Téma takzvaných „éček“ v potravinách je v dnešní době hojně rozšířeno a určitě se s nimi každý nejednou setkal, ať už v podobě součásti svojí stravy nebo předmětu diskuse s přáteli. V následujícím článku se vám pokusíme objasnit, jak se k této problematice staví legislativa. Řekneme, co to „éčka“ podle právních předpisů vlastně jsou, kdy se používají a jaké dozorové orgány je mají ve svém poli působnosti. Chápeme, že v obchodě s pocitem prázdného žaludku každý myslí spíše na talíř plný jídla po příchodu domů než na čtení etiket, ale pro získání klíčových informací je čtení etiket nutným zlem, a tak doufáme, že vám následující článek přinese užitečné informace, které vám cestu od etikety k talíři alespoň co nejvíce urychlí.

To, čemu spousta z nás říká éčka, označuje legislativa jako potravinářské přídatné látky. Jak již název napovídá, jedná se o látky, které nejsou obvykle určeny ke spotřebě jako samostatné potraviny nebo jejich charakteristické složky, ale jejich záměrné přidání do potravin má nebo pravděpodobně bude mít za následek, že se tyto látky nebo jejich vedlejší produkty stanou složkou této potraviny.Důvodů k používání těchto takzvaných éček je spousta. Používají se v průběhu přípravy potravin například k jejich barvení, slazení nebo konzervování. Podle účelu použití se dělí do 26 kategorií jako například zahušťovadla, konzervanty, antioxidanty a další.

Jaké látky se pro takovéto účely mohou do potravin přidávat? Již článek 1 nařízení (ES) č. 1333/2008 Evropského parlamentu a Rady hovoří o tom, že dané nařízení má zajistit vysokou úroveň zdraví lidí a vysokou úroveň ochrany spotřebitele. Vězme tedy, že zákon nedovoluje do potravin přidávat jakékoliv látky, ale stanovuje seznam povolených přídatných látek a mnohdy i jejich limitní množství. Takový seznam je obsažen třeba ve vyhlášce č. 4/2008 Sb., kde najdeme také potraviny, při jejichž výrobě je používání přídatných látek ještě více omezeno. Těmito potravinami jsou například med, máslo, cukr nebo nearomatizované čaje.

Jak jsme již ukázali, zákon dbá o vysokou úroveň zdraví lidí a ochrany spotřebitele, výrobci potravin tedy nemohou používat „éčka“ jak se jim zlíbí, ale musí postupovat podle nastavených kritérií. Aby tato kritéria byla opravdu následována, působí na našem území orgány pro kontrolu nad dodržováním předpisů pro používání přídatných látek, jimiž jsou Státní zemědělská a potravinářská inspekce a Státní veterinární správa.