Nezařazené
Přečtěte si nejnovější číslo našeho časopisu SOSák!
Zde: https://www.asociace-sos.cz/wp-content/uploads/2023/12/SOSakc322023.pdf nyní naleznete naše nové čílso časopisu SOSák. Můžete se v něm těšit na rubriky jako aktuality a události, průzkumy, články, spokojený spotřebitel, spotřebitelské dotazy a další.
Sdílení fotografií na sociálních sítích: Na co si dát pozor?
Možnost nahrávat na sociální sítě fotografie není žádnou novinkou. Před tím, než se ovšem rozhodnete stisknout tlačítko „sdílet“, je dobré se zamyslet nad několika aspekty, které tuto činnost provází. Jde jednak o osobnostní a majetková práva autora (autorská práva), osobnostní práva vyobrazených osob a nelze opomenout ani úvahy o dosahu fotografií a možnostech jejich zneužití.
Autorská práva upravuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a jeho obsah Vás bude zajímat primárně v okamžiku, kdy se chystáte sdílet fotografie pořízené jinou osobou. Typicky půjde o situaci, kdy si necháte fotografie vyhotovit profesionální fotografkou či fotografem. V takovém případě je nutné rozlišovat vícero situací. Pokud půjde o fotografií Vás osobně, tedy o Vaši podobiznu (a zároveň budete objednatelem fotografie), pak máte možnost takovouto fotografii na sociální sítě sdílet, a to díky výjimce z obecné autorskoprávní ochrany zakotvené v §38b zmíněného zákona: „Do práva autorského nezasahuje ten, kdo zhotoví rozmnoženinu díla fotografického, které je jeho podobiznou a které si úplatně objednal; takto pořízenou rozmnoženinu může zobrazená osoba i nevýdělečně užít, není-li takové užití zapovězeno.“ Jak ze znění zákona vyplývá, souhlas ke sdílení fotografie není třeba pouze pokud došlo k jejímu vyhotovení za úplatu a nedochází ke sdílení za výdělečným účelem. V tomto případě tedy platí, že sdílení by nebylo možné pouze v případě, že by bylo autorem zapovězeno.
Lehce odlišná je situace, kdy nejde o Vaši podobiznu, ale například fotografii Vašeho domácího mazlíčka. Pokud stále platí, že fotografie byly vyhotoveny na základě dohody, pak lze s největší pravděpodobností hovořit o udělení nevýhradní licence k fotografii autorem, a to dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. I v této situaci platí, že fotografie lze na sociálních sítích sdílet, pokud ovšem není výslovně ujednáno jinak, lze tak opět činit pouze za účelem nevýdělečným.[1]
Podstatné je v kontextu sdílení fotografií, které nejsou Vašim autorským dílem, poznamenat, že upravovat tyto fotografie je zásadně nepřípustné. Není tedy možné fotografie např. „barevně dolaďovat“ podle Vašich představ, dávat na ně filtry nabízené sociální sítí či aplikací pro amatérskou úpravu fotografií, nebo dokonce odstraňovat vodoznak označující autora fotografie. Zákon takovéto jednání výslovně zakazuje v §2375 odst. 1 a 2:
(1) Označení autora smí nabyvatel upravit či jinak změnit, jen bylo-li to ujednáno.
(2) Nabyvatel smí dílo nebo jeho název upravit či jinak měnit, jen bylo-li to ujednáno, ledaže se jedná o takovou úpravu nebo jinou změnu, u níž lze spravedlivě očekávat, že by k ní autor vzhledem k okolnostem užití svolil; ani v takovém případě však nabyvatel nesmí dílo nebo jeho název upravit nebo jinak změnit, vyhradil-li si autor svolení a je-li nabyvateli taková výhrada známa.
Výše uvedené informace platí pouze v případě, že fotografie byla získána po domluvě s jejím autorem, pokud byste se rozhodli sdílet na sociálních sítích fotografii staženou např. z náhledového alba fotografa[2], které slouží pouze k výběru fotografií pro jejich zakoupení, šlo by o zásah do autorských práv této osoby. V takovém případě se autor může domáhat jak odstranění fotografie, tak přiměřeného zadostiučinění za způsobenou újmu, náhrady škody a vydání bezdůvodného obohacení.
Od práv autorských se nyní přesuneme k osobnostním právům osob na fotografiích zachycených. Základním aspektem je ochrana podoby a soukromí dané osoby. Občanský zákoník v §85 stanovuje následující:
(1) Rozšiřovat podobu člověka je možné jen s jeho svolením.
