Články
Reklamace pokojových rostlin
S příchodem slunečných a teplých dní je příroda plná rozkvetlých květin a nádherně zelených rostlin. Mnoho lidí v tomto čase zatouží mít část přírody doma a nakupuje pokojové nebo řezané květiny, případně sazenice na zahrádky nebo do truhlíků. Někdy se může stát, že radost z krásy zkazí špatný stav rostliny nebo její úhyn. Ne všichni spotřebitelé ale tuší, že i na rostliny se vztahuje záruční doba, proto jsme si pro Vás připravili několik rad, jak tuto nepříjemnou situaci řešit.
Řezané květiny obvykle mají krátkou dobu životnosti, což obdobně platí i pro reklamační době. Květiny je nutné reklamovat do 24 hodin od zakoupení, nejlépe ale ihned. Nepodceňujte proto prohlídku květin přímo v květinářství! Na pozdější reklamace již nemusí být brán zřetel.
Pro pokojové rostliny platí standardní dvouletá doba, ve které lze vady vytknout. Pokud navíc k projevení vady dojde v prvním roce a spotřebitel rostlinu reklamuje, má posílené postavení, neboť zákon předpokládá, že vada projevená v prvním roce byla na rostlině již při koupi. Tudíž prodávající by měl reklamaci vyřídit, pokud neprokáže, že si vadu způsobil sám spotřebitel např. špatnou péčí.

Speciální pravidla podle zákona o oběhu osiv a sadby pro sazenice rostlin. Jednoleté druhy rostlin mají reklamační dobu 1 rok, pro víceleté standardní 2 roky a pro sazenice zeleniny a květin 3 týdny. Je vhodné proto vitální znaky rostliny po zasazení sledovat a případně reklamovat co nejdříve.
Mimo zákonné doby se mohou spotřebitelé setkat i s reklamační dobou delší, kterou někteří prodávající dávají na některé druhy rostlin. Pokud k dohodě nedošlo, uplatní se doba zákonná.
A jaké nároky z vadného plnění můžete uplatnit? Opravu, výměnu, slevu z ceny a případně (spíše výjimečně) odstoupení od smlouvy. Např. pokud má rostlina škůdce, může dojít k opravě provedením postřiku, nebo pokud si objednáte květinovou vazbu bez trnů a dostanete ji s trny, můžete žádat o napravení dodatečným odstraněním trnů. K výměně dochází až tehdy, nelze-li vadu napravit. Pokud uplatníte nárok na slevu z kupní ceny, nemůžete již uplatnit nárok na opravu nebo výměnu.
Pamatujte však na to, že nároky z vad se nevztahují na situace, kdy rostlina uhyne nebo neprospívá z důvodu špatné péče! Pokud se o rostlinu nestaráte (nedostatečná nebo přílišná zálivka, špatné stanoviště,…), není chybou prodávajícího, že rostlina není v dobrém stavu. Vady rostlin vzniklé špatnou péčí nebudou uznány.
V případě sporů s prodávajícím je možné spor řešit v rámci mimosoudního řešení spotřebitelských sporů před Českou obchodní inspekcí. Pokud by se v rámci řízení nepodařilo problém vyřešit, můžete si nechat zpracovat znalecký posudek. Ten by osvětlil příčinu špatného zdravotního stavu nebo úhynu rostliny. Vyloučil-li by znalec Vaše pochybení, pak musí prodávající reklamaci uznat, a nadto Vám uhradit výdaje spojené s vypracováním znaleckého posudku. V krajních případech se spor může dostat až před soud.
Několik tipů na závěr:
- Kupujte rostliny ve specializovaných obchodech, které mají s prodejem zkušenosti
- Prohlédněte si před nákupem listy, květy i substrát a hledejte známky špatného zdravotního stavu – např. výskyt plísně nebo hmyzu, zkrabacení listů,…
- Nechte si poradit s péčí o konkrétní druh kupované rostliny a dodržujte obdržené rady
- Při přenosu z obchodu domů rostlinu zabezpečte proti vlivům počasí!
- Pokud se rozhodnete zboží reklamovat, nenechte se odbýt – prodávající je k vyřízení reklamace povinen a musí Vám vydat také reklamační protokol
Miroslava Losová
Odborná právní poradkyně
Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.
Na co vše si dát pozor v procesu pořizování fotovoltaické elektrárny
Nejen v souvislosti s energetickou krizí vzrostl v poslední době zájem o fotovoltaické elektrárny. Na co by si spotřebitelé měli dát v procesu jejich pořizování pozor, si povíme v tomto článku.
Na začátku procesu pořizování fotovoltaické elektrárny by měl spotřebitel vědět, proč si chce elektrárnu pořídit. Aby bylo možné určit výkon budoucí elektrárny, měl by spotřebitel znát svou spotřebu elektřiny. Tomu všemu je pak vhodné přizpůsobit projekt elektrárny zkonzultovaný se spolehlivou společností podnikající v této oblasti. Ta může spotřebiteli pomoci rovněž se žádostí o připojení k síti či s žádostí o dotaci – např. z programu Nová zelená úsporám, který pomáhá pokrýt až polovinu pořizovací ceny elektrárny (https://novazelenausporam.cz/). Rozhodně doporučitelné je však zjistit si historii dané společnosti, např. pomocí recenzí jejích klientů na internetu.

