Menu

Články

Česká obchodní inspekce prověřuje internetové prodejce „nedoručených zásilek“ a „balíčků s překvapením“

Česká obchodní inspekce se na základě podnětů spotřebitelů zaměřuje na kontroly internetových prodejců, nabízejících prodej „nedoručených“ či „ztracených zásilek“ nebo tzv. „balíčků s překvapením“.

Tento fenomén nabral v českém internetovém prostředí na intenzitě v posledních měsících a ČOI v současné době provádí několik kontrol internetových prodejců.      

„Reagujeme bezprostředně na podněty spotřebitelů, kterých v poslední době evidujeme skutečně desítky. Mapujeme e-shopy a prodejce, kteří tento způsob prodeje českým spotřebitelům nabízejí. Provádíme kontroly subjektů, nabízejících balíčky neznámého obsahu a původu, které inzerují jako přeprodej nedoručených či ztracených zásilek přepravních společností nebo prodej balíčků s překvapením. Součástí naší činnosti je vedle kontrolních nákupů i kontrola smluvních podmínek, protože řada spotřebitelů si stěžovala například na nemožnost balíček v zákonné lhůtě vrátit, stejně jako kontrole pravosti zveřejňovaných recenzí,“ říká ústřední ředitel ČOI Ing. Jan Štěpánek.

Musím české spotřebitele požádat o obezřetnost a upozornit je, aby nákupy dobře zvažovali a věděli, s kým konkrétně na internetu uzavírají smlouvu a vůči komu tedy budou případně uplatňovat svá práva. Aby věnovali pozornost obchodním podmínkám, diskusním fórům a doporučením spotřebitelských organizací a dalších důvěryhodných zdrojů. A především aby předtím, než nákup distančním způsobem uskuteční, používali zdravý rozum a zvážili rizika, která jim v on-line prostředí mohou hrozit,“ doplňuje ústřední ředitel ČOI Ing. Jan Štěpánek                          

Podněty upozorňují mj. na to, že spotřebitelé obdrželi v “mystery boxu“, za nějž zaplatili cenu v řádu stokorun, pouze bezcenné drobnosti, že jim bylo prodejcem zamítnuto jejich právo v zákonné lhůtě 14 dnů odstoupit od smlouvy uzavřené distančním způsobem a zboží vrátit, nebo že s nimi prodejci nekomunikují.   

Naše kontrolní činnost dále probíhá a o jejích výsledcích a možných rizicích pro spotřebitele budeme veřejnost samozřejmě informovat. Na základě dosavadních zjištění v rozsahu kompetencí ČOI prověřujeme, zda u některých kontrolovaných osob nedochází k porušování zákona o ochraně spotřebitele, například ustanovení § 4 nekalá obchodní praktika a dalších, zda nejsou zveřejňovány falešné recenze a podobně,“ dodává ředitel Inspektorátu Středočeský kraj a Hl. m. Praha Mgr. Karel Mojžíš, jež se na kontrolní činnosti významně podílí.          

Zdroj: Česká obchodní inspekce, dostupné on-line: https://www.coi.cz/ceska-obchodni-inspekce-proveruje-internetove-prodejce-nedorucenych-zasilek-a-balicku-s-prekvapenim/

Péče o zdraví – práva pacienta

Pokud navštívíme lékaře, ať už například v rámci preventivní prohlídky či v případě nemoci nebo úrazu, dochází mezi pacientem a poskytovatelem zdravotních služeb k uzavření takzvané smlouvy o péči o zdraví. V rámci poskytování těchto zdravotních služeb musí poskytovatel zdravotních služeb, tedy typicky lékař, dodržovat a plnit zákonné povinnosti. Na druhé straně pacientovi plyne řada významných práv. Některá práva pacienta v tomto článku blíže rozeberme.

