Spotřebitelé se na nás často obracejí s problémy, u kterých je důležité nejdříve kvalifikovat, jaký druh smlouvy s dodavatelem vlastně uzavřeli. Ze všech podobných druhů smluv bývá vůbec nejsložitější odlišení některých případů smlouvy kupní a smlouvy o dílo. Proto v tomto článku stručně popíšu nejdůležitější rozdíly mezi těmito smlouvami, a co z každé z těchto smluv pro spotřebitele vyplývá. U každého smluvního typu také uvedu pro představu další podobné smlouvy, které však nejsou ani koupí, ani dílem.

Vymezení kupní smlouvy

Smlouva je vždy definována dle závazků, a jím odpovídajících práv, které si strany vzájemně ujednaly. Kupní smlouva obsahuje vždy závazek prodávajícího předat kupujícímu věc, která je předmětem koupě, umožnit mu nabýt vlastnické právo, a kupující se zavazuje věc převzít a zaplatit kupní cenu. Vyloučit tedy můžeme smlouvy zejména licenční, kdy jde o předání a užívání, či kopírování předmětů ochrany duševního vlastnictví, avšak není převáděno vlastnictví těchto práv. Takovou smlouvu spotřebitel uzavírá nejčastěji při „koupi“ počítačových programů, co však není kupní, ale právě licenční smlouvou.

Vymezení smlouvy o dílo

U smlouvy o dílo jde o závazek zhotovitele provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Dílem se dle § 2587 občanského zákoníku rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Dílem se rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části. Už z tohoto titulu můžeme z okruhu smluv o dílo vyloučit závislou práci, tedy díla zhotovována zaměstnancem pro zaměstnavatele, zaměstnanec totiž vykonává práci na náklad a nebezpečí zaměstnavatele, a jeho závazek spočívá spíše v samotném výkonu jemu přidělené práce, oproti dílu, kde zhotovitel je zavázán spíše dodat hotový výsledek.

Smlouva o dodání zboží, které bude teprve vyrobeno

Problém v odlišení kupní smlouvy a smlouvy o dílo nastává zejména v případě smluv o dodání věci, která ještě jen bude vyrobena.

V případě kupní smlouvy půjde typicky o koupi zboží, které již bylo vyrobeno. Nemusí tomu tak ale být vždy. Kupní smlouvou je i smlouva o dodání věci, která dosud neexistuje, ledaže se odběratel zaváže poskytnout výrobci podstatnou část toho, co je potřeba k zhotovení věci, nebo pokud půjde v převážné části o plnění spočívající ve výkonu činností.

Dle § 2085 odst. 1 občanského zákoníku o kupní smlouvu půjde také vždy u smluv o zhotovení dosud neexistujícího spotřebního zboží. Odpadlo tak dřívější rozlišování mezi kupní smlouvou a smlouvou o dílo u běžných výrobků „na zakázku“. Naopak, u zhotovení stavby jde vždy o smlouvu o dílo.

V ostatních případech se používají k odlišení těchto smluvních typů 2 kritéria. Prvním je kritérium činnosti a druhé je možno označit jako kritérium dodaného materiálu. Smlouvou o dílo pak je smlouva, podle které převážná část plnění dodavatele spočívá ve výkonu činnosti, stejně jako zhotovení věci převážně z materiálu, který dodal objednatel.
Tato kritéria nelze postavit do polohy dvou protikladů, ale jedná se o plynulou škálu možností. Navíce je někdy nutné balancovat mezi kritériem dodaného materiálu a kritériem výkonu činnosti. Proto nutno smlouvy o dílo od kupních smluv odlišovat případ od případu. Jako příklad typické smlouvy o dílo na základě kritéria materiálu můžeme tedy uvést zhotovení sochy z kamene, který dodal objednatel, naopak, pokud se sochař dohodne se zákazníkem na tom, že mu vytvoří sochu z kamene, který vlastní sochař sám, bude se jednat o kupní smlouvu k věci, které má být teprve vyrobena. V případě, že obě strany dodají část materiálu, pak se musí srovnávat hodnota jejich vzájemného příspěvku. Stará právní úprava operovala i s pojmem montáž, nový občanský zákoník tento pojem již neužívá. Tyto případy však můžeme zřejmě podřadit pod případy, kdy se bude hranice kupě a díla posuzovat spíše dle kritéria činnosti.

Častým případem je, že se strany dohodnou, že výrobce opatří pro zhotovení věci materiál, který následně zpracuje do výsledného výrobku. Pro tuto situaci má dle § 2596 občanského zákoníku zhotovitel díla postavení prodávajícího a má se za to, že cena takového materiálu je součástí ceny díla.

Závěr

Je patrné, že určit hranici mezi kupní smlouvou a smlouvou o dílo je vzhledem k jejich povaze někdy podobně obtížné, jako určit, kdy je člověk ještě mladý, a není tedy možné je exaktně vymezit. Otázku, jestli se jedná o kupní smlouvu či smlouvu o dílo si tedy budeme klást, bez toho, abychom vždy rychle dospěli k odpovědi, znovu a znovu.

Nový občanský zákoník však situaci ulehčuje tím, že obsahuje ustanovení o zhotovení spotřebního zboží a o zhotovení stavby, která jsou svou povahou ustanovení speciální vůči kritériu materiálu i činnosti, u těchto případů tedy zřejmě nebudeme posuzovat převažování toho-kterého kritéria (i když ještě nemůžeme říci, jak se v tomto směru vyvine judikatura). Alespoň v těchto případech se však můžeme při rozlišování těchto smluvních typů opřít o kritéria s vyšší mírou jednoznačnosti.

Andrej Forró

Odborný právní poradce SOS – Asociace