Menu

Články

Reklamace vyúčtování služeb ve společenství vlastníků jednotek


Přestože se přímo nejedná o spotřebitelskou problematiku, nezřídka se střetáváme s dotazy ohledně vyúčtování služeb ve společenství vlastníků jednotek. Tento článek aspiruje na to, aby čtenáři přiblížil možné kroky, které může učinit v případě, že není spokojen s vyúčtováním za služby, jež mu bylo společenstvím vlastníků jednotek vystaveno. O jaké služby se vlastně jedná? Typicky o služby spojené s dodávkami energií, nebo s úklidem v domě. Nutno podoktnou, že úprava se dá vztáhnout a využít nejen na vztah mezi společenstvím a vlastníkem jednotky, nýbrž i na případy, kdy tyto služby zajišťuje bytové družstvo, a dokonce i na případy, kdy tyto služby zajišťuje pro své nájemce vlastník bytové jednotky.

Právo požadovat po správci domu včasné vyúčtování za zálohy placené v souvislosti s užíváním bytu je obecně zakotveno v § 1181 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník. Tuto právní normu dále rozvíjí speciální zákon zabývající se čistě problematikou služeb spojených s užíváním bytu, s opravdu velmi dlouhým názvem, a to zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. Zde lze naleznout většinu informací týkají se reklamace vyúčtování služeb ve společenství vlastníků jednotek, a právě s tímto předpisem článek dále pracuje. Doplňujícím předpisem, který zmíním jen pro úplnost, je poté vyhláška č. 269/2015 Sb. o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům.

Teď už tedy k samotnému vyúčtování. Stěžejní povinnosti poskytovatele služeb, tedy v našem případě společenství vlastníku jednotek, je provést vyúčtování řádně a včas. Včas znamená do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období (§ 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.). Řádně znamená uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování (§ 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb.). S tím, že jak poskytovatel, tak příjemce jsou povinni své vyrovnání (tedy příjemce zaplatit nedoplatky, či poskytovatel vrátit přeplatky) provést ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb.

Pokud se Vám na doručeném vyúčtování nebude něco zdát, můžete písemně požádat poskytovatele, aby Vám tyto nejasnosti osvětlil. Slovy zákona můžete žádat, znovu opakuji písemně, aby doložil náklady na jednotlivé služby, způsob jejich rozúčtování, způsob stanovení výše záloh za služby a provedení vyúčtování a aby Vám umožnil pořízení kopie podkladů, a to do 30 dnů od doručení požádání (§ 8 odst. 1 zákona č. 67/2013). Společenství vlastníků jednotek je tedy povinno nejen vydat vyúčtování, nýbrž na požádání i všechny relevantní podklady, které se vyúčtování týkají.

Pokud však s vyúčtováním nebudete spokojení ani po dodání souvisejících dokumentů, můžete vůči němu uplatnit námitky (tedy jej „reklamovat“), a to do 30 dnů ode den doložení podkladů. V případě, že jste o doložení podkladů nezažádali, musíte služby reklamovat už do 30 dnů od doručení vyúčtování. Pakliže nereklamujete vyúčtování v uvedených lhůtách, tak platí, že s tímto, i když třeba nesprávným, vyúčtováním souhlasíte (§ 8 odst. 2 zákona č. 67/2013). Je tedy třeba postupovat relativně rychle a zbytečně řešení problému neodkládat.

A jakým způsobem vlastně reklamovat? Z hlediska důkazního vždy doporučujeme veškeré právní jednání činit písemně, a to doporučeně s dodejkou, nebo do datové schránky. Postup při reklamaci není výjimkou. Společenství vlastníků jednotek je právnickou osobou, a je tudíž ze zákona povinováno mít datovou schránku. Pokud tedy nechcete zbytečně čekat, až pošta doručí dopis, můžete svou reklamaci adresovat sem. Své společenství vlastníků jednotek najdete na Seznamu držitelů datových schránek (odkaz viz https://www.mojedatovaschranka.cz/sds/) například tak, že do příslušného vyhledávače zadáte adresu Vašeho společenství vlastníků jednotek.

Je důležité zmínit, že pokud společenství nebude dodržovat své povinnosti výše zmíněné, tedy nedoručí-li včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování nebo povinnosti spojené s vypořádáním reklamace, pak zákon počítá v § 13 s pokutou, kterou Vám musí společenství zaplatit. Výši pokuty zákon podpůrně stanoví na 50 Kč za každý, byť jen započatý, den prodlení, tedy dokud společenství nesplní svou povinnost. Nutno podotknout, že je rovněž připuštěna možnost, že si výši pokuty ujednáte ve společenství rozdílně, proto raději nahlédněte do jeho stanov.

Co dělat v případě, kdy jsem si jistý, že nebylo vyúčtováno správně a poskytovatel po mě chce zaplatit nedoplatky z vyúčtování, které nebylo správně vystaveno? Nejvyšší soud opakovaně ve svých rozhodnutích dovodil, že jestliže nebylo vyúčtování vystaveno řádně, není příjemce služeb povinen platit nedoplatky v něm uvedené, a nadto může požadovat zaplacení pokuty dle § 13 zákon č. 67/2013 Sb., pakliže již došlo k uplynutí lhůty, ve které byl poskytovatel služeb povinen vyúčtování vystavit, tedy do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Více viz „Doručila-li žalovaná žalobci vyúčtování, které nebylo řádné (neobsahovalo všechny předepsané náležitosti a cena služeb ani výše záloh nebyla uvedena ve správné výši), dostala se do prodlení se svou povinností stanovenou v § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.“ (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2021, sp. zn. 26 Cdo 2734/2020).

Roman Šubrt

Odborný právní poradce

Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.

Změny ochrany spotřebitelů v Energetickém zákoně

Energetický zákon patří mezi nejčastěji novelizované a měněné zákony v našem právním řádu. Ještě na tento rok jsou naplánované dvě další změny, třetí má přijít s rokem 2025.

Není proto příliš s podivem, že i k 1. lednu byl Energeticky zákon nemálo pozměněn. Objevily se v něm nové podmínky pro vystavování licencí, předělané definice všemožných pojmů a měnily se také délky zúčtovacích období.