(2) Svolí-li někdo k zobrazení své podoby za okolností, z nichž je zřejmé, že bude šířeno, platí, že svoluje i k jeho rozmnožování a rozšiřování obvyklým způsobem, jak je mohl vzhledem k okolnostem rozumně předpokládat.
Z uvedeného pravidla občanský zákoník rovněž zakotvuje výjimky, nejpraktičtějšími z nich je pak zpravodajská a umělecká licence, kterou nalezneme v §89: „Podobizna nebo zvukový či obrazový záznam se mohou bez svolení člověka také pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též k vědeckému nebo uměleckému účelu a pro tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství.“
Uvedená licence se ovšem ze své podstaty nebude vztahovat na sdílení fotografie běžným uživatelem sociální sítě, který v daném okamžiku nevystupuje jako umělec či reportér. Pokud tedy budete chtít sdílet fotografii, na které bude společně s Vámi dalších pět osob, měli byste na základě prvně zmíněného pravidla získat souhlas každé z nich. Souhlas je však v daném ustanovení nutné vnímat šířeji, než jako výslovné „ano“. Svolení je možné udělit také konkludentně, tedy fotografovaná osoba může své dovolení vyjádřit například pózováním na fotografii, pokud z dané situace jasně vyplývá, že ji pořizujete za účelem jejího sdílení na sociální síti. Komplikovanější situace nastává v případě, kdy se na fotografii nachází také cizí osoby (např. v pozadí) a je možné rozeznat jejich podobu. Není ničím neobvyklým, že dochází ke sdílení snímků z různých druhů společenských akcí, kdy je téměř nemožné vyhnout se zachycení také nám neznámých osob. Není zřejmé, zda z pouhé účasti na takovéto akci je možné dovozovat jejich konkludentní souhlas s pořizováním fotografií a jejich následným sdílením, vzhledem ke znění zákona (a stanoveným výjimkám) je ovšem spíše vyplývá že ne, a tedy sdílením takovýchto fotografií můžete zasahovat do osobnostních práv daných osob.
Závěrem je vhodné uvést, že sdílením fotografie dochází k jejímu „vyslání“ do online prostředí, a i pokud byste se ji později rozhodli odstranit, neznamená to, že z tohoto prostoru zmizí. Uveřejněné fotografie se stávají součástí Vaší digitální stopy a prakticky nelze zamezit jejich dalšímu sdílení a šíření ostatními uživateli sociálních sítí. Nabízí se užití upravené verze klasického přísloví, tedy: Dvakrát měř, jednou sdílej.
Veronika Hladká
Odborná právní poradkyně
Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.
[1] viz. §2376 odst. 2 OZ
[2] Takováto alba jsou běžná v případě fotografování sportovních akcí, kterých se účastní větší množství osob.
Přečtěte si nové číslo našeho časopisu SOSák!
V těchto dnech vyšlo nové číslo časopisu SOSák, ve kterém naleznete mnoho zajímavých článků a informací o naší činnosti v roce 2023. Můžete se těšit na rubriky jako aktuality a události, průzkumy, články, spokojený spotřebitel a spotřebitelské dotazy a další.
Časopis naleznete na našem webu a pod tímto odkazem:
http://www.asociace-sos.cz/wp-content/uploads/2023/08/SOSak31rok2023.pdf
Jak a kdy se mohu obrátit na ČOI?
Na Českou obchodní inspekci („ČOI“) se můžete obrátit hned v několika případech. Nejprve je ale vždy nutné si ověřit, zda Váš problém spadá do působnosti České obchodní inspekce. Působnost ČOI je stanovena v § 2 zákona o České obchodní inspekci. Podle tohoto ustanovení Česká obchodní inspekce kontroluje fyzické a právnické osoby, které nabízejí, prodávají, dodávají nebo uvádějí na trh výrobky, nabízejí nebo poskytují služby nebo vyvíjejí jinou činnost podle tohoto zákona nebo podle zvláštního právního předpisu. Nejčastěji se může jednat o případy, kdy prodávající neinformuje spotřebitele o právech při uplatnění reklamace či možnosti odstoupení od smlouvy v případě nákupu na internetu. Dále se také může jednat o situace, kdy prodávající nevyřídí reklamaci do 30 dnů, nevystaví doklad o přijetí reklamaci nebo neinformuje, jakým způsobem reklamaci vyřídil.