  • Právo na poskytování zdravotních služeb na náležité zdravotní úrovni. Tím se rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti.
  • Právo na informace o zdravotním stavu pacienta a o navržených zdravotních službách. Pacient musí od lékaře srozumitelným způsobem obdržet informace týkající se pacientova zdraví. Mezi tyto informace patří zejména informace o výsledcích vyšetření, o příčině a původu nemoci, případně o jejím stadiu, dále informace o navrhovaných zdravotních službách, včetně jejich účelu, povahy, přínosu a možných rizik a prognóz do budoucna. Rovněž by měly být poskytnuty informace o další potřebné léčbě, o omezeních a doporučeních ve způsobu života s ohledem na zdravotní stav pacienta.
  • Právo nahlížet do zdravotnické dokumentace, pořizovat její výpisy nebo kopie.
  • Právo na úctu, důstojné zacházení, na ohleduplnost a respektování soukromí při poskytování zdravotních služeb.
  • Právo zvolit si poskytovatele zdravotních služeb. S tímto právem se pojí i právo pacienta vyslovit souhlas s poskytnutím zdravotních služeb nebo právo na odmítnutí léčby.
  • Právo vyžádat si konzultační služby od jiného poskytovatele zdravotních služeb.
  • Právo na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce, opatrovníka, osoby blízké či jiné osoby pacientem určené.
  • Právo být předem informován o ceně poskytovaných zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění a o způsobu jejich úhrady.
  • Právo znát jméno, popřípadě jména, a příjmení zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků přímo zúčastněných na poskytování zdravotních služeb.
  • Právo odmítnout přítomnost osob, které nejsou na poskytování zdravotních služeb přímo zúčastněny, a osob připravujících se na výkon povolání zdravotnického pracovníka.
  • Právo zakázat poskytování informací o zdravotním stavu komukoliv.
  • Právo přijímat návštěvy ve zdravotnickém zařízení lůžkové nebo jednodenní péče, a to s ohledem na svůj zdravotní stav a v souladu s vnitřním řádem a způsobem, který neporušuje práva ostatních pacientů.
  • Právo přijímat ve zdravotnickém zařízení duchovní péči a duchovní podporu od duchovních církví a náboženských společností registrovaných v ČR.

V případě porušení pacientových práv, může pacient podat stížnost na postup v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb, načež je poskytovatel povinen do 30 dní na takové podání písemně odpovědět. Pokud se pochybení týká přímo lékaře, může se pacient obrátit i na Českou lékařskou komoru. Pacient se může rovněž obrátit na zdravotní pojišťovny, pacientské organizace, Ministerstvo zdravotnictví či Veřejného ochránce práv. Další možností je pochopitelně i domáhání se svých práv soudní cestou.

Pacient se nachází v nevýhodném postavení, a proto mu jsou v rámci poskytování zdravotnických služeb přiznána rozsáhlá práva. Je však zapotřebí, aby každý pacient řádně uplatňoval a dbal svých práv.

Adéla Cohornová

Odborná právní poradkyně

Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.

Ekologické zemědělství

Ekologické zemědělství lze definovat jako integrovaný zemědělský systém, který usiluje o udržitelnost, zvyšování úrodnosti půdy a biologické rozmanitosti, přičemž až na vzácné výjimky zakazuje syntetické pesticidy, antibiotika, syntetická hnojiva, geneticky modifikované organismy a růstové hormony. Jeho smyslem je produkce zdravých a kvalitních potravin trvale udržitelným způsobem.

Ekologické normy jsou navrženy tak, aby umožňovaly používání přirozeně se vyskytujících látek a zároveň zakazovaly nebo přísně omezovaly syntetické látky. Povoleny jsou přirozeně se vyskytující pesticidy, jako je například pyrethrin, zatímco syntetická hnojiva a pesticidy jsou obecně zakázány. Mezi povolené syntetické látky patří síran měďnatý, elementární síra nebo ivermektin. Zakázány jsou geneticky modifikovanéorganismy, nanomateriály, kaly z čistíren odpadních vod, regulátory růstu rostlin, hormony stejně jako používání antibiotik v chovu hospodářských zvířat. 

Základem ekologického hospodaření je zdravá půda. Udržení a zlepšování úrodnosti půdy se provádí přirozeným hnojením, zeleným hnojením, pestrými osevními postupy a šetrným obděláváním půdy, které musí mimo jiné bránit erozi. Díky střídání plodin na poli a mnohotvárné kulturní krajině v jeho okolí se vytváří biologická rovnováha, která posiluje schopnost rostlin bránit se proti chorobám a škůdcům. Podporovány jsou ekologicky stabilizující prvky krajiny jako remízky, meze i břehové porosty. Regulace plevelů  se v rámci ekologického zemědělství provádí s využitím moderní techniky přizpůsobené přírodě. Ekologičtí zemědělci nesmí používat průmyslová hnojiva, syntetické pesticidy, herbicity, regulátory růstu i plodnosti, přenosy embryí a geneticka modifikované organizmy. 

