Když si člověk pořídí do své domácnosti zvíře, přichází s ním spousta velkých radostí, krásných vzpomínek a zážitků, ale i nemálo starostí.

Zvíře již dávno není považováno za věc, ale za smysly nadaného živého tvora. Škoda způsobená zvířetem je upravena v občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) v § 2933 – § 2935. Hned ustanovení § 2933 obsahuje základní pravidlo, že pokud zvíře způsobí škodu, nahradí ji jeho vlastník. Dále se dozvídáme, že je jedno, zda to bylo pod dohledem vlastníka nebo osoby, které vlastník zvíře svěřil. Stejnou povinnost má také vlastník, když se jeho zvíře zatoulá či uprchne a způsobí škodu. Dále v tomto ustanovení máme, že osoba, jež bylo zvíře svěřeno nebo která zvíře chová, či jej jinak užívá, nahradí škodu způsobenou zvířetem společně a nerozdílně s vlastníkem.

Můžeme si všimnout, že zákonodárce jako primárně povinnou osobu označuje vlastníka zvířete, který odpovídá za zvíře i tehdy, nemá-li jej fakticky pod kontrolou. Jakákoliv liberace je v těchto případech nemyslitelná.

Hlavní smyslem tohoto ustanovení je chránit společnost před nevyzpytatelností zvířat a následnými riziky z ní plynoucí. Ustanovení se použijí ovšem pouze tehdy, kdy povaha újmy skutečně vyplývá z chování zvířete. Je to kvůli tomu, aby byl vlastník zvířete nějakým způsobem chráněn. [1]

Můžeme si uvést příklad, kdy venčíte svého psa a ten při procházce pokouše jiného psa. Zde není pochyb o tom, že škoda byla způsobena chováním zvířete. Za případné náklady na léčení u veterináře či další péči spojenou se zraněním odpovídá vlastník agresivního psa, který druhého pokousal. Odpovědný je i za předpokladu, že učinil veškerá opatření, která po něm lze v dané situaci rozumně požadovat, aby k situaci nedošlo, např.: měl psa na vodítku. Obdobně by se postupovalo v případě, kdyby psa venčil někdo k tomu najatý, s tím rozdílem, že za škodu budou nyní odpovídat oba solidárně – to znamená, ten kdo venčil společně s vlastníkem. [1]

Opačný (sice velmi absurdní, ale ne nemožný) případ je, kdyby někdo psa, kterého zrovna venku venčíte, zvedl ze země a použil ho jako zbraň proti jinému a následně ho psem udeřil. Taková škoda pak není způsobena chováním zvířete. V tomto případě dotyčný užil psa jako „neživou věc“ a pes ani jeho majitel by neměl nést odpovědnost za škodu. Zvláštním případem je pak ustanovení § 2934 občanského zákoníku, které privileguje zvířata tím způsobem, že pokud slouží vlastníkovi k výkonu povolání či jiné výdělečné činnosti nebo obživě anebo slouží jako pomocník lidem se zdravotním postižením, lze zprostit vlastníka (nebo osobu jež bylo zvíře svěřeno) povinnosti k náhradě, pokud prokáže, že při dozoru nad zvířetem nezanedbal potřebnou pečlivost, anebo že by škoda vznikla i při vynaložení potřebné pečlivosti. [1]

Dle zákona se tedy jedná o domácí zvířata, která slouží vlastníku k výkonu jeho povolání či k jiné výdělečné činnosti nebo k obživě, anebo slouží-li jako pomocník pro osobu se zdravotním postižením. Bohužel legální definici domácích zvířat v zákoně nenalezneme. Musíme tedy vycházet z obecného chápání tohoto pojmu. „Domácí zvířata jsou podle soukromoprávního pojímání ta zvířata, jejichž druh žije s člověkem buď bezvýjimečně, anebo z převážné části. Existence pštrosích nebo krokodýlích farem tedy nemění nic na tom, že pštros i krokodýl je z hlediska občanského zákoníku divoké zvíře.“ [1]

Za domácí zvíře můžeme tedy označit psa, kočku, morče, králíka, druhy dobytka atd. Mezi domácí zvířata nebudou patřit například hadi, ač by byli chováni v bytě v teráriu. Hranice takového vymezení se ovšem bude pohybovat a to případ od případu.

Abychom mohli domácí zvíře označit za privilegované ve smyslu § 2934 musí sloužit k výkonu povolání či k jiné výdělečné činnosti nebo k obživě, popřípadě jako pomocník osoby se zdravotním postižením.

Do první skupiny, tedy zvířata sloužící k výkonu povolání, výdělečné činnosti nebo k obživě, můžeme zařadit zvířata používaná při soustavné činnosti jako např.: lovecký pes, hlídací pes, hospodářská zvířata chovaná pro suroviny atd.  Do druhé skupiny patří tzv. asistenční zvířata, která pomáhají osobám se zdravotním postižením. Bude se jednat třeba o slepeckého psa, který je trénován přesně za účelem pomáhat slepým osobám.

Jsou-li naplněny tyto předpoklady privilegovaného zvířete, má vlastník zvířete (popř. osoba, které bylo zvíře svěřeno) možnost zprostit se povinnosti k náhradě, prokáže-li, že při dozoru nad zvířetem nebyla zanedbána potřebná pečlivost, anebo že by škoda vznikla i při vynaložení takové pečlivosti. [1]

V § 2933 se tedy jedná o odpovědnost o objektivní a absolutní, kdežto v § 2934 se jedná o odpovědnost objektivní s možností liberace. Je to zdůvodněno tím, že v případě ustanovení § 2933 jsou domácí zvířata chování pouze pro potěchu či ze záliby, a tak není žádný důvod, aby byl jejich majitel zproštěn odpovědnosti. V ustanovení § 2934 jsou pak zvířata chována k užitkům majitele a to jak ekonomickým, tak preventivním, a proto zákonodárce naznal, že absolutní odpovědnost by byla v těchto případech příliš přísná. [1] [2]

Poslední ustanovení, které se zabývá škodou způsobenou zvířetem je § 2935, která nám říká, že když je zvíře vlastníkovi (popř. osobě, které vlastník zvíře svěřil) svémocně odňato třetí osobou, nahradí třetí osoba škodu způsobenou zvířetem sama, prokáže-li vlastník nebo osoba, které vlastník zvíře svěřil, že odnětí nemohli rozumně zabránit; jinak společně a nerozdílně s nimi.

Svémocným odnětím rozumíme čin, kterým si osoba k něčemu pomůže svojí mocí bez toho, aby k tomu měla zákonný podklad. Pod takovým svémocným jednáním si můžeme představit loupež nebo krádež.  Dojde-li tedy k odnětí zvířete a takto odňaté zvíře způsobí škodu, hradí ji třetí osoba sama, a to za předpokladu, že vlastník (popř. osoba, které vlastník zvíře svěřil) prokáže, že odnětí nemohl rozumně zabránit. V druhém odstavci § 2935 je pak řečeno, že ten kdo zvíře svémocně odňal, se nemůže zprostit povinnosti k náhradě. [1]

Na závěr bych chtěl všem majitelům zvířat doporučit co největší míru opatrnosti a důraz na prevenci, díky které se dá předejít spoustě nevyžádaným škodám.  Důsledky ze zanedbání odpovědnosti mohou být mnohdy velmi závažné.

Adam Vacek

Odborný poradce SOS – Asociace, z.s.