Nájem bytu je právní vztah, kdy pronajímatel je povinen přenechat byt nebo dům nájemci k užívání a nájemce je povinen platit za to pronajímateli nájemné. Nájemné je tedy základní charakteristikou nájmu, a určení jeho výše je proto důležitou součástí nájemní smlouvy.

Občanský zákoník v § 2246 primárně počítá s tím, že si strany výši nájemného ve smlouvě přímo sjednají. V případě, že se tak nestane, náleží pronajímateli nájemné v takové výši, jaká je v den uzavření smlouvy obvyklá v daném místě pro nájem obdobného bytu za obdobných smluvních podmínek.

To, že výše nájemného není ve smlouvě výslovně stanovena, tedy neznamená neplatnost smlouvy, ale v praxi lze sjednání přesné výše nájemného ve smlouvě důrazně doporučit, protože se tím vyhnete problémům ohledně určování obvyklého nájemného. Jestliže by se v takovém případě pronajímatel s nájemcem neshodli na tom, jaké je v danou dobu na daném místě obvyklé nájemné, skončil by spor pravděpodobně v soudním řízení, v rámci něhož by obvyklé nájemné určil soudní znalec. Toto řešení by bylo zdlouhavé a finančně náročné pro obě strany, z hlediska jistoty jak pronajímatele, tak nájemce je jednoznačně výhodnější výši nájemného stanovit přímo ve smlouvě.

Občanský zákoník stanoví, že nájemné se sjednává pevnou částkou. Ve smlouvě je také vhodné stanovit splatnost nájemného (do kdy je potřeba nájemné platit) a nejlépe také uvést číslo účtu pro placení nájemného nebo uvést jiný způsob placení. Pokud se nájemce a pronajímatel nedohodnou jinak, sjednává se nájemné za jeden měsíc.

Není-li datum splatnosti ve smlouvě uvedeno, platí se nájemné předem a to do pátého dne měsíce. Spolu s nájemným nájemce platí také zálohy na služby, které zajišťuje pronajímatel. Mimo nájemného a záloh na služby nemůže pronajímatel po nájemci požadovat žádné jiné platby.