Spotřebitelský úvěr je podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba, jež se poskytuje nebo zprostředkovává spotřebiteli na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Mimo jiné je pod tento pojem možné zařadit tzv. mikropůjčky jakožto půjčky v rozsahu do 5000 Kč, hypotéky, nebo splátkové kalendáře, pokud jsou dohodnuty další platby kromě původních smluvních plateb a sankcí. Podle zákona o spotřebitelském úvěru se ustanovení o spotřebitelském úvěru omezeně použijí taktéž na leasing s odkupem věci, zaměstnanecké půjčky, odložení platby stávajícího dluhu, úvěry poskytované obcemi a soudní smíry. Jedná se tak o pojem velmi široký. Zákon pak rovněž uvádí výjimky ze své působnosti, jimiž jsou investice do cenných papírů, předplatné nebo zastavárenské transakce.

Smlouvu o spotřebitelském úvěru spotřebitel uzavírá zpravidla za účelem koupě spotřebního zboží, automobilu, pořízení bytu nebo stavby domu, popřípadě jeho opravy, splacení pohledávek apod. Zcela typicky tak zákon rozlišuje spotřebitelské úvěry na bydlení a ostatní spotřebitelské úvěry (jiné než na bydlení). V určitých případech finanční instituce požadují po spotřebiteli, aby doložil účel, na který zapůjčené peníze využil, tzv. účelové spotřebitelské úvěry. Naopak je tomu u neúčelového úvěru, kdy spotřebitel koupi dané věci fakturou či paragonem dokládat nemusí. Spotřebitelský úvěr může, avšak nemusí být zajištěný ručením. Způsob ručení a výše zápůjčních úrokových sazeb závisí na samotném poskytovateli, jímž v současnosti může být jak bankovní, tak nebankovní instituce. V případě bankovního spotřebitelského úvěru bývá tento běžně zajišťován, oproti tomu půjčky od nebankovních institucí probíhají zásadně bez ručitele či zástavy.

K získání úvěru postačí věk nad 18 let a české občanství nebo trvalý pobyt na území České republiky. Před uzavřením smlouvy je však zapotřebí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tedy jeho schopnost do budoucna úvěr řádně splácet. Zabránit tak lze následné platební neschopnosti a předlužování. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být písemná, nesplnění formy však nemá za následek její neplatnost. Obsahovat pak musí zejména:

• druh spotřebitelského úvěru,
• kontaktní údaje smluvních stran (popřípadě i zprostředkovatele),
• údaj o výši spotřebitelského úvěru a podmínky čerpání a dobu jeho trvání,
• informace o zápůjční úrokové sazbě, o RPSN nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit,
• výši, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, případně podmínky, na nichž tyto platby závisí,
• požadavek na případné zajištění nebo pojištění.

Spotřebitel musí být prostřednictvím smlouvy informován také o možnosti uplatnění práva na odstoupení, na předčasné splacení či na jiné ukončení smluvního vztahu, o možnosti mimosoudního řešení spotřebitelských sporů prostřednictvím finančního arbitra a v neposlední řadě i o následcích nedodržení náležitostí smlouvy.

Právo na odstoupení od smlouvy se ze zákona vztahuje pouze na smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení. Spotřebitel má právo odstoupit ve lhůtě 14 dnů ode dne uzavření smlouvy, neobsahuje-li však smlouva požadované informace, lhůta pro odstoupení neskončí dříve než 14 dnů poté, co poskytovatel spotřebiteli tyto informace poskytne. V případě smlouvy o koupi zboží nebo poskytnutí služby, kde cena zboží nebo služby je plně nebo částečně hrazena vázaným spotřebitelským úvěrem, zaniká odstoupením od smlouvy hlavní také smlouva o vázaném úvěru. O této skutečnosti je spotřebitel povinen poskytovatele informovat a současně mu vrátit poskytnuté peněžní prostředky.

Uzavřením smlouvy Vám však vzniká velká řada dalších práv, z nichž nejvýznamnější jsou:

• právo na vyhotovení smlouvy v listinné podobě či na trvalém nosiči dat,
• právo na předčasné splacení,
• právo smlouvu o spotřebitelském úvěru vypovědět,
• možnost ukončení vázaného poměru,
• právo namítnout neplatnost smlouvy ve tříleté lhůtě, neposoudil-li poskytovatel úvěru úvěruschopnost spotřebitele,
• sankce poskytovatele úvěru při nedodržení náležitostí smlouvy,
• limitace smluvních sankcí v případě prodlení spotřebitele,
• další povinnosti poskytovatele úvěru při jednání se spotřebiteli a informační povinnost.

I přes vysokou ochranu, jež je Vám jakožto spotřebiteli ze zákona poskytována, je i v případě spotřebitelského úvěru při uzavírání smlouvy na místě snaha o prevenci případných rizik. Zvýšenou pozornost je zapotřebí věnovat konkrétnímu znění smlouvy a případně i dalších dokumentů, odkazuje-li na ně smlouva, dále pak celkové výši částky, jež je spotřebiteli poskytovatelem zapůjčena, výši splátek apod. Lze tak předejít následné neschopnosti spotřebitele splácet, stejně tak jako vzrůstu podílu nesplacených úvěrů.