Dotaz:

Chtěl jsem se zeptat na váš právní názor na udělenou pokutu za hraní u nelegálního provozovatele loterií. Min. financí dotyčnému spotřebiteli uložilo pokutu 850 tisíc korun. Není ta suma přehnaná? Z jakého právního titulu vyplývá a je podle Vás v pořádku postihovat hráče, nikoliv firmu (na ní si totiž MF tak snadno sáhnout nemůže).

Odpověď:

K Vámi zmíněné situaci poskytujeme následující stanovisko:
Uložení pokuty je pravděpodobně (rozhodnutí specializovaného finančního úřadu nemá naše organizace k dispozici) odůvodněno ustanovením § 48 zákona č. 202/1990 Sb. loterijního zákona ve znění pozdějších předpisů, v němž je stanoveno, že “Pokutu do výše 10 000 000 Kč uloží finanční úřad uvedený v § 46 odst. 1 písm. c) právnické nebo fyzické osobě, která bez povolení, které by bylo oprávněno vydat ministerstvo, provozuje nebo organizuje loterii, tombolu nebo jinou podobnou hru, nebo ji provozuje v rozporu s tímto zákonem nebo poruší zákaz stanovený v § 1 odst. 5 nebo § 4 odst. 10.”

Zmíněné ustanovení § 4 odst. 10 tohoto předpisu stanoví, že “Provozování cizozemských loterií včetně prodeje cizozemských losů, účast na sázkách v zahraničí, při nichž jsou sázky placeny do zahraničí, a sbírka sázek pro sázkové hry provozované v zahraničí nebo zprostředkování sázek na sázkové hry provozované v zahraničí je zakázáno.”

Je třeba říci, že podle dostupných informací není dosud rozhodnutí specializovaného finančního úřadu pravomocné. Je tedy otázkou, zda bude pokuta skutečně pravomocně uložena a jak by například výši pokutu posoudil v rámci soudního přezkumu soud.

Obecně se lze k této věci vyjádřit tak, že stát se zaštiťuje ochranou osob mladších 18ti let proti sázením na internetu, což je jistě chvályhodné. Na druhou stranu je otázkou, jestli hrozba sankcí sázejícím je ta správná cesta, jak mladé sázející chránit. Spíše to vypadá, že státu jde o daňové úniky z těchto sázek, neboť ministerstvo hovoří již dlouhodobě o nutnosti změny loterijního zákona, aby bylo možno tyto sázky zdaňovat. Pak ale asi není úplně na místě sankcionovat sázející, ale spíše provozovatele.

Po právní stránce je třeba zmínit, že situace v české právní úpravě je mnohými právníky dlouhodobě kritizována z pohledu fungování společného evropského trhu služeb. Český občan je totiž za sázení u cizozemské internetové společnosti sankcionován, zatímco občané některých jiných členských států mohou tyto služby využívat bez omezení. Dle dostupných informací je tato situace dlouhodobě ze strany EU kritizována. Z pohledu spotřebitele, jemuž byla sankce uložena, je to samozřejmě potenciální rozpor s právem EU možným argumentem proti uložení sankce českými úřady.

Jestliže se však přidržíme českého práva, pak by bylo jistě na místě očekávat, že ministerstvo financí, když už sankcionuje toho, kdo se na sázkách v zahraničí u provozovatele bez příslušné registrace účastní, bude stejně tvrdě postupovat též proti samotným provozovatelům těchto nelegálních sázek. Na tento vývoj si budeme muset zřejmě teprve počkat.