ČOI naopak není oprávněna kontrolovat kvalitu potravinářských výrobků, toto spadá do působnosti Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Česká obchodní inspekce se může zabývat potravinářskými a dalšími zemědělskými či tabákovými produkty pouze z hlediska poctivosti prodeje či může kontrolovat omezení jejich prodeje vymezeným skupinám spotřebitelů – např. zda prodejci dodržují zákaz prodeje alkoholických a tabákových výrobků osobám mladších 18 let.
Česká obchodní inspekce může kontrolovat prodejce a při zjištění porušení povinností je jim oprávněna uložit pokutu. Výše pokuty za nejzávažnější přestupky může dosahovat až 50 milionů Kč. Nyní ČOI provádí masivní kontroly obchodníků a kontroluje, zda podnikatelé dodržují zákon o ochraně spotřebitele, zejména zda prodávající označují ceny dle § 12a zákona č. 634/1992, o ochraně spotřebitele. Toto ustanovení stanovuje, že pokud prodávající nabízí zboží ve slevě, informace o slevě musí obsahovat i nejnižší cenu výrobku, za kterou jej prodávající nabízel a prodával v době 30 dnů před poskytnutím slevy (tzv. referenční cenu). Výrobek musí být také označen cenou platnou v okamžiku nabídky a spotřebitel musí být vždy informován o konečné ceně prodávaných výrobků.
Na Českou obchodní inspekci se může spotřebitel obrátit prostřednictvím podnětu, kterým upozorní na nekalé obchodní praktiky prodávajícího či jiné porušení jeho zákonných povinností. Podnět k ČOI lze podat jak v listinné podobě, tak i elektronicky. Doporučujeme využít elektronický způsob podání podnětu prostřednictvím e-podatelny, kterou naleznete na stránkách www.coi.cz. Elektronický formulář Vás velmi rychle a snadno navede, jak postupovat při vyplňování informací. Ve formuláři je nutné vyplnit, kdo podnět podává, které věci se týká a co se navrhuje. O výsledku podnětu budete vyrozuměni. ČOI by poté měla podnět vyřídit do 30 dnů.
Pokud dojde ke sporu mezi spotřebitelem a prodávajícím, lze využít mimosoudního řešení spotřebitelského sporu (ADR), které zajišťuje Česká obchodní inspekce. Cílem mimosoudního řešení spotřebitelských sporů je dospět ke smírnému urovnání sporu a dohodě stran. Tento institut je založený na hledání oboustranně přijatelné dohody stran sporu. Česká obchodní inspekce ovšem nemá na rozdíl od soudů pravomoc sama o předmětu sporu závazně rozhodnout nebo strany sporu k dohodě donucovat. Jde zejména o to, aby strany dospěli k nějaké dohodě a oboustranné spokojenosti. Aby mohlo být mimosoudní řešení sporu efektivní, je nutné, aby byl spotřebitel schopen věrohodně doložit oprávněnost tvrzeného nároku (zejména se může jednat o různé dokumenty, či kopie písemné komunikace mezi stranami). Nejčastějšími spory, které ČOI řeší, jsou spory týkající se práva z vadného plnění (reklamace zboží a služeb). Návrh na zahájení mimosoudního řešení sporu může podat pouze spotřebitel a to do 1 roku od chvíle, kdy uplatnil svůj nárok u podnikatele poprvé. Pokud tedy nastane mezi Vámi jakožto spotřebitelem a prodávajícím spor, neotálejte s podáním návrhu na zahájení mimosoudního řešení sporu příliš dlouho. Pokud by se jednalo o spor starší než jeden rok, nelze jej bohužel prostřednictvím ADR řešit. Návrh na zahájení mimosoudního řešení spotřebitelského sporu lze podat elektronicky vyplněním příslušného formuláře. Návrh musí zejména obsahovat údaje o stranách sporu, vylíčení rozhodných skutečností, kterých se spor týká a návrh řešení, jehož se navrhovatel domáhá. K návrhu také musí být přiložen doklad o tom, že se spotřebitel pokusil spor vyřešit s podnikatelem přímo, a kopie dalších písemností dokládající tvrzené skutečnosti, jsou-li k dispozici (zejména doklad o uzavření smlouvy, kopii písemné komunikace mezi stranami apod.). V České republice je tento způsob řešení poměrně úspěšný a často vede k uspokojení spotřebitele ze strany prodávajícího. Pokud tedy vznikne mezi Vámi a prodávajícím spor, určitě se neváhejte na ADR obrátit.
Česká obchodní inspekce poskytuje veřejnosti také bezplatné poradensko-informační služby. Tuto službu poradenství můžete využít, pokud si přejete poradit a položit dotaz týkající se Vašich spotřebitelských práv, pokud např. potřebuje poradit při reklamaci zboží či nákupu přes internet.