Je dobré počítat s tím, že výkon elektrárny se bude v průběhu roku (podle slunečních dnů, kterých je v létě nejvíce, kdežto v zimě nejméně) měnit. Elektrárnu je proto možné doplnit o baterii sloužící k ukládání vyrobené elektřiny pro dobu, kdy elektrárna nevyrábí, a k pokrytí případných výpadků sítě. Jelikož však baterie není nutnou součástí elektrárny, záleží rozhodnutí o instalaci baterie na spotřebiteli. Ve vzdálenosti 50 cm od baterie by se neměla vyskytovat žádná voda.
Dalším vhodným doplňkem elektrárny je chytré řízení spotřeby, které může výrazně zvýšit podíl vyrobené elektřiny využité pro vlastní spotřebu, a urychlit tak návratnost investice do elektrárny. Přípojný bod by se měl z důvodu bezpečnosti nacházet na místě volně přístupném z veřejné komunikace (aby k němu měl hasičský záchranný sbor v případě požáru volný přístup).
Aby mohlo dojít k co největšímu využití vyrobené energie, je ideálním umístěním panelů nezastíněná střecha či garáž domu s dostatečnou plochou a sklonem 35°–45°, orientovaná na východ či západ; vhodná je také jižní orientace. V případě domu situovaného v památkové zóně je třeba dát si pozor na to, zdali není instalace solárních panelů v této zóně zakázána.
Doporučit lze spotřebiteli najít si společnost, která mu připraví veškeré podklady pro podání žádosti o připojení k síti, k nimž patří projektová dokumentace či smlouva o připojení. Společnost by následně měla za spotřebitele (v ideálním případě) žádost o připojení k síti rovněž podat.
Vhodné je také rozfázovat si financování elektrárny tak, aby spotřebitel hradil první zálohu ve výši 10–40 % (po podpisu smlouvy se společností), druhou zálohu ve výši 50–70 % (po získání smlouvy o připojení k síti a po začátku montáže) a zbytek z celkové ceny instalace po předání díla, jehož součástí jsou předávací protokol a revizní zpráva. Některé společnosti nabízejí i vyřízení spotřebitelského úvěru na financování elektrárny.
Spotřebitel by měl pamatovat na to, že dotace z programu Nová zelená úspora (dle velikosti a typu elektrárny ve výši 40–200 tis. Kč) mu bude vyplacena zpětně, a to přestože zažádat o tuto dotaci lze teoreticky i před realizací instalace či v průběhu ní. Čekací doba pro získání dotace činí v některých případech i rok.
Životnost fotovoltaických elektráren se liší; proto je vhodné sjednat si dostatečně dlouhou záruční dobu, během níž bude spotřebitel moci vady elektrárny reklamovat.
Ačkoli je pořizování fotovoltaické elektrárny finančně, administrativně i časově náročným procesem, rozhodně se tato investice z dlouhodobého hlediska spotřebiteli vyplatí – třeba už proto, že přebytky vyrobené elektřiny lze prodávat.
Vojtěch Ertl
Odborný právní poradce
Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z. s.
Nákupní galerie jako „převlečený“ e-shop – aneb na co si dát pozor při nákupu na internetu
Stále častěji se v naší poradně setkáváme s problematikou nákupních galerií. Spotřebitelé si často myslí, že nakupují na klasickém e-shopu, ve skutečnosti se ovšem jedná o tzv. „virtuální galerii“, jejímž prostřednictvím nabízejí zboží externí subjekty. Jde tedy o jakési online tržiště, které je pouze zprostředkovatelem a nabízí zboží od jiných obchodníků. Většinou se jedná o společnost se sídlem v Číně či jinde mimo ČR. Pro spotřebitele je tedy často obtížné ověřit jejich skutečnou existenci či důvěryhodnost. Typickým problémem těchto galerií je, že zboží bývá doručeno s velkým časovým prodlením a pokud je vůbec doručeno, tak je obvykle nízké kvality nebo nemá zákazníkem vymíněné vlastnosti.

První potíže nastávají zejména u doby dodání zboží. Zboží se většinou fakticky nachází ve třetích zemích, a i když udávají, že je zboží skladem, doba dodání může být několik týdnů až měsíců. Takže i když je zboží označeno např. výrazem „skladem u dodavatele“, může to v praxi znamenat, že se zboží nachází v Číně a bude doručeno klidně až za několik měsíců. Další problém nastává v případě, že Vám zboží správně nesedí, či neodpovídá tomu, co jste si objednali. Řešení reklamací a/nebo vrácení zboží může být pro spotřebitele velmi obtížné, jelikož musíte zboží posílat na adresu sídla, což je v případě sídla v Číně prakticky nemožné. Nákupní galerie také často velmi špatně komunikují se spotřebiteli nebo v některých případech dokonce nekomunikují vůbec.
