S účinností tzv. spotřebitelské novely¹, tzn. od 6. 1. 2023, došlo ke změně textace ustanovení občanského zákoníku upravující možnost spotřebitele odstoupit od kupní smlouvy v případě, kdy je předmětné zboží opakovaně stiženo vadou. Tento článek si klade za cíl upozornit čtenáře na změny, které novelizace v případě tohoto institutu přinesla a zamýšlí se nad jejich možným, nikoliv však jednoznačným, řešením.

Dosavadní právní úprava 

Před novelou byla daná problematika upravena v § 2169 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v tehdejším znění („Právo na dodání nové věci, nebo výměnu součásti má kupující i v případě odstranitelné vady, pokud nemůže věc řádně užívat pro opakovaný výskyt vady po opravě nebo pro větší počet vad. V takovém případě má kupující i právo od smlouvy odstoupit.“). Stejně byla daná problematika upravena v § 622 odst. 2 starého občanského zákoníku². Z textace „opakovaný výskyt vady po opravě“ se dovodilo, že k nabytí práva na odstoupení od smlouvy z tohoto právního důvodu spotřebitel potřebuje, aby se stejná vada na věci vyskytla nejméně třikrát, resp. alespoň dvakrát po opravě. K tomuto viz Nejvyšší soud: „Soudní praxe i odborná literatura jsou zajedno v tom, že o opětovné vyskytnutí vady po opravě jde zpravidla tehdy, jestliže se stejná vada, která byla v záruční době již nejméně dvakrát odstraňována, znovu vyskytne [srovnej zhodnocení Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. prosince 1982, sp. zn. Cpj 40/1982, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sbírka“) pod R 22/1983.“³ 

Nová právní úprava 

Nově je právo spotřebitele odstoupit od smlouvy z důvodu opakovaného projevení vady⁴ zakotveno v § 2171 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku („Kupující může požadovat přiměřenou slevu nebo odstoupit od smlouvy, pokud (…) se vada projeví opakovaně.“). Z čistě jazykového výkladu lze dojít k závěru, že nová právní úprava spotřebiteli umožňuje od smlouvy odstoupit již projeví-li se na zboží vada dvakrát, resp. jednou po opravě. Nicméně pro ověření tohoto závěru je třeba vzít v potaz směrnici Evropské unie, ze které nová úprava v našem občanském zákoníku vychází a jehož výklad musí být v souladu právě s touto směrnicí. 

Možné řešení 

Nová právní úprava transponuje čl. 13 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/771 ze dne 20. května 2019 („Spotřebitel má nárok buď na poměrné snížení ceny v souladu s článkem 15, nebo na ukončení kupní smlouvy v souladu s článkem 16 pokud nastal některý z těchto případů: (…) navzdory snaze prodávajícího uvést zboží do souladu dojde k nesouladu…“. V důvodové části směrnice pak k tomuto stojí: „Pokud prodávající učinil kroky k tomu, aby zboží uvedl do souladu, avšak následně se projeví nesoulad, mělo by být objektivně zjištěno, zda by měl spotřebitel akceptovat další pokusy prodávajícího o uvedení zboží do souladu s ohledem na všechny okolnosti daného případu, jako je druh a hodnota zboží a povaha a závažnost nesouladu. Umožnit prodávajícímu další pokus o nápravu nesouladu může být odůvodněné zejména u drahého nebo složitého zboží. Rovněž by se mělo zohlednit, zda lze od spotřebitele očekávat, že bude i nadále mít důvěru ve schopnost prodávajícího uvést zboží do souladu, například v důsledku skutečnosti, že se tentýž problém projeví dvakrát. Podobně může být v některých situacích nesoulad tak závažné povahy, že spotřebitel nemůže mít nadále důvěru ve schopnost prodávajícího uvést zboží do souladu. Příkladem toho by mohla být situace, kdy má nesoulad podstatný vliv na schopnost spotřebitele používat zboží obvyklým způsobem a nelze od něj očekávat důvěru v to, že oprava nebo výměna provedená prodávajícím problém vyřeší.“  

Směrnice tedy pevně nestanovuje kolikrát se vada vždy musí projevit, aby spotřebitel nabyl právo od smlouvy odstoupit, naopak dává prostor k zohlednění kontextu daného zboží a jeho vady. Opakované projevení vady v § 2171 občanského zákoníku tedy neznamená, že v každém případě spotřebitel může od smlouvy odstoupit již po projevení vady podruhé, nicméně neznamená to ani, že by se mělo ve všech případech zůstat u praxí zažitého pravidla tří vad. Osobně bych se přikláněl k prizmatu, kdy se vychází z toho, že spotřebitel má obecně možnost odstoupit od smlouvy již po druhém projevení vady (tedy při druhé reklamaci), jak ostatně plyne z textace zákona, nicméně je vždy třeba se zaobírat též tím, zda není v daném případě spravedlivé poskytnout prodávajícímu další pokusy k odstranění vady. V potaz se má brát druh a hodnota zboží a povaha a závažnost vady, dále pak objektivní možnost důvěry spotřebitele k schopnostem prodávajícího vadu odstranit. 

Směrnice však dovozuje, že u zboží s vyšší cenou (dle mého např. dražší elektronika, šperky, automobil), případně u zboží, jehož oprava může býti složitější, by zpravidla měl být prodávajícímu dán další prostor k odstranění nesouladu, tedy k odstranění vady. V těchto případech bude pravděpodobně nutné setrvat na pravidle tří vad, kdy až po projevení vady potřetí může spotřebitel od smlouvy odstoupit. 

