Menu

Články

Carsharing aneb bezstarostná alternativa vlastnění automobilu

Už i česká města zachvátil v posledních letech fenomén sdílených dopravních prostředků. Ve městech se velké oblibě těší zejména systém sdílení kol. Víte však, že stejný koncept existuje také v případě aut?

Lidem jsou zcela jistě dobře známy klasické autopůjčovny. Jejich koncept fungoval na principu, že auto po sjednané době vrátíte na místo, kde jste si jej půjčili. Nevýhodou konceptu byl kromě limitace místech také čas, ve který jsme auto museli vrátit. V opačné případě se cena značně navyšuje. V turistických oblastech je běžně možné vrátit auto i na další pobočce provozovala sítě autopůjčoven.

V posledních letech se však začal uplatňovat mnohem volnější režim carsharingu. Auto je možné vrátit v jakékoliv vyznačené zóně. Mnohem jednodušší je tak i vypůjčení vozidla. Nemusíte pro auto zajíždět na pobočku autopůjčovny. Je dost možné, že vozidlo bude parkovat na ulici nebo parkovišti poblíž bytu.

Rychlá dostupnost jízdy je sice obrovským lákadlem, ale přinejmenším před prvním půjčením vozidla se bez registrace neobejdete. Založit si účet u carsharingové společnosti lze snadno přes internet. Následuje krok ověření, kdy je nutné zaplatit registrační poplatek a ověřit totožnost zasláním kopie řidičského a občanského průkazu. Některé společnosti po registraci zasílají čipové karty k odemčení vozidla, dnes jich však stále více používá mobilní aplikace.

Samotná cena se pak liší podle tarifů dané společnosti. Například v Brně velmi populární společnost AJO umožňuje platby prostřednictvím předplatného nebo i variantu jednorázových plateb autorizovanou kartou. V tarifních cenách bývá běžně zahrnuto povinné ručení, havarijní pojištění, dálniční známka pro území ČR, palivo a půjčovné. V autech se běžně nacházejí tankovací karty, prostřednictvím kterých dochází k úhradě paliva na čerpacích stanicích.

Zájemce o zapůjčení sdíleného vozu je v pozici spotřebitele. Zákon ukládá carsharingovým společnostem povinnost poskytnout spotřebiteli čtrnáctidenní lhůtu k vrácení předplatného bez udání důvodu. Množství carsharingových společností jde nad rámec zákonných povinností a poskytuje spotřebitelům možnost odstoupit od rámcové smlouvy do 30 dnů bez udání důvodu. Jednotlivé výpůjčky vozidla jsou uskutečňovány na základě smlouvy o nájmu vozidla.

Alternativou je rovněž takzvaný peer-to-peer carsharing. Jde o variantu sdílení automobilů mezi lidmi. Majitelé, kteří svá vozidla plně nevytěžují, je za poplatek nabízejí uživatelům, kteří mají zájem o půjčení vozidla. Na tomto principu v České republice funguje platforma HoppyGo.

Carsharing tak ve výsledku může být skvělou alternativou k hromadné dopravě, drahým taxislužbám nebo k samotnému vlastnictví auta. Perspektivní je zejména ve vztahu k příležitostným řidičům ve velkých městech nebo k turistům.

Tomáš Kubečka

Právní poradce

Pozor na nákupy mobilních aplikací

Pozor na nákupy mobilních aplikací

Stát se to může naprosto každému z nás. Rozhodneme si zakoupit aplikaci na našem telefonu, nicméně zjistíme, že aplikace neodpovídá naším představám. Typicky se do této situace dostávají také rodiče s dětmi, kdy si dítko zakoupí bez dovolení nějakou mobilní aplikaci, např. z důvodu zapamatované kreditní karty v telefonu nebo přes kredit. Dá se s tím něco udělat? Nebo peníze už neuvidíme?