Zvířata jsou na ekologických farmách krmena převážně z produkce vlastního ekologického podniku, farma chová jen tolik hospodářských zvířat, kolik je schopna uživit vlastní produkcí. Nákup krmiv je možný pouze z jiných certifikovaných ploch. Zvířata musí mít dostatek prostoru, musí jim být umožněn pohyb mimo ustájení (a to i v zimě) a je předepsána minimální rozloha pastvin na 1 kus, přesahující masové chovy jsou proto vyloučeny. Cílem takového zemědělství je pracovat v co nejvíce uzavřených cyklech koloběhu látek, využívat místní zdroje a minimalizovat ztráty. Hlavním principem je biologický koloběh.

Ekologický způsob zemědělství je schopen setrvale zajistit dostatečně vysoké výnosy i v období nepříznivých klimatických změn. Dále poskytuje celou řadu významných a vyčíslitelných ekosystémových služeb např. v podobě zvyšování retence vody v krajině či snižování nákladů na čištění vod, neboť nezatěžuje životní prostředí agrochemickými látkami. Zároveň svým přístupem zajišťuje nadstandardní životní podmínky chovaných zvířat, odpovídající co nejvíce jejich přirozeným potřebám. Výsledkem je pak produkce kvalitních biopotravin bez reziduí agrochemických látek, hormonů nebo léčiv. Tím vším ekologické zemědělství přispívá k důležitému cíli, kterým je zdravý člověk ve zdravé krajině.

V České republice je ekologické zemědělství charakteristické především extenzivním chovem masného skotu, koz a ovcí v zemědělsky méně příznivých oblastech. Na trhu se pak uplatňují zejména maso, mléko a mléčné výrobky. Pozitivním trendem je sice pomalý, ale stálý růst ploch s rostlinnou výrobou. Rozšíření rostlinné produkce na orné půdě a získání celkově významnějšího podílu na trhu s potravinami jsou však stále velkými výzvami pro české ekologické zemědělství. 

Ekologické zemědělství nese i rozměr sociální. V rámci České republiky přispívá k zaměstnanosti a udržení obyvatel zejména v ekonomicky i geograficky okrajových regionech. Svou péčí se významně podílí na zachování tradičního rázu krajiny a její atraktivity nejen pro turistický ruch.

Mgr. Alena Máčová

Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.


Přečtěte si nové číslo našeho časopisu SOSák!

V těchto dnech vyšlo nové číslo časopisu SOSák, ve kterém naleznete mnoho zajímavých článků a informací o naší činnosti v roce 2023. Můžete se těšit na rubriky jako aktuality a události, průzkumy, články, spokojený spotřebitel a spotřebitelské dotazy a další.

Časopis naleznete na našem webu a pod tímto odkazem:

http://www.asociace-sos.cz/wp-content/uploads/2023/08/SOSak31rok2023.pdf

Jak a kdy mohu podat návrh na zahájení spotřebitelského sporu k ERÚ?

V posledních dvou letech, ve kterých se Česká republika ocitla v energetické krizi, se dostalo mnoho spotřebitelů do obtíží se svými dodavateli elektřiny a plynu. Stejně tak se rozmohl i nešvar v podobě tzv. “energošmejdů”, tedy zprostředkovatelů energií, kteří pod záštitou zprostředkování smluv s dodavatelem za výhodnou cenu často uzavřeli za spotřebitele smlouvy, na základě kterých se pak tito spotřebitelé ocitli pod náručí často pochybných společností.

Problémy a spory s dodavateli mohou být různého charakteru. Často tím bývá třeba neexistující komunikace ze strany dodavatele, na základě které je pak pro spotřebitele dost obtížné vymáhat např. doručení řádného či mimořádného vyúčtování nebo uznání řádně provedené výpovědi ze smlouvy. Dále se někteří dodavatelé pokoušejí na nárůstu cen vydělat tak, že nenápadně změní fixně stanovené ceny na tzv. spotové ceny, které se odvíjejí od neustále kolísajících cen elektřiny na energetickém trhu. Taková změna ale znamená porušení smlouvy ze strany dodavatele. Dodavatelé mohou taky mít v praxi to, že oznámí navýšení ceny či změnu obchodních podmínek bez dostatečného předstihu nebo změnu neoznámí vůbec, čímž tak znemožní spotřebiteli uplatnit své právo na vypovězení smlouvy z důvodu navýšení ceny či změn obch. podmínek, které mu tak stanoví zákon č. 458/2000 Sb. energetický zákon.

