Jak bude vypadat ochrana hospodářské soutěže v době umělé inteligence, digitalizace a rostoucí regulace? A jaké změny čekají oblast veřejného zadávání? Právě těmto otázkám se věnovala konference k 35. výročí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, které jsme se 23. září 2026 zúčastnili v Praze.

Dne 23. září 2026 jsme se v Lichtenštejnském paláci v Praze zúčastnili konference pořádané při příležitosti 35 let Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Program nabídl nejen ohlédnutí za dosavadním fungováním ÚOHS, ale především diskusi o tom, jakým směrem se budou v dalších letech vyvíjet soutěžní politika a oblast veřejného zadávání.

Vedle vedení ÚOHS se konference zúčastnili zástupci justice, státní správy, samospráv, podnikatelské a akademické sféry i slovenského Úřadu pro veřejné obstarávání.

Jak má soutěžní politika reagovat na měnící se ekonomiku?

První část programu se věnovala budoucnosti soutěžní politiky a konkurenceschopnosti evropské ekonomiky.

Diskutovalo se především o tom, jak by mělo soutěžní právo reagovat na nové ekonomické a technologické změny, aniž by přitom ztratilo svůj základní účel – ochranu skutečně fungující hospodářské soutěže.

Mezi hlavní témata patřila například:

• konkurenceschopnost Evropy vůči USA a Číně,
• dopady regulace na investice a inovace,
• koncentrace některých trhů,
• oligopolní struktury,
• nebo takzvané „killer acquisitions“, tedy akvizice, jejichž výsledkem může být omezení budoucí konkurence.

Diskuse ukázala, že při hledání nových regulatorních nástrojů bude stále důležitější hledat rovnováhu mezi účinnou ochranou soutěže a zachováním prostředí, které umožňuje firmám investovat a inovovat.

Data a umělá inteligence mění i ochranu hospodářské soutěže

Významnou část programu tvořila také digitalizace, práce s daty a umělá inteligence.

ÚOHS do budoucna počítá s intenzivnějším využíváním rozsáhlých datových souborů a jejich ekonomickou analýzou. Umělá inteligence může pomáhat například při vyhledávání digitálních stop kartelových dohod nebo při odhalování nestandardního chování na trhu.

Současně se diskutovalo o nových rizicích spojených s takzvanými algoritmickými kartely. Jde o situace, kdy algoritmy používané jednotlivými soutěžiteli mohou v praxi přispět ke koordinaci jejich chování.

S rozvojem těchto technologií tak poroste nejen potřeba nových analytických a IT kapacit, ale také potřeba jasně nastavených pravidel odpovědnosti.

Jak daleko mají sahat pravomoci soutěžního úřadu?

Jedním z výrazných témat byla také otázka, jaké nástroje by měl mít soutěžní úřad k dispozici.

Vedle klasického postihu již uskutečněného protiprávního jednání se diskutovalo také o možnosti využívat preventivnější nástroje na trzích, které dlouhodobě nevykazují dostatečnou míru konkurence.

Současně ale silně zazníval požadavek, aby případné nové zásahy byly založeny na kvalitní ekonomické analýze, byly transparentní a soudně přezkoumatelné.

Diskutující také upozorňovali na riziko, aby se z ÚOHS nestal univerzální „superregulátor“ s příliš širokými pravomocemi.

Deset let zákona o zadávání veřejných zakázek

Druhý velký blok konference se věnoval veřejnému zadávání a současně hodnotil deset let fungování zákona o zadávání veřejných zakázek.

Napříč diskutujícími zaznívalo poměrně pozitivní hodnocení stability současného právního prostředí.

Pozitivně byla vnímána také postupná změna role ÚOHS – od orgánu vnímaného především jako represivní instituce směrem k úřadu, který se snaží se zadavateli více komunikovat, poskytovat metodickou podporu a předcházet problémům.

Administrativní zátěž zůstává problémem

Vedle pozitivního hodnocení ale zazněla také řada praktických problémů.

Jedním z nich je především administrativní zátěž menších obcí a zadavatelů, kteří musí splňovat stále větší množství regulatorních požadavků, aniž by vždy měli dostatečné personální nebo odborné kapacity.

Diskutovalo se také o tom, zda mají veřejné zakázky sloužit primárně k efektivnímu nákupu, nebo zda jejich prostřednictvím máme současně prosazovat environmentální, sociální či jiné veřejné politiky.

Příliš mnoho povinných kritérií totiž může vést k tomu, že zadavatelé budou požadavky spíše formálně plnit, než aby přinášely skutečný přínos.

Cena versus kvalita

Tradičním tématem veřejných zakázek zůstává také otázka ceny a kvality.

Přestože právní prostředí umožňuje hodnotit nabídky podle kvalitativních kritérií, v praxi stále existuje značný společenský a mediální tlak na to, aby zadavatelé vybírali především podle nejnižší ceny.

Vedle toho se diskutovalo o další profesionalizaci zadavatelů, digitalizaci a elektronizaci zadávacích procesů i o potřebě zachovat dostatečně flexibilní právní prostředí.

Co přinese budoucí evropská legislativa?

Silným tématem byla také budoucnost evropské legislativy v oblasti veřejného zadávání.

V diskusi zaznívaly obavy, aby se současný systém evropských směrnic neposunul směrem k příliš detailnímu a centralizovanému evropskému nařízení.

Takový přístup by mohl jednotlivým státům ponechat méně prostoru reagovat na vlastní podmínky a současně dále zvýšit administrativní náročnost zadávání veřejných zakázek.

Nejen oslava výročí, ale pohled do budoucnosti

Konference k 35 letům ÚOHS nebyla pouze slavnostním připomenutím historie úřadu.

Velká část programu se zaměřila na otázky, které budou v dalších letech stále významnější – konkurenceschopnost evropské ekonomiky, rozvoj umělé inteligence, digitalizaci trhů, efektivitu regulace i budoucnost veřejného zadávání.

Společným tématem napříč jednotlivými diskusemi byla především otázka, jak nastavit pravidla tak, aby dokázala chránit férové a konkurenční prostředí, ale současně nevytvářela zbytečné bariéry a administrativní zátěž.

Článek vznikl na základě podkladů od JUDr. Ondřeje Zelenky, MBA