Nejprve se podíváme na řešení, které nabízí App Store. V případě nákupu mobilní aplikace přes App Store má uživatel stejné možnosti jako při nákupu zboží přes internet. Má tedy 14 dnů na to, aby mohl nákup zrušit. V případě, že si koupíte aplikaci přes App Store, přijde vám na e-mail faktura od společnosti Apple. Na konci tohoto e-mailu je poté uvedeno, že pokud si přejete nákup zrušit, můžete tak učinit do 14 dnů a to tak, že nahlásíte problém či společnost Apple kontaktujete. Je zde rovnou zakotvena možnost nahlásit problém a pak už stačí jen vybrat z jakého důvodu si přejete aplikaci vrátit. Apple Vám poté vrátí zpět vaše peníze. Je ale potřeba mít na paměti 14denní lhůtu, po jejím uplynutí už peníze společnost nevrací. Tato lhůta je tedy dána uživatelům s ohledem na to, aby se s aplikací seznámili a zjistili, zda jim vyhovuje či nikoli. Je tedy možné si v této lhůtě bezstarostně svůj nákup rozmyslet.

Jinak je tomu v případě zakoupení aplikace přes Google Play. V tomto případě můžete žádat o vrácení peněz do 48 hodin od nákupu. Rozhodnutí o tom, zdali se Vám peníze vrátí či nikoli dostanete většinou do 15 minut. V podstatě se stačí přihlásit na Váš účet a je možné zaslat tuto žádost o vrácení peněz. Nutno podotknout, že je potřeba pro každou položku poslat žádost zvlášť. Google Play má několik zásad, kdy můžete žádat o vrácení platby:

– aplikaci krátce po zakoupení odinstalujete – platba vám někdy může být vrácena automaticky

– někdo provedl platbu bez vašeho vědomí (kamarád, dítě…)

– o nákupu aplikace/hry nevíte (a může tím být ohrožena bezpečnost účtu)

Pokud žádáte o vrácení peněz, aplikace se v obou případech odinstaluje. Google Play má zakotvenou kratší lhůtu – 48 hodin. Typicky Google Play vrací peníze za nainstalované aplikace či hry, neboť zde je největší riziko, že vám je do telefonu stáhne buď dítko či kamarád. Pokud nedodržíte lhůtu 48 hodin, je potřeba kontaktovat vývojáře se žádostí o vrácení peněz.

Co se týče vrácení filmů, knih či časopisů – jsou zde odlišné režimy. Obě společnosti se chrání před možností, že by si uživatel obsah přečetl a pak jej vrátil zpět. Nicméně v případě chyb daného média, je možné jej vrátit zpět.

Na závěr musím říct, že mám osobní a velmi pozitivní zkušenost s vrácením peněz jak přes App Store, tak přes Google Play. Jedná se tedy o skutečně funkční řešení.

Adéla Bukovská

Odborná právní poradkyně SOS – Asociace, z.s.

Jak se vyznat ve voucherech za neuskutečněný zájezd

Jak se vyznat ve voucherech za neuskutečněný zájezd

Do povědomí spotřebitelů se dostal takzvaný lex voucher, zákon, který byl vytvořen na ochranu cestovních kanceláří kvůli situaci způsobené pandemií koronaviru. Lex voucher umožňoval cestovním kancelářím vydat zákazníkům poukaz v hodnotě neuskutečněného zájezdu. Každopádně je třeba mít na paměti, že tento zákon se vztahuje na zájezdy konané v určitém časovém období, a voucher vydaný podle tohoto zákona není jediným voucherem, které mohou cestovní kanceláře spotřebitelům nabízet. 

Jak od sebe jednotlivé vouchery odlišit? Nejprve si představíme jednotlivé druhy voucherů.

1. Voucher vydaný podle zákona č.185/2020, zákon o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na odvětví cestovního ruchu, tzv. lex voucher.

Cestovní kanceláře mohly vydávat tyto poukazy na zájezd pouze pro zájezdy s termínem zahájení od 20. února 2020 do 31. srpna 2020. Zákonodárce umožnil cestovním kancelářím jednostranně rozhodnout o tom, zda zákazníku vrátí peníze do 14 dní, jak předpokládá občanský zákoník v ustanovení § 2536a, nebo zda využijí v této mimořádné situaci možnost zadržet finanční prostředky zákazníků až do konce ochranné doby, konkrétně do 31.8. 2021. Zákazníci, kteří nespadali do výjimek uvedených v § 3 odst. 3 tohoto zákona, neměli možnost tento voucher odmítnout.

