Spotřebitelé se na nás často obracejí s dotazy ohledně rozúčtování plateb za teplo v bytových domech. Při vytápění hodně záleží na poloze bytu a na tom, zda jsou sousední byty přetápěné, nebo naopak studené. Velkou roli hraje i to, že se části spotřebitelů v poslední době podstatně změnily platby, což je způsobené novou právní úpravou. Tuto problematiku upravuje Vyhláška č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům (dále jen „Vyhláška“).

ROZÚČTOVÁNÍ TEPLA

Vyhláška stanovuje rozsah výše základní a spotřební složky u rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody. Dále pak stanovuje náležitosti, které musí splňovat vyúčtování těchto nákladů. Platba za teplo se skládá z tzv. základní a spotřební složky. Základní složku určuje poskytovatel služeb v rozmezí od 30 % do 50 % celkových nákladů. Spotřební složka se určuje podle hodnot, které naměřili měřidla. Odečty měřidel provádí poskytovatel služby minimálně jednou ročně, vždy však na konci zúčtovacího období. Tam, kde nejsou měřidla instalována, je spotřební složka rozdělena stejně jako složka základní. Výše základní a spotřební složky se pak vypočítá dle vzorců, které nalezneme v příloze Vyhlášky.

Z fyzikální podstaty tepla a jeho šíření vyplývá, že bude spravedlivější nastavit větší podíl základní složky v zateplených domech, kde dochází k menším tepelným ztrátám a více se projevují takové faktory jako proslunění a tepelná výměna se sousedními byty. V domech, kde dochází k větším tepelným únikům, bude naopak lepší určit větší podíl spotřební složky. Společenství vlastníků a bytová družstva by měla zohledňovat zejména byty, které jsou nad sklepními prostory nebo pod střechou. Tyto byty mají tepelné ztráty největší.

Je nutno dodat, že rozúčtování tepla nikdy nebude zcela spravedlivé a vždy bude bohužel docházet k situacím, kdy některé byty budou zvýhodněny a některé budou doplácet. I z tohoto důvodu je ve vyhlášce ustanovení, dle kterého rozdíl v nákladech na 1 m² započitatelné podlahové plochy nesmí překročit u konečných spotřebitelů s měřením či indikací v zúčtovací jednotce hodnotu 100 % oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období. Ostatně už při koupi bytu by se měl člověk zamyslet nad tím, jaké budou náklady na vytápění s ohledem na orientaci bytu na světové strany a na umístění bytu v domě.

ROZÚČTOVÁNÍ TEPLÉ VODY

Náklady na teplo spotřebované při přípravě teplé vody se účtují dle stejné Vyhlášky a také se dělí na základní a spotřební složku. Základní složka vždy činí 30 % a určuje se obdobně jako základní složka u tepla. Spotřební složka tvoří 70 % nákladů a rozpočítává se poměrně podle náměrů vodoměrů instalovaných u konečných spotřebitelů. V případě, že u konečných spotřebitelů nejsou vodoměry instalovány, postupuje se dle § 4 odst. 3 Vyhlášky, a to buď rozdělením spotřební složky podle průměrného počtu osob, které byt nebo nebytový prostor v zúčtovacím období využívaly, nebo v případě dohody všech konečných spotřebitelů podle poměrů velikostí podlahové plochy. Rozdíly ve vybavení jednotlivých zúčtovacích jednotkách, které mají vliv na spotřebu teplé vody, však musí určit odborné posouzení.

Pokud spotřebitel neumožní instalaci vodoměru, přes opakované prokazatelné upozornění neumožní jejich odpočet, nebo je ovlivní, pak je u tohoto spotřebitele spotřební složka určena ve výši trojnásobku průměrné hodnoty spotřební složky nákladů na 1 m²  podlahové plochy. Vzorec pro výpočet je v příloze 2 Vyhlášky.

VYÚČTOVÁNÍ NÁKLADŮ

Vyúčtování podává poskytovatel služeb, přičemž uvádí spotřebu tepla na ohřev vody v GJ a množství vody v m3, dále jednotkové ceny tepla na ohřev vody v Kč/GJ a vody v Kč/m3. Poskytoval rovněž uvede procentuální rozdělní základních a spotřebních složek nákladů na teplo a teplou vodu. V případě účtování podle počtu osob nebo podle podlahové plochy uvede poskytovatel i tyto údaje. Dále uvede skutečný náměr všech měřidel podle zákona o meteorologii a zúčtovací jednotku vyjádřenou v GJ na m2 z podlahové plochy. Je třeba uvést i koeficienty a součinitele použité pro přepočty podlahové plochy a přepočty odečtů měřidel.

ZÁVĚREM

Vyhláška má za cíl vyrovnat rozdíly mezi byty, kde se zákonitě musí topit více, a byty, kde stačí topit méně. Dále má přestat zvýhodňovat ty, co se tzv. nechávají vytápět od sousedů, díky vhodné poloze svého bytu. Na duhou stranu nemotivuje spotřebitele k tomu, aby při topení šetřili, což může vést ke zvýšení nákladů za topení téměř pro všechny byty v daném domě.

Petr Gloc,

Odborný právní poradce SOS – Asociace, z.s.