Co je to první pomoc?

„První pomoc bývá obecně definována jako soubor úkonů, které provádíme u pacientů, u nichž došlo buď k náhlé změně zdravotního stavu nebo k nějakému úrazu, do chvíle, než dorazí odborná zdravotnická pomoc. Největší význam má první pomoc u kritických stavů, kdy je opravdu potřeba zasáhnout v horizontu vteřin.“

Ze zákona jsem povinen první pomoc poskytnout, bere se jako splnění této povinnosti už když zavolám sanitku nebo zařídím odbornou pomoc?

„Poskytování první pomoci je opravdu povinnosti, kterou nám ukládá zákon. I jen přivolání odborné pomoci může být považováno za poskytnutí první pomoci. Je to ovšem velmi individuální a záleží to na konkrétní události.“

Musí první pomoc poskytnout i když bych se tím vystavil nebezpečí?

„Ne, v takovém případě se neposkytnutí rozhodně netrestá. Určitě nikdo nebude chtít, abychom běželi do hořícího domu zachraňovat člověka, ale za poskytnutí první pomoci se bude považovat to, že zavoláme hasiče a aktivujeme záchranný řetězec. Nicméně u spousty stavů je velmi žádoucí, aby ten, kdo volá záchranou linku, provedl nějaké úkony už před příjezdem záchranné služby.“

A co když nezavolám a první pomoc neposkytnu vůbec? Co mi pak hrozí?

„Trest za nesplnění povinnosti se vždy posuzuje podle konkrétní situace, záleží, jakou újmu na zdraví neposkytnutí způsobí a za jakých okolností k němu dojde.“

Souhlasím, vždy hodně záleží na okolnostech, maximálním trestem pak může být odnětí svobody až na dva roky. U dopravní nehody, na níž mám účast mi pak hrozí maximálně 5 let a zákaz činnosti. Je ten trest u lékařů přísnější, například pokud byste vy jakožto lékař neposkytla, posuzovalo by se to jinak?

„Nejedná se jenom o lékaře, ale obecně o zdravotnické profesionály nebo i jiné osoby, jejichž profese má s první pomocí souvislost Pro celou skupinu těchto lidí pak platí přísnější pravidla a hrozí vyšší tresty.“

Tresty u profesionálu v tomto oboru mohou dosáhnout až tří let odnětí svobody, lze také uložit zákaz činnosti. A když se nyní zaměříme více na praktickou stránku věci, jak přesně můžu teda pacientovi pomoci. Když například vidím někoho v bezvědomí, jak mám postupovat?

„Nejprve budu vždy myslet na vlastní bezpečí, to znamená že si vyhodnotím tu situaci, jestli je pro mě vůbec bezpečné se k pacientovi přibližovat. Poté začnu hlasitým oslovením, pokud pacient nereaguje a je to pro mě bezpečné tak se mohu opatrně přiblížit a zkusit tzv. podnět například lehce zatřást rameny. Pokud nereaguje ani na oslovení ani na zatřesení má pacient evidentně poruchu vědomí a je potřeba zkontrolovat základní životní funkce.

Nejprve provedu zprůchodnění dýchacích cest zakloněním hlavy pacienta. Za stálého držení záklonu si poslechnu, zda pacient dýchá, zároveň budu sledovat, zda se mu zvedá hrudník. Pokud osoba nedýchá, beru telefon a vytáčím 155 nebo volám skrz aplikaci Záchranka, zahajuji resuscitaci a poslouchám pokynů dispečerů.

Pokud se mi pacient při kontrole dechu dvakrát až třikrát v době 10 sekund normálně nadechne, držím stále záklon hlavy a budu bedlivě pozorovat, zda pacient stále dýchá. Pokyny dispečera mají před těmito obecnými radami vždy přednost!“

U resuscitace bych se možná ještě zastavil. Stále platí, že kromě srdeční masáže mám poskytovat umělé dýchání?

„Podle doporučení Evropské resuscitační rady, je nedílnou součástí resuscitace také poskytnutí umělých vdechů. Pokud ovšem nejste na umělé dýchání vyškolení, necítíte se na to, nebo nemáte potřebné ochranné pomůcky, tak vdechy poskytovat nemusíte a kvalitní stlačování hrudníku by mělo být dostačující. Pokud však vyškolení jste, cítíte se na to a ochranné pomůcky máte, nebo vám nevadí postupovat bez nich, tak poskytnutí umělého dýchání je k výhodě pacienta.“

Pro zopakování se také zeptám, jaká má být frekvence stisku za minutu?

„Správná frekvence kompresí hrudníku je 100 až 120 za minutu, 5 až 6 centimetrů hluboko, uprostřed hrudní kosti.“

Mohu pacientovi při poskytování první pomoci ublížit, mám se toho nějak obávat?

„Vždycky bych s pacientem měla jednat šetrně. Nicméně pokud někdo někde leží, nereaguje na oslovení, pak zřejmě potřebuje pomoc. Proto, abyste při první pomoci nikomu neublížili, máme vyškolené operátory záchranné služby. Ti jsou připraveni k tomu poskytovat telefonicky asistovanou první pomoc a telefonicky asistovanou neodkladnou resuscitaci. Operátoři Vás navedou tak, abyste všechno provedli ku prospěchu pacienta.“

Přesně tak. V situacích, kdy jde navíc takhle o život a jedná se o krajní nouzi, není způsobení případné újmy na zdraví trestné. Já bych se každopádně trochu vrátil. Vy jste zmínila aplikaci Záchranka, jaké má její používání výhody?