2. Smluvní voucher

Alternativu tohoto zákonného poukazu na zájezd představuje smluvní voucher. Tato alternativa je využívána např. na zájezdy konané v době, na které lex voucher nedopadá, tedy zájezdy konané po 31.8.2020. Stejně tak ale mohly být smluvní vouchery využívány už dříve. Největší a nejdůležitější rozdíl od voucheru vydaného podle zákona lex voucher je, že u smluvního voucheru je třeba souhlasu druhé strany, tedy spotřebitele či zákazníka. V případě, že spotřebitel s takovýmto voucherem nesouhlasí, nemá cestovní kancelář na výběr a musí postupovat dle zákonné úpravy. V praxi tento postup znamená povinnost cestovní kanceláře vrátit finanční prostředky do 14 dní na účet spotřebitele.

Jak poznat o jaký voucher se jedná?

V ideálním případě poukaz vydaný podle zákona lex voucher obsahuje sdělení, že je tento poukaz na zájezd vydáván podle zákona č. 185/2020. Stejně tak nám může pomoct doba, ve které se měl zájezd konat. Dalším vodítkem, které by nás mohlo dovést k poukazu vydávaném podle zmíněného zákona je zmínění ochranné doby, nejdéle do 31.8.2021. Na druhou stranu, smluvní voucher typicky obsahuje klauzuli o narovnání.

Jaké jsou úskalí smluvního voucheru?

Tuhle otázku je vhodné si položit v případě, kdy Vám společnost smluvní voucher nabídne. V první řadě je velmi důležité uvědomit si, že se Váš závazek bude řídit smluvními podmínkami, proto pamatujte, že tento voucher nemáte povinnost přijmout, jak již bylo zmíněno výše. V případě, že o smluvní voucher nemáte zájem, je třeba cestovní kancelář o Vašem nesouhlasu informovat bez zbytečného odkladu.

Smluvní ujednání vás můžou nemile překvapit, proto doporučujeme důkladné přečtené smluvních podmínek, které se nabízeného voucheru týkají. Přeci jenom se jedná o zájezd v hodnotě i několika desítek tisíc korun. Největší překvapení, se kterým se můžete u smluvního voucheru setkat, je propadnutí peněz cestovní kanceláři v případě, že voucher nevyužijete do konkrétního sjednaného data. Před takovýmto ujednáním varuje a vyzývá tak k opatrnosti i Česká obchodní inspekce.

Za další problém týkající se smluvního voucheru je jeho možný způsob prezentace a jednoduchá zaměnitelnost s voucherem vydaným podle již zmíněného zákona. Nemálo spotřebitelů se na naši poradnu obracelo s domněnkou, že vlastní poukaz vydaný podle zákona lex voucher a následně, po řádném přečtení zjistili, že se jedná o voucher smluvní. Zda však cestovní kanceláře uvádí spotřebitele v omyl vydáním jiného druhu voucheru nechávám na úvaze českých soudů.

Martina Valášková

Odborná právní poradkyně SOS – Asociace, z.s.

Reklamace v době pandemie Covidu-19

Reklamace je v českém právním řádu obecně upravena zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Reklamaci může spotřebitel uplatnit v záruční době, která je dlouhá zpravidla 24 měsíců a počíná běžet okamžikem převzetí zboží. Na základě reklamace je spotřebitel oprávněn požadovat čtyři různá práva z vadného plnění, a to buď dodání nové věci, slevu z kupní ceny, výměnu součásti nebo odstoupení od smlouvy. Z judikatury českých soudů přitom vyplývá, že konečné rozhodnutí, jak bude reklamace vyřízena, je na prodejci.

Podle § 19 zákona o ochraně spotřebitele je prodávající povinen přijmout reklamaci v kterékoli provozovně, v níž je přijetí reklamace možné s ohledem na sortiment prodávaných výrobků nebo poskytovaných služeb, případně i v sídle nebo místě podnikání. Na vyřízení reklamace má prodávající zákonnou lhůtu 30 dnů. Nedohodne-li se se spotřebitelem na lhůtě delší, má marné uplynutí této lhůty za následek podstatné porušení smlouvy a spotřebitele opravňuje odstoupit od smlouvy.