My se ovšem v tomto článku budeme věnovat změnám, které se bezprostředně týkají nás, spotřebitelů.

Automatické prodloužení smlouvy – Co to je?

Nejzásadnější změnou prošel institut tzv. „automatické prolongace“. Zjednodušeně řečeno, jde o to, že si strany smlouvy o dodávce energií mohou ujednat, že po uplynutí doby smlouvy, se smlouva automaticky znovu uzavře na další období. Přičemž spotřebitel má možnost obnovení smlouvy zabránit tím, že jí do 20 dní před uplynutím doby původní smlouvy vypoví.

Troufnu si říci, že absolutní většina čtenářů podobnou větu ve své smlouvě nalezne, neboť obnovování je pro dodavatel v zásadě velmi výhodné. Udrží si tak totiž stávající klienty, a to s vynaložením minimálního úsilí.

Stejný benefit to má pro spotřebitele. Když je s dodavatelem spokojený je automatické prodloužení skvělý způsob, jak na smlouvu navázat a nemuset nic vyřizovat.

Automatické prodlužování smlouvy – Problémy

Potíž nastává tehdy pokud s dodavatelem spokojení nejsme a musíme si dávat dobrý pozor, abychom stihli prodloužení zabránit, přičemž když tento termín zmeškáme, čekají nás ve většině případů další 3 roky nespokojenosti s dodavatelem.

Navíc se nejedná vyloženě o prodloužení, ale spíše o novou smlouvu za stejných podmínek. Jenže ony podmínky vždy úplně stejné být nemusí. Vlastně se mohou zcela zásadně lišit v ceně, smluvní pokutách za porušení smlouvy, platebních podmínkách a dalších věcech.

Před novelizací přitom spotřebitel v zásadě neměl možnost se proti takovýmto změnám, jakkoliv bránit. To už naštěstí dnes neplatí.

Automatické prodlužování smlouvy – Ochrana spotřebitele

Nově má dodavatel povinnost 30 dní před uplynutím původní smlouvy, tedy 10 dní před uplynutím lhůty pro výpověď automatického prodloužení, poučit spotřebitele o jeho právu vypovědět.

Kromě poučení nabídne dodavatel spotřebiteli také podmínky, za kterých bude smlouva prodloužena. Musí tak dopředu sdělit cenu, platební podmínky, výši smluvních pokut nebo i dobu, na kterou se smlouva prodlužuje.

Spotřebitel má poté 10 dní na to se rozmyslet, zda smlouvu vypovědět nebo u dodavatele za stanovaných podmínek setrvat nadále.

Automatické prodlužování smlouvy – Nedodržení povinnosti

Pokud dodavatel nesplní výše uvedenou informační povinnost a spotřebitel smlouvu nevypoví k obnovení smlouvy sice dojde, ale nebude se již jednat o smlouvu na dobu určitou, nýbrž na dobu neurčitou, kterou má spotřebitel možnost kdykoli s tříměsíční výpovědní lhůtou vypovědět.

Za cenu energií v takto prodloužené smlouvě bude platit cena platná v původní smlouvě. Přičemž pokud dodavatel veřejně pro smlouvy na dobu neurčitou nabízí cenu nižší, použije se ta.

Nesplnění informační povinnosti dodavatele je tak pro spotřebitele dosti výhodné. Za změny automatického prodlužování smluv o dodávkách energií tak můžeme pouze chválit. Přesuňme se ale nyní ke zbývajícím změnám

Smlouvy na dobu určitou delší naž 3 roky

Smlouvy o dodávkách energií mohou být uzavřeny na dobu určitou nejdéle na dobu 3 let. Toto pravidlo mají dodavatele dosti zažité a v praxi se dodržuje téměř 100%.

Změnil se nám ovšem následek, který s sebou uzavření smlouvy na dobu určitou na dobu delší 3 let přináší. Původně by taková smlouva platila 3 roky za smlouvu na dobu určitou a po uplynutí 3 let by se sama změnila na smlouvu na dobu neurčitou, kterou může spotřebitel kdykoliv vypovědět.

Tak už to dnes není. Nově totiž smlouvy uzavřené na dobu delší než 3 roky, prostě po 3 letech skončí. To nebrání možnosti sjednat si automatické prodloužení, jak jsme se bavili výše, ale k automatické přeměně už zde nedochází.

Zrušení výpovědi smluv se spotovými tarify?

K žádné podobné změně naštěstí nedochází, ač to tak na první pohled tak vypadá. Z § 11c totiž tato možnost zmizela, ale zůstala zachována v § 11ca. Před změnou totiž bylo právo vypovědět v zákoně uvedené hned dvakrát po sobě. Odstranění bylo tak spíše takovou kosmetickou úpravou.

Každopádně je určitě dobré zde připomenout, že každý spotřebitel může smlouvu o dodávce energií se spotovým tarifem (navázání ceny energií na vývoj ceny na tzv. organizovaných trzích) vypovědět, a to kdykoliv s pouze měsíční výpovědní dobou.

Závěr

Změny v Energetickém zákoně jsou spotřebitelům rozhodně ku prospěchu. Konkrétně po změnách ohledně automatického prodlužování smluv naše organizace volala už dlouho.

K příjemným změnám došlo také v oblasti sdílené energetiky, tohle téma si ovšem pošetříme na jiný článek.

Přestože je tato změna pro spotřebitele změnou velmi pozitivní, zdá se mi absurdní, jak obrovským počtem změn Energetický zákon prochází. Jedná se o poměrně nový předpis, ale už nyní má kvůli četným a často zbytečným změnám úplně nesmyslnou systematiku a nemohou se v něm vyznat ani vzdělaní právníci. Bylo by proto myslím na místě se nad stavem tohoto zákona, který má na životy občanu zcela zásadní dopad, zamyslet a zvážit nějakou rozsáhlejší změnu nebo rekodifikaci, po které by byl alespoň na nějakou dobu tzv. legislativní klid.

Za Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z. s. 