Ze strany dodavatele tak může dojít k celé řadě pochybení, a to jak ve formě porušení smlouvy, tak porušení zákona. Spotřebitelé se ale ocitají v poněkud slabší pozici. Nemají tolik finančních prostředků, co mají tyto společnosti, a zároveň jsou závislí na dodávkách elektřiny a plynu od těchto společností. Tyto faktory tak odrazují spotřebitele od případného soudního řešení těchto sporů. Aby měli spotřebitelé nějakou možnost bránit se těmto pochybným praktikám ze strany dodavatelů, tak je Energetickému regulačnímu úřadu (ERÚ) přiznána pravomoc rozhodovat o těchto spotřebitelských sporech.

ERÚ má tak pravomoc rozhodnout ve sporu dvěma různými způsoby. Může nařídit dodavateli, aby splnil své povinnosti, které vyplývají ze smlouvy. Může tak tím být např. vrácení přeplatku, doručení vyúčtování, oznámení navýšení ceny a změny obch. podmínek v zákonem stanoveném předstihu a další povinnosti, které vyplývají dodavateli ze smlouvy. ERÚ pak dál může rozhodnout o tom, zda určitý právní vztah mezi spotřebitelem a dodavatelem vznikl, stále existuje nebo zanikl a kdy se tak stalo. To udělá např. v případech, kdy dodavatel odmítá uznat řádně podanou výpověď spotřebitele.

ERÚ tyto spory řeší v tzv. řízení ve věci spotřebitelského sporu, které je svou povahou vlastně správním řízením. Abychom mohli takové řízení zahájit, tak je nutné podat návrh, který musí mít určité náležitosti. Nejdřív je nutné označit návrh jako “návrh na rozhodnutí spotřebitelského sporu”. Musíte zde označit sebe, jakožto “navrhovatel” a dodavatele jakožto “odpůrce”. Dále je nutné srozumitelně zde popsat problém, který máte s dodavatelem a co tomuto sporu předcházelo. Hodí se tak napsat, jaký je váš právní vztah, např. uvést den uzavření smlouvy a její číslo či jiné její označení, dále pak popsat, na základě jakého jednání dodavatele došlo k vašemu sporu a jak jste se snažil s dodavatelem spor vyřešit. Dále je nutné do návrhu napsat, jak by měl podle vás ERÚ rozhodnout. Aby měl ERÚ nějaké podklady, na základě kterých pak může rozhodnout, tak je nutné přiložit k návrhu i důkazy, kterými může být např. samotná smlouva s dodavatelem, vámi podaná výpověď či výzva, obchodní podmínky dodavatele atd. Nezapomeňte na podpis!

Návrh je pak možné poslat ERÚ několika způsoby, a to buď poštou na adresu Masarykovo nám. 5, 586 01 Jihlava, dále pak e-mailem (zde nutný zaručený elektronický podpis) nebo zprávou do datové schránky ERÚ na adresu eeuaau7. Je nutné počítat s tím, že může takové řízení u ERÚ trvat i víc než měsíc, pokud se jedná o složitější případ nebo je zrovna ERÚ zatížen velkým množstvím podnětů (což byla situace v roce 2022). ERÚ vás může v průběhu řízení i vyzvat k předložení dalších podkladů či skutečností.

Podání návrhu na zahájení spotřebitelského sporu k ERÚ není spojeno s žádným správním poplatkem. Proto neváhejte v případě, že dodavatel porušuje smlouvu nebo vás jiným způsobem napadá na vašich právech, se obrátit na ERÚ. Stává se, že už jen samotné zahájení řízení u ERÚ donutí dodavatele k plnění svých závazků, tací dodavatelé totiž často spoléhají na to, že spotřebitelé zůstanou pasivní a nebudou se snažit dotáhnout svůj problém k úřadům.

Pokud si se sepsáním návrhu nebudete vědět rady, neváhejte nás kontaktovat!

Karel Bělák

Odborný právní poradce

Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.

Jaké údaje musíme nalézt na potravinách?

S ohledem na to, že jsou potraviny součástí našeho každodenního života, které mohou přímo ovlivnit naše zdraví, tak je jak v českém právním řádu, tak i v právním řádu Evropské unie stanovena povinnost výrobcům potravin své potraviny určitým způsobem označit.

