V posledních desetiletích došlo k výraznému vzrůstu veřejného povědomí o ochraně životního prostředí, o skleníkových plynech a o boji proti znečištění. Z ochrany životního prostředí se tak stalo téma, které u lidí nabylo mnohem většího významu. Najednou se stalo „in“ být ekologickým a šetrným k životnímu prostředí. Podle průzkumu z roku 2021 je pro 85 % spotřebitelů po celém světě ochrana životního prostředí důležitější, než pro ně byla před pár lety.  Toho si všimlo i nemalé množství korporací, které začaly tento trend následovat, ať už zavedením šetrnější a méně znečišťující výroby, nebo změnou obchodní politiky. Některé společnosti ale tento trend zneužívají ve svůj prospěch a páchají tzv. greenwashing. 

Jako greenwashing se označuje způsob zavádějícího marketingu, kterým se snaží společnost nabudit dojem, že podporuje ochranu životního prostředí, že jsou její produkty a způsob jejich výroby šetrné k životnímu prostředí a že se zásady a cíle společnosti zakládají na šetrnosti k přírodě. S takovými hodnotami se ale společnost ztotožňuje jen „na oko“ a ve skutečnosti dělá pro životní prostředí mnohem méně, než by se mohlo zdát.  Tento pojem vymyslel ekolog Jay Westerveld ve své eseji z roku 1986, ve které se zabýval obchodními praktikami hotelů.  Greenwashing vznikl spojením dvou slov, a to „green“, tedy zelený, což má představovat ekologii a ochranu přírody, a „whitewashing“, což je pojem, kterým se označuje manipulativní technika spočívající v ospravedlňování a zastírání různých politováníhodných a žalostných činů. 

Greenwashing může mít různé podoby. Jedním z prvních příkladů, na který poukázal Jay Westerveld ve své eseji, je praktika, kdy hotely dávaly do pokojů cedulky, které nabádaly hosty k tomu, aby si nenechávali čistit ručníky každý den a místo toho je opakovaně používali. Důvodem měla být ochrana životního prostředí a šetření vodou, ve skutečnosti šlo ale pouze o způsob, jakým si hotely chtěly ušetřit práci s praním bez jakékoli námahy s jejich strany. Často pak tímto nebyla ani ušetřena voda a elektřina, ručníky se totiž stále musely i tak průběžně prát, takže by výsledkem bylo to, že by se pralo v poloprázdných pračkách za stejné spotřeby energií a vody. 

V dnešní době se můžeme často setkat s greenwashingem na obalech produktů. Můžou tím být např. různé obrázky a označení, které mají evokovat ekologičnost a „zelenost“, např. „přírodní“, „bio“, „eko“, i když se jedná o zboží, které není v žádném případě šetrné k životnímu prostředí. Výrobci ekologicky náročných produktů často nadšeně poukazují na nepatrnou „zelenou“ vlastnost, kterou jejich produkty mají, přestože se jinak jedná o velice znečišťující výrobky. Greenwashing může být rovněž založen na polopravdách, např. když je výrobku napsáno, že je recyklovatelný, přestože jej lze recyklovat jen z části a není ani patrné, která jeho část recyklovat lze. Další kategorií pak mohou být např. marketingové kampaně velkých firem, které mají motivovat k recyklaci, k vybírání peněz na dobročinné účely a k dalším ekologickým činnostem, když jsou přitom samy velkým zdrojem znečištění. Příkladem je např. banka HSBC ve Spojeném království, která v roce 2022 zahájila reklamní kampaň, ve které poukazovala na své aktivity a přínos v boji proti klimatickým změnám. Co ale opomenula zmínit, je fakt, že rok zpátky provedla velké investice do rozvoje ropného a plynového průmyslu v řádech několika miliard amerických dolarů. 

Greenwashing se bohužel stal poněkud rozšířenou praktikou. Pokud vám záleží na životním prostředí a chcete tomu tak i přizpůsobit své nákupní návyky, tak doporučuji, abyste si nejprve udělali malý průzkum toho, zda je vámi zakoupené zboží skutečně tak ekologické, jak se domníváte. 

Za Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z. s. 

Karel Bělák 

Odborný právní poradce