Michal Bruzek

Odborný právní poradce 

Jaká porušení občanského zákoníku jsou nově přestupkem?

V souvislosti s relativně nedávným přijetím zákona č. 374/2022 Sb., který reagoval na požadavky nové unijní úpravy a s účinností od 6. ledna 2023 významným způsobem novelizoval spotřebitelskou právní úpravu v občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb., dále jen „OZ“) a v zákoně o ochraně spotřebitele (zákon č. 634/1992 Sb., dále jen „ZOS“), přichází také zásadní změny na úseku úpravy přestupků, kterých se může prodejce dopustit. Smyslem tohoto článku je informovat čtenáře, jaká porušení ustanovení občanského zákoníku chránící spotřebitele jsou nově také přestupkem dle zákona o ochraně spotřebitele, za než může být prodejce pokutován ze strany dozorových orgánů. 

Širokou škálu nově vymezených přestupků nalezneme v § 24 odst. 17 ZOS, kde jeho jednotlivá ustanovení odkazují přímo na konkrétní ustanovení OZ. Jedná se tak o novinku doposud nevídanou, protože ZOS jakožto převážně veřejnoprávní předpis označuje za přestupky porušení konkrétních soukromoprávních povinností prodejce vůči spotřebiteli. Nutné je to však zejména z důvodu efektivnější ochrany práv spotřebitelů a pro silnější motivaci prodejců své povinnosti vůči spotřebitelům dodržovat, k čemuž v minulosti často nedocházelo. 

Za nejvýznamnější přestupky lze uvést porušení tzv. informační povinnosti prodejce v rámci uzavírání spotřebitelských smluv dle § 1811 OZ (např. nesdělení údajů o totožnosti o prodejce, ceně zboží či služby, informací ohledně práv z vadného plnění nebo o době trvání závazku) a informační povinnosti při uzavírání smluv distančním způsobem či mimo obchodní prostory dle § 1820 OZ (např. způsob platby, způsob a čas dodání zboží/služby, informace o ne/možnosti odstoupení od smlouvy a o případných nákladech spojených s vrácením zboží nebo poučení o možnosti mimosoudního řešení sporů).   

Dále je přestupkem kupříkladu požadování další platby, než kterou je spotřebitel povinen uhradit na základě hlavního závazku, bez výslovného souhlasu spotřebitele či dovozování tohoto souhlasu z předem nastavených možností s nutností aktivního odmítnutí nebo nevydání potvrzení o uzavřené distanční smlouvě v textové podobě dle § 1824a OZ. Důležitou povinností prodejce, jejíž porušení je také přestupkem, je při uzavírání smlouvy elektronicky (typicky na internetu) dostatečně jasným způsobem označit tlačítko, kterým se spotřebitel při uzavírání smlouvy zavazuje k zaplacení (např. „potvrzuji objednávku a zavazuji se k platbě“). Závěrem, ačkoliv v tomto článku není podáván vyčerpávající výčet přestupků, zmíníme také povinnost prodejce při uzavření distanční smlouvy potvrdit přijetí objednávky a poskytnout znění všeobecných obchodních podmínek, vydat vyhotovení smlouvy či potvrzení o uzavření smlouvy v listinné podobě (není-li výslovný souhlas spotřebitele s jinou textovou formou) při uzavření smlouvy mimo obchodní prostory nebo neodevzdání předmětu koupě v ujednaném čase (či podpůrně nejpozději do třiceti dnů po uzavření smlouvy dle § 2159 odst. 1 OZ). 

Přestupkem je také dle § 7 ZOS porušení zákazu užití tzv. zneužívajících ujednání podle § 1814 odst. 1 OZ (ty jsou zneužívající za všech okolností, jde o tzv. black list, jedná se např. o uložení nepřiměřeně vysoké sankce spotřebiteli za porušení povinnosti) v případech, kdy tato ustanovení byla sepsána prodávajícím předem a spotřebitel nemohl jeho obsah jakkoliv ovlivnit (pro tento závěr je také stanovena vyvratitelná domněnka). Přestupkem tedy není užití jakéhokoliv ujednání, které OZ označuje za zneužívající (srov. § 1813 a 1814 OZ).  

Za přestupek spočívající v porušení výslovně uvedených ustanovení OZ a v užití výše uvedených zneužívajících ujednání lze uložit pokutu až do výše pěti milionů korun. Pakliže půjde o přestupek udělený v rámci koordinovaného postupu při aplikaci čl. 21 nařízení EU 2017/2394 spočívající v rozsáhlém protiprávním jednání (týkající se aspoň 3 členských států) nebo v rozsáhlém protiprávní jednání s unijním rozměrem (dotýkající se nejméně dvou třetin států EU společně zároveň tvořících aspoň dvě třetiny obyvatel EU), lze uložit pokutu až do výše 4 % celkového obratu prodávajícího (není-li informace o obratu dostupná, tak do 50 milionů korun.  

Přestupky v ČR projednávají a pokuty ukládají dozorové orgány, kterými jsou (podle úseku činnosti) Česká obchodní inspekce se živnostenskými úřady, Energetický regulační úřad, Český telekomunikační úřad, Státní zemědělská a potravinářská inspekce a Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva. Jedná se o orgány státní správy, kterým může každý, kdo spatřuje v jednání podnikatele naplnění přestupku, podat podnět k prošetření. 

V případě dotazů se může každý spotřebitel obrátit na naši bezplatnou spotřebitelskou poradnu. Seznam poboček, provozní dobu a kontakty nalezete na webové stránce naší organizace. 

Za Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z. s. 

Jan Solanský 

Odborný právní poradce 

Přečtěte si nejnovější číslo našeho časopisu SOSák!

Zde: https://www.asociace-sos.cz/wp-content/uploads/2023/12/SOSakc322023.pdf  nyní naleznete naše nové čílso časopisu SOSák. Můžete se v něm těšit na rubriky jako aktuality a události, průzkumy, články, spokojený spotřebitel, spotřebitelské dotazy a další.

Rozhovor s MUDr. Hanou Strakovou, anestezioložkou, instruktorkou u Evropské resuscitační rady a členkou Českého červeného kříže na téma První pomoc a právo

Co je to první pomoc?