Jedním z účelů této právní úpravy je ochrana spotřebitele, kdy by mělo běžnému zákazníkovi být jasno, co za potravinu kupuje, zda je vyrobena z kvalitních surovin a nikoli z náhražek, jak dlouho mu daná potravina má vydržet atd. Důležitým účelem je pak ochrana zdraví, a to především v případech, kdy má spotřebitel alergie nebo ze zdravotních důvodů nařízenou určitou dietu. Takové osoby by tak měly mít možnost se seznámit se složením potravin, aby zjistily, zda neobsahuje daný produkt nějakou pro ně rizikovou surovinu.

Hlavním právním předpisem, který upravuje povinnost označování potravin, je nařízení EU č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům. Obecně je zde stanoven zákaz uvádění zavádějících informací, a to např. o povaze, vlastností, složení, zemi původu a další. Dále pak zakazuje takové praktiky, kdy se výrobce/dodavatel snaží vyvolat dojem, že je určitá vlastnost produktu jedinečná, přestože se jedná o vlastnost, kterou mají všechny ostatní podobné produkty.

Údaje, které jsou podle tohoto nařízení výrobci/dodavatelé povinni na výrobcích uvádět, jsou:

– název potraviny
– seznam složek
– alergeny
– množství určitých složek nebo skupin složek
– čisté množství (hmotnost či objem) potraviny (bez obalu)
– minimální trvanlivost nebo datum použitelnosti
– zvláštní podmínky uchování nebo podmínky použití
– jméno nebo obchodní název a adresu provozovatele potravinářského podniku
– zemi původu (pokud by její neuvedení mohlo uvést spotřebitele v omyl ohledně země původu)
– návod k použití v případě potraviny, kterou by bez tohoto návodu bylo obtížné odpovídajícím způsobem použít
– skutečný obsah alkoholu (u nápojů s obsahem alkoholu větším než 1,2 %)
– výživové údaje

Podle nařízení musí tyto informace být u potravin k dispozici a snadno dostupné, a to především tak, že budou uvedeny přímo na obalu na připojené etiketě. Tyto údaje dále musí být na obalu/etiketě snadno čitelné, dobře viditelné a nesmazatelné a nesmí taky být nijak skryty, přerušeny a zastřeny. Dokonce je v nařízení stanovena i minimální velikost písma, kterou jsou standardně 1,2 mm. U obalů a nádob menších než 80 cm² pak musí písmo mít aspoň 0,8 mm.

Dalším předpisem, který upravuje označování potravin, je zákon č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích. Jsou zde např. upraveny podmínky, za kterých lze u potravin uvést označení “česká potravina”. Taková potravina musí být složena z českých surovin aspoň ze 75-100 % (záleží na typu potraviny). V případě označení “vyrobeno v České republice” je pak nutné, aby aspoň proběhla výroba potraviny v Česku.

Karel Bělák

Odborný právní poradce

Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.

Jak a kdy se mohu obrátit na Finančního arbitra?

Finanční arbitr je orgán zřízený státem, kterého do funkce jmenuje vláda na návrh ministra financí, a to na dobu pěti let. Finanční arbitr je do funkce jmenován společně se svým zástupcem. Vzhledem k náplni jeho činnosti je nutné, aby jak finanční arbitr, tak jeho zástupce splňovali zákonem (zákon č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi) stanovené požadavky. Finanční arbitr a jeho zástupce musí být plné svéprávnosti, bezúhonnosti a magisterského právního vzdělání, nad to musí absolvovat pětiletou praxi v oblasti finančního trhu nebo ochrany zájmů spotřebitelů na finančním trhu a mít dobrou pověst. Arbitr musí stejně jako soudce vykonávat svou funkci nezávisle a nestranně a musí se zdržet všeho, co by mohlo budit pochybnosti o jeho nepodjatosti. Za výkon své funkce pak arbitr odpovídá vládě, která ho může odvolat.

Mgr. Monika Nedelková zastává funkci finančního arbitra již od roku 2011, podruhé byla jmenována do funkce v červenci 2016, naposledy poté v září roku 2021. Jejím zástupcem je již od roku 2013 Mgr. Lukáš Vacek, MPA. Úkoly spojené s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti arbitra plní Kancelář finančního arbitra, která je organizační složkou státu, účetní jednotkou a jejíž příjmy a výdaje jsou součástí rozpočtové kapitoly Ministerstva financí.

