Menu

NÁHRADA ŠKODY Z DŮVODU PORUŠENÍ POVINNOSTI ÚDRŽBY CESTY

Každému z nás se to nejspíš už někdy stalo – napadnutý sníh, namrzlý chodník a veškeré naše smysly soustředící se na to, abychom se v pořádku a bez újmy dostali na bezpečnější část cesty. Když se ale z poklidné procházky stane nebezpečná výprava, která vyústí naším pádem a zraněním, můžeme po někom požadovat náhradu škody?

Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jako „silniční zákon“) stanovuje povinnost vlastníkům pozemních místních komunikací, silnic a dálnic (státu, krajům, obcím) pečovat o typově významné komunikace, a zajistit tak jejich bezpečné užívání jejich uživatelům, včetně chodců. Tuto povinnost silniční zákon shrnuje pod pojem „správa“ komunikace, pod kterou patří zejména pravidelné a mimořádné prohlídky, údržba a opravy. Vlastník komunikace je mimo jiné také povinen, aby zajistil schůdnost chodníku. Chodcům tedy musí stav chodníku umožňovat bezpečný pohyb.  Závadou ve schůdnosti pozemní komunikace se pak rozumí natolik významné změny schůdnosti, že chodec ani při obezřetné chůzi respektující technický stav chodníku či povětrnostní situaci a její důsledky, nemůže jejich výskyt předpokládat a účinně na ně reagovat.

Tato povinnost správy ale neplatí absolutně pro všechny chodníky. Silniční zákon umožňuje krajům a obcím vyjmout za určitých podmínek některé komunikace ze zimní údržby, u kterých obec nebo kraj usoudí, že mají malý dopravní význam.

Silniční zákon ukládá povinnost vlastníka chodníku k náhradě škody, jejíž příčinou byla závada ve schůdnosti chodníku. Z této povinnosti se vlastník chodníku může vyvázat, pokud prokáže, že nebylo v jeho možnostech tuto závadu odstranit, v případě vady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni upozornit. Chodec má také tzv. prevenční povinnost, pod kterou se skrývá například to, že chodec by měl přizpůsobit svou obuv, rychlost a způsob chůze situaci, která zrovna venku je. Pokud tedy chodec věděl, jaké podmínky venku panují, této situaci se přizpůsobil, a přesto nemohl předpokládat existenci významné změny ve schůdnosti, která byla příčinou jeho pádu (například uklouznutí na ojedinělé kluzké ploše), přichází v úvahu odpovědnost vlastníka chodníku.

S posouzením, kdy vlastník zanedbal správu chodníku a naopak nakolik chodec měl nebo mohl vzniklou situaci předvídat, to není jednoduché. Pokud by chodec totiž nedodržel jeho prevenční povinnost, je možné, že se to projeví vzhledem ke konkrétní situaci ve snížení, nebo dokonce vyloučení povinnosti obce k náhradě škody z důvodu spoluúčasti chodce na vzniku škody s ohledem na míru spoluúčasti.

Kamila Sůkopová

Právní poradkyně