„První pomoc bývá obecně definována jako soubor úkonů, které provádíme u pacientů, u nichž došlo buď k náhlé změně zdravotního stavu nebo k nějakému úrazu, do chvíle, než dorazí odborná zdravotnická pomoc. Největší význam má první pomoc u kritických stavů, kdy je opravdu potřeba zasáhnout v horizontu vteřin.“

Ze zákona jsem povinen první pomoc poskytnout, bere se jako splnění této povinnosti už když zavolám sanitku nebo zařídím odbornou pomoc?

„Poskytování první pomoci je opravdu povinnosti, kterou nám ukládá zákon. I jen přivolání odborné pomoci může být považováno za poskytnutí první pomoci. Je to ovšem velmi individuální a záleží to na konkrétní události.“

Musí první pomoc poskytnout i když bych se tím vystavil nebezpečí?

„Ne, v takovém případě se neposkytnutí rozhodně netrestá. Určitě nikdo nebude chtít, abychom běželi do hořícího domu zachraňovat člověka, ale za poskytnutí první pomoci se bude považovat to, že zavoláme hasiče a aktivujeme záchranný řetězec. Nicméně u spousty stavů je velmi žádoucí, aby ten, kdo volá záchranou linku, provedl nějaké úkony už před příjezdem záchranné služby.“

A co když nezavolám a první pomoc neposkytnu vůbec? Co mi pak hrozí?

„Trest za nesplnění povinnosti se vždy posuzuje podle konkrétní situace, záleží, jakou újmu na zdraví neposkytnutí způsobí a za jakých okolností k němu dojde.“

Souhlasím, vždy hodně záleží na okolnostech, maximálním trestem pak může být odnětí svobody až na dva roky. U dopravní nehody, na níž mám účast mi pak hrozí maximálně 5 let a zákaz činnosti. Je ten trest u lékařů přísnější, například pokud byste vy jakožto lékař neposkytla, posuzovalo by se to jinak?

„Nejedná se jenom o lékaře, ale obecně o zdravotnické profesionály nebo i jiné osoby, jejichž profese má s první pomocí souvislost Pro celou skupinu těchto lidí pak platí přísnější pravidla a hrozí vyšší tresty.“

Tresty u profesionálu v tomto oboru mohou dosáhnout až tří let odnětí svobody, lze také uložit zákaz činnosti. A když se nyní zaměříme více na praktickou stránku věci, jak přesně můžu teda pacientovi pomoci. Když například vidím někoho v bezvědomí, jak mám postupovat?

„Nejprve budu vždy myslet na vlastní bezpečí, to znamená že si vyhodnotím tu situaci, jestli je pro mě vůbec bezpečné se k pacientovi přibližovat. Poté začnu hlasitým oslovením, pokud pacient nereaguje a je to pro mě bezpečné tak se mohu opatrně přiblížit a zkusit tzv. podnět například lehce zatřást rameny. Pokud nereaguje ani na oslovení ani na zatřesení má pacient evidentně poruchu vědomí a je potřeba zkontrolovat základní životní funkce.

Nejprve provedu zprůchodnění dýchacích cest zakloněním hlavy pacienta. Za stálého držení záklonu si poslechnu, zda pacient dýchá, zároveň budu sledovat, zda se mu zvedá hrudník. Pokud osoba nedýchá, beru telefon a vytáčím 155 nebo volám skrz aplikaci Záchranka, zahajuji resuscitaci a poslouchám pokynů dispečerů.

Pokud se mi pacient při kontrole dechu dvakrát až třikrát v době 10 sekund normálně nadechne, držím stále záklon hlavy a budu bedlivě pozorovat, zda pacient stále dýchá. Pokyny dispečera mají před těmito obecnými radami vždy přednost!“

U resuscitace bych se možná ještě zastavil. Stále platí, že kromě srdeční masáže mám poskytovat umělé dýchání?

„Podle doporučení Evropské resuscitační rady, je nedílnou součástí resuscitace také poskytnutí umělých vdechů. Pokud ovšem nejste na umělé dýchání vyškolení, necítíte se na to, nebo nemáte potřebné ochranné pomůcky, tak vdechy poskytovat nemusíte a kvalitní stlačování hrudníku by mělo být dostačující. Pokud však vyškolení jste, cítíte se na to a ochranné pomůcky máte, nebo vám nevadí postupovat bez nich, tak poskytnutí umělého dýchání je k výhodě pacienta.“

Pro zopakování se také zeptám, jaká má být frekvence stisku za minutu?

„Správná frekvence kompresí hrudníku je 100 až 120 za minutu, 5 až 6 centimetrů hluboko, uprostřed hrudní kosti.“

Mohu pacientovi při poskytování první pomoci ublížit, mám se toho nějak obávat?

„Vždycky bych s pacientem měla jednat šetrně. Nicméně pokud někdo někde leží, nereaguje na oslovení, pak zřejmě potřebuje pomoc. Proto, abyste při první pomoci nikomu neublížili, máme vyškolené operátory záchranné služby. Ti jsou připraveni k tomu poskytovat telefonicky asistovanou první pomoc a telefonicky asistovanou neodkladnou resuscitaci. Operátoři Vás navedou tak, abyste všechno provedli ku prospěchu pacienta.“

Přesně tak. V situacích, kdy jde navíc takhle o život a jedná se o krajní nouzi, není způsobení případné újmy na zdraví trestné. Já bych se každopádně trochu vrátil. Vy jste zmínila aplikaci Záchranka, jaké má její používání výhody?

„Aplikace Záchranka je zdarma ke stažení a funguje nejen v České republice, ale i v okolních evropských státech. Její neskutečná výhoda je v tom, že pokud přes ni přivoláte záchranou službu, operátorům se ihned s přesností na metry zobrazí poloha, kde se právě nalézáte. To se nám může hodit jednak v přírodě, v terénu ale také ve městech, která neznáme.“

V nákupních domech a na podobných veřejných místech často vídáváme ceduli AED, co to znamená?