Finanční arbitr je nadán pravomocí rozhodovat spory mezi spotřebitelem a

  • poskytovatelem platebních služeb při nabízení a poskytování platebních služeb,
  • vydavatelem elektronických peněz při vydávání a zpětné výměně elektronických peněz,
  • věřitelem nebo zprostředkovatelem při nabízení, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru nebo jiného úvěru, zápůjčky, či obdobné finanční služby,
  • osobou obhospodařující nebo provádějící administraci fondu kolektivního investování nebo nabízející investice do fondu kolektivního investování nebo srovnatelného zahraničního investičního fondu při obhospodařování nebo provádění administrace fondu kolektivního investování nebo nabízení investic do fondu kolektivního investování nebo srovnatelného zahraničního investičního fondu,
  • pojistitelem nebo pojišťovacím zprostředkovatelem při distribuci životního pojištění nebo při výkonu práv a plnění povinností ze životního pojištění,
  • osobou provozující směnárenskou činnost při provádění směnárenského obchodu,
  • a dalšími subjekty působícími na finančním trhu.

Pokud tedy budete mít problém s bankou, pojišťovnou v oblasti životního pojištění, či například zprostředkovatelem úvěru, můžete se na tuto instituci obrátit.

Jak se na arbitra obrátit?

Řízení před Finančním arbitrem může probíhat pouze na návrh spotřebitele, banka apod. tedy návrh vůči Vám podat nemůže. Návrh může být podán písemně, elektronicky i osobně v sídle Kanceláře finančního arbitra. Za návrh se neplatí žádný poplatek, řízení před finančním arbitrem je bezplatné. Pro řízení se nevyžaduje ani právní zastoupení.

Každá strana si hradí své náklady, arbitr zároveň však nemůže žádné straně přiznat náhradu nákladů řízení. V zásadě tak vzniknou náklady se zasláním písemného návrhu – poštovné, případně jízdné při podání návrhu osobně. Nejjednodušší je podání návrhu elektronicky prostřednictvím stránek Finančního arbitra (https://finarbitr.cz/cs/reseni-sporu/pruvodce-podanim-navrhu.html). Nemusíte se však ničeho obávat, Finanční arbitr Vám pomůže případné chyby v návrhu odstranit a po celou dobu řízení Vám kdykoliv na Vaši žádost pomůže s účinným uplatněním Vašich práv.

Nezbytným předpokladem pro zahájení řízení před finančním arbitrem je však neúspěšná písemná reklamace pochybení u instituce. Navrhovatel se může domáhat jen toho, čeho se domáhal v této reklamaci. V návrhu postačí, když spotřebitel vylíčí, v čem instituce, se kterou vede spor, pochybila, kdy a jak se co stalo a v čem spatřuje neplatnost smlouvy či ujednání a jaká škoda mu vznikla. Škoda musí být vyčíslena a doložena.

Arbitr poté rozhoduje spor dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, spravedlivě, nestranně a bez průtahů, na základě zjištěných skutečností. Finanční arbitr může během řízení opakovaně vyzývat obě strany k doplnění vyjádření a podkladů. Teprve poté, co finanční arbitr shledá shromážděné podklady pro vydání rozhodnutí ve věci za dostačující, vyzve obě strany, aby se s nimi seznámily.

Finanční arbitr usiluje o smírné řešení sporu. Finanční arbitr rozhoduje nálezem bez zbytečného odkladu nejpozději však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí. Proti nálezu finančního arbitra může kterákoli strana podat odůvodněné námitky. O námitkách rozhoduje znovu finanční arbitr. Rozhodnutí finančního arbitra o námitkách je konečné, tedy nelze se proti němu odvolat, a rozhodnutí nabývá právní moci.

Pravomocný nález finančního arbitra je po uplynutí lhůty pro splnění uložené povinnosti v něm stanovené vykonatelný a má stejné účinky jako rozhodnutí soudu. Proti pravomocnému rozhodnutí finančního arbitra o námitkách může kterákoli strana sporu podat žalobu k věcně a místně příslušnému obecnému soudu. S podáním žaloby lze požádat soud o odložení právní moci nebo vykonatelnosti rozhodnutí finančního arbitra.

Základní informace o Finančním arbitrovi a řízení před ním zjistíte zde: https://finarbitr.cz/cs/, další potřebné informace, a především formuláře pro podání návrhu naleznete zde: https://finarbitr.cz/cs/reseni-sporu/formulare.html.

Samozřejmě Vám rádi s podáním návrhu na zahájení řízení před Finančním arbitrem rádi pomůžeme, k tomu Vám doporučujeme navštívit osobně kteroukoliv z našich poboček (https://www.asociace-sos.cz/pro-spotrebitele/kontakty/osobni-poradenstvi/).

Mgr. Boleslav Tomšík

Odborný právní poradce

Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.