Doporučujeme Vám se také podívat na internetové stránky ČOI, na kterých naleznete pod sekcí Spotřebitelský průvodce přehledný návod, jak postupovat v určitých situacích.
Kromě České obchodní inspekce můžete samozřejmě využít i služeb našeho bezplatného poradenství v oblasti spotřebitelského práva a stát se členy a podporovateli Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.
Klára Červinková
Odborná právní poradkyně
Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.
Koupě ojetého automobilu z autobazaru
Zájem o koupi ojetých automobilů se v poslední době – i vlivem vysoké inflace – razantně zvýšil. Nákup auta z bazaru s sebou však přináší i řadu rizik. Právě o nich si něco povíme v následujícím článku.
Česká obchodní inspekce zjistila při průběžných kontrolách v roce 2018 u více než poloviny autobazarů porušení právních předpisů při nabízení a prodeji ojetin. Před koupí vozidla z autobazaru je tak žádoucí ověřit si serióznost prodejce např. přečtením si o něm pojednávajících recenzí. Autobazar nemusí být nutně prodejcem, nýbrž zprostředkovatelem, na což je třeba dát si z důvodu následné slabší právní ochrany pozor.
Prodejce je povinen spotřebitele v souladu se zákonem o ochraně spotřebitele pravdivě informovat o vlastnostech ojetiny, počtu najetých kilometrů, předchozích majitelích i o tom, zdali bylo vozidlo bouráno. Předávací protokol, v němž bývají tyto údaje uvedeny, je nutno před podpisem řádně prostudovat, jelikož prodejce za vady v něm uvedené neodpovídá. Zanedbat by spotřebitel neměl ani pečlivé pročtení obsahu kupní smlouvy a obchodních podmínek prodejce.
Při samotném výběru ojetiny je vhodné pečlivě zkontrolovat její stav, který by měl odpovídat prodejcem uváděnému stáří i počtu najetých kilometrů. Uvádí-li tedy prodejce např. to, že stáří automobilu je jeden rok a počet najetých kilometrů deset tisíc, bývají prosezené sedačky či ošoupaný volant znakem nedůvěryhodnosti těchto údajů. Neodpovídá-li údaj o počtu najetých kilometrů skutečnosti, lze tuto vadu reklamovat. Na webové stránce www.kontrolatachometru.cz si lze ověřit stav tachometru u automobilů, které v minulosti prošly STK.
Rozhodně doporučitelné je zkontrolovat si před koupí ojetiny totožnost VIN kódu uvedeného v technickém průkazu s VIN kódem na karoserii a jiných částech vozu. Technický průkaz by pak měl být originální, jelikož u duplikátu není zjistitelná historie vlastníka vozu a často se v něm zamlčuje původ vozidla. Pro posouzení technického stavu vozidla nebývá na škodu zaplatit si odborníka. Ten by měl zkonstatovat shodu jím zjištěného stavu auta se stavem vozidla deklarovaným prodejcem. Zkušební jízda by měla být při koupi ojetiny samozřejmostí.
Záruční doba může být u ojetého vozidla zkrácena dohodou smluvních stran až na 12 měsíců. V případě vady zjištěné na ojetém vozidle, kvůli které spotřebitel nedostal od prodejce slevu a která neodpovídá míře používání či opotřebení vozidla, může spotřebitel v záruční době požadovat opravu auta či slevu z jeho kupní ceny. Náklady odtahu vozidla v případě takovéto vady hradí prodejce.
Prodejce je povinen reklamaci přijmout, a vyřídit ji nejpozději do 30 dnů. V případě zamítnuté reklamace se lze obrátit na soudního znalce s žádostí o vyhotovení znaleckého posudku, který by měl spotřebiteli pomoci spor o oprávněnost reklamace vyhrát. Věc lze taktéž konzultovat s Českou obchodní inspekcí v rámci mimosoudního řešení spotřebitelského sporu. Neustoupí-li přesto prodejce, může se spotřebitel obrátit na soud.
Odstoupit od smlouvy lze v případě opakovaného výskytu vady na vozidle či v případě nedodržení lhůty 30 dnů k vyřízení reklamace. Od smlouvy uzavřené distančně může spotřebitel odstoupit ve lhůtě 14 dnů od převzetí vozidla.
Vždy je potřeba zvážit, zda se koupě ojetého vozidla spotřebiteli vyplatí. Kupní cena totiž velice pravděpodobně nebude poslední peněžitou částkou investovanou do ojetiny.