Novela zákona o ochraně spotřebitele s sebou přinesla celou řadu změn. Mimo jiné také zákon nově vymezuje v § 2 odst. 2 písm. b) pojem on-line tržiště, pro jehož provozovatele je stanovena rozšířená informační povinnost v § 11b, aby byla zajištěna dostatečná ochrana spotřebitele související s tímto způsobem prodeje. Spotřebitel musí před uzavřením smlouvy vědět, s kým smlouvu uzavírá a jaké povinnosti má třetí strana a poskytovatel on-line tržiště při současném plnění obou těchto subjektů, a dále zda se na smlouvu uplatní práva spotřebitele vyplývající z evropských předpisů. Důležité je, aby byla spotřebiteli poskytnuta obecná informace o hlavních parametrech určujících pořadí předkládaných nabídek – tato informace se považuje za podstatnou pro účely posuzování, zda nedošlo k užití klamavé obchodní praktiky.
Jak si ověřit skutečnost, že se nejedná o klasický e-shop se sídlem v České republice, ale o nákupní galerii?Česká obchodní inspekce (dále „ČOI“) uvádí na svých internetových stránkách v sekci pro spotřebitele seznam rizikových e-shopů. V tomto pravidelně aktualizovaném seznamu si můžete jednoduše vyhledat, zda se nejedná právě o jeden z rizikových e-shopů, kterému je vhodné se vyhnout a pro nákup zvolit ověřenější internetový obchod.
Vždy doporučujeme si předem zjistit co nejvíce informací o daném e-shopu a načíst si obchodní podmínky – zejména dobu dodání zboží, podmínky vrácení a reklamace zboží. Dobré je si také na Googlu ověřit recenze na daný e-shop od jiných spotřebitelů. Často tento krok může být prvním varovným signálem, zda není lepší se e-shopu obloukem vyhnout.
Nejčastěji se jedná například o tyto e-shopy: bonky.cz, balando.cz, joot.cz, booho.cz a mnohé další. Tyto názvy až podezřele připomínají známé společnosti, jako jsou Zonky, Zalando či Zoot. Spotřebitel si je tedy může snadno splést a může nabýt domnění, že nakupuje na ověřených českých e-shopech.
Pokud jste se již staly obětí těchto podvodných e-shopů, nezbývá Vám než odstoupit od smlouvy. Na odstoupení od smlouvy máte ze zákona právo, přestože to zprostředkovatel nemusí přiznat. Případně také banky poskytují službu tzv. chargeback, neboli vrácení peněz, pokud jste uplatnili platbu kartou. V případě, že obchodník, na jehož účet byla platba připsána, závazek nesplní včas, může spotřebitel požádat banku o vrácení platby, a tak nepřijde o své peníze.
Na závěr už snad jen jedna dobrá rada. Vždy si předem zjistěte všechny podstatné informace o daném e-shopu a o jeho věrohodnosti. Předejdete tím spoustě následných problémům. Přejeme Vám pokud možno bezproblémový a především bezpečný a úspěšný nákup na internetu.
Klára Červinková
Odborná právní poradkyně
Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z. s.
Koupě ojetého automobilu z autobazaru
Zájem o koupi ojetých automobilů se v poslední době – i vlivem vysoké inflace – razantně zvýšil. Nákup auta z bazaru s sebou však přináší i řadu rizik. Právě o nich si něco povíme v následujícím článku.

Česká obchodní inspekce zjistila při průběžných kontrolách v roce 2018 u více než poloviny autobazarů porušení právních předpisů při nabízení a prodeji ojetin. Před koupí vozidla z autobazaru je tak žádoucí ověřit si serióznost prodejce např. přečtením si o něm pojednávajících recenzí. Autobazar nemusí být nutně prodejcem, nýbrž zprostředkovatelem, na což je třeba dát si z důvodu následné slabší právní ochrany pozor.
Prodejce je povinen spotřebitele v souladu se zákonem o ochraně spotřebitele pravdivě informovat o vlastnostech ojetiny, počtu najetých kilometrů, předchozích majitelích i o tom, zdali bylo vozidlo bouráno. Předávací protokol, v němž bývají tyto údaje uvedeny, je nutno před podpisem řádně prostudovat, jelikož prodejce za vady v něm uvedené neodpovídá. Zanedbat by spotřebitel neměl ani pečlivé pročtení obsahu kupní smlouvy a obchodních podmínek prodejce.
Při samotném výběru ojetiny je vhodné pečlivě zkontrolovat její stav, který by měl odpovídat prodejcem uváděnému stáří i počtu najetých kilometrů. Uvádí-li tedy prodejce např. to, že stáří automobilu je jeden rok a počet najetých kilometrů deset tisíc, bývají prosezené sedačky či ošoupaný volant znakem nedůvěryhodnosti těchto údajů. Neodpovídá-li údaj o počtu najetých kilometrů skutečnosti, lze tuto vadu reklamovat. Na webové stránce www.kontrolatachometru.cz si lze ověřit stav tachometru u automobilů, které v minulosti prošly STK.