Uplatňování a řádné vyřizování reklamací v poslední době komplikuje pandemie koronaviru Covid-19, která, jakožto vis maior, zapříčinila uzavření provozoven napříč republikou. Problematiku reklamace v této nepředvídatelné situaci právní řád zvláště neupravuje, a proto i nyní použijeme výše citovanou právní úpravu.

S ohledem na současnou situaci se však může stát, že prodejce nemůže reklamaci přijmout, nebo včas v zákonné lhůtě vyřídit např. z důvodu nařízené karantény pro většinu nebo dokonce pro všechny zaměstnance. V takovém případě Česká obchodní inspekce pobízí spotřebitele ke shovívavosti a trpělivosti a upozorňuje, že „[n]apř. šikanózní trvání na vyřizování reklamací spotřebního zboží, které není nepostradatelné, v běžných lhůtách a odstupování od smlouvy v případě, že z důvodu nouzového stavu nemohla být reklamace vyřízena, může mít povahu jednání v rozporu s dobrými mravy, kterému není přiznána právní ochrana.“ Doporučuje tak vyřizování záležitostí, které nejsou nezbytně nutné, odložit na dobu, kdy se provoz podnikatelů vrátí do běžného provozu.

Stejně tak se ale vyžaduje i férové jednání prodejců. Ti jsou povinni i nadále řádně přijímat a vyřizovat reklamace v souladu se zákonem. Potřebu případného prodloužení zákonné 30denní lhůty či nemožnost reklamaci přijmout by měli okamžitě oznámit spotřebiteli, řádně ji odůvodnit a domluvit se s ním na dalším alternativním postupu. Obecně je na prodejce apelováno, aby v případě reklamací dělali maximum pro postup v souladu s platnou legislativou.

Vyřízení reklamace se spotřebiteli komplikuje v případě brzkého skončení 2leté záruční doby, kdy prodejce náležitě zdůvodní nemožnost přijmout reklamaci. V takovém případě by měl podle České obchodní inspekce prodejce záruční dobu prodloužit a samozřejmě v ideálním případě vystavit spotřebiteli o této skutečnosti písemné potvrzení.

Hana Fialová

Odborná právní poradkyně SOS – Asociace, z.s.

Automatické prodlužování smluv

Automatické prodlužování smluv

Jestliže máte smlouvu s dodavatelem energií nebo telefonním operátorem, tak byste měli zbystřit a věnovat pár minut přečtení tohoto článku.

            Určitě si kladete otázku, co to vlastně je ono automatické prodloužení smlouvy? Dovolím si tedy přiblížit Vám tuto problematiku, a především vysvětlit jednotlivá úskalí, nevýhody apod. Automatické prodloužení smlouvy neboli automatická prolongace je typická pouze pro smlouvy na dobu určitou, s kterými se můžete setkat především v oblasti energií, telekomunikací a také např. u smluv nájemních. Prolongace spočívá v prodloužení (obnovení) doby trvání smlouvy, daná smlouva totiž neskončí uplynutím konkrétního dne, ke kterému uplyne doba trvání smlouvy, nýbrž je prodloužena doba trvání smlouvy, a to na dobu, na jakou byla smlouva původně uzavřena. Tím, že automaticky dojde k prodloužení trvání smlouvy, k čemuž může docházet i opakovaně, se smlouva na dobu určitou v podstatě přemění ve smlouvu na dobu neurčitou, což nemusí být výhodné.

            Čímž se právě dostáváme k hlavnímu problému, kterým je možnost ukončení smlouvy. Smlouvu na dobu určitou není možné bez sankce vypovědět před uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Zatímco smlouvu na dobu neurčitou je možné vypovědět ke konci kalendářního čtvrtletí výpovědí podanou alespoň tři měsíce předem. Z praktického hlediska je tedy mnohem snazší vypovědět smlouvu na dobu neurčitou.