Vojtěch Ertl
Odborný právní poradce
Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z. s.
Jak si ujednat cenu díla
Když se řekne smlouva o dílo, většina z nás si její použití představí na výstavbě či rekonstrukci domu. Jako smluvní typ má ovšem smlouva o dílo daleko širší využití, a to jak v dalších oblastech běžného života (např. výroba nábytku na míru, zpracování daňového přiznání, oprava roztrhlého kabátu, úklid domácnosti atd.), tak v dlouholetých komplexních projektech typu výstavby atomové elektrárny. Z pohledu spotřebitele se ovšem prve vzpomenuté příklad jeví jako relevantnější.
Při sjednávání smlouvy o dílo je třeba věnovat pozornost vícero aspektů, mezi které patří bezpochyby také ujednání samotné ceny výsledného díla. Na první pohled by se mohlo zdát, že půjde o jednu z méně komplikovaných částí smlouvy, ovšem jak bude dále nastíněno, nemusí tomu tak být a způsob, kterým k určení ceny dojde, může mít dalekosáhlé praktické dopady.
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen občanský zákoník) pracuje s předpokladem úplatnosti smlouvy o dílo, není tedy možné uzavřít smlouvu o dílo, která by nepočítala s odměnou pro zhotovitele. Neznamená to ovšem, že pokud ve smlouvě cena nebude vymezena, jedná se o smlouvu neplatnou, občanský zákoník totiž ve svém §2586 odst. 2 zakotvuje „záchranné pravidlo“ pro situace, kdy obě strany počítají (a tedy souhlasí) s tím, že za výsledek bude zaplaceno, ovšem nechtějí si cenu díla určit. V takovém případě platí, že ujednanou cenou díla bude cena placená za totéž či srovnatelné dílo v době a místě uzavření předmětné smlouvy (půjde tedy o cenu „obvyklou“). Právě popsaný postup je jedním z druhů stanovení ceny za dílo, se kterým zákon počítá. Jedná se ovšem o způsob, který nelze doporučit a v praxi často znamená nepříjemné komplikace a zbytečné náklady (např. finanční prostředky vynaložené na znalce pro zjištění ceny v místě a čase obvyklé). Další, vhodnější způsoby nalezneme v §2610 až §2614 a dále v §2620 až §2622 občanského zákoníku. Jedná se o následující možnosti sjednání ceny díla:
- přímé určení ceny (pevná cena)
- sjednání způsobu určení ceny
- cena podle rozpočtu
- cena stanovená odhadem
Jak již bylo naznačeno, pokud je cena stanovena způsobem, který pro získání znalosti o výsledné částce k platbě potřebuje další úkony, není to obvykle preferovaný způsob jejího určení (a to zpravidla pro obě strany). Z tohoto pohledu je poté nejvýhodnější sjednání pevné ceny díla. V tomto případě nalezneme ve smlouvě o dílo přesnou částku, za kterou se zhotovitele zavazuje dílo zhotovit. Vzhledem k této částce bylo judikaturní dovozeno, že jejím obsahem je i DPH, není tedy možné, aby se zhotovitel dožadoval zaplacení konečné ceny díla (stanovené ve smlouvě) povýšené o hodnotu DPH. Zajímavostí je, že o pevnou cenu díla se může jednat i pokud bude smlouva v části o ceně odkazovat na přiložený rozpočet, který bude obsahovat přesně definovanou cenu vzhledem k jednotlivým položkám svého obsahu. Podstatné je z hlediska objednatele především to, že zhotovitel nemůže žádat změnu takto stanovené ceny. Pokud tedy dojde např. ke zvýšení cen materiálů potřebných pro zhotovení díla, toto riziko nese zhotovitel a do výsledné ceny díla se takovéto zdražení nepromítne. Zákon ovšem z tohoto pravidla zakotvuje výjimku pro případ, kdy nastane zcela mimořádná nepředvídatelná okolnost, která zhotovení díla ztěžuje natolik, že zvýše ceny je spravedlivé. Tyto situace jsou ovšem posuzovány vždy individuálně vzhledem ke konkrétnímu případu a k tomuto zhodnocení je příslušný pouze soud.