Pro úplnost nutno podotknout, že dle § 2171 odst. 3 občanského zákoníku kupující nemůže odstoupit od smlouvy, i když by byly naplněny výše uvedené podmínky opakované vady, je-li vada věci nevýznamná. Avšak má se za to, že vada není nevýznamná, tedy důkazní břemeno o nevýznamnosti vady nese vždy prodávající, nikoliv spotřebitel 

Závěr 

Tento článek si nekladl za cíl čtenáři vyčerpávajícím způsobem vysvětlit, kdy právo odstoupit od smlouvy může uplatnit již po projevení druhé vady a kdy až po projevení vady třetí, ale pouze toliko upozornění čtenáře na tuto možnou změnu v řešení práva z vady a poskytnutí možného klíče k řešení jeho konkrétního problému. Dle mého názoru ani není v možnostech autora takovou vyčerpávající odpověď čtenáři poskytnou, stěžejní totiž bude, jak se k celé věci postaví doktrína, a především soudní praxe. 

Roman Šubrt 

Odborný právní poradce 

Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s. 

————————————————————————

¹⁾Zákon č. 374/2022 Sb. 

²⁾Zákon č. 40/1964 Sb. 

³⁾Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 33 Cdo 1323/2013. 

⁴⁾Problematice rozdílu mezi slovy „vyskytne“ a „projeví“ ve smyslu zákonné záruky se budeme věnovat v jiném článku. 

Zájem o koupi ojetých automobilů se v poslední době – i vlivem vysoké inflace – razantně zvýšil. Nákup auta z bazaru s sebou však přináší i řadu rizik. Právě o nich si něco povíme v následujícím článku.

Česká obchodní inspekce zjistila při průběžných kontrolách v roce 2018 u více než poloviny autobazarů porušení právních předpisů při nabízení a prodeji ojetin. Před koupí vozidla z autobazaru je tak žádoucí ověřit si serióznost prodejce např. přečtením si o něm pojednávajících recenzí. Autobazar nemusí být nutně prodejcem, nýbrž zprostředkovatelem, na což je třeba dát si z důvodu následné slabší právní ochrany pozor.

Prodejce je povinen spotřebitele v souladu se zákonem o ochraně spotřebitele pravdivě informovat o vlastnostech ojetiny, počtu najetých kilometrů, předchozích majitelích i o tom, zdali bylo vozidlo bouráno. Předávací protokol, v němž bývají tyto údaje uvedeny, je nutno před podpisem řádně prostudovat, jelikož prodejce za vady v něm uvedené neodpovídá. Zanedbat by spotřebitel neměl ani pečlivé pročtení obsahu kupní smlouvy a obchodních podmínek prodejce.

Při samotném výběru ojetiny je vhodné pečlivě zkontrolovat její stav, který by měl odpovídat prodejcem uváděnému stáří i počtu najetých kilometrů. Uvádí-li tedy prodejce např. to, že stáří automobilu je jeden rok a počet najetých kilometrů deset tisíc, bývají prosezené sedačky či ošoupaný volant znakem nedůvěryhodnosti těchto údajů. Neodpovídá-li údaj o počtu najetých kilometrů skutečnosti, lze tuto vadu reklamovat. Na webové stránce www.kontrolatachometru.cz si lze ověřit stav tachometru u automobilů, které v minulosti prošly STK.

Rozhodně doporučitelné je zkontrolovat si před koupí ojetiny totožnost VIN kódu uvedeného v technickém průkazu s VIN kódem na karoserii a jiných částech vozu. Technický průkaz by pak měl být originální, jelikož u duplikátu není zjistitelná historie vlastníka vozu a často se v něm zamlčuje původ vozidla. Pro posouzení technického stavu vozidla nebývá na škodu zaplatit si odborníka. Ten by měl zkonstatovat shodu jím zjištěného stavu auta se stavem vozidla deklarovaným prodejcem. Zkušební jízda by měla být při koupi ojetiny samozřejmostí.

Záruční doba může být u ojetého vozidla zkrácena dohodou smluvních stran až na 12 měsíců. V případě vady zjištěné na ojetém vozidle, kvůli které spotřebitel nedostal od prodejce slevu a která neodpovídá míře používání či opotřebení vozidla, může spotřebitel v záruční době požadovat opravu auta či slevu z jeho kupní ceny. Náklady odtahu vozidla v případě takovéto vady hradí prodejce.

Prodejce je povinen reklamaci přijmout, a vyřídit ji nejpozději do 30 dnů. V případě zamítnuté reklamace se lze obrátit na soudního znalce s žádostí o vyhotovení znaleckého posudku, který by měl spotřebiteli pomoci spor o oprávněnost reklamace vyhrát. Věc lze taktéž konzultovat s Českou obchodní inspekcí v rámci mimosoudního řešení spotřebitelského sporu. Neustoupí-li přesto prodejce, může se spotřebitel obrátit na soud.

Odstoupit od smlouvy lze v případě opakovaného výskytu vady na vozidle či v případě nedodržení lhůty 30 dnů k vyřízení reklamace. Od smlouvy uzavřené distančně může spotřebitel odstoupit ve lhůtě 14 dnů od převzetí vozidla.

Vždy je potřeba zvážit, zda se koupě ojetého vozidla spotřebiteli vyplatí. Kupní cena totiž velice pravděpodobně nebude poslední peněžitou částkou investovanou do ojetiny.

Vojtěch Ertl

Odborný právní poradce

Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z. s.