Menu

Jak ve skutečnosti fungují tzv. prodloužené záruky

Poslední dobou se v našich poradnách setkáváme čím dál více s dotazy spotřebitelů týkajících se záruky na dobu delší než zákonem stanovených dvacet čtyři měsíců. Jedná se o tzv. prodloužené záruky, které v různé formě nabízí většina prodejců elektroniky, nábytku a obecně veškerého spotřebního zboží.

Podstata této doplňkové služby jednoznačně vyplývá z jejího názvu, kdy jejím účelem je poskytnout spotřebiteli možnost reklamovat vadný výrobek i po uplynutí zákonem stanovené doby. Standardně je tato služba nabízena na dobu jednoho roku až tří či více let.

Většina spotřebitelů je překvapena, když jim následně v rámci poradenství sdělíme, že se ve skutečnosti nejedná o záruku, nýbrž o formu pojištění, tato skutečnost je navíc natolik zarážející, a to z důvodu podpisu pojistné smlouvy spotřebitelem, z toho tedy vyplývá, že většina spotřebitelů stále uzavírané smlouvy nečte a pouze je podepíše.

Jak tedy taková pojistná smlouva funguje a kde jsou její úskalí?

Jak jsem zmínil již výše, jedná se tedy o pojistnou smlouvu, tudíž je nutné si vždy přečíst podmínky této smlouvy, a to ve spojení s obchodními podmínkami dané pojišťovny. Důležité je také zmínit, že smlouvu neuzavíráte s prodávajícím, ale právě s pojišťovnou, tudíž veškeré případné spory je nutné řešit s pojišťovnou.

Pro znázornění fungování této služby jsem zvolil následující modelový případ vycházející z práce. Spotřebitel X si zakoupil televizor v hodnotě 10.000,- Kč, přičemž mu k tomuto výrobku byla nabídnuta služba prodloužené záruky na 3 roky v hodnotě 2.500,- Kč. Po uplynutí zákonné doby dvou let k uplatnění vad výrobku začíná běžet smluvní neboli prodloužená záruka. Nicméně zhruba po třech a půl letech od zakoupení televizoru došlo k vadě a výrobek přestal fungovat. Spotřebitel tedy kontaktoval prodávajícího, který spotřebiteli sepsal reklamaci a následně ji postoupil na pojišťovnu. Jako způsob vyřízení reklamace spotřebitel chtěl opravu výrobku. Naneštěstí pojišťovna vyhodnotila opravu výrobku jako nerentabilní a vyřídila reklamaci vrácením peněz. Zde nastává první úskalí celé smlouvy. Spotřebiteli nebyla vyplacena původní kupní cena ve výši 10.000,- Kč, poněvadž byla tato částka ponížena o amortizaci a spotřebiteli tak bylo vyplaceno asi 6. 800,- Kč.

Spotřebitel tedy investoval do koupě nového výrobku částku 10.000,- Kč + 2.500,- Kč za prodlouženou záruku, tj. celkem 12.500,- Kč. Vyplaceno za pojistné plnění v rámci prodloužené záruky mu bylo 6.800,- Kč, tedy něco více než je polovina investované částky. Druhý možný pohled, který ještě více zvýrazní možnou nevýhodu této služby, je tento – spotřebitel zaplatil 10.000,- Kč za výrobek, přičemž mu bylo vyplaceno pojistné plnění ve výši 6.800,- Kč, od této částky ještě odečteme náklady na prodlouženou záruku a rázem se dostáváme na částku 4.300,- Kč. Tak či onak ani z jednoho z těchto pohledů nedosáhne spotřebitel s vyplacenými penězi na koupi stejně kvalitního výrobku.

Dalším úskalím těchto smluv jsou např. jiná délka lhůty pro vyřízení reklamace, dále také nutnost původních obalů pro reklamaci nebo nutnost doložení účtenky v případě reklamace podle pojistné smlouvy.

Samozřejmě prodloužené záruky nemusí být nutně nevýhodné, ale spotřebitelé se musí mít při uzavírání takových smluv na pozoru, a především si přečíst podmínky takové smlouvy.

Boleslav Tomšík,
Odborný právní poradce
Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.