„Kouzelná zkratka AED znamená automatizovaný externí defibrilátor. Pokud přístroj vyhodnotí, že je přítomen defibrilovatelný rytmus, poskytne pacientovi výboj a může mu tak pomoci. AED je velmi užitečný přístroj, který může ve chvílích, kde jde o život velmi pomoct. V žádném případě však nenahrazuje srdeční masáž.“

Můžu AED teda použít i jako neprofesionál?

„Ano, AED je k použití i pro úplné laiky, při jeho použití sděluje jasné a zřetelné pokyny a jeho užití nevyžaduje žádné odborné znalosti. AED sám vyhodnotí srdeční rytmus pacienta a poskytne odpovídající výboj. Pokud budete AED budete obsluhovat, držte se pokynů přístroje a pokud vás přístroj vyzve, podejte dle pokynů výboj.“

Výše jste zmiňovala nebezpečí. Pokud mi hrozí nějaké nebezpečí. Nebo pacient například vypadá že by mohl mít nějakou nemoc. Jak mám v takovém případě postupovat?

„Rozhodně bych neodcházela pryč, ale pokud si nejsem jistý, jak mám v dané situaci postupovat, můžu se vždy poradit s dispečery na nouzových linkách. Ti jsou vyškoleni k tomu, aby nám pomohli a instruovali nás, jak v situaci správně reagovat.

Pokud někdo vypadá, že pomoc potřebuje, neměli bychom se otočit a odejít, naopak měli bychom se snažit pomoc poskytnout. Moje ochrana je samozřejmě vždy prioritou, ale věřím, že vždy se dá najít cesta jak pacientovi bezpečně pomoci – třeba alespoň zavoláním.“

Přesně tak. Vždycky se snažím pomoc, ale pokud by to pro mě bylo nebezpečné a neposkytnu, nejedná se o trestný čin. Co mám však dělat v situaci, kdy je pacient při vědomí, je zraněn, ale první pomoc odmítá.

„Tohle jsou velmi těžké situace pro posouzení, a proto si nemyslím, že je možné poskytnout univerzální radu. Každopádně pokud si myslím, že někdo pomoc, přestože ji odmítá, vyloženě potřebuje – viditelně krvácí, je viditelně zraněný – mohu alespoň využít tísňové linky. Samozřejmě nebudu pomáhat na sílu, ale je potřeba si vyhodnotit, jestli podle nás pacient je schopen rozpoznat, zda pomoc potřebuje či nikoliv, a podle toho postupovat. Rozhodně bychom pak takového člověka neměli nechávat samotného bez jakékoliv pomoci.“

Mohu v rámci poskytování první pomoci porušit zákon? Třeba řídit opilý nebo vyrazit cizí dveře?

„Na tuto otázku nelze jednoznačně odpovědět. Je zde sice něco, čemu se říká krajní nouze, ve které můžeme řekněme beztrestně porušit zákon, ale i ta má své limity.“

Ano, a tyto limity jsou nastaveny poměrně jednoznačně. Nesmíme naším zásahem způsobit větší škodu, než by vznikla, kdyby k zásahu nedošlo. V zásadě je dobré se porušování zákona vyhnout, ale pokud není opravdu zbytí, můžeme si co možná nejmenší překročení dovolit.

„Přesně tak, jsou ospravedlnitelné případy porušení zákona. Ale je třeba si pamatovat, že se jedná o výjimku nikoliv pravidlo.“

Na závěr bych se rád ještě zeptal na zneužívání záchranných služeb. Často o něm slýcháme, jaký máte názor na tuto problematiku Vy?

„Nebudu mluvit o zneužívání, ale o nadužívání, což tento problém dle mého popisuje přesněji. Každoročně roste počet volajících na tísňové linky a počet výjezdu zdravotnické záchranné služby. Je jasné, že neprofesionál dokáže jen těžko rozpoznat, kdy je zásah záchranky nutný a kdy ne.

Záchranná služba by neměla suplovat funkci praktických lékařů, dopravních služeb nebo taxíků.

Obecné pravidlo je, že záchranná služba by měla být volána ve chvílích, kdy se náhle změnil zdravotní stav pacienta, pacient je v ohrožení života, nebo dochází k selhání základních životních funkcí.

Spory o zneužití záchranných služeb však téměř vždy končí ve prospěch pacienta, neboť po něm nemůžeme jako po neprofesionálovi chtít, aby dokázal s jistotou rozpoznat závažnost zdravotního stavu.

Pokud zkrátka dojde k náhlému zhoršení stavu, náhlému vážnějšímu úrazu nebo poruše životních funkcí je na místě volat linku 155“

Paní doktorko, děkuji mockrát za rozhovor.

Michal Bruzek

Odborný právní poradce

Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z. s.  

Jak vrátit nevhodný vánoční dárek?

Dárek zakoupený v e-shopu

Od koupě dárků na e-shopu je spotřebitel oprávněn odstoupit ve lhůtě 14 dnů. Nezáleží na tom, zda si zboží vyzvedáváte osobně na výdejně e-shopu, klíčové totiž je, že k uzavření smlouvy došlo přes internet. V žádném případě podnikatel nesmí spojit toto právo s jakoukoli sankcí. Lhůta pro odstoupení od smlouvy obecně končí uplynutím 14 dnů od převzetí zboží. Následující den potom, co jste zboží převzali, je prvním dnem 14denní lhůty. Pokud její konec připadá na sobotu, neděli či svátek, lhůta končí nejbližší následující pracovní den. Někteří prodávající ale lhůtu pro vrácení nevhodně zakoupených vánočních dárků prodlužují!

POZOR! Důležité je, že odstoupení od smlouvy stačí (prokazatelně) odeslat prodávajícímu i poslední den 14denní lhůty.

Zakoupené zboží je poté nutné vrátit prodávajícímu nejpozději do 14 dnů od odstoupení od smlouvy a povinností prodávajícího je vám vrátit veškeré peněžní prostředky, včetně počátečních nákladů na dodání zboží, nejpozději do 14 dnů. Musí k tomu využít stejný způsob, jakým jste platili, pokud se nedohodnete na jiném. S vrácením částky je prodávající oprávněn počkat, dokud od vás neobdrží buď zboží, nebo doklad o jeho odeslání.