Biopotraviny

Biopotravina je produkt vyprodukovaný v souladu s požadavky platné legislativy pro ekologickou produkci. Biopotravina je tedyprodukt vyprodukovaný v souladu s požadavky zákona č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství, nařízení Rady (ES) č. 834/2007 a nařízení Komise (ES) č. 889/2008 (Přílohy k nařízení Komise (ES) 889/2008).

Biopotraviny jsou produkty, které jsou šetrnější k přírodě a celkově k životnímu prostředí. Biopotraviny přináší výhody zejména, co se týká zdravotní nezávadnosti a kvality. Biopotraviny na rozdíl od klasických potravin neobsahují chemická aditiva, konzervanty, stabilizátory, umělá barviva atd. Je prokázáno, že biopotraviny mají lepší výživnou hodnotu (vyšší obsah vitamínů, zejména vitamínů C a E, vyšší obsah minerálních látek). Ekologicky vypěstovaná zelenina má nižší obsah dusičnanů až o 50 % a nižší obsah pesticidů o více než 90 % v porovnání s konvenční zeleninou. Biopotraviny, díky celému kontrolovanému systému ekologické produkce, nesmějí obsahovat rezidua agrochemických látek, léčiv apod. Dále nesmějí obsahovat geneticky modifikované (GMO) suroviny a nesmějí být ošetřovány ionizujícím zářením. Například biomléko obsahuje více omega-3-mastných kyselin, bio ovoce nebo zelenina mají vyšší obsah látek významných pro lidské zdraví, např. flavonoidů a jiných polyfenolů. Naopak obsahují až o 50 % méně škodlivých dusičnanů. Je také prokázáno, že ekologický chov drůbeže zvyšuje obsah vitaminů a karotenoidů ve vejcích. 

Jestli se jedná o biopotravinu, která splňuje zákonné požadavky pro přídomek BIO, poznáme zejména podle jejího označení. Biopotravina, byla-li vyprodukovaná v rámci Evropské unie, musí na svém obalu uvádět logo tzv. eurolistu. Dle české legislativy musí mít biopotravina na obalu navíc grafický znak BIO, tzv. biozebru, s nápisem „Produkt ekologického zemědělství“.

Takové označení získávají biopotraviny od kontrolní akreditované organizace, která po udělení označení rovněž dohlíží nad dodržováním zákonných požadavků. Každý subjekt, který podniká v ekologickém zemědělství, je zpravidla minimálně jednou za rok zkontrolován kontrolní organizací. V rámci kontroly se zkontroluje účetní evidence a také prostory, ve kterých se nacházejí zvířata nebo pole či jiné prostory, zda splňují zákonné podmínky.

Biopotraviny sice bývají o něco dražší, ale za vyšší cenou stojí nákladnější a zdlouhavější procesy při výrobě takových potravin. Jedná se o produkty, které jsou šetrnější k přírodě a celkově k životnímu prostředí. Bioprodukty se narozdíl od běžných produktů zaměřují spíše na kvalitu potravin a nikoliv na jejich kvantitu. Ekologickým hospodářstvím se cílí na udržitelnost celého systému, především aby byly produkovány potraviny o vysoké kvalitě, v přiměřeném množství a šetrným způsobem k životnímu prostředí.

Mgr. Alena Máčová 

Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.

Musím odjet na zájezd na požárem zasažené řecké ostrovy?

V tuto chvíli se na naši poradenskou linku obracejí spotřebitelé, kteří na řecké ostrovy zasažené požárem mají teprve odcestovat a kteří mají zcela oprávněné obavy o své bezpečí. Zájezdy na tyto místa ruší nyní pouze některé cestovní kanceláře, a to pouze v případě zájezdů, na které mají zákazníci odletět v nejbližších dnech. Spotřebitelé, kteří mají odletět později, jsou tak v tuto chvíli ve velké nejistotě, zda budou muset na zájezd odletět.

Dokud Ministerstvo zahraničí nevydá plošné doporučení necestovat na Rhodos, nebudou cestovní kanceláře nuceny rušit zájezdy do oblastí, které nejsou přímo mezi místy uvedenými na stránkách ministerstva, ačkoli jsou od zmíněných míst vzdáleny jen několik desítek kilometrů. Dle vyjádření Martina Smolka, vrchního ředitele právní a konzulární sekce na ministerstvu zahraničí, ministerstvo prozatím nevydá plošné doporučení necestovat na Rhodos.

