Mezinárodní den seniorů se slaví již od roku 1998 vždy l. října. Možná proto, že říjen je podzimním měsícem, který má znázorňovat začátek podzimu života a má být vlastně oslavou všeho, co přinášejí senioři dalším generacím. Jsou to nejen zkušenosti a moudra, ale často také život, výchova, láska a domov. Ne vždy se nám naši potomci odmění stejným dílem, ale i přes častá zklamání je my, jejich rodiče a prarodiče stále milujeme.

Zvyšuje se délka života a jako zástupci starší generace se často setkáváme s názory, že zatěžujeme mladou generaci tím, že vlastně žijeme, sice skromně, často z malých důchodů, ale na důchody pro naše děti pak nezbude. V dopravních prostředcích často slyšíme poznámky o tom, že je zde plno důchodců a není kam si sednout. Ne všichni mladí si uvědomují, že jsme celý život tvrdě pracovali a důchody pobíráme zaslouženě. Navíc velká část seniorů stále pracuje a nyní i dále platí jak zdravotní a sociální pojištění, tak i daňové odvody státu. Nevyžadujeme za svou práci žádnou vděčnost, ale pouze respekt a slušnost. Ale i ti, kteří potřebují pomoc a pracovat již nemohou – si zasluhují lásku a péči.

Je důležité míti na paměti, že jednou budou všichni staří a jak to říká Neruda ve své básni: „Až se tobě třásti bude ruka, koryto ti synek udělá!“
I naše děti budou také jednou rodiči a jak své děti vychovají, takovou odměnu od nich obdrží.

Přeji všem seniorům i sobě, abychom nejen v den svého svátku, ale i každý den cítili lásku svých dětí, kterou jim později zase vrátí jejich děti.

Gerta Mazalová, předsedkyně SOS-Asociace, z.s.

JAN NERUDA: DĚDOVA MÍSA

V kamnech praská, dědek každou chvíli
svadlé ruce sobě zahřívá,
kolo vrčí, syn si s prací pílí,
nádobu si z dřeva vyrývá.

Kolečko si divnou píseň šumí,
vnoučeti se očka kmitají –
„Hele, co náš táta všecko umí,
jak mu tříšťky z rukou létají!

Dřevo ukradl jsi v panském lese –
komu děláš z něho koryto?
„Dědovi; – již se mu ruka třese,
nádobí už všechno rozbito.“

„Nauč mne to!“ – „Vida toho kluka,
nač by tvá to ruka uměla?!“
„Až se tobě třásti bude ruka,
koryto ti synek udělá!“

V kamnech praská, dědek shrben pláče,
svadlé ruce syn mu zulíbá,
kolo mlčí, vnouče kolem skáče –
„Táto, proč se kolo nehýbá?“

Knihy veršů (1968)