Stanovení ceny při uzavření smlouvy o dílo

V běžném životě se jako spotřebitelé velmi často setkáváme s tím, že uzavíráme smlouvu o dílo, aniž bychom si to uvědomovali. Jedná se o situace, kdy si necháme opravit auto, dáme oblečení do čistírny, pozveme si domů řemeslníka, či si necháme zhotovit zboží tzv. na míru. Se smlouvou o dílo jsou však spojena různá úskalí a jedním z nich je stanovení ceny. Právě na tuto problematiku se dále zaměřuje tento článek, a pokud chcete znát svá práva a nechcete se dostat do situace, kdy budete muset řemeslníkovi platit více, než s čím jste původně počítali, rozhodně stojí za to si jej přečíst.

Smlouvu o dílo uzavírá objednatel, který může být i velmi často v postavení spotřebitele, se zhotovitelem, jehož povinností je právě zhotovit nějakou věc, opravit či upravit ji, přičemž toto souhrnně nazýváme dílem. Jakmile je dílo dokončeno a předáno objednateli, vzniká zhotoviteli právo na zaplacení ceny. Cena by měla být stanovena již při uzavření smlouvy, nicméně to je možné provést třemi způsoby. Cena může být určena odhadem, dále pak pevnou částkou či odkazem na rozpočet a třetí možností je dohodou o způsobu určení ceny.[1]

Pokud je cena určena pouze odhadem, zákon výslovně v ust. § 2612 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), v účinném znění, předpokládá, že tato cena není dána jako maximální a je tedy možné její překročení. V tomto režimu je však třeba vždy posoudit, zda se jedná o podstatné navýšení ceny či nepodstatné. Pokud zhotovitel navýší cenu nepodstatně, pak zákon předpokládá souhlas objednatele a zhotovitel mu toto vůbec nemusí oznámit. Jestliže se však bude jednat o podstatné překročení ceny stanovené odhadem, pak musí tuto skutečnost zhotovitel objednateli oznámit bez zbytečného odkladu s odůvodněným určením nové ceny. Pokud tak neučiní, nemá právo na zaplacení rozdílu v ceně. Pokud objednatel s tímto navýšením nesouhlasí, může od smlouvy odstoupit, ale jestliže tak neučiní bez zbytečného odkladu, tedy co nejdříve to bude možné, po doručení oznámení o vyšší ceně, platí, že se zvýšením ceny souhlasí. Z ustálené rozhodovací soudní praxe vyplývá, že za podstatné překročení ceny lze považovat zpravidla překročení ceny určené odhadem alespoň o 10 – 20 %. Nejvyšší soud k tomuto také již dříve stanovil, že „vedle poměru převýšení k ceně určené odhadem ovlivňují případně úvahu o tom, zda jde o podstatné překročení ceny určené odhadem či nikoli, některé další skutečnosti, jako např. povaha poskytované služby (a z ní vyplývající stupeň obtížnosti odhadu ceny při uzavření smlouvy, větší pravděpodobnost značnějšího překročení odhadem určené ceny, jež je účastníkům při uzavírání smlouvy zřejmá či naopak apod.).“[2] Byť se jedná o starší rozhodnutí, jeho závěry jsou stále aplikovatelné. Vždy je tedy třeba posoudit poměr překročení ceny v závislosti na povaze poskytnuté služby. Zhotovitel by měl být tedy při provádění díla obezřetný a v případě potřeby většího navýšení ceny by měl toto oznámit, v opačném případě by si objednatel měl být vědom toho, že rozdíl v ceně nemusí platit.

Zajímavé je, že pokud by došlo k omezení rozsahu díla, tzn. že se strany domluví, že bude provedeno méně prací, než bylo zamýšleno, a zároveň si nesjednají, jaké důsledky toto bude mít pro výši ceny, objednatel pak nemusí platit celou výši původně ujednané ceny, ale cenu nižší. Konkrétně se cena posoudí podle rozdílu v rozsahu nutné činnosti a v účelných nákladech spojených se změněným prováděním díla.