Pokud cestovní kanceláře nebudou samy rušit zájezdy, dostávají se tímto spotřebitelé do těžké volby, zda odstoupit od smlouvy sami se zaplacením stornopoplatků, které se mohou vyšplhat téměř až do celé ceny zájezdu, anebo odjet na zájezd do míst, kde jim a jejich blízkým může hrozit nebezpečí a kde si stěží v tuto chvíli dovedeme představit prožití bezstarostné dovolené.

Pro srovnání se zahraničím lze uvést, že obří německá cestovní kancelář TUI zrušila již všechny lety na Rhodos s platností od včerejšího dne do středy a podobně postupuje také britská společnost Jet2.

Dle našeho názoru by měly cestovní kanceláře v tuto chvíli zájezdy do požárem zasažených oblastí zrušit anebo se se svými zákazníky domluvit na změně místa či termínu konání zájezdu, a to i u zájezdů konaných za více dní, neboť je těžké si představit prožití klidné dovolené v místech, kde hrozí rozšíření nebezpečných požárů a kde mohou být ohroženy lidské životy. V případě zrušení zájezdu dle §2535 občanského zákoníku z důvodu nevyhnutelné a mimořádné okolnosti má cestovní kancelář povinnost vrátit zákazníkovi veškeré uhrazené platby za zájezd, avšak nevzniká jí povinnost vůči zákazníkovi k náhradě škody.

Českým spotřebitelům, kteří se mají vydat na zájezd na zasažené řecké ostrovy tak nezbývá než se obrnit velkou dávkou trpělivosti a počkat, jak se k celé situaci dále postaví Ministerstvo zahraničních a věcí a cestovní kanceláře.

Mgr. Alena Máčová

Právník SOS – Asociace, z.s.

Zrušené zájezdy na ostrov Rhodos

Řecký ostrov Rhodos zasáhl rozsáhlý požár, který se dotýká velkého množství českých občanů, kteří zde trávili svou letní dovolenou. Zákazníci cestovních kanceláří, kteří se nacházejí v oblastech zasažených požárem, jsou nyní evakuováni.

Na co mají tito zákazníci právo?

Pokud cestovní kancelář v průběhu zájezdu kvůli požáru nemůže zajistit objednané služby, jedná se o vadu zájezdu. Cestovní kancelář musí bez odkladu a bez dalších poplatků např. poskytnout náhradní ubytování, stravování a další služby podle cestovní smlouvy a v odpovídající kvalitě. Pokud taková opatření nelze učinit, musí cestovní kancelář dopravit zákazníka zpět na místo odjezdu a vrátit mu rozdíl v ceně (tzn. poskytnout mu slevu z ceny zájezdu). Případné vyšší náklady na dopravu hradí kancelář. Pokud budou náhradní služby levnější, musí zákazníkovi uhradit rozdíl. Náhrada majetkové či nemajetkové újmy se v takovém případě neuplatní, neboť se jedná o mimořádnou nepředvídatelnou a nepřekonatelnou překážka, kterou cestovní kancelář nemohla předpokládat.

Cestovní kanceláře by měli v tuto chvíli zájezdy do požárem zasažených oblastí zrušit anebo se se svými zákazníky domluvit na změně místa či termínu konání zájezdu. V případě zrušení zájezdu z důvodu nevyhnutelné a mimořádné okolnosti má cestovní kancelář povinnost vrátit zákazníkovi veškeré uhrazené platby za zájezd, avšak nevzniká jí povinnost vůči zákazníkovi k náhradě škody. Některé cestovní kanceláře již dnes oznámily, že cesty na Rhodos ruší.

Pokud by cestovní kancelář zájezd sama nezrušila a ten by směřoval do místa, které je přímo zasažené požáry, může od smlouvy odstoupit i zákazník sám, a to bez zaplacení stornopoplatků. Pokud ovšem zákazník zruší zájezd, který nesměřuje do zasaženého místa, bude muset uhradit cestovní kanceláři smluvené stornopoplatky.

Ministerstvo zahraničních věcí turistům v tuto chvíli doporučuje, aby lidé necestovali do oblastí na řeckém ostrově Rhodos, které jsou požáry postižené. Aktuálně se jedná o tyto oblasti: Kiotari, Gennadi, Pylonas, Laerma, Lardos, Lindos, Kalathos, Malona, Asklipeio, Peukous, Massari a Charaki. Vysoké nebezpečí požáru platí ale pro celý ostrov.

SOS – Asociace, z.s.