Frekventovaným způsobem stanovení ceny pak je také vyhotovení rozpočtu. Výhodou tohoto způsobu ujednání ceny díla je možnost reakce na situace, které nastanou během zhotovování díla, své uplatnění proto rozpočet často nalezne v případě staveb. Pro své vlastnosti rozlišujeme tři typy rozpočtu, a to rozpočet úplný a nezávazný, rozpočet neúplný a závazný a rozpočet neúplný a nezávazný. Úplnost rozpočtu znamená, že zhotovitel nemůže zvýšit cenu díla ani v případě, že jsou nutné tzv. vícepráce, tedy pokud je například nezbytné provést další výkopové práce vzhledem k podloží stavebního pozemku. Naopak, pokud bude rozpočet neúplný, zhotovitel bude moci za takovéto práce zvýšení ceny díla požadovat. Je ovšem nezbytné upozornit na povinnost zhotovitele oznámit objednateli nutnost zvýšení ceny díla bez zbytečného odkladu poté, co tuto nevyhnutelnost zjistí. Pokud by tak zhotovitel neučinil, jeho právo na zvýšení ceny bez dalšího zaniká, tedy pokud zhotovitel bude požadovat vyšší finanční částku za jeho zhotovení díla až po jeho dokončení s odkazem na vícepráce proběhlé např. na počátku výstavby, nebude na takto povýšenou částku mít nárok.
Úplnost rozpočtu nás tedy zajímá vzhledem k činnosti zhotovitele, provedení prací „navíc“, pokud ovšem jde o možnost zvyšování cen za jednotlivé položky uvedené v rozpočtu, pak hovoříme o závaznosti rozpočtu. Jestliže si tedy rozpočet ujednáme jako nezávazný, zhotovitel bude moci navýšit cenu o výši, ve které jeho účelně vynaložené náklady převýší částku danou rozpočtem (pokud opět použijeme příklad se zvýšením cen materiálu, zhotovitel s takto sjednaným rozpočtem bude moci po objednateli požadovat rozdíl mezi skutečnou cenou materiálu a cenou uvedenou v rozpočtu). Co se týče oznamování navýšení, platí stejná pravidla jako v případě neúplného rozpočtu. Jak v případě neúplnosti, tak v případě nezávaznosti má zároveň objednatel možnost odstoupit od smlouvy v případě, že objednatel požaduje navýšení o více než 10% oproti ceně dle rozpočtu.
Dalším nástrojem sjednání ceny je odhad. O tomto způsobu určení ceny je vhodné uvažovat především v případech, kdy je prováděné dílo ceněno na základě odpracovaných hodin. Může jít například o situaci, kdy si najmeme osobu, aby nám z poskytnutých planěk postavila plot. Zhotovitel odhadem stanoví (předpokládanou) cenu na základě času, který očekává, že mu stavba plotu zabere a své hodinové sazby. U této možnosti je třeba počítat se specifickým pojetím možnosti navýšení ceny. Zákonodárce totiž vzhledem k nepodstatnému navýšení ceny stanovil princip implicitní akceptace, což znamená, že objednatel musí počítat s tím, že k určitému navýšení ceny může dojít, a pokud je takové navýšení nepodstatné, platí, že s ním objednatel „automaticky“ souhlasí. Jak je zřejmé, je nutné určit, co je to nepodstatné navýšení ceny, a kdy již musíme mluvit o navýšení podstatném. Zákon na tuto otázku odpověď nedává, dlouhodobě se ovšem dovozuje, že pokud je navýšení ceny díla do 10%, jedná se vždy o navýšení nepodstatné. V určitých případech je však možné za nepodstatné navýšení považovat zvýšení ceny až do 20%, a je tedy nutné podstatnost zvýšení usuzovat individuálně vzhledem k okolnostem.
Posledním využitelným prostředkem pro ujednání ceny díla je „pouhé“ sjednání způsobu určení ceny díla. V případě, že by mělo dojít ke sjednání ceny tímto způsobem, je třeba se zaměřit především na to, aby ujednání bylo dostatečně určité, pokud by tomu tak nebylo, považovalo by se totiž za neplatné. Jestliže se má zajistit, že cenu bude možné s jistotou určit, je třeba ve smlouvě nastavit pravidla, podle kterých bude výsledná částka zjištěna (např. vypočítána na základě stanoveného vzorce). Ačkoliv v praxi nejsou neobvyklá prohlášení typu „až se to dodělá, řekneme si, kolik to stálo“, z pohledu práva nelze v takovém případě hovořit o určení ceny díla. Co ovšem přípustné bude, je stanovení rozmezí ceny, či alespoň jejího maxima, kdy ke konečnému určení dojde až na základě prozatím neznámých okolností (např. zhotovitel našeho imaginárního plotu výslednou cenu bude moci určit až po zjištění ceny impregnačního nátěru na plaňky, ale zároveň stanoví, že konečná cena nepřesáhne 20 000 Kč).