            Vzhledem k výše uvedenému a také v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ČR, byť byla přijata za starší právní úpravy a její použití na současnou právní úpravu je, alespoň podle mého názoru, vhodné, můžeme dojít k závěru, že ustanovení o automatické prolongaci ve spotřebitelských smlouvách zakládá významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, a proto je takové ustanovení ve spotřebitelských smlouvách neplatné v souladu s ustanovením § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění dalších předpisů, (srov. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. Cpjn 200/2013). Nejvyšší soud v uvedeném Stanovisku konstatoval, že není možné rozumně očekávat, že by spotřebitel s ujednáním o prolongaci souhlasil, při vědomí povinností, které jsou s ním spojeny.

            Je možné takové situaci vyhnout? V dnešním světě je téměř nemožné, snažit se při uzavírání konkrétní smlouvy jednat o nepoužití automatické prolongace ve smlouvě. Co ovšem může udělat každý, je přečíst si řádně znění smlouvy a k ní přiložených obchodních podmínek, tento krok je velmi důležitý, nevyplatí se totiž spoléhat na zánik smlouvy na dobu určitou ke dni, kdy uplyne délka trvání takové smlouvy. Ve smlouvě nebo obchodních podmínkách pak bývá často uvedena tato, či velmi obdobná formulace: ,,Pokud je smlouva uzavřena na dobu určitou a zákazník ve lhůtě nejdříve 4 měsíce a nejpozději 3 kalendářní měsíce před uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, neoznámí písemně dodavateli, že trvá na jejím ukončení, smlouva se automaticky prodlužuje o dobu 60 měsíců, a to i opakovaně. Výpovědní lhůta začíná běžet od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi druhému účastníkovi.“ Po prostudování podmínek je nám tedy zřejmé, co a do kdy je nutné udělat.

            Jestliže dodržíme termín uvedený v podmínkách a společnost, se kterou máme uzavřenou smlouvu, písemně informujeme o trvání na ukončení smlouvy uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, tak smlouva k tomuto dni zanikne.

            Naštěstí, český zákonodárce myslel i na spotřebitele a novelou zákona o elektronických komunikacích (zákon č. 127/2005 Sb., zákon o elektronických komunikacích), která nabyla účinnosti 2. 9. 2017, zavedl povinnost podnikatele získat pro automatické prodloužení smlouvy od spotřebitele písemný souhlas, přičemž tento souhlas je nutné získat nejdříve 3 a nejpozději 1 měsíc před datem zániku smlouvy. Jestliže spotřebitel tento písemný souhlas podnikateli neudělí, tak smlouva přechází ve smlouvu na dobu neurčitou, a to podle § 63 odst. 10 zákona č. 127/2005 Sb., zákon o elektronických komunikacích, ve znění dalších předpisů.

            V oblasti energetiky bohužel žádné podobné ustanovení v zákoně nenalezneme, tudíž se smlouvy řídí obecnou úpravou v občanském zákoníku, kde není stanoven požadavek vyslovení souhlasu spotřebitele s prodloužením smlouvy.

            Obecně je tedy velmi důležité číst podmínky smlouvy a další přílohy, a to především v případech, kdy máte zájem smlouvu ukončit v souvislosti s převodem odběrného místa. Obezřetnost je na místě i při uzavírání smlouvy, kdy je dobré mít povědomí o tom, zda uzavíráme smlouvu na dobu určitou nebo neurčitou. Jestliže si například nebudete vědět rady se sepsáním oznámení o trvání na zániku smlouvy, tak můžete navštívit kteroukoli z našich poboček, kde Vám kolegové s tímto úkonem velmi rádi pomohou.

Boleslav Tomšík,

Odborný právní poradce, Asociace – SOS

Novela energetického zákona

Novela energetického zákona

Novela zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání v energetických odvětvích (dále jen „energetický zákon“) je nyní ve fázi projednání v Poslanecké sněmovně. Na tuto novelu čekáme již poměrně dlouho, a pokud by byla novela v tomto znění přijata, znamenalo by to zvýšení ochrany spotřebitelů před tzv. energetickými šmejdy. Dobrou zprávou je, že došlo ke schválení zrychleného projednání této novely. Novela by tedy měla být projednána během jara tohoto roku.