Rozhodně doporučitelné je zkontrolovat si před koupí ojetiny totožnost VIN kódu uvedeného v technickém průkazu s VIN kódem na karoserii a jiných částech vozu. Technický průkaz by pak měl být originální, jelikož u duplikátu není zjistitelná historie vlastníka vozu a často se v něm zamlčuje původ vozidla. Pro posouzení technického stavu vozidla nebývá na škodu zaplatit si odborníka. Ten by měl zkonstatovat shodu jím zjištěného stavu auta se stavem vozidla deklarovaným prodejcem. Zkušební jízda by měla být při koupi ojetiny samozřejmostí.
Záruční doba může být u ojetého vozidla zkrácena dohodou smluvních stran až na 12 měsíců. V případě vady zjištěné na ojetém vozidle, kvůli které spotřebitel nedostal od prodejce slevu a která neodpovídá míře používání či opotřebení vozidla, může spotřebitel v záruční době požadovat opravu auta či slevu z jeho kupní ceny. Náklady odtahu vozidla v případě takovéto vady hradí prodejce.
Prodejce je povinen reklamaci přijmout, a vyřídit ji nejpozději do 30 dnů. V případě zamítnuté reklamace se lze obrátit na soudního znalce s žádostí o vyhotovení znaleckého posudku, který by měl spotřebiteli pomoci spor o oprávněnost reklamace vyhrát. Věc lze taktéž konzultovat s Českou obchodní inspekcí v rámci mimosoudního řešení spotřebitelského sporu. Neustoupí-li přesto prodejce, může se spotřebitel obrátit na soud.
Odstoupit od smlouvy lze v případě opakovaného výskytu vady na vozidle či v případě nedodržení lhůty 30 dnů k vyřízení reklamace. Od smlouvy uzavřené distančně může spotřebitel odstoupit ve lhůtě 14 dnů od převzetí vozidla.
Vždy je potřeba zvážit, zda se koupě ojetého vozidla spotřebiteli vyplatí. Kupní cena totiž velice pravděpodobně nebude poslední peněžitou částkou investovanou do ojetiny.
Vojtěch Ertl
Odborný právní poradce
Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z. s.
Jak si ujednat cenu díla

Když se řekne smlouva o dílo, většina z nás si její použití představí na výstavbě či rekonstrukci domu. Jako smluvní typ má ovšem smlouva o dílo daleko širší využití, a to jak v dalších oblastech běžného života (např. výroba nábytku na míru, zpracování daňového přiznání, oprava roztrhlého kabátu, úklid domácnosti atd.), tak v dlouholetých komplexních projektech typu výstavby atomové elektrárny. Z pohledu spotřebitele se ovšem prve vzpomenuté příklad jeví jako relevantnější.
Při sjednávání smlouvy o dílo je třeba věnovat pozornost vícero aspektů, mezi které patří bezpochyby také ujednání samotné ceny výsledného díla. Na první pohled by se mohlo zdát, že půjde o jednu z méně komplikovaných částí smlouvy, ovšem jak bude dále nastíněno, nemusí tomu tak být a způsob, kterým k určení ceny dojde, může mít dalekosáhlé praktické dopady.
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen občanský zákoník) pracuje s předpokladem úplatnosti smlouvy o dílo, není tedy možné uzavřít smlouvu o dílo, která by nepočítala s odměnou pro zhotovitele. Neznamená to ovšem, že pokud ve smlouvě cena nebude vymezena, jedná se o smlouvu neplatnou, občanský zákoník totiž ve svém §2586 odst. 2 zakotvuje „záchranné pravidlo“ pro situace, kdy obě strany počítají (a tedy souhlasí) s tím, že za výsledek bude zaplaceno, ovšem nechtějí si cenu díla určit. V takovém případě platí, že ujednanou cenou díla bude cena placená za totéž či srovnatelné dílo v době a místě uzavření předmětné smlouvy (půjde tedy o cenu „obvyklou“). Právě popsaný postup je jedním z druhů stanovení ceny za dílo, se kterým zákon počítá. Jedná se ovšem o způsob, který nelze doporučit a v praxi často znamená nepříjemné komplikace a zbytečné náklady (např. finanční prostředky vynaložené na znalce pro zjištění ceny v místě a čase obvyklé). Další, vhodnější způsoby nalezneme v §2610 až §2614 a dále v §2620 až §2622 občanského zákoníku. Jedná se o následující možnosti sjednání ceny díla:
- přímé určení ceny (pevná cena)
- sjednání způsobu určení ceny
- cena podle rozpočtu
- cena stanovená odhadem
Jak již bylo naznačeno, pokud je cena stanovena způsobem, který pro získání znalosti o výsledné částce k platbě potřebuje další úkony, není to obvykle preferovaný způsob jejího určení (a to zpravidla pro obě strany). Z tohoto pohledu je poté nejvýhodnější sjednání pevné ceny díla. V tomto případě nalezneme ve smlouvě o dílo přesnou částku, za kterou se zhotovitele zavazuje dílo zhotovit. Vzhledem k této částce bylo judikaturní dovozeno, že jejím obsahem je i DPH, není tedy možné, aby se zhotovitel dožadoval zaplacení konečné ceny díla (stanovené ve smlouvě) povýšené o hodnotu DPH. Zajímavostí je, že o pevnou cenu díla se může jednat i pokud bude smlouva v části o ceně odkazovat na přiložený rozpočet, který bude obsahovat přesně definovanou cenu vzhledem k jednotlivým položkám svého obsahu. Podstatné je z hlediska objednatele především to, že zhotovitel nemůže žádat změnu takto stanovené ceny. Pokud tedy dojde např. ke zvýšení cen materiálů potřebných pro zhotovení díla, toto riziko nese zhotovitel a do výsledné ceny díla se takovéto zdražení nepromítne. Zákon ovšem z tohoto pravidla zakotvuje výjimku pro případ, kdy nastane zcela mimořádná nepředvídatelná okolnost, která zhotovení díla ztěžuje natolik, že zvýše ceny je spravedlivé. Tyto situace jsou ovšem posuzovány vždy individuálně vzhledem ke konkrétnímu případu a k tomuto zhodnocení je příslušný pouze soud.
