Nezřídka kdy se na nás obracejí spotřebitelé s problémem, kdy jim bylo doručeno zboží, ačkoliv si dané vůbec neobjednali. S takovým nevyžádaným zbožím samozřejmě vyvstává pro spotřebitele spousta otázek, kupříkladu kam a jak zboží vrátit (jelikož často není ani možno dohledat odkud je zboží posíláno), či jak se zbožím může nakládat. Na nejen tyto otázky se snaží odpovědět tento článek. 

Kde je to upraveno? 

Po novele občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník), jež nabyla účinnosti dne 6. 1. 2023, upravuje tento problematiku nevyžádaného plnění v ustanovení § 1816. Konkrétně stanoví, že: „Plnil-li podnikatel spotřebiteli něco bez objednávky a ujal-li se spotřebitel držby, hledí se na spotřebitele jako na poctivého držitele. Spotřebitel nemusí na své náklady podnikateli nic vracet, ani ho o tom vyrozumět“. Tato úprava je implementací čl. 27 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, do českého právního řádu.  

Co to znamená? 

Prvním důležitým, možná i tím nejdůležitějším termínem daného ustanovení je, že se na spotřebitele hledí jako na tzv. poctivého držitele. Což znamená, že ve chvíli, kdy spotřebitel takovéto nevyžádané zboží dostane, tak je oprávněn s ním jakkoliv nakládat, aniž by mu hrozil ze strany prodávajícího případný postih. Spotřebitel může zboží používat, někomu jej darovat, půjčit, prodat, ba dokonce i zničit a vůči prodávajícímu za to nebude vůbec odpovídat. Avšak ve chvíli, kdy prodávající spotřebitele vyzve, aby mu zboží vrátil, musí tak spotřebitel učinit. To však pouze za předpokladu, že má věc stále u sebe. Pokud už ji u sebe nemá, prodal ji nebo zničil, tak v souladu s výše uvedeným nic prodávajícímu vracet ani hradit nemusí. 

Druhá věta ustanovení říká, že spotřebitel nemusí na své náklady podnikateli nic vracet, ani ho o tom vyrozumět. Tato formulace je dle mého celkem jasná. V případě, kdy spotřebitel nevyžádané zboží obdrží, nemusí vyvíjet sebe menší úsilí na vyhledání a upozornění prodávajícího, že plnil bez právního důvodu. Spotřebitel rovněž nemusí hradit žádné náklady na zpětnou dopravu, pakliže by chtěl prodávající zboží vrátit, či se tak spotřebitel sám rozhodl. 

Samozřejmě že spotřebitel za nevyžádané plnění nemusí nic platit. 

Porušuje tím podnikatel nějaký zákon? 

Než se dostaneme k závěru, je na místě se zaobírat otázkou, zda vůbec může podnikatel vůči spotřebiteli činit takovéto nevyžádané nabídky. Na otázku odpovídá Příloha č. 2 k zákonu č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele. Konkrétně její písmeno f) považuje takovéto jednání podnikatele za agresivní obchodní praktiku („Obchodní praktiky jsou vždy považovány za agresivní, pokud prodávající požaduje na spotřebiteli okamžitou nebo odloženou platbu za výrobky nebo služby, které mu dodal, ačkoli si je spotřebitel neobjednal nebo požaduje vrácení či uschování nevyžádaných výrobků, nejedná-li se o náhradní dodávku podle předem uzavřené smlouvy.“) a podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele, jde rovněž o přestupek. Tento přestupek pak může Česká obchodní inspekce, jakožto dozorový orgán, pokutovat. Podnět může spotřebitel podat i elektronicky na této adrese: https://www.coi.cz/podatelna/.  

Závěrem 

Závěrem lze tedy uzavřít, že nejenže se spotřebitel nemusí bát nějakých postihů ze strany prodávajícího, pokud za nevyžádané plnění nezaplatí nebo jej nevrátí. Naopak spotřebitel může jednak o tomto informovat Českou obchodní inspekci, jednak může zboží používat pro svoji vlastní potřebu. 

Roman Šubrt 

Odborný právní poradce 

Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.