POZOR! Náklady vynaložené spotřebitelem na zaslání zboží zpět podnikateli poté, co spotřebitel od smlouvy odstoupil, však nese spotřebitel!

Ne každá distančně uzavřená smlouva však umožňuje odstoupení! Výjimky jsou zakotveny v § 1837 občanského zákoníku. Typickým příkladem, kdy odstoupit nelze, je zboží zapečetěné v hygienickém obalu (zubní kartáček, spodní prádlo), noviny, časopisy a magazíny nebo zboží, které bylo upraveno na míru spotřebiteli (fotoalbum, šaty, aj.) nebo např. též smlouva o ubytování v rekreačním zřízení, pokud bylo dohodnuto na určitý termín. Odstoupit také nelze od smluv vyjmenovaných v § 1840 občanského zákoníku, na něž se obecně neaplikují ustanovení o distančních smlouvách (hrací los, lístky na kulturní akce, zájezd apod.).

Dárek zakoupený v kamenném obchodě

Zákon neukládá prodejci povinnost, aby musel přijmout zboží zakoupené v kamenném obchodě zpět. Mnoho prodávajících ale tuto možnost nad rámec zákona umožňuje v rámci tzv. prozákaznického přístupu. Protože to ale činí dobrovolně, nad rámec svých zákonných povinností, mohou si prodávající podmínky vrácení zboží upravit.

Prodávající si může například určit, zda zákazníkovi peníze za zboží vrátí anebo zda mu pouze nabídne výměnu zboží. V případě, že si zákazník jiné zboží nevybere, je mu poté vrácená částka nahraná na zákaznickou kartu, z které si pak zákazník později může zakoupit u daného obchodníka jiné zboží. Je třeba ale pamatovat na to, že i platnost takové zákaznické karty může být omezena na určitou dobu a například po roce již nebude možné nahrané peníze při nákupu využít. Proto je při koupi dárku v kamenném obchodě si dopředu zjistit možnosti a podmínky jejich vrácení, aby pak nedošlo k nepříjemnému překvapení.

Mgr. Alena Máčová

Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.

Vábivá reklama aneb nekalá obchodní praktika nejen v supermarketech

Prakticky na běžném pořádku prodejci nabízejí nějaké zboží v pro spotřebitele opravdu výhodné slevě. Tyto slevy inzerují ve svých letácích, internetových stránkách či aplikacích. Mnohdy se však stává, že spotřebitel navštíví na popud této inzerce prodejcovu pobočku, nicméně prodejce toto zlevněné zboží již nemá k dispozici. Pokud prodejce záměrně využil toho, že nabízí ve slevě jen nízký počet inzerovaného zboží a učinil tak k přilákání spotřebitele, aby navštívil jeho pobočku, kde je poté velká pravděpodobnost, že spotřebitel od podnikatele nakoupí jiné zboží, jedná se o tzv. vábivou reklamou, která je v českém právním řádu nekalou obchodní praktikou. 

Kde to je upraveno? 

Daná praktika je výslovně uvedena v tzv. černé listině nekalých obchodních praktik, konkrétně v písm. d) přílohy č. 1 k zákonu č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele („Obchodní praktiky jsou vždy považovány za klamavé, pokud prodávající nabízí ke koupi výrobky nebo služby za určitou cenu, aniž by zveřejnil důvody, na jejichž základě se může domnívat, že nebude sám nebo prostřednictvím jiného podnikatele schopen zajistit dodávku uvedených nebo rovnocenných výrobků nebo služeb za cenu platnou pro dané období a v přiměřeném množství vzhledem k povaze výrobku nebo služby, rozsahu reklamy a nabízené ceny (vábivá reklama).“).  

V jakých případech se již jedná o vábivou reklamu? 

Je nepochybné, že hranice, kdy se již jedná o nekalou obchodní praktiku a kdy ještě ne, může být v těchto případech poměrně tenká. K dané věci se proto ve svém rozhodnutí vyjádřil Nejvyšší správní soud: Je třeba se zabývat otázkou, zda prodávající mohl důvodně očekávat, že množství inzerovaného zboží nebude přiměřené. V této souvislosti je třeba respektovat prostor pro racionální a logickou podnikatelskou úvahu prodávajícího, pokud není v rozporu s požadavkem náležité profesionální péče.“ (Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018, č. j. 4 As 123/2018-48). Vychází se tedy z jakési přiměřenosti mezi počtem oslovených lidí, potenciálních zákazníků, a počtem dostupného zboží. Pokud by byl tento poměr rozumný, tak se o nekalou obchodní praktiku nejedná. Nicméně jestliže má podnikatel na prodejně pár kusů zboží, inzeruje jej tisícovkám zákazníků a dá se očekávat, že o toto zboží bude velký zájem, tak se nepochybně o nekalou obchodní praktiku jedná. 

Jaké jsou následky? 

Dle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele se výrobce, dovozce, vývozce, dodavatel, prodávající nebo jiný podnikatel se dopustí přestupku tím, že poruší zákaz používání nekalých obchodních praktik. Podle § 24 odst. 19 písm. e) a odst. 20 zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele pak může za tento přestupek dozorový orgán (k tomu viz níže) udělit pokutu do výše 5 000 000 Kč a v některých vymezených případech až dokonce do výše 50 000 000 Kč. 

Nadto přináší zákon o ochraně spotřebitele od ledna tohoto roku pro spotřebitele možnost odstoupit od smlouvy, či požadovat slevu, pakliže byl spotřebitel při uzavření smlouvy ovlivněn nekalou obchodní praktikou (§ 5d odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele). Nicméně nutno podotknout, že s ohledem na odst. 2 §5d zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele, spotřebitel nemůže odstoupit od smlouvy podle odstavce 1 písm. a), prokáže-li prodávající, že je to s ohledem na předmět smlouvy, povahu a závažnost nekalé obchodní praktiky nepřiměřené. V úvahu tedy přichází situace, kdy se spotřebitel v naději, že si bude moci koupit inzerovanou věc dostaví do prodejny, avšak nakonec koupí věc jinou, původně nezamýšlenou, a to právě na základě vábivé reklamy podnikatele. 

