Spotřebitelé se na nás v tuto dobu, kdy je topná sezóna v plném proudu, často obracejí s dotazy ohledně rozúčtování plateb za teplo v bytových domech. Narozdíl od ostatních energií jako plyn nebo elektřina totiž při vytápění hodně záleží na poloze bytu a na tom, zda jsou sousední byty přetápěné, nebo naopak studené.

Tuto problematiku upravuje vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 372/2001 Sb. (dále jen „Vyhláška“).

1)      ROZÚČTOVÁNÍ TEPLA

Tato vyhláška dává prostor pro společenství vlastníků bytových jednotek (SVJ) a bytová družstva určitou volnost pro rozhodování o konkrétním způsobu výpočtu v každém domě.

Platba za teplo se skládá z tzv. základní a spotřební složky.

Základní složka se určuje dle poměru velikosti započitatelné plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové započitatelné ploše bytů a nebytových prostorů v domě.

Spotřební složka se určuje dle hodnot, které naměří měřiče, které se montují na radiátory s použitím korekcí a výpočtových metod, které mají zohlednit rozdílnou náročnost vytápění jednotlivých místností, která je daná jejich polohou.

Výše základní a spotřební složky se pak vypočítá dle vzorců, které nalezneme v příloze Vyhlášky.

Tam, kde nejsou měřiče nebo indikátory vytápění, se spotřební složka dle § 4 odst. 5 Vyhlášky přepočítává obdobně jako základní složka.

Základní složka může dle § 4 odst. 1 této vyhlášky tvořit 40 až 50%, zbytek pak bude tvořit složka spotřební. Jak je patrné, vlastník domu má volnost v tom, jak v rámci těchto limitů rozúčtování nastavit.

Z fyzikální podstaty tepla a jeho šíření vyplývá, že bude spravedlivější nastavit větší podíl základní složky v zateplených domech, kde dochází k menším tepelným ztrátám, a víc se projevují takové faktory jako proslunění a tepelná výměna se sousedními byty. V domech, kde dochází k větším tepelným únikům, pak bude lepší určit větší podíl spotřební složky.

Společenství vlastníků a bytová družstva by měla zohledňovat zejména byty, které jsou nad sklepními prostory nebo pod střechou. Tyto byty mají tepelné ztráty největší.

Je však nutno dodat, že rozúčtování tepla nikdy nebude zcela spravedlivé, a vždy bude bohužel docházet k situacím, kdy některé byty budou zvýhodněny a některé budou doplácet. I z tohoto důvodu je ve vyhlášce ustanovení, dle kterého rozdíl v nákladech na 1 m² započitatelné podlahové plochy nesmí překročit u konečných spotřebitelů s měřením či indikací v zúčtovací jednotce hodnotu 40 % oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období. Ostatně už při koupi bytu se měl člověk zamyslet nad tím, jaké budou náklady na vytápění s ohledem na orientaci bytu na světové strany a na umístění bytu v domě.

2)      ROZÚČTOVÁNÍ TEPLÉ VODY

Náklady za teplou vodu se rozúčtovávají dle stejné vyhlášky a také se dělí na základní a spotřební složku. Základní složka vždy činí 30 % a určuje se obdobně jako základní složka u tepla. Spotřební složka tvoří 70 % nákladů a rozpočítává se poměrně podle náměrů vodoměrů instalovaných u konečných spotřebitelů.

V případě, že u konečných spotřebitelů nejsou vodoměry instalovány, postupuje se dle § 5 odst. 6 Vyhlášky, a to buď rozdělením spotřební složky podle průměrného počtu osob, které byt nebo nebytový prostor v zúčtovacím období využívaly, nebo v případě dohody všech konečných spotřebitelů podle poměrů velikostí podlahové plochy. Rozdíly ve vybavení jednotlivých zúčtovacích jednotkách, které mají vliv na spotřebu teplé vody, však musí určit odborné posouzení.

Pokud spotřebitel neumožní instalaci vodoměru, přes opakované prokazatelné upozornění neumožní jejich odpočet, nebo je ovlivní, pak je u tohoto spotřebitele spotřební složka určena ve výši trojnásobku průměrné hodnoty spotřební složky nákladů na 1 m²  podlahové plochy. Vzorec pro výpočet je v příloze 2 Vyhlášky.

3)       ZVLÁŠTNÍ ZPŮSOBY ROZÚČTOVÁNÍ

§ 6 Vyhlášky stanovuje některé případy, ve kterých je nutný zvláštní postup. Jedná se zejména o případy, kdy není možné určit odděleně náklady na tepelnou energii spotřebovanou na vytápění a na tepelnou energii spotřebovanou k ohřevu vody. V těchto případech pak Vyhláška stanovuje poměr mezi vytápěním a ohřevem vody na 60:40.

Vyhláška dále stanovuje postup při poruše měřiče tepelné energie, indikátoru nebo vodoměru. Spotřební složka za dobu poruchy se pak stanoví podle údajů z dvou z klimatického hlediska srovnatelných zúčtovacích období.

Nakonec § 6 odst. 5 Vyhlášky řeší situaci, když v průběhu zúčtovacího období dojde ke změně konečného spotřebitele a nejsou-li známy odečty k termínu změny. Vlastník pak základní a spotřební složku rozdělí následovně:

a) spotřební složku nákladů na tepelnou energii na vytápění podle skutečné klimatické náročnosti příslušných částí zúčtovacího období před a po termínu změny konečného spotřebitele; nejsou-li tyto údaje známy, podle přílohy č. 3 k této vyhlášce,

b) základní složku nákladů na tepelnou energii na vytápění v poměru počtu dnů vytápění bytu nebo nebytového prostoru před a po termínu změny konečného spotřebitele,

c) spotřební složku nákladů na tepelnou energii na poskytování teplé užitkové vody včetně nákladů na spotřebovanou vodu podle průměrného počtu osob a počtu dnů zúčtovacího období, v případě rozúčtování podle podlahové plochy jen podle počtu dnů zúčtovacího období, které připadají na původního a nového konečného spotřebitele, nedohodnou-li se původní a nový konečný spotřebitel jinak,

d) základní složku nákladů na tepelnou energii na poskytování teplé užitkové vody podle počtu dnů zúčtovacího období, které připadají na původního a nového konečného spotřebitele.

Pokud však se mění způsob, jakým se rozpočítávají náklady na teplo, je nutné tyto změny řešit na shromáždění SVJ nebo bytového družstva, které tyto změny musí schválit. Zejména v nevýhodně umístěných prostorách se musí zohlednit tepelné ztráty, za které spotřebitel objektivně nemůže.

V případě, že spotřebitel nesouhlasí se schváleným způsobem rozúčtování, jeho pozice se liší v závislosti na tom, zda se jedná o rozhodnutí bytového družstva, nebo SVJ. U bytového družstva může člen napadnout usnesení členské schůze pro rozpor se zákonem nebo stanovami dle § 242 Obchodního zákoníku (dle nové úpravy § 663 Zákona o obchodních korporacích).

V případě SVJ může přehlasovaný člen, jde-li o důležitou záležitost, požádat soud, aby o ní rozhodl, a to do 6 měsíců ode dne přijetí rozhodnutí. Tímto postupem se konkrétně zabýváme v jiném článku.