Frekventovaným způsobem stanovení ceny pak je také vyhotovení rozpočtu. Výhodou tohoto způsobu ujednání ceny díla je možnost reakce na situace, které nastanou během zhotovování díla, své uplatnění proto rozpočet často nalezne v případě staveb. Pro své vlastnosti rozlišujeme tři typy rozpočtu, a to rozpočet úplný a nezávazný, rozpočet neúplný a závazný a rozpočet neúplný a nezávazný. Úplnost rozpočtu znamená, že zhotovitel nemůže zvýšit cenu díla ani v případě, že jsou nutné tzv. vícepráce, tedy pokud je například nezbytné provést další výkopové práce vzhledem k podloží stavebního pozemku. Naopak, pokud bude rozpočet neúplný, zhotovitel bude moci za takovéto práce zvýšení ceny díla požadovat. Je ovšem nezbytné upozornit na povinnost zhotovitele oznámit objednateli nutnost zvýšení ceny díla bez zbytečného odkladu poté, co tuto nevyhnutelnost zjistí. Pokud by tak zhotovitel neučinil, jeho právo na zvýšení ceny bez dalšího zaniká, tedy pokud zhotovitel bude požadovat vyšší finanční částku za jeho zhotovení díla až po jeho dokončení s odkazem na vícepráce proběhlé např. na počátku výstavby, nebude na takto povýšenou částku mít nárok.
Úplnost rozpočtu nás tedy zajímá vzhledem k činnosti zhotovitele, provedení prací „navíc“, pokud ovšem jde o možnost zvyšování cen za jednotlivé položky uvedené v rozpočtu, pak hovoříme o závaznosti rozpočtu. Jestliže si tedy rozpočet ujednáme jako nezávazný, zhotovitel bude moci navýšit cenu o výši, ve které jeho účelně vynaložené náklady převýší částku danou rozpočtem (pokud opět použijeme příklad se zvýšením cen materiálu, zhotovitel s takto sjednaným rozpočtem bude moci po objednateli požadovat rozdíl mezi skutečnou cenou materiálu a cenou uvedenou v rozpočtu). Co se týče oznamování navýšení, platí stejná pravidla jako v případě neúplného rozpočtu. Jak v případě neúplnosti, tak v případě nezávaznosti má zároveň objednatel možnost odstoupit od smlouvy v případě, že objednatel požaduje navýšení o více než 10% oproti ceně dle rozpočtu.
Dalším nástrojem sjednání ceny je odhad. O tomto způsobu určení ceny je vhodné uvažovat především v případech, kdy je prováděné dílo ceněno na základě odpracovaných hodin. Může jít například o situaci, kdy si najmeme osobu, aby nám z poskytnutých planěk postavila plot. Zhotovitel odhadem stanoví (předpokládanou) cenu na základě času, který očekává, že mu stavba plotu zabere a své hodinové sazby. U této možnosti je třeba počítat se specifickým pojetím možnosti navýšení ceny. Zákonodárce totiž vzhledem k nepodstatnému navýšení ceny stanovil princip implicitní akceptace, což znamená, že objednatel musí počítat s tím, že k určitému navýšení ceny může dojít, a pokud je takové navýšení nepodstatné, platí, že s ním objednatel „automaticky“ souhlasí. Jak je zřejmé, je nutné určit, co je to nepodstatné navýšení ceny, a kdy již musíme mluvit o navýšení podstatném. Zákon na tuto otázku odpověď nedává, dlouhodobě se ovšem dovozuje, že pokud je navýšení ceny díla do 10%, jedná se vždy o navýšení nepodstatné. V určitých případech je však možné za nepodstatné navýšení považovat zvýšení ceny až do 20%, a je tedy nutné podstatnost zvýšení usuzovat individuálně vzhledem k okolnostem.
