1)   Telefon vůbec nezvedám, jakmile vidím podezřelé číslo. Ovšem má to svou nevýhodu. Ne vždy odhalíte volajícího a může se stát, že odmítnete někoho jiného. Třeba nabídku vysněné práce, kam jste posílali životopis.

2)   Telefon zvednu, vyslechnu si, co chtějí, a zavěsím. Další z ověřených způsobů, který má ale taky své mouchy. Většinou se tím dotyčného nezbavíte a on volá znovu a znovu.

3)   „Nemám čas.“ Moje velice častá výmluva (a většinou pravdivá). Kdo z nás má dnes čas poslouchat pětiminutový monolog o „superlevných“ tarifech, zaručeně lepších než máme doteď?

4)   „Zavolejte jindy (prosím)“ Má druhá nejčastější odpověď. V odmítání hovorů jsem prostě měkká.

5)   „Neměla.“ Odpověď přímo nabízející se na otázku „Neměla byste prosím minutku?“

6)   „Kolik je mi let? Čtrnáct.“ Přesně to řekla má sestra a zabralo to skvěle. Kdo by se chtěl bavit o uzavření smlouvy s dítětem?

7)   „Tôi đang không có thời gian“ Odpověď vietnamské spolužačky. Zarazí určitě každého operátora. Pokud umíte nějaký méně se vyskytující jazyk, ideální odmítnutí.

8)   „Cožeee? Já Vás neslyším…Haló???“ Společně se šustěním papíru skvělá forma odmítnutí, zvlášť když máte chuť se trochu pobavit posloucháním snahy druhé strany navázat spojení.

9)   „Jděte do…“ Každý z nás má občas špatný den a nic nevytočí člověka víc, než špatně načasovaný telefonát.

10)  „Tak povídejte.“ Odpověď člověka vyčerpaného neustálým odmítáním hovorů. Vždy si říkám „Proč ne, vyslechnu si to a dají mi pokoj.“. Zatím se to nestalo, ale marně v to doufám.

A jak odpovídáte na telefonáty vy?