Pokud se budeme zabývat druhým režimem, kdy je cena určena pevnou částkou či odkazem na rozpočet, kterým se v tomto případě myslí rozpočet úplný a závazný, z právního hlediska je situace mnohem jednodušší. Dle § 2620 občanského zákoníku obecně platí, že není možné žádat změnu ceny proto, že si dílo vyžádalo jiné úsilí nebo jiné náklady, než bylo předpokládáno. Výslovně pak zákon stanovuje v ust. § 2621, že i v případě, kdy bude třeba provést tzv. více práce, tedy že k dokončení díla bude třeba provést více prací a tím pádem si dílo vyžádá zvýšené náklady, není zhotovitel oprávněn požadovat zvýšení ceny. Ke zvýšení ceny by v tomto případě mohlo dojít pouze, pokud se na tom obě strany výslovně domluví, příp. by jedna strana musela podat návrh k soudu, který by následně cenu změnil dle spravedlivého uvážení.

Strany však mohou cenu určit také rozpočtem, o kterém výslovně stanoví, že se jedná o rozpočet nezávazný, příp. že se nezaručuje jeho úplnost. V takovém případě pak hovoříme o rozpočtu s výhradou. V takové situaci obecně může zhotovitel požadovat navýšení ceny, pokud je k dokončení díla potřeba provést více činností či se zvýší cena nákladů na provedení díla dle § 2622 občanského zákoníku. I zde platí, stejně jako u prvního režimu určení ceny, že zhotovitel musí potřebné navýšení ceny oznámit objednateli. Pokud tak neučiní bez zbytečného odkladu, zaniká oprávnění zhotovitele uplatnit právo na zvýšení ceny. Dle komentáře k danému ustanovení, „toto chrání objednatele před snahou zhotovitele vynutit si pokračování prací tím, že objednateli sdělí nezbytnost zvýšení ceny až v době, kdy již jsou vynaložené náklady tak vysoké, že je pro objednatele odstoupení od smlouvy nevýhodné.“[3] Dle zmíněného ustanovení totiž může objednatel od smlouvy odstoupit, požaduje-li zhotovitel zvýšení o více než 10 % ceny podle rozpočtu, avšak při odstoupení od smlouvy musí objednatel uhradit část ceny za již provedené práce, ze kterých měl prospěch.

Třetí možností stanovení ceny je uzavření dohody o způsobu určení ceny, které mohou být různé, avšak vždy je potřeba, aby z této dohody bylo jednoznačné, jakou konkrétní částku bude objednatel následně povinen zaplatit. Různé způsoby by měly odpovídat povaze díla, je tedy možné např. dohodnout, že práce budou oceněny hodinovou sazbou či další způsoby dle vůle stran, jelikož v soukromém právu lze téměř vše modifikovat dohodou.[4]

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že je vždy třeba dát pozor na to, jak je cena stanovena při uzavření smlouvy. Často se potom stává, že podnikatelé původně smluvenou cenu nepřiměřeně navyšují, avšak po přečtení tohoto článku, bude jistě každý spotřebitel vědět, v jakých mezích má na toto podnikatel právo a kdy již je jeho jednání neoprávněné a je na místě se bránit.

Hana Ševčíková

odborná právní poradkyně SOS – Asociace, z. s.

[1] ŠTENGLOVÁ,I. Smlouva o dílo. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 53, ISBN 978-80-7400-717-0.

[2] Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 31. 1. 1969, sp. zn. 5 Cz 12/68, [R 3/1970 civ.]. In: Beck-online [online právní informační systém]. Praha: C. H. Beck [vid. 28. 9. 2020].

[3] VÍTOVÁ, B. Komentář k § 2622. In: HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 2072 s.ISBN 978-80-7400-287-8.

[4] ŠTENGLOVÁ,I., op. cit., s. 58.