Energošmejdi jsou podvodníci, kteří za rok obelstí tisíce lidí, spotřebitelů. Zaměřují se především na starší lidi, kterým nabízí, že jim vyberou toho nejlevnějšího dodavatele energií a vše za ně vyřídí. Většinou spotřebitelům volají nebo je navštěvují přímo u nich doma. Poté jim dávají k podpisu různé smlouvy, kterými se spotřebitelé zaváží k určitým plněním. Často se setkáváme s tím, že spotřebitelé ani nevědí, co podepisují.  Proto bych chtěla apelovat na všechny spotřebitele, aby si dávali pozor na to, koho pouští do svého domu a co podepisují.

Co by tedy měla nyní projednávaná novela energetického zákona přinést?

V první řadě novela přidává povinnost podnikatelům mít licenci pro zprostředkovatelskou činnost při prodeji elektřiny a plynu. Zprostředkovatel bude mít povinnost prokázat se osvědčením, sdělit spotřebiteli svoji totožnost a informovat ho o tom, že s ním jedná jako zprostředkovatel.

Nás ale nejvíce zajímá to, že novela posiluje ochranu spotřebitele. Novela přímo uvádí, že bude zakázáno ukládat spotřebiteli sankce za ukončení smlouvy v případě odstoupení od smlouvy do 14 dnů od uzavření smlouvy a v případě výpovědi smlouvy do 15 dne po zahájení dodávky elektřiny nebo plynu.

Dále např. pokud bude uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny nebo plynu na dobu určitou, přičemž celková doba trvání bude přesahovat 36 měsíců od účinnosti smlouvy, bude se považovat taková smlouva po uplynutí této doby za smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou. Pokud bude ve smlouvě uzavřené na dobu určitou uvedena automatická prolongace, tak má spotřebitel právo kdykoliv do 30. dne před uplynutím sjednané doby trvání smlouvy oznámit osobě, se kterou byla smlouva uzavřena, že na prodloužení nemá zájem. Spotřebitel také bude mít možnost odstoupit od smluv uzavřených po telefonu bez sankcí.

A mnoho dalších změn. Konkrétní znění však budeme znát, až novela bude schválena a stane se platnou a účinnou. V tuto chvíli pouze doufáme, že bude schválena v tomto znění a bude tak posilovat postavení a ochranu spotřebitele.

Odborná právní poradkyně

Aneta Nejedlá

Prodloužení platnosti STK a řidičských průkazů

Prodloužení platnosti STK a řidičských průkazů

Ministerstvo dopravy v rámci snahy o snížení mobility občanů v době koronavirové krize prodlužuje platnost propadlých technických prohlídek, řidičských průkazů, průkazů profesní způsobilosti a lhůty pro dokončení pravidelného školení držitelů osvědčení profesní způsobilosti. Prodloužení se týká průkazů propadlých v období od 1. září 2020 do 30. června 2021. Lidé tak od soboty 6. března mohou využívat nařízení Evropské unie Omnibus II, které prodlužuje platnost propadlých průkazů o deset měsíců.

Pokud tedy někomu propadne technická kontrola vozidla 29. června 2021, může bez postihu za propadlou technickou kontrolu jezdit až do 29. dubna 2022.  Omnibus II navazuje na nařízení Omnibus I z loňského června, kterým Evropská unie umožnila prodloužení platnosti dokladů propadlých mezi 1. únorem 2020 a 31. srpnem 2020. Platnost již jednou prodloužených dokladů může být prodloužena znovu. Takto prodloužené doklady je možné znovu prodloužit do 1. července 2021, nebo o šest měsíců, pokud prodloužená platnost vyprší po datu 1. července 2021.

Stanice technické kontroly i úřady však zůstávají nadále otevřené. Řidiči tak mohou jejich služby využít i v době pandemie. Nařízení Omnibus II je platné na celém území Evropské unie. Právě proto by mělo být bezpečné vyjet do zahraničí i s propadlou technickou nebo řidičským průkazem. Ministerstvo dopravy však po zkušenostech z předchozího roku, kdy některé země v praxi nepřijaly nařízení Omnibus I celé, doporučuje řidičům vyrazit za hranice s aktualizovanými doklady.

Tomáš Kubečka

právní poradce

Na koho se obrátit pokud např. reklamujete výrobek pořízený v jiném členském státě EU?