Posledním využitelným prostředkem pro ujednání ceny díla je „pouhé“ sjednání způsobu určení ceny díla. V případě, že by mělo dojít ke sjednání ceny tímto způsobem, je třeba se zaměřit především na to, aby ujednání bylo dostatečně určité, pokud by tomu tak nebylo, považovalo by se totiž za neplatné. Jestliže se má zajistit, že cenu bude možné s jistotou určit, je třeba ve smlouvě nastavit pravidla, podle kterých bude výsledná částka zjištěna (např. vypočítána na základě stanoveného vzorce). Ačkoliv v praxi nejsou neobvyklá prohlášení typu „až se to dodělá, řekneme si, kolik to stálo“, z pohledu práva nelze v takovém případě hovořit o určení ceny díla. Co ovšem přípustné bude, je stanovení rozmezí ceny, či alespoň jejího maxima, kdy ke konečnému určení dojde až na základě prozatím neznámých okolností (např. zhotovitel našeho imaginárního plotu výslednou cenu bude moci určit až po zjištění ceny impregnačního nátěru na plaňky, ale zároveň stanoví, že konečná cena nepřesáhne 20 000 Kč).
Jak ze všech výše uvedených informací vyplývá, při rozhodování se o tom, jakým způsobem ve smlouvě o dílo ke sjednání ceny dojde, je třeba brát v potaz jak charakter plnění, tak další okolnosti dané situace. Především je třeba uvažovat o tom, nakolik je zhotovované dílo komplexní, a jak velkou míru flexibility tedy od ustanovení o ceně očekáváme.
Veronika Hladká
Odborná právní poradkyně
Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z. s.
Nákup ojetého automobilu
Poslechněte si rozhovor Mgr. Pavla Prokopa, který byl hostem pořadu ČT 2 Dobré ráno, ze dne 26. 1. 2023 a který ve Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s. vede program GOS (Garance ochrany spotřebitele), díky kterému si mohou být podnikatelé jisti, že obchodní podmínky, kterými se smlouva řídí, jsou v souladu se zákonem a podnikatel v rámci své obchodní činnosti nepoškozuje práva spotřebitele.

https://www.ceskatelevize.cz/porady/10435049455-dobre-rano/323291310020009/cast/958865/
Mgr. Alena Máčová
Právník Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.
Green deal
Green deal neboli Zelená dohoda EU je balíček opatření schválených Evropskou unií v roce 2019, který se zaměřuje na zlepšení energetické účinnosti budov a podporu obnovitelných zdrojů energie. Cílem je snížit emise skleníkových plynů v EU o 20 % do roku 2020 a pomoci splnit cíle EU pro udržitelný rozvoj do roku 2030. Základní principy zelené dohody EU jsou následující: podpora transformace energetiky a energetické účinnosti; vytvoření podmínek pro investice a inovace; zajištění, že lidé a firmy mohou využívat nové technologie a iniciativy; posílení konkurenceschopnosti EU; zajištění, aby byla spotřebitelům poskytnuta dostatečná ochrana.
Urychleně jej implementují státy EU a na tuto implementaci tlačí i Evropská komise, členské státy Unie a další zúčastněné strany. Jeho hlavními cíli jsou dosáhnout uhlíkové neutrality EU do roku 2050 a zajistit, aby byla zajištěna udržitelnost a integrace veřejných a soukromých financí v oblasti energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů energie.
Česká republika se zavázala, že bude plnit cíle EU pro uhlíkovou neutralitu do roku 2050. V souvislosti s tím Česká republika zahájila několik iniciativ na podporu zelené dohody EU. V červenci 2020 přijala národní energetickou a klimatickou strategii pro období 2021-2030. Strategie se zaměřuje na snížení emisí skleníkových plynů o 40 % do roku 2030, posílení energetické účinnosti budov a podporu obnovitelných zdrojů energie. V srpnu 2020 byla dokončena první fáze procesu uvedení obnovitelné energie do energetické soustavy ČR. Další kroky na podporu Green dealu EU v České republice zahrnují plánovanou reformu energetického trhu a vyjednávání s Komisí o podpoře obnovitelných zdrojů energie.
Přínos Green dealu
Tato dohoda by měla přispět k lepšímu životu i zdraví občanů EU zajištěním:
• čistého ovzduší, nezávadné vody, zdravé půdy a biologické rozmanitosti
• renovací budov v zájmu energetické účinnosti
• zdravých, cenově dostupných potravin
• rozšíření veřejné hromadné dopravy
• ekologičtější energie a inovací díky špičkovým čistým technologiím
• delší životnosti výrobků – ty bude možno opravovat, recyklovat a opět používat
• pracovních míst odolných proti budoucím změnám na trhu práce, jakož i vzdělávání v oblastech, jež budou potřeba pro budoucí transformaci společnosti
• globálního konkurenceschopného, odolného průmyslu.