Jak ze všech výše uvedených informací vyplývá, při rozhodování se o tom, jakým způsobem ve smlouvě o dílo ke sjednání ceny dojde, je třeba brát v potaz jak charakter plnění, tak další okolnosti dané situace. Především je třeba uvažovat o tom, nakolik je zhotovované dílo komplexní, a jak velkou míru flexibility tedy od ustanovení o ceně očekáváme.
Veronika Hladká
Odborná právní poradkyně
Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z. s.
Odhozený odpadek, odložená sedačka nebo černá skládka – co vám hrozí?
Také vás někdy na novoroční procházce během brodění se použitými pyrotechnickými výrobky a rozbitými skleněnými lahvemi napadlo, zda za to někdo nese zodpovědnost? V tomto článku se podíváme na to, jaký postih by vám hrozil, pokud byste například odhodili odpadek na ulici, položili sedačku vedle popelnice nebo dokonce založili černou skládku.
Nakládání s odpady a související otázky upravuje především zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech (dále jen „zákon o odpadech“), dopustit přestupku se však můžete i na základě jiných právních předpisů. Odstraňování a jiné nakládání s odpady může totiž být, a často tomu tak je, upraveno obecně závaznou vyhláškou obce. Porušení takovéto obecně závazné vyhlášky obce je pak přestupkem dle § 4 zákona odst. 2 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, kdy k projednání takovéhoto přestupku je příslušný obecní úřad, který může za tento přestupek uložit pokutu až do výše 100 000 Kč.
Samotný zákon o odpadech obsahuje vícero možností, za nichž se může fyzická či právnická osoba může dopustit přestupku. Tak např. § § 69 odst. 2 tohoto zákona říká, že „Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že neoprávněně založí skládku nebo odkládá odpady mimo vyhrazená místa.“, kdy podle § 69 odst. 4 písm. b) za tento přestupek hrozí pokuta až 50 000 Kč. V praxi půjde pravděpodobně nejčastěji právě o situaci, kdy někdo například vyhodí pytel s odpadky na ulici či zelené prostranství uprostřed města, popř. teoreticky i o odhozený odpadek. Přímo s pojmem „černá skládka“ aktuálně účinný zákon však nepracuje. Konkurující k tomuto ustanovení pak může být zejména § 117 odst. 1 písm. F, který stanovuje, že „Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že nepředá odpad v souladu s hierarchií odpadového hospodářství způsobem stanoveným v § 13 odst. 1 písm. e)“, kdy odkazované ustanovení zejména ukládá každému povinnost předat odpad, který sám nezpracuje v souladu s tímto zákonem do zařízení určeného pro nakládání s odpady nebo na místo určené obcí. Největším rozdílem je, že za tento přestupek je možné uložit pokutu až do výše 100 000 Kč.
O jinou situaci se jedná, pokud např. odložíte sedačku vedle kontejnerů na tříděný odpad. Na toto dopadá § 117 odst. 1 písm. t zákona o odpadech, který říká, že „Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že odkládá odpad nebo movitou věc, které předává do obecního systému, v rozporu s § 61.“, kdy podle § 61 je „každý povinen odpad nebo movitou věc, které předává do obecního systému, odkládat na místa určená obcí v souladu s povinnostmi stanovenými pro daný druh, kategorii nebo materiál odpadu nebo movitých věcí tímto zákonem a obecně závaznou vyhláškou obce, je-li vydána.“. Sedačka tedy patří obvykle do sběrného dvoru, nikoliv ke kontejnerům. Za tento přestupek je pak možné uložit pokutu až do výše 100 000 kč.
Podobných přestupků, jako výše zmíněných pro fyzické osoby, se mohou dopustit samozřejmě i podnikající fyzické osoby či osoby právnické, kdy úprava je velmi podobná, ale s mnohem vyššími pokutami, a to až do 10 mil. Kč.
Speciální úpravu pro pozemky určené k plnění funkce lesa pak obsahuje zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně některých zákonů (dále jen „lesní zákon“). Fyzická osoba se podle § 53 odst. 1 písm. r) tohoto zákona dopustí přestupku tím, že v rámci obecného užívání lesa v lese odhazuje odpady nebo odpadky, za což hrozí pokuta až do výše 15 000 Kč. Toto ustanovení v praxi pokrývá spíše případy jednotlivých kusů odpadu a menšího znečistění (např. odhozená plechovka na procházce v lese). Pokud by se jednalo o větší znečištění, půjde spíše o přestupek dle § 54 odst. 1 písm. b) lesního zákona, kdy „fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí přestupku tím, že provádí činnosti v lese nepovolené nebo zakázané“. Mezi tyto zakázané činnosti pak patří dle § 20 odst. 1 písm. o) právě i znečišťování lesa odpadky a odpady. Za takovéto větší znečištění či založení černé skládky pak hrozí pokuta až do výše 100 000 Kč.
