Máte data ohledně toho, kolik se na Vás ročně/měsíčně obrací spotřebitelů? Stoupá/klesá toto číslo?

Preferujeme poradenství hlavně osobní, které je naprosto nezastupitelné, protože z telefonního hovoru ani emailu nedostaneme všechny potřebné informace k tomu, abychom spotřebitelům skutečně odborně poradili. V osobním kontaktu můžeme nejen kvalitně poradit, ale i pomoci přímo napsat například odstoupení od kupních smluv, výpovědi smluv a také poradit ve všech jejich problémech.

Osobního poradenství za minulý rok 2019 v našich osobních bezplatných poradnách je zhruba něco přes tisíc statisticky evidovaných případů.

Telefonického poradenství bylo uskutečněno cca 4 a půl statisticky evidovaných případů.

Elektronického poradenství bylo uskutečněno něco přes 3 tisíce statisticky evidovaných případů.

Na co se Vás spotřebitelé nejvíce dotazují?

Většinou jsou dotazy směrovány na témata:  Nákupy v e-shopu (distanční smlouva), Reklamace, Podomní prodej, Předváděcí akce, Kupní smlouva, Smlouva o dílo, Potraviny, Pacient -spotřebitel Změna dodavatele energií a Vyúčtování dodávek energií, Letecká doprava, Telekomunikační služby, Odstoupení od smlouvy, Nákup použité věci, Vyúčtování dodávek energií, Nákup ze zahraničí, Zájezd, Spotřebitelský úvěr, Letecká doprava a s tím spojené storno poplatky za odmítnutí zájezdů do Číny apod.

Jak si stojí podle Vás české právo na ochranu spotřebitele? Zajišťuje lidem dostatečnou ochranu? Co jsou jeho největší nedostatky? Co by pomohlo ke zlepšení?

Náš občanský zákoník je velmi (podle mne až zbytečně) obsáhlý, má zhruba 3 080 paragrafů, ovšem vymahatelnost práva je téměř nulová nebo aspoň velmi složitá, rozhodně nesplňuje to, co jsme si pod ním představovali.

Právo na ochranu spotřebitele je roztříštěné mezi několik rezortů, a může tak pro samotné spotřebitele působit zmateně. Bylo by podle Vás řešením koncentrovat ochranu spotřebitele pod jedno ministerstvo? Pokud ano, jak konkrétně by to podle Vás mohlo fungovat?

Podle mého názoru by stačilo, kdyby právo nebylo jen na papíře, ale existovala by právní jistota, že podvodné jednání je nepřípustné a tedy i trestné. Zatím je realita taková, že podvodníkovi se nedá prokázat úmysl, vychází většinou bez postihu a podvedenému, event. okradenému občanovi – spotřebiteli zůstanou pouze oči pro pláč. Proto také podvodných praktik přibývá a tzv. „šmejdi“ se přímo rojí a nám přibývá stále více poškozených spotřebitelů.

Jsme připomínkovým místem pro MS ČR, kam posíláme připomínky a návrhy změn zákonů našich právníků, kteří znají perfektně celou oblast spotřebitelského práva, já sama nejsem právník, a proto si mohu jen přát, aby naše návrhy a připomínky byly při práci na novelách zákonů zohledňovány. 

Většina spotřebitelů jsou senioři, kteří si nemohou dovolit soudní spory z důvodů jak finančních – nedosáhnou na ně, tak i časových – léta trvajících sporů, jejichž konce by se někteří nemuseli ani dožít. A to je skutečně velmi smutná realita.

Gerta Mazalová, předsedkyně SOS-Asociace, z.s.