Na koho se obrátit? 

Dle § 23e zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele se při výkonu dozoru v oblasti regulace reklamy, která je nekalou obchodní praktikou podle tohoto zákona, postupuje podle zákona o regulaci reklamy. Příslušný dozorový orgán je tedy určen v § 7 zákona č. 40/1995 Sb. o regulaci reklamy. V těchto případech zpravidla půjde o Radu pro rozhlasové a televizní vysílání nebo krajské živnostenské úřady, v závislosti na způsobu inzerce. 

Roman Šubrt 

Odborný právní poradce    

Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z. s.     

EKOLOGICKÉ OBALY





EKOLOGICKÉ OBALY Mnoho míst na celém světě je stále více zaplňováno odpady, zejména tím plastovým, ze kterých jsou tvořeny obrovské skládky. Proto se společnost snaží vymyslet, jakým způsobem nahradit plastové obaly za takové, které nebudou životnímu prostředí škodit. K tomu využívají přírodní materiály, jež se vyrábí především ze zbytků rostlin, které byly původně použity k jinému účelu. Velká část přírodních obalů se používá na potraviny. Nahrazují tak plastové talíře, jednorázové kelímky nebo igelitové tašky a životnímu prostředí pomáhají tak, že se poměrně snadno rozloží na vašem kompostu.  

Výbornou náhražkou za obyčejný plast jsou vlákna z cukrové třtiny, která zůstanou jako zbytek po vytáhnutí cukru. A proč vlákna vyhazovat, když je lze použít dál a zároveň pomoct s redukcí světového odpadu. Dokonce i ze zbytku jediného stonku je možné vyrobit až 50 jednorázových talířků. Kromě nich se ze třtiny vyrábí také průhledné kelímky. Výrobky ze škrobů a olejů jsou také jedna z možností, jak využít přírodní materiály a omezit použití plastů. Obzvlášť v některých zemích Evropy, kde škrobu vzniká opravdu hodně a mnohdy se všechen nevyužije, je jeho další zpracování výborný nápad. A právě rostlinný škrob a olej má potenciál nahradit oblíbené igelitové tašky.  

Do popředí se dostává také bioplast. Jeho zkratka je PLA a patří mezi odbouratelné obaly. Během procesu fermentace dojde k úpravě, která způsobí, že je bioplast vzhledově podobný polyetylénu. Není jen ekologický, ale i odolný – zvládne teploty až do 40°C. Již známým materiálem je celulóza, která se vyrábí ze dřeva. Je oblíbená jako materiál pro výrobu jednorázových kelímků na kávu. Relativní novinkou jsou i výrobky z palmy Adaka. Z jejích listů se pomocí lisování vyrábí jednorázové nádobí jako například talíře. Dobře vypadají, jsou vhodné pro pečení v troubě i do mikrovlnné trouby a zároveň chuťově neutrální. 

Mezi ekologické obaly patří také kousky látky ošetřené včelím voskem. Jejich výroba je tak jednoduchá, že to zvládnete i doma. Po nanesení vrstvy včelího vosku je látka jednoduše omyvatelná. Vosk totiž nepropustí vodu, takže obal stačí opláchnout a usušit a můžete jej znovu použít. Tyto obaly se využívají především při balení svačin. Neslouží totiž pouze jako obal, ale třeba i jako prostírání.  

Boj s odpadem už není téma pouze pro malou část lidí. Čím dál větší část populace se snaží do určité míry svůj odpad omezit. Podle výzkumů totiž lidé preferují šetrný způsob balení výrobků. Se zvyšováním povědomí o škodlivosti odpadů roste i obliba životního stylu zerowaste, jehož příslušníci se snaží odpad vůbec neprodukovat. 

Spotřebitelé mohou kvalitě životního prostředí pomoci používáním obalů na více použití namísto jednorázových obalů, např. na kávu, oběd apod. 

Označování ekologických obalů 

Označování obalů se řídí zákonem č. 477/2001 Sb., o obalech a dle něho platí, že pokud osoba, která uvádí na trh nebo do oběhu obal nebo balený výrobek, označí na tomto obalu nebo baleném výrobku materiál, ze kterého je obal vyroben, je povinna provést toto značení v souladu s právem Evropských společenství, a to konkrétně se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 94/62/ES o obalech a obalových odpadech a s rozhodnutím Komise 97/129/ES ze dne 28. ledna 1997.Pokud výrobce označuje obaly z hlediska použitého obalového materiálu, měl by se držet číselných a písmenných symbolů obsažených v tomto Rozhodnutí a identifikační značení umístit přímo na součásti obalu, z nichž je obal složen, potiskem, vytlačením nebo vyražením nebo jiným vhodným způsobem. Identifikační značení součásti obalu lze umístit také na etiketu, která je k dané součásti připevněna. Aby označování obalů mělo smysl, musí být identifikační značení odolné a trvanlivé, a to i po otevření obalu. 

Mgr. Alena Máčová

Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z.s.

Pozor na automatické prodloužení smlouvy s dodavatelem energií

Pokud uzavíráme s dodavatelem energií smlouvu, tak můžeme uzavřít buď smlouvu na dobu určitou, nebo smlouvu na dobu neurčitou. Pokud uzavřeme smlouvu na dobu neurčitou, tak smlouva platí, dokud jedna ze stran od smlouvy neodstoupí nebo ji nevypoví. V případě smlouvy na dobu určitou pak smlouva zaniká po uplynutí doby, na kterou byla sjednaná. Je ale tomu tak vždy?

  U smluv o dodávkách energií se většinou můžeme setkat s institutem tzv. automatické prolongace (prodloužení) smlouvy. To znamená, že pokud jedna ze stran nevysloví nesouhlas s prodloužením smlouvy v podobě výpovědi smlouvy, tak se po uplynutí sjednané doby smlouva automaticky prodlouží, a to zpravidla za stejných podmínek a o stejnou dobu, na jakou byla původní smlouva sjednána. Podáním výpovědi pak naopak dojde k tomu, že po uplynutí sjednané doby smlouva zanikne.

