Tento článek se věnuje změnám v oblasti závazkových právních vztahů v obecné rovině, které nastanou po účinnosti nového občanského zákoníku.

 „Ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit“ tato definice je obsažena v § 1721 nového občanského zákoníku (dále jen NOZ) a  je ve své podstatě stejná jako ve starém občanském zákoníku. Způsob vzniku závazků také nebyl měněn a tedy i nadále závazky vznikají obecně ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.

 Nejčastějším způsobem vzniku závazků je smlouva. Z návrhu na uzavření smlouvy musí být jasně patrné, že osoba činící návrh má v úmyslu uzavřít konkrétní smlouvu s určitou osobou. Nelze tedy činit neadresné návrhy na uzavření smlouvy – pokud je návrh neadresný, nejedná se o návrh na uzavření smlouvy.

Toto tak docela neplatí, pokud jedna za stran smlouvy jedná v rámci své podnikatelské činnosti – v tomto případě je nabídkou i reklama, katalog nebo vystavení zboží v obchodě. Avšak rozesílání letáků je neadresné, protože směřuje k neurčitému počtu osob a není tedy nabídkou, ale pouze výzvou k podání nabídky. To znamená, že pokud například reagujeme na leták na výrobu oken, který nám dorazil do schránky, je tato reakce nabídkou a musí být podnikatelem přijata, jinak smlouva nevznikne. Pokud takováto nabídka přijata nebude, smlouva nevznikne. V případě, že jedna ze stran reaguje na nabídku s dodatky, výhradami nebo podmínkami, jedná se o odmítnutí nabídky a zároveň novou nabídku. Pokud se však obsahově shodují, jen jsou vyjádřeny jinými slovy – nabídka byla přijata.

Pozor: odpověď, která obsahuje dodatek nebo změnu, která podstatně nemění podmínky nabídky, je také přijetím. Navrhovatel nabídky může toto pozměněné přijetí odmítnout.

Obsah závazků

§ 1789 NOZ: Ze závazku je dlužník povinen něco dát, něco konat, něčeho se zdržet nebo něco strpět a věřitel je oprávněn to od něho požadovat. Zde opět v obecné rovině není změna a obsah závazků je stejný jako ve staré právní úpravě.

Novinky však můžeme nalézt v některých nových institutech chránící slabší stranu (spotřebitele). Jeden z nich je uveden § 1793, který zavádí možnost zrušení smlouvy a navrácení v původní stav, pokud jsou vzájemná plnění v hrubém nepoměru – tohoto zrušení se může dovolat spotřebitel, ALE nemůže se jej dovolat podnikatel jednající v rámci své podnikatelské činnosti.

Nově je také v občanském zákoníku upravena i lichva. Dosud byla jediná úprava lichvy v trestním zákoníku. NOZ zavádí za lichvu sankci neplatnosti smlouvy – § 1796 nového občanského zákoníku: Neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Hrubý nepoměr k neplatnosti smlouvy nestačí, ale je nutno i přímé zneužití nepříznivé životní situace, tísně nebo nezkušenosti k tomu, aby jednání mohlo být považováno za lichvu.