Spotřebitelé se v poradnách poměrně často ptají na povinnost podnikatele přikládat ke zboží záruční list, či na náležitosti tohoto dokumentu. V první řadě je třeba poznamenat, že záruční list není nezbytnou podmínkou pro uplatnění práv z vadného plnění (tedy pro reklamaci zboží), ani není podmínkou pro vznik těchto práv. Veškerá základní práva spotřebitele vyplývají přímo ze zákona. Záruční list tak může mít povahu potvrzení, kdy slouží jako poučení spotřebitele o jeho zákonných právech a o způsobu uplatnění reklamace.

V první řadě musí záruční list obsahovat identifikaci prodávajícího: tedy jeho jméno či název, sídlo, a identifikující údaj (rodné číslo nebo IČ). Dále musí být v záručním listě uvedeny doba a rozsah odpovědnosti prodávajícího za vady. Doba je ze zákona dvouletá, pouze u prodeje použitého zboží lze tuto bodu zkrátit až na jeden rok. V takovém případě je toto potřeba uvést do záručního listu. Dále, pokud bylo prodáváno zboží s vadami, na které byl kupující při koupi upozorněn a pro kterou byla sjednána nižší cena, je potřeba tyto vady v záručním listě uvést. Je to proto, že se jedná o omezení rozsahu záruky: za takovéto vady prodávající totiž neodpovídá.

Dle § 2166 odst. 2 občanského zákoníku je prodávající povinen uvést, je-li to potřebné, také způsob, jakým lze uplatnit reklamační práva. To znamená zejména: kde může kupující reklamaci uplatnit, označení záručních servisů, případně může být k záručnímu listu přiložen formulář k uplatnění reklamace jako vzor reklamačního protokolu. V takovém případě lze na záručním listu očekávat uvedení důležitých údajů, pro které platí informační povinnosti dle § 9 až § 13 zákona o ochraně spotřebitele, zejména pak informace týkající se způsobu použití a údržby zboží, nebo o rizicích vyplývajících z nesprávného používání.

Prodávající je také povinen do záručního listu uvést práva, která poskytuje kupujícímu nad rámec zákona, především pokud přiznává kupujícímu delší záruční dobu, záruku za jakost nebo výhodnější reklamační nároky.

Co se týče povinnosti prodávajícího záruční list vydat, platí, že prodávající je povinen jej vydat, avšak pouze na požádání. Dle § 2166 odst. 3 občanského zákoníku však prodávající svou povinnost splní, nebrání-li tomu povaha věci, pokud místo záručního listu vydá doklad o koupi zboží obsahující veškeré povinné údaje pro záruční list.

Problematickou je v tomto ohledu velmi vágní formulace v občanském zákoníku, tedy věta „nebrání-li tomu povaha věci“. Lze usuzovat, že nahrazení záručního dokladu dokladem o zakoupení zboží je možné, pokud není nutné v záručním listu uvádět informace podle druhého odstavce § 2166 občanského zákoníku, a to z toho důvodu, že dostatečné informování o těchto skutečnostech na písemnosti v rozsahu dokladu o zakoupení věci jednoduše není možné.

Nesplněním povinnosti vydat záruční list však nejsou zákonná práva z vad dotčena. Povinnost vydat záruční list je však zmíněna i v § 15 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele. Porušení této povinnosti je tedy deliktem, pro který může podnikatele sankcionovat Česká obchodní inspekce (ČOI). Právě podnět na ČOI je tedy nejvhodnější obranou při neochotě prodávajícího vydat záruční list. Stejně je třeba postupovat, pokud Vám nebude na Vaši žádost vydán doklad o zakoupení.

V případě, že bude místo záručního listu vydán pouze doklad o zakoupení výrobku, doporučujeme zkontrolovat, jestli byly dodrženy veškeré informační povinnosti prodávajícího dle § 9 až § 13 zákona o ochraně spotřebitele.