  Automatické prodloužení smlouvy může být obsaženo buď již v samotné smlouvě, nebo v obchodních podmínkách dodavatele. Nejedná se přitom o nějaký “výmysl” dodavatelů, ale naopak o právní institut, s kterým počítá i zákon, jako např. § 11c odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb. energetický zákon, který počítá se smlouvou, “ve které je sjednáno prodloužení doby trvání závazku ze smlouvy bez jeho výslovného souhlasu“.

  Je ale nutné pamatovat na to, že nemůžeme podat takovou výpověď (a tedy projevit nesouhlas s prodloužením) kdykoliv. Ve smlouvách bývá často upravena lhůta, ve které musí spotřebitel podat výpověď, aby došlo ke zrušení automatické prolongace. Ve starších smlouvách, především pak u pochybnějších dodavatelů, se šlo často setkat s poněkud striktními lhůtami, které mohly často zaskočit spotřebitele a nechat ho “na pospas” automatické prolongaci. Ve stínu energetické krize pak na tuto praxi reagovala novela energetického zákona s účinností od 1. 1. 2022, kdy do energetického zákona přibyl výše zmíněný § 11c odst. 1, kdy je spotřebitel “oprávněn závazek ze smlouvy bez postihu vypovědět kdykoliv až do dvacátého dne před uplynutím sjednané doby trvání závazku ze smlouvy s účinností ke dni uplynutí sjednané doby trvání závazku ze smlouvy.” To znamená, že pokud by byla ve smlouvě nebo v obchodních podmínkách mnohem přísnější lhůta, tak by se daná lhůta nepoužila a místo toho by se ustanovení řídilo lhůtou dvaceti dní před uplynutím sjednané doby trvání smlouvy.

  Ze zákona nevyplývá dodavatelům žádná povinnost informovat spotřebitele o blížící se prolongaci smlouvy. Je tak dobré být obezřetný a hlídat si termín konce smlouvy, abychom nepromeškali lhůtu pro vypovězení smlouvy.

  Pokud máme dobré zkušenosti s naším dodavatelem a chtěli bychom nadále mít u něj smlouvu, tak je automatická prolongace smlouvy naopak celkem vítaná. I tak je ale dobré myslet na rizika, která jsou spjata s touto prolongací. V poslední době se mezi dodavateli vyskytla praxe, kdy společně s prolongací dojde taky ke zvýšení ceny, s kterým spotřebitel nepočítal. Za běžných okolností může spotřebitel v případě jednostranného zvýšení ceny ze strany dodavatele vypovědět smlouvu do desátého dne předem dnem účinnosti zvýšení ceny, a to na základě § 11a odst. 4 energetického zákona. Prostřednictvím automatického prodloužení ale může dodavatel určitým způsobem tuto právní úpravu „obejít“. K dané praktice se vyjádřil i Energetický regulační úřad v tiskové zprávě z 3. července 2023. Pokud se například ve smlouvě odkazuje na ceník s vyššími cenami, který je zveřejněný a platný v dostatečném předstihu před prolongací, tak je spotřebitel po prodloužení smlouvy vázaný tímto ceníkem, aniž by měl možnost vypovědět smlouvu z důvodu zvýšení ceny.

Za Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z. s.

Kare Bělák

Odborný právní poradce 

Nákupy na on-line galeriích

O čem nás musí nákupní galerie informovat?  

Nákupní galerie neboli dle slov zákona o ochraně spotřebitele „on-line tržiště“ je jakousi „virtuální galerií“, která zboží neprodává nýbrž je pouhým zprostředkovatelem a nabízí zboží od jiných obchodníků. Většinou se jedná o společnost se sídlem v Číně či jiné asijské zemi. Pro spotřebitele je často velmi obtížené ověřit jejich důvěryhodnost. Pro nákupní galerie je typické, že dodávají zboží s velkým časovým prodlením a pokud je vůbec doručeno, tak je zboží obvykle velmi nízké kvality a nemá zákazníkem předpokládané vlastnosti.  

Novela zákona o ochraně spotřebitele s sebou přinesla definici pojmu „on-line tržiště“.  V § 2 odst. 2 písm. b) je pojem „on-line tržiště“ vymezen jako „služba umožňující spotřebiteli uzavírat distančním způsobem smlouvu s prodávajícím nebo jinou osobou za využití softwaru zahrnujícího internetovou stránku, část internetové stránky nebo aplikaci, provozovaného jiným podnikatelem, než je prodávající, nebo jeho jménem“. 

Pro provozovatele on-line tržiště je nově stanovena v § 11b zákona o ochraně spotřebitele rozšířená informační povinnost, aby byla zajištěna dostatečná ochrana spotřebitele související s tímto způsobem prodeje. Spotřebitel musí před uzavřením smlouvy vědět, s kým smlouvu uzavírá a jaké povinnosti má třetí strana a poskytovatel on-line tržiště při současném plnění obou těchto subjektů, a dále zda se na smlouvu uplatní práva spotřebitele vyplývající z evropských předpisů. Dále je také nezbytné, aby byl spotřebitel seznámen s parametry určujícími pořadí předkládaných nabídek. Tato informace se totiž považuje za podstatnou pro účely posuzování, zda nedošlo k užití klamavé obchodní praktiky.  

Před tím, než se rozhodnete pro nákup v nákupní galerii, doporučujeme Vám si předem zjistit co nejvíce informací o daném e-shopu a přečíst si obchodní podmínky – zejména dobu dodání zboží, podmínky vrácení a reklamace zboží.   

Pokud jste na takovém on-line tržišti již nakoupili a nastal nějaký problém – například Vám zboží vůbec nedorazilo, nezbývá Vám nic jiného než odstoupit od smlouvy, na což máte ze zákona právo.  

Další informace týkající se nákupních galerií naleznete v našem článku Nákupní galerie jako „převlečený“ e-shop – aneb na co si dát pozor při nákupu na internetu.  

Klára Červinková  

Odborná právní poradkyně  

Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace, z. s.