpěv, křik nebo také třeba častý zvuk sekačky či jiného přístroje. U imisí vždy záleží na míře přiměřené místním poměrům. To znamená, že například zvuk cirkulárky se dá v sobotu odpoledne na vesnici očekávat. Pokud by byl hluk trvalý nebo by soused dřevo řezal každou neděli ráno, bude toto chování pravděpodobně vyhodnoceno jako omezující.
Kouř není jediný zápach, který může sousedy zvedat ze židle. Pokud si například nevhodně umístíte septik nebo kompost, nadšení ze strany sousedů asi čekat nemůžete. Zkuste tedy vždy přemýšlet, zda by stejné chování vadilo vám, pokud byste se ocitli v kůži souseda.
Spory o bazény
Pokud si na zahradě soused postaví nafukovací bazén a má pocit, že vám nemůže nic vadit, je na omylu. Stále totiž platí, že by vás neměl omezovat, například hlukem. V případě, že se navíc třeba bazén protrhne a zatopí vám zahradu, můžete požadovat nápravu škod.
JUDr. Ondřej Zelenka, předseda Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s., pro Arecenze.cz uvedl:
„Zásadní roli hraje institut tzv. sousedských práv, konkrétně povinnost vlastníka zdržet se všeho, co by nad míru přiměřenou poměrům obtěžovalo sousedy nebo ohrožovalo výkon jejich práv. Pokud by tedy umístění nafukovacího bazénu těsně u hranice pozemku vedlo například k nadměrnému hluku, stékání vody na sousední pozemek, narušení soukromí nebo jinému obtěžování, může se soused oprávněně bránit.“
Ještě větším strašákem bývá stavba zapuštěného bazénu. Pro bazény o velikosti nad 40 m2 je třeba vyřídit stavební povolení a pokud by jej chtěl soused umístit blíž než 2 metry od hranice s vaším pozemkem, bude třeba také váš souhlas.
Přímé imise
Kromě tzv. nepřímých imisí, které jsou výsledkem lidské činnosti na vlastním pozemku, se zákon vztahuje i na imise přímé. Do těch patří přímé či dokonce úmyslné zásahy, jako je třeba vyústění okapu k sousedovi, házení sněhu přes plot nebo vnikání zvířat na sousedův pozemek.
Problémy způsobují také přesahující větve či kořeny stromů a keřů, či spadané listí a ovoce. Pokud větve přesahují na váš pozemek, máte právo souseda požádat o to, aby větve či kořeny odstranil. Nevyhoví-li vám, můžete (ve vhodném vegetačním období a vhodným způsobem) úpravu provést sami.
Jak spory řešit
Pro zachování dobrých sousedských vztahů je samozřejmě nejlepší, když si zkusíte se sousedem v klidu promluvit a dohodnout se na kompromisu či řešení, které bude vyhovovat oběma stranám. Pokud domluva nepomůže, lze přistoupit třeba k písemné výzvě.
„Pokud jde o řešení sousedských sporů, soudní cesta není jedinou možností, je krajním řešením. Praxe ukazuje, že soudní spory mezi sousedy bývají zdlouhavé, nákladné a často dále zhoršují vztahy. Proto je vždy vhodné upřednostnit smírné řešení, ať už přímou komunikací, prostřednictvím mediace, nebo za pomoci třetí strany. Typické sousedské spory nespadají vždy přímo do oblasti ochrany spotřebitele. Přesto se na nás lidé v praxi často obracejí a snažíme se jim pomoci alespoň nasměrováním na vhodné řešení, případně doporučením mediace či právního zastoupení.„ uvedl Zelenka.
Pro případ nutnosti je určitě vhodné dokumentovat průběh sporu. Pořizujte fotografie a videa, uložte si zprávy a průběh komunikace, případně zajistěte svědky. Důkazy vám mohou v případném soudním řízení rozhodně pomoci.
Tento článek vyšel ve spolupráci s arecenze.cz: https://www.arecenze.cz/clanky/za-nafukovaci-bazen-na-zahrade-na-me-poslal-pravniky-zeptali-jsme-se-odbornika-kdo-je-v-pravu/
