Menu

Pozor na nové klamavé praktiky e-shopů

V rámci našeho poradenství se čím dále častěji setkáváme s praktikou, kdy e-shop v obchodních podmínkách uvádí, že je pouze zprostředkovatel vztahu spotřebitele jako kupujícího s nějakou třetí stranou (většinou z Číny). Dle obchodních podmínek pak spotřebitel uzavírá kupní smlouvu právě s touto předem neznámou třetí stranou. Problém pak nastane zejména ve chvíli, kdy se spotřebitel domnívající se, že uzavřel klasickou kupní smlouvu s daným e-shopem, rozhodne zboží vrátit.

K tomuto se vyjádřila i Česká obchodní inspekce a to následovně:

„Podle ustanovení § 555 odst. 1 občanského zákoníku se právní jednání posuzuje podle svého skutečného obsahu. Podle § 1753 občanského zákoníku ustanovení obchodních podmínek, které druhá strana nemohla rozumně očekávat, je neúčinné, nepřijala-li je tato strana výslovně; k opačnému ujednání se nepřihlíží. Zda se jedná o takové ustanovení, které se posoudí nejen vzhledem k jeho obsahu, ale i ke způsobu jeho vyjádření. Provedení internetových stránek podnikatele a proces objednávání nabízeného zboží, který nese typické znaky prodeje v běžném obchodním styku, aniž by byl spotřebitel zřetelně upozorněn, že se nemá jednat o prodej věci, ale toliko o jeho zprostředkování s neznámou třetí stranou, je třeba posuzovat podle skutečného obsahu v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona jako nákup zboží od provozovatele tohoto internetového obchodu. Podnikatele je tedy třeba pokládat za prodávajícího a na právní vztah aplikovat příslušná související ustanovení právních předpisů, včetně ustanovení § 1829 občanského zákoníku, které umožňuje spotřebiteli odstoupit od kupní smlouvy uzavřené prostřednictvím prostředku komunikace na dálku do 14 dnů od převzetí zboží bez udání důvodu.“

Dle tohoto názoru bychom tedy na takovou smlouvu uzavřenou s e-shopem měli hledět jako na kupní, což znamená, že spotřebiteli vznikají „klasické“ nároky ve smyslu spotřebitelských smluv uzavřených distančním způsobem, tedy hlavně právo na odstoupení od smlouvy ve lhůtě 14ti dní v souladu s ustanovením § 1829 občanského zákoníku.

Nehledě na to, dle mého názoru ustanovení § 1829 občanského zákoníku umožňuje spotřebiteli obecně odstoupit od smlouvy uzavřené distančním způsobem (přes internet či po telefonu), přičemž nezáleží, zda se jedná o kupní smlouvu nebo smlouvu o zprostředkování služeb. Takže nezáleží vůbec na tom, jak podnikatel tuto smlouvu nazval, Vy jako spotřebitelé máte stále nárok odstoupit od smlouvy ve lhůtě 14 dní od jejího uzavření. Rozdíl je v tom, že v případě kupní smlouvy lhůta pro odstoupení od smlouvy začíná běžet až dnem převzetí zboží.

Pokud při každém objednávání zboží na internetu neprocházíte obchodní podmínky, většinou zjistíte, že jste narazili na e-shop tohoto typu, jakmile budete chtít zboží ve 14ti denní lhůtě vrátit. Tyto e-shopy totiž spotřebitelům nabízejí pouze tzv. reklamační formuláře, přičemž po jeho vyplnění budete marně čekat na sdělení e-shopu, kam máte dané zboží zaslat, příp. Vám sdělí čínskou adresu. Reklamace a odstoupení od smlouvy jsou dva různé instituty a je třeba si dát pozor na to, že pokud vyplníte tento reklamační formulář, neoznamujete tímto druhé straně, že odstupujete od smlouvy.

Podnikatel by měl správně při uzavírání smlouvy se spotřebitelem řádně splnit svoji informační povinnost ve smyslu ustanovení § 1811 občanského zákoníku, které je v souladu se Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne. 25. října 2011 o právech spotřebitelů. Zvláště pak při uzavření smlouvy distančním způsobem musí být spotřebitel rovněž poučen o zmíněném právu odstoupit od smlouvy ve smyslu ustanovení § 1820 téhož zákona. Poučení je pak třeba dle důvodové zprávy k témuž zákonu podat písemnou formou. Rovněž je povinností podnikatele předat spotřebiteli vzorový formulář pro odstoupení od smlouvy v souladu s vyjádřením Generálního ředitelství pro spravedlnost EU, bod 6.2. Pokud podnikatel při jednání se spotřebiteli takto nepostupuje, je možné toto porušení nahlásit na Českou obchodní inspekci, přičemž podnikateli za toto hrozí udělení peněžní sankce.

Prodejci, kteří v těchto případech sami sebe nazývají jako „zprostředkovatele“ se zřejmě domnívají, že při uzavření zprostředkovatelské smlouvy spotřebiteli nevzniká právo odstoupit od smlouvy, toto je však chybný názor. Pokud Vás tedy prodejce nepoučí o právu odstoupit od smlouvy, ani neposkytne formulář pro odstoupení od smlouvy, byť se jedná o porušení jeho povinností, nemusíte čekat, až podnikatel této své povinnost dostojí, ale klidně můžete odstoupení od smlouvy formulovat sami, příp. vyplnit vzor, který naleznete na našich webových stránkách: https://www.asociace-sos.cz/vzory-dopisu/). Tento dopis je pak třeba zaslat na sídlo podnikatele, příp. prostřednictvím e-mailu.

Je třeba si však také dát pozor na to, že někdy je provozovatelem internetových stránek zahraniční společnost a v takovém případě, je mnohem obtížnější podnikatele kontaktovat, ač někdy dokonce nemožné. Váš právní vztah se bude ve většině případů v souladu se zásadami a právními normami mezinárodního práva soukromého řídit českým právním řádem, pokud se podnikatel zaměřuje na český trh (např. provozuje internetové stránky v češtině), avšak vymahatelnost je v tomto případě velmi oslabena, jelikož tento podnikatel nespadá pod kontrolu České obchodní inspekce. Radím Vám proto, abyste se v těchto situacích obraceli na Evropské spotřebitelské centrum, které řeší spotřebitelské spory s přeshraničními subjekty v rámci evropského prostoru.

Dle mého názoru se jedná o praktiku, kterou se provozovatelé e-shopů snaží obcházet ustanovení § 1829 občanského zákoníku. Jakékoliv další jednání s těmito podnikateli je velmi obtížné, a i přestože je často právo na straně spotřebitele, je velmi těžké se jej domoci. Proto je třeba být při nákupu na internetu velmi obezřetný a při nejlepším také otevřít obchodní podmínky, přičemž by bylo ode mě troufalé chtít, aby spotřebitel četl celé podmínky, ale opravdu stačí přečíst jen úvodní ustanovení, ve kterém se hned dozvíte, s jakým subjektem máte tu čest, zda se jedná o klasického českého „prodávajícího“ či se podnikatel nazývá „zprostředkovatelem“, z čehož můžete usoudit, že Vaše následné jednání s e-shopem bude nejspíše problematické.

Hana Ševčíková

Odborná právní poradkyně

SOS – Asociace, z. s.