Rizika Green dealu
Mezi rizika, jež s sebou Zelená dohoda přináší, patří zejména:
• aktuální neexistence některých potřebných technologií, zejm. těch ke skladování energie
• růst cen energií, zčásti vyvolaný i např. uzavíráním tepelných a jaderných elektráren či zvyšováním cen emisních povolenek
• značné finanční náklady na její realizaci.
Celkově by však Zelená dohoda měla přispět ke zkvalitnění života občanů EU i k rozvinutí spolupráce společností z jednotlivých členských států EU. Jde o velkou příležitost pro nás všechny odrazit se ode dna krizí, jež nás všechny v poslední době potkávaly, a to i za cenu krátkodobého uskromnění se v průběhu transformace ekonomiky.
Adam Vacek
Odborný právní poradce
Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.
Senioři by si měli dát pozor na padělky léků a nelegální přípravky
V poslední době se objevují stížnosti spotřebitelů, zejména seniorů, na pozvánky na předváděcí akce, kde jim mají být nabízeny podezřelé doplňky stravy. Nabídky nelegálních a padělaných léků také umožňuje anonymní prostředí internetu, a proto se podíváme na to, jaký je rozdíl mezi padělanými a nelegálními přípravky.
Nelegální přípravky
Nelegálním přípravkem se rozumí přípravek v rozporu s legislativou příslušného státu. Těmito přípravky mohou být ty, které sice obsahují nějakou léčivou látku, ale nejsou registrovány jako léčivý přípravek nikde ve světě. Mezi nelegální přípravky řadíme i takové, které sice v jiné zemi zaregistrované k používání jako léčivý přípravek jsou, ale nejsou zaregistrovány pro použití v ČR a není u něj známé jeho přesné složení, jakost a účinnost. Takovéto přípravky se hojně vyskytují zejména na nelegálním trhu s léčivy.
Nelegální přípravky – doplňky stravy
Mezi nelegální přípravky patří i některé doplňky stravy. Laboratorním rozborem je totiž v některých doplňcích stravy prokázána přítomnost látek, které v těchto přípravcích obsaženy být nesmí. Často se jedná o velice účinné přípravky, při jejichž užívání je nezbytný lékařský dohled. U nelegálních přípravků není možné zaručit jejich kvalitu, účinnost a bezpečnost!
Padělky léčivých přípravků
Padělkem léčivého přípravku je přípravek, k němuž někde na světě existuje originál, tj. originální registrované léčivo, které je k dispozici na světovém trhu pod stejným názvem. Obecně se jedná o nelegálně vyrobené kopie imitující již existující, v některé zemi registrované, léčivé přípravky. S rozvojem technických možností padělatelů je stále obtížnější rozeznat zdařilý padělek od originálu, neboť oko laika posuzuje pouze vnější a vnitřní obal výrobku. Padělání léčiv se tak stává výnosným a organizovaným obchodem, který se logicky zaměřuje na oklamání spotřebitele.
Padělky mohou obsahovat správnou nebo nesprávnou účinnou látku, nemusejí ji však obsahovat vůbec, případně neobsahovat deklarované množství látky. Padělkem je i originální přípravek, jehož obal je falešnou napodobeninou. Padělatelé se v současnosti zaměřují na léčiva, která jsou předmětem běžné spotřeby. Z hlediska trhu s léčivy se soustředí např. na léky k léčbě psychických onemocnění, k léčbě vysokého tlaku, antibiotika a cystostatika. Další cílovou skupinou padělatelů jsou přípravky, které v určité oblasti vylepšují životní styl pacienta, a to jsou zejména léky na léčbu erektilní dysfunkce nebo anabolické steroidy.
Internetové stránky s nelegálními nabídkami neschválených přípravků
Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s. varuje spotřebitele před nákupem produktů určených k léčbě zdravotních problémů na podezřelých internetových stránkách. Ke zvýšení důvěryhodnosti využívají takovéto webové stránky velmi často ilustrační fotografie lékařů/lékárníků a odkazují na jejich odborné názory. I cenová výhodnost těchto nabídek může být velmi relativní, neboť zásilka může být zadržena při kontrole poštovních zásilek, v horším případě může vážně poškodit zdraví, což následně může vést k finančně i časově náročné léčbě.
V případě, že se setkáte s nabídkou na prodej přípravků vázaných na lékařský předpis nebo neregistrovaných léčiv, jedná se s velkou pravděpodobností o nelegální nabídku.
Pokud byste se setkali, ať již při předváděcích akcích či na internetu s padělanými či nelegálními přípravky, obraťte se na nás.
Mgr. Alena Máčová
Právník Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.
Modro-zelená infrastruktura
O co jde?
Pojem modro-zelená infrastruktura v sobě nese soubor architektonických prvků, které se v současné době čím dál, tím víc vyžívají za účelem zabránění klimatickým problémům. Jde o systematické využívání vodních a zelených prvků ve městech, které mají za úkol přispět k udržení vody v krajině, ochlazení horkých cest a betonových budov, zlepšení kvality ovzduší či zmírnění mikroklimatu. Celý koncept pak míří na zlepšení zdraví člověka ve městě.
