Menu

Jaká porušení občanského zákoníku jsou nově přestupkem?

V souvislosti s relativně nedávným přijetím zákona č. 374/2022 Sb., který reagoval na požadavky nové unijní úpravy a s účinností od 6. ledna 2023 významným způsobem novelizoval spotřebitelskou právní úpravu v občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb., dále jen „OZ“) a v zákoně o ochraně spotřebitele (zákon č. 634/1992 Sb., dále jen „ZOS“), přichází také zásadní změny na úseku úpravy přestupků, kterých se může prodejce dopustit. Smyslem tohoto článku je informovat čtenáře, jaká porušení ustanovení občanského zákoníku chránící spotřebitele jsou nově také přestupkem dle zákona o ochraně spotřebitele, za než může být prodejce pokutován ze strany dozorových orgánů. 

Širokou škálu nově vymezených přestupků nalezneme v § 24 odst. 17 ZOS, kde jeho jednotlivá ustanovení odkazují přímo na konkrétní ustanovení OZ. Jedná se tak o novinku doposud nevídanou, protože ZOS jakožto převážně veřejnoprávní předpis označuje za přestupky porušení konkrétních soukromoprávních povinností prodejce vůči spotřebiteli. Nutné je to však zejména z důvodu efektivnější ochrany práv spotřebitelů a pro silnější motivaci prodejců své povinnosti vůči spotřebitelům dodržovat, k čemuž v minulosti často nedocházelo. 

Za nejvýznamnější přestupky lze uvést porušení tzv. informační povinnosti prodejce v rámci uzavírání spotřebitelských smluv dle § 1811 OZ (např. nesdělení údajů o totožnosti o prodejce, ceně zboží či služby, informací ohledně práv z vadného plnění nebo o době trvání závazku) a informační povinnosti při uzavírání smluv distančním způsobem či mimo obchodní prostory dle § 1820 OZ (např. způsob platby, způsob a čas dodání zboží/služby, informace o ne/možnosti odstoupení od smlouvy a o případných nákladech spojených s vrácením zboží nebo poučení o možnosti mimosoudního řešení sporů).   

Dále je přestupkem kupříkladu požadování další platby, než kterou je spotřebitel povinen uhradit na základě hlavního závazku, bez výslovného souhlasu spotřebitele či dovozování tohoto souhlasu z předem nastavených možností s nutností aktivního odmítnutí nebo nevydání potvrzení o uzavřené distanční smlouvě v textové podobě dle § 1824a OZ. Důležitou povinností prodejce, jejíž porušení je také přestupkem, je při uzavírání smlouvy elektronicky (typicky na internetu) dostatečně jasným způsobem označit tlačítko, kterým se spotřebitel při uzavírání smlouvy zavazuje k zaplacení (např. „potvrzuji objednávku a zavazuji se k platbě“). Závěrem, ačkoliv v tomto článku není podáván vyčerpávající výčet přestupků, zmíníme také povinnost prodejce při uzavření distanční smlouvy potvrdit přijetí objednávky a poskytnout znění všeobecných obchodních podmínek, vydat vyhotovení smlouvy či potvrzení o uzavření smlouvy v listinné podobě (není-li výslovný souhlas spotřebitele s jinou textovou formou) při uzavření smlouvy mimo obchodní prostory nebo neodevzdání předmětu koupě v ujednaném čase (či podpůrně nejpozději do třiceti dnů po uzavření smlouvy dle § 2159 odst. 1 OZ). 

Přestupkem je také dle § 7 ZOS porušení zákazu užití tzv. zneužívajících ujednání podle § 1814 odst. 1 OZ (ty jsou zneužívající za všech okolností, jde o tzv. black list, jedná se např. o uložení nepřiměřeně vysoké sankce spotřebiteli za porušení povinnosti) v případech, kdy tato ustanovení byla sepsána prodávajícím předem a spotřebitel nemohl jeho obsah jakkoliv ovlivnit (pro tento závěr je také stanovena vyvratitelná domněnka). Přestupkem tedy není užití jakéhokoliv ujednání, které OZ označuje za zneužívající (srov. § 1813 a 1814 OZ).  

Za přestupek spočívající v porušení výslovně uvedených ustanovení OZ a v užití výše uvedených zneužívajících ujednání lze uložit pokutu až do výše pěti milionů korun. Pakliže půjde o přestupek udělený v rámci koordinovaného postupu při aplikaci čl. 21 nařízení EU 2017/2394 spočívající v rozsáhlém protiprávním jednání (týkající se aspoň 3 členských států) nebo v rozsáhlém protiprávní jednání s unijním rozměrem (dotýkající se nejméně dvou třetin států EU společně zároveň tvořících aspoň dvě třetiny obyvatel EU), lze uložit pokutu až do výše 4 % celkového obratu prodávajícího (není-li informace o obratu dostupná, tak do 50 milionů korun.  

Přestupky v ČR projednávají a pokuty ukládají dozorové orgány, kterými jsou (podle úseku činnosti) Česká obchodní inspekce se živnostenskými úřady, Energetický regulační úřad, Český telekomunikační úřad, Státní zemědělská a potravinářská inspekce a Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva. Jedná se o orgány státní správy, kterým může každý, kdo spatřuje v jednání podnikatele naplnění přestupku, podat podnět k prošetření. 

V případě dotazů se může každý spotřebitel obrátit na naši bezplatnou spotřebitelskou poradnu. Seznam poboček, provozní dobu a kontakty nalezete na webové stránce naší organizace. 

Za Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z. s. 

Jan Solanský 

Odborný právní poradce