Za SOS – Asociaci reagujeme na četné dotazy spotřebitelů a médií ohledně zrušení závodu Jizerské 50. Přečtěte si právní názor SOS – Asociace:

Zaplacením startovného byla uzavřena tzv. inominátní smlouva, a to ještě podle starého občanského zákoníku (startovné mělo být zaplaceno do 31.12. 2013). Právní názor zde vyjádřený by však platil úplně stejně, i kdyby se smlovua řídila novým občanským zákoníkem (NOZ), tj. kdyby byla uzavřena od 1.1. 2014. Podstatné je definovat obsah takové smlouvy, tj. co si účastník závodu od pořadatele vlastně objednává a co by měl dostat. Objednává si zcela určitě právo být zařazen na startovní listinu závodu, ale také další služby s tím spojené (organizace určitě není jen o tom postavit na start 6tis lidí, je třeba zajistit spoustu příprav).

Je pravdou, že na internetových stránkách závodu se lze dočíst, že „V případě nekonání závodu je startovné nevratné.“ Je však otázkou, zda se lze v tomto případě odchýlit od zákonné úpravy. Dle našeho názoru spíše nikoliv, neboť ustanovení o nemožnosti plnění a vydání bezdůvodného obohacení je třeba považovat za úpravu, od které se z povahy věci odchýlit nelze. Proto je třeba konstatovat, že starý občanský zákoník upravoval tzv. nemožnost plnění (§ 575 starého OZ), NOZ ji upravuje také (§ 2006 NOZ). Jedná se o to, že povinnost zavázaného subjektu zaniká při objektivní nemožnosti závazek splnit. Taková situace zde nastala – není sníh. Z tohoto důvodu závazek pořadatelů splnit svůj závazek zanikl, nicméně strany by měly vypořádat vzájemné závazky ze vzniklého právního vztahu, tj. vydat si bezdůvodné obohacení (viz § 577 odst. 2 starého OZ).

Otázkou je výčíslení tohoto bezdůvodného obohacení, neboť jak pořadatelé uvádějí (a není důvod jim nevěřit), značná část vybraného startovného byla v rámci příprav závodu utracena. Proto se domníváme, že účastníci závodu NEMAJÍ zcela učitě nárok na vrácení startovného v plné výši, ale mají nárok na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši odpovídající částce, která nebyla z jejich startovného v rámci smluvního vztahu využita na dosavadní plnění závazků pořadatelů. Toto řešení koneckonců připouští i sami pořadatelé, když chtějí poskytnout vrácení bezdůvodného obohacení účastníkům v rámci slevy z ceny příštího startovného. Právě toto určení formy vrácení bezdůvodného obohacení však považujeme za protiprávní. Tzn. jestliže pořadatelé sami připustí, že na jejich straně vzniklo bezdůvodné obohacení v určité výši, nejsou oprávněni sami určit, že bude toto bezdůvodné obohacení vráceno pouze ve formě slevy z ceny příštího startovného, ale měli by vyhovět případné výzvě účastníků k vrácení části startovného i v hotovosti.