A co můžete udělat, pokud na černou skládku narazíte vy sami? Pokud se jedná o černou skládku v lese, na vlastním pozemku nebo znečišťující vodu, pak je vhodné podat podnět na obecní úřad obce s rozšířenou působností. U větších významnějších skládek ohrožujících životní prostředí je pak možné oznámení přímo České inspekci životního prostředí. Pokud byste však náhodou omylem podali podnět nesprávnému správnímu orgánu, nic se neděje, neboť dotyčný správní orgán podnět postoupí tomu příslušnému. Můžete se samozřejmě také sami zapojit do úklidu nebo využít webové stránky zmapujto.cz, platformy, která monitoruje černé skládky a na které je možné černou skládku z pohodlí domova jednoduše nahlásit.
Monika Buzášová
Odborná právní poradkyně
Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.
Ochrana osobních údajů.
Každý se dnes ohání Ochranou osobních údajů a GDPR. Co to vlastně je? Proč je nutné mít nějaké GDPR a chránit osobní údajů?
Ochrana osobních údajů subjektu údajů, se týká fyzických osob a upravena zákonem č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, v účinném znění a Nařízením (EU) 2016/679 (tzv. Nařízení GDPR).
V posledních letech došlo k velmi rychlému rozvoji internetu, sociálních sítí, aplikací a obecně přenosu informací elektronickou formou. Stejně tak se velmi rozšířily kapacity datových center, která ukládají spousty informací o nás všech.
Právě velké množství zpracování osobních údajů na jednom je velmi nebezpečné pro naši bezpečnost. Je nutno uložená data chránit proti zneužití. Stejně tak citlivá data. Tato oblast dlouho nebyla komplexně upravena, a proto vznikl systém pravidel, která nejsou tak složitá, jak se zdají být, aby se ve správě uložených dat nastolil řád a pořádek.
Když před více než sto lety vznikla automobilová doprava, také ještě nebyly žádné dopravní předpisy, semafory, rychlostní limity a podobě. První jednotný a ucelenější zákon o provozu na pozemních komunikacích byl vydán až v roce 1935, kdy již byla poměrně rozšířena automobilová doprava. První semafor na našem území byl umístěn v roce 1927 v Praze na Hybernské ulici.
Dnes nám nepřijde vůbec divné, že máme na silnicích nějaké značky, omezené rychlostní limity a pravidla silničního provozu. Stejně tak nám za pár let nepřijde divné, že upravujeme zpracování osobních údajů a na GDPR se nebudeme dívat jako cizí sprosté slovo.
Bezpečnost na internetu.
Používání internetu sebou nese spoustu úskalí a nástrah, a proto je vhodné být při jeho užívání opatrný.
Mezi nejčastější nástrahy patří:
Hesla – mnoho lidí používá pro všechny přihlašovací hesla stejné heslo. Je dobré mít různá hesla, která se liší alespoň v jednom znaku. Také je vhodné užívat různé kombinace znaků – malá i velká písmena, interpunkční znaménka, číslice.
Hesla používáme jak do emailu, různých portálů, tak i do internetového bankovnictví. Buďte vždy velmi opatrní a svá hesla nikdy nikomu nesdělujte, ani nezasílejte. Stejně tak nikdy nezasílejte různé autorizace zaslané na svůj mobilní telefon.
Emaily – buďte vždy obezřetní a neotevírejte přílohy emailů, které neznáte a neklikejte na odkazy, které Vám někdo zaslal pro obnovu hesla, aniž byste si je vyžádali.
Podvodné emaily z bank – systém je velmi jednoduchý. Dojde vám podvodný email, který se tváří jako od vaší banky a sdělí vám, že váš účet byl napaden a ať se ihned přihlásíte do své banky na uvedeném odkazu. Tento odkaz však nenačte stránky, ale stránky podvodníka, které vypadají téměř nerozeznatelně od stránek banky, vy vyplníte vaše přihlašovací údaje, ověříte je zaslaným heslem na váš mobilní telefon a útočník právě převezme kontrolu nad vaším bankovním účtem.