Evropské spotřebitelské centrum

V případě nakupování přes zahraniční e-shop můžete nakupovat u českého či zahraničního prodejce. Pokud nakupujete přes český e-shop a nastane mezi Vámi a prodávajícím nějaký spor, je v tomto případě kompetentní Česká obchodní inspekce. Co ale dělat v případě, že nakupujete ze zahraničního e-shopu? Kam se obrátit pokud nastane nějaký problém?

Pokud si zakoupíte výrobek nebo službu v jiném členském státě EU a máte v této souvislosti nějaký problém, můžete se obrátit na Evropské spotřebitelské centrum. Stejně jako u České obchodní inspekce je zapotřebí vyplnit jednoduchý elektronický formulář.  Pokud tedy nastal nějaký problém, typicky při uplatnění reklamace, doporučujeme spotřebitelům, aby se obrátili právě na toto centrum. Pokud je Vaše reklamace nebo stížnost oprávněná, Evropské spotřebitelské centrum kontaktuje partnerské Evropské spotřebitelské centrum v zemi obchodníka, které na základě zaslaných dokumentů vyzve obchodníka v jeho mateřštině k nápravě jeho nezákonného jednání.

Nicméně pokud nakupujete ze zahraničního e-shopu mimo Evropskou unii, Evropské spotřebitelské centrum není kompetentní. Zároveň upozorňuji, že je zapotřebí mít na paměti možnost proclení takového zboží. Částka se může proto navýšit např. až o dvojnásobek.

Také v takovém případě velmi doporučuji přečíst si obchodní podmínky. Najdete zde informace o tom, jak uplatnit reklamaci nebo kde společnost sídlí. Najdete-li v obchodních podmínkách ujednání o volbě práva či o příslušnosti soudu – a nikoli soudu českého – takováto ujednání nejsou platná.

Adéla Bukovská

Odborná právní poradkyně SOS-A, z.s.

Pacient jako spotřebitel

Pacient jako spotřebitel

Každý z nás alespoň jednou za život navštívil lékaře. Například když se nám stal nějaký úraz a potřebovali jsme lékařské ošetření, nebo jsme byli na pravidelné lékařské prohlídce. V těchto situacích se nacházíme v postavení pacienta, který má určitá práva. V tomto článku bych Vám chtěla některá z nich nastínit. Zmíním se o souhlasu ošetřovaného k lékařskému úkonu, svobodné volbě výběru lékaře a práva nahlížet do zdravotnické dokumentace.

Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách uvádí, že ke každému úkonu ze strany poskytovatele zdravotních služeb (lékaře) je potřeba souhlasu ošetřovaného (pacienta). Musí se jednat o informovaný souhlas, což znamená, že pacient musí být informovaný o daném zákroku, o možných rizicích a následcích, které mohou nastat. Je nutné upozornit na to, že ne vždy je nutná jeho písemná forma, ta je potřebná jen v případech, kdy tak stanoví zákon. Souhlas lze tedy dát i ústně, nebo konkludentně (určitým jednáním). Například pokud lékaři při odběru krve nastaví pacient ruku, už se toto jednání bere jako konkludentní souhlas s lékařským úkonem, kterým je odebrání krve.

Každý člověk si může svobodně zvolit registrujícího lékaře. Ze zákona jsou stanoveny důvody, pro které může lékař nového pacienta odmítnout. Jedním z důvodů je vzdálenost místa pobytu pacienta, která by znemožňovala výkon návštěvní služby, nebo případ, kdy je pacient pojištěn u jiné pojišťovny, než se kterou má lékař uzavřenou smlouvu. Dalším důvodem pro odmítnutí jsou také kapacitní důvody lékaře, kdy už nemá místo pro nového pacienta. V případě, že lékař pacienta odmítne, musí mu tuto skutečnost sdělit písemně s uvedeným důvodem odmítnutí. V případě nutné a neodkladné péče či porodu nesmí lékař pacienta odmítnout a musí ho ošetřit.

