V předešlých článcích jsme často rozebírali problematiku smluv o zprostředkování dodávek energií (tzv. „aukce energií“). Seznámili jsme spotřebitele s různými úskalími tohoto typu smluv, a především jsme se snažili soustředit pozornost spotřebitelů i mimo ujednání o cenách na jiná, ne tak přetřásaná a možná i zdánlivě ne tak podstatná ustanovení. V následujícím článku jsme za předmět zájmu zvolili jednu ze skupin takových ustanovení. Představíme hlavní rozdíl mezi smlouvami uzavíranými na dobu určitou a na dobu neurčitou a různé způsoby ukončení trvání těchto smluv.

V případě, že spotřebitel uzavře smlouvu o zprostředkování energií distančním způsobem či mimo obchodní prostory a vzápětí zjistí, že je pro něj z nějakého důvodu nevýhodná, lze se ještě před podrobným zkoumáním doby jejího trvání a s tím souvisejících způsobů ukončení závazku chopit možnosti, kterou poskytuje § 1829 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v podobě odstoupení od smlouvy ve lhůtě čtrnácti dnů.

V případech, kdy smlouvu již nelze ukončit pomocí zmíněného institutu odstoupení od smlouvy podle § 1829 občanského zákoníku, je radno se pustit do zjišťování doby trvání smlouvy, která může být určitá nebo neurčitá. Toto rozlišení je důležité zejména tehdy, pokud se týká dalšího z častých způsobů ukončení smlouvy, a sice výpovědi. Spotřebitel může většinu smluv o zprostředkování dodávek energií uzavřených na dobu neurčitou zrušit s odkazem na § 1999 občanského zákoníku ke konci kalendářního čtvrtletí výpovědí podanou alespoň tři měsíce předem. Zde spatřujeme zásadní rozdíl mezi smlouvou uzavřenou na dobu určitou a smlouvou uzavřenou na dobu neurčitou, jelikož takováto možnost výpovědi pro smlouvy sjednané na dobu určitou zákonem stanovena není, a tak je dobrání se jejich konce před uplynutím doby trvání složitější a je třeba případně hledat jiné, specifičtější, cesty, které zákon předkládá.

Závěrem lze tedy připomenout, že kromě ustanovení o ceně by se spotřebitelé měli soustředit i na možnosti ukončení závazku, ať už ty zákonné, z nichž některé jsme výše vyzdvihli, nebo jiné, například sjednané stranami. V souvislosti s tím je potřeba mít na paměti, že zpravidla bude pro spotřebitele výhodnější sjednávat smlouvy na dobu neurčitou, jelikož v případě tohoto typu smluv existují ve většině případů dosažitelnější způsoby jejich zrušení.

Tomáš Zůbek
SOS – Asociace, z. s.

Jak je známo, smlouvu lze obecně zrušit zejména buď výpovědí, nebo odstoupením od smlouvy. Je velmi důležité pochopit rozdíl mezi těmito dvěma instituty, jelikož v případě, že spotřebitel zvolí špatný z nich, jeho jednání nemusí mít požadovaný účinek nebo dokonce může situaci spotřebitele zhoršit.

Odstoupení od smlouvy ruší závazek od počátku. S tím souvisí i povinnost obou stran vrátit již poskytnuté plnění. Výpověď na druhou stranu ruší závazek v momentě podání (nebo uběhnutí výpovědní doby). Tedy žádné plnění se nevrací, pouze se nepokračuje v jeho poskytování. Z praxe tedy například odstupovat od smlouvy na dodávku plynu po šesti letech trvání by nebylo fyzicky dost dobře možné, neboť jedna strana by musela „vrátit“ objem plynu dodaný za šest let a druhá hodnotu všech plateb za celé období. Zde například přichází v úvahu využít výpovědi. Oba instituty však můžeme užít pouze v případě, že nám to dovoluje zákon nebo ujednání smlouvy.

Vypovědět smlouvu o dodávkách energií lze zpravidla v případě, že jde o smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou. Další možnost výpovědi zavádí v § 11 odst. 3. zákon č. 131/2000 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Zde je uvedeno, že spotřebitel může smlouvu, uzavřenou distančním způsobem (zejména přes telefon) nebo mimo obvyklé prostory určené k podnikání, vypovědět do 15 dnů od zahájení dodávek energie. Jinými slovy, pokud mi má dodavatel dodávat plyn od 1. 1. 2022, mám právo smlouvu vypovědět až do 16. 1. 2022. Dále lze smlouvu vypovědět vždy, pokud to dovoluje smlouva. Zde je však na místě zvýšená opatrnost, jelikož předčasné ukončení závazku bývá často dodavatelem sankcionováno.

Odstoupení od smlouvy je již z povahy tohoto institutu možno užít velmi omezeně. Zákon spotřebiteli dovoluje tohoto práva využít v případě, že byla smlouva uzavřena distančním způsobem nebo mimo obvyklé prostory určené k podnikání. V takovém případě je možné od smlouvy ve smyslu § 1829 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, odstoupit do 14 dnů ode dne jejího uzavření. Dále, zvýší-li dodavatel cenu za dodávku elektřiny nebo plynu nebo změní-li jiné smluvní podmínky, je zákazník ve smyslu § 11 odst. 5 zákona č. 131/2000 Sb., energetický zákon, oprávněn bez uvedení důvodu odstoupit od smlouvy do 3 měsíců od data změny. Pokud však držitel licence oznámí spotřebiteli tuto změnu nejpozději třicátý den přede dnem jejich účinnosti a současně jej poučí o právu na odstoupení od smlouvy, má spotřebitel na odstoupení pouze deset dní. Dále lze samozřejmě od smlouvy odstoupit, umožní-li to smlouva.

Daniel Ondráček
odborný právní poradce SOS – Asociace, z. s.