„Aplikace Záchranka je zdarma ke stažení a funguje nejen v České republice, ale i v okolních evropských státech. Její neskutečná výhoda je v tom, že pokud přes ni přivoláte záchranou službu, operátorům se ihned s přesností na metry zobrazí poloha, kde se právě nalézáte. To se nám může hodit jednak v přírodě, v terénu ale také ve městech, která neznáme.“

V nákupních domech a na podobných veřejných místech často vídáváme ceduli AED, co to znamená?

„Kouzelná zkratka AED znamená automatizovaný externí defibrilátor. Pokud přístroj vyhodnotí, že je přítomen defibrilovatelný rytmus, poskytne pacientovi výboj a může mu tak pomoci. AED je velmi užitečný přístroj, který může ve chvílích, kde jde o život velmi pomoct. V žádném případě však nenahrazuje srdeční masáž.“

Můžu AED teda použít i jako neprofesionál?

„Ano, AED je k použití i pro úplné laiky, při jeho použití sděluje jasné a zřetelné pokyny a jeho užití nevyžaduje žádné odborné znalosti. AED sám vyhodnotí srdeční rytmus pacienta a poskytne odpovídající výboj. Pokud budete AED budete obsluhovat, držte se pokynů přístroje a pokud vás přístroj vyzve, podejte dle pokynů výboj.“

Výše jste zmiňovala nebezpečí. Pokud mi hrozí nějaké nebezpečí. Nebo pacient například vypadá že by mohl mít nějakou nemoc. Jak mám v takovém případě postupovat?

„Rozhodně bych neodcházela pryč, ale pokud si nejsem jistý, jak mám v dané situaci postupovat, můžu se vždy poradit s dispečery na nouzových linkách. Ti jsou vyškoleni k tomu, aby nám pomohli a instruovali nás, jak v situaci správně reagovat.

Pokud někdo vypadá, že pomoc potřebuje, neměli bychom se otočit a odejít, naopak měli bychom se snažit pomoc poskytnout. Moje ochrana je samozřejmě vždy prioritou, ale věřím, že vždy se dá najít cesta jak pacientovi bezpečně pomoci – třeba alespoň zavoláním.“

Přesně tak. Vždycky se snažím pomoc, ale pokud by to pro mě bylo nebezpečné a neposkytnu, nejedná se o trestný čin. Co mám však dělat v situaci, kdy je pacient při vědomí, je zraněn, ale první pomoc odmítá.

„Tohle jsou velmi těžké situace pro posouzení, a proto si nemyslím, že je možné poskytnout univerzální radu. Každopádně pokud si myslím, že někdo pomoc, přestože ji odmítá, vyloženě potřebuje – viditelně krvácí, je viditelně zraněný – mohu alespoň využít tísňové linky. Samozřejmě nebudu pomáhat na sílu, ale je potřeba si vyhodnotit, jestli podle nás pacient je schopen rozpoznat, zda pomoc potřebuje či nikoliv, a podle toho postupovat. Rozhodně bychom pak takového člověka neměli nechávat samotného bez jakékoliv pomoci.“

Mohu v rámci poskytování první pomoci porušit zákon? Třeba řídit opilý nebo vyrazit cizí dveře?

„Na tuto otázku nelze jednoznačně odpovědět. Je zde sice něco, čemu se říká krajní nouze, ve které můžeme řekněme beztrestně porušit zákon, ale i ta má své limity.“

Ano, a tyto limity jsou nastaveny poměrně jednoznačně. Nesmíme naším zásahem způsobit větší škodu, než by vznikla, kdyby k zásahu nedošlo. V zásadě je dobré se porušování zákona vyhnout, ale pokud není opravdu zbytí, můžeme si co možná nejmenší překročení dovolit.

„Přesně tak, jsou ospravedlnitelné případy porušení zákona. Ale je třeba si pamatovat, že se jedná o výjimku nikoliv pravidlo.“

Na závěr bych se rád ještě zeptal na zneužívání záchranných služeb. Často o něm slýcháme, jaký máte názor na tuto problematiku Vy?

„Nebudu mluvit o zneužívání, ale o nadužívání, což tento problém dle mého popisuje přesněji. Každoročně roste počet volajících na tísňové linky a počet výjezdu zdravotnické záchranné služby. Je jasné, že neprofesionál dokáže jen těžko rozpoznat, kdy je zásah záchranky nutný a kdy ne.

Záchranná služba by neměla suplovat funkci praktických lékařů, dopravních služeb nebo taxíků.

Obecné pravidlo je, že záchranná služba by měla být volána ve chvílích, kdy se náhle změnil zdravotní stav pacienta, pacient je v ohrožení života, nebo dochází k selhání základních životních funkcí.

Spory o zneužití záchranných služeb však téměř vždy končí ve prospěch pacienta, neboť po něm nemůžeme jako po neprofesionálovi chtít, aby dokázal s jistotou rozpoznat závažnost zdravotního stavu.

Pokud zkrátka dojde k náhlému zhoršení stavu, náhlému vážnějšímu úrazu nebo poruše životních funkcí je na místě volat linku 155“

Paní doktorko, děkuji mockrát za rozhovor.

Michal Bruzek

Odborný právní poradce

Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z. s.