Lékař má povinnost vést a uchovávat zdravotnickou dokumentaci svých pacientů, a to buď v listinné nebo elektronické podobě. Zdravotnická dokumentace je souborem informací, které se vztahují k pacientovi, a musí být vedena pravdivě, čitelně a musí být průběžně doplňována. Obsahuje např. identifikační údaje poskytovatele zdravotních služeb, identifikační údaje pacienta, pohlaví, rodinou či osobní anamnézu a informace o jeho zdravotním stavu. Pacient má právo do zdravotnické dokumentace nahlížet a pořizovat si z ní výpisy a kopie, a to za přítomnosti zdravotníků. Toto právo náleží také zákonnému zástupci, opatrovníkovi pacienta či např. osobám, které pacient sám určil.

Stůjte si za svými právy, která se týkají lékařské péče, protože jde o Vaše zdraví.

Odborná právní poradkyně

Aneta Nejedlá


 

Jaká mám jako nájemce práva a jaké povinnosti?

Jaká mám jako nájemce práva a jaké povinnosti?

Nájemce je podle občanského zákoníku považován za slabší smluvní stranu a na základě této koncepce mu zákonodárce přiznává vyšší míru ochrany. Ta se projevuje mj. v tom, že mu pronajímatel může dát výpověď z nájmu pouze z důvodů zákonem vymezených.

V tomto článku rozebereme nejenom zákonem přiznaná práva nájemce, ale i povinnosti, které mu zákon ukládá.  

Mezi nejvýznamnější práva nájemce patří právo v bytě pracovat nebo podnikat, pokud tyto činnosti nezvýší zatížení pro byt. Nájemce může přijímat v bytě další osoby. V tomto ohledu je třeba podotknout, že v případě přijetí nového člena domácnosti, je nájemce povinen, nejpozději do dvou měsíců, oznámit zvýšení počtu osob žijících v bytě pronajímateli. V opačném případě by se jednalo o závažné porušení povinnosti, což by mohlo vést i k rozvázání závazku ze strany pronajímatele.

Poměrně diskutovaným právem nájemce je právo chovat v bytě zvíře. Chovat v bytě zvíře může nájemce za předpokladu, že tento chov nepůsobí pronajímateli nebo ostatním obyvatelům domu nepřiměřené obtíže. Při posuzování, zda nájemce může tohoto práva využít, je třeba zohlednit například povahu bytu či domu, tedy jestli se jedná o rodinný dům nebo byt v činžovním domě. Musíme posuzovat druh zvířete, tedy jestli se jedná o prase nebo kočku. Je také třeba posoudit počet zvířat, nebezpečí pro okolí nebo hluk, který zvíře působí.

Nájemce je povinen užívat byt řádně v souladu se smlouvou a dodržovat pravidla obvyklá pro chování v domě. Je povinen provádět pouze tzv. běžnou údržbu a drobné opravy související s užíváním bytu. Co se rozumí pojmy běžná údržba a drobné opravy nenalezneme v občanském zákoníku, kde je nájem obecně upraven, ale v nařízení vlády o vymezení pojmů běžná údržba a drobné opravy související s užíváním bytu.

Běžnou údržbou se podle zmíněného nařízení rozumí udržování a čištění bytu včetně jeho zařízení a vybavení a udržování bytu ve funkčním stavu. Jedná se zejména o malování, opravu omítek, tapetování, čištění podlah či obkladů stěn. Drobnými opravami se rozumí opravy bytu a jeho vnitřního vybavení, pokud je toto vybavení součástí bytu a je ve vlastnictví pronajímatele. Jedná se především o opravy vypínačů, jističů, kování, klik, odsavačů par, digestoří, umyvadel, van, kuchyňských linek, nebo o opravy, u nichž výše nákladů nepřesahuje 1000 Kč.

Právní normy obsažené v občanském zákoníku, které upravují nájem, jsou povahy dispozitivní, tudíž si strany mohou dojednat i jiná práva a povinnosti a odchýlit se tak od zákona. Jak už ale bylo zmíněno, zákon ochraňuje slabší stranu – nájemce. V této oblasti se jedná o tzv. relativně kogentní normy, od nichž se lze odchýlit pouze ve prospěch nájemce. Minimální zákonná práva musí nájemci zůstat zachována. 

Hana Fialová, odborná právní poradkyně SOS-A, z.s.

Hana Fialová, odborná právní poradkyně SOS-A, z.s.