Jak to vypadá?
Zelenou infrastrukturu si můžeme představit jakékoli zelené prvky rostlinného původu v přírodě, které ve městech známe v podobě parků, travnatých ploch či stromořadí. Novým trendem jsou také zelené střechy či porostlé fasády domů. Zelená infrastruktura se může objevit jak v exteriéru budov, tak v interiéru, ale také kdekoliv jinde v prostředí města. Modrou infrastrukturu pak představují vodní plochy a jiné vodní prvky v krajině, včetně systémů, které pomáhají vodu zadržovat a chrání tak před erozí.
Zelená infrastruktura
V exteriérech budov najde tento koncept využití hlavně z hlediska úspory energie, spotřeby vody a celkové udržitelnosti stavby. Zelené fasády budov zajišťují nejen tepelnou izolaci budov v létě i v zimě, ale také zvlhčují i ochlazují vzduch odpařováním vody, zachycují nečistoty, snižují prašnost a hluk. Mimo to jsou také vyhledávané z důvodu své estetičnosti. Co se týče zelených střech, tak ty plní obdobnou funkci. K tomuto bodu můžeme také zdůraznit důležitost hospodaření s dešťovými vodami v domácnosti. Cílem je co nejvíce napodobit přirozený koloběh vody. Základem je sběr dešťové vody a její následné znovu využití např. na zavlažování zahrady.
Co se týče interiéru budov, tak do zelené infrastruktury řadíme také pojem energeticky úsporná domácnost, která se vyznačuje nízkou energetickou náročností. Té můžeme docílit např. recyklací šedých vod či úpravou vody. Cílem by v ideálním případě mělo být nulové vypouštění odpadních vod. Recyklace odpadních vod se dá realizovat pomocí různých filtračních systémů. Dalším bodem úsporné domácnosti je také recyklace tepla, které lze dosáhnout pomocí tepelných výměníků. Jejich princip spočívá v tom, že se již jednou ohřátá voda (např. ze sprchy) znovu použije k předehřátí studené vody.
Nejdůležitější v zelené infrastruktuře jsou však komplexní zelené plochy, které slouží hlavně k odtoku srážkových vod a jejich zadržení v krajině. Je důležité poznamenat, že k zadržování vody v krajině výrazně přispívají různé druhy dřevin – stromy a keře. Není divu, že většina velkých měst se nedostatek zeleně snaží kompenzovat alespoň vytvářením dlouhých stromořadí a travnatých pásů podél cest. Odvodu dešťové vody v místech, kde je potřeba zpevněných ploch, mohou pomoci např. jednoduché drenážní systémy v podobě prosakovací dlažby. Zelené plochy jsou také nepostradatelným útočištěm pro život nejrůznějších živočichů od včel přes ptactvo až po drobné hlodavce či naše domácí mazlíčky, kteří jsou esenciální součástí fungování přírodního ekosystému.
Modrá infrastruktura
Modrou infrastrukturu zahrnují vodní prvky a vodní plochy, které napomáhají zadržení vody v krajině. Cílem je zakomponovat do infrastruktury města co nejvíce zásobníků a nádrží pro zadržení dešťové vody, zabránit rychlému odtoku přívalových vod pomocí retenčních systémů a tím umožnit vstřebání vody do půdy a zabránit erozi. Modrá infrastruktura řeší také otázku, jak šetrně využívat tekoucí a stojaté povrchové vody.
S modrou infrastrukturou úzce souvisí tzv. šedá infrastruktura, která zahrnuje stavebně-technická opatření, zabraňující rozlivu řek do zranitelných oblastí.
Realizace a právní rámec
Realizace modro-zelené infrastruktury se především opírá o právní úpravu ve stavebním zákoně a v zákoně o ochraně přírody a krajiny. V České republice již existuje také Plán adaptace měst na změnu klimatu prostřednictví modro-zelené infrastruktury, který se realizuje prostřednictvím státních a unijních dotací. Každá obec má navíc možnost vytvářet vlastní předpisy a opatření podle principů udržitelného rozvoje. Velkým krokem vstříc realizování modro-zelených projektů je čerstvá novela stavebního zákona, která nabude účinnosti 1. července 2023. Ta zavede jednotnou soustavu stavebních úřadů, čímž by mělo dojít k urychlení schvalování povolení staveb a zabránění systémové podjatosti, která často brzdila tyto pokrokové projekty. Mimo to by mělo dojít ke zrychlení stavebního řízení a změnám územního plánování.
Závěr
Na závěr nezbývá než dodat, že změna především začíná u jednotlivce. Současná hospodářská krize nám názorně ukazuje, jak je důležité svědomitě a šetrně nakládat s přírodními zdroji. Modro-zelená infrastruktura nám k tomu může jen dopomoci a součástí jejího budování můžeme být my všichni.
Nikol Drozdová
Odborná právní poradkyně – Asociace Sdružení obrany spotřebitelů, z.s.