V předešlých článcích jsme často rozebírali problematiku smluv o zprostředkování dodávek energií (tzv. „aukce energií“). Seznámili jsme spotřebitele s různými úskalími tohoto typu smluv, a především jsme se snažili soustředit pozornost spotřebitelů i mimo ujednání o cenách na jiná, ne tak přetřásaná a možná i zdánlivě ne tak podstatná ustanovení. V následujícím článku jsme za předmět zájmu zvolili jednu ze skupin takových ustanovení. Představíme hlavní rozdíl mezi smlouvami uzavíranými na dobu určitou a na dobu neurčitou a různé způsoby ukončení trvání těchto smluv.

V případě, že spotřebitel uzavře smlouvu o zprostředkování energií distančním způsobem či mimo obchodní prostory a vzápětí zjistí, že je pro něj z nějakého důvodu nevýhodná, lze se ještě před podrobným zkoumáním doby jejího trvání a s tím souvisejících způsobů ukončení závazku chopit možnosti, kterou poskytuje § 1829 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v podobě odstoupení od smlouvy ve lhůtě čtrnácti dnů.

V případech, kdy smlouvu již nelze ukončit pomocí zmíněného institutu odstoupení od smlouvy podle § 1829 občanského zákoníku, je radno se pustit do zjišťování doby trvání smlouvy, která může být určitá nebo neurčitá. Toto rozlišení je důležité zejména tehdy, pokud se týká dalšího z častých způsobů ukončení smlouvy, a sice výpovědi. Spotřebitel může většinu smluv o zprostředkování dodávek energií uzavřených na dobu neurčitou zrušit s odkazem na § 1999 občanského zákoníku ke konci kalendářního čtvrtletí výpovědí podanou alespoň tři měsíce předem. Zde spatřujeme zásadní rozdíl mezi smlouvou uzavřenou na dobu určitou a smlouvou uzavřenou na dobu neurčitou, jelikož takováto možnost výpovědi pro smlouvy sjednané na dobu určitou zákonem stanovena není, a tak je dobrání se jejich konce před uplynutím doby trvání složitější a je třeba případně hledat jiné, specifičtější, cesty, které zákon předkládá.

Závěrem lze tedy připomenout, že kromě ustanovení o ceně by se spotřebitelé měli soustředit i na možnosti ukončení závazku, ať už ty zákonné, z nichž některé jsme výše vyzdvihli, nebo jiné, například sjednané stranami. V souvislosti s tím je potřeba mít na paměti, že zpravidla bude pro spotřebitele výhodnější sjednávat smlouvy na dobu neurčitou, jelikož v případě tohoto typu smluv existují ve většině případů dosažitelnější způsoby jejich zrušení.

Tomáš Zůbek
SOS – Asociace, z. s.